Velké překvapení

Velké překvapení
W. D. Frazee
Copyright C 1979 Mountain Missionary Press
Harrisville, New Hampshire, Vytištěno v U.S.A.
1
Předmluva
Páteční večerní setkání ve Wildwoodském sanatoriu jsou
vţdy vrcholným záţitkem celého týdne. Stíny v zelených údolích
se prodluţují, slunce zapadá za hory a z malé kaple stoupají
k nebi tóny hudby a zpěvu. Lidé z mnoha míst se sjíţdějí, aby se
připojili k místní bohosluţbě a naslouchali strhujícím kázáním
bratra Frazeeho.
Sedm z těchto jeho kázání bylo přepsáno a začalo kolovat
pod názvem „Série západů slunce“. V poslední době jsme
pocítili potřebu spojit tato kázání do tématických celků do kníţek
„Velké překvapení“ a „Postavte si novou archu“. Modlíme
se, aby obsah následujících stránek byl poţehnáním pro
všechny, kteří je budou číst.
Warren C. Wilson, výkonný vícepresident
Wildwood Sanatorium Incorporated
2
POKOJ A BEZPEČÍ
Toto je první z řady úvah na téma „Velké překvapení“. Jedná se o
událost, která jiţ brzy dopadne na obyvatele tohoto světa. Jak se na tuto
událost můţeme připravit? Náš základní text je 1. Tes. 5:2-6. „Sami přece dobře
víte, ţe ten den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Aţ budou říkat: „Je
pokoj, nic nám nehrozí“, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a
neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako
zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.
Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví.“
Povšimněte si slov náhle a jako zloděj v noci. Den Páně přichází jako
velké překvapení pro obyvatele tohoto světa. 8. svazek „Svědectví pro církev“ k
tomu na str. 37 dodává: „Obyvatelé tohoto světa se brzy setkají s velkým
překvapením.“ Text na str. 28 navazuje podobně: „My, kteří známe pravdu,
bychom se měli připravovat na to, co má brzy jako velké překvapení dopadnout
na tento svět.“
Apoštol Pavel však říká: „Vy však, bratří, nejste ve tmě...“ Boţí děti chodí
ve světle. A tak to, co překvapí svět, nemá překvapit nás. My máme vědět, co
přichází a připravit se na to. Jestliţe se ale nepřipravíme, budeme polapeni do
pasti. My víme, co je před námi, právě z toho důvodu, abychom se na to
dokázali připravit.
V textu, který jsme právě četli, se nachází jeden velmi zajímavý fakt
týkající se doby této události. „Aţ budou říkat: „Je pokoj, nic nám nehrozí, tu je
náhle přepadne zhouba.“ Některé překlady překládají „pokoj a bezpečí“. To jsou
dvě slova, se kterými se dnes můţeme velmi často setkat i ve sdělovacích
prostředcích. Phillipsův anglický překlad Bible uvádí: „Jste si dobře vědomi
toho, ţe den Páně přijde tak nečekaně, jako noční vloupání do domu. Kdyţ
budou lidé říkat „klid a bezpečí“, zastihne je katastrofa. A v Novém anglickém
překladu můţeme číst: „Kdyţ budou hovořit o pokoji a bezpečí, tehdy na ně
náhle přijde pohroma.“ Nejsou snad pokoj a bezpečí právě tím, o čem se dnes
tak často hovoří?
Dovolte mi zaměřit vaši pozornost ke dvěma velkým světovým
mocnostem, které stojí (a i nadále budou stát) u zrodu těchto proklamací o
pokoji a bezpečí. První z nich je římský papež, tou druhou pak Spojené státy
americké. Otevřeme-li Bibli v knize Zjevení, zjistíme, ţe celá její 13. kapitola je
věnována představení těchto dvou velkých sil. První část této kapitoly
pojednává o šelmě – a my dobře víme, ţe tato šelma v podobě levharta
představuje papeţství. Ve verši 3. čteme, ţe jedna z jejích hlav vypadala jako
smrtelně zraněná, ale ta rána se zahojila. A co pak? „Celá země v obdivu šla za
tou šelmou.“ Nepochybně jsme všichni pomysleli na tyto verše, kdyţ papeţ
konal svou historickou cestu na půdu OSN – jako vyslanec pokoje. Pokoj a mír
je přece to, po čem svět touţí.
Další část 13. kapitoly knihy Zjevení je věnována bytosti se dvěma rohy.
Co představuje tato bytost? Jsou to Spojené státy americké, které jsou v této
kapitole zobrazeny, jak podávají ruku papeţství. Právě toto se děje přímo před
našima očima. Nepřehlédněte tyto dva důleţité body: papeţství se ujímá
3
iniciativy ve světovém mírovém hnutí a USA současně hovoří o zajištění
světové bezpečnosti – coţ je obojí velkou touhou současné generace.
Obě tyto lidské touhy se doplňují a vzájemně spolu souvisejí. Na co myslí
lidé při vyslovení slova bezpečnost? Přemýšlejí o současném světě, o
materiálním bohatství, o tom, jak o ně bude v nemoci či ve stáří postaráno.
Jednoduše řečeno: přemýšlejí o všem, co přispívá k zajištění jejich ţivota
na této zemi. A nyní je zde program, který má zajistit obyvatelům USA nové
jméno – právě díky zajištění bezpečnosti. USA ovšem proklamují, ţe toto
zajištění bezpečnosti se netýká jenom jejich země, ale platí i pro všechny
ostatní obyvatele tohoto světa. Jedná se tedy o obrovský a ambiciózní
celosvětový program.
Třináctá kapitola knihy Zjevení ukazuje papeţství a Spojené státy
americké, jak si podávají ruce ve velkém programu, který má zahrnout celý
svět. „Budou před ní klekat všichni obyvatelé země.“ Před šelmou, tedy před
papeţstvím. A šelma se dvěma rohy je právě tím, kdo přiměje celý svět, aby
toto učinil. Dvanáctý verš v této kapitole uvádí: „Z pověření té první šelmy
vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první
šelmou, které se zahojila její smrtelná rána.“ Důvodem, proč se dnes lidé o tyto
dvě velké mocnosti zajímají, je to, ţe usilují o zajištění pokoje a bezpečnosti,
coţ posléze vede ke sjednocování ve všech oblastech ţivota. Podívejme se
např. na společný evropský trh. Na čem je tento trh zaloţen? Je zaloţen na
pokoji a bezpečnosti.
Co je důvodem pro sjednocování v oblasti práce a obchodu? Co je
základem ekumenického hnutí? Proč se církve snaţí spojovat ve svém úsilí?
Kvůli zajištění míru a bezpečí. A mnozí si opravdu budou myslet, ţe své
problémy vyřeší právě díky existenci těchto sdruţení. S papeţstvím a USA ve
vedení si celý svět (ovšem na velmi krátký čas) bude myslet, ţe klidu a bezpečí
bylo dosaţeno – nebo téměř dosaţeno.
Nyní si povšimněme, jak na toto všechno odpovídá v Izaiáši v 8. kapitole
Bůh. Je to úţasné! Oči proroka hledí přes všechna staletí aţ do naší doby.
Izaiáš 8:9-10 „Běsněte si, národy (Bible kralická uvádí „Puntujteţ se, lidé“,
anglický překlad pak „shromaţďujte se, národy“), zděsíte se, naslouchejte,
všechny daleké země (v tom jsou celé Spojené národy), přepásejte se, zděsíte
se, přepásejte se, zděsíte se. Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si,
ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh - Immanuel!“ To znamená
s pozůstatkem Boţího lidu, s těmi, kteří zachovávají Boţí přikázání a víru
v Jeţíše.
Povšimněte si nyní, ţe oni nemají být účastni v těchto sdruţeních – to je
právě ta věc, na kterou chci upřít vaši pozornost. Izaiáš 8:11-12 „Toto mi pravil
Hospodin, kdyţ mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych nechodil
cestou tohoto lidu. Neříkejte zrada (v anglickém překladu spolek) všemu, čemu
říká zrada tento lid, a čeho se bojí, toho vy se nebojte a nestrachujte.“ Co
ovládá tento lid? STRACH! Strach z jejich neuspokojených potřeb, strach
z války, strach z mnoha dalších věcí. S papeţem a USA v čele musí dojít ke
globálnímu sjednocování. Církve i obchodní sdruţení, národy, doslova celý svět
se musí spojit dohromady.
Boţí lid se o tom všem ovšem dozvěděl uţ předem: Izaiáš 8:12-14
„ Neříkejte spuntování, kdyţ lid ten praví spuntování, aniţ se jako oni
4
strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli. Hospodina zástupů samého
posvěcujte, on budiţ bázeň vaše i strach váš. On vám bude svatyní a místem
bezpečí.“
A tak v 16. a 17. verši se říká: „Zavaţ osvědčení (v ekumenickém
překladu svědectví), zapečeť zákon mezi učedlníky mými.“ Zde jde o poselství
o zapečetění, sobota je znovu v zákoně zdůrazněna. 17. „Pročeţ očekávati
budu na Hospodina, kterýţ skryl tvář svou od domu Jákobova, na něj, pravím,
čekati budu.“ Zatímco celý svět vzhlíţí ke sdruţením a uniím, které se navzájem
spojují, aby vyřešily problémy lidstva a zajistily pokoj a bezpečnost, Bůh říká
svému lidu: „Nespolčuj se s nimi, dívej se vzhůru, pohlédni na Hospodina“.
Podívejme se, jak se to odráţí v Izaiáši 45:22 „Obraťte se ke mně a dojdete
spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného uţ není.“ Právě zde máme
řešení problému. Toto je víra, která spasí Boţí lid a přenese nás přes ono
„velké překvapení“.
Obrácení se k Bohu. Tedy právě opačný směr neţ vzhlíţení ke člověku,
které znemoţňuje všem světovým seskupením vyřešit jejich problémy.
Americká společnost, jakkoliv veliká, nemůţe odstranit problémy člověka. Jak
říká Duch proroctví: „Zápasí zbytečně, aby obchodní operace upevnili na
bezpečnější základ.“ 9T 13. Vlády tohoto světa nemohou vyřešit materiální
problémy, budou-li sledovat plány, které sledují. A ještě méně je moţné, aby
papeţství vyřešilo duchovní problémy lidí – jsou-li jím lidé vychováváni k tomu,
aby, na místo ke Kristu, vzhlíţeli ke člověku.
A tak poselstvím pro dnešek, jak nám je Bůh dal ve své knize, je:
„Pohleď, tvůj Bůh.“ Všimněte si, jak to formuluje v Lukášově evangeliu ve 21.
kapitole, kde ukazuje na historické zničení Jeruzaléma a dobu temna a
přechází aţ k době konce. Ve 25. verši říká: „Budou znamení na slunci, měsíci
a hvězdách“ – viděli jsme je? Ano, ta znamení se uţ ukázala. „A na zemi úzkost
národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. 26 Lidé budou
zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Lidé budou
zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Zde je zmíněn
opět STRACH. Ten ovládá dnešní lidi, ty, kteří by před pár lety ani neuvaţovali
o tom, ţe by naslouchali papeţi, ale nyní jsou ochotni ho následovat. Proč? Bojí
se totiţ něčeho, o čem se domnívají, ţe je to daleko horší neţ papeţství.
Jeţíš říká, ţe lidé v těchto posledních momentech dějin „budou zmírat
strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Kdyţ se budeme dívat
na to, na co se dívají oni, budeme se bát jako oni a budeme se spolčovat do
výše zmíněných seskupení. Dostaneme se do situací, kdy si budeme myslet, ţe
jedinou cestou, jak se dostat z problémů, je zapojit se nějakým způsobem do
těchto společenství. Co však tady říká Jeţíš? Luk. 21:28 „Kdyţ se toto začne
dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“
Brzy, velice brzy, budou všichni lidé tohoto světa rozděleni pouze do dvou
táborů, na ty vzhlížející k člověku a na ty patřící k Bohu, na ty, kteří se
dívají kolem sebe, a na ty, kteří hledí vzhůru. Právě zde je ona dělící čára.
Nyní se nabízí otázka. Zná-li Bůh budoucnost a ví-li, ţe toto všechno přichází,
jakým způsobem bude vychovávat svůj lid? Nebude to výchova, která pomůţe
vzhlíţet vzhůru, vzhlíţet k Bohu, na místo ke člověku? A jak to uskuteční?
Podívejme se společně na tuto otázku.
5
Kdyţ se dostaneme do těţkostí a najdeme určitý způsob, jak ten problém
vyřešit, a pak se tento problém znovu objeví a my opět pouţijeme stejný
způsob, jak jej vyřešit, nevytváříme si postupně ZVYK, kdyţ takto pokračujeme
den po dni? Nebude to sloţité se změnit? Představte si, ţe mám ţízeň.
Pomyslím si, kde asi najdu nějakou vodu? Někdo odpoví: „Tam v kuchyni je
kohoutek, jen si posluţ!“ Zítra opět dostanu ţízeň a znovu si řeknu: „Kde
dostanu nějaký nápoj?“ „Ó, ano, minule jsem dostal napít v kuchyni.“ A tak tam
jdu znovu. A kdyţ uţ to budu dělat několik dnů po sobě, stane se to téměř
automatickým návykem. Souhlasíte se mnou?
Kdyţ si tedy vytvoříme zvyk, ţe lidé musí řešit naše problémy, ať se týkají
čehokoli, co pak bude zabudováno do našeho charakteru? Závislost na kom?
Závislost na lidech. A tak, máme-li jakýkoli problém, drazí přátelé, ať je finanční,
zdravotní, emocionální, ať souvisí s naším občanským, rodinným či
náboţenským ţivotem, anebo čímkoli jiným, ďábel mobilizuje všechny svoje
síly, aby nás v takové situaci dostal právě na to místo, kde se vyskytne nějaký
člověk nebo skupina lidí, kteří tento náš problém mohou za nás vyřešit, a to
především tehdy, jsme-li ochotni utratit za to nějaké peníze. A tak jsou
plakátovací plochy, novinové stránky, rozhlasová i televizní vysílání úplně
zaplaveny těmito „řešeními“, které denně působí na oči i uši miliónů lidí.
Jedná se o neustálé „vymývání mozků“, ke kterému v dnešní době právě
dochází. Boţí způsob výuky je však jiný, kdyţ Mu budeme naslouchat, On nás
bude učit něco zcela jiného. Izaiáš 45:22 „Obraťte se ke mně a dojdete spásy,
veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného uţ není.“ Toto máme dělat, a to jak
ve věcech malých, tak ve věcech závaţných.
