zde. - Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu

LI B E R E CK¯ KR AJ
Fr˘dlant
Grab‰tejn
Jizerka
Lemberk
Sloup
v âechách
Liberec
Jablonné
v Podje‰tûdí
Zákupy
Rané
âesk˘ Dub
Janovice u Kravafi
Horní
·tûpanice
Îelezn˘ Brod
Kravafie
Sychrov
Jilemnice
Turnov
Lhota u Dubé
Dubá
Bezdûz
Lomnice
n. Popelkou
Trosky
Îìár
OBSAH
ČESKOLIPSKO
a/ Národní kulturní památky:
Bezděz ...........................................................................
Lemberk .........................................................................
Zákupy ...........................................................................
b/ Vybraná památkově chráněná území:
Dubá ...............................................................................
Lhota u Dubé ..................................................................
Kravaře ...........................................................................
Janovice u Kravař............................................................
Rané ...............................................................................
Jablonné v Podještědí ...................................................
Sloup v Čechách ............................................................
Žďár ................................................................................
2
4
6
8
9
10
11
12
13
14
15
LIBERECKO
a/ Národní kulturní památky:
Frýdlant .......................................................................... 16
Sychrov .......................................................................... 18
b/ Vybraná památkově chráněná území:
Český Dub ...................................................................... 20
Liberec ........................................................................... 22
Frýdlant, město .............................................................. 24
c/ Vybrané kulturní památky:
Grabštejn ........................................................................ 25
JABLONECKO
b/ Vybraná památkově chráněná území:
Jizerka ........................................................................... 26
Železný Brod-Trávníky ................................................... 27
SEMILSKO
a/ Národní kulturní památky:
Trosky ............................................................................
b/ Vybraná památkově chráněná území:
Horní Štěpanice .............................................................
Jilemnice .......................................................................
Turnov ............................................................................
28
30
31
32
Vážení přátelé,
se vznikem Libereckého kraje přešla na krajský úřad část kompetencí v péči o památky. Jejich plnění zajišťuje odbor kultury, památkové péče, tělovýchovy a sportu, cestovního ruchu. Hlavní část úkolů vyplývá z ustanovení
zákona o státní památkové péči. Nad rámec povinností stanovených památkovým zákonem chceme vytvořit lepší podmínky pro dostatečnou péči
o kulturní památky, jejich propagaci mezi veřejností a kvalitnější výkon péče
o památky.
Publikace, která se vám dostala do rukou, vám představuje nejvýznamnější
kulturní památky a památkově chráněná území v Libereckém kraji. Naší snahou však bylo, abyste tyto památky poznali z úhlu památkových úprav exteriérů, interiérů, nových instalací atd. Věříme, že díky naší publikaci si
příště všimnete i těchto zdánlivých maličkostí a oceníte práci architektů,
restaurátorů, řemeslníků a všech ostatních, kteří se o naše památky starají.
Liberecký kraj deklaroval zájem o kulturní památky již v první polovině roku
2002, kdy v rámci grantového programu uvolnil 300 000 Kč na obnovu
některých kulturních památek Libereckého kraje. Přijali jsme také Koncepci
účinnější podpory památkové péče v Libereckém kraji, která poukázala na
problémy v oblasti památkové péče a způsoby jejich řešení.
Aktivně se Liberecký kraj podílel také na propagaci Dnů evropského dědictví. Finančně podpořil konání doprovodných kulturních a vzdělávacích
akcí v kraji a Dny evropského dědictví dále propagoval formou letáku distribuovaného na informační centra v kraji.
V dalším období se chceme zaměřit především na lepší informování veřejnosti o památkové péči. Především pro vlastníky připravujeme publikaci,
jež by populární formou podala informace o jejich právech a povinnostech
při správě vlastního majetku – kulturní památky. Věříme, že tato pomůcka
minimalizuje problémy, jež plynou právě z nedostatečné znalosti právní
legislativy.
Uvědomujeme si, že památková péče je dynamický vědní obor, který se
neustále vyvíjí, a budeme se snažit, aby v Libereckém kraji byl neustále
podporován a rozvíjen. Liberecký kraj se rovněž rozhodl přispět k novému
poznání památek na území kraje a finančně podpoří například vydání čtenářsky zajímavé publikace o mariánských sloupech a jiných pilířích.
Ing. Jaroslav Zámečník, CSc.
člen Rady Libereckého kraje
1
BEZDùZ
Raněgotický hrad Bezděz založil v roce 1264 Přemysl Otakar II. jako opěrný bod královské moci a centrum tehdy kolonizovaného severu Čech. Z dálky viditelná středověká pevnost na vrcholu vyvřelé kupy
zvané Velký Bezděz se stala symbolem českých králů. V roce 1279, kdy byl na Bezdězu Otou Braniborským internován mladý kralevic Václav se svou matkou královnou Kunhutou, musel být hrad v základě
vybudován. Václav II. otcovo dílo završil dokončením skvostné hradní kaple a vysazením města pod hradem v roce 1291. V době, kdy funkci města převzal lépe situovaný Nový Bezděz, dnešní Bělá, byl hrad již
zastaven Hynkovi Berkovi z Dubé. Zpět Bezděz vykoupil v roce 1348 Karel IV. a okamžitě ho zařadil mezi
strategicky nejvýznamnější královské hrady. Za husitských válek byl v rukách Jana z Michalovic, hrad se
stal opěrným bodem protihusitské koalice, ale husité se o jeho dobytí ani nepokusili.
Podlouhlá dispozice hradu zaujímá na vrcholu dvoudílné jádro ovinuté vnějším opevněním. Na přístupové
cestě stoupající pravotočivě po jižním úbočí kopce bylo vybudováno pět bran, které měly s hradbami
oddálit kontakt s útočníky. Vstup na první nádvoří umožňovala původně čtvrtá brána v západní obvodové
hradbě (dnes zazděná), poslední pátá brána pak vstup do vlastního vnitřního hradu, v jehož čele se tyčí
mohutná válcová věž. Výstavnější je horní hrad, kde jsou k delším stranám obdélného nádvoří přiložena
palácová křídla. K jižnímu křídlu – Královskému paláci –, vyhrazenému potřebám panovníka, se na východě
pojí hradní kaple sv. Michala. Její interiér dýchající atmosférou 13. století je nejcennějším a zároveň nejkrásnějším prostorem Bezdězu. Jednolodní kaple představuje ojedinělou památku z hlediska dispozičního řešení i výtvarného ztvárnění architektonických článků. Severní, menší palác horního hradu byl patrně
purkrabstvím a stejně jako oba paláce dolního hradu, sloužící jako obydlí hradních služebníků, měl obdobné půdorysné schéma. S výjimkou nedokončeného barokního opevnění na severní straně Albrechtem
2
z Valdštejna, úprav části interiéru pro potřeby kláštera montserratských benediktinů a zbudování křížové cesty Annou
z Valdštejna roku 1686 se podoba Bezdězu již nezměnila.
Podstatné nebyly ani novověké zásahy, a tak si hrad uchoval téměř nedotčený raněgotický vzhled.
Opravy a rekonstrukce této významné kulturní památky si od
roku 1989 dosud vyžádaly více jak 13 milionů korun. V roce
1991 proběhly opravy vnitřních omítek kaple sv. Michala.
Vedle běžných oprav střech hradu se uskutečnila v roce
1992 údržba hradní „cisterny“ spolu s rekonstrukcí hlavní
brány. Roku 1993 proběhla oprava omítek východního a jižního průčelí Purkrabského paláce a v dalším roce generální
oprava břidlicové střešní krytiny na Královském paláci. V letech 1995–6 došlo u objektu Purkrabského paláce k obnově přízemí sklepa a točitého schodiště, opraveny byly
vnější i vnitřní omítky, okna a dveře a položena topinková
dlažba. Rekonstrukce bergfritu v letech 1996–8 vyžadovala
obnovení pláště věže, výměnu trojice litinových oken a opravu horní romantické místnosti. V roce 1999 se realizovala
rekonstrukce nádvoří horního hradu a u Purkrabského paláce bylo obnoveno podkroví a ošetřeny omítky. Oprava patnácti kapliček křížové cesty proběhla v letech 2000–1. V roce 2002 se zahájila konzervace vnitřních gotických omítek
Královského paláce a výměna břidlicové střešní krytiny Purkrabského paláce. V nejbližším období se dočká nového
zastřešení Templářský palác a obnovena bude přístupová
cesta včetně čtyř vstupních bran.
