Katalog - Grapheion

Šest z přítomnosti,
šest z minulosti
Alena Anderlová
Ladislav Sýkora
Michael Rittstein
Michal Singer
Pavel Piekar
Xénia Hoffmeisterová
Maxmilián Boháč
Josef Krejsa
Jiří Rejžek
Josef Váchal
Josef Řeřicha
Jan Zachariáš Quast
Katalog k výstavě Šest z přítomnosti, šest z minulosti.
4. 8. 2013 – 6. 10. 2013
Výstavní síně zámku Klenová.
Na obálce: Michal Singer, Vnitřní model Karla Klostermanna, kombinovaná technika na plátně, 2008
1
Šest
z přítomnosti,
šest
z minulosti
…máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou,
vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu,
budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům;
vzdáš hold svůj naší staré Šumavě…
Karel Klostermann
Šest z přítomnosti, šest z minulosti představuje název výstavy,
kterou uspořádala Galerie Klatovy / Klenová ve spolupráci s Pavlem
Piekarem a Karlem Skalickým. Téma výstavy je Šumava. Šumava,
jejíž krásy se odrazily v tvorbě šesti autorů z minulosti a šesti
autorů z přítomnosti.
O výběr autorů z minulosti se postaral Karel Skalický. Ten pro
výstavu vybral Jana Zachariáše Quasta (1814–1891), Josefa Krejsu (1896–1941), Josefa Řeřichu (1872–1959), Maxmiliána Boháče
(1882–1957), Josefa Váchala (1884–1969) a Jiřího Rejžka (1914–
1986). Z přítomnosti byli osloveni Michael Rittstein (1949), Michal Singer (1959), Xénie Hoffmeisterová (1958), Alena Anderlová (1977), Ladislav Sýkora (1964) a Pavel Piekar (1960). Všichni
souhlasili, protože mají svůj vlastní a nenapodobitelný vztah
k Šumavě, která je inspiruje v jejich tvorbě.
Tak se dostáváme k propojení minulosti se současností, která se
odráží v tvorbě jednotlivých autorů a jejich pohledu na Šumavu.
V rámci jedné výstavy se tak naskytne možnost pozorovat vývoj
výtvarné techniky a pohled autorů na jedno téma v rozmezí více
než sta let. Při této komparaci přicházíme na zajímavé, někdy až
překvapivé zjištění, které nám poskytuje porovnání jednotlivých
děl z přítomnosti a minulosti. Díla autorů minulých zachycují krajinu spíše realistickým pohledem, s přechodem do přítomnosti
se pohled na Šumavu mění, krajiny se stávají více expresivními
a barevnými. Od malých realistických krajinek až po rozměrná plátna, na kterých je krajina zachycena plyšem a pryskyřicí na sololitu.
Výstava byla instalována v prostorách novogotického zámku
na Klenové, který je součástí Galerie Klatovy / Klenová, ze které je
„téměř dokonalý“ výhled na centrální Šumavu, která je inspirací
všech zúčastněných autorů.
Michal Lazorčík
PŘÍTOMNOST
Alena Anderlová
Alena
Anderlová
* 23. 6. 1977 Klatovy
Vzdělání
1991–1995
1995–1997
1995–2005
1999–2001
2001–2005
Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze
Vyšší odborná škola Václava Hollara v Praze, obor
knižní grafika
Akademie výtvarných umění v Praze
v ateliéru malby Antonína Střížka
v ateliéru malby Michaela Rittsteina
Výstavy
Česká republika, Německo
Zastoupení ve sbírkách
Galerie Klatovy / Klenová • Egon Schiele Art Centrum, Český
Krumlov
2 2
Začíná se smrákat a drobně mrholí. Oblékám pláštěnku
a vyrážím na večerní procházku z Kvildy k Jezerní slati. Mezi cestou po silnici a lesní pěšinou volím lesní stezku. Půda pod nohama
začíná nebezpečně měknout, čím víc se blížím k cíli. Nevím, jestli je
to předzvěst slatě, nebo jen vytrvalým deštěm, který zesílil. Cítím
na vlastní kůži, že Jezerní slať je jedním z nejstudenějších míst naší
země. Boty mám plné vody a má krátká pláštěnka na příval deště
nestačí.