Nyní mi dovolte dotknout se jednoho velmi praktického bodu. V knize
Cesta ke zdraví a ţivotní harmonii se píše: „Máme sklon vzhlíţet pro podporu a
pochopení, namísto k Jeţíši, k našim přátelům a známým.“ Ano, naší
přirozenou tendencí je hledět na lidi. Dělá to kaţdé malé dítě. A je to naprosto v
pořádku. Kaţdý z nás si někdy narazil palec a utíkal s nářkem za maminkou. Je
to v pořádku, kdyţ to tak dělá malé dítě. Je ale také spousta dospělých, mí
drazí přátelé, kteří v těţkostech nedokáţí přemýšlet o ničem jiném, neţ o tom,
ţe se utečou o pomoc k nějaké jiné lidské bytosti. A všechny jejich „vrby“ nejsou
samozřejmě jen v římské církvi. Téměř všichni členové lidské rodiny se obracejí
s prosbou o pomoc k nějakému jinému člověku, pokud někoho takového mají.
Máme-li však obstát v onom dni „velkého překvapení“ a nebýt zničeni, budeme
se muset naučit vzhlíţet k Bohu a ne k člověku.
A tak tedy sledujte se mnou, jak nás Bůh přivádí k této zkušenosti. „Bůh,
skrze svou milost a věrnost, často dovoluje těm, ve které jsme vloţili svou
důvěru, aby nás zklamali. Můţeme se tak naučit, jak zrádné je důvěřovat
v člověka a činit ho naší záchranou.“ MH 486. Jaký je tedy onen jediný způsob,
jakým nás Bůh můţe tuto lekci naučit? Tím, ţe dovolí, aby nás lidé zklamali. Uţ
jste se někdy v nějakém člověku zklamali? K čemu to všechno mělo být dobré?
Jeremiáš 17:5.7 „Proklet buď muţ, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo
a srdcem se odvrací od Hospodina. Poţehnán buď muţ, který doufá v
Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.“
Brzy, kdyţ ono velké překvapení zaplaví svět, kdyţ lidé pochopí, ţe byli
svedeni do záhuby drakem, šelmou a falešným prorokem, právě tím, ţe oni
hovořili o POKOJI A BEZPEČNOSTI, tehdy to pro ně bude STRAŠLIVÉ
PROBUZENÍ. Od východu na západ se projeví velké zděšení, hrůza se rozšíří
6
od jednoho pólu k druhému. Celý svět bude v naprostém zmatku. Zemětřesení,
krupobití, strašlivé bouře. Všechny cesty k ničení budou otevřeny. Ale pozor!
Uprostřed všech těch ničivých vlivů můţete slyšet píseň zůstatku Boţího lidu:
„Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v souţení vţdy velmi osvědčená. Proto se
nebudeme bát, byť by se i převrátila země.“ Ţalm 46:1-2.
Ať se stane cokoli, nespoléhejme se na lidi. Vlády se rodí a zanikají, naše
bezpečnost však na nich nespočívá. Aţ bude onen velký náboţenský vůdce,
který vedl lidi k přestupování Boţího zákona, svrţen a celý svět se bude – jako
při Francouzské revoluci bortit, - naše naděje je v tom člověku ve svatyni, v
Ježíši Kristu, který řekl v Izaiáši 45:22 „Obraťte se ke mně a dojdete spásy,
veškeré dálavy země.“
Jak uţ jsem předeslal, On nás na ten den připravuje. A tak tedy, kdyţ vás
dnes někdo zklame, vzpomeňte si, k čemu je to dobré. Pokud se jedná o velké
zklamání, pak jsme dostali velkou lekci, pokud je malé, pak se nám dostalo
alespoň malého ponaučení. Krok za krokem se učme nestavět na člověku, ale
na Jeţíši Kristu. Tím se připravujeme, abychom mohli obstát, kdyţ padne velký
Babylon, jako mlýnský kámen, hozený do moře. Boţí děti budou stát naprosto
bezpečně, protoţe jejich kotva drţí pevně v nebeské svatyni.
Modlitba: „Drahý Otče, moc Ti děkujeme za to úţasné světlo proroctví,
svítící nám na cestu, která je před námi. My si volíme být těmi, kteří jsou učeni
Bohem. I kdyţ celý svět hovoří o pokoji a bezpečnosti, dej nám ten PRAVÝ
pokoj, který přichází jen od Tebe Jediného. Dej nám to pravé bezpečí, které je
k nalezení jen u Tebe. Ať jsme připraveni na zklamání tohoto světa, protoţe
naše kotva je v nebi. Pro Jeţíšovu slávu. Amen.“
CENA POKOJE
Dnes máme druhou lekci na téma „Velké překvapení“. Z 1. Tes. 5:2 se
dozvídáme, ţe „den Páně přijde jako přichází zloděj v noci.“ Co budou lidé říkat
před tím, neţ dojde k onomu velkému překvapení? 3 „Pokoj, bezpečí“ anebo,
jak uvádějí jiné překlady, „je pokoj, nic nehrozí.“ Zamýšlel to tak Bůh, aby byl
jeho lid nadcházející katastrofou zaskočen? Ne! Ve 4. verši můţeme číst: „Vy
však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj.“ Nás
tedy nemá toto velké překvapení zaskočit.
Máme-li však být zachráněni, musíme být připraveni. Nemusíme rozumět
tomu, co vede svět do nadcházející katastrofy, máme však být ochráněni nejen
od jejích následků, ale i od všech jejich příčin. To je ostatně důvodem našeho
studia – porozumět hlavním příčinám, které svět vedou k Harmagedonu.
8. kapitola Izaiáše zmiňuje, ţe strach z války a z neuspokojených potřeb
vede lidi k tomu, ţe se zapojují do rozsáhlých spolků. Bůh však jasně říká, ţe
Jeho lidé nemají do těchto seskupení vstupovat. Zatímco lidé ze světa hledají
záchranu ve spolcích, Boţí lid se má dívat kam? – Vzhůru ke Kristu! To je
jediná správná odpověď. Hledíme-li na člověka, problémů přibývá. Upřeme-li
zrak k Bohu, problémy se ztrácejí. Tomu se však musíme učit kaţdý den
prostřednictvím našich vlastních zkušeností.
V časopise Review and Herald ze 4. listopadu 1965 byla uveřejněna
pozoruhodná zpráva o tom, co řekl jeden přední římsko-katolický kardinál, kdyţ
komentoval papeţovu návštěvu USA: „Bylo překvapivé, ţe na protest proti
7
papeţově návštěvě se nezvedl ţádný hlas. Ještě nedávno, před deseti lety, by
byla návštěva papeţe v USA povaţována za útok, dnes však přináší jeho
ochota přijet vesměs kladné emoce. Lidé mají takový strach před válkou, ţe
jsou ochotni zkusit doslova cokoliv.“
Tento kardinál moţná vyslovil větší pravdu, neţ si sám uvědomoval.
Ukázal totiţ na jádro věci. Svět nemotivuje k vítání papeţe upřímné obracení se
k Bohu ani náboţenství v pravém slova smyslu. Pravou motivací, která stojí
v pozadí, je STRACH! V Izaiáši čteme v 8. kapitole o tom, co Bůh říká svému
lidu: „Čeho se tento lid bojí, toho vy se nebojte a nestrachujte.“ Bojíme se
války? Ne. Náš Otec je přece Králem celého vesmíru. Povšimněte si, jakou
hrozivou cenu platí a i nadále budou platit, hnáni strachem z války a
z nenaplnění svých potřeb lidé tohoto světa. Prodávají své duše za porci
„čočkové kaše“, ze které ve skutečnosti vůbec neochutnají. Ezau dostal alespoň
čočku, kterou chtěl, lidé tohoto světa však nedostanou vůbec nic.
Co vlastně prodávají, aby získali tento iluzorní pokoj? Čeho se vzdávají,
kdyţ přijímají vedení římského papeţe? „Budou před ní klekat všichni obyvatelé
země.“ „A celá země v obdivu šla za tou šelmou.“ Zj. 13:8.3. Verš 12 ukazuje,
ţe USA nutí celý svět, aby přijal vedení papeţství. Jaká je však cena za toto
všechno?
Přísloví 23:23 hovoří právě o tomto problému: „Pravdu získej a nekupči
moudrostí.“ V anglickém překladu: „Kup pravdu a neprodej ji“. Dá se pravda
koupit a následně prodat? Jak vidíme, tak ano. Ve Zjevení 3:18 říká věrný
svědek: „Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, … bílý šat,
… a mast k potření očí.“ Tato mast symbolizuje rozlišení dobrého od zlého.
Nakup pravdu, ale jestliţe jsi ji uţ jednou koupil, neprodávej ji. To je velmi
váţná chyba, kterou dnes dělají mnohé sbory. V období reformace muţové jako
Luther, Zwingli, Kalvín, Knox či Wesley skutečně „nakoupili pravdu.“ A to je
vedlo k oddělení se od Říma. Dnešní protestantské sbory však toto slavné
dědictví rozprodávají. Prodávají pravdu, pro kterou jejich otcové obětovali vše.
To je cena, kterou platí, aby si získali přízeň Říma i jeho ochranu v případě
III. světové války.
Víte o tom, ţe některé z křesťanských věrouk jsou nyní revidovány?
Místo „Bible je Boţí slovo“ zní revidovaný citát „Bible obsahuje Boţí slovo.“
Povšimněte si této malé změny. Kterému z těchto dvou citátů věříte? Jan 17:17
říká: „Tvoje slovo je pravda.“ Bible je slovo Boţí. Mezi těmito dvěma učeními je
obrovský rozdíl, přátelé. Mnohé moderní změny ve svém konečném důsledku
oslabují víru protestantů v Písmo.
Boţí sluţebnice E.G. Whiteová nám vysvětluje, proč její kniha „Vítězství
lásky“ pojednává o sporech, ke kterým docházelo v minulosti, o odpadnutí
v prvních stoletích, o vzniku papeţství, době temna i o reformaci. Důvodem je
jednoduše toto: „Co bylo, bude zase.“ Poslední konflikt, do kterého právě
vstupujeme, je vyvrcholením staletí se vlekoucích sporů. Jedná se stále o jednu
a tutéţ záleţitost. Ony neviditelné moci jsou stále tytéţ. A Řím, který odváděl
křesťanský svět od Bible a nastolil papeţe jako reprezentanta Jeţíše Krista,
Řím, který v době temna zabíjel Boţí svatý lid, je tím samým Římem, pod jehoţ
vedením se celý svět sjednotí v posledním boji proti ostatku lidu Boţího.
Na straně 102 knihy Vítězství lásky se dozvídáme o Janu Husovi, který
byl upálen na hranici proto, ţe se stal reformátorem. Jan Hus byl původně
8
příznivcem papeţství, kdyţ však studoval Bibli, došel k určitému závěru – a já
bych chtěl, abyste si právě tohoto závěru povšimli. „Ne církev hovořící skrze
kněţí, ale Bůh hovořící v Bibli je tím jediným neselhávajícím Vůdcem.“ Zde se
nachází onen podstatný rozdíl mezi římským katolicismem na jedné straně a
pravým protestantismem na straně druhé. Toto je ta pravda, kterou protestanti
vyprodávají, aby si zajistili přízeň papeţství. A k tomuto kompromisu je vede
STRACH. Strach před terorismem, strach z bídy i strach z války.
Nyní si povšimněte postoje pravých věřících v době, kdy se papeţství
formovalo. Vţdy zde byla hrstka věrných, kteří nedrţeli krok s biskupem
římským a jeho hierarchií. „Pro udrţení pokoje a jednoty byli ochotni udělat
jakýkoli ústupek – v souladu se zachováním jejich věrnosti Bohu. Cítili však, ţe
nelze obětovat principy pro zachování pokoje – cena by byla příliš vysoká.
Měla-li být jednota zajištěna pouze za cenu kompromisu s pravdou a
spravedlností, pak ať je raději válka.“ Vítězství lásky, str. 45. Toto bylo
postavení skutečných Kristových následovníků ve všech dobách: nevytvářet
zbytečné problémy, nelpět na nedůleţitých drobných odlišnostech, kdyţ však
dojde na ţivotně důleţitý princip, ţádná, jakkoliv líbivá ekumenická myšlenka
není ospravedlněním pro výprodej pravdy.
V 17. kapitole Janova evangelia je zaznamenaná vroucí modlitba našeho
Spasitele za jednotu mezi Jeho následovníky. V téţe modlitbě se však nachází
rovněţ text, který jsme jiţ četli: „Posvěť je pravdou, Tvoje slovo je pravda.“ A
tak před dnešním protestantským světem stojí velká otázka. Co je důleţitější,
pravda nebo jednota? A jsou dnes celé miliony těch, kteří jsou ochotni prodat
pravdu, aby si zajistili jednotu.
Pro církev i svět by bylo dobré, kdyby ony principy, které v minulosti
motivovaly věrné duše, oţily v srdcích Boţího lidu. To jediné, co nás zachrání
před tím, abychom byli pohlceni světovým hnutím za pokoj a bezpečnost i
ekumenickým hnutím, je láska pro pravdu. Je lépe, aby byla válka, neţ
abychom se vzdali Pravdy. Naše touha po pokoji nesmí nikdy zajít aţ do ochoty
činit kompromisy na této základní rovině. A toto by se mělo projevovat
v kaţdém detailu našeho osobního ţivota. Zvykneme-li si na obětovávání
principů, jen aby o nás druzí přemýšleli dobře, jsme na cestě k Římu. Není o
tom ţádných pochyb. Ostatkem Boţího lidu budou ti, kteří zvítězili skrze krev
Beránka a slovo jeho svědectví, ti, kteří nemilovali své ţivoty tak, aby se zalekli
smrti. Zjevení 12:11.
Na straně 49 knihy Vítězství lásky čteme o odpadnutí v prvních stoletích:
„Téměř nepostřehnutelně si pohanské zvyky našly cestu do křesťanské církve.“
Jak k tomuto kompromisu došlo? „Téměř nepostřehnutelně.“ Je to, jako kdyţ
padá soumrak. Temnota sestupovala na křesťanský svět téměř
nepostřehnutelně. To je ďáblova hra: posunovat hranice směrem ke světským
praktikám pouze malými krůčky – tak, ţe na toho, který se bude některému
z nich bránit, budou ostatní hledět jako na fanatického, bezdůvodně tvrdého
člověka.
Tento kompromis nezačíná vţdy v přímém protikladu k tomu, co řekl Bůh.