Interiér pozdněgotické kaple sv. Michala
LEMBERK
Předchůdcem dnešního raněbarokního zámku byl
hrad založený v polovině 13. století Havlem, Markvarticem působícím na dvoře krále Václava I. a Přemysla
Otakara II. Páni z Lemberka vlastnili hrad až do konce
14. století, během husitských válek se majitelé často
střídali, převážně z řad lužické a saské šlechty. Roku
1550 zdědil lemberské panství Jindřich Kurzbach
z Trachenberka. Postupnou přestavbou na renesanční
zámek hrad ztrácel původní raněgotický vzhled, jeho
nejstarší dochovanou částí je hlavní věž. Na počátku
17. století již zámek patřil pánům z Donína, objekt byl
zvýšen o druhé patro a pokryt psaníčkovým sgrafitem. Kolem roku 1610 vznikl v Bajkovém sále dřevěný
kazetový strop s malovanými náměty Ezopových bajek. Po Bílé hoře získal panství Albrecht z Valdštejna
a po jeho smrti přešel majetek na Jana Rudolfa Bredu. Bredové zvali v letech 1660–80 do země umělce
a stavitele z Nizozemí a Itálie a nechali zámek přestavět do barokní podoby s bohatou štukovou výzdobou. Ve stejné době byl poblíž zámku vystavěn Bredovský letohrádek se zahradou. V roce 1726 prodali
Bredové celé panství Clam-Gallasům, kteří ho využívali jako své venkovské sídlo. V 19. století nechali noví majitelé vyměnit všechna okna, dveře, kachlová
kamna a opravit sochařskou výzdobu v Bredovské
zahradě. Po smrti posledního mužského potomka
Františka Clam-Gallase (1930) přechází Lemberk na
jednu z jeho dcer Gabrielu Auespergovou. V roce 1945
přešel zámek pod státní správu. Ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze byla v červnu 1951
instalována v prostorách zámku expozice Bytové kultury, která ukazovala, jak se stavební slohy, od pozdní gotiky po secesi, odrážely v bytové kultuře a výtvarné výzdobě. V červenci 1971 došlo ke zřícení
korunní římsy na západním křídle zámku v délce celých deseti metrů. Zámek byl dočasně uzavřen. Statická kontrola objektu potom zjistila, že většina dřevěných krovů a prvků je napadena dřevokaznou
houbou a že je narušena statika zámeckých budov.
Generální rekonstrukce započala v roce 1979, komplex
budov byl staticky zajištěn, všechny napadené krovy
ošetřeny nebo vyměněny, stejně tak i střešní krytina.
Na konci 80. let začaly restaurátorské práce na stropě v Bajkovém sálu, v Černé kuchyni a dalších místnostech.
4
Vstupní část zámku
Zámecké nádvoří
Hrad a zámek Lemberk se pro veřejnost zčásti otevřel
v červenci 1992 a postupně se původní expozice rozšiřovala a doplňovala o nový mobiliář. Snahou zřizovatele Okresního úřadu v České Lípě, Správy zámku
a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze bylo vrátit
lemberské expozici její původní tvář. Tento plán se nepodařilo zcela naplnit, neboť část původního mobiliáře
zapůjčilo muzeum na jiné zámky nebo ho průběžně
vystavuje. Zámek nabízí kromě prohlídkových okruhů
Zámecké interiéry a Muzeum sv. Zdislavy stálou výstavu moderního sklářského umění, děl mezinárodních
sklářských sympózií v Novém Boru. Na zámku se konají sezónní výstavy, koncertní a divadelní představení, bohoslužby a svatební obřady. V roce 1999 byl po
rekonstrukci zpřístupněn Bredovský letohrádek, expozice Okresního vlastivědného muzea v České Lípě
Člověk a příroda je zaměřena na Lužické hory. V příštích letech bude přistoupeno k rekonstrukci Bredovské zahrady, venkovních fasád na zámku Lemberk
a k rekonstrukci barokního Rytířského sálu. S ohledem
na plánované rekonstrukce a šíření úcty ke sv. Zdislavě, prohlášené v roce 2002 za patronku Libereckého
kraje, bude zájem veřejnosti o Lemberk a jeho malebné okolí vzrůstat.
Malovaný strop Bajkového sálu
Černá kuchyně
ZÁKUPY
Zámek Zákupy stojí na místě někdejší gotické tvrze, kterou
v první polovině 16. století velkoryse přestavěl nejvyšší sudí
a poté nejvyšší hofmistr Království českého Zdislav Berka z Dubé na renesanční zámek. Po jeho smrti v roce 1553 zdědil Zákupy jeho synovec Zbyněk Berka, za nějž v roce 1573 zámek
vyhořel, ale byl v krátké době opraven. V roce 1612 přešlo zákupské panství do majetku Novohradských z Kolovrat a v roce
1632, kdy umírá poslední majitel z tohoto rodu Zbyněk Novohradský, připadá vdově Anně Magdaléně, rozené z Lobkowicz. Ta se ještě v témže roce provdala za Julia Jindřicha, vévodu sasko-lauenburského, který na sklonku svého života začal
připravovat přestavbu zámku, ale přikročil k ní až jeho syn Julius František. Stavební práce započaly v roce 1670 a rok poté je
na Zákupech doložen stavitel Giovanni Domenico Orsi. V roce
1689 připadají Zákupy dceři po Juliu Františkovi Anně Marii
Františce, stavbu velkolepé venkovské rezidence řídí stavitel
Julius Broggio. Postupně vzniká čtyřkřídlý zámek s kamenným
mostem a nádhernou voliérou, je přestavováno předzámčí, budována zahrada s drobnějšími stavbami a monumentální hospodářský dvůr. Anna Marie Františka umírá v roce 1741 a panství přechází na bavorské vévody. Roku 1803 se dostávají
Zákupy výměnou do majetku toskánské větve Habsburků, v roZákupská radnice s morovým sloupem
ce 1815 je udělen titul vévody zákupského Napoleonovu synu
Orlíkovi, ten sem ale nikdy nezavítal. V roce 1848 pak podle
ujednání na vídeňském kongresu získal Zákupy rakouský císař Ferdinand I. Po své abdikaci si je vybral
spolu s Ploskovicemi za svoje letní sídlo, a tak bylo třeba zámek upravit pro nového majitele. S pracemi
se začalo v roce 1850 podle plánu stavitele Jana Bělského a dokončeny byly za tři roky. Vybavení interiérů provedl pražský dvorní dekoratér Josef Veselý a k práci přizval předního malíře Josefa Navrátila. Ten se
svými pomocníky vymaloval stropy, které patří dodnes k největším pokladům zákupského zámku. Podle
Navrátilových návrhů byla postavena také kachlová kamna a vyrobeny lustry. Salony byly vytapetovány,
vybaveny novým přepychovým nábytkem, okna opatřena závěsy. Vznikly tak působivé interiéry v tehdy
módním slohu druhého rokoka, které má návštěvník možnost obdivovat v prakticky nezměněné podobě
dodnes. Ferdinand Dobrotivý byl posledním skutečným uživatelem zámku, po jeho smrti byl navštěvován
pouze příležitostně. V roce 1918 přešel do majetku československého státu a užívala jej správa státních
lesů a statků. V roce 1952 byl předán do správy ministerstva školství, vědy a umění, od té doby do konce
80. let probíhaly na zámku opravy spíše utilitárního charakteru. Péče byla rovněž věnována restaurování
unikátních interiérů, ale areál jako celek velmi chátral. V roce 1994 byla zahájena celková obnova zámku
podle projektů Ing. arch. Václava Girsy. Uskutečnila se obnova fasád s původními barokními omítkami,
restaurovány byly voliéra a balustrády ohraničující nádvoří před zámkem a most. Obnoven byl rovněž již
prakticky neexistující anglický park. V roce 2002 započala obnova fasád nádvoří a pro další léta je v plánu
realizace interiérů předzámčí a s ní těsně související rehabilitace prostorů parteru zámku, kde by měla
vzniknout instalace ukazující provozní zázemí zámku v 19. století. Nutné opravy vyžaduje francouzský
park, kde jsou v havarijním stavu terasy se sochařskou výzdobou, vzniklé podle italských zahrad. Zákupskému zámeckému areálu se začíná postupně vracet jeho tvář, takže můžeme pochopit a docenit jeho
obrovský kulturně-historický význam, který přesahuje nejenom rámec libereckého regionu, ale i celé republiky.
6
Vstupní křídlo zámku
Původně vybavené zámecké interiéry
Zámecká konírna
7
DUBÁ
K založení města Dubá došlo kolem roku 1300 na výšině nad starší osadou, která se zde rozkládala snad
již na počátku 11. století, což dokládá nález pohřebiště. Poprvé je Dubá zmíněna roku 1253, kdy ji bratři
Albert a Jan z Dubé věnovali křižovnickému řádu sv. Františka v Praze. Roku 1257 se stali majiteli Ronovci, jejichž jedna větev – Berkové z Dubé – patřila mezi nejvýznamnější šlechtické rodiny v Čechách.
Severně nad městečkem, které se rozvíjelo podél cest z Prahy do České Lípy, Mnichova Hradiště a Litoměřic, stával původní hrad pánů z Dubé a naproti románský kostel (snad rotunda) sv. Petra a Pavla a velký farní kostel sv. Kateřiny; oba byly koncem 18. století zrušeny a pak zbořeny. Berkové z Dubé tu vládli
s přestávkami do roku 1623, kdy panství získal v rámci pobělohorské konfiskace Albrecht z Valdštejna.
Po něm přešlo na R. W. Buttera a jeho potomky, od roku 1723 bylo v držení Sweerts-Sporcků a roku
1806 ho získali opět Valdštejnové.
K nejvýznamnějším památkám městské památkové zóny patří barokní kostel Povýšení (nebo též Nalezení)
sv. Kříže z let 1744–60, na náměstí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1726 a další barokní sochy z 18. století. V seznamu kulturních památek je empírová budova (radnice) z roku 1851 a více jak dvacet domů
a chalup. Sušárna chmele postavená roku 1889 ze staršího objektu patří k technickým památkám. Město Dubá často trpělo požáry, jeho dnešní podoba je proto z poloviny 19. století. Rozvoji města rovněž
bránila chybějící železnice. Městský statut byl obnoven roku 1992. Od té doby došlo k rekonstrukci náměstí se sousoším Nejsvětější Trojice, opravena byla dlažba, fasády domů a obnovena zeleň. Městský
úřad pečuje i o jiné městské plochy, např. vybudoval novou tržnici, přispívá na opravu domů formou půjček či spravuje nedaleké koupaliště v Nedamově, podporující rozvoj cestovního ruchu.
