Barevné formy zebřiček a jejich genetika

Barevné formy zebřiček a jejich genetika - část I. - obecná
Standartní zbarvení (přírodní)
Samec má šedý hřbet a křídla. Břicho je bílé. Zobák a nohy mají oranžovo červenou barvu.
Na hlavě se z každé strany nachází oranžovo-hnědá lícní skvrna a pod okem černý proužek ve
tvaru slzy. Boky mívají stejnou barvu jako hřbet, jen těsně pod křídly se táhne dlouhý lem
zbarvený do hněda, popř. do skořicové barvy, ve kterém se nacházejí bíle tečky. Prsa jsou
černá a v horní části se střídají černé proužky s bílými, a dle tohoto znaku také dostala
zebřička své jméno.
Tělo samice má téměř všude šedavé zbarvení. Zobák a nohy mají stejnou barvu jako u samce.
Na rozdíl od samců, chybí samicím lícní skvrny, lemování boků hnědou barvou a bílými
tečkami, černá prsa a „zebrování“ na hrudi.
Ovšem existuje mnoho barevných forem, které se od původních hodně liší. Mohou to být
jednoduché variace až po velice složité kombinace různých barevných odchylek. Všechny
podléhají genetickým zákonitostem, ovšem při kombinaci více znaků je poměrně složité
udržet ustálenou barevnou formu.
Abychom pochopili základy genetiky je nutné začít trochu od základů. Co vlastně určuje
barvu peří ptáků. Je to uspořádání buněk v jednotlivých perech. Pokud uděláme průřez jedním
z krycích per, zjistíme že je složeno z několika vrstev buněk a tyto buňky, resp. jejich obsah
určuje barvu peří. Proto se dostáváme k základnímu kameni zbarvení a to je jednotlivá buňka
tvořící nějaký barevný pigment, jímž je peří zbarveno. Aby buňka mohla tvořit nějaké
barvivo, je k tomu zapotřebí genetické informace, která je uložena v DNA(deoxyribonukleová
kyselina). Můžeme si to představit jako depeši z telegrafu, která je psaná v morseovce
(dlouhý, úzký proužek papíru, kde rozložení teček a čárek určuje nějakou informaci).
Pro lepší pochopení genetiky barevných odchylek uvádím základní pojmy:
Základní barviva:
Eumelanin - šedá a černá barva
Phaeomelanin - hnědá barva
Erythromelanin - červenohnědá barva
Chromozóm: Shluk DNA. V každé buňce je určitý počet chromozómů.
Gen: Je to část DNA na chromozómu, v našem případě několik desítek či stovek vět na
telegrafní depeši, které vypovídají o postupu výroby některých barviv. Z tohoto úseku se
buňka vlastně dozví, jak má při výrobě barviva postupovat.
Alela: Dílčí část genu, každý gen má 2 alely, které se mohou odlišovat, ale také mohou být
stejnými kopiemi a obě dvě vlastně mají svůj recept pro daný pigment, ovšem každá může mít
odlišnou cestu výroby a tím může vznikat i jiná barva.
Genotyp: Geneticky kódovaná informace nacházející se na chromozómech a určující jaká
barviva se budou vyrábět.
Fenotyp: Projev genotypu ve vnějším prostředí. Ukazuje nám skutečnou barvu celého
jedince, protože fenotyp může být odlišný od genotypu, jelikož se některé znaky barevně
překryjí a my je nerozpoznáme (např.:některé barvy jsou genotypem kódovány odděleně a
protože se nacházejí na stejné části těla, vytvoří svou kombinací zbarvení jiné)
Homozygot: Tímto slovem nazýváme jedince(zebřičku), který má v jednom sledovaném
znaku, čili v jednom genu obě alely totožné (Recept na výrobu barviva je stejný. Buňka si pak
jeden vybere a podle něj tvoří barvivo).
Heterozygot: Je to podobné jako v předchozím případě, ovšem s tím rozdílem, že alely
(recepty) jsou odlišné a vzájemně se mohou ovlivňovat (buňka neví, podle kterého receptu má
postupovat).
Dominantní gen (resp. alela): Je to vlastně případ, kdy v jednom genu máme odlišné alely
(heterozygot). Buňka tedy postupuje podle receptu, který je pro ni důležitější (a ten je pak
dominantní). Pokud máme gen pro např. pro celkovou barvu těla a jednotlivé alely označíme
písmenem A, můžeme zvolit standartní zbarvení jako dominantní (A) a bílé zbarvení jemu
recesivní (viz níže) (a). Pak gen bude obsahovat 2 alely: Aa, ale protože pro buňku je
dominantní gen důležitější, řídí se podle něho a zbarvení jednice je standartní.
Recesivní gen (resp. alela): Opak dominantního. Je to vlastně alela podřízená dominantní.
