stáhnout zde PDF

Transkript

stáhnout zde PDF

07 FUMA Hejhal-Hruby.qxd
11.04.05
18:57
Stránka 126
Petr Hejhal – Petr Hrubý
Dřevěná architektura
13. století v Jihlavě,
Pelhřimově a Humpolci
Cílem příspěvku je podat přehled nejnověji archeologicky zkoumaných stop dřevěných staveb na území měst Jihlava, Pelhřimov a Humpolec. Výběr těchto lokalit není
náhodný. Všechna tři města prošla v průběhu lokace pozoruhodným vývojem, přičemž konkrétních poznatků o tomto procesu je zde velmi málo. O to více je pak potřebné
pozitivně vnímat fakt, že v posledních letech došlo díky soustředěné terénní výzkumné činnosti k nárůstu archeologických výzkumů, které umožnily odkrýt a alespoň
prvotně zhodnotit stopy architektury 13. století na jejich území. Jedná se o archeologické objekty, které jsou pozůstatky staveb dřevěné, popřípadě dřevohliněné
konstrukce. Předložený příspěvek si prozatím neklade za cíl zařadit dnes známé objekty tohoto druhu podle stávajících, či nedávno navržených typologií (srov. Vařeka
2002). Jedná se o souhrn nejnovějších nálezů tohoto druhu, odkrytých a dokumentovaných v posledních třech letech. Zároveň nejde o katalogizaci současného fondu
těchto objektů ve sledovaných městech, nýbrž o výběr takových, které (pokud jde o otázky konstrukčního, technického a dispozičního vybavení) přinášejí relativně nejvíce
informací. Některé ze zahloubených zbytků dřevěných staveb, které byly zachyceny například pouze v liniových výkopech na řezech, zde nejsou uvedeny. Na první pohled
se zdá, že katastr tohoto druhu archeologických památek je v předmětných městech dosud poněkud omezený a torzovitý na to, aby mohl sloužit k plnohodnotnému
studiu stavebního vývoje měst na Českomoravské vrchovině. Přesto se zdá, že ve sledovaném souboru pozůstatků dřevěných staveb 13. století můžeme rozlišit minimálně
to, zda se jedná o stavby, jejichž části se nacházely pod zemí, nebo o stavby ryze nadzemní. V našem případě z tohoto hlediska můžeme mluvit o třech typech:
1)
2)
3)
pozůstatky staveb se suterénem, tj. sklepní částí, která se nacházela zcela pod povrchem
pozůstatky staveb se sníženou podlažní úrovní
pozůstatky nadzemních staveb
Zejména v případě prvního ze tří rozlišených typů se v posledních letech rozběhla, pokud jde o jejich funkční interpretaci,
poměrně bohatá a zdá se, že i nekončící diskuse. Tento problém se pak projevuje i v úrovni názvosloví, kdy označení tohoto
typu objektu kolísá od klasického zemnice, popř. polozemnice, sklep, či nejnověji suterén. Vedle staveb se zahloubenými
sklepy se v poslední době podařilo prozkoumat také několik objektů, které můžeme interpretovat jako zbytky dřevěných
staveb nadzemní konstrukce, bez zahloubené části. Těch je známo obecně méně. Jednou z příčin tohoto stavu může být jistě
způsob provádění terénního výzkumu, nicméně svou roli zde hraje bezpochyby reálný stav zachování pozůstatků těchto
konstrukcí, kteréžto jsou jako archeologické objekty obecně citlivější.
Pokud jde o nálezový, resp. prostorový kontext, přinesly výzkumy ve sledovaných městech poměrně příjemné zjištění, a sice
že nejsou vázány pouze na historická jádra těchto lokalit. Archeologicky zjištěné pozůstatky dřevěných staveb 13. století
známe z dnešních katastrů Jihlavy, Pelhřimova a Humpolce z několika prostorových kontextů:
1)
2)
3)
Obraz nejstaršího osídlení
sledovaných měst v historických
pramenech
1) Premonstráti získali příslušné statky
na Humpolecku a Jihlavsku za velmi
nízkou cenu 100 hřiven stříbra.
Zde se uvádí pět vsí v prostoru mezi
Sázavou a Jihlavou, tedy na české
straně zemské hranice
(též Žemlička 2002, 304).
2) Má se za to, že jde o Moravskou
Třebovou (Trebow). V listině
jmenovány Bobikozle (Pobicozel,
Pobikozli), – Borisowe (Borischow,
Borussow, Borissev, Borissow),
– Vizenowe (Winzenow, Wicenow),
– Kossowe dvojí, (Kossow),
– Dobresowic (Dobresowiz,
Dobessowiz), – Helhota (Lehotka,
Lhota, Legota), – Bolemilzic
(Bolemilziz, Bolemislicz, Bomelici,
Bolemilchichi), – Stibor dvojí,
– Bukowe dvojí (Bukow, Bucow),
– Smirczna (Zmierzna dvojí,
Smirchowe, Smyrchnowe), – Sarech
(Sarch, Sarek), – Posetz (Posez,
Poserz – srov. Jaroš 1995–1996, 37).
pozůstatky staveb v rámci dnes existujících měšťanských parcel uvnitř hradeb měst
pozůstatky staveb mimo rámec dnes existujících měšťanských parcel uvnitř hradeb měst
pozůstatky staveb vně hradeb města v rámci vznikajících předměstí, hornických nebo hutnických osad
Jihlava
Jihlavsko bylo na počátku 13. století součástí značně celistvého zeměpanského území (Hosák 1952, 142–153; Měřínský – Plaček 1989, 4).
Toponymum Jihlava (Giglaue) se poprvé objevuje v souvislosti s vytyčením hranic majetku kláštera v Želivu roku 1226.
Jde o označení řeky v listině papeže Honoria II. (CDB II, 281; Jaroš 1999 b, 12). Zřejmě tatáž řeka (Ihlaua) je v roce 1227 uváděna
jako hranice mezi majetkem želivského kláštera a majetkem tzv. lovětínského újezdu (CDB II, 305; Jaroš 1999, 12). Další zmínka,
tentokráte o osadě Jihlava, se váže k roku 1233, a to v souvislosti s odprodejem patronátu ke kostelu svatého Jana Křtitele
a dalších okolních vsí znovu želivskému klášteru. Touto listinou potvrdil olomoucký biskup Robert převod jihlavského
a humpoleckého církevního zboží z držení řádu německých rytířů, zastoupenému komturem Hermannem Balkem želivskému
klášteru s opatem Herrmannem, včetně patronátního práva ke kostelu sv. Jana Křtitele (CDB III, 48, 49, Jaroš 1999, 12). 1)
V roce 1234 darovali moravský markrabě Přemysl bratr krále Václava I. a královna Konstancie nově vzniklému klášteru
cisterciaček Porta coeli v Předklášteří u Tišnova kromě jiného také statek Jihlava s mýtem a okolními vesnicemi (CDB III, 88;
Jaroš 1999, 12) a sice výměnou za jiný statek. 2) Držbu potvrzuje roku 1238 papež Řehoř IX. a roku 1238 král Václav I. (CDB III,
120, 180, Jaroš 1999, 12). Po roce 1240 získal Václav I. Jihlavu od tišnovského řádu zpět. Ve Václavově konfirmaci z 1. května
1239 v seznamu klášterního majetku osady Jihlava a Brtnice již nefigurují. Z listiny vydané panovníkem 7. prosince 1240 se
dozvídáme, že obě vsi klášteru odňal výměnou za osadu Panov (Bánov). Václav I. v roce 1243 ještě jednou potvrdil platnost
někdejšího prodeje kdysi řádových jihlavských statků premonstrátům v Želivu, přičemž listina již počítala s možností vybudování
nových církevních staveb v budoucnu (CDB III, 49–50). 3)
V následujícím období, v letech 1240–1243, došlo k založení horního města Jihlava (obr. 1). Velký pohyb horního lidu v této době
do Čech zaznamenává k roku 1249 kronika města Kolmar až v dalekém Alsasku (MGH XVII, 245). Ve stejném roce zmiňuje
jeden z pokračovatelů Kosmových účast „bezbožných–zlých lidí z Jihlavy“ v řadách stoupenců „staršího krále“ Václava I.
při obléhání pražského hradu, který byl v té době v držení přívrženců jeho odbojného a zároveň i jediného syna Přemysla,
pozdějšího krále. 16. srpna 1249 došlo k uzavření míru, ve kterém Václav I. po předchozích sankcích i věznění ponechal správu
Moravy Přemyslovi, ale vymínil si „polovinu výnosu jihlavské mince“. To se interpretuje jako doklad velmi časného jihlavského
mincování, nejnověji se ale zmínka vykládá volněji jako polovina výnosu z těžby stříbra (CDB III, 120, 180, 208; Jaroš 1996, 37–38;
týž 1999, 12).
Významným prvkem v konstituci městské obce, je zakládací listina, která měla zaručovat novému sídlišti a jeho obyvatelům
zdárný rozvoj a dlouhodobou hospodářskou perspektivu. Jihlava tuto listinu měla také, avšak do dnešní doby se nedochovala.
Její datace patří před rok 1258 a Jihlava se tak řadila k úzké skupině dvaceti městských obcí, které byly v přemyslovských
zemích konstituovány (Kejř 1998, 121; Pánek 1969). Někdy po roce 1243 se poprvé dovídáme o přítomnosti typicky městských
řádů. Byli to minorité, které vedl převor Eberhard a kteří okolo roku 1245 založili v západní části města klášter s kostelem
126
11.04.05
18:57
Stránka 127
Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci
A
B
obr. 1
Jihlava, plán Masarykova náměstí
s plochami zkoumanými v letech 2002
a 2004 (archiv ARCHAIA Brno).
Abb. 1
Stadt Jihlava (Iglau), Grundriss des
Masarykovo náměstí Platzes mit
Grabungsflachen asu der Jahren 2002
und 2004 (Archiv ARCHAIA Brno).
127
11.04.05
18:57
Stránka 128
A
obr. 2
Pelhřimov, plán středověkého jádra
města se zkoumanou parcelou
Masarykovo náměstí 18
(archiv ARCHAIA Brno).
