Conference proceedings - České vysoké učení technické v Praze

Transkript

15. září 2015, Brno, Česká republika
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní
Czech Technical University in Prague, Faculty of Mechanical Engineering
ve spolupráci s partnery:
SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR, SVAZ STROJÍRENSKÉ TECHNOLOGIE, HOSPODÁŘSKÁ KOMORA
ČESKÉ REPUBLIKY, BOLTJES GROUP, ASOCIACE EXPORTÉRŮ – ČR
1
Sborník příspěvků
z 16. konference
při příležitosti 57. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně
z cyklu
INTEGROVANÉ INŽENÝRSTVÍ V ŘÍZENÍ PRŮMYSLOVÝCH PODNIKŮ
v rámci
ROKU PRŮMYSLU A TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ VYHLÁŠENÉHO VLÁDOU ČR
Tématické zaměření:
Technicko-manažerské vzdělávání - klíčový faktor pro
konkurenceschopnost
Záštitu nad konferencí převzal: prof. Ing. Michael Valášek, DrSc.,
děkan Fakulty strojní, ČVUT v Praze
Proceedings from the 16th conference
on the occasion of 57th International Engineering Fair in Brno
INTEGRATED ENGINEERING IN MANAGEMENT OF INDUSTRIAL
ENTERPRISES
with
THE YEAR OF INDUSTRY AND TECHNICAL EDUCATION
PROCLAIMED BY THE GOVERNMENT OF THE CZECH REPUBLIC
Topic:
Technical–Managerial Education – Key Factor for Competitiveness
The Conference is held under the Auspices of the Dean prof. Ing. Michael Valášek, DrSc.
2
ISBN 978-80-01-05802-2
ISSN 2464-4722
Vydání sborníku (editor):
Název díla:
Vydalo:
Zpracovala:
Kontaktní adresa:
Tel.:
Počet stran: 70
Vydání: 1
doc. Ing. Martin Zralý, CSc.
Sborník příspěvků 16. konference z cyklu Integrované
inženýrství v řízení průmyslových podniků
České vysoké učení technické v Praze
Fakulta strojní, Ústav řízení a ekonomiky podniku
Karlovo nám. 13, Praha 2
224 355 798, 224 359 286, 224 918 677, www.rep.fs.cvut.cz
Příspěvky prošly recenzním řízením. / The contributions were reviewed by board of editors.
Recenzenti sborníku / Board of editors:
doc. Ing. Theodor Beran, Ph.D., FS ČVUT v Praze
doc. JUDr. František Klimeš, CSc., FS ČVUT v Praze
doc. Ing. Martin Zralý, CSc., FS ČVUT v Praze
15. 9. 2014
www.rep.fs.cvut.cz
3
OBSAH
ŠKOLSTVÍ – LIMITUJÍCÍ FAKTOR ČESKÉHO PRŮMYSLU
EDUCATION SYSTEM – LIMITING FACTOR OF THE CZECH INDUSTRY
Otto Daněk .............................................................................................................................................. 5
SPOLUPRÁCE VŠ A PODNIKŮ PŘI TVORBĚ A REALIZACI STUDIJNÍCH PROGRAMŮ
UNIVERSITY-ENTERPRISES COOPERATION IN THE CURRICULUM DEVELOPMENT AND DELIVERY
František Freiberg, Barbora Stieberová ............................................................................................... 14
PRVKY DUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JAKO FAKTOR KONKURENCESCHOPNOSTI
ELEMENTS OF DUAL TRAINING AS A COMPETITIVE FACTOR
Michal Kavan, Josef Košťálek ............................................................................................................... 22
IDEÁLNÍ PROFIL ABSOLVENTA TECHNICKÉ UNIVERZITY Z POHLEDU MEZINÁRODNÍ FIRMY
IDEAL PROFILE OF A GRADUATE FROM A TECHNICAL UNIVERSITY
Lenka Kazdová ...................................................................................................................................... 29
VÝZNAM TECHNICKO-MANAŽERSKÉHO VZDĚLÁNÍ V TRANSFERU ZNALOSTÍ
IMPORTANCE OF TECHNICAL-MANAGEMENT EDUCATION IN KNOWLEDGE TRANSFER
Karel Macík, Theodor Beran, Šárka Findová ........................................................................................ 34
CO BY MĚL UMĚT STROJNÍ INŽENÝR PRO HIGH-TECH PROJEKČNÍ A VÝROBNÍ ČINNOST
WHICH SKILLS ARE SUPPOSED TO HAVE BY THE MECHANICAL ENGINEERS DESIGNING HIGH-TECH
PRODUCTS
Vladislav Mazúrek................................................................................................................................. 40
JAKÉ JSOU HLAVNÍ CÍLE ROKU PRŮMYSLU A TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ 2015
WHAT ARE THE MAIN OBJECTIVES OF THE YEAR OF INDUSTRY AND TECHNICAL EDUCATION 2015
Miloš Rathouský ................................................................................................................................... 46
ŠPIČKOVÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA PRO PŘÍŠTÍ DESETILETÍ
TOP-LEVEL TECHNICAL UNIVERSITY FOR NEXT DECADE
Michael Valášek .................................................................................................................................... 51
HODNOTA KOMPETENCÍ A LIDSKÉHO KAPITÁLU
THE VALUE OF COMPETENCE AND HUMAN CAPITAL
Jan Vlachý.............................................................................................................................................. 56
CO JE DŮLEŽITÉ PRO STUDIJNÍ OBOR ŘÍZENÍ A EKONOMIKA PODNIKU NA TECHNICKÉ UNIVERZITĚ
KEY POINTS IN STUDY FIELD ENTERPRISE MANAGEMENT AND ECONOMICS ON TECHNICAL
UNIVERSITY
Martin Zralý .......................................................................................................................................... 63
4
ŠKOLSTVÍ – LIMITUJÍCÍ FAKTOR ČESKÉHO PRŮMYSLU
EDUCATION SYSTEM – LIMITING FACTOR OF THE CZECH INDUSTRY
Otto Daněk
Abstrakt
Problémy, které se vyskytují již mnoho let ve školství, přerostly už dávno hranice tohoto rezortu. Dnes
už je situace tak vážná, že dochází k bezprostřednímu ohrožení našeho průmyslu a naděje na
uspokojivé řešení je stále v nedohlednu. Politické špičky neřeší situaci, a pokud dochází ke změnám,
jedná se o nekoncepční práci, která nereaguje na aktuální potřeby na trhu práce a nepřináší ani naději
na pozitivní změny. Tento stav už byl zaznamenán i na našem největším exportním teritoriu a
bezprostředně ohrožuje nejenom budoucnost našeho zahraničního obchodu.
Klíčová slova: duální vzdělávání, funkční gramotnost, kapitační příspěvky, bakaláři, technické obory.
Abstract
The long-term problems of the education system have far overgrown the boundaries of this sector.
Today’s situation is so serious that it poses imminent threat to our industry while the hope for a
satisfactory solution is still far away. The political leaders are reluctant to deal with this situation and
if changes occur, they lack any concept, do not respond to the current needs on the labour market,
and do not bring any hope for positive changes. This situation has already been noted even in our
most significant export territory and it poses direct threat not only to the future of our foreign trade.
Key words: dual education, functional literacy, capitation allowances, bachelors, technical fields.
JEL classification: L20, M50, I26
Úvod
Český průmysl je neoddiskutovatelně hlavním zdrojem našeho HDP. Jenom samotný export byl
v roce 2014 tvůrcem 85% našeho hrubého produktu a za 25 let po Sametové revoluci se na tento
podíl dostal z úrovně 40% v roce 1990. Bude tento trend pokračovat i nadále?
5
Graf č. 1: Podíl exportu ČR na tvorbě HDP (%) 1), 2)
1
Nedostatek techniků
Byl bych nesmírně rád a pro další rozvoj naší republiky to považuji za nutné, ale určité indicie
jednoznačně naznačují, že se chystají problémy. Tím hlavním je katastrofální nedostatek techniků na
všech úrovních vzdělávání. A v čem vidím hlavní příčiny tohoto nedostatku?
1.1
Feminizace základního školství
Za prvé je to vysoká feminizace našeho základního školství. V pedagogických sborech podíl žen
přesahuje 85% z celkového počtu pedagogů. A při vší úctě k ženskému pokolení až na mimořádné
výjimky matematika, ale ani duální vzdělávání není doménou žen. Ve výuce matematiky je většinou
preferováno memorování a není kladen důraz na logické myšlení ani na syntézu a analýzu dat. Vím to
z vlastní praxe - učím na vysoké škole ekonomiku a každoročně se setkávám s tím, bohužel stále
častěji, že student zná vzoreček pro výpočet, ale není schopen pro tento výpočet vybrat relevantní
data.
1.2
Nízká funkční gramotnost žáků ZŠ
Druhým důvodem je pokles funkční gramotnosti žáků základních škol. Z tohoto důvodu naše
republika každý rok přijde odhadem o necelých 170 mld. Kč. Jenom pro porovnání – schodky státního
rozpočtu za dobu samostatné České republiky kromě roku 2009, byly vždy menší, než tato hodnota a
většinou velmi výrazně.
6
Graf č. 2: Schodky státního rozpočtu za období 1990 - 2014 (mld. Kč(s)) 3)
1.3
Regionální školství
Třetím důvodem je skutečnost, že v drtivé většině na technické střední školy jdou žáci, kteří se
nedostali na gymnázia a měli na základní škole výrazně horší prospěch. Navíc v celé ČR je 1 349
středních škol, z toho 1000 státních. Ostatní jsou soukromé nebo církevní. Na jedné straně ze
statistiky vyplývá, že na jednoho učitele na střední škole připadá 11 studentů (na základní škole je to
jen o něco málo lepší, tedy 14 studentů), ale neustále jsou slyšet nářky, že nejsou učitelé dobře
placeni, a proto tam nejsou špičkoví odborníci. Já vidím příčinu v něčem jiném. Průměrný plat učitele
na střední škole ve školním roce 2013/2014 překročil 27 000 Kč/měsíc. A to při průměrném úvazku 21
vyučovacích hodin týdně (tj. 15,75 hod) a 9 měsících pracovního vytížení v roce. Pokud tento plat
převedu na srovnatelný časový fond v průmyslu, tak mi vyjde průměrný přepočtený plat na téměř
87 000 Kč/měsíc. Ano už slyším argumenty – na 1 vyučovací hodinu se musí pedagog připravovat 2 –
3 hodiny doma. Ale s tím nesouhlasím, možná tak v prvním roce výuky, ale pak už to jde samo a věřte
mi, vím, o čem mluvím. Deset let jsem externě učil na střední škole a teď už šest let externě učím na
škole vysoké. Hlavní příčinu vidím v tom, že na pedagogické školy se hlásí většinou ti studenti, kteří se
nedostanou na jiné vysoké školy. Ve Finsku to je jinak – na pedagogické školy se ročně dostane jen
desetina z 60 000 uchazečů.
Ale měl bych návrh, jak by to šlo vylepšit i u nás. Do regionálního školství každoročně putuje
kolem 75 mld. Kč na osobní náklady. Kdyby se podařilo zajistit, aby na jednoho pedagoga bylo 25
žáků, dalo by se uspořit kolem 30 mld. Kč. Kdyby polovina úspory se rozdělila těm nejlepším učitelům,
měli by vysoce nadprůměrné platy a státní kasa by ještě ušetřila 15 mld. Kč ročně.
Tab. č. 1 : Počet škol, žáků a učitelů ve školním roce 2013 / 2014 4)
Školní rok 2013/2014
Jedn.
Mateřské
5 085,0
Základní
Počet škol
ks
1 349,0
Počet žáků
os
Počet učitelů
os
27 800,0
58 300,0
41 400,0
Průměrný počet žáků na školu
os/šk
71,5
202,1
335,4
Průměrný počet učitelů na školu
uč/šk
5,5
14,2
30,7
Průměrný počet žáků na učitele
ž/uč
13,1
14,2
10,9
Vysoké
CELKEM
71,0
10 600,0
363 500,0 827 600,0 452 500,0 368 300,0
2 011 900,0
7
4 095,0
Střední
127 500,0
5 187,3
1.4
Nechuť k matematice
Čtvrtým důvodem je všeobecná nechuť k matematice. Asi všem nám je jasné, že dobrovolně se to
nezmění. A proto bude nutné postupně implementovat matematiku „násilím“, a jinou cestou, než je
povinná maturita to nepůjde. Chvilku se zdálo, že se začíná blýskat na lepší časy a pan ministr
Chládek začal připravovat povinnou maturitu z matematiky. Vždyť matematika je přeci královnou věd
a prolíná se do mnoha předmětů a zároveň podporuje logické myšlení. Ale vystřízlivění přišlo hodně
brzy. Nová ministryně školství Valachová se nejdříve veřejně přiznala, že matematiku neměla ve škole
ráda a vzápětí pozastavila práce na povinné maturitě z matematiky. Jaká to škoda pro studenty, ale
hlavně pro průmysl!
1.5
Absence přijímacích zkoušek
Pátým elementem, který považuji za významný je skutečnost, že na některé střední, ale i vysoké
školy, je možné se dostat bez přijímacích zkoušek. K čemu toto vede? V České republice za posledních
jedenáct let přibylo 356 tis absolventů vysokých škol, tj. o 47%. Není to na úkor kvality absolventů?
Bude do budoucna chtít vůbec někdo pracovat rukama? Mimochodem, o úrovni vysokoškolských
studentů tak trochu pochybuji, setkávám se se studenty, kteří mají IQ menší než 100 a to podle mého
názoru, a nejenom podle mne, to není ani na střední školu.
1.6
Kapitační příspěvky
Šestým a největším hrobařem úrovně vysokoškoláků jsou kapitační příspěvky. Školy dostávají od
státu peníze za to, že produkují kvantitu, nikoliv kvalitu - a to je moc špatně. Kdyby se podařilo najít
způsob podporování vysokých škol dle uplatnitelnosti studentů na trhu práce, byl by problém
vyřešen. Ale dnes student, který po absolvování studia nastoupí do supermarketu vyrovnávat zboží
do regálu, splnil podmínku uplatnitelnosti na trhu práce a nelze to ani zavést do statistik. A to je opět
problém, protože nelze objektivně posoudit úspěšnost školy v porovnání s potřebou trhu práce.
1.7
Málo bakalářů
Sedmým problémem je skutečnost, že 80% bakalářů pokračuje v dalším studiu.
Samozřejmě inženýři, magistři ale i absolventi s tzv. velkým doktorátem jsou v průmyslu potřeba, ale
nejvíce chybí bakaláři, kteří by měli dělat mistry, nižší manažery ev. technology. A toto je jeden
z hlavních důvodů, že dnes vymíráme po meči. Situace dokonce dospěla až tak daleko, že Wolfgang
Schuster, předseda Evropské nadace pro vzdělávání, 9. 9. 2014 na přednášce Perspektivy duálního
vzdělávání v Praze prohlásil: „Německý průmysl se připravuje na odchod z České republiky. Ne
proto, že zde každoročně rostou náklady na pracovní sílu, ale proto, že za 25 let zde společnost
neudělala nic pro technické vzdělávání a s odcházející generací dnešních šedesátníků nebude
dostatek kvalifikovaných odborníků v průmyslu“.
1.8
Nezájem o technické obory
Osmým problémem je, že upadá zájem o studium technických oborů. Každý rok na začátku
semestru se ptám studentů: Proč jste tady? Co od studia očekáváte? Stále slyším stejnou odpověď –
potřebujeme diplom. A když se zeptám proč – odpoví, že jedině tak dostanou dobře placenou práci.
Nikdo ze studentů však nevěří, že sice diplom může pootevřít dveře, ale o tom, zda uchazeč dostane
práci rozhodnou pouze a jenom jeho vědomosti a potenciál, jak je schopen tyto vědomosti uplatnit
v praxi. A samozřejmě získat diplom na technikách je mnohem těžší, než kdekoliv jinde. Z toho také
vyplývá, že od roku 2001 do roku 2014 na humanitních oborech přibylo více než 96 tis. studentů
(+87%) ale na technických oborech necelých 2 tis. studentů (+4%). Zatímco humanitní obory v roce
2014 studovalo téměř 207 tis. studentů, technické obory studovalo pouze 45 tis. studentů.
8
250 000
200 000
150 000
Humanitní
Technické
100 000
Ostatní
50 000
0
2001
2014
Graf č. 3: Počet studentů na VŠ v ČR dle oborů v roce 2001 a 2014 (studentů) 4)
1.9
Vina zaměstnavatelů
Samozřejmě vinu na nedostatku techniků nenesou jen školy, ale i zaměstnavatelé. Dlouhé roky
před Sametovou revolucí byly technické pozice přehlíženy a budoval se dělnický kult. Jenom pro
zajímavost uvedu, že můj nástupní plat na pozici technologa na sklonku sedmdesátých let minulého
století činil 1 350,-Kč/měsíc, ale dělníci s komunistickým průkazem v kapse si vydělávali 3 500,Kč/měsíc, a to i s nedokončeným základním vzděláním. Tento pokroucený stav se držel více než 40 let
a do dnešního dne se ještě všude nepodařilo tyto křivdy napravit. Ale jedno je jasné, musíme si s tím
hodně pospíšit, jinak bude zle.
1.10 Chyby rodičů
A abych nezapomněl na třetí výchovnou složku – rodiče, i ti nesou svůj podíl viny. V českých
podmínkách bylo zjištěno, že rodiče, kteří se učí se svými ratolestmi, věnují 70% z času domácí
přípravy předmětu, ze kterého jejich potomek dostal pětku, ale pouze 7% z uvedeného času
předmětu, ze kterého dostal jedničku.
80
70
60
50
40
30
20
10
0
70
7
Jednička
Pětka
Graf č. 4: Podíl času věnovaný rodiči na domácí přípravu dle známky (%) 5)
9
1.11 Škola jako výcvik v armádě
Naše školství tak spíše připomíná armádní výcvik a nutí všechny nacpat do šedého průměru a od
spodu je do něj dotlačit, ale na druhé straně nepovoluje příliš ani vyčnívat nahoru!
A toto vše pak společně vede k potlačování kreativity žáků, která v průběhu studia ze žáků vyprchá
rychleji, než otevřená láhev éteru. Ve zkušebních testech, které se snaží odhalovat vysoký potenciál
kreativity u žáků, bylo zjištěno, že v populaci pětiletých se vyskytuje 98% dětí s vysokým stupněm
kreativity. U desetiletých to je 30%, u patnáctiletých jen 15% a u pětadvacetiletých to jsou pouze a
jenom 2 %.
120
100
98
80
60
30
40
15
20
2
0
5 let
10 let
15 let
25 let
Graf č. 5: Podíl žáků s vysokým stupněm kreativity dle věkové kategorie (%) – test NASA 5)
1.12 Velký počet vysokých škol
Devátým problémem českého školství je příliš velký počet vysokých škol. V České republice je nyní
71 vysokých škol a 178 vyšších odborných škol. Z toho plyne nezdravá konkurence mezi školami, tyto
se podbízejí při přijímání nových studentů na straně jedné a na druhé straně nemají dostatek
erudovaných pedagogů a školy si dokonce musí půjčovat profesory na státní zkoušky a to dokonce
mimo zkoušené studijní obory.
1.13 Mnoho ministrů školství, málo výsledků
Desátým problémem je skutečnost, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má za dobu
samostatné České republiky druhou největší „spotřebu“ ministrů. Od roku 1992 se jich na tomto
postu vystřídalo 16 6). Průměrná délka životnosti ministra je 1,4 roku. Dá se za tuto dobu vytvořit a
implementovat nějaká koncepce? Samozřejmě, že nedá. Bez zajímavosti ani není skutečnost, že sedm
ministrů bylo ve funkci méně než rok a dva dokonce méně než měsíc. Vzpomene si ještě někdo na
jména Gruša, Bartoňová, Bursík, Štys? Ano, opravdu to byli ministři školství!
2
Rostoucí počet negramotných
Na druhé straně je alarmující skutečností, že za posledních jedenáct let přibylo 25% lidí, kteří
vůbec nechodili do školy. Na sklonku roku 2014 jich bylo více než 47 tis., což pro zajímavost je stejný
počet, jako má město Přerov včetně nemluvňat!
3
Tristní výsledky v porovnávacích testech
Toto vše se pak odráží ve skutečnosti, že naši žáci v PISA testech končí hluboko v poli poražených
ve všech sledovaných disciplínách a hodně pod průměrem OECD a v řebříčcích konkurenceschopnosti
ČR vydávaných WEF se umisťujeme poblíž padesátého místa a rok od roku se propadáme hloub.
10
4
Porovnání s ostatními státy
A tyto výsledky mají další konsekvence. Oproti státům s vyspělými ekonomikami, ale i proti
Maďarsku, Belgii, Dánsku, Nizozemí, Rakousku a celé řadě dalších zemí má naše republika studenty
s velmi nízkými znalostmi matematiky na střední škole. Z toho vyplývá i velmi nízké procento
absolventů VŠ s technickým vzděláním.
ČR
Graf č. 6: Podíl absolventů VŠ s tech. vzděláním v závislosti na výsledcích matemat. testů na SŠ 8)
Nízké procento absolventů s technickým vzděláním je příčinou pouze průměrného růstu HDP, ale
naprosto žalostného počtu patentů na mld. HDP. V tomto ukazateli jsme jedni z nejhorších na celém
světě. A protože dobré vzdělání je dobrým základem pro inovaci a inovace základem pro růst
produktivity práce, každoročně se tak šidíme o mnoho miliard korun, protože podíl českého průmyslu
na tvorbě HDP patří mezi jeden z největších na světě a dlouhodobě se pohybuje nad 37%, ale oproti
této skutečnosti průměrný růst HDP na obyvatele za období 2000 – 2012 byl značně podprůměrný a
mnohem horší než na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Rusku a Estonsku.
Graf č. 7: Prům. růst HDP v závislosti na podílu absolventů VŠ s tech. vzděláním 8)
11
ČR
Graf č. 8: Počet patentů na mld. HDP v závislosti na podílu absolventů VŠ s tech. vzděláním 8)
4.1
Požadavky průmyslu
A jaké jsou tedy požadavky průmyslu na absolventa technické VŠ? Samozřejmě je vyžadována
vysoká úroveň odborných znalostí, které musí absolvent umět používat. Vyžadují se i organizační
schopnosti a důsledný time management. Je třeba vysoká samostatnost a nebát se převzít
zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Bezpodmínečné je stoprocentní pracovní nasazení. Podmínkou je
velmi dobrá znalost českého jazyka a minimálně komunikativní znalost alespoň dvou cizích jazyků.
Samozřejmostí je i požadavek, aby absolvent VŠ byl ochoten na sobě dále pracovat, a to i ve svém
vlastním volnu. Nutností je i u technika základní znalost ekonomie, aby byl schopen už v průběhu
tvůrčího procesu zvažovat ekonomické parametry připravovaného projektu. A alespoň pro začátek po
nástupu do pracovního procesu neškodí skromnost a empatie.
Graf č. 9: Průměrný růst HDP/obyv. oproti podílu průmyslu na HDP 8)
12
Závěr
A co bych doporučil studentům závěrem? Při studiu nejde o tituly, ale o vědomosti. Ukažte
nejdříve co ve vás je a až potom si řekněte o ocenění. Studujte na „plný úvazek“, hlava ve vašem věku
je schopna pojmout neuvěřitelné množství informací. S přibývajícím věkem se bude tato schopnost
zhoršovat a navíc za získávání informací budete muset většinou platit. Učte se s těmito informace
zacházet, samotné informace jsou k ničemu. Vyberte si studium, které vás bude po jeho ukončení
živit. Nestudujte trendy obory a nehledejte ani nejsnazší cestu za titulem. To je s vysokou
pravděpodobností cesta na úřad práce. Hledejte a najděte zalíbení v práci, kterou děláte. Pokud se
vám to nepodaří, práci opusťte. Otravujete sebe i okolí a dosahované výsledky jsou jen zlomkem
toho, co by se s mnohem menším úsilím dalo dosáhnout, kdybyste práci dělali s láskou. A pamatujte
si, John Scully, prezident společnosti Apple, řekl: „Budoucnost patří těm, kdo vidí možnosti ještě
předtím, než se stanou očividné“.
A zcela na závěr bych si dovolil vyslovit ještě jeden apel. Na záchranu školství, potažmo je tím
myšleno i průmyslu, čas neúprosně běží. Každá změna se promítne nejdříve za 10 let a některá
dokonce za 20 let!
Prameny:
1.
Databáze zahraničního obchodu [online]. 14. 8. 2015 [cit. 2015-08-26].
Dostupné z:http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO
2.
Vývoj hrubého domácího produktu[online]. 26. 8. 2015 [cit. 2015-08-26].
Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/hdp/statistiky/vyvoj-hdp/
3.
Schodek rozpočtu [online] [cit. 2015-08-26]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/schodek-rozpoctu
4.
Výkonové ukazatele [online]. 26. 8. 2015 [cit. 2015-08-26].
Dostupné z: http://dsia.uiv.cz/vystupy/vu_vs_f1.html
5.
Seznam ministrů školství, mládeže a tělovýchovy České republiky [online]. 26. 8. 2015 [cit. 2015-08-26].
Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_ministr%C5%AF_%C5%A1kolstv%C3%AD,_ml%C3%A1de%C5%BEe_a
_t%C4%9Blov%C3%BDchovy_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky
6.
Plně negramotných je v ČR málo, řada lidí ale nechápe text [online]. 26. 8. 2015 [cit. 2015-08-26]. Dostupné
z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/skolstvi/Plne-negramotnych-je-v-CR-malo-rada-lidi-ale-nechapetext-284875
7.
Svět podle Mühlfeita: Uspěchaný nový normál přežije jen ten, kdo se naučí řídit stres [online]. 13. 8. 2015
[cit. 2015-08-13] Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/2015/8/13/svet-podle-muhlfeita-uspechanynovy-normal-prezije-jen-ten-kdo-se-nauci-ridit-stres-rika-nekdejsi-prezident-microsoftu/
8.
Pavel Kysilka, Žofín, přednáška při vyhlášení Manažera roku 2012
Kontaktní údaje
Ing. Otto Daněk
ATAS elektromotory Náchod a.s.
Bratří Čapků 722, 547 01 Náchod
Mob. 605 239 636
[email protected]
13
SPOLUPRÁCE VŠ A PODNIKŮ PŘI TVORBĚ A REALIZACI STUDIJNÍCH
PROGRAMŮ
UNIVERSITY-ENTERPRISES COOPERATION IN THE CURRICULUM
DEVELOPMENT AND DELIVERY
František Freiberg, Barbora Stieberová
Abstrakt
Rozvoj partnerství mezi vysokými školami a zaměstnavateli je považován za kritický faktor pro
identifikaci požadavků na vzdělávání, posílení relevance a zkvalitnění procesu vzdělávání. Příspěvek
vychází z poznatků dvouletého mezinárodního projektu Work Based Learning as an Integrated
curriculum (WBLIC) zaměřeného na identifikaci a rozbor nejlepších zkušeností v oblasti
vysokoškolských vzdělávacích programů vytvářených ve spolupráci s praxí. Příspěvek specifikuje na
základě zkušeností nejlepší praxe partnerských a dalších relevantních evropských institucí hlavní
principy a zásady tvorby a realizace integrovaného kurikula, charakterizuje cyklus činností nutných
pro efektivní tvorbu a realizaci kurikula a základní pilíře, které slouží k podpoře těchto činností.
Klíčová slova: rozvoj studijních programů, partnerství VŠ s podniků, work based learning, slaďování
vzdělávání s potřebami trhu práce
Abstract
Development of partnerships between universities and employers is considered as a critical factor for
identifying the learning requirements, improving the relevance and the quality of the education. This
article is based on the findings of a two-year international project Work Based Learning as an
Integrated Curriculum (WBLIC) aimed at the identification and analysis of best practices in the field of
higher education programs created in collaboration with industry. The goal of this article is to specify,
on the basis of best practices of project partners and other relevant European institutions, the main
principles and guidelines of the creation and delivery of an integrated curriculum. The particular
activities of the cycle, necessary for the effective development and delivery of curriculum, are
characterised as well as the basic pillars, which are used to support these activities of the curriculum
development cycle.
Key words: curriculum development, HE-business partnership, work based learning, matching
education with market needs
Úvod
Evropská strategie 2020 (EU 2020) považuje kvalitní vzdělávací systém, vytvářený v souladu se
současnými a budoucími potřebami trhu práce, za zcela zásadní pro úspěšný přechod k více
konkurenceschopné a udržitelné společnosti. Doporučuje využívat učební plány k podpoře kreativity
a inovativnosti evropských ekonomik, k dosažení souladu vzdělávání s potřebami trhu práce a k
posílení postavení a úlohy studenta v systému vzdělávání a v odborné přípravě (European Comission,
2010).
14
Mezi klíčové prvky vzdělávacích politik cílených k zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky patří
podpora tvorby a realizace studijních programů, které posilují adaptibilitu, flexibilitu, kreativitu a
tvůrčí potenciál studentů. Zajištění těchto a dalších pro současnou a budoucí praxi důležitých
schopností a dovedností studentů je klíčové zejména v případě absolventů technických vysokých škol,
představujících základní hybnou sílu růstu konkurenceschopnosti průmyslově orientovaných
ekonomik. Ve světě rostoucí komplexnosti úloh a problémů podnikové praxe, zvyšující se četnosti a
složitosti inovací produktů a procesů, potřebě jejich efektivního řízení a nutnosti vnímání
ekonomických konsekvencí technických řešení a rozhodnutí se ukazuje jako nezbytné integrovat
kvalitní technické vzdělání s manažerskými schopnostmi a dovednostmi. Je zřejmé, že jen takové
technicko-manažerské vzdělávání, které odpovídá požadavkům praxe, může vést ke zvýšení
konkurenceschopnosti ekonomiky. Proto je nezbytné za účelem posílení relevance a zkvalitnění
procesu vzdělávání rozvíjet v rámci identifikace požadavků na vzdělávání partnerství mezi vysokými
školami a zaměstnavateli. Problematika partnerství mezi vysokými školami a podniky s primárním
zaměřením na získávání praktických dovedností studentů je klíčovým tématem tohoto příspěvku.
Potřeba, aby se průmysl spolupodílel na tvorbě a realizaci vzdělávacích programů prostřednictvím
studijních programů (plánů) zaměřených na získání praktických zkušeností a dovedností - Work Based
Learning (WBL) je též zdůrazněna v dokumentech EU. Potřeba studijních programů, vytvořených na
bázi WBL, je stále více uznávána, neboť umožňuje rozvoj schopností a dovedností studentů, které
jsou vyžadovány zaměstnavateli. Takto pojaté studijní programy jsou rovněž ceněny pro svůj
potenciál dosahovat vyšší připravenost studentů pro trh práce a profesní kariéru (IES/IRS/BIBB,
2012).
1
Projekt WBLIC v kontextu Evropských politik
Evropská strategie 2020 zaměřená na vytváření prostoru, v kterém university a podniky
spolupracují v rámci partnerství na dosažení cílů strategie, představovala hlavní impuls pro vznik
projektu Work Based Learning as an Integrated curriculum: Partnership Development and Delivery by
HE and the labour market (WBLIC).
Projekt WBLIC, zaměřený na identifikaci nejlepších zkušeností v oblasti vzdělávacích programů na
vysokých školách vytvářených ve spolupráci s praxí a na proces tvorby a realizace těchto programů,
plně podporuje vizi EU, která akcentuje potřebu zlepšení zaměstnatelnosti absolventů, kteří se snaží
vstoupit, adaptovat a zdokonalovat se v měnícím se trhu práce (European Comission, 2010).
Projekt byl řešen v rámci programu Erasmus-ECUE konsorciem osmi partnerských institucí
z různých zemí z oblasti vysokých škol a podnikové sféry. Jednou z partnerských institucí byl Ústav
řízení a ekonomiky podniku, Fakulty strojní, ČVUT v Praze. Bližší specifikaci projektu poskytují webové
stránky http://www.wblic.org.uk/.
Za účelem správného vnímání pojmu WBL (Work Based Learning) byla stanovena v rámci projektu
jeho pracovní definice: 'WBL je proces učení, kdy se vysokoškolské studium zaměřuje na pracovní
aktivitu a praktické úlohy tak, aby bylo možné získat poznání a aplikovat individuální a kolektivní
znalosti, dovednosti a schopnosti k dosažení specifických akreditovaných vzdělávacích cílů
významných pro studenty, pro jejich budoucí zaměstnání a také pro univerzitu. (A Framework for
good practice, http://www.wblic.org.uk/wblhe/files/WBLIC_GoodPractice_Framework_WEB.pdf).
15
2
Hlavní aktivity projektu WBLIC
V rámci projektu WBLIC byly řešeny úlohy, jejichž sekvenci ilustruje Obr. 1.
Přehled work
based learning v
Evropě
15 případových
studií
Metodika návrh
Minikonference
- testování
metodiky
Finální
koncepce
metodiky
Obr. 1: Sekvence činností projektu WBLIC, Zdroj: Vlastní zpracování podle http://www.wblic.org.uk/.
Finálním výstupem projektu WBLIC byl návrh metodiky tvorby a realizace integrovaného kurikula
(integrovaných studijních plánů vznikajících ve spolupráci s praxí) vytvářeného na bázi WBL. Navržené
principy a zásady postupu tvorby integrovaného kurikula se mohou stát inspirací pro potenciální
uživatele, u kterých partnerství mezi zaměstnavateli a vysokou školou hraje důležitou roli při
aktualizaci profilů absolventů, rozvoji dovedností a schopností studentů, obohacování studijních
obsahů a vytváření příležitostí k WBL.
3
Metodika tvorby a realizace učebních osnov vytvářených ve spolupráci s praxí
Základ vytvořené metodiky tvoří rámec obsahující cyklus (sekvenci) činností, které jsou nezbytné
pro efektivní tvorbu a realizaci kurikula. Soubory činností zaměřené na požadavky trhu práce,
plánování, realizaci a hodnocení kurikula představují jednotlivé fáze cyklu, které jsou relevantní pro
efektivní tvorbu a realizaci integrovaného kurikula. Další důležitou součástí metodiky jsou tři základní
pilíře v podobě partnerství, organizace a lidí, které slouží k podpoře zmíněného cyklu činností.
Schéma cyklu tvorby a realizace kurikula znázorňuje Obr. 2.
Obr. 2: Schéma cyklu rozvoje kurikula, Zdroj: A Framework for good practice,
http://www.wblic.org.uk/wblhe/files/WBLIC_GoodPractice_Framework_WEB.pdf
16
3.1
Charakteristika činností tvořících cyklus procesu tvorby a realizace integrovaného
kurikula
Stručná charakteristika jednotlivých činností cyklu tvorby a realizace integrovaného kurikula je
zachycena v Tab. 1.
Tab. 1: Charakteristika činností cyklu tvorby a realizace integrovaného kurikula, Zdroj: Zpracováno
dle http://www.wblic.org.uk/wblhe/files/WBLIC_GoodPractice_Framework_WEB.pdf.
Požadavky trhu práce
Plánování integrovaného kurikula
Efektivita mechanismu, jakým vysoká škola
identifikuje potřeby průmyslu, představuje klíčový
faktor úspěchu celého WBLIC. Hlavními aktivitami
jsou:
 Analýza a hodnocení potřeb trhu práce
 Komunikace a spolupráce s podnikovou
sférou
 Monitorování poptávky studentů a jejich
zaměstnavatelů.
Realizace integrovaného kurikula
Kurikulum lze chápat jako plánovací nástroj pro
systémovou implementaci potřeb trhu práce do
učebních osnov. Plánované kurikulum často zastává
funkci normativního dokumentu, který zajišťuje, aby
studijní programy měly požadované atributy, žádoucí
procesy učení a očekávané studijní výsledky.
Kurikulum představuje specifický studijní program
(učební osnovy) vytvořený v rámci definovaných
studijních podmínek v souladu s potřebami studentů
a průmyslu (trhu práce). Realizace kurikula zpravidla
zahrnuje pedagogické metody, obsah studijního
programu, místo, proces výuky, použité technologie,
hodnotící kritéria a personální zabezpečení.
K posouzení úrovně integrovaného kurikula a k jeho
následné úpravě lze použít řadu přístupů a
metod hodnocení studijních programů. Klíčovou roli
v této části WBLIC zaujímají zaměstnavatelé.
Hodnocení integrovaného kurikula
Pro jednotlivé fáze cyklu tvorby kurikula byly dále identifikovány klíčové mechanismy, zdroje a
charakteristiky, které jsou důležité pro úspěch jednotlivých fází. Každý krok byl ilustrován příklady
nejlepší praxe.
Navržené základní principy a postupy tvorby a implementace integrovaného kurikula vycházejí ze
zkušeností nejlepší praxe partnerských a dalších relevantních evropských institucí. Na základě sdílení
nejlepších zkušeností a přístupů k tvorbě a realizaci učebních osnov vytvářených na bázi WBL, které
byly identifikovány v jednotlivých zemích partnerů projektu, bylo vytvořeno 15 případových studií
(jejich přehled je uveden např. v Devins (2014)), které poskytly podrobné informace o vzdělávacích
programech partnerských institucí vytvořených ve spolupráci s praxí.
Případové studie byly zpracovány s pomocí dotazníkového šetření cíleného na jednotlivé
zainteresované subjekty: studenty, zaměstnavatele podílející se na tvorbě kurikula a jeho realizaci,
tutory studijních programů (předmětů) a zástupce vedení vysokých škol, kteří mají na starost rozvoj
studijních programů. Zaměření dotazníkového šetření lze přiblížit např. otázkami adresovanými na
zaměstnavatele (z podkladů projektu WBLIC). Otázky byly strukturovány do jednotlivých fází cyklu
činností tvořících součást procesu tvorby a realizace integrovaného kurikula.