„Řím začal nařizováním toho, co Bůh nezakázal, a skončil zakazováním
toho, co Bůh výslovně nařídil.“ Vítězství lásky, str. 290. Řím začal
doporučovat věci, o kterých Bůh výslovně neřekl, ţe by se neměly dělat. Sem
patří například vánoce, jako oslava Kristova narození, či velikonoce, jako oslava
9
Jeho vzkříšení. Nachází se někde v Bibli verš, který by říkal: „Neoslavujte
narození Krista, neoslavujte Jeho vzkříšení?“ Nenachází. Řím tedy začal
zaváděním věcí, které nebyly v Bibli přímo zakázány, ale skončil zakazováním
toho, co Bůh lidem jednoznačně nařídil. Zjevným příkladem je sobota. Kdyţ si
lidé zvyknou přijímat za náboţenské vůdce ty, kteří jim říkají více, neţ učí Bible,
nevyhnutelně skončí činěním toho, co je v Bibli zakázáno. A to je cesta, po
které protestantismus jde jiţ mnoho let.
„Při hledání přízně v očích světa zaslepila falešná shovívavost
protestantským církvím oči. Nevidí nic jiného, neţ ţe je správné věřit
nejmenšímu zlu.“ VL 571. To je zodpovědné za současný postoj
protestantských církví k papeţství. Dnes je v těchto církvích populární
poplácávat se po zádech (v současné době jsou k tomu vedeni dokonce i
adventisté sedmého dne), získávat si populární přízeň v duchu ekumenického
hnutí. Mnozí i v nejznámějších církvích jsou připraveni přijmout adventisty
sedmého dne jako součást velkého křesťanského světa. Ale stejný duch, který
je vede, aby nás přijali, je vede také k přijetí Říma. Musíme velice pečlivě
zkoumat ruku, která je k nám nataţena. Nesmíme zapomínat na to, ţe ta samá
ruka se natahuje také směrem k Vatikánu. Nelichoťme si, kdyţ se jedná o
záleţitosti základních kompromisů. Ruka, která je nataţena směrem k Římu,
nás nakonec uchopí, ale ne, aby nás přijala, ale aby nás srazila.
Potřebujeme nahlédnout hlouběji do svého srdce, abychom viděli, jestli je
tam něco, pro co je tento duch kompromisu přitaţlivý. Jsme uţ unaveni
ze všech těch válek a ze vší té dřiny? Touţíme po vysvobození, prodáváme
pravdu jen proto, abychom toto vysvobození získali? Vzdáme se toho, čemu
věříme, ubereme Boţímu slovu na váţnosti? Bůh chraň!
Jiţ jsem se zmínil o tom, ţe svět nedostane ani onu čočkovou kaši, za
kterou se prodává. Tento svět prodává pravdu, aby si koupil pokoj od římského
papeţe. Podívejte se však, co najde, aţ se probudí z tohoto těţkého snu: „A
viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromáţděná, aby vytrhli
do boje proti jezdci a proti jeho vojsku.“ Zj. 19:19. A tak, zatímco národy tohoto
světa následují přelud míru, kráčejí po cestě k největšímu boji všech dob.
„A hle, z úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lţivého proroka vystoupili tři
nečistí duchové, podobní ropuchám. Jsou to duchové ďábelští, kteří činí
zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáţdili k boji v
rozhodující den všemohoucího Boha.“ Zjevení 16:13-14. Povšimněte si výroku
v 7. svazku Svědectví na straně 182: „Svět je naplněn bouří, válkou a rozpory.
Přesto se lidé sjednotí pod jednou hlavičkou papeţské moci, aby se postavil
proti Bohu v osobě Jeho svědků.“
Na krátký čas bude tento svět sjednocen. Další věta říká: „Tyto svazky
jsou stmeleny tím největším odpadlíkem.“ „Pod hlavičkou papeţské moci se
všechny národy sjednotí, aby se postavily proti Bohu, v osobě Jeho svědků.“
Kde budeme stát my, ty a já? Na jedné nebo na druhé straně, jiná moţnost
není. Buď budeme s Jeţíšem a Jeho církví ostatků s plným vědomím stát za
tím, co říká Boţí slovo a Desatero ve své plnosti, nebo budeme ve velkém
populárním hnutí, které prodává pravdu, aby si za ni koupilo mír. Pravdu sice
prodají, ale míru se jim nedostane. „Aţ budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je
náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.“ 1. Tes 5:3.
10
Ó přátelé, kdyţ Boţí hlas udělá konec zajetí Jeho lidu, kdyţ Jeho Zákon
bude vidět na obloze, nastane příšerné probuzení mezi těmi církvemi, které se
společně sjednotily v kompromisu, aby nakoupily pokoj. Svazek, který velký
odpadlík stmelil dohromady, se rozpadne na kousíčky. Velké město bude
rozděleno a ruka kaţdého člověka se pozvedne proti jeho bratru. O tomto
hrozivém obrazu čteme ze Zjevení 16 a z Jeremiáše 25, čteme v knize Vítězství
lásky v kapitole „Zpustošení země“ – rozklad civilizace, církve v chaosu, věřící
vrhající se na kněze a kazatele. Celý svět bude znovu uvrţen do scén
Francouzské revoluce. Pokoj? Ó, ne! Pokoj ne. Obětování pravdy nemůže
nikdy přinést pokoj.
A tak pro vás i pro mne znamená tak mnoho odpověď na tuto otázku:
„Milujeme pravdu natolik, abychom byli ochotni za ni i zemřít a pro ni ţít? Nebo
jsme ochotni ke kompromisu?“
Modlitba: „Drahý Pane, vepiš nám svoji pravdu do srdce. Vloţ lásku k ní
hluboko do našich srdcí, abychom byli raději ochotní zemřít, neţ obětovat
jedinou zásadu. V Jeţíšově jménu. Amen.“
PAST
„Den Páně přijde jako přichází zloděj v noci“ – náhle, neočekávaně. Co
budou lidé říkat? „Je pokoj, nic nehrozí. A tu je náhle přepadne zhouba… a
neuniknou.“ 1. Tes 5:2-3. Toto všechno nám však bylo řečeno předem,
abychom tomu mohli uniknout.
Chtěl bych zdůraznit jeden důleţitý fakt: Světlo, které máme, není
světlem o budoucích událostech. Jeţíš říká: „Syn člověka přijde v hodinu, kdy
se toho nenadějete.“ Luk 12:40. Světlo, které nám Bůh dal, nám nemá umoţnit
dívat se vpřed a odhadovat, ke kterému datu Kristus přijde, anebo kdy dojde
k ukončení doby milosti či pádu Babylona. Víme, ţe ţijeme v době konce.
V této době však ţijeme jiţ řadu let. Máme určité poznání o tom, jak budou
probíhat nadcházející události. Ale oním velkým světlem, které nám Bůh dal, je
informace o tom, jak se vyhnout takovým zkušenostem a takovému postoji,
který přivede Babylon do oné nadcházející hrozivé krize. Někteří říkají: „Pokoj a
bezpečí, pokoj, nic nehrozí.“ A jak jsme studovali v minulé přednášce, další jsou
ochotni zaprodat pravdu, aby mohli pokoj získat. Tento postoj vysvětluje onen
velký zájem o papeţovu návštěvu OSN. Celý svět jde za šelmou. Domnívají se
totiţ, ţe je ochrání od strašlivé atomové války. Proto jsou ochotní vzdát se
rozdílů ve svém učení, proto jsou ochotni obětovat pravdu, ve snaze získat mír,
který by ona domnělá jednota měla přinést. Jak jsme však jiţ mohli poznat,
jejich zklamání bude veliké.
Lidé nemluví jen o klidu a míru, ale i o „bezpečí“. To jsou slova, se
kterými se dnes často setkáme. Lidé se domnívají, ţe papeţ jim zajistí klid.
K USA pak vzhlíţejí jako ke světovému vůdci, který vyřeší problém bezpečnosti.
V Lukášově evangeliu ve 21. kapitole jsou zaznamenána Jeţíšova slova
k učedníkům na Olivetské hoře, kde je varuje, podobně jako Pavel Tesalonické,
před nadcházející krizí. „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na
zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Luk
21:25. Ve svém popisu druhého příchodu Jeţíš varuje učedníky od 34. verše:
11
„Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatíţena nestřídmostí, opilstvím a
starostmi o ţivobytí, a aby vás onen den nepřekvapil jako past.“ Zde nemluví
Jeţíš jen ke svým učedníkům, promlouvá i ke kaţdému z nás.
Neboť onen den přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Jeţíš mluví o
čase, kdy přijde náhlá, neočekávaná katastrofa, která bude pro mnohé velkým
překvapením. Co však přivádí obyvatele tohoto světa právě do takového stavu?
Je to způsob, jakým jedí, pijí, pracují, způsob, jak odpočívají. Jednoduše
řečeno, jak ţijí. Nejde o to, ţe by se neřídili nějakým rozvrhem. Jejich ţivotní
styl je však vede ke strašnému zklamání při Harmagedonu, k oné hrozné ztrátě
iluzí, kdy se to vše, na co vynakládali svoji energii, před jejich zraky rozpadne
na malé kousky. „Města národů se zřítila.“ Zj. 16:19. Apoštol Jan říká, ţe vše
bude ve troskách. A proto Jeţíš varuje: „Mějte se na pozoru, aby vás onen den
nepřekvapil jako past.“ Luk. 21:34. A já chci zdůraznit nejen to, ţe to přijde
v den, kdy to nebudeme čekat, ale ještě dříve neţ samotný Harmagedon.
Jako past – nebo také jako léčka – přijde ten den na všechny, kteří
přebývají na zemi. Všichni, kteří se na této zemi zabydleli, se do této pasti
chytnou. A chytají se uţ nyní. Toho bychom si měli být vědomi. Proto Jeţíš ve
36. verši varuje: „Buďte bdělí a proste v kaţdý čas, abyste měli sílu uniknout
všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ Neříká:
„Sledujte kalendář, abyste zjistili, který den Jeţíš přijde, a pak se dali na útěk.“
Díky Bohu můţeme ţít v tomto světě bez toho, ţe bychom jím byli nakaţeni.
Můţeme chodit kolem pasti a nebýt přitom do ní chyceni. Není to nádherné?
Jedná se o Boţí plán. Kdyţ Jej budeme poslouchat, On nás ochrání.
Pro mnoho lidí tohoto světa znamená „bezpečí“ peníze a věci, které se za
ně dají koupit. Lidé touţí po penězích, protoţe peníze zajišťují společenské
postavení. Lidé chtějí být „někým“. Touţí po drahém automobilu, na který se
budou jejich sousedé dívat se závistí. Nicméně onou pastí není drahý
automobil, nákladný dům či extravagantní nábytek. To ne! Skutečnou pastí je
jejich postoj, jejich myšlení, které jim dává, ţe po těchto věcech touţí, a to za
kaţdou cenu. A na jednoho, který uspěje, připadá stovka dalších, kteří se do
této pasti chytí, aniţ by se jim vůbec něčeho dostalo. Chytí se na háček, na
kterém vůbec nic není. Ale ať se chytí na háček, kde něco je či kde nic není,
podstatné je, ţe se chytili.
Povšimněte si, jak dobrý je Bůh, který nás před všemi těmito nástrahami
varuje. „Zboţnost, která se spokojí s tím, co má, je uţ sama velké bohatství. Nic
jsme si totiţ na svět nepřinesli, a také si nic nemůţeme odnést.“ 1. Timoteovi
6:6-7. Ať uţ tedy půjdeme cestou proměnění nebo hrobu, nevezmeme si
s sebou ţádné zlato tohoto světa, ţádný automobil ani drahý nábytek. „Máme-li
jídlo a oděv, spokojme se s tím.“ 1. Tim 6:8. Většina lidí je dnes nespokojena.
Je přitom celkem jedno, jestli jsou chudí nebo milionáři, tito lidé stále nebudou
spokojeni. Upadli do pasti nespokojenosti, neklidu, sobectví, závisti,
chamtivosti. Jsme my spokojeni? Chodíme-li ve světle, tak jsme. Všichni máme
jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. A s tím máme být spokojeni. Chvála Pánu!
A nyní k věci: „Kdo chce být bohatý,“ – tedy ne pouze ti, kterým se to
podaří, ale všichni, kteří po tom touţí – „upadá do osidel pokušení.“ 1. Tim. 6:9.
Zde je totéţ slovo, které čteme ve 2. kapitole Lukášova evangelia – které má
význam „past“. „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha
12
nerozumných a škodlivých tuţeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“ 9. verš.
Tito lidé se pomalu potápějí.
Člověk se můţe utopit v medu stejně jako v moři. Můţe se sice jednat o
„sladkou“ smrt, člověk je však tak jako tak mrtvý. Někteří lidé tak bláznivě tonou
ve škodlivých vášních tohoto světa. Měli bychom jim závidět? To ne, spíše je
můţeme litovat. A měli bychom se za ně modlit.
„Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé
zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Ty však se tomu jako Boţí
člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zboţnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“
1. Tim 6:10-11. Vidíme, jak Jeţíš v těchto verších ukazuje na past, které
bychom se měli vyhnout, a na cestu světla, po které bychom měli jít. Vykročme
na ni tedy. Jak budeme reagovat?
Nikdy v celých lidských dějinách netonulo tolik lidí v dluzích. Podívejte se
na auta jezdící po našich ulicích. Kolik z nich je zcela splaceno? Pouhých pár. A
neţ se leasing uhradí, je třeba je vyměnit za nový model – a celý kruh začíná
znovu. To je však pouze začátek. Nejedná se jen o auta, ale i ledničky, rádia,
televizory, hi-fi věţe, nábytek, cestování, prostě cokoliv, co je dnes na splátky.
Bůh nám dává v listu Římanům 13:8 následující radu: „Nikomu nebuďte
nic dluţni, neţ abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého,
naplnil zákon.“ Ano, je to tak. Nikomu nemáme nic dluţit, aţ na jednu výjimku
„abyste se navzájem milovali“. Ano, my dluţíme lásku kaţdému člověku, a tuto
lásku máme neustále splácet. Bůh nechce, aby jeho děti byly zadluţené. On
chce, aby jeho děti byly šťastné. A dluhy nečiní člověka šťastným. Mnoho lidí
spáchalo sebevraţdu právě kvůli tomu, ţe se na ně náhle svalila hora dluhů
jako lavina. Jak jen to člověka sţírá. Někdo řekne: „Zdá se, ţe některé lidi to
neobtěţuje.“ Tím větší škoda, o to větší neštěstí. V jejich případě dluh působí
jako anestetikum, jako nějaký bolest tlumící prášek. Ale jejich působení je
vyvoláno uměle a tělu ubliţuje.