Abb. 2
Stadt Pelhřimov (Pilgrim).
Grundriss des mittelalterlichen
Stadtkernes mit dem Haus No. 18
128
11.04.05
18:57
3) To bývá interpretováno jako odraz
začínající živelné výstavby kostelíků
a kaplí v prostředí nových hornických
osad. Ty mohly být zdrojem příjmů
a snad i proto se měl znovu oživit
spor mezi premonstráty
a německými rytíři ve snaze
zpochybnit smlouvu z roku 1233
(srov. Žemlička 2002, 306).
4) Podle části, týkající se zákazu
přijímání zejména vídeňských
platidel, bývá formulář kladen k roku
1270 (Jaroš 1995–1996, 38).
5) Ius regale montanorum vychází
z práva jihlavského, doplněno
normami práva římského. Dílo
italského právníka Gozzia z Orvieta.
Stránka 129
Nanebevzetí Panny Marie. Dále to pak byli dominikáni vedení kvadriánem Bertoldem a kteří v roce 1247 založili svůj klášter
pro změnu na severním obvodu městského areálu. Konventní chrám byl zasvěcen Povýšení svatého kříže. Velmi důležitým
datem je pro změny struktury osídlení a konstituci města také rok 1257, kdy byla rodící se duchovní správa Jihlavy znovu
zhuštěna. V tomto roce byl olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku vysvěcen velkoryse koncipovaný chrám
sv. Jakuba Většího ve východní části města (CDB V, 130).
Na severním předpolí nově lokovaného města, na cestě k říčnímu brodu, byl nejpozději v 50. letech postaven také špitál
sv. Alžběty, který je zmiňován v listině z 2. listopadu 1258 (CDB V, 168). Není jisté, zda se v tomto prostoru již v polovině 13. století
koncentrovalo výraznější osídlení předměstského charakteru a stejně tak zůstává neobjasněna konkrétní poloha někdejšího
špitálu.
V privilegiu z r. 1270 Přemysl Otakar II. uděluje Jihlavě stavební řád (CDB V, č. 602). Náměstí se stalo středem, odkud vycházely
hlavní ulice a další se vymezovaly podle předem určených bloků či ochozů (CDB V, 602; Jaroš 1999, 12). Mnohé cenné
informace k areálu města ve 13. století jsou obsaženy také v tzv. formuláři Jindřicha Vlacha, kde je dochováno znění mnoha
listin českého panovníka pro česká a moravská města. Z nařízení panovníka měla být Jihlava opevněna příkopem a parkánem.
Mluví se zde také o zřícených věžích, které mají být znovu postaveny a nezřícené opraveny (RBM II, č. 2400, s. 1039–1040.
To by svědčilo o existenci opevnění ještě před vydáním dokumentu, za jehož autora bývá považován Přemysl II. Otakar. 4)
Období mezi léty 1270 až 1278 je pro Jihlavu charakteristické dalším upevňováním dosažených práv, které Jihlavě a celému
jejímu zázemí zaručovaly perspektivní růst a prosperitu. Lze říci, že význam Jihlavy jako zdroje stříbra a jedné z hlavních opor
panovníkovy moci kulminuje, což se odráží také v projevech zájmu a podpory ze strany krále.
V období tzv. zlých let připadla správa Moravy římskému císaři a králi Rudolfu I. Habsburskému. U Jihlavy se jeho poručnická
správa projevila vydáním mnohých práv (RBM II, č. 1142). Reforma mincovnictví, provedená v roce 1300, byla logicky provázena
také právní reformou hornictví, 5) přičemž obojí souviselo s otvírkou nového, velmi bohatého revíru v Kutné Hoře, nejpozději
v 90. letech 13. století (Žemlička 1986, 223–227). Výrazný zlom v báňském podnikání představují léta 1328 a 1329, kdy oblast
zasáhly seismické otřesy, díky kterým došlo k zasypání, popřípadě zaplavování části dolů (k tomu Jaroš 1999b, 14).
6) in Gumpoldis.
7) Ten byl součástí širšího výskytiště
zlata v sekundárních ložiscích na
Pelhřimovsku. K dalším centrům
rýžovnictví patřilo Pacovsko
a Novocerekvicko.
8) 1252 Heinricus, magister monetae.
9) Po stezce ostatně cestoval roku 1149
také olomoucký biskup Zdík
(FRB II., 490).
Humpolec
Humpolec lze považovat za regionálně dosti významné rodící se centrum předlokačního charakteru, které se nachází jen 22 km
severozápadně od Jihlavy. Osudy obou lokalit jsou si přibližně do poloviny 13. století dosti podobné a zdá se, že pro život trhové
osady Jihlava mohla mít blízkost Humpolce vcelku velký význam. Podobně jako osada Jihlava, tak i Humpolec byl na počátku
pravděpodobně zeměpanským majetkem. První písemná zmínka se objevuje roku 1219 v mladším listinném falzu. 6) Do roku
1233 patřila část příjmů z osady Humpolec řádu německých rytířů. Šlo o podací právo ke kostelu (kapli) sv. Mikuláše a také
o zádušní statky a příjmy z nich. To vše ovšem odkoupili toho roku od řádu želivští premonstráti. Zdá se, že jde o projev rostoucí
hospodářské síly želivského klášterního panství.
I v případě Humpolce hrál roli v jeho rozvoji na počátku 13. století zájem o drahé kovy. Zde byla pozornost prospektorů kromě
stříbra zaměřena také na humpolecký zlatorudný pás, na kterém bylo možno kov získávat jak těžbou, tak i rýžováním
(Žemlička 2002, 303–304). 7) Datování vzniku, přesná lokalizace, ani rozsah či zánik zdejších dolů nebo rýžovišť bohužel
neznáme. Zdá se však, že jejich význam nebyl úplně zanedbatelný, protože stejně jako v Jihlavě působil v polovině 13. století
v Humpolci mincmistr. 8) Teprve mimořádný rozvoj objemu bohatých ložisek stříbra v místě dnešních Starých Hor u Jihlavy
ukončil do té doby pozoruhodně podobný vývoj obou osad a vynesl Jihlavu, co do významu, daleko vpřed.
Podobně jako v Jihlavě, vystupují i v Humpolci v majetkových poměrech prvních třech dekád 13. století velmi významně želivští
premonstráti. To by mohlo naznačovat, že obchodní stezka, tzv. Humpolecká, mezi Jihlavou a Humpolcem měla pro hospodářský
život obou lokalit dost možná větší význam, než se obecně soudí. Bez ní by sotva mohl konvent výkon svých majetkových práv
uskutečňovat v Humpolci a současně i v jihlavské farnosti. Počátky cesty spadají pravděpodobně ještě do sklonku raného
středověku. Její význam ještě vzrostl založením kláštera v Želivu roku 1144, slibným zalidňováním mikroregionu a nakonec
i samotnou lokací města Humpolce. 9)
Pelhřimov (obr. 2)
Pro 12. století se předpokládá i první souvislejší osídlení vlastního Pelhřimovska, které roku 1144 daroval český kníže Vratislav
pražskému arcibiskupství. Původní raně středověká osada, předchůdce dnešního města, je hledána v okolí kostela sv. Víta
a Hrnčířské ulice (severovýchodně od městského jádra). Tato osada spadala pod panství Červená Řečice a byla spravována
pražským arcibiskupstvím. Kolem roku 1203 je také doloženo osídlení výšinných poloh kolem Rynárce nad Pelhřimovem.
Zřejmě v 1. třetině 13. století byla za účasti německých kolonistů založena na strategické vyvýšenině nová osada „Starý“
Pelhřimov, která však postrádala dostupný zdroj vody a nikdy se nerozvinula ve skutečné město (Dobiáš 1927; Kuča 2000,
Martínková 1999). Vlastní město Pelhřimov bylo podle nejnovějších poznatků (Martínková 1999, Kuča 2000), založeno
biskupem Janem III. z Dražic v 60. letech 13. století 2 km JV od zmiňovaného Starého Pelhřimova, odkud sem zřejmě přesídlila
i část osadníků. Starší sídliště okolo kostela sv. Víta a v Hrnčířské ulici se tak přeměnilo v předměstskou aglomeraci s názvem
Česká ulice, neboť v nově založeném městě měla německá složka zřejmou převahu (Kuča 2002, 101–103).
Město bylo vypáleno a vylidněno v 90. letech 13. století spojenci Vítkovců, následně na žádost biskupa Tobiáše z Bechyně
znovu obnoveno a obehnáno dřevěnou palisádou a příkopem (Martínková 1999). Válečné události z roku 1318 již neměly
na vývoj středověkého města tak tragické dopady. Další příliv německých kolonistů způsobil, že v roce 1379 tvořili německy
mluvící měšťané 2/3 obyvatelstva. Z důvodů malé plochy vnitřního města byl ještě před rokem 1379 uvnitř hradeb
v severovýchodní části náměstí postaven domovní blok, který tak výrazně zmenšil jeho plochu. Vnitřní město se již od počátků dělilo
na čtyři čtvrtě: 1. čtvrť (západní a severní strana náměstí a část Poděbradovy ulice), 2. čtvrť (ulice Palackého, Klarertova a Školní),
129
11.04.05
18:57
Stránka 130
obr. 3
Humpolec, plán části Horního náměstí
s výzkumnou plochou z roku 2004
Abb. 3
Stadt Humpolec (Gumpoltz).
Grundriss der Grabungsfläche aus
dem Jahre 2004 am Horní náměstí Platz
130
11.04.05
18:57
Stránka 131
3. čtvrť (ulice obě strany Růžové ulice), 4. čtvrť (část ulice Růžová a Poděbradova, východní a jižní fronta náměstí). Již ve 14. století
existovala též čtyři předměstí. Z hlediska urbanistického vývoje je i v tomto smyslu zajímavé, že ještě kolem poloviny 16. století
se nacházely ve vnitřním městě nezastavěné parcely či pouze provizorní domky. To se týkalo především 2. městské čtvrti
(Martínková – Martínek, 2002).