Dubská radnice se sloupem Nejsvětější Trojice
8
Kostel Povýšení sv. Kříže
LHOTA U DUBÉ
Dubá s Bezdězem v pozadí
Okolí Lhoty u Dubé je velice bohaté na naleziště z prehistorických dob (neolit, paleolit atd.), nedaleká Žákova hora
zřejmě sloužila v dávné minulosti k předávání ohňových signálů. Pro častý výskyt jména vsi nelze určit přesné datum jejího vzniku, existovala však jistě dávno před rokem 1402, kdy je poprvé uvedena na dědické listině Berků
z Dubé. Jako poddanská ves patřila pod blízký hrad Čap. Později přešla pod panství Dubá a poté k Novému Berštejnu a k Doksům. Po roce 1945 byla ves nějaký čas samostatná, ale s úbytkem obyvatel se zprvu sloučila se Zátyním
a později s Dubou. Lhota stojí stranou hlavních cest, a tak je vyhledávána spíše k rekreaci než k trvalému bydlení.
Mnohé zachovalé stavby lidové architektury, navíc často v romantickém spojení se skalním pískovcovým masivem,
vedly v roce 1995 k vyhlášení Lhoty u Dubé vesnickou památkovou rezervací. Na seznamu památek jsou uvedeny
chalupy čp. 7 s výměnkem, čp. 12, 14 a 17. Drobnou památku představuje na návsi křížek s plastikou Panny Marie na
podstavci. Městský úřad Dubá vypracoval územní studii s možností další výstavby a budování cest v místě osady.
Příklady lidové architektury ve Lhotě
9
KRAVA¤E
Domovní znamení
Stará osada, nazývaná původně Radoušov, se uvádí v majetku doksanského kláštera. Některá privilegia patrně získala roku 1261 od krále Přemysla
Otakara II. Roku 1273 jsou Kravaře připomínány jako město s týdenním trhem a městskými právy. Po husitských válkách patří více či méně do rukou
šlechty, např. Berkům, Kolovratům, pak litoměřickému biskupství. Od 16. století se zde pěstuje chmel a vaří pivo. Kravaře trpěly požáry, zejména v letech
1526, 1646 a naposledy roku 1860, proto jsou nejstarší domy dochovány
v úpravě z 19. století. Na seznamu památek nalezneme kromě empírové radnice z roku 1828 i empírové domy čp. 31 (s letop. 1829), čp. 120 (s letop.
1861), čp. 130–150. Mezi vzácné lidové stavby se řadí dřevěný roubený dům
čp. 80 se sluncovým štítem a čp. 75 z roku 1861 za městečkem ve směru
na Konojedy. K nejvýznamnějším památkám patří původně gotický kostel
Narození P. Marie, postavený do roku 1660, barokně upravený v letech
1744–9 a po požáru věže (1860) přestavěný roku 1868 do současné podoby. Z dalších památek stojí za pozornost pozdněbarokní fara vystavěná
roku 1788, pozdněbarokní hřbitovní kaple P. Marie Pomocné z roku 1750,
která se dočkala nové úpravy, mariánský sloup z roku 1708 na náměstí, kamenný můstek snad z roku 1709, nesoucí sochu sv. Jana Nepomuckého
z roku 1817, a několik barokních soch světců v obci a okolí. V bývalé osadě
Víska (součást Kravař) stojí významný lidový dům rychtářů Kernů z roku
1797, připomínáni jsou zde již v 16. století. Z jejich rozsáhlé stavby vznikla
Vísecká rychta, expozice lidového bydlení, vybudovaná Okresním vlastivědným muzeem v České Lípě. Před rychtou byla opravena i boží muka.
Exteriér a interiér Vísecké rychty
Barokní mariánský sloup na náměstí
Kostel Narození Panny Marie
Kravaře
JANOVICE
U KRAVA¤
Ves Janovice v blízkosti Kravař je uváděna již roku
1273 jako majetek kláštera Doksany. V dalších stoletích patřila šlechtě, např. Berkům z Dubé. V roce 1603
byla za Alžběty z Vartenberka připojena k panství Nový Zámek v Zahrádkách a roku 1608 za Adama Hrzáně z Harasova ke Stvolínkám. Církevním majetkem,
a to biskupství v Litoměřicích, se opět Janovice staly
v roce 1647. V 18. století se zde uvádějí dva mlýny, od
roku 1817 je v provozu přádelna bavlny. Janovice byly
pro mnoho dochovaných dřevěných lidových domů
z 18.–19. století, z nichž řada slouží jako soukromé
Janovická náves s kaplí
rekreační objekty, vyhlášeny vesnickou památkovou
zónou. Přestože v seznamu památek jsou uvedeny jen dva srubové domy, s obvazy a pavlačemi: čp. 39 a 45, za
pozornost stojí i další objekty, např. čp. 35 (s letop. 1825), čp. 46 (s letop. 1842), a to některé i s dalšími stavbami,
jako jsou sýpky. Ve vsi stojí i zděné domy empírového typu: čp. 24 (s letop. 1856 ve štítu), čp. 49 (s letop. 1826) či
čp. 50 (s dřevěným štítem). Nově opravena byla na návsi kaple z roku 1931 spojená s hasičskou zbrojnicí. V okolí
se dochovalo několik dalších drobných sakrálních objektů, opravených péčí Obecního úřadu v Kravařích, např. boží
muka mezi Kravařemi a Janovicemi a podstavec kříže z roku 1843 při hlavní silnici.
V Janovicích se zachovaly hezké ukázky lidové architektury
11
RANÉ
Kaplička v Raném
Rané, malá osada ležící nedaleko Kravař pod vrchem Hamry, je
poprvé doložena roku 1503. Z její historie je toho známo velmi málo, do roku 1848 patřila pod panství Horní Police. Pro velké množství dochovaných lidových obytných staveb z 19. století a dalších
památek bylo Rané roku 1995 vyhlášeno vesnickou památkovou
zónou. Mezi nejvýznamnější stavby, uváděné v seznamech kulturních památek, patří lidové roubené domy čp. 8, čp. 13 (dřevěná
selská usedlost s letop. 1718), čp. 18, čp. 24 se sýpkou (s letop.
1854), čp. 26 s empírovým portálkem a čp. 29. Za pozornost stojí
také objekty čp. 12 (s letop. 1887), čp. 16 (s letop. 1827) a čp. 27
(s letop. 1856). Ve středu osady stojí památkově chráněná čtvercová kaple z roku 1810, jež byla opravena péčí Obecního úřadu
Kravaře, pod který Rané patří od roku 1960. V okolí vsi se nachází
několik křížků, např. socha archanděla Michaela při silnici do Kravař, a božích muk. Zrenovovány byly také rybníčky na návsi, které
nyní vhodně dokreslují malebný kolorit Rané.
Zrekonstruováná kaple v nedalekých Sezímkách
JABLONNÉ
V PODJE·TùDÍ
Nejstarší město na Českolipsku, založené před rokem 1249
zřejmě Havlem z Lemberka a jeho ženou Zdislavou, těžilo
z výhodné polohy na kupecké stezce do Lužice. Jeho význam podtrhuje mincovna působící zde do roku 1300. Původní románský kostel sv. Kříže, od roku 1457 kostel Panny
Marie, spravovali do husitských válek cisterciáci, kteří provozovali pod patronací Zdislavy, paní na Lemberku, i špitál.
Jeho pozůstatkem je v jádru raněgotická hřbitovní kaple sv.
Volfganga, dnes využívaná jako smuteční síň. V městských
hradbách stál původně dominikánský klášter s kostelem sv.
Vavřince, založený kolem roku 1252 Zdislavou, jejíž ostatky
jsou zde uloženy. Znovu postaven byl v letech 1699–1729
podle vídeňského architekta J. Lucase von Hildebrandt, současná bazilika Minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy patří k nejvýznamnějším barokním památkám v celé oblasti. Berkové
z Dubé, od poloviny 14. století majitelé města, vystavěli v letech 1562–72 na jeho okraji zámek Nový Falkenburk. Pachtové z Rájova, od roku 1718 noví majitelé, jej v roce 1759
rokokově přestavěli, dnes je využíván jako dětský domov.
Město se často stávalo místem bojů, bylo vážně poškozeno,
ohrožovaly ho požáry. Bývalý farní kostel postavený kolem
roku 1770 sloužil po požáru jako pivovar, nyní se z něho buduje vyhlídková věž. V sousední faře po rekonstrukci našla
v roce 1997 sídlo Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické
hory. Z dalších památek stojí za pozornost dochované části
městských hradeb, jejichž rekonstrukce se připravuje, jednopatrový Zámeček Pachtů z Rájova, na náměstí nově opravená socha sv. Salvátora obklopená sochami českých patronů
z roku 1686 či evangelický kostel z roku 1901. V seznamu
památek Jablonného v Podještědí se uvádí i pět městských
domů včetně opravené budovy radnice.
Průčelí, oltář a hrob sv. Zdislavy v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy
13
S LO U P V â E C H Á C H
Mariánský sloup
14
Památky Sloupu v Čechách nereprezentuje pouze skalní hrad s poustevnou
založený počátkem 14. století Ronovci. Také v podhradní obci se nachází velké
množství pamětihodností, pro které byla roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Sloup jako ves je poprvé zmiňována roku 1324, kdy je prvním
historicky doloženým vlastníkem hradu Čeněk z Lipé, archeologické nálezy
však svědčí o starším osídlení. V letech 1330–1412 patřil hrad s obcí Berkům
z Dubé a od roku 1427 je držel Mikeš Pancíř ze Smojna. V rukách Berků z Dubé
(od roku 1471) již hrad neplnil rezidenční funkci, v 16. století jej vystřídal dnes
již zaniklý berkovský panský dům (zámek) pod hradem. Do Bílé hory patřil Sloup
a jeho panství protestantským Salhausenům. V dobách Jana Josefa Maxmiliána Kinského, tj. v letech 1726–80, se obec stala významným průmyslovým
střediskem; zaváděl zde výrobu nití, zrcadel, postavil kartounku a jiné podniky.