Máme i více rad ohledně této záleţitosti: „Ať se nyní všichni co
nejupřímněji snaţí vyvarovat chyb minulosti. Ať se chrání jako plotem
z ostnatého drátu před sklonem ke dluhům.“ 7T 236. Postavte tedy kolem sebe
plot z ostnatého drátu. Nechci, aby to někdo špatně pochopil. Jsou případy, kdy
nám Pán jasně naznačil, ţe je v pořádku vypůjčit si, např. abychom mohli začít
provozovat instituci, která by byla činnou v Jeho díle. I sestra Whiteová si
jednou vypůjčila peníze a dokonce i splácela úroky, aby mohlo být dostavěno
místo pro shromaţďování a pro rozběhnutí nového sanatoria. V těchto
případech však měla jistotu, ţe dluh bude splacen. Takové výjimky však neruší
pravidlo, kterým je: „Nikomu nebuďte nic dluţni.“ Pokud máte nějaké dluhy,
zbavte se jich co nejdříve a jiţ se více nezadluţujte. To je jeden ze způsobů, jak
neupadnout do výše zmíněné pasti.
Dovolte mi to znázornit. Jeden člověk slyší poselství Boţí pravdy. Chce
světit sobotu, ale ztratil by kvůli tomu práci. Podobné případy jsme slýchávali
tak před desítkami let. Dnes ale existuje něco, co dělá celou situaci daleko
sloţitější. Byla doba, ve které kdyţ člověk chtěl zachovávat sobotu, ztratil své
zaměstnání. Ale i kdyţ přišel o práci, alespoň to co měl, bylo jeho vlastní. Ta
doba je téměř za námi. Dnes člověk, který chce zachovávat sobotu a ztratí
práci, přichází do rizika, ţe ztratí vše, co investoval do svého vlastnictví,
nábytku i automobilu. Ţije totiţ pod stínem dluhů. Vidíte, jak to satan
13
naplánoval, aby pro lidi ztíţil jejich krok víry? Nashromáţdil proti nim hromadu
dluhů.
V Boţím díle je to stejné. Někdo od Boha obdrţí povolání, aby se zapojil
do díla jako kolportér, někdo aby šel do jiného odvětví samofinancující misijní
práce. Má však spoustu dluhů. Milí přátelé, kdybychom viděli, kolik lidí dnes
ráno pracuje, aby se mohli dostat z dluhů a mohli začít pracovat pro Boha, to
mnoţství by nás překvapilo. Ďábel je ale známý lovec, a kdyţ je má jednou
v pasti, nerad je pouští zpět.
Slyšel jsem mladé lidi říkat více neţ jedenkrát: „Hned jak budu mít auto“
nebo „Aţ budu moci dělat to nebo ono, pak budu pracovat na plný úvazek pro
Boha.“ A tak se dostanou do dluhů a jsou v nich drţeni někdy aţ do konce
ţivota. Někdy se z toho konečně vyplatí, ale to zřídka tehdy, kdy si mysleli, ţe
se jim to podaří. Je v tom něco, co funguje jako past.
Jiným důvodem, proč lidé touţí po penězích, jsou jejich vášně. Člověk si
myslí, ţe kdyţ má peníze, můţe si koupit cokoli, co chce jíst, cokoli, co chce pít.
Nemusí se v ničem omezovat. Kdyţ jde o jeho oblíbenou vášeň, myslí si, ţe je
správné si v ní uţívat. Ať uţ jsou jeho chutě a poţitky jakékoli, peníze jsou tím
prostředkem, který mu to zabezpečí. Ale Jeţíš říká, ţe tito lidé se topí
v nerozumných a škodlivých tuţbách. Proč, přátelé? Protoţe se honí za penězi,
jako za tím klíčem, který uspokojí jejich poţitky. To je jeden z dalších důvodů,
proč je to třeba SPRÁVNĚ PŘEHODNOTIT.
Důvodem, proč někteří lidé budou v nebi, je to, ţe je Bůh ve svém
milosrdenství nechal chudé, aby neměli peníze pro své přílišné vyţívání. Kdyţ
nám Bůh dal určitou míru NEDOSTATKU, můţe to být to, co udrţí naši mysl
čistou, tak, abychom se mohli zamyslet a vyvarovat se satanových léček.
V naší první přednášce jsme si všimli, ţe tato vášeň po míru a
bezpečnosti vede lidi do formování mnoha sdruţení a spolků. Izaiáš říká
národům a lidem tohoto světa, ţe kdyţ si budou hovět v tomto řešení svých
problémů, najdou jedině zklamání. Bůh říká svým dětem – „Nechoďte tou
cestou.“
„Tento svět je divadlem a jeho obyvatelé herci, kteří se připravují sehrát
jejich roli v posledním velkém dramatu. V těchto velkých masách lidí není ţádná
jednota, kromě té, ve které se lidé sdruţují, aby uskutečnili své sobecké cíle.
Bůh tomu přihlíţí.“ 8 T 27. Všimli jste si, ţe ta jediná jednota, které dosáhli, byla
aby si prosadili svou. Kaţdý člověk, který vstoupí do nějakého spolku si myslí,
ţe to je způsob, jak získat mnohé výhody. „Svět není dán do rukou lidem, i kdyţ
Bůh nechává v některých obdobích vládnout určité znaky zmatku a nepořádku.
Síla zespodu působí, aby uvedla na scénu poslední velká jednání tohoto
dramatu. Satan, přicházející jako Kristus, pracuje se vší paletou svodů
k nespravedlnosti na těch, kdo se sdruţují v tajných společnostech. Ti, kteří se
podřizují pouze sdruţením, plní nepřítelovy plány. Příčinu bude následovat
důsledek.
Lidská přestoupení dosáhla téměř svého vrcholu. Svět je naplněn
zmatkem a brzy padne na lidské bytosti velké zděšení. Konec je velice blízko.
My, kteří známe pravdu, se máme připravovat na to, co brzy propukne na zemi
jako ohromující překvapení.“ 8T 27-28.
14
Jak se můţeme připravit? Tím, ţe se vyvarujeme té pasti. Pasti sdruţení
se světem, pasti této ekumenické myšlenky, pasti dluhů, pasti touhy být bohatý,
pasti těchto pracovních unií, pasti ţivota pro sobecké pohodlí, sobecké potěšení
a poţitky. Vyhni se tomu všemu. Jeţíš říká: „Bděte a modlete se“ Mar. 14:38.
Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatíţena nestřídmostí, opilstvím a
starostmi o ţivobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.“ Luk. 21:34. „Vy
však bratři nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit, jako zloděj.“ 1. Tes.
5:4. Vy nemáte být chyceni do té pasti. Vy chodíte ve světle, světle lásky,
nesobecké sluţby, světle zasvěcení nedokončenému úkolu, světle vzhlíţení k
Jeţíši místo ke člověku. Ó přátelé, nemáme ÚŢASNÉHO Spasitele a nádherný
program, nádherný ţivotní styl? Děkujme za to Bohu kaţdý den a dělejme ho
šťastným, tím, ţe Mu dáme vědět, ţe si toho váţíme.
Modlitba: Drahý Otče, zapečeť v našich srdcích slova tohoto poselství. Pomoz
nám nikdy nezávidět těm bohatým a těm, kteří usilují být bohatými. Pomoz nám
nebýt polapeni v těchto svazcích, které lidé formují v úsilí prosadit si své.
Pomoz nám nikdy nebýt svedeni tím člověkem na Tiberu a ochraň nás,
abychom nebyli svedeni sny po bohatství a bezpečí, které uspávají tento ubohý
národ ke spánku na pokraji záhuby. Pomoz nám se rozdělit s ostatními o světlo
Tvojí lásky. V Jeţíšově jménu. Amen.
PŘÍPRAVA
I v dnešní přednášce, která je pokračováním série o onom „ohromujícím
překvapení,“ bych rád, abychom si povšimli výroku, na které poukazuje světlo
proroctví. Zjevení Janovo 13:16 „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé,
svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, 17 aby nemohl
kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího
jména.“ Zde je jasná předpověď, ţe dojde ke vnucování určitého znamení. My
víme, ţe ten „cejch“ je znamením odpadnutí, falešného dne odpočinku, změny
soboty – biblického 7. dne na neděli – 1. den týdne. To bude tím sporným
bodem.
„Sobota bude velkým testem věrnosti, protoţe ona je obzvláště
vyvraceným bodem pravdy… Zatímco jedna třída lidí příjme znamení podřízení
se pozemským silám a obdrţí znamení šelmy, druhá třída lidí si vyvolí projev
věrnosti Boţí autoritě a příjme Boţí pečeť.“ GC 605. Kaţdý příjme buď Boţí
pečeť, anebo znamení šelmy. A tento DEN UCTÍVÁNÍ je v obou případech
pouze znamením. Je znamením, které reprezentuje určitou zkušenost. Buďto
zkušenost naprosté věrnosti Bohu nebo totální podřízení se člověku. A cesta,
jak se připravit na toto „ohromující překvapení“, je vytvořit si zvyk, dívat se
směrem k nebi – k Jeţíši, místo závislosti na člověku.
Povšimněte si toho, co se stane lidem, kteří se spoléhají na člověka. „Aby
nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí
jejího jména.“ Ti, kteří se spoléhají na člověka, budou doslova NUCENI
k podřízení se. Tohle je velmi zajímavý text, protoţe je celkem v harmonii
s duchem současné generace. Dnes by bylo nepopulární, kdyby došlo ve
Spojených státech k obhájení rozsudku smrti, pro lidi, kteří zachovávají sobotu.
Momentálně je zde atmosféra onoho ekumenického ducha a vzájemného
sjednocení pro mír. Na druhé straně na ekonomické sankce, jak se jim dnes
15
říká, se dnes pohlíţí jako na správné donucovací prostředky. Spojené státy byly
uţ několikrát vyzvány, aby uvalily konkrétní sankce.
Lidé jsou připraveni na myšlenku, ţe pokud se vyskytnou takoví, kteří
nebudou spolupracovat, bude patrně tou nejlepší cestou, jak s nimi jednat,
jednoduše jim odebrat jejich chléb a máslo. Vidíte, ţe kdyţ my – Boţí děti,
máme být připraveni, potřebujeme si ujasnit 2 věci. Jednou je, ţe dovolíme
Bohu, aby nás zabezpečil ať uţ skromným nebo štědrým způsobem – tím co
pro nás pokládá za nejlepší a tou druhou je, ţe my s Ním budeme co nejlépe
spolupracovat a zabezpečíme si vše, abychom byli připraveni na ten den.
„ Protestantský svět nastolil falešnou sobotu na místo Boţí soboty, a tak
kráčí ve stopách papeţství. Z tohoto důvodu vidím nezbytné, aby se Boţí lid
odstěhoval z měst do ústraní na venkově, kde budou moci obdělávat půdu a
pěstovat své vlastní produkty.“ 2 SM 359. Tohle je tak jasné, jak jen řeč můţe
být. Na tomto bodě – otázce soboty a neděle přichází poslední velká krize a
z tohoto důvodu říká Boţí posel: „Vidím jako nezbytné, aby se Boţí lid
odstěhoval z měst do ústraní na venkově, kde budou moci obdělávat půdu a
pěstovat své vlastní produkty. Tak mohou vychovávat své děti k jednoduchým a
zdravým návykům. Vidím, jak je nutné SPĚCHAT S PŘÍPRAVOU VŠECH VĚCÍ
PRO ZÁVĚREČNÉ KRIZE.“ 2 SM 359. Napsáno v roce 1897, je tento citát
jedním z ranných výzev pro naše lidi, aby opustili města do ústraní na venkov.
Vzpomeňte si, ţe tou hlavní myšlenkou těchto úvah je, ţe Boţí lid, děti
světla, nemají být zaskočeni tímto ohromujícím překvapením. Máme se na to
připravovat. Noe před potopou dělal totéţ. A přesto lidé tehdejší doby byli tak
překvapeni, jakoby neslyšeli ţádné varování. Matouš 24:38 „Oni jedli, pili, ţenili
se, vdávali a rozváděli se, aţ do toho dne, kdy Noe vešel do archy.“ 39 „A nic
nepoznali, aţ přišla potopa a zachvátila všecky. Takový bude i příchod Syna
člověka.“ Svět dnes bude tak překvapený, jakoby nikdy nebyli varováni. A
přesto je Bůh ve své lásce varuje a bude pokračovat ve varování, aţ kaţdý
člověk obdrţí tuto výstrahu, tak stejně, jako tomu bylo za dnů Noeho. Ti lidé,
kteří si uchovají to varování, Boţí církev ostatků zachovávající sobotu, vystoupí
ze všech spolků. Oni uniknou z nebezpečné situace, která by jim znemoţnila
poslouchat Boţí zákon a usadí se na venkově – „v ústraní“, kde mohou
pěstovat své vlastní produkty a vychovávat své děti jednoduchým a zdravým
zvykům. Zde jsou ty dva největší důvody pro ţivot na venkově. Jedním je tlak
způsobený Nedělním zákonem, a tím druhým je, ţe máme duchovní posilu
v kontaktu s přírodou a oddělení se od zločinů a násilí měst. Díky Bohu, ţe nás
varoval.
„Nemáme ţít tam, kde budeme nuceni vejít do úzkých vztahů s těmi, kteří
neuctívají Boha… Brzy přijde krize, týkající se zachovávání neděle… Máme si
najít takové místo, kde budeme moci zachovávat sobotní přikázání v jeho
plnosti a máme být opatrní, abychom sebe a své děti nepostavili do situace, kde
světit sobotu bude přinášet problémy. Před námi je doba plná těţkostí.“ 2 SM
359. Vidíte, jak nám Bůh dává toto varování různými slovy znovu a znovu.
Jedním z vlivů, které budou hrát roli ve vystupňování bojkotu pro Nedělní
zákon, jsou pracovní unie. V nedávné době jsme viděli církve, jak Katolické, tak
Protestantské, sdruţující se s pracovními uniemi v úsilí o prosazení Nedělních
zákonů. Povšimněte si tohoto citátu: „Obchodní unie budou jedním z vlivů, který
16
přivede na svět dobu souţení, takovou, jaká nebyla od počátku světa.“ 2 SM
142.