POPIS SLEDOVANÝCH
ZBYTKŮ DŘEVĚNÝCH STAVEB
Stavby se suterény
Jihlava – Joštova ulice
V proluce mezi domy č.p. 8 a 10 byla v dubnu a květnu 2003 odkryta část suterénu dřevohliněné stavby. Objekt se nachází
v západní frontě domů Joštovy ulice (platea Oleatorum). Situace byla dokumentována v ploše a na řezech. Lokalita
je součástí domovního bloku, vymezeného na jižní straně ulicí Brněnskou, na severní a východní straně lomící se ulicí Joštovou
a na západní straně ulicí Lazebnická. Šířka zkoumané proluky při uliční čáře činí cca 8 m, hloubka proluky je cca 10 m.
Nadmořská výška je zhruba 510 m n. m.
Objekt, považovaný za suterénní část dřevěné stavby, se nacházel v jižní části zkoumané proluky. Výzkumem bylo možno
zachytit pouze jeho severní část se vstupní šíjí. Jižní stěna objektu byla zničena při stavebních pracích, souvisejících
s rekonstrukcí sousedního domu (Joštova 10), která proběhla v 80. letech 20. století. Z technických důvodů nebyla zachycena
východní stěna suterénu. Nevíme tedy, zda dům respektoval svými rozměry a dispozicí uliční čáru. Lze konstatovat,
že ji respektoval orientací své kratší strany (za předpokladu, že průběh ulice zůstal od středověku nezměněn). Můžeme
rekonstruovat rozměr delší (severní) strany suterénu se vstupní šíjí přibližně 7 m (bez vstupní šíje cca 4 m) a hloubku nejméně 1,4 m.
Vzhledem ke struktuře podloží, do kterého byl vyhlouben, je nutné alespoň na některých místech předpokládat dřevěné
vyztužení stěn. Pozůstatky tohoto bednění se dochovaly jako obložení stupňů schodiště. Suterén byl po ztrátě své funkce
v podstatě jednorázově zasypán. Na základě nalezeného keramického materiálu můžeme tuto událost datovat do 2. pol. 14. století,
popř. do poloviny století následujícího (obr. 17).
10) Na stejné úrovni, tedy na dřívější
uliční čáře, byl v interiéru sklepa
sousedního domu na jihu
zdokumentován objekt zahloubený
do podloží v přechodu terciérních
písků a krystalinika. Tento objekt
může být rovněž zbytkem sklepa
dřevěného domu.
Jihlava – Masarykovo náměstí 1 a 2
Jedná se o komplex budov historické radnice, situovaný v severovýchodní části jihlavského fora ve východní frontě domů
(obr. 1:A). Sklon terénu je zde, podobně jako na celém náměstí, mírný směrem k jihu. Nadmořská výška lokality se pohybuje
okolo 518–521 m n. m. Archeologickým výzkumem v roce 2004 zde byla odkryta vstupní šíje suterénní části dřevěné stavby.
Tato vstupní šíje byla orientována směrem do náměstí, přičemž byla fixována na zaniklou uliční čáru, situovanou dnes několik
metrů směrem do vnitřku radničního komplexu (obr. 5). Tato vstupní šíje byla vybavena relativně dobře zachovalými schůdky,
vyřezanými do tercierního písčitého podloží (obr. 18:4). 10) Vstupní šíje byla na východní straně narušena kamenným zdivem,
které v suterénní úrovní bylo vnější stěnou sklepa a v nadzemní úrovni pravděpodobně i štítovou zdí domů. Tato zeď byla
postavena pravděpodobně ještě v průběhu 13. století a její vznik je zároveň dobou ukončení existence dřevěné suterénní
části středověkého domu. Rovněž jižní strana vstupní šíje byla porušena mladším kamenným vstupem do sklepa, který byl
zakončen žulovým portálem. Archeologická situace umožňuje hovořit o superpozici staršího sklepa dřevěného domu
a mladšího sklepa kamenného. V zánikových vrstvách ve výplni vstupní šíje se nalézala převážně tuhová keramika 13. století.
Součástí souboru nálezů byl také stříbrný brakteát, dosud numismaticky nevyhodnocený.
11) Výkopy 0549, 1622, 1634, 1637 b,
2651, 2653, 2662, 2664, 2667, 2669
Jihlava – Staré Hory (poloha Na dolech)
Jedná se o polohu limitovanou ze severní až severozápadní strany zástavbou dnešních Starých Hor a ze strany západní
pak sídlištěm Na dolech. Jihozápadní strana je prostorově vymezena místní částí Horní Kosov. Východní a jihovýchodní strana
lokality je limitována přírodní hranicí, kterou je výrazný terénní zářez, či lépe údolíčko, kudy ještě v nedávné době tekl drobný
potok, vlévající se zprava do Jihlavy. Sama lokalita je situována na poměrně vysokém a táhlém návrší s mírným sklonem
k severovýchodu, přičemž archeologické objekty a další situace byly zachyceny v rozmezí nadmořských výšek zhruba
490 m až 520 m n. m. Celkem bylo výzkumem identifikováno a prozkoumáno 10 těchto objektů (obr. 4, obr. 7–11, obr. 13,
obr. 15). 11) Část z nich se nalézala v relativně izolovaných situacích v jižní a střední části zkoumané plochy, většina však
vytvářela v severní části lokality kumulaci, umožňující hovořit o pozůstatcích areálu úpravny rud či o areálu obytném (obr. 4).
Některé ze zkoumaných zbytků staveb se pak vymykaly běžným formám, známým z četných středověkých zaniklých sídlišť
a areálů středověkých měst (srov. obr. 13).
POPIS SLEDOVANÝCH
Jihlava – Masarykovo náměstí, severní část plochy
Jednou z lokalit, které v nejnovější době poskytly významné informace o nejstarším osídlení katastru Jihlavy, je Masarykovo
náměstí (obr. 1:B). Plocha náměstí je orientována SSZ–JJV, přičemž tato orientace je v jistém nesouladu s přirozeným spádem
terénu, který se svažuje téměř bez odchylky od severu k jihu. Přirozeným vyústěním a nejnižším bodem náměstí je pak na dolním
jižním konci ulice Znojemská.
Stavby se sníženou
podlažní úrovní
Celkem byly zachyceny tři objekty, charakterizované jako zbytky dřevěných staveb (obr. 16). V severní části výzkumné plochy
byl situován pravidelný objekt s oblými rohy a podlažní úrovní zahloubenou o 40–50 cm od podloží a kulturní vrstvy vrcholného
středověku. Další takový objekt se nacházel jen o několik metrů jižněji. Byl bohužel narušen mladším výkopem pro dřevěný dlabaný
vodovod. Známe tedy pouze jeho severní a jižní stranu, nicméně úroveň snížení jeho dna vůči středověkému povrchu náměstí se
pohybovala opět okolo 50 cm. Třetím zbytkem dřevěné stavby na lokalitě byl objekt, zachycený v úseku 102–104 m od severního
konce plochy. Zachycen byl pouze v rozsahu okolo 15–20 %, zbylá hmota byla zcela zničena výkopem, souvisejícím s výstavbou
obchodního domu Prior, taktéž svrchní uzavírací vrstvy byly poškozeny nebo odstraněny recentními materiály stejného původu.
Vůči středověké úrovni náměstí byl snížen asi o 50–65 cm (obr. 18:1–3). Ve všech třech případech šlo o zbytky staveb, v jejichž
zásypových a splachových vrstvách se nacházely fragmenty keramiky patřící rámcově do 13. století. U všech těchto objektů byla
zároveň pozorována vrstva valounového a štěrkového štětování, která jejich stratigrafie uzavírala a která reprezentovala poslední
fázi jejich zániku.
131
11.04.05
18:57
Stránka 132
obr. 4
Jihlava – Staré Hory,
plán části výzkumné plochy
z roku 2002 na důlní lokalitě
Abb. 4
Jihlava – Stare Hory (Iglau – Altenberg).
Grabung der mittelalterlichen
Bergbauagglomeration im Jahre 2002,
Grundriss der Grabungsfläache
132
11.04.05
18:57
Stránka 133
Pelhřimov – Masarykovo náměstí 18
Lokalita se nachází v jihozápadním rohu hlavního rynku (Masarykovo náměstí), v místě vyústění Rynárecké ulice z náměstí
v její západní frontě (obr. 2:A). Uliční čára je v této části náměstí se sousedním domem s renesančním štítem a sgrafity zubovitě
odsazena. Námi sledovaná lokalita je směrem k jihu, tedy k Rynárecké bráně první stavbou, která nevytváří souvislé podloubí,
jako všechny ostatní domy severně od ní. Uliční fronta této skupiny domů je právě sousedním, severním domem ukončena
zubovitým odsazením. Týlní část dvorního traktu původně naléhala na vnitřní hradební obvod města. V dobách, kdy funkce
hradeb ustoupila do pozadí zde ve dvorním traktu vznikla hospodářská stavba, která na hradební zdi parazituje a jejíž západní
stěnu někdejší hradba tvoří. Kromě domu v čelní části parcely a západní dvorní stavby stála ve dvorním traktu ještě donedávna
další přístavba, situovaná při jižní podélné stěně dvora. Šířka parcely se v místě uliční čáry pohybuje okolo 13,7 m, celková délka
pak od uliční čáry až k někdejší hradební linii okolo 53,5 m. Lokalitu lze tedy klasifikovat jako kratší formu klasické gotické
hloubkové parcely. Nadmořská výška lokality je asi 500 m n. m.