Průmysl však na počátku 20. století upadl.
K nejvýznamnějším památkám obce se řadí patrový barokní zámek z let 1730–3,
za autora projektu je považován Pietro Paolo Columbani. Objekt zdobený v průčelí sochami Antonína Brauna, synovce slavného Matyáše Bernarda Brauna, je
včetně zámeckého parku s fontánou a sochou Neptuna od Josefa Maxe využíván jako domov důchodců. V sousedství zámku stojí staré budovy lesní správy
a špitál z roku 1745, dnes nákladně opravený. Na konci chráněné aleje Kinských
byla v letech 1738–40 postavena osmiboká hřbitovní kaple sv. Jana Nepomuckého. Kostel sv. Kateřiny vybudovaný v letech 1707–19 v barokním slohu, jehož oltář tvoří plastiky od A. Maxe, se v současné době opravuje. Při kostele
stojí mariánský sloup z roku 1694, před barokní farou z roku 1786 je umístěna
socha P. Marie Karlovské z 18. století. Významným sousoším, vytvořeným
v dílně A. Brauna a nedávno zrestaurovaným, je Kalvárie z roku 1740 při náměstí. Kamenný most okrašluje dvojice soch: tradiční sv. Jan Nepomucký z roku 1715 a sv. Rozálie z roku 1832, další barokní sochy se nacházejí v okolí obce. V seznamu památek je devět lidových domů, jižně od obce však byl zcela
zdecimován amfiteátr lesního divadla z roku 1923.
Kostel sv. Kateřiny
Bývalý špitál
Skalní hrad Sloup
ÎëÁR
Ves je uváděna již ve 14. století jako samostatné
šlechtické sídlo, které ovšem beze stop zaniklo.
Ves se stala součástí panství Bezděz. Přestože se
ve Žďáru provozovala od 18. století mnohá řemesla, její rozvoj byl především spojován se zemědělstvím, a tak se zde dochovalo velké množství
lidových staveb. Osada byla roku 1995 vyhlášena
vesnickou památkovou rezervací a následně roku 1998 zapojena do státního Programu rozvoje
venkova. Na podobě jednotlivých objektů se podílejí sami majitelé, většinou rekreanti, kteří s pečlivostí uchovávají jejich historický vzhled. V seznamu kulturních památek je uvedeno celkem
34 objektů lidové architektury z přelomu 18. a 19.
století. Mezi ně se řadí například statek čp. 3 s branou v lidovém baroku z roku 1815, čp. 9 se schodištěm do jedné
z komor, se sýpkou a ohradní zdí, čp. 10 se seníkem a stodolou, usedlost čp. 11 se stodolou a chlévy, čp. 13 se
sousední kovárnou zbudovanou ve skále, čp. 17 spojené se stodolou, sýpkou, seníkem i výměnkem s ohradní zdí.
I další žďárské usedlosti, např. čp. 21 a čp. 40, mají ve skále tesané prostory. Ve středu osady stojí barokní kaple
zasvěcená Panně Marii z roku 1710, nyní nákladně opravená péčí Městského úřadu v Doksech, k němuž Žďár patří.
Pod kaplí začíná skalní soutěska vedoucí do dolní části osady, kde najdeme romantické scenérie spojení obytných
dřevěných domů s pískovcovými masivy.
15
FR¯DLANT
Hradu na čedičovém ostrohu nad řekou Smědou dominuje gotická válcová
věž. Počátky hradu jsou kladeny asi do poloviny 13. století, ještě předtím
zde bývala dřevěná tvrz, jejíž vznik se datuje k roku 1014. První psaná
zmínka o Frýdlantu je z roku 1278, kdy Česká královská komora odňala
hrad Ronovicům a prodala ho Biberštejnům. Ti po téměř tři sta let proměňovali svou državu v hospodářsky prosperující panství a zasloužili se
o velkolepé rozšíření a opevnění hradního paláce. V roce 1558 získal Frýdlant Bedřich z Redernu. Tento rod na svých panstvích v Liberci a Frýdlantě
podporoval zvláště tkalcovství, sklářství a důlní těžbu. Ve druhé polovině
16. století přistoupili Redernové ke stavebním úpravám hradu, které řídil
italský stavitel Marko Spazzio di Lancio. Podílel se na vybudování kaple
a nového renesančního zámku v předhradí. Po Bílé hoře zakoupil v roce
1622 zámek Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, generalissimus císařských vojsk, za jehož vlády se panství říkalo terra felix, šťastná země.
Po jeho zavraždění získal Frýdlant Matyáš Gallas, jeden z jeho zradivších
generálů. Vláda Gallasů končí jejich posledním potomkem Filipem Josefem v roce 1759, podle závěti přešla panství spolu s erbem a predikátem
na jeho synovce Kristiána Filipa z Clamu, který se po převzetí dědictví
v roce 1770 nazýval Clam-Gallas. Clam-Gallasové byli milovníky a sběrateli umění, a tak se Frýdlant stal již v roce 1801 první památkou ve střední
Evropě, kde byly bohaté sbírky zpřístupněny veřejnosti. Portrétní galerie
Gallasů a Clam-Gallasů umístěná v rytířském sále a postava Albrechta
z Valdštejna se staly velkým lákadlem. Ve druhé polovině 19. století uskutečnil Eduard Clam-Gallas velkolepou úpravu zámku, rozšířil ho o nové
16
tzv. kastelánské křídlo, v okolí byl vybudován rozsáhlý park
s rybníkem. Po roce 1945, kdy přešel zámek do majetku státu, byla prohlídková trasa rozšířena o interiéry v renesančním zámku, o pánské a dámské pokoje s bohatým vybavením a v roce 1968 bylo zpřístupněno tzv. kastelánské křídlo.
V 60. letech 20. století byla objevena a zrestaurována renesanční sgrafita z konce 16. století, naopak původní výmalba
hradních interiérů byla postupně v tomto období zabílena
a proměnou prošly také mnohé místnosti původní historické
instalace. Od roku 1995 byly na hradním paláci realizovány
rozsáhlé stavební, restaurátorské a konzervační práce. Citlivě byly zrestaurovány interiéry i exteriér hradní věže s původními renesančními omítkami, úprav se dočkaly také střechy
a fasády hradního paláce. V letech 1998–2001 byly obnoveny
klasicistní výmalby a došlo i k některým reinstalacím sbírek
do původní podoby, např. tzv. redernovské zbrojnice nebo
koňských postrojů. Přitom došlo k mimořádnému nálezu renesanční výmalby datované rokem 1593. Expozice se rozšířila o zámeckou koupelnu a komoru s množstvím hygienických předmětů, v roce 1995 byla po náročném restaurování
instalována velká sbírka dýmek a zpřístupněna funkční zámecká kuchyň s původním měděným nádobím. Od jara 2001
jsou nově zpřístupněny tři hostinské pokoje, chlapecký pokoj a služební místnost v zámeckém podkroví. V roce 2002
byla jako druhý prohlídkový okruh otevřena nová zbrojnice,
podávající přehled o vývoji zbraní chladných i palných, vojenských, civilních a loveckých. Současná prohlídka nabízí
návštěvníkům ve dvou prohlídkových okruzích na 70 instalovaných pokojů, chodeb a schodišť hradu a zámku a bohatě
zdobenou zámeckou kapli. Frýdlant má svou hodnotou
a díky své blízkosti hranic s Polskem a Německem charakter významného mezinárodního turistického místa.
Ukázky bohatých interiérů frýdlantského hradu a zámku:
renesanční kaple, rytířský sál,
modrý salonek a expozice v dětském pokoji
17
SYCHROV
Zámek Sychrov patří k nejmladším památkovým objektům v České republice. Původní barokní zámek vybudovaný v letech 1690–3 francouzskou rodinou Lamottů z Frintroppu získali roku 1740 Valdštejnové.
Nejvýznamnější etapa v historii Sychrova je ovšem spjata s francouzským šlechtickým rodem Rohanů,
kteří jej koupili roku 1820. Po pozdněklasicistní přestavbě následovala novogotická úprava, kterou svěřil
kníže Kamil Rohan architektu Bernardu Grueberovi. Veškerá interiérová výzdoba zámku byla provedena
výhradně českými řemeslníky (řezbář Petr Bušek, sklomalíř Jan Zachariáš Quast ad.). V zámeckých sbírkách se nachází největší středoevropská kolekce francouzské portrétní malby, tzv. rohanská galerie, zachycující nejenom členy rodu, ale i jejich příbuzné, příslušníky královské dynastie Bourbonů. Celý zámek
obklopuje anglický park, jenž se stal v době svého největšího rozkvětu předlohou i pro vznik arboreta
v Průhonicích. Sychrov a jeho okolí se staly rovněž zdrojem inspirace pro skladatele Antonína Dvořáka,
který zde často pobýval u svého přítele, správce panství Aloise Goebla. Působení Rohanů na Sychrově
bylo ukončeno konfiskací v roce 1945, po níž se stal zámek majetkem státu.