Plánování integrovaného kurikula (např.: klíčoví lidé, způsob navázání spolupráce, existence
pravidel, postupů, řešení rozdílů v názorech mezi univerzitou a zaměstnavateli, kritické faktory
úspěchu).

Zavádění kurikula (např. míra ovlivnění kurikula, řešení rozdílů v názorech mezi univerzitou a
zaměstnavateli, kritické faktory úspěchu).

Výuka a řízení výuky (např. problémy ve výuce, míra a forma podpory pracovníků z univerzity,
řízení kvality výuky, úloha v akreditačním procesu, zájem studentů pracovat v daném podniku,
kritické faktory úspěchu).
17

3.2
Hodnocení WBL (např. hodnocení efektivity programu s cílem zjistit přínosy pro podnik, zdroje,
které podnik vyčlenil na podporu kurzu a jejich přínosy, využití informací pro zlepšování procesů)
Charakteristika pilířů k podpoře rozvoje a realizace integrovaného kurikula
Nezbytnou součást metodiky tvorby a realizace integrovaného kurikula tvoří tři pilíře - partnerství,
organizace, lidé, které slouží k podpoře cyklu činností zaměřených na tvorbu a realizaci
integrovaného kurikula (A Framework for good practice, developed by the WBLIC project team,
http://www.wblic.org.uk/wblhe/files/WBLIC_GoodPractice_Framework_WEB.pdf).
Partnerství: Hlavním požadavkem pro efektivní WBLIC je vybudování partnerství mezi vysokými
školami a zaměstnavateli tak, aby bylo vytvořeno prostředí, ve kterém jsou sdíleny studijní
zkušenosti, znalosti, nápady a zdroje. Bez silného a efektivního partnerství nelze vytvořit kvalitní
WBLIC, který vyžaduje komplexní a intenzivní interpersonální a administrativní zajištění organizace
WBLIC a lidí, kteří se podílejí na rozvoji a realizaci kurikula.
Organizace: Rozvoj schopnosti vysoké školy podpořit WBLIC často vyžaduje velkou výzvu pro
změnu stavu v celé řadě kritických oblastí včetně pedagogiky, rozdělování zdrojů, regulačního rámce
a organizačních struktur. WBLIC projekt poskytuje přehled nezbytných organizačních aktivit nutných
k úspěšné tvorbě a realizaci integrovaného kurikula.
Lidé: Na úspěšné tvorbě a realizaci WBLIC se podílí celá řada lidí: akademičtí pracovníci vysoké
školy, administrátoři, odborníci, praktici, představitelé podniků a samotní studenti. Jejich dovednosti,
kompetence a schopnosti jsou klíčovým faktorem k úspěchu celého WBLIC. WBLIC vyžaduje změnu
v tradičním přístupu k tvorbě kurikula, který je uplatňován na celé řadě univerzit. Pro tuto změnu je
nezbytné výrazně investovat do rozvoje schopnosti a kapacity akademických pracovníků a
administrátorů, aby mohli flexibilně reagovat a podporovat slaďování učebních osnov s požadavky
zaměstnavatelů a pracovního trhu.
Pro každý z uvedených pilířů byly zpracovány zásady a principy, které pomáhají zdokonalit proces
tvorby a realizace studijních plánů vytvářených ve spolupráci s praxí. Například pro pilíř partnerství
byly stanoveny následující klíčové zásady:

společná vize,

vzájemně výhodné cíle,

víceúrovňové vztahy,

jasná komunikace a způsob participace všech zainteresovaných subjektů,

pravidelné hodnocení procesu a výsledků partnerství.
Úloha a význam poradní rady
Efektivní partnerství lze považovat za jeden ze základních předpokladů mechanizmu spolupráce
podniků s vysokými školami při inovaci a tvorbě nových studijních programů reflektujících požadavky
pracovního trhu. Studie vypracovaná v rámci projektu „Analýza spolupráce vysokých škol s výrobními
a servisními podniky“ (CSVŠ, 2004) akcentuje jako prostředek efektivního partnerství vytvoření
poradních rad po vzoru amerických Advisory Boards. Z uvedeného projektu vyplývá důležitost
správného výběru členů poradních rad, jejich odbornosti a motivace, pro správnou funkci rad.
Zajímavou součástí projektu jsou též poznatky, které se týkají výhod poradních rad (Tab. 2).
18
Tab. 2: Výhody poradních rad, Zdroj: CSVŠ, 2004
4
Výhody pro průmyslové podniky:
Výhody pro fakultu:

přístup ke studentům, k fakultě (vzájemný
vztah),

být ve styku s reálnými problémy a řešeními
průmyslových podniků,

spolupráce
projektech,

účast zástupců průmyslu ve výzkumných
projektech,

studenti na praxích,


možnost ovlivnit kurikulum (náplň studijních
programů),
dary ve formě vybavení laboratoří, vybavení
pro zkvalitnění výuky,

ověření směru rozvoje učebních osnov,

přednášející z fakulty na půdě podniků,

zajištění akreditace.

síť vzájemných vztahů s dalšími zástupci
průmyslu.
s fakultou
na
výzkumných
Testování relevance a aplikovatelnosti vytvořené metodiky
Relevance a aplikovatelnost vytvořené metodiky tvorby a realizace integrovaného kurikula byla
testována v rámci třech minikonferencí organizovaných ve Vídni, Krakově a Praze. Na konferencích
byly prezentovány ze strany zástupců vysokých škol a průmyslu případové studie charakterizující
povahu spolupráce mezi vysokými školami a trhem práce při tvorbě a realizaci kurikula. Poznatky
z těchto případových studií byly následně využity k dílčím úpravám principů a zásad metodiky tvorby
integrovaného kurikula vytvořené v rámci projektu WBLIC. Z mnoha inspirativních příspěvků pražské
konference zmíníme alespoň dva zajímavé názory či pojetí, které lze považovat za podnětné pro
vytváření kurikula a spolupráci s praxí:
Soubor aktuálních požadavků trhu práce, které je třeba reflektovat při rozvíjení studijních
programů prezentovaný J. Zeleným z IBM ČR:

efektivní komunikace s technickou i netechnickou veřejností, hovořit „jazykem“ klienta,

schopnost práce v heterogenních týmech (s obchodníky, právníky atd.),

vysoká profesionální a etická zodpovědnost,

ochota riskovat, experimentovat, podílet se na inovacích,

perfektní znalost technologií v kombinaci s jejich využitím pro potřeby klienta,

plné uvědomění potřeby a osobní účasti v celoživotním vzdělávání,

rozšířené vzdělání, nutné k pochopení řešení technických problémů v širších souvislostech –
v globálním, ekonomickém, ekologickém a sociálním kontextu,

multikulturní povědomí, znalost cizích jazyků, schopnost práce v mezinárodním prostředí,

znalost poskytovaných služeb a standardů. (Zelený, 2013)
Oblasti spolupráce s průmyslem a cíle průmyslové rady Fakulty strojní VŠB – TUO prezentované S.
Drábkovou z FS-VŠB. Fakulta strojní VŠB spolupracuje s představiteli průmyslových podniků, firem a
společností primárně v následujících oblastech:

při realizaci studijních programů (semináře pro studenty, odborné přednášky, exkurze, stáže),

zadávání bakalářských a diplomových prací, konzultace, členství ve státnicových komisích,

při inovaci studijních oborů s ohledem na požadovanou odbornost a dovednosti absolventů,
19

při řešení úloh z průmyslové praxe, spolupráce je založena na vzájemných kontaktech
jednotlivých pracovišť,

v oblasti výzkumu a vývoje - přesun od základního výzkumu k aplikovanému na základě potřeb
firem,

při prezentacích a popularizaci strojních oborů s cílem zvýšit zájem o jejich studium. (Drábková,
2013)
Významným podpůrným prvkem spolupráce s průmyslem je Průmyslová rada Fakulty strojní, která
funguje jako poradní orgán děkana Fakulty strojní, sestavený z více než 20 zástupců firem a členů
vedení fakulty. V zorném poli Průmyslové rady Fakulty strojní jsou zejména tyto cíle:

monitorování požadavků průmyslové sféry a jejich aplikace do výuky,

operativní adaptace obsahů předmětů v závislosti na aktuálních potřebách průmyslové sféry,

zajištění speciálních přednášek z praxe v rámci výuky,

společná příprava a realizace nových předmětů a oborů,

stanovení podmínek pro vypracování Bc., Mgr. a Ph.D. prací a ročníkových projektů v souladu s
potřebami firem,