Ale ta trocha nepohodlí stojí za to. Déšť a mlha umocňují tajemnou atmosféru místa. Navíc je i díky dešti a pokročilé hodině málo
pravděpodobné, že tu potkám zájezd turistů. Vychutnávám si
ticho, klid, nechám se unášet fantazií…
Když v tom ji spatřím! Bludičku, která se na okamžik zjevila
uprostřed slatě.
Záblesk světla, který vyšlehl a náhle zmizel. Dívám se tím
směrem a najednou vidím další a další světýlka pomalu se blížící ke
mně. Nevím, jestli se dát na útěk, ale nohy mám ztuhlé zimou, a tak
čekám, co se bude dít. Mám pocit, že začínám slyšet kroky, hlasy
a takové podivné zvuky, jakoby cvakání? Vydám se na průzkum.
A v tom je spatřím, hlouček japonských turistů mačkajících spoušť
fotoaparátů. Asi fotí bludičku, která se k nim blíží…
Alena Anderlová
3
Alena Anderlová
Alena Anderlová, Zelená krajina, olej na plátně, 2013
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
4
Alena Anderlová
Alena Anderlová, Bažina, olej na plátně, 2012
5
Alena Anderlová
Alena Anderlová, Slatě, olej na plátně, 2012
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Ladislav Sýkora
Ladislav
Sýkora
* 7. 2. 1964 Plzeň
Vzdělání
Umělecký ateliér Miroslava Tázlera v Plzni
Výstavy
Česká republika, Německo, Maďarsko, Rakousko
Zastoupení ve sbírkách
Galerie Klatovy / Klenová a soukromé sbírky
6
Žiji na západní Šumavě, proto jsou má oblíbená místa v relativní
blízkosti. Svým názvem mne zaujaly Suché Studánky a nezklamaly mne. Toto místo jsem navštívil už ve všech ročních obdobích
a rád si tam zajedu i na kole, nemám to opravdu daleko. Podobně
důvěrné jsou mi Hamry – horní tok Úhlavy s meandry – navíc s jistotou, že nikoho nepotkám. Z obou míst mám už několik grafik.
Z různých stran a za různých okolností jsem už doputoval na vrcholy Falkensteinu a Ostrého.
Před pár lety jsem putoval s přáteli několik dní pěšky do Řezna.
Rád vzpomínám na nocleh na Ostrém, hřeben Ecku, který jsem si
později prošel několikrát. Pak postupné svažování krajiny k Dunaji
a první pohled na tuto řeku od kostelíka sv. Uršuly na Pilgramsbergu. Vlastně završení cesty, ačkoli do Řezna ještě pár kilometrů
zbývalo. Dosud mám intenzívní prožitek krajiny díky zpomalenému
času pěšího putování.
Za každým mým obrázkem je konkrétní místo a příběh.
Ladislav Sýkora
7
Ladislav Sýkora
Ladislav Sýkora, Sad 1, barevný linoryt, 2013
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Ladislav Sýkora
8
Ladislav Sýkora, Turistka, barevný linoryt, 2012
9
Ladislav Sýkora
Ladislav Sýkora, U Prášil, barevný linoryt, 2013
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Michael Rittstein
10
Michael
Rittstein
Pár akrů našeho lesa už se zase zelená. Vylámal ho Kyril (velký
vítr). Můj praděd truhlář les vysadil na kopci nad Brnířovem. Kopec
Bezný je pravděpodobně poslední kopec Šumavy, svažuje se do
Všerubského průsmyku a za ním začíná Český les. Dohlédnu tam
z okna našeho domu v Brnířově na návsi u rybníka. Cítím se tam
doma. Co víc si mohu přát, neb Váchala mám taky rád.