V době činnosti Národní kulturní komise sloužil sychrovský zámek jako sběrna konfiskovaného a znárodněného mobiliáře řady šlechtických rodů, průmyslníků, církví apod. Od 1. 5. 1950 byl zpřístupněn i veřejnosti. Tehdejší prohlídková trasa obsahovala pouze čtyři interiéry, nainstalované většinou ze svozových
materiálů. Postupně byla rozšířena na celé východní křídlo, k němuž v 70. letech 20. století přibyly interiéry
jižního křídla s chodbou, a v roce 1978 byly zpřístupněny i pokoje severního zámeckého traktu; následující
rok byla tato část opět uzavřena. Charakter jednotlivých místností neodpovídal původnímu funkčnímu
určení a nerespektoval sychrovský kmenový mobiliář, neboť bylo
v hojné míře využíváno svozového materiálu. Cílem tehdejší instalace bylo ukázat způsob bydlení na fiktivním šlechtickém sídle
a zachytit spíše obecný vývojový sled. Zřejmě i z ideologických
důvodů byla opomíjena unikátní rodová galerie, z níž byla vyinstalována necelá třetina. V roce 1989 zahájila Správa státního
zámku Sychrov rozsáhlou reinstalaci objektu, jejímž cílem bylo
uvést do souladu romantickou novogotickou podobu exteriérů se
zámeckými interiéry za plného využití bohatého sychrovského
mobiliárního fondu, který má z evropského hlediska ojedinělou
platnost. Historickým těžištěm fondu je především tzv. rohanská
portrétní galerie. Reinstalaci předcházelo zpracování studie o vývoji interiérů prvního patra zámku, opírající se o bohaté archivní
materiály (autor Marie Pospíšilová). V letech 1990–9 probíhaly
18
vlastní práce, jejichž výsledkem je nová prohlídková trasa,
která je ojedinělým dokladem toho, jaké byly tendence,
zájmy a životní styl romantického stavebníka, knížete Kamila Rohana (autor instalace Miloš Kadlec). V letech 1991–5
byla provedena kompletní konzervace krovů a jejich statické zabezpečení za vydatného finančního přispění americké nadace Getty Grant Program a za pomoci prostředků
z Programu záchrany architektonického dědictví. Počínaje
rokem 1992 správa zámku přikročila k postupné obnově
fasád zámeckého areálu a rekonstrukci parku. Na realizaci projektu obnovy hlavního průhledu k oranžérii získal
Sychrov v roce 1994 příspěvek od Evropského společenství a o rok později byl v Lisabonu za realizaci tohoto
projektu oceněn. Zámek Sychrov je i pořadatelem řady
akcí, které svým rozsahem a charakterem přesahují nejenom rámec regionu, ale i České republiky, např. uspořádání mezinárodního sympozia a výstavy Romantický historismus. Novogotika (1995) nebo česká premiéra opery
G. Donizettiho Maria di Rohan (1998). Zámek Sychrov se
řadí k nejnavštěvovanějším památkovým objektům v České republice a způsobem své prezentace se stal přirozeným kulturním centrem celého regionu.
Zahradní průčelí zámku s parkovou alejí
Salon královského apartmá,
vstupní schodiště a knihovna
19
âESK¯ DUB
Sochy sv. Františka, Rocha a Floriana na morovém sloupu
Sousoší sv. Heleny, sv. Jana a sv. Pavla na Zhůrách
20
Území dnešního Českodubska – újezd Vladislavice – patřilo od roku
1115 klášteru v Kladrubech, od nichž přešlo roku 1237 do majetku
Markvartice Havla z Lemberka. Ten nechal v místě tržní osady na
obchodní stezce z Prahy do Lužice vybudovat ve 40. letech 13. století pro rytířský a špitální řád johanitů opevněný klášter – komendu.
Po jejím obehnání hradbami došlo na severní straně ve druhé polovině 13. století k založení opevněného města. Hradby obou částí se
propojily do nového funkčního celku, jehož střed tvořilo čtvercové
tržiště. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1291 od krakovského biskupa. V průběhu 14. století se na nové město přenesl
název starší sousední vsi Dub. Konec johanitů a vypálení komendy
spadá do doby po roce 1425, kdy Dub obsadili husité pod vedením
Jana Čapka ze Sán, kteří oblast drželi do bitvy u Lipan (1434). Dub
za vlády Jiřího z Poděbrad vlastnil Mikuláš Berka z Dubé a po něm
Vartenberkové. Roku 1552 získal dubské a frýdštejnské panství
Jan z Oprštorfu, který dal postavit radnici, pivovar a přestavěl kapli
sv. Jana, vystupující jako bašta z jižní hradby. V roce 1591 panství
kupuje Zikmund Smiřický ze Smiřic a po něm Albrecht z Valdštejna. Posledním majitelem se od roku 1838 stává kníže Kamil Rohan,
sídlící na Sychrově. V polovině 19. století zasáhl do vývoje Českého
Dubu rozvoj textilního průmyslu, zvláště když první podnik, založený
bratry Slukovými, převzal roku 1843 Franz Schmitt.
Český Dub je cenným dokladem vývoje opevněného města s řadou hodnotných stavebních památek i zajímavými urbanistickými
soubory. Významnou památkou je bezesporu johanitská komenda,
přestavěná v roce 1552 Janem z Oprštorfu na renesanční zámek.
Po požáru v roce 1647 sloužil jako ubytovna panských úředníků
a po roce 1850 zde sídlil okresní úřad. Požár v roce 1858 ale způsobil téměř jeho úplné zničení. Východní křídlo bylo sníženo a upraveno na byty a sklady, zámecká kaple se změnila na sklad ledu pro
sousední pivovar. V roce 1991 byly v podzemí objeveny zachované
kamenné románsko-gotické prostory, přízemní kaple sv. Jana Křtitele a úniková chodba; v současnosti jsou zpřístupněny. Z původní
raněgotické stavby kostela sv. Ducha, postaveného před rokem
1291, se dochovala čtyřboká věž, dva opěráky a první tři pole na
jižním průčelí. Po požáru v roce 1694 přestavěl kostel do barokního
slohu stavitel J. V. Pánek, přestavěna byla i dvoupodlažní budova
děkanství s barokní klenutou bránou před kostelem. Vznik hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice spadá do 70. let 16. století. Z původní renesanční radnice z roku 1565 je zachována osmiboká věž
ukončená cibulovitou střechou, pseudorenesanční přestavba pochází z roku 1907. Pozoruhodným dokladem barokního sochařství
je uprostřed náměstí mariánský sloup se sochami světců na podstavcích. Reprezentativní zámek s parkem, vybudovaný podnikatelem F. Schmittem v roce 1874 na místě původního dvora, dnes
slouží jako dům s pečovatelskou službou. V novorenesančním do-
mě podnikatele K. Blaschky, postaveném v roce 1881, má sídlo
Podještědské muzeum Karolíny Světlé. Chráněny jsou i zbytky
městských hradeb, dokládající způsob a rozsah středověkého
opevnění.
Městské centrum Českého Dubu bylo prohlášeno v roce 1992
městskou památkovou zónou, ale již od roku 1990 je připravována obnova jednotlivých památek. Pro zachování původního
vzhledu v okolí náměstí se provádějí postupné citlivé opravy,
především poškozených fasád domů a krytin střech. Z větších
stavebních akcí šlo o dostavbu školy v roce 1996 na uvolněné
ploše východní strany náměstí (návrh V ateliér Liberec). Oprava
hradeb se realizovala v letech 1996 a 1998, výměna krytiny a obnova fasádních omítek kostela sv. Ducha byla provedena v letech
1996 a 2000 (firma Reopa). Restaurátorský zásah na vnitřních
malbách radnice se uskutečnil v roce 2000, v následných dvou
letech proběhla oprava fasády a střechy a restaurace mariánského sloupu. V roce 2002 městský úřad vypsal soutěž na rekonstrukci náměstí a využití nedokončeného kulturního domu.
Helenin zámeček a hradní hláska
Vstup do Podještědského muzea Karolíny Světlé
a detail rumpálu na muzejním nádvoří přeneseného sem z Druzcova
Náměstí s novou základní školou a rekonstruovanou radnicí
Gotické sklepení bývalé johanitské komendy
21
LIBEREC
Jeden ze symbolů Liberce – radnice
Radnice dotváří spolu s Divadlem F. X. Šaldy vzhled historického středu města
22
První zmínka o Liberci, osadě založené v místech zemské
cesty, je z roku 1352. O století později převzali správu libereckého panství Biberštejnové, ale až s Rederny od roku
1558 se začíná horské městečko rozvíjet, a to díky plátenictví a soukenictví. Liberec získal privilegia na vaření piva
a dva trhy ročně, v roce 1577 mu císař Rudolf II. udělil právo
používat městský znak a pečeť. Renesanční zámek, jednu
z prvních zděných staveb ve městě, postavili roku 1587 bratři
Kryštof a Melichar z Redernu. Průbojná Kateřina z Redernu
zámek rozšířila a v roce 1603 měšťanům postavila renesanční radnici. Do historie města se rovněž zapsal Albrecht
z Valdštejna, když dal založit Nové Město s rozlehlým obdélníkovým náměstím (dnešní Sokolovské). Po Valdštejnově
smrti připadá liberecké panství Gallasům (později Clam-Gallasům), město je střídavě obsazováno císařskými a švédskými armádami a ničeno požáry. Nebývalý vzestup prožívá
Liberec v polovině 19. století s rozvojem soukenictví a obchodu s látkami. Nejvýraznější podnikatelskou osobností se
stává Johann Liebieg, jehož rozsáhlý rodinný koncern patří
k největším v Rakousko-Uhersku. V roce 1850 se Liberec
stal po Praze prvním statutárním českým městem a koncem
19. století je významným a bohatým průmyslovým střediskem. V té době dochází k mohutné přestavbě středu města,
staví se reprezentativní budovy většinou v novorenesančním
slohu: radnice, divadlo, pošta, spořitelna, obchodní komora,
lázně, muzeum... Krásné domy, a také vilová zástavba v romantizující secesi a novorenesančním slohu se zahradami
v prostoru Masarykovy třídy, zvyšují lesk města, jemuž se
přezdívá „Vídeň severu“.