To přímo zapadá do proroctví ve Zjevení 13. kapitole. Je to ekonomický
nátlak. Později to samozřejmě bude rozsudek smrti, naplňující 15. verš. Ale
nejprve si svět bude myslet, ţe přivede Adventisty sedmého dne na kolena
v podřízení jednoduše tím, ţe jim zakáţí prodávat a kupovat. Máme se tedy o
tom dovědět ještě hodně věcí. Jednou z nich, jak jsme jiţ zde četli, je odčlenit
se ze spolků a stran tohoto světa. „Práce Boţího lidu je připravit se na budoucí
události, které na ně brzy přijdou se stupňující intenzitou.“ 2 SM 359. Zde je to
„Ohromující překvapení“, vidíte? „Ve světě budou formovány gigantické
monopoly. Lidé se budou sdruţovat v uniích a stranách, které je zapletou do
osidel nepřítele. Hrstka lidí se spojí, aby pohltila veškeré prostředky, které bude
moţno obdrţet pouze v určitých odvětvích podnikání. Budou formovány
obchodní sdruţení, a ti, kteří se k nim odmítnou připojit, budou poznamenaní…
Ty obchodní unie a světová spojení jsou pastí. VYHNĚTE SE JIM a zůstaňte od
nich daleko. Nemějte s nimi nic společného.“ 2 SM 142. Nyní pozorujte budoucí
události, popsané na straně 144: „Ti, kteří o sobě prohlašují, ţe jsou Boţími
dětmi, se nemají v ţádném případě spojovat s pracovními uniemi, které jsou
nebo budou formovány. To je Boţí zákaz. Coţpak ti, kteří studují proroctví,
nerozumí tomu, co je před námi?“
Podívejte se, jak ty rozličné části světového programu zapadají všechny
do sebe. A stejně tak rozličné části Boţího programu. Kdyţ bys byl ďábel a
chtěl bys dostat lidi do těchto spolků, kde bys chtěl, aby bydleli? Ve městech.
Ale kdyţ bys měl nebeskou vizi a snaţil se udrţet lidi daleko od těchto
společenství, kde bys chtěl, aby bydleli? Venku na vesnici. Je to velmi
jednoduché.
„Za ním letěl 2. anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil
všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“ Zjevení 14:8.
„Zavolal mohutným hlasem: „Padl, padl velký Babylón… a slyšel jsem jiný hlas
z nebe: „Vyjdi lide můj z tohoto města.“ Zjevení 18:2-4. Chci se Vás na něco
zeptat. Kde musí být ten člověk, který říká: „Vyjdi z něj?“ On sám musí být
venku. Pokud jsme těmi, o kterých platí smysl těchto slov, jak můţeme hlásat
toto poselství, kdyţ budeme zahrnuti ve spolcích a stranách tohoto světa? A
kdyţ jsou naše srdce, stejně jako u Lotovy ţeny, v Sodomě, jak můţeme
někoho varovat, aby ho opustil?
Je pravda, ţe musíme navštěvovat města, abychom jim dali ono
poselství, ale to bude znít: „Pojď se mnou k nám domů.“ To je to, co Henoch
dělal. Ó přátelé, přijměme tu touhu vyvádět lidi ven.
Ale my nebudeme schopní předat to poselství, tak jak bychom měli,
dokud NEBUDEME SPRÁVNĚ ROZUMĚT HODNOTÁM ŢIVOTA NA
VENKOVĚ a nebudeme si skutečně váţit těch poţehnání, která z něho plynou.
Lot neměl tohoto ducha. Kolik obrácených získal, kdyţ tam kázal? Ani jednoho!
Nebyl nadšený do opuštění Sodomy. On odešel dolů do údolí předně kvůli tlaku
jeho rodiny. On „stanoval u Sodomy“ 1. Moj. 13:12. Pravděpodobně neměl
ţádný záměr se tam nastěhovat, ale jak čas plynul zdálo se to být více
výhodnější. Měl by větší obchodní i společenské výhody a ono tomu váţně tak
bylo. Byl v Sodomě ctěným muţem. Já předpokládám, ţe si myslel, ţe je
vynikající věc mít vliv, který mohl pouţít pro Boha. Ale dokázal s ním něco, co
17
se týče lidí ze Sodomy? Nic, přátelé. Proč? Protoţe měl tu „městskou mysl“ a
ne „venkovskou mysl.“
O jak rozdílnější byl Abrahámův kontakt se Sodomou. V 1. Moj. 14 je
zaznamenána úţasná zkušenost, jak zachránil ţivoty lidí ze Sodomy spolu
s jejich králem. Oni ho respektovali a ctili, i kdyţ ţil vně na samotě pod duby.
V Mamre, vzdálen od hříchu a násilí, pro které se Sodoma stala dokonce
příslovečnou. Vidíte přátelé, jak nezbytné je, abychom si váţili těch královských
předností ţivota na venkově, spíše neţ to povaţovali za oběť?
Kdyţ byl Lot vyzván, aby opustil Sodomu, Boţí andělé ho doslovně
museli odtamtud vyvézt. Potom Hospodin řekl: „Uteč na horu, abys nezahynul.“
1. Moj. 19:17. „Ne tak“ on odpověděl, „já nemohu na tu horu utéci, aby mě
nepostihlo něco zlého.“ On si tak navykl na městské ulice a městské výhody, ţe
se obával venkovského ţivota. Proto si vybral malé město a řekl: „Smím tam
utéci? Coţpak nemůţeš ušetřit aspoň to jedno?“ A milosrdný Bůh odpovídá:
„Dobrá.“ Vidíte kam mířím, přátelé? On nepochopil. On si neváţil Boţí dobroty,
ve které mu Bůh umoţňoval ţít na venkově. Odešel do Sóaru, ale brzy jej
opustil, aby ţil venku v jeskyni. Sóar byl zničen, jako i Sodoma. A potom čteme
ten hrůzný příběh o nemorálním chování jeho dvou dcer. Naučily se to tam
dole, ve městě, tak jako se to dnes ve městech učí mladí lidé. Jaký příšerný
záznam! Je tam ale zapsán pro nás, protoţe Jeţíš říká: „Lukáš 17:28-30 Stejně
tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli, v ten
den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil
všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.“
A to je ten velký problém dneška, přátelé. Lidé jsou tak zaprodáni těmto
sociálním, politickým, obchodním, vzdělávacím a mnoha dalším výhodám, ţe je
těţké je z nich odtrhnout. Přečtěme si nyní něco dalšího: „Za krátko vyvstane ve
městech takový svár a zmatek, ţe ti, kteří si budou přát je opustit, toho nebudou
schopni. Musíme se na to připravovat. Toto je světlo, které je mi dáno.“ 2 SM
142. Znovu a znovu čteme: „Musíme se připravovat.“
Jednou z těch nejpodstatnějších věcí, které potřebujeme dělat, abychom
mohli dostatečně odporovat těmto tlakům je, abychom formovali naši mysl
k přemýšlení tak, jak uvaţuje Bůh a ne tak, jak přemýšlí svět. Jeţíš přišel sem
na svět a vzal na sebe naši bídu, abychom my mohli obdrţet nebeská
bohatství. Ti, kteří přijmou ducha tohoto poselství budou ochotní být chudými,
aby raději mohli spasit své děti, neţ být na pár dní bohatí na tomto světě.
„Koho varovat? Opět říkáme: Ven z města!“ Nepovaţuj to za velkou
újmu, ţe musíš odejít do kopců a hor, ale snaţte se najít klidné místo, kde
můţete být o samotě s Bohem a učit se Jeho vůli a Jeho cestu… Naléhám na
náš lid, nechť je to vaším ţivotním cílem, usilovat o vysokou duchovní úroveň.
Kristus stojí za dveřmi. Proto říkám našim lidem, nepovaţujte to za ochuzení,
kdyţ jste povoláni opustit města a odstěhovat se na venkov.“ 2 SM 355-6.
Pokud to budeme povaţovat za ochuzení ţít na vesnici, tak tam dlouho
nezůstaneme. Dříve nebo později budeme zpátky ve městě. Zaplatíme vše, co
nám zbylo na kontě a navíc vysoké splátky měsíčně, kdoví po kolik let, jen
abychom dostali tu či onu věc. Necháme se zapřáhnout do postroje. Budeme ţít
jako pohánění bičem. Budeme muset být přikovaní, jako otroci na galejích a
cele odedřít svůj ţivot, aby naše děti mohli mít všechny tyto tzv. úţasné výhody
a vymoţenosti, které moderní městský ţivot nabízí.
18
Zatímco po celou tu dobu na venkově jsou nám nabízeny nekonečné
poklady uprostřed přírody v kontaktu s Bohem. Záře vycházejícího slunce
nezastřená městským smogem, krása a vznešenost květin, stromů, jezer, hor,
přátelství ve spolupráci s Bohem, místo jen práce s neţivými stroji. Sečtěme
všechny své dary a radujme se v královských privilegiích ţivota v ústraní. A
mezitím – ne jako poustevníci, ale jako evangelisté, jako Henochové, oslovujme
unavené zástupy, kaţdého, kdo je ochoten naslouchat , aby „vyšli“.
Modlitba: Drahý Pane, vloţ do našich srdcí takový obraz toho, co je před
námi, který nás vyburcuje dělat vše, abychom v této poslední hodině mohli být
shromáţděni do Tvé církve ostatků. V Jeţíšově jménu. Amen.
ZNAMENÍ
V Amerických Katolických novinách ze září 1965 se objevil článek pod
názvem „Proč mají Adventisté sedmého dne úspěch?“ Je to skutečně
zajímavý den, kdyţ si Katolická církev povšimne této denominace. Napsaný
v ekumenickém duchu, článek klade otázku: „Co se můžeme naučit od
našich Adventistických přátel?“ Zaznívá tam chvála naší horlivosti, našeho
systému církevních škol, našeho poselství zdravotní reformy, které se odráţí
v porovnatelně niţším počtu rakoviny plic a ostatních nemocí.
Autor dále uvádí: „Na rozdíl od většiny Křesťanských denominací, Církev
Adventistů sedmého dne, je téměř nepoznamenaná současným ekumenickým
hnutím.“ Já doufám, ţe tomu tak bude i nadále. Článek dále uvádí: „Římskokatolická církev je v adventistických kázáních a literatuře zmiňována spíše
záporněji. Někteří adventističtí autoři pokračují v staromódní odvetě proti
Římské církvi, jejíţ papeţ byl zodpovědný za změnu zachovávání dne
odpočinku ze soboty na neděli, a tak dovedl křesťanství na cestu odpadnutí.“
Očividně zde autor vyjadřuje, co on cítí o adventistickém učení. Nepřemýšlí o
tom, ţe změna dne odpočinku ze soboty na neděli uvedla křesťanství na cestu
odpadnutí, pouze ukazuje na adventistický postoj.
Nyní ale pozorně poslouchejte, co budu číst. „Většina protestantů i
katolíků zavrhuje adventistickou interpretaci přikázání o sobotě, vyţadující její
zachovávání. Tak jako tak, bychom měli přínos z pozorování toho, jak
adventisté svůj svatý sobotní den zachovávají. Pro zasvěcené adventisty
sobota začíná západem slunce, stejně jako pro ortodoxní Ţidy. Jídlo se
připravuje v pátek, tak, aby jeho příprava nezabrala manţelkám spoustu času
ze soboty. Sobotní dopoledne se tráví ve sborech a v sobotní škole. Zbytek dne
je zasvěcen čtení a studiu Bible, jednoduchému rodinnému odpočinku – jako
jsou procházky v přírodě, modlitbám a diskusím o biblických tématech s přáteli.
Rozhlas i televize mlčí aţ do konce soboty, do západu slunce.
Není to nádherný popis adventistů, zachovávajících Hospodinův svatý
den? Kéţ nám Bůh pomůţe to takto proţívat kaţdou sobotu. Nyní se vracím
zpět k tomuto článku: „Mohli bychom porovnat toto zachovávání soboty
s chováním miliónů křesťanů? Ve spoustě domovů je neděle dnem bez
běţného zaměstnání, ale ve skutečnosti je pouze dalším dnem týdne. Kdyţ si
vyjdeme na procházku do okolí, uvidíme křesťany ve svých domovech, jak
natírají, umývají auta, upevňují okenice nebo síťky na okna. Nebo je najdeme
pracovat na spoustě projektů typu „Udělej si sám!“ Víme, ţe nákupní střediska a
obchody by v neděli nemohly udělat zisk, kdyby si miliony křesťanů nezvolili, ţe
19
si v ten den koupí nábytek, automobily, kuchyňské vybavení, potraviny, či
oděvy. My jsme šokovaní, kdyţ Sověti záměrně vymazali náboţenský význam
neděle, aby sníţili úlohu náboţenství v ţivotech ruských obyvatel. Ale neudělali
jsme to stejné ve Spojených státech, a to často proti zákonům, vytvořeným na
ochranu hodnot dne odpočinku? Naši adventističtí přátelé nám připomínají, ţe
sobota nebyla dána jen skupině lidí na poušti před mnoha stoletími, ale všem
lidským pokolením. Bůh nás vyzývá, aby všichni lidé dali stranou 1 den ze 7 pro
sluţbu Jemu, a také pro regeneraci lidského těla a ducha. Autor člověka věděl,
ţe takový den je nezbytný pro lidskou duchovní, emocionální i tělesnou stabilitu.
My se nejen proviňujeme proti Jeho přikázání, ale zahráváme si také s vlastním
sebezničením, kdyţ nepřikládáme význam dni odpočinku – Sabatu. Jako
katolíci jsme si často vytýčili pouze minimální zachovávání Dne Páně.
Navštěvujeme mši a vyhýbáme se těţké práci, v širším slova smyslu. Snad nám
adventisté mohou připomenout, ţe tvořivé a svaté svěcení tohoto dne vyţaduje
více, neţ toto pouhé minimum.“
Velmi zajímavé, ţe? Autor potom hovoří o našem rozsáhlém veřejněprospěšném programu, neomezeném pouze na adventisty. Zmiňuje se o naší
Tabitě (pomoci s oděvy) a dobročinných seskupeních, o faktu, ţe adventisté
nevěří v zabíjení a jsou proti válčení. Potom říká: „Můţeme vidět, ţe rozhodnutí
stát se adventistou se nedělá lehce. Od nově pokřtěného člena se očekává, ţe
bude platit desátek ze svých příjmů, ţe bude kaţdý týden navštěvovat Sobotní
bohosluţbu, ţe se vyhne veškeré nedůleţité práci v sobotu, vyvaruje se
poţívání alkoholických nápojů a tabáku, ţe bude vzdělávat své děti v církevních
školách, vyhne se tanci, hraní karet, kinu, vzdá se malování a ozdob, a ţe
přeruší jakékoli spojení s tajnými společnostmi. Přesto působí Adventisté jako
cílevědomí a spokojení lidé, kteří ze svého náboţenství nacházejí hluboké
uspokojení.“
Není to úţasné? Já věřím, ţe ti, kteří jsou zodpovědní za přijímání členů
do církve si povšimnou, ţe tohle je ta úroveň, o které si naši katoličtí přátelé
myslí, ţe je podmínkou přijetí do Církve Adventistů sedmého dne. Jsou zde
obsaţeny i detaily, které by někdy potřebovaly více zdůraznit.