* 17. 9. 1949 Praha
Michael Rittstein
Vzdělání
1964–1968
1968–1974
Od r. 2001
SOŠV Václava Hollara v Praze
studoval na Akademii výtvarných umění v Praze
u prof. Arnošta Paderlíka
vedoucí pedagog, ateliér malby AVU Praha, 2012 –
profesura
Výstavy
Česká republika, Slovensko, Německo, Finsko, Belgie, Velká
Británie, USA
Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze • Galerie hlavního města Prahy • České
muzeum výtvarných umění v Praze • Alšova jihočeská galerie
v Hluboké nad Vltavou • Galerie Benedikta Rejta v Lounech •
Oblastní galerie Liberec • Galerie umění Karlovy Vary • Oblastní
galerie Olomouc • Galerie výtvarného umění v Ostravě • Galerie
výtvarných umění Litoměřice • Památník národního písemnictví
Praha • Ministerstvo kultury Praha • Centre Pompidou, Paříž •
Albertinum Vídeň • soukromé sbírky v ČR, v Evropě a USA
11
Michael Rittstein
Michael Rittstein, Asiat (Vlhká krajina), olej, pryskyřice, písek, plátno, 1999
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Michael Rittstein
Michael Rittstein, 19. století, plyš, pryskyřice, sololit, 2000
12
13
Michael Rittstein
Michael Rittstein, Mosty, plyš, pryskyřice, sololit, 1999–2000
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Michal Singer
Michal
Singer
* 22. 3. 1959 Praha
Vzdělání
1980–1984
Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, obor
filosofie a politická ekonomie
Výstavy
Česká republika, Lotyšsko, Slovinsko, Francie, Německo, Belgie
Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze • Galerie Klatovy/Klenová • Ministerstvo
zahraničních věcí v Praze • Památník národního písemnictví
v Praze • Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov • soukromé
sbírky
14
Co si jenom pamatuji, na Šumavu jsem vždycky vymázl nečekaně,
neplánovaně a kvůli ženám, resp. děvčatům. A to pokaždé, když
jsem se byl s některou z nich nucen rozejít. Příroda mě měla utěšit,
což se nedělo nikterak samovolně a rovnou. Jó, tady rovnou…
Teprve poté, co jsem zde chytil nějakou inspiraci, tj. múzu za
pačesy, začalo to jít zase od pěti k desíti a dílo, vzniklé z původního
rozervání a bolesti takřka nesnesitelné, se pozvolna stávalo hojivým balzámem i flastrem na zvolna srůstající ránu. Tak to bylo
poprvé, když se mi Šumava proměnila v moře s ropnými plošinami
v námořnické trilogii Shell, podruhé v trepanované lebce Karla
Klostermanna a do třetice ve třech prvotinových dřevorytech
Spadla ze židle 1 a 2 a Dlaň s prezervativem. Ano, tak zkrátka nahlíží
na krajinu městský člověk čímsi stále stíhaný…
Michal Singer
15
Michal Singer
Michal Singer, Leviatan, kombinovaná technika na plátně, 2012
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
16
Michal Singer
Michal Singer, Na vsi, akryl na plátně, 2012–2013
17
Michal Singer
Michal Singer, Tygří muž, akryl na plátně, 2012–2013
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Pavel Piekar
Pavel
Piekar
* 18. 7. 1960 Ostrava
Vzdělání
1983
18
Není to na první pohled příliš nápadné místo. Za posledními
chatami je stráň, která příkře padá z prudkého kopce dolů. Dole je
ohraničena rovinou a v záhybech pohybujícím se potokem. Nahoře
a na jedné straně se tyčí les. Ten přechází v dlouhé pásy přes kopce
až na obzor. Rostou zde různé trávy, květiny a také různorodé
a jinak vysoké druhy stromů, jehličnaté i listnaté. Díky pohybujícím
se stínům na prudké stráni je možné vysledovat pohyb slunce za
slunečných dnů. Tento malý kout je pro mne esencí Šumavy – dole
voda, potom stráň se stromy, nahoře les, který přechází v oblohu.
A zároveň intimní kus světlé krajiny, která pásy lesů přechází až
k nekonečnu, kde je pohltí nebe.