Jediným dokladem původní dřevěné zástavby z poloviny
17. století jsou hrázděné „Valdštejnské domky“ ve Větrné
uličce. Areál původně renesančního zámku byl postupně
rozšířen nejprve o kapli a Nosticovo křídlo a v letech 1773–8
o Nový zámek. Poslední velká přestavba zámku proběhla
v letech 1852–4, kdy se pozměnilo i jeho okolí včetně parku. Novorenesanční radnice postavená podle projektu vídeňského architekta F. Neumanna v roce 1893 představuje
v dvoupodlažním interiéru osmdesát místností. Její průčelí
doplňují sochařská díla včetně reliéfů, vrcholek šedesát pět
metrů vysoké věže zdobila plastika rytíře. K nejvzácnějším památkám města se řadí barokní kostel sv. Kříže z let 1753–6
s kaplemi křížové cesty a mariánským sloupem z dílny proslulého sochaře M. Brauna. Původně renesanční kostel sv.
Antonína Velikého z let 1579–81 získal dnešní novogotickou
tvář v roce 1882. Divadlo vídeňských architektů F. Fellnera
a E. Helmera z roku 1883 zdobí alegorická sousoší múz
a socha Apollona s lyrou, oponu vytvořili G. Klimt a F. Matsch.
K mnoha nemovitým kulturním památkám města patří trojice budov na promenádní Masarykově třídě: uměleckoprůmyslové muzeum (1898), obchodní komora (1901) a městské lázně (1902), a nedávno se k nim zařadil i věhlasný horský
hotel na Ještědu (1973).
Historické jádro Liberce bylo Ministerstvem kultury ČR prohlášeno v říjnu 1992 městskou památkovou zónou. Po roce
1994 dochází k zásadním obnovám památkových objektů,
snahou magistrátu je i rozšíření zóny o území tzv. Liebiegova
městečka. U objektu spořitelny proběhla v roce 1992 oprava fasád včetně balustrády, soch a pilířů, v roce 1995 úprava
parku a v následujících třech letech celková obnova budovy.
V Divadle F. X. Šaldy byla v roce 1994 provedena restaurace opony, oken a dveří a výstavba nové zvukové kabiny,
v letech 1995–6 oprava přízemí hlediště a balkonů. U objektu kostela sv. Kříže došlo v letech 1995–8 k rekonstrukci
kopulí, nástěnných maleb a vitráží. Obnovu Lidových sadů
zahájila v roce 1997–8 oprava vyhlídkové věže, na niž navázaly v letech 2000–1 úpravy interiérů. U objektu bývalé obchodní a živnostenské komory proběhla v letech 1999 až
2000 oprava fasád a kamenných ozdobných prvků. U kostela sv. Antonína Velikého byl během roku 2002 obnoven
střešní plášť. Památkově zdařilé obnovy střech a obvodových
plášťů se realizovaly také na řadě dalších objektů, památkové péči neunikly ani drobné památky, např. meteorologická
budka u radnice nebo Neptunova kašna. Nemalá pozornost
byla v parteru města věnována zeleni, např. v zámeckém
areálu tak na místě letního kina vznikl v roce 1997 nový městský park.
Kontrasty historických památek s moderní architekturou
činí z Liberce skutečnou metropoli severu Čech.
Kostel sv. Kříže
Valdštejnské domky
Severočeské muzeum
Liberecký zámek, v popředí obnovený park sousední České spořitelny
23
FR¯D LAN T, MùSTO
Frýdlantské náměstí s klasicistními domy a novorenesanční radnicí
Kostel Nalezení sv. Kříže a redernské mauzoleum v boční kapli
24
První zmínka o Frýdlantu pochází z roku 1278, kdy se dostal
blízký hrad do držení Biberštejnů. Město vysadili kolem roku
1300 na pravém břehu Smědé při nové cestě ze Zhořelce do
Čech. Jeho dodnes patrný půdorys okolo obdélného tržiště
obkrouženého hradbou má typické znaky sídel zakládaných při
kolonizaci na přelomu 13. a 14. století. Za Biberštejnů město
získalo roku 1537 právo používat městský znak a pečeť. Roku
1558 kupuje panství Bedřich z Redernu, po Bílé hoře ho získává
Albrecht z Valdštejna a v roce 1634 se stává novým majitelem
Matyáš z Gallasu. Vláda Gallasů končí v roce 1759 a přechází
na větev Clam-Gallasů, kteří vlastní zámek do roku 1945. Do roku 1848 zůstalo město v obranném svazku s vrchností a jeho
vzhled se postupně přizpůsoboval změněným hospodářským
podmínkám. Do konce 18. století převládající hrázděné domy
nahrazovaly zděné objekty včetně veřejných budov: školy, evangelického kostela, soudu, nemocnice. Významnou památkou
Frýdlantu je kostel Nalezení sv. Kříže, z původní raněgotické
stavby se dochovala pouze část sakristie s lomenými oblouky
a úzkými gotickými okny. V letech 1500–5 proběhla stavba síňového trojlodí, došlo k zakrytí masivní čtyřboké věže typickou
gotickou střechou, kolem roku 1610 nechala Kateřina z Redernu vystavět z barevných mramorů a kovu pohřební kapli. Starou
renesanční radnici uprostřed náměstí (doložená od roku 1532,
odstraněná v roce 1897) nahradila v roce 1893 nová stavba
v novorenesančním slohu podle návrhu F. Neumanna. Svou
nadměrnou hmotou porušila středověkou vyváženost náměstí,
obestavěného jednopatrovými domy.
Frýdlant byl v roce 1992 pro nespornou architektonickou a urbanistickou hodnotu městského centra prohlášen městskou
památkovou zónou. V průběhu 90. let postupně prováděná rekonstrukce renesančních objektů na jižní straně náměstí, zejména fasád a střešní krytiny, vedla k zachování jeho původního
vzhledu. Na radnici došlo v roce 1993 k obnově fasádní omítky,
v roce 2001 k statickému zajištění ochozu věže spojenému s výměnou poškozených prvků a restaurátorským opravám maleb,
vitráží interiéru a kamenných ozdobných článků. Významné místo na náměstí zaujímá zděný patrový dům čp. 2 nazývaný Na
panské zvůli, jehož citlivou přestavbu provedla v roce 1992 pro
potřeby své pobočky Komerční banka. Dům čp. 103 na severní
straně náměstí byl v roce 1995 přestavěn pro účely využití pobočkou České spořitelny. Rovněž na kostele Nalezení sv. Kříže
byla roku 1996 provedena fasádní omítka věže, opraveny hodiny, krov a vyměněna krytina střechy. Město, neodmyslitelně
spjaté s frýdlantským hradem a zámkem, se tak pomalu vrací
do své původní krásy.
GRAB ·TEJN
Hrad a zámek Grabštejn nedaleko Hrádku nad Nisou drželi patrně již od poloviny 13. století Donínové. Během 15. století přečkal mnohé nájezdy i několikatýdenní nápor vojsk lužického
Šestiměstí. Donínové pro finanční těžkosti prodali hrad někdy
kolem poloviny 16. století zemskému radovi a místokancléři Jiřímu Mehlovi ze Střelic, který provedl velkolepou přestavbu na
renesanční zámek. Zhoršené postavení u dvora a finanční těžkosti ho donutily v roce 1586 své sídlo opustit. Grabštejn se
dostal do vlastnictví Ferdinanda Hoffmanna z Grünebühlu, dále
do rukou Černousů, Nosticů, Trauttmannsdorfů a v roce 1704
Gallasů. Zásluhou Clam-Gallasů získal v roce 1818 Nový (Dolní)
zámek klasicistní podobu, jeho okolí obohatil zámecký park. Po
požáru Starého zámku v roce 1843, jemuž padlo za oběť vrchní
patro, došlo ke snížení výšky římsy celého zámku, upraven byl
v duchu romantismu, renesanční sgrafita zakryla další vrstva
omítky, ani renesanční štíty již nebyly obnoveny. Po vyvlastnění
v roce 1945 byl objekt celá desetiletí nevhodně využíván a následně opuštěn, koncem 80. let se dostal na pokraj samotné
zkázy.
Prvotní záchranné práce po roce 1990 umožnily následné provádění stavebně-restaurátorských prací již definitivních. I přes
poškození historických konstrukcí se ukázalo, že je zámek neobyčejně cenný právě dochovanou měrou autentické hmoty.