získání zpětné vazby ze strany zaměstnavatelů. (Drábková, 2013)
Závěr
Požadavek, aby vysoké školy posílily svůj potenciál výkonnosti a vybavily své absolventy znalostmi
a dovednostmi, které jsou potřebné k úspěchu ve vysoce kvalifikovaných profesích, je vysoce
aktuální. Vysoce potřebná se jeví rychlejší reakce osnov na měnící se potřeby v celé ekonomice.
Zapojení zaměstnavatelů a institucí trhu práce do návrhu a realizace studijních programů, které
podporují rozvoj praktických zkušeností a dovedností, by mělo usnadnit proces přizpůsobování
učebních osnov současným a budoucím potřebám trhu práce. Podpora partnerství a spolupráce s
podniky by měla být jedním z hlavních záměrů vysokoškolských institucí. Příspěvek, prezentující
výsledky projektu zaměřeného na tvorbu a realizaci učebních osnov ve spolupráci s praxí, ukazuje
názorně na význam partnerství mezi zaměstnavateli a vysokoškolskými institucemi pro aktualizaci
profilů absolventů, rozvoj jejich dovedností, obohacování studijních obsahů a poskytování příležitostí
k WBL.
Prameny
1.
A Framework for good practice - WBLIC. Developed by the WBLIC project team. Dostupné 15. května 2015:
http://www.wblic.org.uk/wblhe/files/WBLIC_GoodPractice_Framework_WEB.pdf.
2.
CSVŠ. (2004). Analýza spolupráce vysokých škol s výrobními a servisními podniky. (Výstupy z VZ - MŠMTProjekt pro státní správu), Centrum pro stadium vysokého školství (CSVŠ).
3.
Devins, D. (2014). Towards the sustainability of Work Integrated Learning Curriculum in Europe, WACE’s
10th
International
Symposium.
University
West.
Sweden.
Dostupné
z:
http://www.waceinc.org/uwest2014/proceedings/UK/David%20Devins%20-%20UK.pdf.
4.
Drábková, S. (2013). Spolupráce s praxí na Fakultě strojní VŠB –TUO. Mezinárodní konference WORK BASED
LEARNING VE VYSOKOŠKOLSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ. ČVUT v Praze.
5.
European Comission. (2010). Communication from the Commission Europe 2020: A strategy for smart,
sustainable and inclusive growth. Dostupné z: http://www.elgpn.eu/elgpndb/view/33.
20
6.
IES/IRS/BIBB. (2012). Study on a comprehensive overview of traineeship arrangements in Member States.
Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main. jsp?catId=738&langId=en&pubId=6717.
7.
Podklady projektu WBLIC z Leeds Metropolitan University.
8.
Work based learning as integrated curriculum. WBLIC stránky projektu. http://www.wblic.org.uk/.
9.
Zelený, J. (2013). Multidisplinarita – řešení mnoha problémů. Mezinárodní konference WORK BASED
LEARNING VE VYSOKOŠKOLSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ. ČVUT v Praze.
Kontaktní údaje o autorech
prof. Ing. František Freiberg, CSc.
Ústav řízení a ekonomiky podniku, Fakulta strojní, ČVUT v Praze
Karlovo náměstí 13, 120 00 Praha 2
224 355 799
[email protected]
Ing. Barbora Stieberová, Ph.D.
224 357 631
[email protected]
21
PRVKY DUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JAKO FAKTOR
KONKURENCESCHOPNOSTI
ELEMENTS OF DUAL TRAINING AS A COMPETITIVE FACTOR
Michal Kavan, Josef Košťálek
Abstrakt
Článek se zabývá složitou problematikou současného vzdělávacího systému v ČR a způsoby jeho
zlepšování v kontextu dynamického vývoje nových potřeb na trhu práce. V článku je popsán prvek
duálního vzdělávání představující nástroj vedoucí ke zvýšení efektivnosti přípravy studentů na
zaměstnání a potažmo přispívá k vyšší konkurenceschopnosti. Dále je zde intenzivně zmiňována
problematika participace zaměstnavatelů na vzdělávacím systému.
Klíčová slova: duální vzdělávání, zaměstnavatelé, trh práce, vzdělávání pracovníků, prosperita
Abstract
The article deals with the complex issues of the current educational system in the Czech Republic and
ways of its improvement in the context of the dynamic development of the new needs of the labour
market. The article describes an element of the dual training represents an instrument to increase the
effectiveness of preparing students for employment and thus contributes to increased
competitiveness. Then there is the intensely mentioned the issue of employee participation in the
educational system.
Key words: dual training, employers, labor market, education workers, prosperity
JEL classification: A 29, L20, M50, I26
ÚVOD
Na stránkách MŠMT se nachází zpráva o společném jednání ministryně školství s předsedou vlády
a s prezidentem Svazu průmyslu a dopravy, s námětem „Jednání o technickém školství“ (23. 7. 2015).
Z jednání vyplynulo, že české školství se nyní potýká s nízkým zájmem o technické studium, jež má
být dle závěrů jednání způsobeno nízkou popularitou technických oborů ve společnosti, převisem
nabídky nejrůznějších netechnických studijních oborů i stávajícím systémem financování škol.
Účastníci schůzky jednali o prioritách a cílech v oblasti technického vzdělávání v České republice.
Aktéři uvedeného jednání došli k závěru, že priority řešení je třeba hledat v oblasti regionálního
školství, zavádění prvků duálního vzdělávání, reformě financování středních škol, povinných
přijímacích zkouškách a povinné maturitě z matematiky, vyšším nastavení kapacit odborných škol dle
potřeb trhu práce, dále aktéři jednání společně došli k závěru podpory polytechnického vzdělávání na
základních školách i v masovějším praktickém vyučování na středních školách. Rovněž se shodli na
tom, že je třeba urychleně zkvalitnit systém financování regionálního školství.
Náš příspěvek jednání mezinárodní konferenci v Brně, jako doprovodnému programu
mezinárodnímu strojírenskému veletrhu - je inspirován jednak tématem konference a především
výše uvedenými oblastmi technického vzdělávání. Především vychází z konstatování premiéra
Bohuslava Sobotky na jednání, kdy konstatoval „je třeba využít zájmu zaměstnavatelů o získání
kvalitních zaměstnanců“.
22
1
Podnikatelé potřebují duální systém odborného vzdělávání
Je všeobecně zmiňovanou a známou skutečností, že tuzemští podnikatelé nejsou spokojeni s
kvalitou technicko-manažerského vzdělávání v České republice. Z nejrůznějších analýz ale vyplývá, že
mnoho podnikatelů ke zvyšování kvality vzdělávání velmi nerado finančně adresně přispívá, přestože
při tom všem jde o jejich budoucí lidské zdroje. To je pravděpodobně způsobeno šetrností na
nevhodných místech, ale možná také jejich nedostatky ve strategickém plánování. O tom kromě
jiného svědčí pomalé zavádění prvků duálního vzdělávání z jejich strany.
Koncepce duálního systému technicko-manažerského vzdělávání je známa ze zkušeností
vzdělávacích soustav pěti evropských zemí (Německa, Rakouska, Dánska, Nizozemska a Švýcarska), ve
kterých je duální systém uplatňován. Duální systémy odborného vzdělávání jsou založeny na
principech, kdy student má dvojí status: za prvé je ve škole studentem a za druhé má se svým
podnikem uzavřenu adresnou zaměstnaneckou smlouvu. Tyto ne neznámé systémy jsou
v jednotlivých zemích odlišně užívány a bývají utvářeny podle vícera různých hledisek, podle toho, jak
jsou rozděleny role a kompetence mezi klíčové aktéry duálního systému. To znamená, dle toho jaké
požadavky jsou na systémy kladeny a dle vývoje trhu práce, dle legislativních základů jednotlivých
zemí, dle forem financování vzdělávání, dle místa realizace příslušného odborného vzdělávání, dle
míry standardizace i významu výstupních certifikátů. Dále jsou v jednotlivých zemích odlišně užívány
a utvářeny podle rozdělení dle míry stratifikace (vrstvení) a vnitřní soudržnosti celého vzdělávacího
systému apod.
Ze srovnávacích analýz vysvítá, že funkčnost duálního systému ve vybraných zemích je podmíněna
řadou historicky se formujících sociálních faktorů, kterým ne vždy jde poručit. Nakonec o tom
sociologie je především. Ta bere v úvahu širší společensko-ekonomické podmínky v zemích, kde
duální systém více, či méně úspěšně rozvíjejí. Nám asi nejbližší Německo a Rakousko slouží příkladem
systémů přednostně orientovaných na potřeby trhu práce. Jak se dá očekávat, je pro toto nám
příbuzné teritorium, typická vysoká míra oborové stratifikace a standardizace profesní přípravy.
Značná část odpovědnosti za odbornou přípravu je přenesena na hospodářské a průmyslové komory,
které v podnikatelském prostředí hrají skutečně podstatnou roli. Hlavní odpovědnost ale vyplývá
z vysoké poptávky samotných zaměstnavatelů po zvyšování kvality vzdělávání jejich budoucích
lidských zdrojů, na vstupech do jejich profesních kariér. Profesní kariéry zaměstnavatelé dál plánovitě
rozvíjejí v rekvalifikačních kurzech, každých pět let a ve stylu řízení lidských zdrojů learning
organization. Tedy v systémech celoživotního vzdělávání.
Zaměstnavatelé v Německu, Rakousku, Dánsku, Nizozemsku a Švýcarsku nejen hovoří o tom, že
pociťují deficit, že nejsou spokojeni s kvalitou svých lidských zdrojů, nebo že postrádají především
technické znalosti a dovednosti, ale situaci aktivně řeší. Není čemu se divit - žijeme v historicky
jedinečném období prudké akcelerace znalostí a době zrychlujícího se rozvoje nových dovedností. Na
druhou stranu je tento mnohokrát potvrzený stav v rozporu s praxí, kdy kupříkladu veřejnou vysokou
školu lidský zdroj tradičně absolvuje jednou za život. Z rozporu tendencí logicky vzniká otázka, zda
absolventovi jeho alma mater může dopředu garantovat získání všech technických znalosti, které
bude ve svém, doufejme co nejdelším, profesionálním životě potřebovat? Lze kupříkladu na
univerzitě předvídat technický rozvoj tak přesně na dvacet, či třicet let dopředu? To by ještě nebylo
to nejhorší. Bylo by potřeba vědět v jaké oblasti finančního, marketingového, či výrobního úseku
bude absolvent účastníkem a co v něm bude jeho úkolem. Je v silách univerzit toto všechno
postihnout? Není. Proto se zrodila pro tento turbulentní svět myšlenka koncepce duálního systému
odborného vzdělávání, které je cestou jak tyto problémy aspoň z části řešit. Proto také České vysoké
učení technické touto cestou jde, i když četnost současných požadavků ze strany podnikových
zaměstnavatelů není zdaleka masová, ale existuje. Není to nijak překvapivé, protože moderní
podnikové řízení vyžaduje, aby každý dnešní podnik využíval své vlastní oddělení vědy, výzkumu a
vývoje a kupříkladu marketingu. Dohromady všechny podnikové útvary integruje podniková strategie
rozvoje, která funguje pro zajištění podnikatelských potřeb zhruba na dobu pěti let. V této strategii
23
podnik utváří a postupně konkretizuje to, co podnik a jeho vlastníky bude živit za dalších pět let.
Během této doby se změní mnohé. Bude jiná konkurence, jiné trhy, jiná zařízení a především –
budeme potřebovat jiné znalosti a dovednosti – tedy jiný lidský zdroj. Ten ale zaměstnavatelům
nespadne z nebe, ani se nevytvoří z ničeho.
Jak může univerzita vědět, co bude který z mnoha zaměstnavatelů, všech rezortů, za pět let
přesně potřebovat, když to nekonkretizuje on sám. Je tu tedy další otázka: jak zjistit, které znalosti
bude který zaměstnavatel za pět let potřebovat? Dokáže to lépe předvídat školský systém, nebo by to
měl spíš vědět a prostřednictvím kupříkladu hospodářské komory konkretizovat sám každý
zaměstnavatel zvlášť, v každém regionu?
2
Přejete-li si prosperovat sto let - pěstujte lidi
V obchodní strategii vláda ČR vyjmenovává nejnadějnější země rozvoje obchodu našich
soukromých firem. Jedná se o teritoria všeobecně po světě uznávaná a atraktivní pro každého
podnikatele. Jde většinou o rozvojové země, se zásobami nerostných surovin, které masivně
prodávají a za utržené peníze financují své nejen průmyslové rozvojové projekty, tedy masivně
nakupují. Tyto země mají velmi odlišnou historii i tradice, jazyky i obchodní zvyklosti. Vždy nás jako
vysokoškolské učitele nemile překvapovalo, že po vysoké škole neběhají podnikoví personalisté, kteří
by vnucovali studentům stipendia, jako podporu studia exotických jazyků, kupříkladu pro obchod v
zemích BRICS. A tyto studenty si smluvně zavazovali pro rozvoj svých globálních obchodů. Snadno
bychom pochopili, kdyby tyto studenty podporovali finančně i pro zahraniční stáže v uvedených
teritoriích v letních měsících. Nic takového se ale neděje.
Chcete-li prosperovat rok, pěstujte rýži. Potřebujete-li prosperovat deset let, pěstujte stromy,
přejete-li si však prosperovat sto let - pěstujte lidi - říká velmi staré čínské přísloví - jedná se tedy
evidentně o prastarý problém. Proč prastarý? Asi proto, že je to finančně náročné. Prognózovat
budoucí potřeby je svízelné a ještě k tomu se jedná o investice do budoucích generací, které lze
využít ke zpříjemnění dneška. Je to ale prozíravé? Není.
3
Realizace strategie podnikového duálního systému vzdělávání
Management učí, že proaktivní, vysoce kvalifikovaní zaměstnanci mohou být tím nejcennějším
bohatstvím, které firma má. Management ale také učí, že oni nemusí - naopak snadno mohou být
aktivem nejhorším. A že většina podniků se pohybuje někde mezi oběma krajními polohami, ke své
škodě, nebo prospěchu, který lze zcela objektivně měřit. Kupříkladu rentabilitou vlastního kapitálu.
Tento nepoměr (nejlepší/nejhorší kapitál) se snaží v podniku řídit odbor většinou nazvaný Řízení
lidských zdrojů (ŘLZ), spolu s ostatními útvary. Ke svým aktivitám odbor ŘLZ používá různé strategie a
z nich nakonec vyplývající techniky. Každý zaměstnavatel na světě, ať už o tom ví, nebo neví –
prosperuje prostřednictvím úspěchů svého strategického myšlení – které mu umožňuje přežít, tedy
integrovat svou minulost se současností a s nejistou budoucností. Proto nezbytnou součástí strategie
zaměstnavatele logicky musí být strategie rozvoje znalostí svých zaměstnanců, která se finančně
bohatě vyplatí a je zárukou udržitelnosti dlouhodobé prosperity.
Konkretizovaná podniková strategie rozvoje řízení lidských zdrojů spolu-utváří všechny
dlouhodobé záměry organizace. Podnikatelé nemohou dosáhnout toho, o čem nic neví a bohužel
praxe strategického plánování mnoha českých podniků zcela postrádá byť jen prvky duálního
vzdělávání. To je komplikované skutečností, že nejde vždy o racionální a přímočarý proces. Vyžaduje
nejdříve myslet a teprve potom konat (nejen si jen stěžovat). Podnikové praxe dokládají množství
aktivit i procesů, vzniklých jen jako reakce, na vytvořivší se nouzovou situaci – převládá operativa při
absenci strategie - bez existence rozvojových strategií zaměstnavatelů se „klín“ vytlouká jiným
klínem. A tak stále dokola. Podniky jsou zahnané do tržních výklenků, ve kterých je konkurence ráda
vidí. Tam nesídlí prosperita, a proto všichni mají zoufale špatně placenou práci, které není mnoho.
24
4
Praktickým vyústěním duálního vzdělávání je koučink
Praktickým vyústěním duálního vzdělávání (jinými slovy strategického řízení lidských zdrojů) je
zaměstnanecký koučink - tedy realizace konkrétní personální strategie rozvoje každého zaměstnance
zvlášť, samozřejmě utvářená spolu s ním. Motivace totiž vzniká jako logická posloupnost, kterou
nelze opomenout, protože bez ní nelze dosáhnout úplné kvality, známého obchodního fenoménu
globálního trhu současnosti.
Proto se podnikový duální systém odborného vzdělávání musí pečlivě zabývat propojením
současných i budoucích opatření v oblastech pohybu zaměstnanců: do organizace, z organizace i
uvnitř organizace. Dříve by to bylo velmi pracné, ale dnes dokážeme správně využít výpočetní
techniku, která se ale nerozvíjí ku prospěchu moci byrokratů, ale slouží rozvoji podnikové
efektivnosti. Personální oddělení má smysl, jen pokud je schopno propojit dnešní procesy a úkoly
s budoucími požadavky, na všech místech, kde je to třeba. Jen tak lze dodat ty správně kvalifikované
zaměstnance v pravý čas na každé budoucí pracovní místo.
Úkolem personálních útvarů duálních systémů odborného vzdělávání je dosáhnout rovnováhy
mezi budoucí podnikovou poptávkou po pracovních silách. S nabídkou pracovních sil, včetně
přesného definování a normování jejich dovedností.
Protože přesně takovou nabídku, jakou by personalista přesně potřeboval, bez
plánování a organizování logicky nelze na trhu najít - musí se o její růst podnikové personální útvary,
spolu se vzdělávacími institucemi (univerzitami) postarat. Teprve s vynaložením tohoto úsilí, mohou
podnikové personální útvary spolu s vedením podniků formovat a využívat pracovní schopnosti lidí,
které jsou potom skutečně téměř neomezené. Teprve za těchto podmínek lze úspěšně navrhovat
složení pracovních týmů a koučovat personální a sociální rozvoj svých zaměstnanců.
Jinými slovy, podnikový duální systém odborného vzdělávání je proaktivním propojováním a
slaďováním individuálních zájmů pracovníků se zájmy zaměstnavatele. Je usilováním o to, aby
zaměstnanci byli schopni spojit své perspektivní individuální životní a pracovní cíle s cíli
zaměstnavatele, u kterého chtějí kvalitně pracovat třeba celý život.
Podnikový duální systém technicko-manažerského vzdělávání musí definovat a plánovat své
lidské zdroje, prognózovat budoucí pracovní postupy na základě plánů technického rozvoje a tedy
ovládá rozvoj svých zaměstnanců, včetně jejich odměňování. Umožňuje mít osud ve svých rukou a
nespoléhat na benevolenci konkurentů, se kterou lze čím dál méně počítat.
Podnikový duální systém technicko-manažerského vzdělávání si musí klást otázky typu: kolik lidí
budeme potřebovat, s jakou kvalifikací je budeme potřebovat a kdy tyto lidi budeme potřebovat?
Teprve podle odpovědí lze jednat. Tím nemyslíme si stěžovat na nedostatek technicky vzdělaných
odborníků.
Což souvisí s dalšími otázkami: kde je budeme hledat a co musíme udělat proto, abychom je
získali? Na základě toho investujeme do budoucích lidských zdrojů. Jinak je asi těžko získáme. V Číně
neuzavře nikdo obchod po třítýdenním kurzu, i kdybych do něho investoval milion. Když jej
nevypěstujeme, nikdy jej nezískáme, bez prodeje se neuživíme a nemáme prosperující budoucnost.
25
Obr. 1: Model podnikového duálního systému odborného vzdělávání
Zdroj: Edwards, R., Carney, S. eds. (2012, s. 451) (zpracování vlastní)
Podnikový duální systém odborného vzdělávání v zemích svého vzniku, v Německu, Rakousku,
Dánsku, Nizozemsku a Švýcarsku, na rozdíl od mnoha jiných podnikových agend, prošel v uplynulém
období změnami, které se týkají zejména plánů se střednědobým (taktickým) a krátkodobým
(operativním) časovým výhledem. To znamená, že se stejnými plánovacími nástroji, na které jsme byli
zvyklí dříve, je nutno pracovat odlišným způsobem, což si málokdo plně uvědomuje.
Rozhodující změna se týká hodnocení významu prognózovaných hodnot - dnes se už nejedná o
žádnou „fotografii“ budoucnosti, nebo o čísla vsazená do Sportky - tyto nepředstavují příliš přesnou
předpověď příštích stavů na trhu potřeb, ale jen momentální či dočasnou představu cílů, kterých má
být ve vzdálené budoucnosti dosaženo. Při nich vznikající rozdíl následně dosahovaného stavu
poptávky po konkrétní kvalifikaci ze strany zaměstnavatelů neodpovídá původním záměrům. Tento
chabý výsledek nemá cenu házet na neschopnost plánovačů. Analýzy podnikových praxí většinou
dokládají, že ze strany plánovačů bývá vyvinuto, při ustanovování budoucích hodnot, veškeré
oprávněně očekávatelné úsilí. Přesto uživatelé dlouhodobých plánů – manažeři nemohou dobře
pracovat s původně naplánovanými hodnotami, pokud ty nepodléhají možnosti úprav. To je pádným
důvodem, proč by projekty podnikových duálních systémů odborného vzdělávání měly fungovat
flexibilně a pracovat na principech pravidelných i mimořádných předpovědí poptávky a s nimi
souvisejících možností revize „schváleného plánu“. Za tímto účelem stálou součástí projektů
podnikových duálních systémů odborného vzdělávání musí být mnohem vyšší úroveň delegování
pravomocí, které se ustanovují už ve stádiích před-investičních fází těchto projektů. To ale znamená,
že projekty podnikových duálních systémů odborného vzdělávání od všech zúčastněných vyžadují
neobvyklou míru disciplíny v oblastech dobrovolného dodržování etických i morálních pravidel.
5
Rysy projektů podnikových duálních systémů vzdělávání
1. Preferují flexibilitu (pohotovost v přípravě zapracování změn) před pilováním byrokratických
detailů: pracuje s reprezentanty skupin potřeb zaměstnavatelů (vykazujícími společné
charakteristiky): členěné z pohledu způsobu jejich zaškolování, nebo naopak z pohledů jejich
zaměstnaneckého uplatnění. Lze také rozlišovat skupiny zaměstnavatelů (reprezentanty tak
zvaného průměrného zaměstnavatele určitého sektoru, nebo průměrného zaměstnavatele
určitého tržního segmentu. Vyšší úroveň detailu se dá předpokládat pouze u projektů
podnikových duálních systémů odborného vzdělávání pro zaměstnance prodeje, cílené na
vzdálená teritoria (kupříkladu země BRICS) – kdy je nezbytná nejen jazyková příprava, ale rovněž
seznámení s místním obchodním prostředím tak, aby bylo možno postihnout trendy lokálního
trhu, nezbytné pro hodnocení dopadů prodejních akcí. Ty se jinak mohou jevit jen jako netypické
a nepředvídatelné v jednotlivých segmentech a sektorech trhů.
26
2. Preferují metody plánování „top-down/bottom-up“ – které jsou sice obecně zdlouhavé, ale při
smysluplném zapojení výpočetní techniky (která neslouží byrokracii, ale produktivitě) zamezují
stanovování a dosahování jen nenáročným cílům (obsahujícím tichou rezervu).
3. Projekty podnikových duálních systémů odborného vzdělávání vycházejí z očekávaného vývoje na
trhu práce a z něho plynoucích příležitostí. V jejich plánech se objevují měřitelné objemy, platy,
očekávané výnosy). Dá se rozlišovat mezi přirozeným vývojem na trhu práce - jehož trend může
být zapracován do plánu ŘLZ bez akcí na podporu zájmu, nebo naopak s touto podporou. Definují
se nedílné osobní odpovědnosti a rámcové rozpočty. Dodržování rozpočtů není tím
nejdůležitějším kritériem úspěchu duálních systémů odborného vzdělávání. Vybudovat době
odpovídající lidský zdroj není jako postavit dům. Efektivnost se tu spíš odvíjí od kvality budoucího
využití lidského zdroje. Duální systém odborného vzdělávání neprodukuje nezaměstnané ze své
podstaty.
4. Zásadní pozornost je věnována intervalovému vyhodnocování a zdůvodňování odchylek mezi
plánovanými a skutečnými potřebami trhu práce (roční, měsíční). To se děje při dodržování
pravidel, spolu s odpovědností za správnost informací controllerů. Controller – podobně jako
lodní navigátor odpovídá za vyhodnocení aktuálních pozic oproti předpokladům. Zodpovídá i za
návrhy opatření k minimalizaci negativních dopadů.
5. Připravuje se více plánů, každý pro předpokládanou variantu vývoje. Významné je nastavení
nepřekročitelného pásma tolerance skutečných dopadů - pesimistická varianta plánu, kdy hrozba
překročení pásma tolerance (aktuálně zpracovaná controllorem) automaticky spouští proceduru
revize. Zbylá část odchylek od předpovědí (od původního plánu) – které lze ještě do konce období
vyrovnat (odstranitelné odchylky) - musí být eliminovány splnitelnými úkoly (s jasně přiřazenou
odpovědností) i plány realizace. Prognózy budoucích stavů poptávky po lidských zdrojích se
zpracovávají několikrát ročně, se zkracujícími se intervaly směrem ke konci plánovacího období
(nebo při mimořádném a neočekávaném vývoji na trhu práce).
6. Plány podnikových duálních systémů odborného vzdělávání v operativní úrovni probíhají
metodou rolujících plánů, v podobě několikaměsíčních výhledů, aktualizovaných nejčastěji
měsíčně (Rolling forecasts).
7. Podpora výpočetní techniky hraje zásadní roli. Příslušný nástroj musí umět jednoduše generovat
údaje (stanovené výpočtem - velikostí pohledávek po pracovní síle vypočítané na základě
modelování z nich plynoucích předpokládaných tržeb a dob návratnosti vložených prostředků do
podnikových duálních systémů). Modeluje se zpravidla v jednotlivých měsících, na základě
přenesení trendu vývoje minulých období.
To co neumíme změřit, zpravidla ani neumíme úspěšně řídit. Rozlišujeme mezi hodnotou a „účetní
hodnotou“. Kupříkladu cena akcií firmy, jež ohlásila získání významného zákazníka, na burze vzroste,
přestože z účetních knih bylo nutno odepsat pro tento účel obětované majetkové položky.
Vysvětlením je fakt, že akcionáři vnímají hodnotu jako bohatství, ne jako hodnotu účetní.
V uvedeném příkladu nebyla ztráta účetní hodnoty v očích akcionářů problémem (za aktuální měsíc
nebo delší období). Tyto skutečnosti utváří důležitý sociální problém absence efektivní kontroly, zda
se slibovaný, účetně neměřitelný efekt protiplnění duálního systému skutečně dostavuje.
Rozdíl mezi hodnotou firmy zjištěnou z účetních zápisů o majetku a hodnotou vypočítanou z ceny
jejích akcií, může být násobný. To by nás ale nemělo vést ke zpochybnění užitečnosti účetní evidence.
Ta stále představuje výborně fungující nástroj kvantifikace určité oblasti bohatství. Zároveň ale nelze
ignorovat, že jiná, často větší část bohatství, jež spravujeme, žije svým paralelním životem. A v něm
jsou poměrně málo průkazným způsobem zachyceny hodnotové argumenty, které dávají konečný
smysl účetně nevysvětlitelným strategickým krokům. Nakonec v matematice také pracujeme s
komplexními čísly, které mají část reálnou a část imaginární. Imaginární část komplexního čísla se
nedá přičíst, nebo odečíst od reálné. Ale nedá se ani opominout. S měřením hodnoty a hodnotových
27
dopadů duálního systému je to pravděpodobně obdobné. Což nás ale jako manažery projektů
podnikových duálních systémů technicko-manažerského vzdělávání musí zneklidňovat.
Tento příspěvek vznikl za podpory grantu SGS13/191/OHK2/3T/12 s názvem: Optimalizační
algoritmy rozvrhování strojírenské výroby
Prameny
1.
BROWN, P., GREEN, A., LAUDER, H. High skills: globalization, competitiveness, and skill formation. New
York: Oxford University Press, 2001, xii, 306 p. ISBN 0199244200.
2.
EDWARDS, R., CARNEY, S., AMBROSIUS, U., LAUDER, H., 2012. Globalizing education, educating the local:
How method made us mad. British Journal of Sociology of Education, 33 (3), pp. 451-463. ISSN 0142-5692,
Online ISSN: 1465-3346
3.
LAUDER, H. Educating for the knowledge economy? Critical perspectives. New York, NY: Routledge, 2012,
249 p. ISBN 9780203817698.
4.
ROWN, P., LAUDER, H. Globalisation and the Knowledge Economy: Some Observations on Recent Trends in
Employment, Education and the Labour Market. Working Paper. Cardiff, 2003, Wales: Cardiff University.
doc. Ing. Michal Kavan, CSc.
224 355 795
[email protected]
Ing. Josef Košťálek
224 355 784
[email protected]
28
IDEÁLNÍ PROFIL ABSOLVENTA TECHNICKÉ UNIVERZITY Z POHLEDU
MEZINÁRODNÍ FIRMY
IDEAL PROFILE OF A GRADUATE FROM A TECHNICAL UNIVERSITY
Lenka Kazdová
Abstrakt
Firma Robert Bosch České Budějovice patří do skupiny Bosch Group, která je vedoucím mezinárodním
dodavatelem technologií a služeb. Po celém světě pracují naši vysoce specializovaní zaměstnanci ve
vývoji na průlomových technologiích v různých technických oborech. Pro firmu Bosch je tedy důležité i
do budoucna zajištění dostatečného počtu kvalifikovaných zaměstnanců, proto aktivně podporujeme
technické vzdělávání a zájem o technické obory.
Klíčová slova: ideální profil absolventa, technická univerzita, spolupráce, podpora
Abstract
Company Robert Bosch České Budějovice belongs to the Bosch Group, which is a lead international
supplier of technologies and services. Our highly specialized employees have worked on innovative
technologies in development in different technical fields all around the world. As it is important for
the Bosch Company to ensure enough well-qualified employees for the future, we actively support
technical education and interest in technical fields.
Key words: ideal profile of a graduate, technical university, cooperation, support
Úvod
Firma Robert Bosch České Budějovice patří do skupiny Bosch Group, která je vedoucím
mezinárodním dodavatelem technologií a služeb. V roce 2014 dosáhlo přibližně 360 000
zaměstnanců Bosch obratu v hodnotě 49 miliard eur. Činnost Bosch Group se dělí do čtyř obchodních
oblastí: Mobility Solutions, Průmyslová technika, Spotřební zboží a Energetika a technika budov.
Bosch Group zahrnuje společnost Robert Bosch GmbH a více než 440 dceřiných a regionálních
společností ve více než 60 zemích světa. Po započtení prodejních a servisních partnerů je společnost
Bosch zastoupena ve zhruba 150 zemích. Svou přítomnost na českém území datuje společnost Robert
Bosch od konce 19. století, kdy obchodovala také s firmou Laurin & Klement. První oficiální pobočka
Bosch byla založena roku 1920 v Praze a po nucené 44leté přestávce se po roce 1989 vrátila. Firma
Robert Bosch v Českých Budějovicích byla založena v roce 1992 a zabývá se vývojem, testováním a
výrobou komponent pro automobilový průmysl.
Po celém světě pracují v základním výzkumu naši vysoce specializovaní zaměstnanci na
průlomových technologiích v oborech, jako jsou softwarový vývoj, robotika či řízení motoru. Díky
tomu neustále přicházejí nové nápady, které pomáhají dále zlepšovat účinnost i kvalitu stávajících
výrobků, které se tak stávají pohodlnějšími, bezpečnějšími a šetrnějšími k životnímu prostředí.
Takové nápady pak zároveň otevírají i úplně nové stránky podnikání. Naší prioritou je především
zlepšování kvality života.
29
Oblasti výzkumu firmy Bosch:

Skladování energie a její konverze - Bosch pracuje na udržitelném řešení výroby a použití
elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Informační technologie a senzory - věci každodenní potřeby jsou stále chytřejší, s funkcemi jako
je zvýšení bezpečnosti silničního provozu a zlepšení vnitřního klima budov, a zároveň při tom šetří
zdroje.