Pavel Piekar
absolvuje ČVUT v Praze, stavební fakultu
soukromá výtvarná školení u doc. Bohuslava
Kutila a manželů Jenny a Jana Hladíkových
Výstavy
Česká republika, Itálie, Bulharsko, Švédsko, Německo, Francie,
USA
Zastoupení ve sbírkách
Východočeská galerie v Pardubicích • Uměleckoprůmyslové
muzeum v Praze • Husitské muzeum v Táboře • Galerie Klatovy /
Klenová • Památník národního písemnictví Praha • Muzeum
umění Olomouc • Beauchamp Centre Culturel Francie • Galerie
bratří Špillarů Domažlice • Obvodní knihovna Opatov – artotéka
• Sanamchandra Art Gallery, Silpakorn University, Thajsko
19
Pavel Piekar
Pavel Piekar, Větrný den podzimu, barevný linoryt, 2011
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
20
Pavel Piekar
Pavel Piekar, Proudící voda, barevný linoryt, 2012
21
Pavel Piekar
Pavel Piekar, Barvy podzimu, barevný linoryt, 2012
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Xénia Hoffmeisterová
Xénia
Hoffmeisterová
* 13. 6. 1958 Trenčín
Vzdělání
1973–1977
1981–1986
Střední uměleckoprůmyslová škola v Bratislavě
Divadelní fakulta Akademie múzických umění
v Praze (malba u doc. Oldřicha Smutného v rámci
studia scénického a kostýmního výtvarnictví)
Výstavy
Česká republika, Slovensko, Francie, Německo, Itálie
Zastoupení ve sbírkách
Galerie Klatovy / Klenová • Galerie Benedikta Rejta v Lounech
• National gallery of Bosna and Herzegovina, Sarajevo • MuMo
muzeum Montanelli, Praha • Danubiana – Meulensteen Art Museum, Bratislava, Slovensko • Museum Factory, Rakousko • Museum of modern Art, Toyama, Japonsko • Galerie Am Schwarzen
Meer, Bremen, Německo • UHCL Art Gallery, Houston, USA •
Privátní galerie, Houston, USA • soukromé sbírky v Německu, New
Yorku, Paříži, České republice a na Slovensku
22
Před třiceti lety o Mikuláši jsem se ocitla uprostřed sněhových
šumavských plání ve vymrzlém, zpustošeném mlýně. Zatopila
jsem v kamnech, překvapivě nekouřily. Vylezla jsem na ně a pozorovala neuvěřitelné představení zimy. Od té doby jsem na Šumavě
zůstala, stala se mojí základnou, ze které vyrážím do města, abych
se znovu mohla vrátit na samotu. Za poslední roky se ale krajina
změnila, není tak přívětivá, cesty zarostly, plevel postupně obsazuje všechna uvolněná místa v sadech a polích. Zmenšená stáda
nestačí spásat trávu, a tak se topíme v zeleni. Většinu času trávíme
hrabáním a sušením. Velká část mojí práce vznikala a vzniká
z boje s přírodou. Po patnácti letech s boreliózou jsem se naučila
být velmi ostražitá, bez spreje proti klíšťatům, vysokých holínek
a dlouhých kalhot se neodvážím vyjít ze dvora. Hustým křoviskám
se ze strachu vyhýbám, příroda se nám mstí, nežijeme s ní v souladu – soused dřevorubec za celý život neměl klíště, já bez spreje
pravidelně aspoň pět. Našeho zdravého souseda zavalila v lese
kláda. Lidé jsou tu zvláštní, zašlápnou velkou botou nádhernou
lasičku, byla to škodná… O třešních jim zmizela babička. Třešně
jsou jejich základní finanční zdroj, sady se táhnou „do nevidím“,
kraj je červený a černý od křídel ptáků. Domácí nechali třešně
třešněmi a hledali babičku, každý den se přidávali další a další
sběrači, až sběr ustal. Houfy lidí pročesávaly lesy se strachem, že
ze stařenky divoká prasata nic nenechají. Za týden z úrody nezbylo
nic. Stařenku našli za chalupou, vystrojili pohřeb a pokračovali dál,
jako by nepřišli o celoroční příjem. Život tu má svůj pomalý rytmus,
rozdělený pouze změnou ročních období. Všechno plyne pomalu
dál od zimního zániku k jarnímu rozpuku.