Pokud nastane případ, kdy se sejdou 2 alely stejného recesivního znaku (homozygot), projeví
se tento gen na vnějším vybarvení (fenotypu) jedince a pokud vezmeme v úvahu příklad
z písmenem A, pak tento jedinec má alely aa a jeho zbarvení je bílé.
Základní neboli Mendelistická dědičnost je založena na jednoduchých pravidlech. V případě
křížení dvou jedinců (každý má svou genetickou informaci a potomci získávají od každého
polovinu) nastává případ, kdy se genetická informace každého z nich a jednotlivé geny
rozdělí na polovinu (meioza, proces buněčného dělení). Jelikož je celá DNA v normální buňce
duplikována a jak jsme již říkaly gen obsahuje 2 alely (např. Aa), může se předávat do další
generace jen jedna z nich. To se také děje a záleží na procesech náhody kterou alelu který
potomek od rodiče obdrží. A na tom, které 2 alely se sejdou v jednom jedinci, taková barva
opeření se navenek projeví.
Uvedeme si příklad křížení:
Rodič (P:) AA (standartní) x aa (bílý)
Potomci jsou ve znaku totožní Aa (standartní, ovšem štěpitelní do bílé), ale když:
P: Aa (standart štěp. do bílé) x Aa (standard štěp. do bílé)
Potomci: AA (standart), Aa (standart štěp. do bílé), aa (bílí).
Tady vidíme, že i ze dvou zjevně stejných rodičů se může vyklubat velice odlišné potomstvo.
Poměr genotypů, Mendelistický čtverec
Typy alel
A
a
A
a
AA Aa
Aa aa
Z tabulky vyplývá teoretický štěpný poměr při křížení dvou heterozygótů:
1x AA, 2x Aa, 1x aa. V praxi to znamená, že pokud budeme křížit pár zebřiček, kteří jsou
standartní, ale štěpitelné do bílé (tedy heterozygotní), získáme teoreticky:
25% standartních,
50% standartních štěpitelných do bílé,
25% bílých.
Pokud známe, jak je dědičnost založena, není poté problém uchovat a získat barevné variace
z jedinců, kteří navenek vypadají jako standartní.
Uvádím základní barevné formy a jejich dědičnost (převzato z WWW):
Dominantní gen
G
- Gray Normal, standartní - šedá
BF - Black Face, černovousá (černé skvrny mezi okem a zobákem)
DS - Dominant Silver, stříbrná, pastelová (DB - Dilute Blue)
CR - Crested, chocholatá
Recesivní gen
FF
- Florida Fancy/Isabel (nekompletní dominance), izabelová - rudoboká
YB - Yellow Beak, žlutozobá
P
- Pied, straka
PNG - Penguin, bělobřichá
OB - Orange Breast, rudoprsá
BB - Black Breast, černoprsá
BC - Black Cheek, černolící
RS - Recessive Silver, stříbrná recesivní
W
- White, bílá
Gen vázaný na pohlaví
F
- Fawn, skořicová
CFW - Chestnut Flanked White, mramorová
LB - Light Backed, světlohřbetá
Gen vázaný na pohlaví:
Jedná se o zvláštní typ dědičnosti, která neodpovídá normálním pravidlům dědičnosti, čili ani
štěpným poměrům. Celý problém tkví v tom, že z celé sady chromozómů, má každá buňka
dva pohlavní chromozómy, nazývají se X a Y. Je jimi vlastně určeno pohlaví. Kromě toho
jsou na tomto chromozómu umístěny geny, které ovlivňují také barvu peří. Samci mají sadu
těchto chromozómů XX. Čili na každém chromozómu je jedna velmi podobná alela, která
ovlivňuje svůj protějšek na druhém chromozómu(viz heterozygot (dominance, recesivita),
homozygot). Ovšem problém nastává u samic, které mají jeden chromozóm typu Y, který je
strukturálně odlišný od chromozómu X. Sada u samic tedy vypadá XY. Na chromozomu Y
nejsou umístěny geny pro tvorbu barviv a proto se vše řídí dle chromozómu X, který vlastně
nemá protějšek a tudíž ani neexistuje dominance ani recesivita.
Příklad: skořicové zbarvení
Samec XsXs (skořicové zbarvení)
Samice XY (standart)
Potomci:
Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XsY (skořicové)
Aby se skořicové zbarvení projevilo, musí být u samců na obou alelách (recesivní gen), ale
jelikož u samic jim chybí protějšek na chromozómu Y, stačí aby tento znak byl pouze na
jedné alele.
Samec XX (standart)
Samice XsY (skořicové zbarvení)
Potomci:
Samci XsX (standartní, štěpitelní do skořicové)
Samice XY (standartní)
Některé barevné formy jsou kombinací několika typů zbarvení:
Smetanový: dominantní zředění pigmentu (DB) a skořicové zbarvení (F)
Phaeo: izabelová (FF) a černoprsá (BB)
Autor textu: Ing. Pavel Matiska