A nyní zpět k tomu článku. Dále autor popisuje historii našeho hnutí, jeho
formování v roce 1844 skrze Williama Millera, následné zklamání a rozhodnutí,
ţe uţ více nebudou stanovovat ţádná data, ale ţe budou vzhlíţet k
přicházejícímu Kristovu návratu. „A k
tomuto základnímu článku
adventistického učení přidalo maličké novo-anglikánské společenství víru, ţe
křesťané by měli zachovávat starozákonní den odpočinku, místo neděle, která
byla stanovena jedním z prvotních papeţů. Papeţova změna zachovávání dne
odpočinku dala tomuto hnutí protikatolickou orientaci. Mnozí adventisté povaţují
papeţe za Antikrista.“
Povšimněte si, jak od začátku aţ do konce stojí sobota jako velké
rozlišující znamení tohoto hnutí. V tomto všem slyším jakoby ozvěnu citátu
z knihy Vítězství Lásky str. 605: „Sobota bude velkým testem věrnosti, protoţe
především ona je tím sporným bodem pravdy…. Zatímco jedna třída tím, ţe
akceptuje znamení podřízení se světské moci, příjme znamení šelmy, druhá
třída tím, ţe si zvolí projev věrnosti Bohu, příjme Boţí pečeť.“ Zde to máme
zaznamenané.
20
Povšimněte si, co o tom říká Katechismus Katolického učení pro
konvertity, str. 50: „Který den je Sabat? Sobota je dnem sabatu. Proč
zachováváme neděli místo soboty? Zachováváme neděli místo soboty, protoţe
katolická církev přeřadila posvátnost ze soboty na neděli.“ Velmi jasné a přímo
k věci.
Kardinál Gibbons v jeho dobře známé knize Víra našich otců na str. 111
říká: „Můţete číst Bibli od 1. Mojţíšovy po Zjevení Janovo a nenajdete ani
jedinou řádku opravňující ke svěcení neděle. Písmo zdůrazňuje náboţenské
zachovávání Soboty, dne, který my nikdy nesvětíme.“
Vidíte, ţe tato otázka soboty, je více neţ záleţitost týkající se nějakého
dne. Je to otázka zda církev hovořící skrze papeţe nebo Kristus hovořící skrze
Bibli, je skutečnou autoritou.
Povšimněte si této knihy, vytištěné nakladatelstvím Paulist Press v New
Yorku, pod názvem „Schránka na dotazy.“ Na straně 179 se v ní píše: „Jaký
biblický důkaz existuje pro změnu sabatu (dne odpočinku) ze 7. na 1. den
týdne? Kdo dal papeţi moc ke změně Boţího přikázání?“ To je ta klíčová
otázka. A zde je jejich odpověď. „Jestliţe Bible je tím jediným vůdcem pro
křesťana, pak Církev Adventistů sedmého dne správně zachovává sobotu spolu
se Ţidy. Ale katolíci se dozvídají čemu věřit a co dělat z boţské neomylné
autority, zaloţené Jeţíšem Kristem, Katolické církve.“ A na tomto bodě bude
postaven ten závěrečný velký boj. Já opakuji, je to více, neţ jen nějaký den. Je
to filosofie ţivota. Vzhlíţíme k člověku nebo k Jeţíši? Vzhlíţíme k lidským
ustanovením nebo k věčnému, neměnnému Boţímu zákonu?
Zjevení Janovo 7:1 „Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř
úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby ţádný z nich nevál na zemi ani na
moře ani na jakékoli stromoví.“ Co znamenají tyto větry? Boj, válku, zmatek,
pronásledování, všechny ty prvky ničení. Co dělají tito andělé? Drţí je. Ale
v tom vidění se zdají být téměř připravení je pustit a nechat je vanout. Jan ale
vidí jiného anděla vystupujícího „od východu slunce, v ruce drţel pečetidlo
ţivého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimţ bylo dáno škodit
zemi i moři: „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme sluţebníky
našeho Boha na jejich čelech!“ 2.-3. verš. Zde je to zapečetění ostatku Boţího
lidu přímo před poslední velkou krizí. Jak uţ jsme studovali tato hrozivá bouře
přijde na svět náhle a neočekávaně. Ve Zjevení 7 vidíme, co drţí zpět to
hrozivé překvapení. Boţí andělé. Boţí andělé je zadrţují, dokud Boţí sluţebníci
nebudou zapečetěni na jejich čelech. Ty a já víme co je tím znamením. Co jím
je? Sobota. Ezechiel 20:12.20. „Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na
znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, ţe já Hospodin jsem posvětitel
jejich. Téţ soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby
známé bylo, ţe já jsem Hospodin Bůh váš.“ Sobota je centrálním bodem Boţího
svatého zákona, který má být tak hluboce vtištěn do srdce a mysli lidu ostatků,
ţe s nimi nic nebude moci zatřást.
„Právě tehdy, kdy Boţí lid bude zapečetěn na jejich čelech a připraven
pro tříbení, tehdy to přijde. Ve skutečnosti uţ to začalo. Boţí soudy jsou nyní na
zemi, aby nás varovaly, a abychom věděli o tom, co přichází.“ 6 BC 1161. Boţí
soudy se závěrečným tříbením jiţ začaly a přece to velké naplnění je ještě
v budoucnosti. Tyto větry jiţ trochu vanou, jak andělé povolují v jejich drţení.
Ale jejich neomezené vanutí, velký čas souţení, všeobecné pronásledování,
21
celosvětový boj, to je vše ještě budoucností. A dokdy budou drţeny tyto větry
pod kontrolou? Do té doby, neţ já a ty budeme plně upevněni v pravdě.
Někdo můţe říct: „Já jsem upevněn.“ Skutečně jsi? Jak moc toho
vydrţíš? Můţeš stát ve 130 km/h větru? A co v hurikánu, který má rychlost
190 km/h. Moji milí přátelé, ty větry budou foukat a pro celý vesmír to bude
něco významného dívat se dolů na tuto malinkou planetu a pozorovat 144 000
stojících, kdyţ ten běsnící hurikán ďáblova hněvu bude spuštěn proti Boţímu
lidu. Zjevení 12:17 „Drak v hněvu vůči té ţeně rozpoutal válku proti ostatnímu
jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boţí a drţí se svědectví
Jeţíšova.“
NYNÍ JE ČAS K PŘÍPRAVĚ na to, co má přijít na svět jako děsivé
překvapení. Je velmi jasné, ţe hlavní role této přípravy je mít sobotu tak
zapečetěnou v našich myslích, ţe ji nic nebude moci vyvrátit. Vidíme, ţe katolíci
ji povaţují za velkou dělící čáru mezi jejich hnutím a našim. Bůh si je toho
vědom, a proto dělá sobotu předmětem proroctví – Boţí pečetí, vtisknutou do
myslí ostatku Boţího lidu – Zjevení 7. kapitola. A naopak znamení šelmy –
falešnou sobotu (z 13. kapitoly Zjevení) si mají vynutit ekonomické a jiné tlaky
na zbytek světa. Na tomto bodě bude celý svět rozdělen na dvě velké třídy.
Většina příjme znamení šelmy, protoţe se na to připravovali. Vytvořili si zvyk
přijímat lidské řády, místo řádů Boţích. Mají ve zvyku přijímat „pokoj a bezpečí“
místo „pravdy a svobody“. Ale Boţí lidé se naučili milovat Boţí zákon a
Spasitele, který je Autorem tohoto Zákona a jako výsledek toho se dostanou do
bodu, kde pravda, sobota, bude tak ztotoţněna s nimi a oni s ní, ţe bude
nemoţné je rozdělit. Tím jediným způsobem, jak by se svět mohl zbavit jejich
„divných myšlenek“ bude – je zabít. A o to se také svět nakonec pokusí.
Chtěl bych, abychom se nyní podívali do Izaiáše 58. kapitoly, kde
najdeme popsáno to, jakým způsobem budeme upevněni v pravdě. Tato
významná kapitola pro lékařské misionáře je zároveň i významnou kapitolou o
sobotní reformě. Lid ostatků je zde vykreslen, jako ten, který pozdvihuje základ
postavený mnoha generacemi. Oni jsou obnovovatelé, reformátoři. 13. verš je
pro ně zaslíbením: „Jestliţe v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od
prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den,
nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným,
budeš-li jej slavit tak, ţe se vzdáš svých cest, ţe přestaneš hovět svým zálibám
a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu.“ Povšimněte si těch
dvou druhů rozkoší. „nazveš-li den odpočinku rozkošným“, „nalezneš rozkoš
v Hospodinu.“ Tyto dvě rozkoše patří dohromady. Nikdy nebudeme moci nalézt
rozkoš – ten krásný proţitek v sobotě, – dokud v ní nebudeme vidět Jeţíše,
jako Stvořitele, který učinil tento svět. V šesti dnech učinil Hospodin svět a
sedmého dne odpočinul, poţehnal mu a posvětil ho – jako Vykupitel, který se
vzdal svého ţivota a odpočíval během svatých hodin soboty v Josefově hrobě,
jako velký Velekněz, který se přimlouvá v náš prospěch, aby ten zákon se
sobotou – jeho pečetí, mohl být napsán do našich srdcí.
Kniha Touha věků, v kapitole nazvané „Sobota“, uvádí v závěrečném
odstavci tyto verše z Iz 58 a pak dodává: „Všem, kteří přijmou sobotu, jako
znamení Kristovy stvořitelské a spasitelné moci – bude sobota rozkoší. Tím, ţe
22
se budou dívat na Krista uprostřed ní, se v něm budou radovat.“ Tím jádrem
soboty je Jeţíš, onen velký Stvořitel a Spasitel.
„Ó, Pane můj, kéţ vţdy zdravím Tvou přítomnost s Tvým svatým dnem!
Kéţ si cením Tvé soboty, dvojnásobně poţehnané.“ Moji drazí, abychom ale
mohli vejít do tohoto dvojnásobného poţehnání, potřebujeme být na pozoru,
abychom nenechali ty uvolněné zvyky světitelů neděle vejít do našeho
zachovávání soboty. Bůh k nám přináší tento svatý den týden co týden, a
přesto tolik z nás promeškává jeho poţehnání, tím ţe nechají vejít OBYČEJNÉ
VĚCI do neobyčejného dne. „Musíme se chránit, aby uvolněné zvyky, které
převládají mezi světiteli neděle, nebyly následovány těmi, kteří se povaţují za
světitele soboty – Boţího svatého dne odpočinku.“ 6 T 353. Tato kapitola 6.
svazku Svědectví je plná vzácných návrhů pro zachovávání soboty. Je hodna
čtení a přemýšlení. Tím jádrem věci je, mí drazí přátelé, abychom skrze sobotní
den přijali Jeţíše, jako Stvořitele a Spasitele, zamilovali si Ho i Jeho pravdu tak,
ţe kdyţ se strhne ta velká bouře, budeme upevněni v pravdě a zapečetěni
pečetí ţivého Boha na našich čelech, ţe nás nebude moci nic otřást.
Modlitba: Drahý Pane, napiš Svůj svatý zákon na tabulky našich srdcí.
Kéţ jsme rozumem upevněni v jistotě o Tvé sobotě, kéţ jsme také upevněni
duchovně a milujeme Tvoji Sobotu, a tím můţeme být Tvým ostatkem, jeţ bude
stát, zatímco se celý svět bude sklánět před šelmou a jejím obrazem. Prosíme
pro Tvou slávu. V Jeţíšově jménu. Amen.
SVĚTLO
1. Tesalonickým 5:2-5 „Sami přece dobře víte, ţe den Páně přijde jako
přichází zloděj v noci. Aţ budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle
přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve
tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla
a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ Právě proto, ţe jsme děti světla,
jsme určeni k záchraně před tímto děsivým překvapením. A jen tím, ţe si
budeme udrţovat zkušenost dětí světla, budeme spaseni.
Jeţíš říká: Jan 8:12 „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude
chodit ve tmě, ale bude mít světlo ţivota.“ Protoţe Jeţíš je tím světlem světa,
všichni, kteří zůstanou blízko Něj, zůstanou ve světle, zatímco temnota sestoupí
na tento svět.
Jeţíš je v nebi. Jak nám vlastně zpřístupňuje své světlo? Předně skrze
Jeho zákon. Přísloví 6:23 „Nebo přikázání jest svíce a naučení světlo a cesta
ţivota jsou domlouvání vyučující.“ Tedy lid ostatků bude chodit ve světle
zákona. Jak mnoho z toho zákona? Všechen, protoţe Jakub 2:10 říká, ţe i
kdybychom zachovávali celý zákon a jen v jednom přikázání klopýtli, provinili
jsme se ve všech. Viděli jste ty barevné řetězy světel na vánočních stromech?
Jsou zapojeny v sérii a jediný způsob, jak dostat světlo a udrţet ho je, aby
všechna světla svítila. To je jeden důvod proč je sobota tak důleţitá. Ten, kdo
zneváţí sobotu, nejen ztrácí poţehnání tohoto svatého dne, ale nemá ani
ţádnou zábranu proti hříchu. Díky Bohu, ţe církev ostatků chodí v plnosti
světla. Kaţdé přikázání je s láskou opatrováno.
O jiném prostředku, skrze který Jeţíš posílá své světlo církvi, se hovoří
v 2. Petr 1:19 „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo a činíte dobře, ţe se ho
23
drţíte. Je jako svíce, svítící v temném místě.“ Zákon je světlem, protoţe je to
Kristův zákon a On sám je tím Světlem. Proroctví je také světlem, protoţe Duch
proroctví vydává svědectví o Jeţíši. Zjevení 19:10.
A tak skrze Zákon a Svědectví světlo svítilo ve všech dobách a zvláštním
způsobem bude svítit ve dnech církve ostatků, nádherně a jasně skrze tyto 2
cesty. Ve Zjevení 12:17 nacházíme shrnutí toho všeho: „ Drak v hněvu vůči té
ţeně rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo
zachovávají přikázání Boží a drţí se svědectví Ježíšova.“ Chvála Bohu, ţe
mají toto světlo! Oni jsou přece dětmi světla, které zachovávají přikázání a
vydávají svědectví o Jeţíši.