Xénia Hoffmeisterová
23
Xénia Hoffmeisterová
Xénia Hoffmeisterová, Předjaří, akryl na plátně, 2012–2013
PŘÍTOMNOST
PŘÍTOMNOST
Xénia Hoffmeisterová
Xénia Hoffmeisterová, Krmítka pro ptáky, akryl na plátně, 2012–2013
24
25
Xénia Hoffmeisterová
Xénia Hoffmeisterová, Podvečer za vesnicí, akryl na plátně, 2012–2013
PŘÍTOMNOST
MINULOST
Šest
z minulosti
Malíři na Šumavě. Každý je z jiného těsta, ale všichni skoro ze
stejného. Hudeček přikyvuje, Bubeníčka svrbí komáří štípnutí.
Nauman řeší průhledy na rozblácené cestě na svahu Boubína. Plnokrevná první republika. Rakouska už je jen kousek. Kalvodova
maringotka, vypůjčená od statkáře Berana, bývá ještě po chvilkách
využívána. Některá mistrova děvčata také umějí docela pěkně
– jistě zcela poděděně – pošumavsky malovat, třeba ElgrováŠimková. A co teprve to jejich nenucené uměle umělecké chichotání. Ullrych s Moravcem jsou zase jaksi pootavsky divní. Řeka –
páteř kraje – je drží pevně. Zamyšlený Blumentritt s deštníkem si
včera vyšel na Libín. Velenovský črtá horizont kopců někde na svahu lesnatého Javorníka. A pak je tu ještě zástup několika dalších.
Všichni sice už umřeli, ale přesto se dohadují, nikdo z nich nechce
být tím sedmým, který už nebude na Klenové vystaven. Profesor
Hönich nad šestiřádkovým seznamem křičí: „Vyhoďte Quasta, co
ten se sem sere, vždyť je úplně z jiný doby!“
K předmětnému seznamu přistupujme abecedně: Boháč – Krejsa – Quast – Rejžek – Řeřicha – Váchal. V ozvěně se k nám vracejí
26
jejich jména křestní: Maxmilián – Josef – Jan – Jiří – Josef – Josef.
„Ryzí Josefovský diktát!“ brblá Hönich. Všichni, nejen ti Josefové,
kontrují: „Hovno!“ a myšlenkově jej ženou pralesem jeho vlastních
šumavských kreseb a grafik. Určitá souzněnost je všechny spojuje, a proto tak nějak spiklenecky drží pospolu. Daleko jemnějších
nitek je ale ještě fůra někde v pozadí. Svérázný – veskrze téměř
solitérní – přístup každého z nich je zcela zřetelný. Quast se na
Šumavu promaloval skrz porcelán a pak taky sklo až do Kralikova
Eleonorenhainu. Váchala již v dnešních časech není vůbec potřeba
nosit do výtvarného lesa, což o tom šumavském platí dvojnásob.
„Macková, raději pomlčejí!“ vece J. V. Krejsovy osobní neduhy,
stejně jako jeho tvorba téměř staromistrovské, a neřesti jsou
teprve v posledních několika letech tak trochu rozdýchávány
dychtící sběratelskou obcí. Boháče zase zahřívají čas od času ve
volyňském rodišti, ale vesměs s nevědomím jeho výrazných nadregionálních přesahů. Řeřichovo téměř dokonalé černé řemeslo se
schovalo kamsi do temného dřevoryteckého kouta, z nějž vykukuje jen po chvilkách a zlehýnka, sic jeho školitel František Horký je
v něm taky kupodivu hodně hluboko. Na expresivního postimpresionistického recidivistu Rejžka vzpomínají především desítky jeho
někdejších školních výtvarných svěřenců.