Technologie materiálů a výroby - inovace v materiálech a nové výrobní technologie dláždí cestu
zítřejším inovativní a rentabilním výrobkům.

Vývoj metod a postupů – náš intenzivní výzkum zajistí, že i stále složitější výrobky budou nadále
splňovat jak potřeby trhu, tak i náročné standardy kvality společnosti Bosch.
Ve společnosti Bosch jsou nové nápady úspěšnou tradicí. Každý den po celém světě tisíce
zaměstnanců společnosti Bosch vyvíjejí nové produkty a systematicky zlepšují a inovují ty, které byly
již vyvinuty. Plody toho společného úsilí jsou sklízeny prostřednictvím více než 4500 patentových
přihlášek podaných v samotném roce 2014.
Důležitější než investice do technologií je investice do lidí. Bosch dává absolventům šanci,
aby získali své první velké místo a mohli prakticky ukázat, co v nich je. Je důležité, aby při vývoji
nových produktů a vzniku nových oblastí podnikání měla společnost Bosch na své straně prvotřídní
specialisty, které dokážeme podnítit k využití jejich celého potenciálu.
Pobočka Bosch v Českých Budějovicích je unikátní tím, že disponuje moderním vývojovým a
zkušebním centrem. Díky novým projektům, které do Českých Budějovic přichází, se naše firma
neustále rozrůstá a každoročně přijímá 150-200 nových zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním
technického směru, kteří se podílí na vývoji a výrobě nejnovějších výrobků v oblasti automotive a na
budování kompetenčních center.
1
Ideální profil absolventa z pohledu firmy Bosch
Firma Bosch dává šanci absolventům. Ideální uchazeč je pro nás obecně ten s vysokoškolským
vzděláním technického směru, s aktivní znalostí anglického nebo německého jazyka, zkušeností
s pobytem v zahraničí a praxí z reálné firmy.
1.1
Vzdělání
Vzhledem k zaměření firmy Robert Bosch v Českých Budějovicích nabízíme uplatnění především
absolventům těchto oborů: Strojní inženýrství, Výrobní technologie, Management kvality,
Elektrotechnika, Materiálové inženýrství, Polymery.
Uplatnění nabízíme hlavně na těchto pozicích: Vývojový konstruktér, Vývojový inženýr, Zkušební
inženýr, Inženýr kvality, Technolog výroby, Projektový vedoucí ve vývoji, ve výrobě či v nákupu,
Specialista na vstřikování plastů, Specialista na simulace (MKP, CFD, systémové simulace), Specialista
na plasty, Specialista na senzory a Specialista na motory.
Samotné úspěšné absolvování vysoké školy bohužel není už v dnešní době zárukou dostatečných
odborných znalostí ve studovaném oboru, řada absolventů technických vysokých škol projde naším
výběrovým řízením neúspěšně právě z důvodu nedostatečných odborných znalostí v oboru, který
studovali.
30
1.2
Jazykové znalosti
Firma Robert Bosch patří do celosvětového koncernu Bosch, pracujeme na mezinárodních
projektech, na všech odborných technických pozicích je tedy nutná komunikativní znalost anglického
nebo německého jazyka na úrovni min. B2. Znalost cizího jazyka není nutné v naší firmě dokládat
certifikátem, důležitá je pro nás schopnost komunikace v cizím jazyce, kterou testujeme v prvním
kroku během telefonického rozhovoru s kandidátem, v druhém pak během osobního pohovoru v naší
firmě.
1.3
Zkušenosti ze zahraničí
Vítaná je jakákoliv praxe v zahraničí, doporučujeme především studijní pobyty na zahraničních
univerzitách. Kromě lepší jazykové vybavenosti prokazují studenti s praxí v zahraničí většinou větší
samostatnost při řešení problémů, aktivní přístup, odolnost stresu a schopnost orientace
v mezinárodním prostředí.
1.4
Praxe
Praxe z reálné firmy je z našeho pohledu velmi důležitá už během studia na vysoké škole. Často
studentům pomůže nejen v orientaci na pracovním trhu, ale i v samotném rozhodování se ohledně
výběru studijního zaměření v navazujícím studiu a výběru témata diplomové nebo disertační práce.
Studentům tedy nabízíme letní i dlouhodobé placené praxe, snažíme se vždy najít pro ně úkoly, které
souvisí s jejich studiem.
1.5
Osobnostní předpoklady
Znalosti nejsou všechno. Být inovativní pro Bosche znamená rozvíjet nápady s opravdovou
přidanou hodnotou. Proto potřebujeme zaměstnance, kteří budou ke svěřeným úkolům přistupovat
aktivně a budou se chtít podílet na vývoji nejnovějších technologií a budou pro ně inspirativní naše
motta:

Žijeme pro budoucnost. Vyvíjení technologií zítřka znamená rozpoznat potřeby budoucnosti už
dnes.

Rozmanitost je počátkem nápadů. Kde se potkává rozdílnost, bují tvořivost, stejně jako inovativní
koncepty.

Existuje jeden druh technologie, kterou označujeme za pokrokovou – takovou, která pomáhá
lidem.
Vedle odborných a jazykových znalostí jsou osobnostní předpoklady důležitým kritériem pro
přijetí do firmy Bosch. Každý typ pozice však vyžaduje jiné osobnostní předpoklady, je tedy těžké
uvést ideální profil kandidáta z pohledu osobnostní charakteristiky. Na všech pozicí je však důležitá
zodpovědnost, aktivní přístup, týmový duch, motivace a zájem o daný obor.
2
Aktivity firmy Robert Bosch na podporu technických univerzit a studentů na
technických univerzitách
2.1
Nebojte se matematiky
Cíl: motivovat studenty posledních ročníků středních škol ke studiu techniky na vysokých školách

doučování matematiky zábavnou formou

„evoluce“ projektu = > Nebojte se techniky
31
2.2
Založení oboru mechatronika na Jihočeské univerzitě v Č. Budějovicích
Cíl: umožnit studentům studium technického oboru v lokalitě Jižních Čech

společný projekt firmy Bosch, Jihočeské univerzity a ČVUT

4-leté bakalářské studium („profesní bakalář“)

2.3
Jazykové kurzy na technických univerzitách
Cíl: podpořit studenty technických vysokých škol ve studiu cizích jazyků

Kurzy anglického a německého jazyka na vybraných technických univerzitách

Pro studenty zdarma
2.4
Odborné přednášky organizované firmou Robert Bosch, spol. s r.o.
Cíl: nabídnout studentům přednášky na odborná témata z praxe

V akademickém roce 2014/2015 nabídka 42 témat (příklady viz níže)

Přednášky probíhají na půdě univerzit nebo přímo v naší firmě v rámci exkurzí pro studenty
2.5
Témata bakalářských a diplomových prací
Cíl: nabídnout studentům témata pro bakalářské a diplomové práce, která budou zpracovávat za
podpory naší firmy

Každý rok nabízíme studentům ca 30 témat bakalářských a diplomových prací

Aktivní podpora ze strany školitele z naší firmy
2.6
Odborné praxe/brigády
Cíl: nabídnout studentům praxi/brigádu v odborných odděleních
32

Každý rok absolvuje odbornou praxi či placenou brigádu v naší firmě více než 100 studentů
vysokých škol
2.7
Stipendia
Cíl: finančně podpořit nadprůměrné studenty technických univerzit

Stipendium ve výši 10.000,-Kč/měsíc po dobu akademického roku

Závazek ze strany stipendistů vůči firmě Robert Bosch, spol. s r.o.
2.8
Sponzorské dary univerzitám
Cíl: podpořit finančně vybrané technické univerzity

Sponzorské dary vybraným technickým univerzitám

Výše sponzorského daru se odvíjí od intenzity spolupráce a vstřícnosti dané univerzity
Závěr
Firma Robert Bosch České Budějovice se snaží aktivně podporovat technické vzdělávání nejen
intenzivní spoluprací s vybranými technickými univerzitami, ale také kontaktem se studenty středních
škol s cílem motivovat je ke studiu technických oborů na vysokých školách. Studenty technických
vysokých škol podporujeme v získávání odborných znalostí, praktických zkušeností a také ve studiu
anglického a německého jazyka. Také do budoucna se budeme snažit vytvářet podmínky pro motivaci
k zájmu o technické obory.
Prameny
1.
Bosch [online]. 26. 7. 2015 [cit. 2015-07-26]. Dostupné z: http://www.bosch.cz
2.
Bosch [online]. 26. 7. 2015 [cit. 2015-07-26]. Dostupné z: http://www.boschskyjob.cz/
Mgr. Lenka Kazdová
Robert Bosch, spol. s r.o., Roberta Bosche 2678, 370 04 České Budějovice
380 404 765
[email protected]
33
VÝZNAM TECHNICKO-MANAŽERSKÉHO VZDĚLÁNÍ V TRANSFERU
ZNALOSTÍ
IMPORTANCE OF TECHNICAL-MANAGEMENT EDUCATION IN KNOWLEDGE
TRANSFER
Karel Macík, Theodor Beran, Šárka Findová
Abstrakt
Příspěvek se zabývá významem specifiky technicko-manažerského vzdělání pro realizaci
interdisciplinárního výzkumu, upozorňuje na zvláštní rysy v českém vysokém školství a dále se
zaměřuje na znalostní transfer, jakožto další specifikum technicko-manažerského vzdělání pro
získávání konkurenční výhody.
Klíčová slova: technicko-manažerské vzdělání, interdisciplinární výzkum, transfer znalostí,
konkurenční výhoda
Abstract
The paper discusses the importance of the specifics of the technical and managerial training for the
implementation of interdisciplinary research, highlights the special features of Czech higher education
and also focuses on knowledge transfer, as further specify technical-management education for
gaining competitive advantage.
Key words: technical and managerial education, interdisciplinary research, transfer of knowledge,
competitive advantage
Úvod
O technicko-manažerském vzdělání je mnoho diskuzí. Věcná podstata, ve smyslu vlastní struktury
předmětů a celého procesu vzdělávání tvoří logickou část a vlastní umění vzdělávací instituce. Druhá
stránka, avšak značně limitující se projevuje ve schvalování studijních oborů např. institucemi k tomu
ustanovenými (v podmínkách ČR tzv. akreditační komise, či akreditační úřad). Tato úvodní poznámka
jen doplňuje představu o vazbách nejen na trh, ale také na podmínky, které zpravidla stanovují
úředníci často účelově.
V následující části půjde o charakteristiku základních, avšak obecných východisek, na kterých
technicko-manažerské vzdělání artikuluje jeho povahu.
Pozn.: Názor na výzkum je především názor jednoho z autorů.
1
Význam interdisciplinárního pojetí výzkumu
Technicko-manažerské vzdělání považuje interdisciplinární přístup za jeho osobitý projev. Jak tedy
charakterizovat tento atribut?
Interdisciplinární výzkum spojuje hranice mezi vědami sociálními, přírodními a technikou
v nejširším významu.
34
Povaha výzkumu často zahrnuje tyto vlivy:

podstata řešeného úkolu má sama interdisciplinární povahu (např. výrobek s dlouhodobým
životním cyklem),

výzkumník spolupracuje na úkolu průběžně s týmem z ostatních oborů,

výzkum je usměrňován (průběžně) uživatelem,

výzkum je komplexní, tým se sestává z mnoha oborů.
Vnímání výzkumného problému pak obecně zahrnuje:

terminologická, komunikační a jazyková hlediska,

interdisciplinární a procedurální aspekty,

zajištění konvergence výsledků v nadnárodním měřítku.
Absolventi technicko-manažerských oborů by měli disponovat specifickými znalostmi a
dovednostmi mezi něž patří zejména:

flexibilita, adaptabilita, tvůrčí myšlení,

zájem o ostatní obory a ochota se těmto individuálně učit,

pěstovat vnitřní cit pro přijímání myšlenek z ostatních oborů,

naslouchání ostatním,

cit pro komunikační dovednosti, slušnost, poctivost a čestnost,

schopnost spolehlivě překlenovat pomyslný most mezi teorií a praxí,

pěstovat a rozvíjet niterné lídrovství, být tolerantní k rozdílným názorům.
Zejména tolerance k variantním řešením představuje rozvíjení odstupu od unáhlených
předčasných závěrů a redukovaným řešení. Je třeba hranice často rozšiřovat, hledat víme dimenzí
řešeného problému a v maximální míře uplatňovat zásady projektového řízení:

rámcové porozumění hlavním oborům, jimiž se projektový tým zabývá,

pochopení oblastí, do kterých se výsledky aplikují,

plné soustředění na týmovou práci a reálné výsledky propojující jednotlivé obory, sféry výrobní i
nevýrobní,

cit pro vytváření obecných principů z dílčích mezioborových poznatků,

rozvíjet odbornost ve vlastní vědní disciplíně,

umožňovat vstup novým myšlenkám, které projekt vyvažují,

studovat diplomatické umění (součást tzv. měkkých dovedností, soft skills),

mít jasnou a reálnou vizi.
Motivace pro realizaci interdisciplinárního výzkumu, resp. výzkumných programů by měl
zahrnovat a zohledňovat tyto neopomenutelné faktory:

podstata sledovaného problému, předmětu zájmu má interdisciplinární charakter,

členové týmu v případech laboratorních experimentů jsou schopni převodu poznatků do praxe,

výzkumné téma – dílčí je plně v souladu s celkovou politikou výzkumu v organizaci,
35

v případě dílčích oborů výzkumu je nutno odhalovat slabá místa, která mohou ohrozit celý
výzkum,