Zbytky zahloubené dřevěné stavby byly identifikovány v severovýchodním rohu dvorního traktu (obr. 6). Takzvaný suterén,
nebo zemnice, se zde nacházela v podobě výkopu do podloží s plochým dnem a našlapanými komunikačními vrstvičkami
(obr. 14). Stěny, zhruba do výše asi 40–50 cm, byly vybaveny dřevěnými fošnami, nebo deskami, jejichž upevnění v rozích
bylo buď na čepy, nebo s rohovými stojkami. To se ovšem nedochovalo. Rozborem zetlelých dřevěných zbytků bylo zjištěno,
že se jedná o smrkové dřevo. Kromě uvedených desek se v zásypu této stavby nacházela i hrubě opracovaná, asi 10–15 cm tlustá
smrková kulatina, bohužel s vyhnilým jádrem, takže nebylo možné provést dendrologické datování. Zajímavým pozorováním je,
že orientace zaniklé stavby odpovídá směru východ-západ, což nekoresponduje se současnou, potažmo pozdně středověkou
orientací parcely kamenného domu (obr. 6).
POPIS SLEDOVANÝCH
Nadzemní nezahloubené stavby
12) Vrstva 2272
13) Vrstva 2271
14) Vrstva 2269
15) Vrstva 2270
Jihlava – Staré Hory
Objektem, který můžeme označit za pozůstatky lehčí nadzemní stavby, byl žlabový pravoúhlý mělký objekt 1589 v severní
části naleziště (obr. 4, obr. 11:1). Zachycen byl v podobě mělkého žlabu, pravděpodobně zbytku dřevěné (sroubené?)
konstrukce 12) s pravoúhlým nárožím, které bylo navíc zpevněno pilotou, nebo silnějším kůlem, 13) nesoucím konstrukci stavby.
V prostoru, který odkryté nároží vymezovalo a který se tedy nacházel s největší pravděpodobností v interiéru objektu,
byla zkoumána velice tenká komunikační vrstvička 14) a lokální okrově zbarvená propálená vrstva, 15) dokládající přítomnost
blíže neurčeného pyrotechnologického zařízení.
Pozůstatky druhé, pravděpodobně nadzemní stavby, byly prozkoumány na samém okraji návrší nad někdejší vodotečí.
Představoval ji objekt 3543 (obr. 11:2). Jednalo se o část základů obdélné, nebo čtvercové stavby, která byla situována
na zlomu svahu, takže část báze se nacházela cca 40 cm pod úrovní terénu a část se musela nacházet s největší pravděpodobností
nad povrchem. Prozkoumána tak byla právě západní, do země mírně zapuštěná strana, která měřila téměř přesně 3 m.
Nevyřešena potom ovšem zůstává podoba nosné konstrukce, která podlahu stavby na východní, prudce se svažující straně
vynášela. Vzhledem ke stopám dřevěných pilot s plochým dnem, které se nacházely jak v rozích, tak ve středu západní stěny
stavby, lze předpokládat, že plošina konstrukce byla na východní straně nesena podobně. U tohoto objektu zůstala v podobě
zuhelnatělého dřeva zachována také část konstrukce severní dřevěné stěny stavby, respektive její základové partie. Zajímavým
a poněkud nezvyklým prvkem interiéru objektu bylo dvojúrovňové dno, dělené odskokem prakticky v polovině stavby. Stavba
zanikla požárem, což dokládají zuhelnatělé, výrazně tmavě probarvené zánikové vrstvy ve výplni.
Humpolec – Masarykovo náměstí, odstavná plocha parkoviště
Další pozůstatky zaniklé nadzemní stavby byly prozkoumány v historickém jádru Humpolce, cca 40 m severovýchodně
od presbytáře kostela sv. Mikuláše (obr. 3). Výzkum zachytil jihozápadní nároží a otopné zařízení v interiéru stavby. Otopné
zařízení bylo tvořeno samotným topeništěm a předpecní jámou. Prostor topeniště (v době výzkumu destruovaný) byl vybudován
z kamene a rekonstrukci jeho původní podoby nálezová situace neumožňovala. Stejně tak jako u předchozích popisovaných
staveb, můžeme i zde předpokládat původní čtvercový či obdélný půdorys stavby (obr. 12). Rozměry stavby předpokládáme
hypoteticky 6 × 5 m. Fragmentární zachování pozůstatků můžeme připsat na vrub razantní skrývce, která na ploše proběhla.
Z tohoto důvodu nebyly zachyceny žádné konstrukční detaily. Otázkou zůstává vztah kůlových jamek v blízkosti nároží stavby
k stavbě samotné. Na lokalitě byly zachyceny také tři další, již méně výrazná, resp. méně zachovalá otopná zařízení stejného
typu. Také v těchto případech předpokládáme jejich umístění v interiérech již beze stop zaniklých nadzemních nezahloubených
staveb. Stavby lze datovat do 13. století.
Rozbor zkoumaných zbytků
dřevěných staveb
Stavby se suterény – základní údaje
Pro následující rozbor můžeme použít stavby z lokality Jihlava – Staré Hory, představující vzhledem k charakteru výzkumu a způsobu
odkryvu nejreprezentativnější část sledovaného souboru objektů. Stavby z ostatních lokalit nebyly zachyceny v celém půdorysu.
16) To je případ objektu 2662
Pozůstatky staveb se zahloubenými suterény byly na Starých Horách zastoupeny jednoduchými kvadratickými (obdélnými
nebo čtvercovými) výkopy do podloží, přičemž stěny výkopů byly většinou hladké a téměř kolmé. Pouze u několika případů
byly ve svrchních partiích výrazně šikmé, což lze interpretovat jako doklad druhotného dosypání materiálu po výstavbě stěn
a jejich úpravě z vnější strany. Hloubky podlažních úrovní všech dokumentovaných reliktů staveb se pohybovaly okolo 1,0–1,3
(ve výjimečných případech pak dokonce 1,8 m) od úrovně skrývky. 16) Jejich základní rozměry byly pochopitelně různé, stejně
jako poměry stran. Možno říci, že na lokalitě byly zkoumány suterény výrazně obdélné (2,5 × 5,1 m) 17) až po téměř pravidelně
čtvercové, s rozměry 4,2 × 4,0 m, nebo 3,0 × 3,3 m. 18) Podobně je tomu i s užitnou základní plochou vnitřní části sklepa
bez vstupní šíje, která se pohybovala od nejnižších hodnot okolo 9,9 m 2 (objekty 1634 a 2667) až po rekordní rozlohu interiéru
18,1 m 2 u zahloubené části domu 2664 (obr. 7:11, obr. 13).
17) Objekt 0549
18) Objekty 2669, 2667 a 1634
Vstupní šíje, schody a podlahy
Většina zkoumaných sklepních částí dřevohliněných staveb v Jihlavě – Starých Horách byla opatřena vstupní šíjí, nacházející
se téměř výhradně při jedné z kratších stěn sklepa. Výjimkou byla stavba 0549 (obr. 7 dole). Tam byla vstupní šíje umístěna
133
11.04.05
18:57
Stránka 134
obr. 5
Jihlava – Masarykovo náměstí 1.
Zkoumaná část přízemí domu
se zachyceným suterénem domu
Abb. 5
Stadt Jihlava (Iglau) – Masarykovo
náměstí 1 (Hauptplatz No. 1). Grundriss
im Interieur des Hauses mit Überresten
der Stein -und Holzkonstruktionen
134
11.04.05
18:57
19) Tato stavba se liší i poměrem stran.
Z těchto důvodů bývá uvažováno
o jiném charakteru konstrukce
i o jiné funkci, než u ostatních
zachycených staveb.
Stránka 135
ze severní strany, tedy u delší ze stěn zahloubené části domu a navíc zhruba uprostřed, nikoliv při nároží. 19) Tento vstup měl
u některých objektů podobu mírně se svažujícího jednoduchého výkopu bez dalších prokazatelných konstrukčních prvků.
V mnoha případech však byla vstupní šíje vybudována jako krátké schodiště, ústící na úrovni podlahy zahloubené partie domu.
Nejlépe zachována a prozkoumána byla vstupní šíje u objektu 1622 (obr. 8 nahoře). Zde bylo identifikováno sedm schodových
stupňů, vysekaných, nebo lépe vyřezaných do ztvrdlého písčitojílovitého podkladu (obr. 15:5). Šíře vstupní šíje se pohybovala
okolo 1,2 m, výška jednoho schodu v průměru cca 15–20 cm. Po obou stranách vstupu byly nalezeny asi 10 cm široké žlaby
s humózní hliněnou výplní, kterou možno označit za zbytky dřevěné hmoty. Také na povrchu každého z pečlivě zkoumaných
schodů byla patrná nášlapová tmavá uhlíkatá vrstvička s vysokým obsahem organické hmoty. Jde bezpochyby o zbytky
schodů, tvořených dřevěnými prkny, zasazenými do fošen, položených svažitě podél stěn vstupu. Podobná situace byla patrná
i v objektu 2662 (obr. 15:6), kde byly nalezeny celkem čtyři schody, znovu s ušlapanou tenkou vrstvičkou s podílem uhlíků.
Podlažní úroveň se zachovala výlučně jako komunikační, tenká a velmi tvrdá vrstvička, obsahující jen malé množství
archeologických nálezů. Měla charakter většinou tmavšího nášlapu, který byl bohatý na popel, uhlíky a v lepších případech
na poněkud větší kusy zetlelé dřevité hmoty. Tento stav zachování neumožňuje bohužel bezpečně rozpoznat, zda podlahy
sklepních částí zdejších domů byly skutečně holé, nebo zda byly tvořeny např. prkny, nebo fošnami. Pravděpodobnější se jeví
spíše varianta první.
Vstupní šíje byla zachycena i na lokalitě Jihlava – Joštova ulice. Délka vstupní šíje byla 3,5 m. Bylo identifikováno 7 stupňů
schodiště, vysekaných do písčitého podloží. Výška stupňů se pohybovala mezi 0,14 m a 0,21 m. Bylo identifikováno obložení
stupňů, původně tvořené dřevěnými prkny či fošnami (obr. 17, obr. 18:5). Podobně konstruovaný vstup byl zachycen
i u suterénního objektu při výzkumu radnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v roce 2004.