No, jeden Quastův autoportrét mají pořád dlouhodobě lidé
v Praze za předpokládanou podobu K. H. Máchy. Nachlup stejná rozervanost je patrná u obou. Jistá modernost také, takže
přičlenění do téhle klenovské šestky je zcela oprávněné. Dvě zde
vystavené práce jsou doslova unikátní, ukazují nám zcela jiného
Quasta, než na kterého jsme obecně navyklí – dokonalé podobenky representační i hrobní, něco málo brouků na porcelánu a dýmky
z píseckého c. k. kasína – dohazují malíře na šumavských pěšinách
v ryzím pochopení místa.
27
Mánesák Řeřicha nedělal v barvách. Oční vada mu ubrala tuto
schopnost, ale naopak přidala vynikající černé vidění. Jako Quast
smrtí Řeřicha Písečák narozením. V barvách mu bývával bratrem
Antonín Hudeček, se kterým prostál i proseděl řadu tvořivých
hodin u rybníka Němce v Píseckých horách nebo i někde daleko
výše na Šumavě. Vše, co Hudeček dělával v oleji, kvaši nebo akvarelu, to zase Řeřicha vyrýval do dřeva na své černé tisky, případně
později kreslil pro kámen. Říká vám něco roztodivný dopisový
román Živant a umrlanti? Pochopitelně jedna z mnoha nitek mezi
Řeřichou a Váchalem.
O šumavském krajinářském pekelníku a nemanželském dítěti
praotce českých lyžařů a zároveň pozapomenutého píseckého
oddenku Josefa Šimona Aleše-Lyžce Josefu Váchalovi toho bylo
už napsáno moře, nebo by to určitě vydalo alespoň za nejedno ledovcové jezero v našich končinách. Nitky kalvodovsko-bémovskopirnerovské bychom mohly zaplétat zcela pořád v jeden věneček,
nicméně účastní hadové z toho vzniklí by byli poněkud mimo republikový rytmus a kůže by se jim sesychala podstatně rychleji.
Husinecký Krejsa se dostal ve svých Pohádkách kamsi k ideálu
starých vlámských landšaftů, nebo snad až někam ke Kosárkovi,
zato ale mnohobarevné dřevoryty tiskl téměř po japonsku. Málokdo tuší o jemné kulturní provázanosti s nadfilosofem, spisovatelem a alkoholikem z vysočanského hotelu Krása Ladislavem
Klímou. Vlastně násobené postavou Antonína Kříže. Nebo jinak:
„Uchopil je a položil přes obě koleje křížem.“ Nesmíme také zapomenout na symbolický kalich, pupavu pod Boubínem a desítky
kapradin na všech jeho cestách.
Starosvětský Boháč, kterého sice formovala Vídeň, Praha
i Mnichov a po chvílích jej ponoukal i Hanuš Schwaiger, ale
především jej odkojila Šumava, věděl toho o krásách našich končin
MINULOST
jako málokdo. „... jistě na mou duši a dva prsty k nebi, na Arber musíme...“ psal bratrovi Aloisovi v roce 1913. Nebo témuž o rok dříve
skoro písňově: „Ruksak na záda, do ruky hůl a zcestujem, zvandrujem světa půl se sluncem východu, do rytmu pochodu tří párů bot
zní naše píseň, zaplaší tíseň, nedbá trampot – slyšet jen holí klapot,
jen holí klapot.“
Nejmladší Rejžek se narodil v předvečer první světové. Kromě
oficiálního studia na pražské technice chodíval právě do soukromé malířské školy Maxe Boháče, který jej zasáhl umělecky
poměrně výrazně. Pak také obecně výrazivě Cézanne, regionálně
prácheňsky zase Vincenc Beneš. A rodné Strakonice na něj už
skoro zapomněly. Hanba hanbatá.
Všech šest vystavených žilo Šumavou...
Karel Skalický
MINULOST
Maxmilián Boháč
Maxmilián
Boháč
* 23. 7. 1882 Volyně
+ 1. 3. 1957 Plzeň
Maxmilián Boháč se narodil jako prvorozený syn volyňského
malíře-řemeslníka Maxmiliána Boháče (1854–1928) a Josefy
Jedličkové. Jeho dva mladší bratři se později stali rovněž výtvarnými umělci – Alois (1885–1945) malířem a Josef (1890–1978)
sochařem. V letech 1901–1905 vystudoval Akademii výtvarných
umění ve Vídni, kde byl jeho profesorem Alois Delug, a v letech
1905–1907 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Hanuše
Schwaigera, následně krátce pobýval na akademii v Mnichově.