člen týmu (výzkumník) se aktivně zajímá o problémy „reálného života“,

člen týmu zohledňuje sociální východiska,

veškeré výsledky výzkumu podporují rozvoj výuky na univerzitách.
V další části příspěvku půjde o zdůraznění významu technicko-manažerského vzdělání v systému
inovací. Rámec neopomenutelných vlivů sociálních, ekonomických a politických určuje možnosti
vytvářet nové znalosti a tím přispívat k ekonomickému růstu.
Univerzity dlouhodobě slouží jako zdroje poznatků technického rozvoje. Spolupráce univerzita –
průmyslová praxe přináší vzájemně se podmiňující faktory, high technologie, informační technologie
molekulární biologie, materiálové vědy, obecně růst vědeckého a technického obsahu průmyslové
produkce, potřeba nových zdrojů akademického výzkumu.
Právě technicko-manažerské vzdělání je signifikantním příkladem přímého transferu znalostí a
technologií. Velmi důležitá avšak rozporuplná je koncentrace lokálních univerzit. Na jedné straně je
zájem o růst regionů a jejich odvětví. Na straně druhé status školy (soukromá, státní, dotace a
financování školy). Centrální je inovace. Pohled na univerzitu je jako na černou skříňku
technologického transferu a původce motivace a tvůrčího potenciálu, poskytujícího ostatním z okolí.
Jak je patrno, působí vlivy ekonomické, sociální a politické, které formují schopnost univerzit vytvářet
– generovat nové znalosti, které i po ekonomické stránce poskytují podnikům užitek.
Univerzitní prostředí
Exogenní
parametry
Individuální
výzkumník
Strategická odpovědnost
a učení se
Transakce
 sponzorovaný výzkum,
 licence,
 Spin-off společnosti
 studenti se zájmem
Strategická odpovědnost
a učení se
Atributy
chování
Vlastnosti podniku:
 Výrobní charakter
 Podnikové cíle
 Velikost podniku
 Geografické umístění
Obrázek 1 - Vztah univerzity a jejich vztah k průmyslu
36
Politika
Prostředí
Právní řád
Je zcela zásadní rozlišovat vlivy a specifické faktory, jenž utváří tvůrčí potenciál a transfer
vědeckých poznatků.
Mobilita pracovních sil je zřejmě sekundární efekt společně s dokumentovanými výstupy (vztahy
zadavatel, oponent atd.) důležitými pro sociální interakci, taktéž rozvoj místních zájmových skupin
v otázkách přirozeného šíření znalostí. Krom vedlejších efektů působí jednotlivé faktory
organizačního charakteru, vymezené rutinou, normami a standardy pracovních činností.
Ve schématu (Obrázek 1) je myšlenkový rámec umožňující modelovat roli univerzit v systému
inovací. Obchodní postavení univerzitního výzkumu utváří vztahy mezi univerzitami a komerční
sférou. Komercionalizace je problematická, neboť její proces vytvářejí často nehomogenní vztahy a
vzniká nesoulad mezi zájmy a cíli jednotlivých zúčastněných stran.
Velmi důležité je uvědomit si skutečnost, že univerzity jsou komplex byrokratických struktur.
V komerční sféře jasně převládá ziskový motiv, naopak univerzity mají cíle a činnosti zahrnující
především cíle edukativní a sociální a obec akademiků je vědeckou komunitou. Uvedené schéma je
náčrtem vztahů univerzita – průmysl. Tyto vztahy jsou formální i neformální. Lze však říci, že toto
těžiště vztahů se podobá průmyslovému podniku v jeho vztazích kombinujících ony formální i
neformální vztahy, determinované firemní strategií a charakteristikou odvětví průmyslu. Transfer
technologií je determinován vládními politikami, neboť většina sponzorovaného výzkumu je založena
na státních institucích. Sponzorovaný výzkum také pokrývá účast podniků v zakládání průmyslových
center a konsorcií.
Formální a neformální vztahy transferu znalostí z univerzity lze postihnout těmito významnými
mechanismy:
1.
2.
3.
4.
5.
sponzorovaný výzkum – univerzita získává souhlas a prostředky pro daný výzkum,
licence – univerzita získává průmyslová práva,
najatí studenti – univerzitní studenti pracují na sponzorovaných projektech,
Spin-off společnosti – nová společenství, vznikající na fakultách pro výzkumné účely,
vhodná tržní příležitost – objev mezery na trhu.
Hybnou silou ekonomického rozvoje jsou činnosti spojené s inovacemi. Role univerzit v systému
inovačních činností má být měřitelnou, vyjadřující vztah mezi vstupy a výstupy. Vstupem, jako např.
získané finanční částky, počet členů fakulty účastnící se výzkumu, kvalita studijních programů.
Výstupy bývají počty patentů, licencí v průmyslové praxi, počet Spin-off společností, indikátory
zaměstnanosti a ekonomického růstu.
Transfer technologií je příspěvkem univerzit k rozvoji lokálního růstu příslušného oboru.
Závěr
V závěru tohoto příspěvku autoři shrnou vlastní zkušenosti, jež vycházejí z pojetí transferu znalostí
ve smyslu přesunu originálních nápadů, výsledků výzkumu a dovedností z univerzity do podnikové
praxe tak, aby umožňovaly inovace produktů a rozvoj služeb.
Autoři po několik let vyvíjeli komplexní a účinný nástroj pro hodnocení projektů a realizací akcí.
Nástroj MSD (Matrix of Sustainable Development) je univerzální interdisciplinární nástroj manažerů,
který řeší zodpovědnosti za důsledky a výsledky řešení. Odhaluje průkaznost účelného vynaložení
kapacit, finančních prostředků, dodržení termínů a stanovení technických a ekonomických parametrů
zadání. Tento nový maticový model je využitelný v řadě struktur podnikání a ve veřejné i státní
správě. Autoři originálním způsobem formulovali požadavky na řízení celého reprodukčního cyklu
procesů organizací a institucí.
37
Externality
vnější faktory
Definice
problému
řešeného
MSD
Požadavky
na MSD
Internality
vnitřní faktory
Relační matice MSD
Kvantifikace
úrovně
faktorů
Kvantifikace
vztahů
Posouzení
úspěšnosti
prvků
Kvantifikace
intenzit
požadavků
Obrázek 2 - Schéma metody MSD
Klíčovým momentem byl právě transfer z oblasti výzkumu výrobku s dlouhodobým životním
cyklem do státní sféry. Aby tento transfer znalostí mohl být uskutečněn, autoři akceptovali veškeré
obecné skutečnosti popsané v příspěvku, ale navíc bylo nutno vytvořit interdisciplinární rámec
řešeného problému v následujících krocích:
1. Kategorizace vlivů objektu zájmu do MSD modelu do působení niterních a externích, jejich
nositelů a důsledku působností,
2. Důsledná kvantifikace metodami exaktními u tvrdých dat a expertními u dat měkkých, již
ověřenými i nově stanovenými metodami, které umožní porovnání působností shodných i
analogických objektů mezi sebou i projektů zcela samostatných. Kvantifikace působností
umožňuje rovněž vyhodnocení nositelů z hlediska dodržování stanovených kvalitativních
ukazatelů.
3. Implementace matematicko-statistických metod pro stabilitu sledovaných probíhajících
procesů, nových procedur a analýz ve fázích návrhu i následného vyhodnocování procesů.
4. Maximalizace nasazení SW podpor autorsky zpracovaných.
5. Důsledná, průkazná dokumentace pro realizovaná či aktuální rozhodnutí vedoucích
pracovníků.
Takto byla koncipována objektivní multifunkční báze pro rozhodování a vyhodnocování inovací
v oblastech technických, ekonomických, informačních, personálních a environmentálních ve všech
typech řízení.
Pro vlastní implementaci modelu MSD byl využitý a doporučený tento metodický postup:
1. Identifikace faktorů a požadavků
2. Hodnocení úrovně vztahů mezi internalitami a externalitami uvnitř skupin.
38
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Hodnocení úrovně vztahů mezi internalitami a externalitami mezi sebou navzájem.
Hodnocení úrovně faktorů a intenzity požadavků.
Hodnocení úrovně vztahů mezi faktory a požadavky.
Sestavení relační matice.
Vyhodnocení hlavní relační matice.
Hodnocení prvků objektů MSD.
Závěry.
Konkrétním cílem transferu byl celorepublikový projekt Sčítání lidí, domů a bytů (SLDB 2011)
Prameny
1.
Baldwin, D., Green, J. University – Industry Relations: A Review of the Literature, SRA Journal, 15 (4), p. 518, Spring 1984, ISSN 1062-8142.
2.
Beran, Th., Vlásek, K. Analýza a hodnocení souvislostí mezi společenskými požadavky a kvalitou produktů s
dlouhodobým životním cyklem, Monografie, ČVUT, FSv, Praha, 2010, 135s, ISBN 978-80-01-04658-6.
3.
Bercovitz, J. Feldman, M. Academic Entrepreneurs: Social Learning and Participation in University
Technology Transfer, work in progress.
4.
Feldman, M. The University and Economic Development: The case of John Hopkins University and
Baltimore, Economics Development Quarterly, 8 (1), 1994, p. 67-76. Print ISSN: 0891-2424, Online ISSN:
1552-3543.
5.
Feldman, M., Desrochers, P. The Evolving Role of Research Universities in Technology Transfer: Lesson
from the History of Johns Hopkins University, Industry and Innovation, 10, p. 5 – 24. ISSN 1366-2716
(Print), 1469-8390 (Online).
prof. Ing. Karel Macík, CSc.
224 355 790
[email protected]
doc. Ing. Theodor Beran, Ph.D.
224 357 630
[email protected]
Ing. Šárka Findová
224 355 790
[email protected]
39
CO BY MĚL UMĚT STROJNÍ INŽENÝR PRO HIGH-TECH PROJEKČNÍ
A VÝROBNÍ ČINNOST
WHICH SKILLS ARE SUPPOSED TO HAVE BY THE MECHANICAL ENGINEERS
DESIGNING HIGH-TECH PRODUCTS
Vladislav Mazúrek
Abstrakt
Rozvoj techniky s sebou přináší potřebu úzké specializace, protože není v lidských silách kvalifikovaně
obsáhnout celý obor. Platí to i pro profesi strojního inženýra, jehož rozsah specializace je závislý
na typu společnosti, ve které pracuje a oboru realizace.
Klíčová slova: strojní inženýr, high-tech společnost, oborová specializace.
Abstract
The rapid development of the general technology brings a new need for narrow specialization,
because it is not basically possible to competently cover the entire technical field. This is also applied
to the profession of mechanical engineers; the scope of their specialization is dependent on the type
of company in which they work and the field they are involved.
Key words: mechanical engineer, high-tech company, industry specialization.
Úvod
Strojní inženýr je profese, která je potřebná ve všech průmyslových podnicích a je jedno,
v jaké oblasti působí, zda se jedná o klasickou strojní výrobu, rotační, nerotační obrábění, výrobu
forem, lisování, výrobu technologických zařízení, elektronických přístrojů, částí motorů, dopravních
prostředků atd., nebo zda se jedná o obor automobilový, letecký, kosmický nebo vojenský.
Rozdíl je jen v tom, kolik „strojní práce“ (strojních inženýrů) je v daném průmyslovém podniku
potřeba.
U strojírenských společností o potřebě tzv. strojařů nikdo nepochybuje, je ale důležité
si uvědomit, že ani u firem vyrábějících např. elektronická zařízení se bez této profese neobejdeme,
protože i ta nejsofistikovanější elektronika nabitá softwarem musí být v nějakém krytu,
celku nebo prostě v přístroji. Samozřejmě to platí i u high-tech společností, kde implicitně
předpokládáme vývoj nových zařízení nebo práci s nejmodernějšími technologiemi či procesy
nesporně vyžadujícími vysokou technickou erudici.
Je logické, že strojní inženýrská praxe se zásadně liší podle typu podniku, podle toho, zda se jedná
o velkou nebo nadnárodní firmu, malou a střední firmu, popřípadě rodinnou firmu
a rovněž podle toho, zda jde o strojírenský podnik nebo podnik s hlavním předmětem své činnosti
mimo strojírenství jako např. elektrotechnický nebo chemický průmysl – viz Tab. 1.
Další rozdílnost strojní inženýrské praxe je možné identifikovat na množině průmyslových oborů.
Strojní inženýři jsou přijímáni do vývoje technických zařízení, konstrukcí strojů, výpočtových oddělení,
projekčních kanceláří, do slévárny, nástrojárny, strojní výroby, programování numerických strojů,
metrologií, útvarů jakosti, technické přípravy výroby, ale taky normování, logistiky, zásobování,
40
prodeje atd. Z toho je zřejmé, že v takto širokém portfoliovém rozložení činností strojních inženýrů
není předem možná jejich 100% příprava, lze pouze docílit přípravy všeobecné a hlavně získání
schopnosti neustálého učení se novým věcem a schopnosti dosažení excelence v konkrétním oboru
zaměstnání.
typ společnosti
globální velká
malá nebo
nadnárodní
střední firma
firma
Tab. 1: Druh inženýrské praxe. Zdroj: vlastní
úzká oborová
specializace
v kontextu celého
produktu
multifunkční
specializace
s odpovědností
za produkt
vysoká oborová
specializace bez
dalších
produktových
souvislostí
úzká specializace
s odpovědností za
část produktu
nestrojírenská firma
strojírenská firma
obor působení
1
Specifické požadavky na strojního inženýra ve společnosti MESIT
Pokud máme definovat požadavky na strojního inženýra ve společnosti MESIT, musíme si nejdříve
zvolit konkrétní pracoviště, protože MESIT představuje koncernové uskupení dvanácti firem
působících v různých oborech podnikání: strojírenství, elektrotechnika, letecký, dopravní, vojenský
průmysl a školství. Volíme společnost, která zaměstnává asi 175 lidí, kterou lze považovat
za HIGH-TECH projekční a výrobní firmu, protože vše co vyrábí, je ve společnosti rovněž vyvinuto,
což znamená, že je zajišťován celý životní cyklus výrobku nebo služby – marketing, vývoj, konstrukce,
technická příprava, výroba, prodej, servis, likvidace výrobku.
Společnost je orientována na vývoj a výrobu speciálních elektronických zařízení
do automobilového, leteckého a vojenského průmyslu. V technickém útvaru pracuje 25% všech
zaměstnanců a z toho jsou čtyři strojní inženýři (viz struktura společnosti znázorněná na Obr. 1).
V souladu s Tab. 1 lze druh inženýrské strojní praxe zařadit do kvadrantu vpravo nahoře určeného
pro nestrojírenskou malou nebo střední firmu a definovat tak požadavky na strojního inženýra
s multifunkční specializací a jednoznačnou odpovědností za celý produkt. Ve vybrané společnosti
představují strojní inženýři jen 2% všech zaměstnanců (viz Obr. 1), avšak zajišťují všechny činnosti při
vzniku nového výrobku v rámci technického útvaru, kde pracuje 23% zaměstnanců na pozici elektroinženýr, navíc musí zabezpečit potřebnou obsluhu výroby s 57 % zaměstnanci, kde je vyráběno asi
650 typů různých přístrojů nebo zařízení.
41
Ve snaze o konkretizaci požadavků na strojního inženýra jsou na Obr. 2 uvedeny příklady
konstrukčních činností jednoho vybraného vývojového konstruktéra – strojního inženýra,
které realizoval za poslední dobu po strojní konstrukční stránce zcela sám. Uvedená zařízení jsou
určena pro letectví, obranný vojenský průmysl nebo pro dopravní techniku. Z uvedeného
jednoznačně vyplývají nesporné kvalitativní požadavky na mechanickou konstrukci těchto zařízení,
jako jsou např. klimatotechnologická odolnost (teploty, rázy, vibrace …), spolehlivost a další
normativní požadavky podle konkrétního účelu použití.
Ředitel
společnosti
1%
Servis
1%
Útvar jakosti
5%
Útvar
ekonomický
3%
Útvar technický
(bez strojních
inženýrů)
23%
Útvar výroby
57%
Strojní inženýři
2%
Útvar obchodní
8%
Obr. 1: Struktura vybrané společnosti MESIT. Zdroj: vlastní
Multifukční zaměření daného strojního inženýra je však nejvíce zřejmé ze specifických
charakteristických konstrukčních požadavků pro jednotlivé typy zařízení (viz Obr. 2).
1. Odposlech vojenských radiostanic – robustnost, minimalizace rozměrů, mechanická odolnost,
vodotěsnost při současné vzduchové propustnosti z důvodu zajištění funkce reproduktoru …
2. Ovládací panel plnění paliva letounu – uživatelská příznivost, osvětlení, čitelnost, ovládání
i v rukavicích …
3. Vojenská náhlavní souprava – nehořlavost, odolnost proti plísním, hygienická příznivost,
dobré přizpůsobení velikosti hlavy, snadné a rychlé uchycení …
4. Vojenská personální komunikační jednotka – ergonomie ovládání, snadná odpojitelnost
(jedním tahem), vodotěsnost, odolnost plastů (respektování zákonitostí při tuhnutí plastů) …
5. Letecký vysílač paliva – vyměnitelnost jednou rukou, odolnost proti výbuchu (vysílač je umístěn
v palivu), minimální hmotnost …
6. Letecký ukazovatel – osvětlení stupnice, odolnost proti podtlaku, čitelnost ….
7. Jednotka vojenského interkomu – ergonomie, vodotěsnost, universálnost uchycení, vyrobitelnost
metodou vytavitelných voskových modelů, elektromagnetické stínění …
8. Ukazovatel tachografu – uživatelská příznivost, čitelnost, uchycení na přístrojovou desku vozidla
apod.
U všech uvedených výrobků je samozřejmě kladen velký důraz na snadnou vyrobitelnost,
dostupnost (i do budoucna) použitých komponent, zajištění údržby apod., což také významně souvisí
42
s požadavkem na minimalizaci ceny produktu. Z vyjmenovaných specifických požadavků na jednotlivé
typy přístrojů je nejen zřejmá rozmanitost pracovních činností strojního inženýra ve vývoji vybrané
společnosti MESIT, ale především i požadavky na jeho kvalifikaci, schopnosti a dovednosti.
a) Odposlech vojenských radiostanic
radiostanic
b) Ovládací panel plnění paliva letounu
c) Vojenská náhlavní souprava
d) Vojenská personální komunikační
jednotka
e) letecký vysílač množství paliva
f) Letecký ukazovatel
g) jednotka vojenského interkomu
h) Ukazovatel tachografu
Obr. 2: Ukázka konstrukčních prací strojního inženýra. Zdroj: vlastní + [1]
Oproti všeobecným požadavkům na strojního inženýra (inženýrská znalost materiálů, tvorby
technické dokumentace, mechaniky, dynamiky, pružnosti, pevnosti, proudění kapalin, plynů,
43
technologie výroby, matematického aparátu, práce v CAD 2D a 3D systémech, schopnosti využívání
moderních technologií jako 3D tisk, 3D skenování, termální analýz, zásad konstrukce forem
pro plastové výlisky a kovové odlitky, tolerančních analýz …) jsou požadovány u strojního inženýra ve
vybrané high-tech společnosti následující předpoklady:
1.
výrazné technické a tvůrčí nadání, kreativita, iniciativnost, osobnostní potenciál, zájem o obor,
2. schopnost jak samostatné práce, tak práce v kolektivu, samostatné řízení vývoje nového
produktu (i v mezinárodním prostředí),
3. zájem se neustále vzdělávat o nových technologiích a jejich zavádění do praxe, neustálé
zlepšování,
4. analytické myšlení (analýza požadavků zákazníků), schopnost rychlé reakce na aktuální potřeby
zákazníka,
5. znalost leteckých, vojenských a průmyslových norem, standardů a legislativních požadavků
(elektromagnetická kompatibilita, mechanická, chemická, biologická odolnost apod. – např. dle
MIL-STD-461E, MIL-STD-810, DEF STAN 00-35, DEF STAN 61-5, DEF STAN 59-411, RTCA DO-160,
EN 606001 apod.), schopnost tvorby testovacích procedur a postupů dle požadovaných norem
(projevit invenci i nad rámec těchto norem),
6. tvorba výrobní dokumentace s důrazem na optimalizaci výrobních procesů, následná spolupráce
při realizaci výroby z hlediska konstrukčních požadavků,
7. kvalitní psaný projev jak v českém, tak i anglickém jazyce, schopnost stručně a výstižně sepsat
technickou specifikaci, zkušební postupy, konstrukční poznámky na výkresech, změnové řízení
apod.,
8. schopnost pochopení technických požadavků z materiálů (v anglickém jazyce) od výrobců
používaných komponent, schopnost zformulování svých vlastních požadavků a efektivního
vyřešení případných rozdílů,
9. schopnost komunikace se zákazníkem i dodavatelem (vedení technických částí jednání,
okamžité řešení problémů ve vztahu k zákazníkovi, dodavateli, nákupu, výrobě), ochota
poskytovat komplexní technickou podporu během životního cyklu výrobku,
10. schopnost podpory při instalaci výsledného výrobku u zákazníka,
11. manažerské schopnosti ve smyslu bezproblémové spolupráce s odděleními napříč společností
(zejména pak s oddělením výroby), schopnost motivovat ostatní spolupracovníky, schopnost
prosazovat nové myšlenky,
12. schopnost ovládat moderní technologické vybavení, osvojení si výkonných nástrojů pro analýzu,
výpočty a simulaci a předcházet tak závažným koncepčním chybám,
13. schopnost práce s firemním informačním systémem včetně správy a tvorby technické
dokumentace,
14. ochota k velkému pracovnímu nasazení a vzdělávání se, loajalita, zodpovědnost a preciznost,
15. schopnost podpory marketingových činností ve firmě,
16. pochopení ekonomických souvislostí uvnitř společnosti, nákladů na vývoj nového výrobku,
kalkulací, nákladů na materiál, práci, tvorby přidané hodnoty, příspěvku na úhradu fixních
nákladů a zisku,
17. schopnost hledání nejlepšího technického řešení při současné nákladové minimalizaci (důsledné
respektování činností v rámci ekonomické metody řízení na principu Target costing),
18. dodržování ochrany duševního vlastnictví a know-how společnosti
44
Závěr
Všeobecně platí, že ideálním kandidátem na pozici strojního inženýra pro vybranou high-tech
projekční a výrobní společnost koncernu MESIT je člověk s technickým myšlením, citem pro detail,
s dostatečnými teoretickými průřezovými znalostmi napříč celého strojního oboru, okamžitou
schopností nastudování řešené specializace, s potřebnými manažerskými, komunikačními,
ekonomickými dovednostmi, odpovědností, loajalitou, ochotou pracovat v případě potřeby navíc
a jazykovou výbavou (angličtinou). Je to ideální stav, ke kterému se snažíme vzájemnou interakcí
přibližovat.
Spolupráce technika a zaměstnavatele může fungovat efektivně, stabilně a neustále se rozvíjet
jen za předpokladu, že jejich vztah je vzájemně vyvážen, což znamená, že vedle souboru legitimních
požadovaných schopností, znalostí a dovedností strojního inženýra je postaven soubor podmínek
a předpokladů ze strany firmy, jako např. odměňování, vzdělávání, pracovní prostření, moderní
technologie, týmová práce, odborná pomoc, karierní růst, motivace, efektivní organizace atd.
Neustále učit se, přizpůsobovat se vnějšímu okolí, moderním technologiím, vědeckému pokroku,
požadavkům zákazníků a být otevřený změnám musí platit nejen pro strojní inženýry, ale i pro jejich
zaměstnavatele. To, že výchova strojního inženýra nezačíná až po jeho příchodu do praxe,
ale již např. na základní škole, si firmy v dnešní době uvědomují, respektují to a snaží
se spolupracovat se všemi typy škol od základních až po vysoké. Vedou je k tomu zcela pragmatické
existenční důvody, protože bez kvalitních strojních inženýrů si nelze představit budoucí technický
průmyslový rozvoj.
Prameny
1.
MESIT [online]. Uherské Hradiště, 2015 [cit. 2015-07-09]. Dostupné z: http://www.mesit.cz.
Kontaktní údaje o autorovi
Ing. Vladislav Mazúrek, Ph.D.
generální ředitel MESIT holding, a.s.
Sokolovská 573, Mařatice, 686 01 Uherské Hradiště
+420 572 522 100
[email protected]
45
JAKÉ JSOU HLAVNÍ CÍLE ROKU PRŮMYSLU A TECHNICKÉHO
VZDĚLÁVÁNÍ 2015
WHAT ARE THE MAIN OBJECTIVES OF THE YEAR OF INDUSTRY AND
TECHNICAL EDUCATION 2015
Miloš Rathouský
Abstrakt
V článku jsou shrnuty hlavní požadavky zaměstnavatelů, které by měly vést ke změně vzdělávacího
systému a tedy zvýšení kvality absolventů technických oborů. Níže uvedené informace naznačují
stručně, že kvalita těchto absolventů není optimální, příčiny jsou v chronickém nezájmu společnosti o
technické obory a v nastavení vzdělávacího systému. Proto ruku v ruce s tlakem na systémové změny
je nezbytné působit na veřejnost a opravit její pohled na průmysl, který je v současnosti moderní a
inovativní součástí ekonomiky. Právě průmysl a jeho obory k udržení a zvýšení své
konkurenceschopnosti potřebuje odpovídající úroveň technicky vzdělaných pracovníků.
Klíčová slova: vzdělávací systém, absolvent, konkurenceschopnost, zaměstnavatel.
Abstract
The article summarizes the main requirements of employers, which should lead to a change in the
education system and thus increase the quality of engineering graduates. The information below
briefly suggests that the quality of graduates is not optimal; the causes are the chronic lack of interest
in the company in technical fields and in the educational system. Therefore, hand in hand with
pressure on systemic change is needed to influence the public and fix her gaze on the industry, which
is a now modern and innovative part of the economy. Just industry and its branches to maintain and
increase their competitiveness need adequate level technically skilled workers.
Key words: educational system, graduate, competitiveness, employer.
Úvod
Názor zaměstnavatelů na profil absolventa technických obor je zřejmý, vyplývá z řady zjištění mezi
členskými firmami Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR). Podstatné jsou samozřejmě kvalitní znalosti.
Současně zástupci firem upozorňují na přetrvávající odtržení studentů vysokých škol od praxe. Až dvě
třetiny zaměstnavatelů v České republice upozornili v průzkumu SP ČR v roce 2008 na to, že
absolventi vysokých škol ekonomického a technického zaměření nejsou dostatečně obeznámeni
s firemními procesy. Zejména absolventům technických oborů chybí komunikační a prezentační
schopnosti. Na druhé straně mladí vysokoškoláci jsou částí zaměstnavatelů ceněni za jejich kvalitní
technické znalosti, nezřídka kreativitu a schopnosti flexibility.
Šetření z roku 2015 společnosti Ipsos, na které odpovídalo 157 manažerů, bylo v názorech na
úroveň absolventů technických škol ještě striktnější. Dvě třetiny z nich si myslí, že absolventi
technických vysokých škol nemají dostatek odborné kvalifikace. Na druhé straně necelá polovina
z nich uvedla, že nemají dostatečnou praxi. Navíc zaměstnavatelé poukazují na jejich nízkou
motivovanost (30 %) firem, šestina zástupců firem má zkušenosti s jejich nízkou pracovní morálkou.
46
Jak také vyplynulo z uvedeného šetření, současní absolventi mají mnohdy přehnané finanční
nároky, jejich představy se rozcházejí s možnostmi firem.
V principu lze z obou zjištění vyvodit, že u nemalé části vysokoškoláků nedopovídá jejich profil
požadavkům firem.
Objektivním faktorem, který na tuto situaci má nepříznivý vliv, je vztah populace k technickému
vzdělávání. Zájem rodičů a dětí je soustředěn především na informační technologie, méně na
elektrotechnický, strojírenský průmysl a automobilový průmysl. Okrajový je zájem o chemický
průmysl či energetiku a další odvětví a obory.
Proto se Svaz průmyslu a dopravy ČR rozhodl změnit vnímání a přístup veřejnosti k technickému
vzdělávání a vnímání průmyslu jako moderní a inovativní součásti ekonomiky, která dokáže
nabídnout atraktivní práci s dobrou perspektivou.
Současně vyvolal výraznou diskusi mezi zaměstnavateli, odbornou veřejností a politiky ohledně
podpory polytechnického vzdělávání. Prostřednictvím takových projektů jako jsou Sektorové rady a
sektorové dohody, projekt POSPOLU, a také díky diskusním setkáním v regionech a spoluprací se
svými členy dokázal Svaz průmyslu a dopravy ČR naformulovat požadavky vůči vládě.
Tyto požadavky budou vzneseny i na konferenci pod názvem Technicko-manažerské vzdělávání klíčový faktor pro konkurenceschopnost, která se uskuteční v rámci cyklu Integrované inženýrství při
příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Akce je součástí Roku průmyslu a
technického vzdělávání.
1
Požadavky Svazu průmyslu a dopravy ČR
A) KVALITA A RELEVANCE VZDĚLÁVÁNÍ
1. Zavedení povinných přijímacích zkoušek z českého jazyka a matematika
Stanovisko SP ČR: MŠMT zavede novelou školského zákona povinnost konání přijímacích zkoušek
na maturitní obory. Po vyhodnocení pilotáže jednotných přijímacích zkoušek (ČJ, MAT) rozhodne o
jejich plošném nasazení od školního roku 2016/17.
Stav: Návrh povinných přijímacích zkoušek je obsažen v aktuální novele školského zákona. Zadání
zkoušky není centralizované. V souvislosti s nástupem nové ministryně není jasné, zda novela nebude
stažena k přepracování.
2. Zavedení povinné maturity z matematiky
Stanovisko SP ČR: MŠMT do konce roku 2015 navrhne změnou školského zákona zařazení povinné
zkoušky z MAT v rámci společné části maturitní zkoušky od šk. roku 2018/19
Stav: Návrh povinné maturity z matematiky je obsažen v aktuální novele školského zákona.