V Izaiáši 8:20 se mluví o jiné situaci. Kolik světla tam je? Ţádné? „K
zákonu a svědectví! Coţ oni neříkají takové slovo, ţe mu z něho nevzejde jitřní
záře?“ Zajímalo by mě, jestli tomu skutečně věříme. Jestli ano, tak nebudeme
hledat v hromadách odpadků Babylona, abychom objevili nějakou briliantovou
myšlenku. Budeme se dívat vzhůru do svatyně, kde je Jeţíš, zdroj veškerého
světla. Budeme rozjímat nad Jeho zákonem ve dne i v noci. David říká, ţe to
přináší potěšení, ţe si to oblíbil. Ţalm 1:2. A jak je tomu se svědectvími? „Tvá
svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádcové“ Ţalm 119:24.
Ó, kéţ bychom si naplnili mysl tímto překrásným světlem z nebe!
V minulé přednášce jsme si povšimli zajímavého článku. Proč jsou ASD
úspěšní – z Amerických Katolických novin (Září 1965). Hovoří se tam o tom
významném místě, které sobota zaujímá v našem učení a ţivotě. Autor tohoto
článku nezamlčel ani místo Ducha proroctví v CASD. „V adventním hnutí měla
po téměř 70 let přednostní místo Ellen Gould Whiteová, která je povaţována za
prorokyni tohoto hnutí. Napsala 53 knih a více neţ 4 500 článků, z nichţ mnohé
byly zaloţeny na jejích viděních. Role E. G. Whiteové odradila Protestantské
fundamentalisty, kteří by jinak souhlasili s mnoha adventistickými naukami, jako
jsou: jejich doslovná inspirace Bible a rozhodná opozice vůči teorii evoluce.“
Zde vidíme jasný popis toho, jak důleţité místo zaujímá dar proroctví v Církvi
Adventistů sedmého dne. Ó, kéţ tento dar můţe naplnit jeho pravé místo ve
zkušenosti kaţdého z nás! My potřebujeme toto světlo.
V 5 T 667 můţeme číst: „Je satanovým zvláštním cílem, aby zabránil
pronikání tohoto světla k Boţímu lidu, který je tak moc potřebuje uprostřed
nebezpečí poslední doby.“ Potřebujeme je tedy? Ano, nepochybně. Kdyţ je
satanovým zvláštním cílem, aby tomuto světlu zabránil pronikat k lidu Boţímu,
můţeme si představit, ţe bude mít zvláštní výbory, zaneprázdněné touto
záleţitostí. Ti ďáblové budou pracovat různými způsoby. Jedním z jejich
argumentů je ten, ţe „se změnila doba“. Ţe ty rady byly třeba jen pro dřívější
dobu, kdy byly dány, ale dnes, ţe uţ nejsou potřeba.
Poslouchejte odpověď nebes: „Ani doba ani pokušení nezrušily dané
rady, ale skrze roky utrpení a sebeobětování se upevnila pravda vydaných
svědectví. Instrukcí, které byly vydány v prvotních dnech tohoto poselství se
máme drţet jako bezpečných instrukcí k následování pro závěrečné dny.“ 1 SM
41. Nebylo by to divné, kdyby Jeţíš vydal světlo k tomu, abychom mohli vyjít na
tuto cestu a s tím dovolil, aby bylo zavrţeno, anebo uhasínalo v době, kdy se
dostáváme do nejtemnější kapitoly lidské historie?
Ten, jenţ dal za nás svůj ţivot jistě není tak krátkozraký, či lhostejný.
Ó, ne. On střeží svou CÍRKEV s něžnou péčí a tento dar je jeden z těch
24
největších důkazů jeho lásky. Toto jsou milostné dopisy nebeského Ţenicha
pro svou nevěstu církev, jeţ touţí po Jeho návratu. Ó, jak moc jsme poţehnaní!
Ta skutečná pravda je, ţe čím více se blíţíme konci, Duch proroctví
nabývá na důleţitosti, platnosti a spolehlivosti. V 5 T 654 čtu: „Jak se přibliţuje
konec a poslední varování světu je rozšiřováno, bude pro ty, kdo přijali
přítomnou pravdu stále více důleţitější mít jasné porozumění toho, jakou
podstatu a vliv mají Svědectví, která Bůh ve své prozřetelnosti od počátku spojil
s prací třetího andělského poselství.“ My tedy nemůţeme odsunout tyto knihy
stranou, do minulosti. Ony byly poţehnáním, kdyţ byly napsány, ale jsou daleko
více důleţité, jak se přibliţujeme konci. Nezapomeňte na to, ţe je to „satanův
zvláštní cíl – zabránit pronikání tohoto světla k Boţímu lidu, který je tak
potřebuje uprostřed nebezpečí poslední doby.“ 5 T 667.
On totiţ pracuje různými cestami. V 5 T 680 se dovídáme: „Ti, kteří
otevřeně zavrhnou Svědectví nebo v sobě chovají pochybnosti ohledně nich,
nejsou jediní, stojící na nebezpečné půdě. Nedbání světla, znamená jeho
zavrţení.“ Satan vede některé, aby se postavili proti Duchu prorockému.
Většina našich lidí ale uznává, ţe Bůh dal tento dar církvi. Proto je největším
nebezpečím zanedbání tohoto světla. To je stejné jako jeho zavrhnutí.
Vzpomínáte si na toho syna, o kterém hovořil Jeţíš? Kdyţ jeho otec řekl: „Synu,
jdi dnes pracovat na mou vinici.“ On odpověděl: „Ano pane.“ Ale nakonec nešel.
On svému otci nevzdoroval. Pouze tam nešel. Ó, jak moc potřebujeme dát do
praxe ty vzácné rady, které nám Bůh dal v těchto knihách! Vzpomeňte si, ţe
jsou pravým světlem. Kazatel 11:7 „Světlo je sladké a vidět slunce je milé
očím.“
Na straně 681 je grafický obraz jiné metody, kterou satan pouţívá, aby
zachoval toto světlo od lidu Boţího. „Mnozí jdou přímo proti světlu, které Bůh
dal svému lidu, protoţe NEČTOU TY KNIHY, KTERÉ OBSAHUJÍ SVĚTLO A
POZNÁNÍ ať uţ formou upozornění, varování či napomenutí.“ Abychom
obdrţeli toto světlo, musíme ty knihy číst. Pozorujte, jak satan pracuje: „Starosti
světa, láska k módě a povrchní, nedostatečný vztah k Bohu, to vše odvádí naši
pozornost od světla, které nám Bůh tak milostivě udělil. Zatímco knihy a
časopisy, které obsahují leţ a omyly obíhají celou zemí, světlo tak vzácné,
přicházející od Boţího trůnu, je ukryto pod nádobou.“
Představte si, ţe bych tu měl takovou nádobu, vzal si tyto knihy a přikryl
je s ní. Jak zvláštní! Přesto je to nebezpečí, proti kterému jsme varováni. Někdo
vysvětloval, ţe taková nádoba, o níţ hovoří také Jeţíš, byla pouţívána
v obchodě k měření zboţí, které se prodávalo či kupovalo, a ţe jedna z těch
největších věcí, které brání Boţímu lidu v jejich studiu těchto knih, je touha
vydělat si peníze.
„Tím nejposlednějším satanovým svodem bude to, ţe udělá svědectví
Ducha Boţího neúčinnými. Přísloví 29:18 „Není-li ţádného vidění, lid pustne.“
Satan bude pracovat velmi důmyslně, různými cestami a skrze různé prostředky
se bude snaţit zviklat důvěru ostatku Boţího lidu v pravá svědectví… Bude
zaţehnuta nenávist vůči svědectvím, která je satanická.“ 1 SM 48. Zde vidíme
tu otevřenou opozici, lstivé svody a starosti tohoto světa, které nepřítel pouţívá,
aby zabránil poţehnání tohoto světla v našich ţivotech.
Nyní se podívejme na radostnější obrázek. Zde je pohled na lid,
„ozařovaný světlem, nastřádaným za celé dějiny. Oni očekávají příchod našeho
25
pána, Jeţíše Krista.“ Zde je pro nás poselství: „Stále za Vás Bohu děkuji pro
milost Boţí, která vám byla dána v Jeţíši Kristu. On Vás obohatil ve všem,
v kaţdém slovu i v kaţdém poznání.“ 1. Kor 1:4-5. Jsou adventisté bohatí lidé?
Ano, určitě. 6-8. verš „ Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno,
takţe nejste pozadu v ţádném daru milosti a čekáte, aţ se zjeví náš Pán Jeţíš
Kristus. On vám bude oporou aţ do konce, abyste v onen den našeho Pána
Jeţíše Krista nebyli obviněni.“
Jsme bohatí podle toho, do jaké míry přijmeme tento dar do našich srdcí
a ţivotů. Vzpomínáte si, jak jsme četli, ţe zapečetění je v podstatě upevnění
v pravdě, a to jak ROZUMOVÉ, tak DUCHOVNÍ, takţe uţ nebudeme moci být
zvikláni? Viděli jsme, jak máme být navěky upevněni, co se týče soboty a
Boţího zákona. Nyní vidíme, ţe je stejně důleţité, abychom byli upevněni, na
věky ujištěni ohledně daru Boţího Ducha – svědectví Jeţíšova – Ducha
proroctví. My jsme si povšimli, ţe je to skrze vidění Jeţíše v sobotě, jak ji
začneme milovat, a tak v ní budeme upevněni. Vidíme tedy, ţe i Duch proroctví
je Jeţíšovým svědectvím. Je to jeho milostný dopis poslední církvi. A kdyţ
uzříme Jeţíše v těchto svědectvích, zamilujeme si tento dar a budeme si více a
více jisti o Jeho Boţské inspiraci. A tak bude Duch svatý upevněn a Jeho
svědectví potvrzeno i v nás.
Pán si přeje, aby jeho kaţdá část v nás byla potvrzena. Přemýšlejte o
Touze věků. Kdyţ studujeme těchto 800 stran o ţivotě Jeţíše Krista a díváme
se na našeho drahého Pána a jeho ţivot jakoby pod zvětšovacím sklem,
ţasneme nad nádhernými detaily, které jsou přivedeny na světlo a jsme tak
měněni do Jeho podoby. A tak „je v nás tento dar potvrzen.“
Ohledně knihy „Cesta ke zdraví a ţivotní harmonii“ nám bylo řečeno:
„Tato kniha obsahuje moudrost Velkého Lékaře.“ 9 T 71. Kdyţ přijmeme tyto
rady, budou v nás potvrzeny. Budeme chodit ve světle o stravě i oděvu, o
pohybu i odpočinku i o správném duševním smýšlení. Tím, ţe to budeme
praktikovat, naučíme se pokoji, radosti a zdraví. Ţivotu, který přichází skrze
poslušnost. „A tak bude toto svědectví ve vás potvrzeno.“ Stejně tak tomu bude
se všemi ostatními knihami. Je to vzácné a poţehnané světlo!
Modlitba: Drahý Pane, my Ti děkujeme, ţe skrze Tvé vedení jsi nás ve
své prozřetelnosti povolal, jako děti SVĚTLA. Jak se temnota snáší na tuto
ubohou starou planetu, pomoz nám, abychom mohli den za dnem chodit
s Tebou. A nauč nás, jak přivádět ostatní na tuto osvětlenou cestu. V Jeţíšově
jménu. Amen.
KOTVA
Zjevení Janovo 12:12 „Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich
přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti,
protoţe ví, jak málo času mu zbývá.“ 17. verš „Drak v hněvu vůči té ţeně
rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají
přikázání Boţí a drţí se svědectví Jeţíšova.“
Ďáblův hněv je někdy zjeven v jeho řevu, v otevřeném útoku. Ale kniha
Zjevení odhaluje také jeho lstivé svody. On má spoustu pastí a léček. Kdyţ
lovec touţí polapit zvíře, které je sloţité chytit, rozloţí větší mnoţství pastí na
různá místa blízko jejich pastvy, v doufání, ţe zvíře v úsilí vyhnout se jedné
26
pasti padne do jiné. Satan má spoustu pastí, spoustu metod, jak je psáno: „On
svádí svět.“ Zj. 12:9.
Částí ekumenického hnutí, ve kterém si papeţovi zastánci a tzv.
protestanté podají ruce při prohlášení posvátnosti neděle, budou velké zázraky.
Právě ony sehrají svou roli. Zjevení Janovo 13:13-14 „A činí veliká znamení,
dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem. Bylo jí dáno
dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země.“ Tedy vidíte, ţe
zázraky tvoří důleţitou část ďáblova programu.
Obvykle myslíme na spiritistické síly, kdyţ čteme tyto verše. Spiritismus
znamená: „ Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení.“ Zjevení
16:14. Jedním z jejich zázraků je zosobnit mrtvé. Nejsou ale omezeni jen na to.
To největší falešné probuzení věků je právě před námi. Budou za ním ale stát
stejní duchové, jako na spiritistických seancích. Ti stejní, kteří se zjevují
v podobě odešlých mrtvých.
Ve Vítězství lásky máme jasnou předpověď toho, co je před námi.
„Nepřítel duší si přeje zabránit tomuto dílu a před tím, neţ přijde čas pro takové
hnutí, bude se je snaţit předejít tím, ţe uvede na svět jeho napodobeninu.
V těch církvích, které můţe přivést pod svou moc svodů způsobí, ţe to bude
vypadat, jako by bylo vylito Boţí zvláštní poţehnání. Bude zjeven domnělý
náboţenský zájem. Zástupy budou prohlašovat, ţe Bůh pro ně zázračně
pracuje, zatímco ta práce bude jiného ducha. Pod náboţenskou rouškou se
bude satan snaţit rozšířit svůj vliv na křesťanský svět.“ GC 464.
Tedy to velké napodobení probuzení je přímo před námi. My do něj
dokonce nyní vstupujeme. Co budeme ty a já dělat, kdyţ uvidíme, jak roste ve
svém dosahu i síle? Povšimni si, ţe „zástupy budou prohlašovat, ţe pro ně Bůh
zázračně pracuje, zatímco ta práce bude jiného ducha.“ Nezapomeňte, toto je
ono, co zotročí celý svět. To je ta IDEA EKUMENISMU, co přitahuje všechny
církve dohromady. Katolickou, protestantské a dokonce i svět ve velkém hnutí
k přivedení pokoje a bezpečnosti. Ale v době, kdy téměř uspějí a budou říkat:
„Uţ je to nadosah, co dělat s tou malou skupinkou lidí, která nechce jít s námi?“
Oni jsou jako trn v oku. Oni kazí celou tu věc. Proto bude rozhodnuto, zbavit se
jich. Tehdy Bůh zasáhne a přijde náhlé zničení. Ale před touto hrozivou
katastrofou bude celý svět pohlcen v tomto velkém falešném náboţenském
probuzení.