Po roce 1910 bydlel a tvořil převážně v Praze, kde vedl Boháčovu
moderní uměleckou školu malířskou, více méně přípravku pro
akademii. Na sklonku první republiky se natrvalo vrátil do rodné
Volyně, kde zůstal až do své smrti v roce 1957.
28
29
Maxmilián Boháč
Maxmilián Boháč, Na pastvě, olej na kartonu, kolem 1920, Městské muzeum ve Volyni
MINULOST
MINULOST
Josef Krejsa
Josef
Krejsa
* 14. 3. 1896 Husinec
+ 21. 4. 1941 Husinec
V rodném Husinci vychodil obecnou školu a pak navštěvoval
měšťanku v blízkém Vlachově Březí. Po vyučení se malířem
dekorací byl odveden do vojenské služby, narukoval do Českých
Budějovic a nakonec se dostal až do Vídně, kde téměř půl roku
maloval pod vedením slavného malíře Franze Alta. Po vypuknutí
první světové války se ocitnul na ruské frontě, kde byl zraněn úlomkem šrapnelu. Po svém vyléčení musel odjet na italskou frontu, ze
které již v roce 1916 zběhl a dostal se do italského zajetí. Tehdy se
seznámil s malířem Francescem Paolem Michettim, který jej přijal
do své malířské školy v Neapoli. Od roku 1919 studoval na pražské
akademii ve speciálce prof. Maxmiliána Pirnera. V Praze se v roce
1925 oženil s Karlou Paulíkovou, se kterou se později vrátil zpět
do Husince, kde se usadil již natrvalo. V roce 1933 se stal členem
Sdružení jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích. Zemřel
v dubnu 1941 v Husinci na chrlení krve.
30
31
Josef Krejsa
Josef Krejsa, Boubínský prales, barevný dřevoryt, kolem 1935, soukromá sbírka
MINULOST
MINULOST
Jiří Rejžek
Jiří
Rejžek
* 16. 2. 1914 Strakonice
+ 28. 9. 1986 Strakonice
Po absolvování strakonického gymnázia (1925–1933) studoval
na Českém vysokém učení technickém v Praze (1933–1939), kde
byli jeho profesory malíři Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Kresbě
i malbě se soukromně učil ve škole malíře Maxmiliána Boháče
a u Williho Nowaka. Po roce 1948 působil jako dlouholetý učitel na
strakonickém gymnáziu (1948–1965) a posléze na Střední pedagogické škole v Prachaticích (1965–1981). Kromě malby se rovněž
věnoval plastice a sgrafitu, ilustrační kresbě a hlavně grafice, a to
především litografiím. Šumavské krajinářské motivy vyhledával
systematicky.
32
33
Jiří Rejžek
Jiří Rejžek, Kůstrý, olej na sololitu, 1975, Městské muzeum ve Volyni
MINULOST
MINULOST
Josef Váchal
Josef
Váchal
* 23. 9. 1884 Milavče
+ 10. 5. 1969 Studeňany
Josef Váchal se narodil jako nemanželské dítě učitele Josefa
Šimona Aleše-Lyžce a Anny Váchalové. Dětství strávil u svých
prarodičů Alešových v Písku. V roce 1898 se přestěhoval do Prahy, kde se v roce 1902 vyučil knihařem. Díky strýci malíři Mikoláši
Alšovi se posléze dostal do soukromé malířské a grafické školy
Aloise Kalvody, kterou navštěvoval v letech 1904 až 1905. V roce
1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Ve své novátorské výtvarné
tvorbě se zaměřoval především na grafické vyjádření, a to převážně
formou vícebarevného dřevorytu, jinak pochopitelně nelze
opomenout ani jeho výraznou činnost literární. Své knihy sám psal,
ilustroval, tiskl i vázal, vždy v několika kusech. Po roce 1948 se zcela
stáhl z veřejnosti. Zemřel v roce 1969 v zapomnění v Studeňanech
u Jičína na rodném statku své družky Anny Mackové. Jeho Šumava
umírající a romantická se již stala šumavskou biblí mnohých.