V souvislosti s nástupem nové ministryně byl termín odsunut na rok 2020/21.
3. Návrh kariérního systému pro učitele, včetně jeho financování
Stanovisko SP ČR: MŠMT zveřejní návrh kariérního systému vč. návrhů na jeho financování.
Jednou z kvalifikačních cest učitele musí být též odborná profilace, vázaná mj. na stáže učitelů
v podnicích. Svaz a zástupci zaměstnavatelů rozhodnou na základě analýzy nákladů a přínosů o jeho
zavedení do praxe.
Stav: Návrh věcného řešení byl představen v dubnu veřejnosti. SP ČR má k němu rezervovaný
postoj vzhledem k tomu, že není jasné, zda bude zajištěn dostatek prostředků na jeho implementaci a
47
také nezahrnuje profesní rozvoj učitelů odborných předmětů. MŠMT zatím nepředložilo legislativní
návrh změn.
B) FINANCOVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
4. Návrh reformy financování regionálního školství (vč. dopadů do financování odb. vzdělávání)
Stanovisko SP ČR: Chceme, aby MŠMT zveřejnilo návrh reformy financování ZŠ a SŠ, vč. analýzy
změn finančních prostředků pro typické školy v jednotlivých stupních vzdělávání a regiony. Pokud by
měla reforma (jako v roce 2013) negativní dopad do financování odborných škol, SP ČR ji nepodpoří.
Stav: Předložen návrh věcného řešení, založený na financování podle počtu pedagogů. SP ČR s tím
nesouhlasí, požaduje financování na třídu - v závislosti na „krajské objednávce“. MŠMT přislíbilo
předložit konečný návrh (vč. analýzy dopadů) do konce roku 2015.
5. Nastavení normativů středních škol podle reálných potřeb oborů
Stanovisko SP ČR: V návaznosti na změny principů financování požadujeme přehodnocení
finančního koeficientu H podle skutečných potřeb jednotlivých oborů odborného vzdělávání.
Zapracovat do také normativu kvalitativní prvky, např. uplatnitelnost absolventů a tzv. přidanou
hodnotu školy s váhou 25/25%.
Stav: MŠMT přislíbilo v souvislosti s návrhy reformy financování také přehodnocení finančních
koeficientů. Zatím ale žádný další krok neučinilo.
6. Návrh změn financování (technických) VŠ
Stanovisko SP ČR: Požadujeme po MŠMT navržení takových změn koeficientů „K“ a „KEN“, aby
financování odpovídalo potřebám trhu práce (tj. aby byly více podpořeny studijní programy
technického a přírodovědného zaměření a obory s nízkým počtem nezaměstnaných absolventů).
Stav: MŠMT slíbilo zveřejnit návrh změn financování VŠ ve druhé polovině roku 2015.
7. Dopady daňových úlev – motivační, finanční ad.
Stanovisko SP ČR: Chceme, aby MF připravilo analýzu dopadů daňových odpočtů do státního
rozpočtu a ve vazbě na ni společně s MŠMT navrhlo případné úpravy či rozšíření tohoto nástroje i na
další oblasti.
Stav: MF přislíbilo zpracování analýzy dopadů daňových změn ve druhé polovině roku 2015.
C) SPOLUPRÁCE VE VZDĚLÁVÁNÍ
8. Návrh predikčního systému, spuštění pilotního systému (PŘEKVAP)
Stanovisko SP ČR: Požadujeme, aby MŠMT ve spolupráci s MPSV zveřejnilo návrh systému
krátkodobých predikcí trhu práce a MPSV, aby zajistilo prostředky na jeho ověření v rámci vypsání
výzvy z OP Zaměstnanost ještě v roce 2015.
Stav: MPSV se spuštěním projektu PŘEKVAP počítá nejspíše v roce 2016. V současnosti běží jakýsi
„předprojekt“, zaměřený na zdroje a analýzy. MŠMT uspořádalo k tématu v roce 2014 dva kulaté
stoly, zatím ale bez nějakého konkrétního výsledku.
48
9. Změna způsobu přerozdělování, „krajská objednávka“
Stanovisko SP ČR: Požadujeme předložení věcného záměru a následně i paragrafového znění
novely školského zákona, umožňující rozhodnout na úrovni kraje (na základě zpracovaných predikcí)
o počtu otevíraných tříd prvních ročníků SŠ (jako ve slovenském zákoně o OV).
Stav: MŠMT uspořádalo k tématu např. v roce 2014 dva kulaté stoly, zatím ale bez nějakého
konkrétního výsledku. Některé kraje (např. Olomoucký, Zlínský) avizují, že jsou schopny upravovat
kapacity oborů podle uplatnění na trhu práce i v rámci stávající legislativy.
10. Vzorové smlouvy mezi žákem a podnikem
Stanovisko SP ČR: MŠMT zajistí do konce roku zveřejnění vzorových smluv na svém webu.
V návaznosti na to SP ČR uspořádá ve spolupráci s KZPS, HK, odbory aj. informační kampaň
zaměřenou na zaměstnavatele v produkčních odvětvích s cílem zvýšit jejich povědomí o možnostech
uzavírání smluv mezi žákem a podnikem.
Stav: MŠMT zveřejnění vzorových smluv slibuje minimálně 3 roky.
11. Stáže učitelů odborného vzdělávání v podnicích
Stanovisko SP ČR: MŠMT připraví a zveřejní vyhlášení rozvojového programu na podporu stáží
učitelů v podnicích, vč. zajištění jeho financování.
Stav: MŠMT vypsalo rozvojový program ve školním roce 2014/15 v částce 1,2 mil. Kč. Je
předpoklad jeho vyhlášení i pro školní rok 2015/16.
12. Podpora technické výchovy v MŠ, polytechnické výuky a přírodovědných předmětů (Fy, Che,
Biologie) na ZŠ
Stanovisko SP ČR: MŠMT zveřejní metodiku podpory technické výchovy v MŠ a návrhy podpory
výuky MAT a přírodovědných předmětů (Fy, Che, Biologie) a polytechnické výuky na ZŠ a
materiálního vybavení (např. stavebnice Merkur) vč. zajištění jejich financování z OP VVV.
Stav: MŠMT zveřejnilo metodiku praktické výuky na ZŠ a 26. 5. také dotační program na podporu
vybavení ZŠ stavebnicemi a pomůckami (3+3+3). Nastavení programu je ale z našeho hlediska
nevhodné – o příjemci dotace bude centrálně rozhodovat kraj. Měli bychom požadovat změnu
podmínek tak, aby firmy mohly určit, kam jejich příspěvky půjdou.
DALŠÍ TÉMATA
13. Zřizování firemních škol
Stanovisko SP ČR: MŠMT ve spolupráci s Kraji zajistí zveřejnění metodiky ke zřizování/přebírání
odborných škol zaměstnavateli nebo jejich sdruženími. Svaz zajistí ve spolupráci s KZPS, HK, odbory
atd. tomuto tématu informační kampaň mezi zaměstnavateli v produkčních odvětvích.
Stav: MŠMT směrem k podpoře zřizování/přebírání firemních škol zatím nic neučinilo. Některé
kraje firemní školy podporují, některé naopak.
14. Podpora zájmového technického vzdělávání
Stanovisko SP ČR: MŠMT připraví a zveřejní výzvu z OP VVV na podporu nových soutěží
technického zájmového vzdělávání, podpory školních kroužků a obnovu Domů mladých techniků a
přírodovědců. Svaz a ostatní zaměstnavatelské svazy vyzvou firmy k zapojení do aktivit zájmového
technického vzdělávání.
49
Stav: Podpora zájmového technického vzdělávání není v plánu výzev pro rok 2015. O zařazení do
plánu 2016 nyní vyjednáváme.
15. Vytvoření Národní rady pro vzdělávání
Stanovisko SP ČR: MPSV změnou statutu RHSD zřídí Národní radu pro vzdělávání (jako orgán
Tripartity), schválí její statut, jednací řád a zajistí nominace členů tak, aby Rada byla operativní do
konce roku 2015.
Stav: Návrh Národní rady pro vzdělávání (jako orgánu řízeného předsedou vlády) je obsažen
v aktuální novele školského zákona. V souvislosti s nástupem nové ministryně ale není jasné, zda
novela nebude stažena k přepracování.
Závěr
Letošní rok je rokem jubilejním. Svaz průmyslu a dopravy ČR slaví 25 let od svého znovuzaložení.
V této souvislosti si dovolím hořkou poznámku. V roce 1997 Svaz zveřejnil svůj dokument „Náměty
pro zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu“. Vedle problémů, které jsme v tomto
dokumentu zmiňovali např. problémy privatizace, nedostatek kapitálu, vysoké úroky na úvěrech,
některé problémy zůstávají k řešení. Jde například o nastavení vzdělávání tak, aby školství více
reagovalo na potřeby trhu práce. V tomto dokumentu, tedy před 18 lety, shodou okolností
představeným na Sněmu Svazu v roce 1997, jsme upozorňovali na rizika vyplývající z nedostatku
technicky vzdělaných absolventů na všech stupních vzdělávání. Stejně tak jsme upozorňovali, že
pokud chceme obstát v konkurenci v globálním měřítku, musíme zásadně změnit náš přístup
k podpoře výzkumu a vývoje tak, aby byl podpořen zejména aplikovaný výzkum, který se projevuje
v inovacích a tedy zvýšení konkurenceschopnosti. Za tak dlouhé období jsme se v řešení těchto
základních koncepčních problémů příliš neposunuli.
Věřím přesto, že doba nahrála ke změnám, výrazněji než kdykoliv jindy na ně tlačí zaměstnavatelé
tváří v tvář chybějícím desítkám tisíců technicky vzdělaných pracovníků.
Autor
Ing. Miloš Rathouský
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Freyova 948/11, 190 00 Praha 9
Telefonní číslo: 225 279 801
E-mail: [email protected]
50
ŠPIČKOVÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA PRO PŘÍŠTÍ DESETILETÍ
TOP-LEVEL TECHNICAL UNIVERSITY FOR NEXT DECADE
Michael Valášek
Abstrakt
Příspěvek rozebírá vlivy, kterým je vysoká škola dnes vystavena a které vedou k otázce definování
funkčnosti špičkové technické university pro příští desetiletí. Technická universita plní důležité úlohy
pro konkurenceschopnost hospodářství a celé společnosti. Přitom se setkává s drastickými vlivy zbytku
společnosti, kdy je požadován volný přístup ke vzdělání a znalostem a současně je financování
nepředvídatelné. Obstát za těchto podmínek je velkou výzvou.
Klíčová slova: technická universita, funkce, vzdělání, znalosti, inovace.
Abstract
The paper deals with the influences which today act on the university and which lead to the question
of definition of functionality of top-level technical university for next decade. Technical university
fulfils important goals for competitiveness of economy and the whole society. Simultaneously it is
confronted with drastic effects of the rest of the society where it is required the free access towards
education and knowledge and at the same time the funding is unpredictable. Prevail against such
influences is a great challenge.
Key words: technical university, functions, education, knowledge, innovation.
Úvod
Žijeme v dynamickém světě, v minulosti proběhly také revoluční změny, ale v současné době se
zdá, že tempo jejich nastávání roste. Naprostá většina příčin těchto změn je důsledkem lidské
činnosti, často vzniklý z přizpůsobení se lidskou aktivitou změněnému světu. Jedna z posledních je
tzv. čtvrtá průmyslová revoluce nazývaná často jako Průmysl 4.0 [2-3].
Východiska čtvrté průmyslové revoluce zřejmě pocházejí z nových modelů provádění lidských
pracovních aktivit pomocí internetu (internetový business, obchod, podnikání, výdělečná činnost,
zaměstnání). Důsledky, které to bude mít pro celou společnost, pak vedou k formulaci iniciativy
Průmysl 4.0 v ČR (Industry 4.0 v SRN). Tedy východisko je v novém socio-ekonomickém chování lidí a
lidské společnosti, ale důsledky jsou v technologické přípravě na toto nové lidské chování. Jedná se
však o hluboký myšlenkový přerod, který zasáhne celou společnost a university jí na to musí připravit
v plné šíři.
Velkou změnou, i když se o ní mnoho nemluví, však představuje změna postavení universit ve
společnosti. University přestávají být jen zdrojem vzdělání a centrem znalostí společnosti, ale (až
klíčovým) hybatelem hospodářství země, stability sociálních vazeb. Přitom na jedné straně
financování universit se diverzifikuje, přestává být stabilní, podléhá hospodářským a demografickým
cyklům, jeho zdroje jsou zákony omezovány. Na druhé straně je kladen důraz na volný přístup ke
vzdělání a znalostem, tedy jejich financování je nestabilní a i nedostatečné. Toto vše vytváří základní
otázku, zda postavení technické university v dnešní společnosti nevyžaduje nové vymezení.
51
Tématem tohoto příspěvku je otevřít otázky, jakou podobu má mít technická universita pod
vlivem těchto změn, a začít na ně hledat odpovědi.
1
Co je špičková technická universita
Jaká má být tvář špičkové technické university, řekněme pro příští desetiletí. To samozřejmě
začíná otázkou, jaké funkce má plnit.
Zde je zajímavé čtení dnešní zákon o vysokých školách [1]. Vysoké školy mají uchovávat a
rozhojňovat dosažené poznání a pěstovat činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační nebo
další tvůrčí činnost, a pak mají umožňovat v souladu s demokratickými principy přístup k
vysokoškolskému vzdělání. To má nadčasovou platnost. Nová funkčnost (technické) university je
především zajistit vzděláním výchovu elit pro vedení společnosti a zajistit zdroj inovací a tvořivosti
pro konkurenceschopnost a přežití společnosti v globálním světě. Vysoké školy jsou přitom zbaveny
jistoty předchozího plného financování z veřejných zdrojů, a proto se musejí aspoň z části začít
chovat komerčně.
Obr. 3: Funkce university. Zdroj: Autor
Proto se musíme na fakultu jako základ university dívat dvojíma očima [4]. Jednak jako na
universitu – službu veřejnosti a jednak jako na firmu – ekonomickou udržitelnost. S tím souvisí
skutečnost, že fakulta a jiné vysoké školy rozvíjejí převážně jen 3 oblasti svého působení – zaprvé
výuku, za druhé vědecké a výzkumné projekty a za třetí hospodářské smlouvy vývojových prací pro
průmysl. Podle mého názoru je alespoň 7 oblastí působení vysoké školy (viz Obr. 1 a dále).
Další čtvrtou oblastí, v České republice nepříliš častou, je prodej licencí k patentům vytvořených
na vysoké škole nebo zakládání spin-off firem pro realizaci těchto inovačních nápadů. Zakládání spinoff firem, kdy zaměstnanci mohou vyrábět výrobky podle svých idejí, je dnes na ČVUT téměř
nedosažitelné, protože trvá nejméně 2 roky. Zakládání spin-off firem lze nahradit zakládáním firem
zaměstnanců, které budou mít licenční smlouvu s fakultou. Licenční smlouva bude znamenat, že z
prodeje každého výrobku firmy dostane fakulta jistý podíl. Na zahraničních universitách je tato oblast
velmi významná.
52
Pátou oblastí je prodej znalostí společnosti, jak v různých expertízách, například pro soud, tak ve
veřejných vystoupeních v médiích k aktuálním problémům a otázkám. Znalosti akademických
pracovníků by měly být využity pro pravidelné tiskové zprávy v ČTK. Měli bychom usilovat o to, aby
naši akademičtí pracovníci byli zváni do diskusí v médiích, třeba do televize. Jednak tím vracíme
společnosti její finanční podporu a jednak získáváme propagaci fakulty.
Šestou oblastí je získávání a poskytování studentů. Na jedné straně se snažíme získat studenty ze
středních škol a na druhé straně můžeme alespoň částečně řídit přístup průmyslu k našim
absolventům. Na jedné straně v universitním pohledu zajišťujeme průmyslu zaměstnance a tím jeho
konkurenceschopnost. Na druhé straně v komerčním pohledu bychom mohli alespoň částečně
vstoupit na trh personálních agentur.
Sedmou oblastí je sociální funkce university a fakulty. Jde o sociální tmel, sociální funkce, které
vysoká škola svému okolí poskytuje. Obecně je vysoká škola důležitý sociální hráč ve svém regionu.
Na tyto oblasti života vysoké školy se můžeme, ale spíše musíme dívat ze dvou hledisek. Jedno je
universitní hledisko, můžeme říci neziskové, idealistické, nadčasové, druhé hledisko je firemní
hledisko, můžeme říci ziskové, komerční, udržitelnosti, protože vysoká škola musí dlouhodobě tyto
činnosti financovat. Je nutné kombinovat obě hlediska, aby bylo možné kombinovat nadčasová
hlediska vysokoškolských principů a jejich uplatnění v daných ekonomických a personálních
podmínkách vysoké školy.
Dvojí pohled na universitu, z universitního a firemního hlediska, je důležitá změna, která je
důsledkem dramatických změn financování vysokých škol (viz kapitola 5).
2
Vzdělání
Vzdělávání je jednou ze základních funkcí university. Pro naplnění této funkce máme různě
rozsáhlý, ale vždy omezený časový fond. Co v něm máme studentům předat? Z řady diskusí se zdá, že
je to dobrý teoretický základ, zkušenost s řešením konkrétní praktické inženýrské úlohy syntézy
artefaktu a řadu měkkých dovedností, které vedle schopnosti komunikace především mají studenty
přivést ke schopnosti realistického a udržitelného pohledu na svět. Studenti musejí umět odlišovat
vlastní technické řešení a konkurenceschopné prodejné řešení pro konkrétního zákazníka. Je zřejmé,
že ekonomicko-manažerské znalosti a dovednosti jsou nutností.
Vývoj našeho světa a průmyslu s ní je tak rychlý a obtížně předpověditelný, že asi jedině rozumně
hluboké teoretické vzdělání umožňuje adaptaci studentů v praxi. Zdá se, že jedině teoretické vzdělání
je zárukou možnosti adaptace v budoucnosti. Na druhé straně inženýrskou práci je nutné učit na
praktických příkladech, které v době stability poskytují znalosti pro rychlou adaptaci studentů
v zaměstnání.
Vedle těchto závěrů o obsahu studia je důležitý kontakt studentů s průmyslovými podniky. Pro to
organizuje Fakultou strojní komplexní program spolupráce s průmyslem. Je zde kladen důraz na
vzájemnou komunikaci a empatii. Nabízíme ucelený program – jednak přístup ke studentům a tedy
posléze absolventům, jednak samotnou inovační spolupráci s průmyslovými podniky. Tento program
začíná přednáškou nazvanou Jeden den inženýra ve firmě XY, pokračuje náměty pro studentské práce
na tématech blízkých firmě od prvních semestrů, přes trainee, mentoring programy, projekty nadace
ČVUT Media Lab, po praxe a diplomové práce.
Jeden z problémů dosavadní výuky je, že studenty učíme pasivní znalosti a při nejlepším analýzu
jevů. Zvláště pro inženýrství, ale obecně pro aktivní přístup ke světu, je potřebujeme učit syntézu,
návrh řešení problému s neznámým řešením.
53
3
Uchování a rozhojňování dosaženého poznání
Výzkum je jednou z nejdůležitějších funkcí technické university. Výzkum musí být vyváženě
rozložený mezi základní, strategický výzkum, mezi aplikovaný výzkum a mezi smluvní výzkum přímé
spolupráce vysoké školy s praxí. Je nutné zachovat mezi těmito oblastmi výzkumu proporce. Bylo by
mylné se vázat jen na jeden druh výzkumu. V další kapitole popíšeme vzájemné poskytování zdrojů
výzkumných témat mezi těmito oblastmi. Nicméně cesty k inspiraci pro výzkumné náměty nejsou
snadné. Lze poskytnout jen rámcové návody založené na diskusi, kladení často nesmyslných otázek a
snění.
4
Inovační potenciál
Druhá větev uceleného programu spolupráce s průmyslem - inovační spolupráce - je hledání
dlouhodobých témat společných odborných zájmů, organizace inovačního brainstormingu mezi
vývojovými pracovníky průmyslu a vhodnými profesory a studenty fakulty. Je to kolaborativní výzkum
s průmyslem v rámci některého programu výzkumu a vývoje v České republice nebo Evropské unii, je
to vlastní smluvní výzkum fakulty pro průmysl.
FS ČVUT hledá efektivní cesty umožňující studentům získávat praxi a zkušenosti z práce pro
průmysl a současně umožňující podnikům poznávat své případné budoucí zaměstnance. Současně se
však snažíme dbát na to, abychom jednak se věnovali výzkumu relevantnímu potřebám průmyslu, ale
současně přinášeli z vlastního základního výzkumu inovační podněty pro nový vývoj průmyslu v
budoucnosti.
Co je přízemní a co je high-tech inovativní je velmi obtížné hodnotit. Při aplikaci v průmyslu je
konečné hledisko, zda vylepšený, inovovaný výrobek se na trhu uplatní, zda najde svého zákazníka,
jemuž uspokojí jeho potřeby, tedy zda se výrobek prodá. Pak mnohé sofistikované inovace jsou
nepoužitelné a mnohá jednoduchá řešení prostě geniální. Na druhé straně přízemní otázka položená
průmyslem pro vyřešení jeho „jednoduchého“ problému může být extrémně obtížná k vyřešení a
může vést ke složitému a dlouhému výzkumu. Jakékoli potřeby a náměty z průmyslu jsou pro nás na
Fakultě strojní nedocenitelným zdrojem inspirace z reálného materiálního světa pro zobecnění,
tvořivé snění a zahájení výzkumu, který často jde do všech pater vědy.
5
Udržitelný rozvoj přes vytvořená omezení
Struktura financování vysokých škol je různorodá. Na FS ČVUT v Praze činí podíl financování za
výuku asi 30 % a tento podíl podléhá při demografických výkyvech proměnlivosti. Dále podíl
financování za výzkum financovaný z veřejných zdrojů, tedy základní výzkum a kolaborativní výzkum,
činí asi 60 %. Financování z neveřejných zdrojů činí asi 10 % a představuje smluvní výzkum pro
průmysl. Jestliže probíhá demografický pokles, jestliže stát nevypisuje výzkumná zadání financovaná
z veřejných prostředků a při omezení smluvního výzkumu na 20 % Rámcem společenství [5], není
zachování kapacit technické university pro schopnost vzdělávání a výzkumu jednoduché. Zvláště
jestliže příjmy vysoké školy v letech hojnosti neumožňují kumulaci prostředků pro horší časy, protože
prostředky jsou příspěvky a dotace v principu určené ke spotřebě v daném roce.
6
Základ je motivace lidí
Cesta k řešení všech popisovaných problémů je jedině skrze motivované studenty a akademické
pracovníky. Zkušenosti ze zahraničních universit ukazují, že vzájemnou komunikací a motivací lze
dosáhnout neustálého růstu kvality ve všech oblastech funkcí technické university. Když tato
motivace překračuje hranice vysoké školy, tak lze získávat i motivované studenty pro studium
technických disciplín.
54
Závěr
Tento příspěvek se pokusil ukázat problematiku technických universit v dynamicky se měnícím
světě. Špičková universita se odlišuje motivovanými studenty a akademickými pracovníky.
Prameny
1.
Zákon č. 111/1998 sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
2.
THINK ACT, INDUSTRY 4.0, The new industrial revolution - How Europe will succeed, Rolland Berger, 2014
3.
Securing the future of German manufacturing industry, Recommendations for implementing the strategic
initiative INDUSTRIE 4.0, Final report of the Industrie 4.0 Working Group, BMBF, April 2013
4.
Valášek, M.: Vize FS Č VUT v Praze 2014-2018, Volební program kandidáta na děkana FS ČVUT v Praze, FS
ČVUT v Praze, Praha 2014
5.
Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, (2014/C 198/01), Úřední věstník Evropské unie, 2014
prof. Ing. Michael Valášek, DrSc.
ČVUT v Praze, Fakulta strojní
Technická 4, 16607 Praha 6
+420224352881
[email protected]
55
HODNOTA KOMPETENCÍ A LIDSKÉHO KAPITÁLU
THE VALUE OF COMPETENCE AND HUMAN CAPITAL
Jan Vlachý
Abstrakt
Příspěvek vymezuje postavení a význam vědomostních aktiv (kompetencí) a lidského kapitálu v rámci
hodnotového modelu, jehož kvalitativním východiskem je teorie firmy, kvantitativně je ho možné řešit
pomocí reálných opcí. Zdůrazňuje roli firmy jako subjektu, který je schopen za určitých okolností
zajišťovat vlastnictví reálných opcí, a tím zhodnocovat lidský kapitál. Tento model vysvětluje řadu
jevů, souvisejících s investicemi do lidského kapitálu, dopadem vládních politik, ale i strategickým
rozhodováním na úrovni podniků.
Klíčová slova: teorie firmy, vědomostní aktiva, lidský kapitál, reálné opce.
Abstract
This paper determines the position and significance of knowledge assets (competencies) and human
capital within a value-based model, whose qualitative foundations lie in the theory of the firm,
quantification is facilitated by real options. It highlights the role of the firm, which is capable,
provided certain conditions are met, to facilitate real options ownership, and thus provide value to
human capital. The model explains various phenomena, relating e.g. to investments in human capital,
public policy impacts, as well as company-level strategic decisions.
Key words: theory of the firm, knowledge assets, human capital, real options.
Úvod
Tradiční metody finanční analýzy pocházejí z doby, kdy firmy investovaly především do hmotných
výrobních statků, strojů, zařízení či nemovitostí. Hodnota podniku pak do značné míry odpovídala
hodnotě jeho hmotných aktiv. Zhruba od poloviny dvacátého století se však začíná vnímat rozpor
mezi klasickým pohledem na vnitřní hodnotu a skutečností, že stále více úspěšných firem investuje
do nehmotných aktiv, jako jsou výzkum a vývoj, ochranná známka, tržní podíl či lidské zdroje. To
vyžaduje nové přístupy, jak v podnikové praxi, tak i na teoretické úrovni (Rubinstein, 2006).
Za zmínku stojí především teorie zdrojů, kde sehrála klíčovou roli práce Penroseové (1959). Ta
oproti svým předchůdcům přesunula důraz od vnějších podmínek a vlivů na vnitřní podmínky, zdroje
a schopnosti. Zdroje sice chápala podobně jako Schumpeter, ale její pohled jednoznačně preferoval
tvorbu hodnoty uvnitř firmy, nikoliv její redistribuci. V osmdesátých letech (Hodgson, 1988) se začala
v rámci teorie zdrojů prosazovat i koncepce cílené tvorby komparativních výhod a jejich izolace
(ochrany) za účelem dosahování renty. Velký význam má teze o klíčových kompetencích firmy, kterou
formulovali Hamel a Prahalad (1994). Jsou to podle nich schopnosti, nezbytné k uskutečnění
strategie, sloužící k objevování potenciálně hodnotných směrů poznání, tedy vyplňování „bílých míst“
na mapě existujícího světa. Ghoshal et al. (1999) rozšířili a prohloubili význam hodnoty lidí jako
důležité součásti zdrojů firmy zdůrazněním role manažerských schopností. Právě ty totiž umožňují,
aby se firmy stávaly zprostředkovatelem poznání. Paralelně postupují Kogut a Zander (1992) s teorií
znalostní firmy, když tvrdí, že základním zdrojem firmy jsou schopnosti jejích lidí a firmu považují za
56
„společenstva, sloužící k tvorbě a transformaci vědomostí v ekonomicky hodnotné výrobky a služby“
(Kogut a Zander 2003, s. 516). S tím pak souvisí pohled na „firmu, která se učí“ (Lundvall a Johnson
1994), což přerůstá v takřka personifikovaný proces kolektivního, spíše než individuálního, učení.
Veličiny jako růst společnosti, licence, vývojový potenciál, know-how, které bývají v této
souvislosti zmiňovány (na makroúrovni se analogicky skloňují výrazy jako „znalostní společnost“),
mohou samozřejmě být chápány jako subjektivně či kvalitativně důležité, expertní odhad a empirické
zkušenosti však při rozhodování nemohou nahradit oceňovací model, umožňující racionálně
porovnávat alternativní příležitosti alokace zdrojů (Ortiz, 2006; Saaty, 2009; Wang et al., 2014).
Cílem tohoto příspěvku proto je, v souladu se zaměřením konference, vymezit roli a význam
vědomostních aktiv a lidského kapitálu v rámci strukturovaného modelu. Ukážeme přitom, že lidský
kapitál je samostatným zdrojem hodnoty, který se v rámci firmy projevuje v jejích nehmotných
aktivech. To je velmi důležitým projevem propojení manažerské a technické praxe v podnicích a může
být užitečným vodítkem při strategické rozhodování ve firmě i mimo ni. Jako kvantitativní nástroj
analýzy doporučujeme metodiku reálných opcí.
1
Vztah vědomostních aktiv a lidského kapitálu
V teorii firmy panuje nejednotnost, zda schopnosti/kompetence přiřadit jako atribut především
jednotlivcům nebo firmě. Dále proto budeme důsledně odlišovat schopnosti jako součást lidského
kapitálu (atribut fyzické osoby) a kompetence jako součást nehmotných aktiv firmy.
Nehmotná aktiva mohou – kromě kompetencí, kterým se někdy říká vědomostní aktiva –
zahrnovat též smluvní aktiva, jejichž hodnota je dána existencí (soukromého nebo veřejného,
psaného i nepsaného) kontraktu a jeho vymahatelností (Vlachý, 2010). Smluvní aktiva přitom zahrnují
tzv. duševní vlastnictví (jde např. o patenty, licence, copyright, obchodní tajemství, ochranné známky,
software), ale i nejrůznější typy obchodních, zaměstnaneckých a jiných smluv. Majitelem smluvních
aktiv ovšem může být i jednotlivec, který je pak drží vedle vlastního lidského kapitálu, a případně též
hmotných aktiv a finančních aktiv. Tento celkem intuitivní pohled naznačuje tabulka 1.
Tab. 2: Standardní členění hodnototvorných aktiv. Zdroj: vlastní
Firma
Finanční aktiva
Hmotná aktiva
Nehmotná aktiva
Smluvní aktiva
Vědomostní aktiva (kompetence)
Jednotlivec
Finanční aktiva
Hmotná aktiva
Smluvní aktiva
Lidský kapitál (schopnosti)
Situaci lze ovšem popsat i jinak, s ohledem na základní charakteristiku jednotlivých typů aktiv, což
ukazuje tabulka 2.