20) Viz např. objekt 1634, nebo 2653
Další konstrukční prvky
Pokud jde o další konstrukční prvky, nálezová situace není příliš bohatá. V interiéru v podlažní úrovni se na jihlavských Starých
Horách takřka ve všech případech nacházely v rozích pravidelné jámy po nosných dřevěných pilotech, které držely konstrukci
podlahy přízemní části a snad i celou kostru nadzemní partie stavby. Tyto jámy byly spíše kruhové, u několika domů však nesly
v náznacích stopy tvarové deformace s náznakem oblých rohů, takže u nosných pilotů lze předpokládat částečné opracování
do hranolů. Průměry těchto nosných dřevěných sloupů se mohly pohybovat od nejmenších, 18–20, 22, 28 až po skutečně
masivní pilíře o průměru 40–46 cm. Kromě základní čtveřice kůlových jam po nosných kůlech v rozích se v podlažní úrovni
nacházely i stopy dalších dřevěných sloupů, zpravidla menšího průměru a většinou situovaných do poloviny délky stěny.
Nejvýrazněji se tyto menší kůlové jámy koncentrovaly v místě vyústění vstupní šíje do interiéru, což může být pozůstatek dveřní
konstrukce, snad rámu. 20) V několika málo případech se ve zkoumaných zahloubených prostorách domů zachovaly zbytky
dřevěných stěn. Příkladem může být třeba stavba 2653, kde se v podobě humózní výplně v úrovni podlahy a zhruba 20 cm
nad touto úrovní zachovala severní a severozápadní stěna zahloubené částí domu. U objektu 2667 byla při severní stěně
nalezena kamenná, poměrně pravidelná podezdívka, konstruovaná na sucho a reprezentovaná pouze jednou řadou kamenů
(obr. 10 nahoře). V tomto směru zajímavá terénní situace byla odkryta také u stavby 1634 (obr. 8 dole). Zde při vyústění levé
stěny vstupní šíje do sníženého interiéru bylo tvořeno kumulací kamene, která měla charakter zpevňovací zídky. Pozoruhodně
zachovalý byl v tomto ohledu objekt z Pelhřimova – Masarykova náměstí 18, u kterého byly zjištěny stěny ze smrkových desek,
resp. fošen. Ve výplni zbytků stavby byly nalezeny také kůly, průměru okolo 10–15 cm.
Technické vybavení
Jev, který je téměř pro všechny zkoumané zahloubené stavby společný, je naprostá absence jakýchkoliv stop po vnitřním
vybavení. V úrovni podlažního horizontu, ani po jeho odstranění nebyly, nalezeny žádné archeologické doklady tohoto druhu,
např. v podobě samostatných kůlových jamek, nebo jejich uskupení. Jedinou výjimku představuje suterén domu 2662
(obr 9 dole) v Jihlavě – Starých Horách, v jehož západní části, těsně vedle vyústění schodové vstupní šíje směrem dovnitř,
se v úrovni podlahy nacházel nepravidelně kvadratický zahloubený objekt. Měl rozměry 70–90 cm × 100 cm a hloubku okolo
60 cm. Z nepatrné části podpodlažní jámy byly patrné zbytky dřevité organické hmoty, které mohly být dřevěným obložením
stěn. Při dně výkopu bylo nalezeno množství tuhové keramiky 13. století a tedy související s existencí zdejší osady i domu 2662.
Jednalo se přitom o celá torza nádob s nízkým stupněm fragmentarizace. Další nepravidelná řada tří menších kůlů se v tomto
domě, respektive v jeho sklepní části, nacházela ve východní polovině severní stěny. Ty po sobě zanechaly stopy v podobě
kruhových kůlových jamek průměru 20–25 cm s plochým dnem. Je však třeba připustit, že tyto kůly mohly být součástí vlastní
konstrukce domu a s případným, či domnělým vybavením sklepa vůbec nesouvisí.
Závěrečná diskuse
Letmý přehled archeologicky doložených zbytků dřevěných staveb, provedený na příkladu Jihlavy, Humpolce a Pelhřimova
naznačuje, že problematika je natolik široká, že ji nelze zúžit pouze na diskusi o suterénech měšťanských domů. Kolize
interpretace může nastat již u staveb, nacházejících se ve dvorních traktech měšťanských parcel, či u staveb, jako třeba
v Jihlavě na Masarykově náměstí. Ty mírou zahloubení a velikostí neodpovídají ani zdaleka představám o sklepech opravdových
měšťanských domů.
Nejvíce pak k opatrnosti nutí podzemní části staveb, nacházející se mimo městský areál. Jako příklad může sloužit lokalita
Jihlava – Staré Hory. Způsob a podmínky odkryvu, včetně objektivního stavu zachování terénů, neumožnily identifikovat menší
a citlivější archeologické objekty, vázané prostorově na zahloubené zbytky staveb. Nebyly nalezeny studny, odpadní jímky
a nebo zbytky hospodářského zázemí staveb. Zde by kromě sklepů běžných středověkých domů mohlo jít o stavby,
které mohly plnit také funkce spojené přímo s provozem dolů a povrchových těžních zařízení, nebo funkce spojené s různými
procesy úpravy a zpracování suroviny (srov. obr. 4).
V případě hornické aglomerace na Starých Horách Jihlavy nelze tedy podle dostupných údajů bezpečně definovat obytné
a neobytné stavby. V aglomeraci, kde probíhaly sídlištní, těžební a výrobní aktivity současně, se hranice mezi obytnými
a výrobními areály přirozeně stírá a stejně tak je tomu zřejmě i u jednotlivých identifikovaných staveb. Jejich archeologický
projev přitom může v drtivé většině případů být zcela shodný s archeologickým projevem běžného typu obytných staveb,
které se vyskytují v prostředí vrcholně středověkého města či vesnice. Pokud jde o doklady obytných funkcí, může i přes značné
135
11.04.05
18:57
Stránka 136
obr. 6
Pelhřimov – Masarykovo náměstí 18.
Dům a dvorní trakt zkoumaný v roce
2004 (archiv ARCHAIA Brno).
Abb. 6
Stadt Pelhřimov (Pilgrim) Masarykovo
náměstí 18 (Hauptplatz No. 18),
Haus und Hoftrakt mit der Sondage
im Jahre 2004 (archiv ARCHAIA Brno).
136
11.04.05
18:57
Stránka 137
výhrady určitou indícii představovat situace s podpodlažní jámou v domě 2662. Zde byl nalezen malý zásobní, nebo odkládací
sklípek, či skrýš, jehož hlavní přednost, vyplývající z jeho umístění, spočívala v trvalé schopnosti udržení nízké teploty.
21) Jedná se o sídliště a důlní areál,
vybudovaný ve vysokohorském
prostředí francouzských Alp
ve výšce okolo 1800 m n. m.
22) Studie řeší otázku sociálního státu,
života a mentality středověkých
horníků (Baily-Maitre 1994, 16–28;
táž 2002, 159–175).
Celkově lze říci, že současné představy vzhledu a vybavení staveb, jejichž pozůstatky jsou tzv. sklepy, suterény, někdy též
zemnice, či polozemnice, se opírají o nejrůznější archeologické situace, tu lépe, tu hůře zachované (např. Sigl 1977; Richter 1982;
Zatloukal 1999; Baily-Maitre 1994, 18, 19; táž 2002, 170). Jedná se zpravidla o stavby z prostředí města a vesnice, tedy
v kontextech, které známe podstatně lépe, než hornická sídliště. Z prostředí vrcholně středověkých sídlišť tohoto druhu přitom
známe i další typy staveb trvalého charakteru, kterými jsou domy, často vícedílné, s částečně zděnou kamennou konstrukcí
(srov. Schwabenicky 1991, 29–31, Abb. 16–19). Zde ustálené představy o užívaných typech staveb selhávají úplně, protože
i tento, nebo právě tento druh obytného areálu v sobě integruje četné prvky života a tím i stavební zvyklosti, charakteristické
pro městské prostředí i pro prostředí rustikální. V případě domů s kamennými stavebními prvky, jako základové zdivo, nebo
kamenné sklepní jádro (Schwabenicky 1991, 29–31, Abb. 16–19) nutno asi s vyspělejšími konstrukcemi jednoznačně počítat,
u jednoduchých staveb dřevohliněné konstrukce, je asi na místě vyšší opatrnost, neboť ty připouštějí výkladů více
(srov. Rötting 1996, 43, Abb. 3; Schwabenicky 1997, 573, Abb. 4; Dahm – Lobbedey – Weisgerber 1998, 102–103, Abb. 54, 55;
zcela specifické viz potom Baily-Maitre 1994, 18, 19; táž 2002, 170). Četné analogie poskytují v ohledu životní úrovně a života
na hornickém sídlišti vůbec, nálezy z francouzské lokality Brandes (Baily-Maitre 1994; táž 2002) 21). Domy, které mohly být
i obytnými stavbami, se zde nacházely v pravidelném řadovém uspořádání. Podobně, jako na německých hornických lokalitách
13. století, nebo na Starých Horách u Jihlavy, se i zde jednalo o konstrukce, zahloubené pod úroveň terénu. Rekonstruovány
jsou jako jednodílné stavby s hřebenovou střechou, podpíranou středovou řadou sloupů, s kamennými stěnami a udusanou
podlahou (Baily-Maitre 1994; 18, 19; táž 2002, 170). 22)
Výjimečná v mnoha ohledech byla stavba 1622 (obr. 8 nahoře), situovaná v severní části zkoumaného hornického areálu
v Jihlavě – Starých Horách. S rozměry stěn 4,6 × 3,6 m a vnitřní užitnou plochou 16,6 m2 patřila spíše k větším. Výjimečná byla
její vnitřní konstrukce i uspořádání. Předně se v jejím interiéru nenacházely žádné stopy po nosné pilotové dřevěné konstrukci
jako u ostatních domů. Nutno tedy v jejím případě uvažovat o zcela jiném stavebním pojetí, které bohužel nezanechalo
archeologické stopy. Nejpravděpodobnější se jeví nadzemní masivní sroubení, které vymezovalo celkovou, zpravidla plošně
rozsáhlejší dispozici obytné části domu, od které byl suterén oddělen nejspíš běžným trámovým stropem. Dalším specifikem
bylo ústí šachtice, které bylo pravidelně čtvercové a umístěné přímo proti vstupu. Archeologicky se podařilo prokázat, že jde
o slepou šachtičku, končící zhruba v hloubce 4,7 m od podlažní úrovně sklepa a že zanikla ještě ve 13. století, tedy v době
existence domu. Mělký kruhový objekt s plochým dnem, který se nachází v bezprostřední blízkosti ústí této šachtice a který
rovněž chronologicky s existencí domu 1622 souvisí, nabízí pak výklad ukotvení možného rumpálu na pilotu a na boční stěně
na protější straně šachty. Ačkoliv bezprostřední prostorová vazba slepé šachtičky a domu je zjištěna v tomto areálu ještě
u dvou dalších případů, nikde nebylo toto zařízení identifikováno přímo v interiéru stavby. Objektivně zjištěná fakta, svědčí
o uplatnění konstrukce, která není u jiných staveb užita a naznačují možné výjimečné postavení této stavby.