Koncepce konzervace památky nekladla důraz pouze na rekonstrukci dochovaných tvarů či barevného řešení, ale zejména na
zachování originálních prvků. V roce 2000 započala na malém
nádvoří a na jižní fasádě mimořádně náročná konzervace fasád
speciální metodou, při níž nedochází k úbytku autentické hmoty. Díky úsilí Státního památkového ústavu v Praze se navrátila
na Grabštejn značná část původního mobiliáře, do té doby uloženého porůznu na řadě památkových objektů. Expozice původních zámeckých sbírek se otevřela v roce 2001 v interiérech
severního křídla a v tomtéž roce bylo zpřístupněno sklepení
s expozicemi kovářství a zpracování drahých kamenů. V roce
2002 se dočkala otevření další instalace, která vznikla ve spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci. Největší pozornost
se nyní soustřeďuje na záchranu kaple sv. Barbory s výmalbou
ze 60. let 16. století. V českých zemích se nedochoval z tohoto
období žádný tak rozsáhlý nástěnný cyklus dosahující úrovně
grabštejnských maleb. Úspěšnost regeneračního procesu na
Grabštejně závisí na vytvoření podmínek pro opětovné sjednocení celého areálu obou zámků, mlýna, hospodářského dvora
a torza pivovaru v jeden funkční, vzájemně kooperující celek.
Nadějí pro Grabštejn je pak mezinárodní rozměr záchrany ze
strany řady institucí, ale také zájem kulturní veřejnosti probuzený
každoročními benefičními koncerty. Grabštejn spolu s Hrádeckem se od znovuotevření v roce 1993 opět zařadil mezi turisticky
nejatraktivnější a nejnavštěvovanější místa Libereckého kraje.
Částečně rekonstruovaný hrad a zámek
a interiér kaple sv. Barbory s detailem nástěnné výzdoby
JIZER KA
První písemná zmínka o Jizerce, osadě
Jizerských hor, je z roku 1539, kdy byl
v královském archivu zapsán spor o hranice mezi panstvími Smiřických a Biberštejnů. Horami tehdy prošly různé komise, aby určily komu grunty nad Gizerkú
patří. Soud v roce 1542 ovšem spory nevyřešil, ty se vlekly dalších padesát let.
Nadále docházelo k vzájemným potyčkám, bourání mostů, vypalování chatrčí,
dokonce i k přestřelkám. Teprve smlouva
mezi Zikmundem Smiřickým a Melicharem
z Redernu, potvrzená v prosinci 1591 samotným císařem Rudolfem II., přiřkla kraj
Smiřickým. Jizerka se také stala významnou lokalitou pro hledače drahých kamenů z Benátek a Florencie,
kteří zde nacházeli safíry, rubíny, hyacinty, turmalíny. V první čtvrtině 19. století dostal sklář Franz Anton
Riedel povolení k postavení sklárny na Jizerce. V roce 1828 byla zapálena první pec, na počest Viléma
Clam-Gallase byl vztyčen žulový obelisk a osada se
přejmenovala na Vilémovu Výšinu. Prosperující výroba
skla dala v roce 1866 vzniknout i nové huti. Osada se
čtyřmi stovkami obyvatel měla svou pilu, mlýn, pekárnu,
panský dům, školu a hospodu.
Na počátku 20. století zastarala technologie horských
skláren, dříví spolykaly sklářské pece, a ty roku 1907
vyhasly i na Jizerce. Osada pouze s dřevaři a lesními
dělníky se vrátila k původnímu jménu, z uvolněných
domů vznikly penziony a hostince.
Nařízením Vlády ČR z roku 1995 byla osada Jizerka díky dochovanému souboru lidové architektury prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. Původní lidová
architektura horské osady s roubenými stavbami převážně z 18. a 19. století je výsledkem spolupůsobení
Chata Pyramida v centru osady s horou Bukovcem v pozadí
stavebních tradic a drsných klimatických podmínek.
Dokumentuje proniknutí původního zemědělského domu chlévně-komorového typu do horské osady, jehož
dispozice (síň zpřístupňující obytnou místnost i chlév
a později i komoru) se proměňují s potřebami obyvatel.
V letech 1991–3 došlo k obnově sklárny čp. 16, kterou
vlastníci převzali v havarijním a zčásti vyhořelém stavu.
Zachována tak byla jedna z nejhodnotnějších částí rezervace, jako památka sklářské historie. Obnovená budova školy čp. 43 slouží jako muzeum s expozicemi
historie a současnosti Jizerských hor. V roce 2002 došlo k rekonstrukci Panského domu čp. 20 pro ubytovací kapacity. Postupně tak dochází při zachování architektonických hodnot a materiálů k regeneraci centrální
Stará pila – dnes jeden z penzionů na Jizerce
části i celkového vzhledu osady Jizerka.
26
Î E LE Z N ¯ B R O D
T R Á V N Í KY
Železný Brod byl založen pravděpodobně již ve 12. století na kupecké stezce jako osada s názvem Brod nebo Brodec při říčním
brodu Jizery a potoka Žernovníka. Její první obyvatelé-řemeslníci
poskytovali své služby projíždějícím obchodníkům. První písemná
zmínka o Brodě je z roku 1346 v církevním popisu pražské diecéze. Ve druhé polovině 14. století byl Brod povýšen na městečko,
v roce 1501, 33 let po vypálení lužickými vojsky, obnovil český král
Vladislav II. jeho městská práva. Z té doby pochází pravděpodobně
přívlastek Železný, neboť se v okolí těžila a v hamrech zpracovávala
železná ruda. Železný Brod byl až do roku 1825 výhradně dřevěným
městečkem s výjimkou kostela, fary a školy. Zatímco na náměstí
stavěli domy bohatší měšťané, domky situované kolem Malého
náměstí patřily hlavně drobným řemeslníkům a zemědělcům.
Nařízením Vlády ČR z roku 1995 byla prohlášena část Železného
Brodu – Trávníky – za památkovou rezervaci. Představuje ojediněle
ucelený urbanistický soubor lidové architektury s obdélným centrem s dominujícím barokním kostelem sv. Jakuba Většího, přestavěným v roce 1762 J. J. Volkertem. V Hluboké ulici stojí jednopatrový roubený dům Horynovsko čp. 113, bývalý hostinec U České
koruny, zvaný jako většina železnobrodských stavení podle prvního majitele. Jechovsko čp. 111 z roku 1799 na Malém
náměstí je typická železnobrodská roubená stavba. Působivým stavením, které se
blíží vysockému typu, je Vélovsko čp. 242,
původně kryté šindelem, později břidlicovými taškami. K dalším zajímavým objektům patří stavení v ulicích F. Balatky, Hluboké a Zahradnické čp. 129, 191, 204,
207, 220, 157, 158, 154, 153. Pozornosti
zasluhují i zděné klasicistní domy, postavené většinou v první polovině 19. století,
např. empírové domy Knopovsko čp. 45
a Grossovsko čp. 262. Z ostatních zděných domů, porušených pozdějšími přestavbami, se zachovalo několik pískovcových portálků a dveří. Dokladem zručné
kamenické práce je také šestiboká kašna
na Malém náměstí, datovaná rokem 1828.
Jako památkově zdařilou rekonstrukci lze
uvést objekt Běliště čp. 57 z let 1994–8,
které je dnes součástí městského muzea.
Za zmínku stojí také obnova objektu Folkertovska čp. 113 z let 1990–1, a v roce
2001 rekonstruovaná střecha fary čp. 132
původní břidlicovou krytinou.
Kostel sv. Jakuba Většího, pod schody stavení zvané Jechovsko
Běliště, dnes součást železnobrodského muzea
Náměstí s radnicí a spořitelnou se zakomponovaným dřevěným stavením zvaným Klemencovsko
27
T R O S KY
Trosky představují hradní zříceninu rozloženou v sedle mezi dvojicí čedičových suků, zastavěných věžemi
Pannou a Babou a propojených vzájemně hradbami. Nádvoří a hlavní palác včetně zázemí byly situovány
do prostoru vnitřního chráněného dvora, obytné budovy a obranný systém zbudované z lomového zdiva
byly pravděpodobně v minulosti svrchně omítány. Hrad Trosky postavil v letech 1380–90 Čeněk z Vartenberka, po jeho smrti připadl Václavu IV., který jej přenechal Ottovi z Bergova, purkrabímu Pražského hradu. Po období husitských válek se hrad na čas stal útočištěm nájezdních tlup Kryštofa Šofa a tzv. Svejkara. Původní vlastník Otta z Bergova po marném úsilí o navrácení majetku posléze prodal polovinu panství
28
Janu Zajíci z Házenburka a na Kosti, který
před rokem 1458 koupil od Ottova syna
Jana také druhou půlku. V první polovině
16. století získal hrad Jindřich Smiřický, po
Bílé hoře vlastnili již opuštěný objekt až do
roku 1821 Valdštejnové. Kolem poloviny
19. století získal hrad a přilehlé panství
Alois Lexa, rytíř z Aehrenthalu, který provedl drobné stavební úpravy, např. realizaci vyhlídky s přístupovým schodištěm na
ostrohu pod věží Panna, ale po jeho smrti
byly práce zastaveny. Až v letech 1923–4
uskutečnil Klub českých turistů v hradním
areálu řadu záchranných a udržovacích
prací. Za nejvýznamnější lze označit svérázné statické zabezpečení nadpraží hlavní
vstupní brány v parkánové zdi a brány v severní hradbě betonovými pravoúhle zalomenými monolitickými překlady, a potom
stavební úpravy líců zdiva severní hradby.
V poválečných letech hrad chátrá, teprve
po roce 1989 přichází významnější snaha
o záchranu této výjimečné národní kulturní
památky. V průběhu let 1994–6 proběhla
kompletní oprava věže Baba, konkrétně
dozdívky částí zdiva, spárování a klínování
líců, hloubková injektáž zachovalých středověkých fragmentů, dále oprava okenních
ostění a statické zabezpečení obvodové
konstrukce vrcholovým ztužujícím věncem.