Tab. 3: Alternativní členění hodnototvorných aktiv. Zdroj: Vlachý (2009), upraveno
Firma
Hmotná aktiva
Smluvní aktiva
Strategie
Jednotlivec
Hmotná aktiva
Lidský kapitál
Smluvní aktiva
Práva na hmotná aktiva
Práva na produkt lidského
kapitálu
Práva na příležitosti (licence,
patenty, kvóty, software)
Strategie
Portfolio hmotných a smluvních
aktiv
57
Práva na hmotná aktiva,
příležitosti a produkt lidského
kapitálu
Portfolio hmotných a
smluvních aktiv a lidského
kapitálu
Zatímco hmotná aktiva mohou být předmětem vlastnictví, lidský kapitál náleží (přinejmenším od
dob zrušení otroctví) svému nositeli; někdo jiný může být nanejvýš držitelem práv na jeho produkt.
Kromě toho jsou hmotná aktiva a lidský kapitál v ekonomickém slova smyslu vzácné zdroje (statky),
smluvní aktiva představují deriváty, tedy smlouvy na určitá práva. Práva ze smluv lze odvozovat od
vzácných statků (například smlouva na nákup oceli, nájem půdy či produktu lidského kapitálu). Práva
však mohou být odvozena i od budoucích příležitostí. To již nejsou statky a jejich hodnotu často
ovlivňuje činnost jejich držitele, případně jiných subjektů (konkurence, státu).
Samostatně již neuvádíme vědomostní aktiva. Je totiž zřejmé, že jakákoliv nehmotná aktiva
vznikají pouze v důsledku uplatnění lidských schopností, a to i v případech, kde si je jednotlivci (nebo
jiné firmy) nemohou snadno osvojit, a tedy využívat, bez ohledu na to, že se nejedná o smluvní
aktiva. Jedná se o situace, které Porter (1985) popisuje jako „komplementarity“, tzn. synergie
různých schopností, které nemohou konkurenti snadno replikovat, a které tedy posilují postavení
firmy na trhu. Tato zbývající část nehmotných aktiv (je-li ovšem nějaká) představuje konkurenční
výhodu, danou (zpravidla dočasnou) neschopností konkurence určitou kombinaci zdrojů replikovat
(této složce se proto někdy říká konkurenční aktiva). Důvodem pro tuto neschopnost však nemůže
být nic jiného než nějaké právo, informační asymetrie (ta někdy požívá ochranu jako tzv. obchodní
tajemství) nebo omezená nabídka některého potřebného zdroje, vytvářejícího danou kombinaci.
Uznáme-li, že informační asymetrie může být opět dána jen vědomostmi konkrétních lidí,
případně jejich formalizovaným souhrnem (např. klientská databáze), a nabídku zdrojů může podnik
omezit pouze tak, že nezbytný statek určitým smluvním aktem vyhrazuje pro vlastní použití, pak
nejsou konkurenční aktiva zase ničím jiným než určitou (cílevědomě vytvořenou nebo náhodně
vzniklou) kombinací zdrojů, nasmlouvaných daným podnikem. Tuto kombinaci zdrojů lze nazvat
strategií a její hodnota je dána aktuální situací na trhu – může být kladná, ale i záporná. Součástí
portfolia kontraktů totiž bývají i povinnosti, a ty mohou hodnotu firmy za určitých okolností snižovat
více, než ji zvyšují získaná práva. Pečlivý čtenář si jistě všiml, že v tabulce 2 chybí finanční aktiva. To
jsou ovšem zase smluvní aktiva, kde je jen třeba rozhodnout, zda emitované peníze představují
smluvní nárok na vzácný statek (zlato) nebo na nevzácný statek (příslib politika).
Hodnotu firmy tedy tvoří hmotná aktiva, smluvní aktiva (z nichž některá představují práva na
produkt lidského kapitálu) a jejich určitá kombinace – strategie – která ovšem opět vznikla jako
produkt lidského kapitálu. Lze proto směle říci, že hodnota firmy je v podstatné míře ovlivňována
nasmlouvaným lidským kapitálem v nejrůznějších formách (zaměstnanci, manažeři, vlastnícipodnikatelé, konzultanti) a vhodná struktura těchto smluv je tedy klíčovým parametrem
podnikatelského úspěchu.
Obdobnou analýzu je samozřejmě možné provést i na úrovni jednotlivce. Jediným zásadním
rozdílem je zde skutečnost, že jednotlivec je nositelem vlastního lidského kapitálu, jehož produkt
může dle vlastní volby sám využívat nebo prodávat. V praxi je ovšem v porovnání s firmou také
mnohem méně obvyklé držet práva na produkt cizího lidského kapitálu či práva na příležitosti a
držená smluvní aktiva hrají roli především tam, kde se jedná o produkt vlastního lidského kapitálu
(např. patent na vlastní vynález, právo z duševního vlastnictví).
2
Reálné opce jako nástroj pro ocenění příležitostí
Vhodným nástrojem pro finanční analýzu situací, který lze chápat jako vlastnictví příležitostí, jsou
reálné opce. Oceňování pomocí reálných opcí je možné využít u investic a – obecněji vzato –
jakýchkoliv strategických rozhodnutí, které vykazují určitou míru nejistoty, nevratnosti a flexibility
(Dixit a Pyndick, 1994). Na rozdíl od klasické teze o obecné rizikové averzi vycházejí reálné opce
z aktivního přístupu k nejistotě, za předpokladu flexibility. Nevratnost je přitom dána alespoň
částečnou nemožností přehodnotit již jednou uskutečněné investiční rozhodnutí bez dodatečných
nákladů. Je zde tedy úzká spojitost s pojmem „zapuštěné náklady“, dobře známém z mikroekonomie
a investiční analýzy.
58
Tradiční finanční analýza, využívající kritérium čisté současné hodnoty, předpokládá, že investiční
rozhodnutí může být buď zcela vratné, nebo navždy neměnné. Ve skutečnosti však téměř žádné
rozhodnutí zcela vratné není, ale na druhou stranu obsahuje určitou možnost budoucího
přehodnocení, tedy flexibility. Jde o právo, nikoliv však povinnost, činit budoucí rozhodnutí
v podmínkách, kdy s časem ubývá nejistoty, což je situace, charakteristická právě pro opci. Pro
zkoumanou problematiku není bez zajímavosti, že snižování nejistoty v čase lze v určitém ohledu
ztotožnit s procesem získávání vědomostí a zkušeností, tedy učením.
Oproti finančním a tzv. vestavěným opcím, které lze označit jako práva a které vznikají smlouvou
mezi dvěma nebo více stranami, představují reálné opce příležitosti, existující díky tomu, že je někdo
objeví. Mohou se tedy stát zdrojem podnikatelského zisku a objevování reálných opcí lze považovat
za základní smysl podnikání. Pokud se na existenci reálných opcí při finančním rozhodování nebere
zřetel, může docházet k systematickému podhodnocování důležitých, a přitom často nákladných
atributů a činností, jako jsou v podnikové praxi například likvidita, rezervní produkční kapacity, držba
patentů a licencí, věda a výzkum, růstové příležitosti či inovace. Vzniká rovněž problém s optimálním
časováním investic. Luehrman (1998) proto přímo označuje firemní strategii jako portfolio reálných
opcí, přičemž zdůrazňuje, že nedílnou součástí procesu uplatňování strategie je průběžná flexibilita
v důsledku nového poznání.
Od aplikace reálných opcí na firemní strategii je už jen krok k rozšíření tohoto konceptu na
vědomostní kapitál. Kogut a Kulatilaka (2001) aplikují opční pohled na kompetence ve firmě.
Konstatují (s. 3), že „reálná opce je investice do hmotných aktiv, lidských schopností a organizační
způsobilosti, poskytující příležitost reagovat na nepředvídatelné budoucí události.“ Jako příklad
uvádějí investici do ztrátové prodejní sítě v rozvojové zemi, přinášející lepší poznání místního
prostředí; to umožní rychlou expanzi, pokud by došlo k růstu ekonomiky. Mezi kompetence v rámci
organizace lze řadit individuální vědomosti a schopnosti pracovníků a manažerů (tzn. nasmlouvaný
lidský kapitál) a sociální vztahy, vyplývající z podnikových postupů, řídících procesů a komunikačních
a kulturních forem. Pandza et al. (2003) z toho dovozují, že rozvoj takto pojatých kompetencí je
analogický aplikaci modelu reálných opcí na strategii jako takovou, protože zdroje firmy, stejně jako
její kompetence, vytvářejí budoucí příležitosti. Přímo lidský kapitál se pokoušejí ocenit Berk a Kaše
(2005), kteří aplikují opční model na hodnocení personální strategie ve firmě.
Starší aplikace reálných opcí se zaměřovaly takřka výhradně na situace, které mají přímou analogii
k finančním opcím, což umožňuje jejich oceňování dostupnými analytickými prostředky, jako jsou
například různé verze známého Blackova-Scholesova vzorce. K tomu však musí být splněn požadavek
exkluzivního (vlastnického) vztahu držitele opce k budoucím příležitostem. V praxi podobná situace
nastává například tam, kde potenciálnímu vstupu konkurence brání právní či regulační překážky
(těžební práva na vlastních pozemcích, těžební či vysílací licence nebo patentová či známkoprávní
ochrana). Exkluzivitu mohou v praxi zajišťovat i jiné (zpravidla dočasné) bariéry vstupu, známé
z ekonomické analýzy monopolu.
V poslední době se zvýšená pozornost začíná věnovat i situacím, kde hodnotu reálných opcí
(příležitostí) ovlivňuje chování konkurence. Jedná se o tzv. sdílené (konkurenční) opce. Například
odklad investice pak může způsobit značné snížení budoucích výnosů v důsledku vstupu další firmy
do odvětví. Příjmy z různých strategií (uplatnění opce, její podržení) je v tomto případě možné
analyzovat pomocí teorie her, jak ukazují Smit a Trigeorgis (2004). Jednoduchým příkladem je ukázka
standardního vězňova dilematu. Pokud dvě firmy sdílejí příležitost k investici, má každá z nich
motivaci k tomu, aby svoji opci uplatnila jako první, a tím odradila konkurenta. Obě dohromady by
však udělaly lépe, kdyby si opci (tzn. příležitost investovat později) ponechaly. Podobně je možné
posuzovat výzkum, jehož výsledky nejsou vlastnické, ale sdílené (například je nelze patentovat); je
pak nutné učinit rozhodnutí, zda okamžitě zahájit výzkumné práce nebo je odložit, případně zda se
s konkurentem dohodnout na nějaké formě koordinace.
59
3
Aplikace reálných opcí na lidský kapitál
Nejnázornějším případem, kdy jednotlivec může zužitkovat své schopnosti (lidský kapitál) formou
budoucích příjmů, je, pokud se stane podnikatelem, tedy činí veškerá rozhodnutí na vlastní účet a
riziko. Podnikatelské rozhodnutí v širším slova smyslu však jedinec činí i v případě, že vstoupí do
zaměstnaneckého poměru nebo se stane akcionářem společnosti; výnosy z jeho podnikatelských
rozhodnutí se pouze stávají předmětem zvláštního typu kontraktu. Podnikatelem je jednotlivec
dokonce i tehdy, pokud učiní jakoukoliv jinou volbu, při které z hlediska svých schopností
nemaximalizuje příjem (například když jaderný fyzik využije svých úspor, aby mohl do konce života
cestovat a studovat exotické motýly); lze totiž provést ocenění této volby z pohledu alternativních
nákladů. Jedná se o tedy jakákoliv rozhodnutí, které v tabulce 2 označujeme jako strategii (jedince).
Lidský kapitál má specifické vlastnosti. Schopnosti mohou být lidem dány (srov. vybavení statky
v mikroekonomické analýze), lze do nich investovat (například investicemi do vzdělání či profesní
přípravy), a naopak z nich plynou příležitosti k budoucím příjmům nebo jiným užitkům. Nabyté
schopnosti mají nevratnou charakteristiku, což činí lidský kapitál rizikovým ve smyslu změny jeho
hodnoty v důsledku změn okolního prostředí (rizikových faktorů). Lidské schopnosti jsou tedy reálné
opce a investice do lidského kapitálu lze chápat jako nákup reálných opcí.
Tato opce je ve své podstatě vlastnická, nelze ji převádět, v některých případech však lze převádět
práva na její výnosy (například uzavřením pracovní smlouvy, smlouvy o dílo, smlouvy o sdružení
apod.) Zatímco u hmotných aktiv je vztah firma-zdroj dán vlastnictvím či jinou formou uživatelského
práva, u lidí tomu tak v dnešní době není a jde o dvoustranný smluvní vztah. V něm má nositel
schopností, tzn. lidského kapitálu, vlastní práva, včetně práva firmu opustit, investovat či
neinvestovat do svých schopností a podobně. Tato práva, podobně jako práva firmy, lze vždy popsat
jako sadu vestavěných opcí, podle konkrétního typu kontraktu. K převodu práva na výnosy z lidského
kapitálu může docházet i nedobrovolně, zejména díky existenci daně z příjmů.
Nejcennější složkou lidského kapitálu je jeho schopnost objevovat nové reálné opce, protože ta je
relativně nejméně konkurenční. Jde totiž o tzv. tvůrčí schopnosti v nejširším slova smyslu (lidský
kapitál ale zahrnuje i vysoce konkurenční komoditní složku, „lidskou sílu“, představující substitut
hmotných aktiv, z čehož vychází Becker, 1975). V některých, celkem výjimečných, případech
(vynálezci, umělci) je produktem této činnosti smluvní aktivum, které lze přímo prodat, a tedy
zhodnotit (Tunaru et al., 2005, se věnují problematice profesionálních sportovních klubů, jejichž
hodnota spočívá v obchodovatelných právech na hráče). Jindy záleží na tom, zda je reálnou opci
schopen samostatně uplatnit její objevitel a může ji tedy udržet jako vlastnickou nebo ji okamžikem
objevu či zveřejnění může využít i někdo jiný a opce se tedy stane sdílenou. Objeviteli pak často
nezbývá než se spojit s tržním subjektem, který je schopen hodnotu opce alespoň do určité míry
uchránit, byť tím zpravidla obětuje část produktu. Tak lze vysvětlit, proč řada schopných lidí pracuje
v zaměstnaneckém nebo jiném vztahu k firmám, i když z toho zdánlivě víc těží podnik než oni.
Některé opce mohou jedinci objevit pouze ve skupinách (např. pracovních týmech), případně s
využitím aktiv, které by jim individuálně nebyly dostupné (taková aktiva může představovat
specializovaná laboratoř pro vědce nebo velká firma pro manažera). Analogie této situace může
nastat i během trvání reálné opce: členové skupiny mají možnost její hodnotu udržet tím, že ji budou
uplatňovat společně nebo ji zcela či v určité míře znehodnotí. To vytváří větší či menší ekonomický
stimul podobné skupiny, byť třeba ne v rámci stávající firmy, udržovat.
Opční analýzu, která na jedné straně popisuje smluvní vztahy (vestavěné opce) a na druhé straně
nehmotná aktiva (reálné opce), což jsou všechno produkty lidského kapitálu, lze využít mimo jiné k
optimální tvorbě kontraktů, ať už soukromých nebo veřejných. Z pohledu firmy to pak znamená, že
pro různé formy využití lidského kapitálu je třeba využívat rozdílných forem a parametrů smluv.
60
Závěr
Nejcennější produkt lidského kapitálu spočívá v objevování reálných opcí, což ovlivňuje i hodnotu
investic do lidského kapitálu. Konkrétní chování jednotlivých subjektů však bude záviset na tom, do
jaké míry budou objevené reálné opce vlastnické nebo sdílené. Jsou-li především vlastnické
(umožňují-li například přeměnu na smluvní aktivum nebo jsou do značné míry vázány na existující a
exkluzivní kombinaci stávajících schopností svého nositele), pak bude daná osoba motivována do
svých schopností investovat, a to tím více, čím delší očekává dobu držení svých opcí a čím větší
očekává nejistotu budoucích příjmů (obdobně jako u finančních opcí). V těchto případech bude
jedinec optimalizovat investice do svého lidského kapitálu (např. vzdělání) z hlediska časování v rámci
životního cyklu a s přihlédnutím k budoucím nejistotám, přičemž zajímavé je, že v tomto modelu
jakékoliv státní zásahy, uskutečňované se záměrem snižování nejistoty (sociální systém, průmyslová
politika, plánování vzdělávacích kapacit) nepovedou k růstu soukromých investic do lidského kapitálu,
ale k jejich snižování. Státní subvence na rozvoj lidského kapitálu lze chápat jako čistou rentu,
přidělenou jedincům, kteří díky nim obdrželi určité reálné opce (například díky studiu „zdarma“).
Velmi zvláštně se ve své současné podobě staví vůči lidskému kapitálu daňový systém, zejména
v porovnání s jinými kapitálovými statky. Na jedné straně se vůbec nezdaňuje renta a mezigenerační
transfery (to by patrně obnášelo daň z hlavy, odstupňovanou podle výše IQ nebo jiného vhodného
ukazatele, a patrně i dědickou daň pro děti vědců a houslových virtuózů), na druhé straně se velmi
výrazně zdaňují výnosy z investic do lidského kapitálu, přičemž případná daňová progrese dále
penalizuje investice do rizikových osobních příjmů (Vlachý, 2007), což mimo jiné trestá zvyšování
kvalifikace či profesní specializaci. Je zřejmá asymetrie zejména v porovnání se strategií „plýtvání“
osobními schopnostmi, ať už vrozenými nebo získanými pod cenou transferem veřejných zdrojů.
Jsou-li naopak opce, které objevuje jedinec s určitými schopnostmi, především sdílené (komoditní
pracovní síla, ale i vědecký výzkum, který se nepatentuje, nýbrž publikuje), záleží na jeho
konkurenčních výhodách a co nejrychlejším vstupu na trh. Větší výnos z reálných opcí proto realizuje
jedinec s již dříve získanými schopnostmi, vzdělávající se v nižším věku nebo „přeskakující“ zbytné
mezikroky (viz řadu úspěšných podnikatelů, kteří nevystudovali vysokou školu, aby se mohli věnovat
firmě). V tomto případě nemusí být klíčovým parametrem hodnoty opce budoucí nejistota, ale
velikost zapuštěných nákladů. Státní subvence zde snižují potenciální výnosnost reálných opcí, a tedy
i ochotu soukromých subjektů investovat do lidského kapitálu. Vedou rovněž ke snižování
konkurence, tedy počtu jedinců, usilujících o získání určitých schopností.
V těchto případech ovšem vstupují do hry i firmy, které mají předpoklady pro uchování
vlastnického vztahu k opcím, ať už právními, organizačními nebo konkurenčními nástroji. Záleží
přitom na charakteru odvětví, právního prostředí, ale i schopnosti vytvářet z produktů individuálního
lidského kapitálu vlastní strategii, jejíž replikovatelnost je omezená. V těchto případech je výnos
z lidského kapitálu největší a podnikům se vyplácí do něj nejrůznějšími formami investovat.
Prameny
1.
Becker, G., S. (1975). Human Capital. 2nd ed. New York: Columbia University Press.
2.
Berk, A., Kaše, R. (2005). Merjenje vrednosti prakse ravnanja s človeškimi viri z uporabo realnih opcij.
Ljubljana: Ekonomska Fakulteta, Working Paper No. 71.
3.
Dixit, A., K., Pindyck, R.S. (1994). Investment Under Uncertainty. Princeton: Princeton University Press.
4.
Ghoshal, S., Hahn, M., Moran, P. (1999). Management Competence, Firm Growth and Economic Progress.
Contributions to Political Economy, 18, 121-150. doi: 10.1093/cpe/18.1.121
5.
Hamel, G., Prahalad, C.K. (1994). Competing for the Future: Breakthrough Strategies. Boston: Harvard
Business School Press.
61
6.
Hodgson, G. (1988). Economics and Institutions: A Manifesto for Modern Institutional Economics.
Cambridge: Polity Press.
7.
Kogut, B., & Kulatilaka, N. (2001). Capabilities as Real Options. Organization Science, 12(6), 744-758.
doi:10.1287/orsc.12.6.744.10082
8.
Kogut, B., & Zander, U. (1992). Knowledge of the Firm, Combinative Capabilities and the Replication of
Technology. Organization Science, 3(3), 383-397. doi: 10.1287/orsc.3.3.383
9.
Kogut, B., & Zander, U. (2003). Knowledge of the Firm and the Evolutionary Theory of the Multinational
Corporation. Journal of International Business Studies, 34(6), 516-529. doi: 10.1057/palgrave.jibs.8400058
10. Luehrman, T.A. (1998). Strategy as a Portfolio of Real Options. Harvard Business Review, 76(5), 89-99.
11. Lundvall, B.-Å., & Johnson, B. (1994). The Learning Economy. Journal of Industry Studies, 1(2), 23-42. doi:
10.1080/13662719400000002
12. Ortiz, M. A. A. (2006). Intellectual Capital (Intangible Assets) Valuation Considering the Context. Journal of
Business & Economics Research, 4(9), 35-42.
13. Pandza, K., Horsburgh, S., Gorton, K, & Polajnar, A. (2003). A Real Options Approach to Managing
Resources and Capabilities. International Journal of Operations & Production Management, 23(9), 10101032. doi: 10.1108/01443570310491756
14. Penrose, E.T. (1959). The Theory of the Growth of the Firm. New York: Wiley.
15. Porter, M. (1985). Competitive Advantage. New York: Free Press.
16. Rubinstein, M. (2006). A History of the Theory of Investments. Hoboken: John Wiley.
17. Saaty, T. L. (2009). Extending the Measurement of Tangibles to Intangibles. International Journal of
Information Technology & Decision Making, 8(1), 7-27. doi: 10.1142/S0219622009003247
18. Smit, H.T.J., & Trigeorgis, L. (2004). Strategic Investment: Real Options and Games. Princeton: Princeton
University Press.
19. Tunaru, R., Clark, E., & Viney, H. (2005). An option pricing framework for valuation of football players.
Review of Financial Economics, 14(3/4), 281-295. doi: 10.1016/j.rfe.2004.11.002
20. Vlachý, J. (2007). Dodatečné zdanění nejistých osobních příjmů v důsledku daňové progrese. Politická
ekonomie, 55(5), 625-636.
21. Vlachý, J. (2009). Strategie podniku a finanční teorie. Politická ekonomie, 57(2), 147-162.
22. Vlachý, J. (2010). Oceňování smluvních aktiv. Oceňování, 3(2), 29-40.
23. Wang, Z., Wang, N., & Liang, H. (2014). Knowledge Sharing, Intellectual Capital and Firm Performance.
Management Decision, 52(2), 230-258. doi:10.1108/MD-02-2013-0064
Kontaktní údaje
doc. Ing. Jan Vlachý, Ph.D.
České vysoké učení v Praze, Fakulta strojní, Ústav řízení a ekonomiky podniku
Karlovo nám. 13, 121 35 Praha 2
+420 608 265 015
[email protected]
62
CO JE DŮLEŽITÉ PRO STUDIJNÍ OBOR ŘÍZENÍ A EKONOMIKA
PODNIKU NA TECHNICKÉ UNIVERZITĚ
KEY POINTS IN STUDY FIELD ENTERPRISE MANAGEMENT AND ECONOMICS
ON TECHNICAL UNIVERSITY
Martin Zralý
Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na technicko-manažerské vzdělávání, jeho obsah, strukturu i formu, aby
absolventi byli schopni při svém praktickém působení v podnicích přispět k jejich
konkurenceschopnosti. Na praktickém příkladu magisterského oboru Řízení a ekonomika podniku
ukazuje možné řešení. Zejména rozebírá možnosti a způsob projektově orientované výuky, její nároky,
podmínky i způsob zajištění a spolupráci s externími top-manažery. Soustředí se na hledání odpovědí
na to, jak dávkovat a propojit obecný teoretický a technický základ, jak se znalostmi a dovednostmi v
oblasti řízení, zejména řízení činností, procesů, zdrojů a souhrnně celých podniků (organizací), tak se
znalostí nutných ekonomických propočtů a souvislostí, které jsou spojeny s ekonomickými limity, které
jsou fakticky omezujícími podmínkami každého praktického technického řešení.
Klíčová slova: technicko-manažerské vzdělávání, projektově orientovaná výuka, lidský kapitál,
integrace.
Abstract
This paper focuses on the technical-managerial education, its content, structure and form, with the
aim to produce university graduates, who will be able to contribute on their future positions to high
enterprise competitiveness. On the practical case of the graduate field of study Enterprise
Management and Economics offers possible solution. It is concerning namely on options and ways of
project oriented teaching, its demands, conditions and the ways of realization and on the cooperation
with the external top executives. The paper deals with searching answers how to dose and linked
common theoretical and technical ground with the knowledge and abilities in the area of the
management either activities, processes, resources or even the complete enterprise and with the
knowledge of the requisite economical calculations and its interactions that are linked with the
economical limits, which restrains each practical technical solution.
Key words: technical-managerial education, project oriented teaching, human capital, integration.
Úvod
Mají témata spojená s řízením a ekonomikou vůbec nějaké oprávnění být součástí výuky na strojní
fakultě? Má existovat dokonce obor „Řízení a ekonomika podniku“ na strojní fakultě? Je takový obor
potřebný? Pokud na předchozí otázky odpovíme ano, jak by tedy měla být zaměřena výuka? Co by
mělo být obsahem výuky a jak by měla být realizována, jakou formou? To jsou výchozí otázky, které
stojí na počátku tohoto příspěvku.
Tyto otázky jsou zvažovány zejména v kontextu základního tématu konference, tj. jak dávkovat a
propojit obecný teoretický a technický základ, jak se znalostmi a dovednostmi v oblasti řízení,
63
zejména řízení činností, procesů, zdrojů a souhrnně celých podniků (organizací), tak se znalostí
nutných ekonomických propočtů a souvislostí, které jsou spojeny s ekonomickými limity, které jsou
fakticky omezujícími podmínkami každého praktického technického řešení.
Příspěvek respektuje zásadní názory na roli strojní fakulty, jak je vidí vedení Fakulty strojní, ČVUT
v Praze, které jsou rámcem pro směřování celé fakulty. Děkan fakulty prof. Valášek svůj názor velmi
jasně a přesvědčivě formuloval takto: “Strojařina je základem jakéhokoli moderního průmyslu. A je-li
země průmyslová, pak je rozhodujícím faktorem udržitelnosti hospodářství a životní úrovně takové
země. Je základem veškerého průmyslu a tedy základem udržitelnosti konkurenceschopnosti a životní
úrovně České republiky“ [Valášek, 2014_1]. Tento názor o vztahu strojní fakulty k průmyslu a ke
konkurenceschopnosti pak velmi výstižně zopakoval v jiném článku: “Fakulta strojní je základem
veškerého průmyslu a tedy základem udržitelnosti konkurenceschopnosti a životní úrovně České
republiky“ [Valášek, 2014_2].
Příspěvek vychází z autorovy dlouhodobé zkušenosti s výukou a přípravou výukových programů a
výukových podkladů pro bakalářské, magisterské a doktorské studium. Vychází také z výuky a diskusí
v kurzech MBA a kurzech a seminářích podnikových či veřejně přístupných, které vedl. Příspěvek
velmi silně respektuje zpětnou vazbu od vedoucích pracovníků z průmyslových podniků, ale i jiných
odvětví a to nejen z těch, pro které vedl projekty, a s kterými je v pravidelném či občasném styku.
Také bez ohledu na to, zdali tito pracovníci jsou či nejsou absolventy oboru „Řízení a ekonomika
podniku“.
Autor také bere v úvahu další názory, jak jsou prezentovány v relevantní literatuře - viz například
[Edwards, R., Carney, S., Ambrosius, U. and Lauder, H., 2012], [Lauder, H., Young, M., Daniels, H., Balarin,
M. and Lowe, J., eds.,2012].
1
Cíl příspěvku
Cílem příspěvku je, v rámci daného rozsahu příspěvku, nabídnout odpovědi na otázky, které jsou
uvedeny v úvodu, při respektování uvedených faktorů. Příspěvek se zaměřuje na zdůvodnění
nezbytné propojenosti obecného a technického základu znalostí a dovedností se schopností řídit
činnosti, procesy, projekty a celé organizační celky pro vývoj a realizaci technických řešení, navržených
tak, že splňují nákladové a výnosové požadavky či limity, příp. požadavky a limity další. Sebelepší
technické řešení, které není ekonomicky či jinak (ekologicky, společensky, ap.) přijatelné a které není
efektivně aplikováno, ztrácí pro průmysl smysl.
Mezi klíčové body každého studijního programu, tedy i studijního oboru „Řízení a ekonomika
podniku“, v návazném magisterském studiu, o kterém tento příspěvek pojednává, patří nejen vhodně
stanovit obsah jednotlivých kurzů, ale ještě více to, jak namixovat jednotlivé typy kurzů a zejména jak
dokázat propojit znalosti a dovednosti z jednotlivých kurzů tak, aby studenti byli připraveni na
praktickou činnost v podnicích či v jiných institucích. Řešení praktických úloh, tj. návrh a zajišťování
činností, procesů, projektů v průmyslových podnicích, je vždy více či méně komplexní záležitostí. Je
třeba respektovat či upravit řadu podmínek a návazností. Ale i řešení teoretických problémů, pokud
absolventi neodejdou do praxe, ale zůstanou na výzkumném či jiném teoretickém pracovišti, má vždy
řadu významných vazeb na návazné oblasti. Je proto nutné studenty připravit tak, aby byli schopni
znalosti z jednotlivých oblastí propojovat a účelově aplikovat na konkrétní situaci v daném podniku či
dané instituci.
Autor je toho názoru, že uvedené názory mohou mít platnost pro výuku a její zajištění i na jiných
fakultách technického zaměření.
64
2
Obsah a struktura studijního oboru
Obsah a struktura studijního oboru „Řízení a ekonomika podniku“, v návazném magisterském
studiu, který je prvotně určen pro budoucí technicky zaměřené pracovníky s podstatnou složkou řídicí
činnosti, jsou limitovány těmito faktory:

délkou studia 2 roky, tj. 4 semestry

délkou semestru (13 týdnů)

limitem kreditů za semestr a celkem za studijní program

limitem počtu kurzů, zakončených klasifikací (zk, kz) za semestr

limitem rozsahu výukových (face to face) hodin/týden

v některých případech i zaměřením lektorů či jejich dostupností.
V rámci těchto omezení je úkolem zvolit vhodnou kombinaci kurzů dle jednotlivých oblastí. V
současné době se jedná o tyto základní oblasti, které vytvářejí profil absolventa oboru:
(1)
(2)
(3)
(4)
(5)
(6)
podnikový management a marketing, management kvality
ekonomika a finance
technologie, materiály a výroba, včetně jejich modelování a simulace
statistika a ekonometrie
kompletační kurzy (personální řízení, základy práva, komunikační a prezentační dovednosti, …)
management projektů, controllingové řízení a tvorba projektů.
Každá oblast je zajištována několika kurzy. Z výčtu je zřejmé, že se jedná jednak o kurzy specificky
zaměřené na jednu oblast, které poskytují výchozí penzum znalostí a dovedností v dané oblasti.
Fakticky je to typické pro kurzy v rámci bodů (1) až (5), i když i v těchto kurzech se připomínají určující
vazby na další oblasti.
Zásadní význam pro praktickou upotřebitelnost absolventů v praxi však patří kurzům ze skupiny
(6), které navazují na tyto specifické kurzy a v rámci komplexních úloh a ucelených projektů
kombinují znalosti z jednotlivých specifických kurzů do ucelených řešení. A nejen ty. Důležité je
propojení typicky technických znalostí činností a procesů s ekonomickými propočty jejich nákladů a
výnosů, ale také se způsobem řízení, které umožní dosažení žádoucích efektů. V současné době je tak
koncipován kurz Controllingového řízení, který vychází z aplikace Konvergenčního controllingového
konceptu [Zralý_1, 2005] na jednotlivé části podnikového řízení, se záměrem propojit je navzájem.
Během kurzu studenti vytvoří postupně pět manažersky orientovaných úloh, které propojí do
integrovaného celku, v rámci závěrečné semestrální práce.
Jednoznačně projektově jsou zaměřeny tři projektové kurzy, číslované od 1 do 3. Jednoduchý
projekt je studenty, v zpravidla dvoučlenném týmu, vytvářen již v prvním semestru, v rámci kurzu
označeném jako "Projekt 1". Tento kurz se postupně vyvinul z kurzu "Řízení podniku v praxi", kde
převážnou část kurzu tvořily přednášky vedoucích řídicích pracovníků z předních podniků. V současné
době je rozsah externích přednášek mírně omezen a kurz je naopak rozšířen o tvorbu vlastního
projektu studenty. Kurz má tři základní cíle. Jednak naslouchat vedoucím řídicím pracovníkům a jejich
praktickým zkušenostem z řízení podniků a diskutovat s nimi. Za druhé potvrdit studentům, že
metody, postupy a techniky, které se učí a budou učit v následném studiu, se v praxi efektivně
využívají. A za třetí vést studenty k vytvoření vlastního, originálního, prakticky zaměřeného projektu
na řízení několika propojených oblastí jednoduchého podniku, který si sami nadefinují. Podmínkou je
jednak využití vhodných manažerských nástrojů, jednak zpracování návrhu postupu pro implementaci
řešení a také určení hlavních rizik projektu. Přitom se předpokládá využití znalostí z bakalářského
studia, z kurzů probíhajících v prvním semestru, z podkladů, které poskytnou externí přednášející a
garant kurzu a které mají studenti na začátku semestru k dispozici, příp. znalostí získaných
65
samostudiem. Tvorba projektu probíhá během semestru postupně ve třech fázích, přitom studenti
každou fázi předem zasílají lektorovi k připomínkám a pak ji prezentují, což zpravidla vede k úpravě či
doplnění každé z fází projektu. Závěrečná prezentace finální verze projektu probíhá za účasti vždy
alespoň části externích lektorů, kteří projekty hodnotí.
V druhém semestru studenti, v rámci kurzu "Projekt-2", který vede externista, řídicí pracovník s
dlouholetou zkušeností, tvoří své vlastní projekty obdobným způsobem.
"Projekt-3" lze považovat za završení studijního plánu před zpracováním diplomové práce. Cílem
je vytvořit kompletní model řízení podniku pro vlastní definovaný podnik. Vytváří se také etapovitě,
ve čtyřech návazných fázích a se závěrečnou, kompletační fází. Nicméně závěrečná fáze je především
záležitostí úpravy dosud vytvořeného řešení, neboť kompletní projekt vzniká postupně, nabalováním
řešení každé fáze (etapy) na řešení dosud vytvořené. Běžné bývá i to, že se předchozí fáze v
návaznosti na řešení následné fáze upravují, pokud je to potřebné. Každá fáze je řešitelským týmem
prezentována, při více či při podstatnějších připomínkách, opakovaně. Postup je obdobný jako u
Projektu-1. Každý tým, v tomto případě zpravidla čtyřčlenný, vytváří řešení pro svůj definovaný
modelový podnik. Nejprve se definují základní parametry modelového podniku, včetně konkurenční
výhody, produktového portfolia a základních produkčních procesů. První fáze je završena vytvořením
aktuální verze strategie, s povinným využitím celé řady relevantních metod. Druhá fáze zahrnuje
nákladové propočty, včetně provozních rozpočtů a kalkulací na produkty. Třetí fází je tvorba
kompletního podnikového plánu, vycházejícího z předpokladů o prodejích, resp. úkolů prodeje. Ve
čtvrté fázi se vytváří nová rozvojová strategie, založená zpravidla na produktové inovaci a expanzi na
nové trhy. Finální verze projektu vzniká postupně, přirozeným propojením jednotlivých fází. Její
součástí je i vytvoření schématu propojení jednotlivých manažerských nástrojů, aby bylo zřejmé, jak
je zajištěna integrace v navrženém podnikovém systému řízení. Finální verze projektu má tři
standardní části: zprávu, model v Excelu a závěrečnou prezentaci.
Tyto čtyři projektově orientované kurzy patří k těm nejnáročnějším, ale také mezi většinou
studentů k nejoblíbenějším. Spolu s propojováním znalostí a dovedností mají tyto kurzy i efekt
v rozvoji prezentačních dovedností, vedou ke zdokonalení v práci s Excelem a zejména k tréninku v
týmové spolupráci a dodržování termínů. Vytvářejí výborný předpoklad pro zvládnutí tvorby
diplomového projektu. Zejména ovšem vedou k vědomí nutnosti propojení jednotlivých částí
podnikového řízení, pokud má být podnik efektivně fungující. Přitom základem každého návrhu je
rozhodnutí o produktovém portfoliu a o způsobu řešení hlavních produkčních procesů a činností a
způsobu zajištění a bilanci zdrojů pro tyto procesy a činnosti. Zásadní je to, že kurz vytváří předpoklad
pro velmi dobrou uplatnitelnost absolventů v praxi, která celostní pohled na řízení vyžaduje.
Ukazatelem účelnosti tohoto projektově zaměřeného způsobu výuky je to, že i zcela průměrní
studenti mají zpravidla značný počet nabídek na pracovní uplatnění, často ještě před skončením
studia.
3
Forma výuky
S vhodným návrhem obsahu a struktury oboru je přirozeně silně spojena forma výuky. Vyplývá to i
z popisu v předchozím odstavci, kde je již zmíněna role projektově zaměřené výuky. Dalšími
podstatnými faktory z hlediska formy výuky jsou:

Využití integračních přístupů (metodologií, metod, řídicích technologií).

Využití ilustračních modelů a modelových situací při výuce.

Účast vrcholových manažerů v kurzech.

Praktikantské stáže v předních podnicích.
Stručné poznámky k nim jsou v následujících odstavcích.
66
3.1
Projektová forma výuky
Využití projektové formy je fakticky popsáno a zdůvodněno již v kapitole 2. Je náročné na lektora i
na studenty, ale jeho výsledky jsou jednoznačně pozitivní. Zkušenost prokazuje, že je to velmi
motivační záležitost pro studenty, kteří se chtějí ve škole něco naučit. To, že studenti si sami zpravidla
volí subjekt, který je předmětem projektu, umožňuje propojit s výukou i určitý praktický zájem
studenta. Projektově orientované kurzy procvičují aplikaci a propojení poznatků a dovedností
získaných v specificky zaměřených kurzech. Ukazují studentům, že pro efektivní praktickou činnost je
třeba poznatky z různých oblastí kombinovat a propojovat. Učí studenty to, že zvládnuté metody,
postupy, techniky je nutné vždy účelově přizpůsobit konkrétní situaci, která je dána:

produktovou a procesní orientací činnosti podniku,

konkurenční situací,

možnostmi podniku z hlediska zdrojů lidských, hmotných, nehmotných a finančních, které má
podnik k dispozici nebo si může zajistit jinak,

podmínkami na trzích, na kterých působí.
Projektová výuka vyžaduje poskytnutí pravidel pro tvorbu projektu na začátku tvorby projektu.
Také vyžaduje poskytnout na počátku tvorby projektu minimálně podstatnou část věcných podkladů.
Ty mohou být v průběhu kurzu ještě doplněny v reakci na vývoj tvorby projektů či aktuální reálné
situace v hospodářské oblasti.
Projektová forma výuky vyžaduje, aby lektor měl na kurz dostatek času a dostatečné znalosti i
zkušenosti a byl ochoten věnovat značné úsilí posuzování jednotlivých fází tvorby projektu každého
týmu s tím, že jeho poznámky musí ukazovat konkrétně jak případně projekt upravit, jaké metody či
techniky využít a jak manažersky rozumět propočteným hodnotám. Vyžaduje také dostatek času na
prezentace jednotlivých fází pro každý projekt. Důležitá je kritické diskuse ke každému projektu nejen
od lektora, ale i od ostatních studentů, ke každé fázi projektu. Právě na projektech ostatních, na
rozdíl od vlastních, jsou chyby daleko zřejmější, než chyby vlastní, a mohou sloužit pro poučení, resp.
úpravu vlastního řešení.
Využití projektové formy výuky je zásadní právě pro praktické uplatnění studentů. Vždyť
projektové řízení má v podnikové, a nejen podnikové, praxi velice široké uplatnění, v některých
případech až dominantní.
3.2
Využití integračních přístupů
Využití integračních přístupů (metodologií, metod, řídicích technologií) je možná spíše obsahovým
aspektem výuky. Nicméně v tomto případě je obsahová a formální stránka fakticky zcela propojená.
Využití základních integračních přístupů jako jsou:

Činnostní a procesní přístup

Metodologie okruhů produktů

Projektový přístup (přístup projektového řízení)

Target Costing

příp. dalších, dle charakteru aplikace,
určuje strukturu i formu řešení každé jednotlivé podnikové aplikace.
Činnostní přístup (Activity Based Management-ABM) spočívá v poznání, že základním prvkem
řízeného systému je činnost a z činností se každá aplikace skládá, v zásadě jako modulový systém.
Přitom činnosti mohou fungovat jako samostatné nebo jako uspořádané do posloupnosti v rámci
určitého procesu, pokud jsou věcně i časově propojeny. Uspořádání činností do procesů, ať již
67
produkčních, podpůrných či řídicích, usnadňuje řízení podniku (Procesní řízení, Process Control).
Využití procesního a činnostního přístupu [Zralý_2, 2005] je dnes už základem většiny úspěšných
praktických aplikací.
Metodologie okruhů produktů je postavena na principu spojení do jednoho celku, skupiny okruhu produktů těch výrobků nebo služeb, které vznikají stejným procesem nebo jsou stejným
procesem distribuovány. Využití této metodologie je zásadní v případě širokého produktového
portfolia.
Projektový přístup zdůrazňuje jedinečnost a svébytnost jednotlivých projektů v rámci cíle, kterého
má podnik dosahovat. Přitom jako projekty se posuzují nejen jednotlivé akce řízení, ale pracuje se tak
i se zakázkami pro zákazníky i zakázkami interními.
Zvláště v kontextu technického vzdělávání hraje specifickou, a po mém soudu výjimečně
významnou, roli Target Costing (Limitní (cílová) kalkulace). Název spíše odpovídá počátečnímu
způsobu aplikace tohoto přístupu. Současný význam je daleko širší. Ukazuje se, že aplikační možnosti
Target Costing se od původního stavu mohou účelově, zásadně rozšířit prakticky na celou oblast
vývoje a výroby produktů a tím i oblast činností a procesů i projektů. A to tenkrát, pokud se vyjde z
praktického využití mikroekonomické teorie užitku a mezního užitku.
Východiskem pro aplikaci metodologie Target Costing na vývoj a produkci nových nebo
inovovaných produktů (výrobků, služeb) je očekávaný užitek daného produktu, který je definován
sadou, zpravidla pouze několika základních užitných vlastností, které jsou určující pro využití
produktu, resp. zájem zákazníků. A mírou užitku je cena, a cena má souvislost s náklady a náklady,
spolu s požadavkem na dosažení užitných vlastností, jsou limitním faktorem pro tvorbu technického
řešení produktu.
Tím se stává Target Costing zásadním integračním nástrojem, který integruje užitné a technické
charakteristiky s cenou a s náklady a tím s celým průběhem vývojového a produkčního i
poprodukčního cyklu. Je nutné připomenout, že při tomto způsobu tvorby produktu (nového či
inovovaného) tak, aby byl splněn nákladový limit, hrají zásadní roli samozřejmě zejména technické
parametry produkce jako je unifikace, standardizace, sériovost (hromadnost) výroby, udržovatelnost,
opravitelnost, atd. Je nezbytné studentům zdůraznit, zejména na technické univerzitě, že tyto
technické faktory mají zásadní ekonomický, ale i uživatelský dopad.
3.3
Využití ilustračních modelů a modelových situací při výuce
Při jakékoliv výuce, ale zejména při projektově orientované výuce, je vhodné využít ilustračních
modelů, případně vzorových modelových řešení. Během minulého období se podařilo, ve spolupráci
s doktorandy, vytvořit jako oporu pro výuku několik počítačových modelů, založených na excelovské
aplikaci, které demonstrují podstatné charakteristiky, které je třeba při tvorbě efektivních řešení
splnit. Zejména se jedná o tyto modely:

Model-3P, který má význam pro výklad provozních rozpočtů, kalkulačního vzorce a jejich
vzájemného propojení a propojení s mírou využití kapacity zdrojů (lidských, hmotných,
nehmotných i finančních).

Model-PP, který je využíván při ukázce tvorby provozního rozpočtu a přeúčtovávání
vnitropodnikových výnosů ve vazbě na využití kapacity, a také při tvorbě struktury podnikového
výsledku, ve formě vícestupňové kalkulace, resp. manažersky orientované výsledovky;

Model-NFP, který ve zjednodušené formě propojuje základní podnikové věcné i finanční plány a
tedy i technické (nefinanční) ukazatele a ukazatele finanční (!), a ukazuje vliv změn jednotlivých
faktorů (časových, množstevních, ap.) na souhrnné sestavy, včetně finančních výkazů.

Model-INST, využívaný pro ukázku propojení finančních a nefinančních faktorů instituce a pro
ukázku variantní sady manažerských výsledovek.
68
Na uvedených modelech lektor předvádí různé modelové situace a jejich důsledky. Tyto modely
dostávají také studenti k dispozici pro tvorbu svého řešení v rámci Projektu-3. Fakticky však slouží jen
jako vzorové, modelové, demonstrační. Studenti jsou v současné době již tak zběhlí v práci s Excelem,
že než upravovat cizí model, tak si vytvoří model vlastní, který přímo odpovídá jejich konkrétní
realizaci projektu.
Součástí podkladů pro výuku jsou i vzorové modelové podklady pro obtížnější úlohy.
3.4
Účast vrcholových manažerů na výuce
Účast vrcholových manažerů na výuce, která se týká řízení podniků a institucí je nezbytnou
podmínkou efektivní a pro studenty zajímavé výuky - viz též [Rown, P. and Lauder, H. 2003]. Velmi
důležitá je příprava vystoupení manažera, je nutné s ním předem dohodnout obsah i formu, aby
přednáška či seminář měly správné zacílení. Zásadní je i příprava podkladu textového nebo alespoň
prezentačního a jeho poskytnutí studentům v dostatečném předstihu, aby si jej mohli projít a
promyslet případné dotazy. Tyto poznámky se týkají jak kurzů typu Projekt-1, jak je výše popsán, tak
jednorázových vystoupení specialistů v rámci specificky zaměřených kurzů, tedy kurzů z oblastí 1 - 5,
jak jsou výše uvedeny.
V souvislosti s účastí vrcholových manažerů na výuce se dostává do kontextu i záležitost duálního
vzdělávání [Edwards, R., Carney, S., Ambrosius, U. and Lauder, H.,2012], které u nás čeká ještě na daleko
důslednější prosazení. Velmi významnou roli hrají také možnosti dohody praktikantských stáží, v
návaznosti na vystoupení konkrétních manažerů. To je opět dosud ne příliš využívaná možnost, která
však jak pro studenta, tak pro podnik manažera může být velmi výhodná. Navázání kontaktů s
vrcholovými manažery může také pomoci při zajištění zajímavých a pro praxi přínosných témat
diplomových prací. Spolupráce při diplomové práci je zpravidla opět oboustranně výhodná. Pro
studenta je výhodná v tom, že mu umožní poznat podnik a jeho fungování jako potencionálního
zaměstnavatele, případně jako srovnávací vzor při hledání prvního zaměstnání. Pro podnik je
výhodná v tom, že pozná schopnosti studenta vytvořit zajímavý a přínosný projekt - diplomovou
práci. To je daleko efektivnější prověření schopností studenta než vstupní pohovor při nástupu do
zaměstnání. Podnik také ušetří výdaje, které jinak platí personálním agenturám za vyhledávání
vhodných potenciálních pracovníků. Moje zkušenost ukazuje, že využití této formy spolupráce by
mohlo být daleko širší.
Závěr
Příspěvek se zaměřuje na roli technicko-manažerského vzdělávání, jeho obsahu, struktury i formy.
Konkrétně demonstruje podstatné zásady a postupy na čtyřsemestrálním magisterském oboru
„Řízení a ekonomika podniku“, který funguje již řadu let. Nicméně jeho fungování je každoročně
vyhodnocováno a zejména forma výuky, ale i obsahová náplň se průběžně upravuje. A to jak na
základě zkušenosti - zpětné vazby z předchozí výuky, tak na základě vývoje oboru a nových poznatků,
které jsou do výuky začleňovány.
Příspěvek poukazuje na užitečnost daného oboru a zejména popisuje způsob výuky v projektově
zaměřených kurzech, které jsou pro uplatnění technicky zaměřených absolventů velmi významné a
lze je považovat za přínosné i z hlediska národohospodářského. Absolventi, spolu se solidním
teoretickým a technickým vzděláním, získávají znalost zásadních ekonomických propočtů a schopnost
vyhodnocení spočtených výsledků. To je předpoklad pro manažerský přístup k technicky
orientovaným rozhodovacím procesům. Mají také velice rozvinuté schopnosti pracovat v počítačovém
prostředí, zejména jsou schopni velmi pokročilého využití Excelu a to ve spojení s tvorbou účelově
orientovaných informačních podkladů. Jsou schopni kvalitní prezentace a diskuse k prezentovaným
podkladům.
Uplatnění absolventů oboru je bezproblémové, mohou si obvykle vybírat z mnoha různých
nabídek, zejména díky velmi dobré zkušenosti s absolventy předchozími. Velkým problémem je
69
klesající počet studentů, který je dán jednak náročností studia, jednak nevýraznou pozicí oboru na
Fakultě strojní i navenek univerzity.
Prameny
1. Edwards, R., Carney, S., Ambrosius, U. and Lauder, H. (2012). Globalizing education, educating the local:
How method made us mad. British Journal of Sociology of Education, 33 (3).
2. Lauder, H., Young, M., Daniels, H., Balarin, M. and Lowe, J., eds. (2012). Educating for the knowledge
economy? Critical perspectives. Abingdon: Routledge.
3. Rown, P. and Lauder, H. (2003). Globalisation and the Knowledge Economy: Some Observations on Recent
Trends in Employment, Education and the Labour Market. Working Paper. Cardiff, Wales: Cardiff University.
4. Valášek, M. (2014). Strojařina nejsou jenom stroje (Fakulta strojní ČVUT si připomíná 150 let strojírenských
oborů), Pražská technika 1/2014, str. 20-21, ISSN 1213-5348
5. Valášek, M. (2014). Celek je víc než součet částí, Pražská technika 3/2014. str. 18-19, ISSN 1213-5348
6. Zralý, M. (2005). Why are Integrative Characteristics of Enterprise Managerial Tools Important?, In:
Proceedings of the Conference “Actual Theory and Practice in Company Management: Integrative Tools of
Company Management”. CTU in Prague. ISBN: 80-01-03285-X .
7. Zralý, M. et. al. (2005). Controlling a manažerské účetnictví jako nástroj integrace v podnikovém řízení,
závěrečná publikace shrnující výsledky stejnojmenného projektu. Vydavatelství ČVUT v Praze. Podporováno
projektem GAČR 402/03/1386. ISBN: 80-01-03362-7
doc. Ing. Martin Zralý, CSc.,
ČVUT v Praze, Fakulta stojní, Ústav řízení a ekonomiky podniku,
Karlovo nám. 13, Praha 2, www.rep.fs.cvut.cz
[email protected]
70

Conference proceedings - České vysoké učení technické v Praze

Transkript

Podobné dokumenty

Recenzovaný vědecký časopis / Peer

EuBiA handbook