Jinou výjimku tvoří zahloubená část stavby 0549 na jihlavských Starých Horách, která se nacházela daleko od ostatního
obytného areálu a také mnohem výše (obr. 7 dole). Morfologicky se od ostatních lišila asi nejvíce a to v několika aspektech.
Je to zejména poměr delší a kratší strany výkopu, který je ze všech deseti hodnocených zahloubených staveb asi nejvyšší.
Dále je to umístění a charakter vstupní šíje, která byla (jak bylo výše konstatováno) na rozdíl od ostatních, situována přibližně
uprostřed delší stěny sklepa. Na druhé straně hloubka odpovídala zhruba hodnotám, zjištěným u ostatních objektů tohoto
druhu. Podobně tomu bylo i s dalšími přítomnými konstrukčními prvky, jako byly kůlové jámy po rohových nosných pilotech,
nebo podlažní komunikační úroveň. Interpretace tohoto objektu samozřejmě naráží na několik zásadních problémů, především
na archeologicky neprozkoumané širší zázemí někdejší stavby, a to zejména směrem k přirozené terénní hraně na východní
straně, kde byl celý areál aglomerace limitován údolím potoka. Nelze než konstatovat, že v tomto případě pracujeme
s pozůstatkem primitivní dřevohliněné stavby, jejíž původní formu a parametry neznáme, stejně jako neznáme ani spektrum její
funkce, kterou v době své existence plnila. Její exponovaná a izolovaná poloha, včetně zcela odlišných parametrů napovídá,
že její význam byl od ostatních zjištěných staveb pravděpodobně poněkud olišný. Na rozdíl od staveb v údolí může jít o vysloveně
provizorní a přechodné obydlí, sloužící buď krátkodobě (sezónně), nebo velmi specifickému okruhu osob (např. prospekce).
Nevyřešeny zůstávají funkce nadzemních staveb. Jejich případné části, které se nacházely bezprostředně pod povrchem
v úrovni skrývky, se nedochovaly. Rysy takovéto stavby měl objekt 1589, který se nacházel v blízkosti těžní šachty a v jehož
rámci byly nalezeny stopy zacházení s ohněm. V zásadě mohlo jít o pozůstatek stavby, sloužící v procesu úpravy rudy
(srov. obr. 11). U objektu 3543, který je atypický již svou polohou na svahu, byla pak zjištěna přímá prostorová vazba na další
těžní šachtu. Asi 50 cm od stěny stavby, se pak nacházel jeden z několika lineárních žlabů. Jinou, i když ne tak jednoznačnou
indicií, je nepravidelně kvadratický zahloubený objekt, který se nacházel poblíž předpokládané, dnes nedochované nadzemní
části stavby. V jeho případě nelze vyloučit souvislost s úpravnými procesy v korytech, kádích a dalších zařízeních. Nejasná je
v každém případě otázka hospodářského a technického zázemí staveb.
V případě nadzemní nezahloubené stavby s otopným zařízením z Humpolce se přikláníme k její obytné funkci. V případě,
že i ostatní otopná zařízení byla zbytky analogických nadzemních objektů, lze uvažovat o sídelním okrsku z 13. století (obr. 3).
137
11.04.05
18:57
Stránka 138
obj. 1637
obj. 0549
0
1m
obr. 7
Jihlava – Staré Hory. Půdorysy
zahloubených staveb č. 1637 a 0549
Abb. 7
Grundriss der Überresten der holzernen
Bauten No. 1637 und 0549 (archiv
ARCHAIA Brno).
obj. 1622
0
obj. 1643
obr. 8
Abb. 8
Jihlava – Stare Hory Iglau – Altenberg.
Bauten No 1622 und 1634 (archiv
ARCHAIA Brno).
138
1m
11.04.05
18:57
Stránka 139
obj. 2653
0
1m
obj. 2662
obr. 9
Abb. 9
Bauten No 2635 und 2662
obj. 2667
0
1m
obj. 2669
obr. 10
Abb. 10
Bauten No. 2667 und 2669.
139
11.04.05
18:57
Stránka 140
1
0
1m
2
obj. 3543
obr. 11
nadzemních staveb č. 1589 a 3543
Abb. 11
Bauten No. 1589 und 3543
C
obr. 12
Humpolec – Horní náměstí. Půdorys
nadzemní stavby s topeništěm
Abb. 12
Stadt Humpolec (Gumpoltz). Grundriss
der Überresten einer Holzernen Bau mit
einer Feuerstelle bzw. Heizungstelle
140
A
0
1m
11.04.05
18:57
Stránka 141
A
C
B
obr. 13
zahloubené stavby 2651
nedokopáno
0
0
1m
Abb. 13
Jihlava – Stare Hory Iglau – Altenberg.
Bau No. 2651 (archiv ARCHAIA Brno).
1m
PROFIL 4
obr. 14
Půdorys a řezy zahloubené stavby
0502 (archiv ARCHAIA Brno).
PROFIL 6
Abb. 14. Stadt Pelhřimov (Pilgrim)
Masarykovo náměstí 18 (Hauptplatz
No. 18), Grundriss und Stratigrafie
der holzernen Bau 0502
141
11.04.05
18:57
Stránka 142
obj. 1637
1
A
C
B
D
2
obj. 0549
3
obj. 2667
0
1m
kámen
obj. 1634
4
5
obj. 1622
obr. 15
Jihlava – Staré Hory. Řezy stratigrafiemi
zkoumaných zahloubených staveb
Abb. 15
Stratigrafie der holzernen Bauten
půdorys 3
6
obj. 2662
obj. 0508
0
1m
obj. 0525
obr. 16
Jihlava – Masarykovo náměstí.
Půdorysy částí zahloubených staveb
0508 a 0525 (archiv ARCHAIA Brno).
Abb. 16
náměstí (Hauptplatz). Grundriss der
holzernen Bauten No. 0508 und 0525
142
11.04.05
18:57
Stránka 143
obj. 0505
obr. 17
Jihlava – Joštova 8 a 10.
Půdorys zahloubené stavby 0505
0
Abb. 17
Stadt Jihlava (Iglau) – Jostova Strasse.
Grundriss der holzernen Bauten
No. 0505 (archiv ARCHAIA Brno).
1m
obj. 0514
1
2
obj. 0508
3
obj. 0525
4
obr. 18
Jihlava – Masarykovo náměstí.
Řezy zahloubenými stavbami
zkoumanými v letech 2002 a 2004
5
obj. 0505
0
Abb. 18
náměstí (Hauptplatz). Stratigrafie
der holzernen Bauten, dokumentierten
bei der Grabungen in den Jahren 2002
und 2004 (archiv ARCHAIA Brno).
1m
143
11.04.05
18:57
Stránka 144
Literatura
BAILY-MAITRE, M. CH., 1994
Brandes et les mines d’argent
du Dauphin au moyen-āge. Paris.
BAILY-MAITRE, M. CH., 2002
L’argent. Du minerai au pouvoir dans
la France médiévale. Paris.
CIM
Codex iuris municipalis (ed. Čelakovský,
J. Friedrich, A. Haas, A). Praha.
CDB
Codex diplomaticus et epistolaris regni
Bohemiae I–IV. (ed. Friedrich, G. a kol.).
Praha 1904–1965.
CDM
Codex diplomaticus et epistolaris
Moraviae VI. – Urkunden-Sammlung
zur Geschichte Mährens, Bd. VI.
(1307–1333), ed. P. Ritter v. Chlumecky,
Chytil, J. Brandl, v. Brünn 1903.
DAHM, C. – LOBBEDEY, U. –
WEISGERBER, G. 1998
Der Altenberg. Bergwerk und Siedlung
aus dem 13. Jahrhundert im Siegerland.
Münster.
HRUBÝ, P. – JAROŠ, Z. – KOČÁR, P.
– MALÝ, K. – MIHÁLYIOVÁ, J. –
MILITKÝ, J. – ZIMOLA, D.
2005 v tisku:
Středověká hornická aglomerace
na Starých Horách u Jihlavy, Památky
archeologické.
PÁNEK, I. 1969
Mistr Diviš a jihlavská listina, Časopis
moravského musea 87, 275–281.
HOSÁK, L. 1952
Středověká kolonisace horního poříčí
Jihlavy, Časopis společnosti přátel
starožitností 60, 142–153.
RICHTER, M. 1982
Hradišťko u Davle. Městečko
ostrovského kláštera – Hradišťko
bei Davle – eine Kleinstadt des
Ostrover Klosters. Praha.
JAROŠ, Z. 1999a
Jihlavské mincovny. In: Dolování stříbra
a mincování v Jihlavě. Sborník. Jihlava,
79–89.
JAROŠ, Z. 1999b
Jihlava v datech. Jihlava.
JAROŠ, Z. 1995–1996
K problematice jihlavského mincování
13. století, Folia numismatica 10–11,
37–44.
KEJŘ, J. 1969
Zwei Studien über die Anfänge der
Stadtverfassung in den böhmischen
Ländern, Historica 16, 81–142.
DOBIÁŠ, J. 1927
Dějiny královského města Pelhřimova
a jeho okolí, díl I. Doba předhusitská.
Pelhřimov.
KEJŘ, J. 1998
Vznik městského zřízení v českých
zemích. Praha.