34
35
Josef Váchal
Josef Váchal, Weitfällernská slať, dřevoryt, 1959, soukromá sbírka
MINULOST
MINULOST
Josef Řeřicha
Josef
Řeřicha
* 12. 11. 1872 Písek
+ 5. 12. 1959 Praha
Řeřicha se narodil v Písku v roce 1872 jako jedno ze sedmi
dětí hostinského Jana Řeřichy a jeho ženy Marie Vokrojové. Na
písecké reálce byl žákem profesora kreslení a básníka Adolfa Heyduka i malíře Václava Šebeleho. Od roku 1892 studoval stavební
inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde byl
jeho profesorem architekt Jan Koula. Výtvarně se navíc vzdělával
soukromě – olejomalbě u Josefa Jelínka (1897) a grafickým technikám u Františka Horkého (1916). Až do svého odchodu do
penze v roce 1928 pracoval u zemského výboru jako stavební
inženýr technického oddělení pro vodní stavby. Byl dlouholetým
členem spolku výtvarných umělců Mánes, přátelil se s Antonínem
Hudečkem, Antonínem Slavíčkem, Janem Preislerem, Bohuslavem
Dvořákem a dalšími. Své grafické práce komponoval do cyklů,
vznikly tak rozsáhlé soubory Naše sosny, Můj domov, Jihočeské
kapličky a boží muka, Šumava a další.
36
37
Josef Řeřicha
Josef Řeřicha, Slunce v pralese, dřevoryt, 1939, Prácheňské muzeum v Písku
MINULOST
MINULOST
Jan Zachariáš Quast
Jan Zachariáš
Quast
* 23. 10. 1814 Pirkenhammer
+ 9. 8. 1891 Písek
Narodil se v domě čp. 50 při porcelánce v Březové jako syn Konráda Ferdinanda Quasta (1789–1845), malíře na porcelán. Po vyučení
se u svého otce a následném vandru na zkušenou po Německu
krátce studoval na pražské akademii (1838–1839) u malíře
Františka Tkadlíka. Po roce 1843 pobýval především v Praze, kde
vedl samostatnou dílnu v malbě na porcelán, ale zabýval se též
i malbou na sklo, mimo jiné i vitrážemi chrámových oken. V roce
1869 se přestěhoval na Šumavu do Lenory, kde se stal vedoucím
malírny tamní sklárny, odkud však již za dva roky odešel, aby se pak
následně natrvalo usadil v městě Písku, ve kterém kromě malířství
provozoval rovněž fotografickou dílnu.
38
39
Jan Zachariáš Quast
MINULOST
Jan Zachariáš Quast, Třístoličník, kombinovaná technika, kolem 1875, Prácheňské muzeum v Písku
40
Šest z přítomnosti,
šest z minulosti
Koncepce výstavy: Pavel Piekar, Karel Skalický
Kurátoři výstavy: Michal Lazorčík, Pavel Piekar, Karel Skalický
Editor: Michal Lazorčík
Texty: Alena Anderlová, Xénia Hoffmeisterová, Michal Lazorčík, Pavel Piekar, Michael Rittstein,
Michal Singer, Karel Skalický, Ladislav Sýkora
Fotografie: Alena Anderlová, Jakub Frydrýšek, Xénia Hoffmeisterová, Pavel Piekar, Michael Rittstein,
Michal Singer, Karel Skalický, Ladislav Sýkora, Tomáš Vachuda
Grafická úprava: Jaroslav Stýblo
Tisk: Dragon Press s.r.o
Náklad: 300 ks
Katalog vydala Galerie Klatovy / Klenová, příspěvková organizace Plzeňského kraje,
ke stejnojmenné výstavě pořádané v srpnu až říjnu 2013.
ISBN : 978-80-87013-47-2