V letech 1996–9 se rekonstruovala zřícená
část parkánové zdi, což obnášelo provedení nového základu s následnou nadezdívkou do původní hmoty. V roce 1997 došlo k zajištění koruny zdiva pod vyhlídkou
věže Panna. V období 1997–2000 se uskutečnila projektová příprava a následná realizace stavby ocelového schodiště na věž
Baba. V letech 1999–2001 proběhla oprava koruny zdiva severní středové hradby
spojená s částečnou opravou líce zdiva.
Trosky právem patří k významným kulturně-historickým památkám kraje, atraktivnost hradní zříceniny dokládá trvalý zájem
tisíců návštěvníků.
29
HORNÍ
·Tù PANICE
Obec Horní Štěpanice, založená na přelomu 13. a 14.
století jako hospodářské zázemí blízkého hradu Jana
z Valdštejna (od r. 1524 opuštěn), již v 16. století je
uváděna jako městečko. Architektonickou památkou
obce je empírový kostel Nejsvětější Trojice, budovaný
po etapách od poloviny 17. století do roku 1812. Přiléhá k němu pozdněbarokní fara z roku 1783, hospodářský dvůr a hřbitovní kaple se dvěma kamennými
náhrobníky z konce 16. století. Z řady zachovaných památek lidové architektury je nutno upozornit na zcela
ojedinělé krčkové stavby, u nichž jsou obvodové stěny
objektu vystavěny z dřevěných polínek na hliněnou
maltu.
Horní Štěpanice se staly nařízením Vlády ČR z roku
1995 vesnickou památkovou rezervací. Z úspěšných
realizací oprav památkově chráněných objektů prováděných po roce 1989 lze jmenovat opravu vnějších
omítek i omítek v interiéru a výměnu okenních výplní
u kostela Nejsvětější Trojice. Zdařilá je rovněž celková
stavební rekonstrukce objektu chalupy čp. 35, pocházející z roku 1792.
Štěpanický kostel s hřbitovem, dům čp. 34 po rekonstrukci a opravené stavení čp. 35
30
JILEMNICE
K založení Jilemnice, jako centra štěpanického panství drženého pány z Valdštejna, došlo přibližně ve
12. století. V první třetině 15. století si Valdštejnové
město i panství rozdělili na dvě části a až rod Harrachů je opět sloučil a významně se zasloužil o rozvoj
místního sklářství a plátenictví. Tradice textilní výroby
navazující přímo na tradici plátenickou zde přetrvává
v jisté formě dodnes. Z řady historických stavebních
památek, nacházejících se v centru města, lze uvést
především barokní kostel sv. Vavřince z let 1729–36,
zámek s přilehlým parkem, založený v 16. století pány z Újezdce, novorenesančně upravený v roce 1892
a v současnosti využívaný Krkonošským muzeem,
klasicistní radnici z roku 1781, přestavěnou v letech
1788–9, či raněbarokní stavbu bývalého pivovaru
z roku 1701.
Hodnotný je pak především velmi dobře zachovalý
soubor lidové roubené architektury v tzv. Zvědavé
uličce, který nebyl nikdy vážněji urbanisticky narušen.
Prostřednictvím Vyhlášky Východočeského KNV z roku 1990 byla v Jilemnici zřízena městská památková
zóna. Změny po roce 1989 a na ně navazující obrat
v přístupu zodpovědných organizací i soukromých
vlastníků k památkovému fondu umožnily v průběhu
let 1994–7 provést řadu rekonstrukcí. U objektu kostela sv. Vavřince se realizovala celková oprava vnějších omítek, částečné restaurování výmalby interiéru
a mobiliáře. Na budově fary čp. 3 proběhla oprava
vnějších omítek. K úspěšným rekonstrukcím světských objektů, které jsou kulturními památkami, patří
celková oprava vnějšího pláště zámku spojená s opravou nosné konstrukce krovu a přeložení stávající
střešní krytiny v roce 1996. V roce 1998 bylo rovněž
opraveno oplocení zámeckého parku, a to zasazením
litinových plotových polí do pískovcových sloupků.
Na budově pivovaru čp. 1 a obdobně u objektu základní školy čp. 288 a měšťanského domu čp. 79 na
Masarykově náměstí došlo k částečným opravám
vnějšího pláště, opravám nosných konstrukcí krovu
a přeložení střešních krytin. Také radnice čp. 82 prošla úspěšnou rekonstrukcí vnějšího pláště se stavebními úpravami interiéru. Za velmi zdařilé akce lze dále
označit ve Zvědavé uličce transfer chalupy čp. 121,
spojený s její celkovou opravou v průběhu let 1997–8,
a na chalupách čp. 104 a čp. 106 opravy nosné střešní konstrukce s položením nové střešní krytiny ze štípaného šindele. Z drobných uměleckých artefaktů na
území města, které byly v poslední době odborně restaurovány, lze uvést např. sochy v zámeckém parku
a u kostela, dvojici sousoší a kašnu na náměstí či
sloupková boží muka u čp. 198 v Nádražní ulici.
Na žádném náměstí v kraji nenajdeme tolik soch jako v Jilemnici
Jilemnický zámek je sídlem Krkonošského muzea
Zvědavá ulička
31
TURN OV
Turnov byl založen kolem poloviny 13. století šlechtickým
rodem Markvarticů, jako dvě osady v údolí Jizery. Za války s Lužicí bylo v roce 1478 město zničeno a kolem roku
1509 nově vybudováno. Za vlády Vartenberků (do r. 1547)
došlo v roce 1538 ke sjednocení obou jeho částí. Město
měli dále v majetku Smiřičtí, Šlikové, Valdštejnové a roku
1821 připadlo Aehrenthalům. Svobodným městem se Turnov stal v roce 1848. S rozšířením broušení drahých kamenů, zavedením sklářství a výroby bižuterie město v období
16.–18. století hospodářsky rozkvetlo. Jeho ekonomická
stabilita a síla se projevila na přelomu 19. a 20. století v realizacích výpravných budov spolkových organizací, např.
střelců, sokolů, či vzdělávacích institucí. Zásadní změny
Náměstí Českého ráje
v urbanistické struktuře nastaly po roce 1948. Hodnotné
stavby v historickém centru byly odstraňovány či zcela
nevhodně upravovány; především církevní objekty se před
rokem 1989 nacházely v havarijním stavu.
Střed Turnova byl pro historicky cenné památky Východočeským KNV prohlášen v roce 1990 městskou památkovou zónu. Čelo centrálního náměstí tvoří klášter františkánů s kostelem sv. Františka Serafinského z let 1651–5,
empírová přestavba se uskutečnila během let 1822–4.
Radnice z roku 1526 se dočkala v roce 1894 pseudorenesanční úpravy. Kostel sv. Mikuláše z poloviny 14. století
získal barokní podobu v roce 1722. Mohutná novogotická
trojlodní bazilika Panny Marie z let 1838–53 nahradila
původní kostel ze 14. století. Na území města se nachází
množství soch a pomníků, na židovském hřbitově barokní
Centrum Turnova s jeho hlavními dominantami
náhrobky od konce 17. století.
Péče města o jeho památky se po roce 1990 projevila postupnými opravami a rekonstrukcemi. U objektu kostela sv.
Mikuláše proběhla v roce 1994 obnova vnějších omítek,
oprava krovů a krytiny, výmalba interiéru a restaurování
mobiliáře. Obdobné práce pak následovaly v letech 1996–7
u objektu kláštera s kostelem sv. Františka Serafinského a v
letech 1999–2002 u objektu kostela Panny Marie. V areálu
židovského hřbitova se v letech 1994–2002 realizovaly
opravy hřbitovního domku, spárování a dozdění obvodových
zdí a restaurování cenných kamenných náhrobků. Na budově České spořitelny čp. 94 došlo k opravě vnějšího pláště
spolu s výměnou okenních výplní. Velmi zdařilé rekonstrukce
se uskutečnily u dalších objektů, napříkladi u Střední uměleckoprůmyslové školy čp. 373 ve Skálově ulici, vily čp. 618
v ulici 28. října, měšťanského domu čp. 331 ve Dvořákově
ulici anebo domu čp. 1294 v ulici U nádraží. Odborně restaurováno bylo i mnoho drobných uměleckých artefaktů,
opominout nelze znovuobnovení kašny s mariánským sloupem na náměstí Českého ráje.
Interiér kostela Panny Marie
32
Jilemnice – hrabačovská zvonička
Lhota u Dubé
Historické památky
Libereckého kraje
Text Martina Aulová, Vladimír Brych,
Renata Černá, Miloš Kadlec,
Tomáš Kessner, Jana Pavlíková,
Petr Randus, Jan Sedlák, Jiří Technik,
Pavel D. Vinklát, František Vít
Fotografie Jan Čížek,
Karel Čtveráček, Milan Drahoňovský,
Jiří Dvořák, Bohumil Jakoubě,
Ladislav Mimra, Jan Rendek
Vydal Krajský úřad Libereckého
kraje / odbor kultury, památkové
péče, tělovýchovy a sportu,
cestovního ruchu
ve spolupráci s Agenturou 555
v roce 2002.
Realizace Agentura 555, Liberec
Odpovědný redaktor Pavel D. Vinklát
Odborná spolupráce Jan Randáček
Jazyková úprava Dana Filipová
Předtisková příprava
Graphis DTP studio, Liberec
Tisk Geoprint, Liberec
Liberec 2002
ISBN 80-902887-5-8
Železný Brod-Trávníky – detail kašny
Český Dub – kostel sv. Ducha
Jilemnice – průčelí bývalého pivovaru
Jablonné v Podještědí – chrámová krypta