FRB
Fontes rerum bohemicarum II. Ed.
Emler, K. J. Prag 1872.
KUČA, K. 2000
Města a městečka v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha.
HEJHAL, P. – HRUBÝ, P. 2004
Archeologické výzkumy v Jihlavě
a na Pelhřimovsku v letech 2002–2003.
Činnost jihlavského pracoviště
společnosti Archaia Brno,
Archeologické výzkumy v jižních
Čechách 16.
KUČA, K. 2002
Města a městečka v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. V. díl. Praha.
HEJHAL, P. – HRUBÝ, P. –
MAIXNER, M. – MRÁZ, V. 2004
Archeologické výzkumy na území
Jihlavy v roce 2003 – Archäologische
Ausgrabungen in Iglau im Jahre 2003.
Přehled výzkumů 45.
MARTÍNKOVÁ, L. 1999
Nový pramen k nejstarším dějinám
Pelhřimova, Vlastivědný sborník
Pelhřimovska 10/1999, okresní
muzeum Pelhřimov.
HOFFMANN, F. 1959
Jihlavské právo. Havlíčkův Brod.
HOFFMANN, F. 1992
České město ve středověku. Praha.
HOLUB, P. – HRUBÝ, P. –
KOVÁČIK, P. – MERTA, D. –
ZŮBEK, A. 2004
Předběžné výsledky záchranných
archeologických výzkumů v Jihlavě
v roce 2002 – Vorläufige Ergebnisse
Archäologischer Rettungsgrabungen
in Iglau im Jahre 2002,
Přehled výzkumů 44.
144
KUTHAN, J. 1993
Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý,
král zakladatel a mecenáš. Praha.
MAYER, A. 1925
Die Töpfersagen, Mährischer
Grenzebote 25, Heimatgruss, 7.
MGH
Monumenta Germaniae historica –
Scriptores Rerum Germanicarum.
Berlin 1923.
MĚŘÍNSKÝ, Z. – PLAČEK, M.
1989
Rokštejn. Středověký hrad na
Jihlavsku (Jeho dějiny, stavební vývoj
a výsledky archeologického výzkumu
1981–1989). Brno – Brtnice.
PLUSKAL, O. – VOSÁHLO, J. 1998
Jihlavský rudní obvod, Vlastivědný
sborník Vysočiny 13, 157–191.
RÖTTING, H. 1996
Das ostsächsische Doppelhaus
des hohen Mittelalters im archäologisch
– rechtshistorischen Befund von
Braunschweig, Památky archeologické
– supplémentum 6. Praha, 40–55.
SIGL, J. 1977
Předběžné výsledky archeologického
výzkumu v poloze „Staré Mýto“
na katastru obce Tisová (o. Ústí
nad Orlicí). In: Středověká archeologie
a studium počátků měst. Praha, 90–99.
SCHWABENICKY, W. 1984
Archeologický výzkum středověkého
hornického sídliště na Treppenhaueru
u Sachsenburgu, okr. Heinichen (NDR),
Zkoumání výrobních objektů
a technologií archeologickými
metodami. Sborník. Brno.
SCHWABENICKY, W. 1991
…war einst eine reiche Bergstadt.
Archäologische Forschungen zum
hochmittelalterlichen Montanwesen
im Erzgebirge und Erzgebirgsvorland.
Mittweida. Schwabenicky, W. 1997
Hausbau in hochmittelalterlichen
Bergbausiedlungen des Sächsischen
Erzgebirges – Stavitelství vrcholně
středověkých hornických sídlišť
v saském Krušnohoří. In: Život
v archeologii středověku. Praha,
568–578.
VAŘEKA, P. 2002
Zahloubené stavby v českých
městech vrcholného středověku
– zemnice nebo suterény
nenalezených domů? In: Archeologie
nenalézaného. Praha, 252–285.
ZATLOUKAL, R. 1999
Zpráva o archeologickém výzkumu
ve Žďáře nad Sázavou, trať Staré město,
v letech 1996–1999. In: In: Ježek, M. –
Klápště, J. (eds.). Mediaevalia archaeologica 1. Praha – Wroclaw, 193–207.
11.04.05
18:57
Stránka 145
Nepublikované nálezové zprávy
ZAHRADNÍK, P. – MUK, J. 1986
Pelhřimov, stavebně historický
průzkum, Poděbradova ulice čp. 18.
SÚRPMO Praha.
ŽEMLIČKA, J. 1986
Století posledních Přemyslovců. Praha.
ŽEMLIČKA, J. 2002
Počátky Čech královských 1198–1253.
Proměna státu a společnosti. Praha.
HAŠEK, V. – TOMEČEK, J. 2001
Zpráva o archeogeofyzikální prospekci
na akci silnice I/38 Jihlava – obchvat.
Brno.
HEJHAL, P. 2004 a
Humpolec, Horní náměstí, odstavná
parkovací plocha. Zpráva o provedení
záchranného archeologického
výzkumu. ARCHAIA Brno.
HRUBÝ, P. 2004
Zpráva o provedení záchranného
archeologického výzkumu.
ARCHAIA Brno.
HEJHAL, P. – HRUBÝ, P. 2004
Humpolec, Horní náměstí, odvodnění
kostela sv. Mikuláše. Zpráva
o provedení zjišťovacího
MERTA, D. – ZŮBEK, A. 2002
Jihlava, Čajkovského 34–36, Úzká 3.
Zpráva o provedení záchranného
ARCHAIA Brno.
HEJHAL, P. 2003
Zpráva o záchranném archeologickém
výzkumu. Jihlava – Joštova ulice
– penzion. Číslo akce A 011/2003.
ARCHAIA Brno.
HRUBÝ, P. 2002
Masarykovo náměstí v Jihlavě.
Zpráva o záchranném archeologickém
výzkumu. ARCHAIA Brno.
Resumé
Einleitung
Der vorliegende Beitrag stellt sich das Ziel, einen Überblick der in der letzten Zeit erforschten Holzbauten aus dem Territorium
der Städte Jihlava, Pelhřimov und Humpolec zu bieten. Die Rede ist über drei folgende Typen:
1) Überreste von Bauten mit Untergeschoß, d.h. mit Kellerräumen, die sich völlig unter der Oberfläche befanden
2) Überreste von Bautren mit gesenktem Fußbodenniveau
3) Überreste oberirdischer Bauten
Aus dem Gesichtspunkt des Fund- bzw. Raumkontextes können Überreste von Holzbauten aus dem 13. Jahrhundert,
die aus den heutigen Katastern von Jihlava, Pelhřimov und Humpolec bekannt sind, in folgende Raumkontexte gereiht werden:
1) Bauteste auf den heute existierenden bürgerlichen Parzellen innerhalb der Statmauern
2) Baureste außerhalb der heute existierenden bürgerlichen Parzellen innerhalb der Stadtmauern
3) Bauteste außerhalb der Stadtmauern in den Vorstädten, Bergmanns- oder Hüttenarbeitersiedlungen
Das Bild der ältesten Besiedlung der verfolgten Städte in historischen Quellen
Jihlava
Im Jahre 1234 schenkten der Markgraf Přemysl und die Königin Konstanzia dem Zisterzienserinnenkloster in Předklášteří
bei Tišnov die Stadt Jihlava nebst der Maut und den Umgebungsdörfern in Tausch gegen ein anderes Gut. Nach dem Jahre 1240
bekam Wenzel I. Jihlava zurück. In den Jahren 1240–1243 wurde die Bergstadt Jihlava gegründet. Ein wichtiges Dokument
für die Konstituierung der Stadtgemeinde stellt die Gründungsurkunde dar, die der neuen Ansiedlung und ihren Einwohnern
eine erfolgreiche Zukunft und die langfristige Wirtschaftsperspektive sichern sollte. Im Fall von Jihlava erhielt sich diese
Urkunde leider nicht. Sie war vor 1258 datiert. Nach dem Jahre 1243 werden zum erstenmal städtische Orden erwähnt. Wichtig
ist auch das Jahr 1257, wann der Olmützer Bischof die Kirche des St. Jakobs des Älteren im Ostteil der Stadt einweihte.
Humpolec
Humpolec kann für ein Zentrum aus der Zeit vor der Stadtgründungsperiode gehalten werden. Bis 1233 gehörte ein Teil
der hiesigen Abgaben dem Deutschen Ritterorden. Am Anfang des 13. Jahrhunderts spielte in der Entwicklung von Humpolec
das Interesse für Edelmetalle eine wichtige Rolle. Die Aufmerksamkeit der Prospektoren richtete sich auf die goldhaltige Zone.
Ähnlich wie in Jihlava besaßen auch hier im 13. Jahrhundert die Prämonstratenser von Želiv mehrere Güter. Das deutet an,
daß der Handelsweg zwischen Jihlava und Humpolec eine größere Bedeutung für das Wirtschaftsleben der beiden Gemeinden
gehabt kaben kann, als allgemein angenommen wird.
Pelhřimov
Die Besiedlung der Region von Pelhřimov geht in das 12. Jahrhundert zurück, wo sie 1144 vom böhmischen Fürst Vratislav
dem Prager Bistum geschenkt wurde. Die ursprüngliche frühmittelalterliche Ansiedlung wird in der Umgebung der St. Weitskirche
und in der Hrnčířská-Straße gesucht. Die Gemeinde gehörte der Herrschaft Červená Řečice an. Um 1203 ist die Besiedlung
der Höhenlagen rund um Rynárec nad Pelhřimovem belegt. Im 1. Drittel des 13. Jahrhunderts wurde die Höhensiedlung
Starý Pelhřimov gegründet, die jedoch nicht zur Stadt wurde. Die wurde vom Bischof Jan III. von Dražice in den 60er Jahren
des 13. Jahrhunderts 2 km südöstlich von Starý Pelhřimov gegründet und ein Teil der Einwohner zog dorthin um. Die ältere
Siedlung rund um die St.Weitskirche wandelte sich in eine Vorstadt um.
Beschreibung der Holzbauteste Bauten mit Untergeschoß
Jihlava – Joštova-Straße
In der Lücke zwischen Häusern Nr. 8 und 10 wurde im April und Mai 2003 ein Teil eines Erdkellers freigelegt. Das Objekt
befindet sich in der Westfront der Joštova-Straße (platea Oleatorum). Die Situation wurde in der Fläche und in Profilen
dokumentiert. Anhand des Keramikmaterials kann das Objekt in das 13. Jahrhundert datiert werden.
145
11.04.05
18:57
Stránka 146
Jihlava – Masarykovo náměstí 1 und 2
Bei der archäologischen Grabung wurde 2004 die Eingangsrampe eines Erdkellers freigelegt. Er war mit einer Treppe
versehen, die in die tertiäre Sandsohle eingeschnitten war (Abb. 18 :4). Die archäologische Situation spricht von der
Superposition des älteren Kellers eines Holzhauses und des jüngeren steinernen Kellers. In Verfüllungsschichten wurde
Graphittonkeramik aus dem 13. Jahrhundert und ein silbernes Brakteat entdeckt.
Jihlava – Staré Hory (Flur Na dolech)
Bei der Grabung wurden insgesamt 10 Objekte identifiziert und untersucht (Abb. 4, 7–10, 13). Ein Teil davon war relativ isoliert
in dem Süd- und Mittelteil der erforschten Fläche, die meisten bildeten jedoch eine Kummulation im Nordteil der Fundstätte,
die als Überreste des Areals der Erzaufbereitung oder des Wohnbezirks interpretiert werden kann (Abb. 4).
Einige der erforschten Baureste entzogen sich geläufigen Formen, die aus zahlreichen mittelalterlichen Ortswüstungen
und Städten bekannt sind.
Bauten mit gesenktem Fußbodenniveau
Jihlava – Masarykovo náměstí, Nordteil der Grabungsfläche
Insgesamt wurden drei Gruben entdeckt, die als Überreste von Holzbauten interpretiert werden (Abb. 16). Im Nordteil
der Grabungsfläche gab es regelmäßige Objekte mit abgerundeten Ecken und dem Fußboden 40–50 cm in die Sohle eingetieft
sowie hochmittelalterliche Kulturschichten. Im Bezug auf das mittelalterliche Niveau des Platzes lagen sie um ca 50–65 cm
niedriger (Abb. 18 :1–3). In allen drei Fällen handelte sich um Überreste von Bauten, in deren Ausfüllungs- und Abschwemmungsschichten
Keramikfragmente aus dem 13. Jahrhundert vorkamen.
Pelhřimov – Masarykovo náměstí 18
Überreste eines eingetieften Holzbaus wurden in der Nordostecke des Hoftrakts identifiziert (Abb. 6). Der sog. Erdkeller
oder Grubenhaus kam dort in Form der Grube mit flachem Boden und festgestampften Begehungsschichten zum Vorschein
(Abb. 8). Die Analyse der vermorschten Holzreste zeigte, daß es sich um Fichtenholz handelt. Es ist interessant,
daß die Orientierung des untergegangenen Baus in Richtung O–W nicht der heutigen, bzw. spätmittelalterlichen Orientierung
der Parzelle des Steinhauses entspricht (Abb. 2, 6).
Oberirdische nicht eingetiefte Bauten
Jihlava – Staré Hory
Für Überreste eines leichten ebenirdischen Baus kann das Objekt 1589 gehalten werden (Abb. 4, 11). Erfaßt wurde es in Form
eines seichten Grabens mit rechteckiger Ecke, die mit einem stärkeren Pfosten verfestigt war, der die Baukonstruktion
getragen hatte. Die Überreste eines weiteren, wahrscheinlich oberirdischen Baus wurden am Rand der Anhöhe oberhalb
dem ehemaligen Bach untersucht (Abb. 15). Es handelte sich um einen Teil der Fundamente eines rechteckigen oder
viereckigen Baus, der an der Hangkante situiert war, so daß ein Teil der Basis ca 40 cm unter dem Terrainniveau lag und ein Teil
sich höchstwahrscheinlich über der Oberfläche befunden haben muß. Der Boden wurde in zwei ungleiche Ebenen getrennt,
die in der Mitte eine Stufe bildeten.
Humpolec – Masarykovo náměstí
Die Grabung legte die Südwestecke und die Heizanlage im Interieur eines Baus frei. Die Heizanlage bestand aus dem Feuerraum
und der Aschengrube. Ähnlich wie bei den oben beschriebenen Bauten kann auch hier ein ursprünglich viereckiger oder
rechteckiger Baugrundriß vorausgesetzt werden (Abb. 12). Der Bau ist in das 13. Jahrhundert zu datieren.
Analyse der erforschten Überreste der Holzbauten
Bauten mit Untergeschoß – Grundangaben
Für die Analyse können Bauten aus der Fundstätte Jihlava – Staré Hory dienen, die dank dem Charakter der Grabung
und der Art und Weise der Freilegung von allen untersuchten Objekten am repräsentativsten sind. Von den betreffenden
Bauten blieben einfache quadratische (rechteckige oder viereckige) Gruben erhalten, wobei ihre Wände meistens glatt
und fast senkrecht waren. Die Tiefe der Fußbodenebene aller dokumentierten Baurelikte schwankte zwischen 1,0–1,3 m,
in Ausnahmefällen sogar 1,8 m unter dem Abraumniveau.
Eingangsrampen, Treppen und Fußböden
Die meisten erforschten eingetieften Bauten waren mit einem Eingangshals versehen, der sich fast ausschließlich an einer
der kürzeren Kellerwänden befand. In manchen Fällen kommt jedoch der Eingangshals in Form einer kurzen Treppe vor,
die auf dem Niveau des Fußbodens des eingetieften Hausteils mündet. Das Fußbodenniveau erhielt sich ausschließlich als
eine dünne, sehr harte Gehschicht, die nur sehr wenige archäologische Funde beinhaltete.Siue war dunkel, reich an Asche,
Kohlen manchmal kamen auch größere vermorschte Holzfragmente vor.
Weitere Konstruktionselemente
Was weitere Konstruktionelemente betrifft, ist die Fundsituation nicht allzu reich. Im Interieur befanden sich auf dem
Fußbodenniveau in Jihlava – Staré Hory fast in allen Fällen in den Ecken regelmäßige Gruben nach Pfosten, die die Konstruktion
des Fußbodens des Erdgeschosses und wohl auch das ganze Skelett des oberirdischen Teils des Baus getragen hatten.
In einigen Fällen erhielten sich im Raum des Hauses Überreste von Holzwänden. Bemerkenswert erhalten war das Objekt
aus Pelhřimov – Masarykovo náměstí 18, wo Wände aus Fichtenbrettern bzw. Pfostenbrettern festgestellt wurden.
Technische Ausstattung
Gemeinsam für alle erforschten eingetieften Bauten ist die totale Abwesenheit jedweder Spuren der Innenausstattung.
Die einzige Ausnahme stellt der Bau 2662 (Abb. 9) in Jihlava – Staré Hory dar, sowie der ebenirdische Bau in Humpolec
auf dem Horní náměstí (Abb. 12).
146
11.04.05
18:57
Stránka 147
Abschließende Diskussion
Die kurze Übersicht zeigt, daß die betreffende Problematik so weit ist, daß sie auf die Diskussion über Untergeschosse
bürgerlicher Häuser nicht beschränkt werden kann. Zur Kolision der Interpretationen kann bereits bei Bauten kommen,
die sich im Hoftrakt bürgerlicher Parzellen befinden, oder bei Bauten – z.B. in Jihlava – Masarykovo náměstí, deren Eintiefung
und Größe den Vorstellungen über Keller bürgerlicher Häuser nicht entsprechen.
Sehr vorsichtig muß man bei unterirdischen Bauteilen sein, die außerhalb des Stadtareals vorkommen. Als Beispiel kann
die Fundstätte Jihlava – Staré Hory dienen. Hier könnte es sich neben Kellern geläufiger mittelalterlicher Häuser um Bauten
handeln, die gewisse Funktionen im Zusammenhang mit dem Bergbetrieb oder der Rohstoffaufbereitung und -bearbeitung
erfüllten (vgl. Abb. 4). Im Fall der Bergagglomeration Jihlava – Staré Hory ist es nicht möglich, Wohnbauten und Bauten anderer
Funktion zu unterscheiden. In einer Agglomeration, wo Siedlungs-, Abbau- und Produktionsaktivitäten parallel verliefen, werden
Grenzen zwischen Wohn- und Produktionsarealen natürlich verwischts und dasselbe gilt für Bauten. Ihr archäologisches Bild
kann dabei identisch sein.
Der Bau 1622 im Nordteil des Bergareals stellt in mancher Hinsicht eine Ausnahme dar. Spezifisch war die Mündung
des Schachts, die direkt gegenüber dem Eingang situiert war. Eine weitere Ausnahme bildet der eingetiefte Teil des Baus 0549
in Jihlava – Staré Hory. Seine exponierte und isolierte Lage und seine ungewöhnlichen Parameter deuten an, daß seine
Bedeutung wohl anders war, als jene der restlichen festgestellten Bauten. Zum Unterschied von den Bauten im Tal kann es sich
um eine ausgesprochen provisorische Behausung gehandelt haben, die entweder kurzfristig (saisonmäßig) oder einer sehr
spezifischen Gruppe von Menschen diente (z. B. Prospektoren). Unbeantwortet bleibt die Frage der Funktion ebenirdischer
Bauten. Im Fall des nicht einngetieften Baus mit Heizanlage aus Humpolec neigen wir zur Wohnfunktion. Falls auch andere
Heizanlagen Überreste analogischer oberirdischer Objekte darstellen, dann kommt ein Wohnbezirk aus dem 13. Jahrhundert in Frage.
147

stáhnout zde PDF

Transkript

Podobné dokumenty

Záchranný archeologický výzkum v Brně na

Deutschland

Österreich

www.hotelalexis.cz

Snímek 1

WIEN

Profil učitelky: Mgr. Kateřina Fischerová

J26VW377,380384 - ATAS elektromotory Náchod as