Nemyslete si, ţe tato past nebude lstivě promyšlená. Nemyslete si, ţe to
bude primitivní, hrubé a nepřitaţlivé. Jeţíš říká jasně, ţe by byli svedeni i
vyvolení, kdyby to bylo moţné. Mat 24:24. Proto tedy potřebujeme něco
mimořádného, co nás připraví. A Bůh nám to daroval, o tom není pochyb. Tady
je to, ve starém časopise „Přítomná pravda z března 1850“ nyní dostupném
v přetisku článků Ellen Whiteové – „Review“. Kniha 1, str.11: „Moji drazí bratři a
sestry, toto je pro nás velmi důleţitá hodina. Satan sestoupil na zem
s obrovskou mocí a my musíme tvrdě usilovat a probít si naši cestu do
království. Máme silného nepřítele v boji proti nám, ale i Všemohoucího Přítele,
který nás chce chránit a posilovat v tomto konfliktu. Pokud budeme pevně
zakotveni v přítomné pravdě a svou naději budeme mít, jako kotvu naší duše
přichycenou za 2. oponou svatyně, ani ty nejrůznější větry falešného učení a
jeho svody nás nepohnou. Tyto vzrušující a falešné reformace námi nepohnou,
protoţe víme, ţe Pán domu vstal a v roce 1844 zavřel dveře 1. oddělení
27
nebeského stánku a nyní můţeme s určitostí očekávat, ţe ostatní půjdou se
svými stády hledat Pána, ale nenajdou ho, protoţe od nich odešel za druhou
oponu. Pán mi ukázal, ţe ta moc, která je s nimi, je pouhá lidská síla a ne moc
Boţí.“ Toto nám otevírá nebe a ukazuje, ţe pokud je naše kotva za 2. oponou,
pak nám neublíţí tato falešná probuzení a reformace.
Co se vlastně děje v nebeské svatyni za 2. oponou? Zjevení 11:19 „Tu
se otevřel Boţí chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy“.
Ostatek Boţího lidu upírá své zraky do nejsvětější svatyně. Co tam vidí? Truhlu
smlouvy – Zákon, 10 přikázání. Ano to je ten velký střed – Zákon ve svatyni
svatých. A ten Zákon je právě tím, co tento zlý svět se všemi jeho
„náboţenstvími“ nechtějí. Oni se chtějí vzdálit od tohoto Zákona, a tak jim satan
dává náboţenská uspávadla nejrůznějších druhů. Ale ostatek Boţího lidu, místo
aby pil ten opojný nápoj Babylona, otevírá své mysli slávě, která září od
Slitovnice.
Je tam ještě něco jiného kromě archy a Zákona. Je tam Člověk, stojící u
Slitovnice. „Z toho, co bylo řečeno, plyne: „Máme Velekněze, který usedl po
pravici Boţího trůnu v nebesích, jako sluţebník pravé svatyně a stánku, který
zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.“ Ţid 8:1-2. Uvědomme si, ţe papeţství je
velkým systémem „napodobování“. Má kněze, kteří ale jsou tady na zemi a má
zákon, jejich náhradu za Boţí zákon v arše svatostánku v nebesích. Naopak ale
zůstatek Boţího lidu se dívá vzhůru. Jejich zraky jsou upřeny na Jeţíše ve
svatyni svatých. A tak jsou zachráněni od svodů papeţství.
„Ono (papeţství) je připraveno na 2 třídy lidí, a tak zasahuje téměř celý
svět. Čeká na ty, kteří se snaţí zaslouţit si své spasení vlastními skutky, a na
ty, kteří chtějí být spaseni spolu se svými hříchy. To je tajemstvím jeho moci.“
GC 572.
Podívejme se proto, jak nás připravuje Boţí poselství ze svatyně, aby nás
ochránilo před svody těchto dvou bludů. Přemýšlejme o skupině těch, kteří
chtějí být zachráněni spolu se svými hříchy. Jak jasně toto poselství ukazuje, ţe
pokud chce člověk najít spasení, musí přijít do svatyně, kde se nachází Zákon.
Musí se s tímto Zákonem konfrontovat, musí činit pokání. Musí se vzdát svých
přestoupení a vloţit je na Beránka. Pak musí přijít zpět v Den smíření a připojit
se k ostatním v zkoumání svého srdce a pokořování své duše a sledovat
svatyni, kdyţ nejvyšší kněz vchází dovnitř, aby pokropil krví ve svatyni svatých.
3. Moj. 16:30 „V tento den za vás vykoná smírčí obřady a očistí vás ode všech
vašich hříchů. Budete před Hospodinem čisti.“
Svatyně ukazuje, ţe Boţí záměr je očistit svůj lid od hříchu. On se zbaví
hříchu navěky. Tento program, který církev Říma nabízí lidem: hřešit a pak se
kát a opět hřešit a činit pokání – to není pravé evangelium. Jediné, co se na té
myšlence podobá evangeliu, je jistota, ţe naše hříchy jsou vyznány. Díky Bohu,
ţe existuje něco více neţ jen odpuštění! Existuje SÍLA! Evangelium „je tou mocí
Boţí ke spasení pro kaţdého, kdo věří.“ Řím 1:16.
Ale sledujte, kdyţ vy a já máme nějaký oblíbený hřích, na kterém chceme
lpět, kdyţ máme nějaké slabosti naší lidské přirozenosti, které chceme
omlouvat, satan má pro nás svou past připravenou. Ať uţ v papeţství a nebo
v jedné z těch dcer prostitutek, které pijí to stejné víno a opakují totéţ poselství.
Nalezneme jejich stopy a řekneme: „Toto je ta velká moc Boţí, toto mi dává
pokoj a vysvobození z konfliktu. Uţ nemusím více bojovat a zápasit s hříchem.
28
Všechno, co musím dělat, je jednoduše věřit v Jeţíše a budu spasen. Pán
přece ví, ţe já jsem slabý, a tak i kdyţ pokračuji v hříchu, existuje pro mě
řešení.“ Tento lstivý svod je tím, čemu dnes milióny věří.
My jsme byli v této věci varováni. „Nikdo nemůţe mít duši přikrytou
KRISTOVOU SPRAVEDLNOSTÍ, zatímco činí vědomý hřích anebo zanedbává
povinnosti, o kterých ví. Bůh poţaduje celkové odevzdání srdce dříve, neţ se
můţe uskutečnit ospravedlnění. A proto, aby si člověk mohl uchovat
ospravedlnění, musí ţít v neustálé poslušnosti skrze aktivní ţivou víru, která se
projevuje láskou a očisťuje duši.“ 1 SM 366. „Ať se nikdo nesnaţí představovat
myšlenku, ţe je málo nebo téměř nic, co člověk můţe udělat pro překonání
hříchu. Protoţe Bůh nedělá pro člověka nic, bez jeho spolupráce… Nikdy
nezanechejte ten dojem na lidských myslích, ţe je pouze maličko, nebo nic, co
by člověk měl učinit, ale spíše učte lidi spolupracovat s Bohem, aby byli úspěšní
v překonání hříchu.“ 1 SM 381. A pak následuje tento úţasný citát na straně
382, který vyzvedává Jeţíšovy zásluhy a zároveň objasňuje, jaké je místo
našich skutků. Jeho první část slyšíme často citovánu, avšak jeho závěr jen
zřídka. Potřebujeme však obě: „Pokud ze srdce chceme poslouchat Boha,
pokud vyvineme úsilí aţ k tomuto cíli, Jeţíš přijímá toto smýšlení a snahu jako
naši nejlepší sluţbu a doplňuje ten rozdíl jeho vlastní Boţí zásluhou. Ale
nepřijme ty, kdo hlásají, ţe v Něj věří, a přesto jsou nevěrní přikázáním Jeho
Otce. Slyšíme toho hodně o víře, ale potřebujeme slyšet daleko více o skutcích.
Mnozí svádějí sami sebe tím, ţe ţijí lehké, přizpůsobivé náboţenství bez kříţe.“
1 SM 382.
Vidíte to varování? Babylon dnes jde cele za tímto jednoduchým
náboţenstvím. Vše, co stačí udělat, je jen přijít k oltáři, udělat rozhodnutí pro
Krista, vyznat, ţe Jeţíš vás přijal a pokračovat dál svou cestou. Nedělejte si
starosti, jen pokračujte v pokoji. V tom je zrno pšenice a pytel plev, moji
přátelé! Ó, jak moc potřebujeme ten pohled do Svatyně svatých, jak moc se
potřebujeme dívat na archu a smlouvu v ní a rozpoznat, ţe soud zasedl, knihy
jsou otevřeny a naše ţivoty budou měřeny podle onoho zákona! Jak více se
musíme přidrţet té myšlenky, ţe plán spasení zahrnuje naše celkové uzdravení
z moci hříchu. Jaké úţasné poselství je nám dáno! Ta moc existuje – tam ve
svatyni svatých!
Ale nyní si povšimněte prohlášení, které Římsko-katolická církev na
druhé straně připravila pro ty, kteří chtějí být spaseni ze svých zásluh. Je to
skutečně lopotný systém skutků, vyţadovaný Římsko-katolickým rituálem. Jaké
mnoţství ceremonií, pokání, ţíněných rouch, popele a všeho toho ostatního! No
a k tomu existuje také protestantský protějšek. A to se můţe také nepozorovaně
vkrást do našeho středu, do našich srdcí. Je to myšlenka, ţe něco co jsme
udělali, nebo co můţeme udělat, nás spasí. Ale to je leţ nepřítele. Luther
s touto myšlenkou dlouho bojoval. A nakonec, kdyţ se na něj vylilo slavné
světlo ospravedlnění skrze víru, proţil neuvěřitelný pokoj. To bylo to, co také
tíţilo Wesleyho, kdyţ touţil po spravedlnosti. Samotné slovo „Metodisté“ pak
vzniklo z jejich metodicky vedených ţivotů. Vidíte, oni touţili mít všechno v
pořádku. Čtěte Velký spor věků, kapitolu o pozdních anglických reformátorech.
Sledujte ten zápas, který Wesley měl a světlo, které obdrţel.
Naše nejlepší snaha o dosaţení úrovně dokonalosti samotné, naše úsilí o
zachování Boţího zákona nás můţe vést do této pasti, kterou připravil náš
nepřítel, abychom se spoléhali na vlastní zásluhy.
29
„Jsou zásadoví, svědomití lidé, kteří důvěřují částečně Bohu a částečně
sobě. Nevzhlíţejí k Bohu, aby je chránil svou mocí, ale spoléhají se na vlastní
ostraţitost proti pokušení a na vykonávání určitých povinností, aby byli Bohem
přijati.“ Takoví musí mít svou modlitbu kaţdý den v určitou dobu a pročíst tolik a
tolik kapitol Bible, jinak by měli komplex viny. To pochází z Říma, přátelé.
„V takové víře neexistují ţádná vítězství. Takoví lidé se lopotí a bezúčelně,
jejich duše jsou v neustálých poutech a nenacházejí pokoj, dokud své břímě
nesloţí u nohou Jeţíšových.“ 1 SM 853.
A jakým způsobem odpovídá svatyně na tento problém? Kdyţ se
podíváme tam vzhůru, nevidíme jen Zákon, ale i Slitovnici. Nevidíme pouze
nařízení, ale vidíme také Velekněze nesoucího nejen naši přirozenost, ale
zároveň i Boţskou přirozenost. Vidíme Ho, jak zvedá své poraněné ruce a kropí
krev na Slitovnici, a tak poznáváme, ţe právě díky Jemu je tam náš vstup
otevřen. Víme, ţe naše vítězství je skrze Jeho krev. Tím nesniţujeme ani ony
svaté nároky, ani se jich nesnaţíme dosáhnout ve vlastních silách. Nýbrţ
důvěřujeme v Jeţíše, který Jediný nám přináší vítězství.
Falešná probuzení pak námi nepohnou tak dlouho, dokud naše kotva
bude zachycena za 2. oponou. Pavel hovoří o těch, „kteří utekli od útočiště, aby
se chopili naděje, která je jim dána.“ Utekli? Kam? Tam, „kam první za nás
vstoupil Jeţíš, kněz navěky, podle řádu Melchisedechova,“ Ţid 6:18-20. A tak
místo opíjení se vínem Babylona, místo toho, abychom si plnili naši mysl
myšlenkami, které dnes zaplavují náboţenský tisk, nás dnes vyzývám:
„Obraťme se k poselství knih Zjevení, Ţidům, 3. Mojţíšovy a Daniele. Obraťme
se k Velkému sporu věků a Zkušenostem a viděním. Naplňme svou mysl těmi
slavnými pravdami o svatyni, které nás činí a udrţují zvláštním Boţím lidem.
Upřeme svůj zrak na Jeţíše ve svatyni svatých a budeme ochráněni od svodů,
které uvedou celý svět do zajetí.“
Modlitba: Drahý Pane, my Ti děkujeme, ţe Boţí stánek v nebi je otevřen.
Kdyţ tam hledíme, vidíme nejen svatý Zákon, který nás vede k dokonalosti, ale
vidíme i našeho Velekněze, který dal svůj vzácný ţivot, aby nás do dokonalosti
přivedl. Jsme si jisti, ţe On, který v nás začal dobré dílo, dovede je aţ do dne
svého příchodu. A za to Ti děkujeme. V Jeţíšově jménu. Amen.
LÉK
Přicházíme k naší poslední přednášce v této důleţité sérii o „Děsivém
překvapení“ a o tom, jak mu uniknout. Titovi 2:11-14 „Ukázala se Boţí milost,
která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli
bezboţnosti a světských vášní, ţili rozumně, spravedlivě a zboţně v tomto věku
a očekávali blaţené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho
Spasitele Jeţíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho
hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.“
To je poţehnaná naděje! Povšimněte si, ţe její výsledek je zjeven
v ţivotech Boţích dětí. Jsou učiněni „zvláštním lidem“. Některé další překlady
říkají: „lidé, kteří obzvláště mají být Jeho“ nebo „lidé, kteří mají být jeho
zvláštním způsobem.“
Čím více je svět přetvářen velkým nepřítelem, ti, kteří jsou skutečně dětmi
Boţími, budou zvláštním Boţím vlastnictvím. „Velké dílo musí být vykonáno
30
k představení spasitelné pravdy evangelia všem lidem. To je prostředek, určený
Bohem k zastavení přílivu morálního úpadku. Je to Jeho prostředek k obnovení
Jeho charakteru v člověku. Je to Jeho LÉK proti porušení pořádku v celém
vesmíru.“ 6 T 11. To je to, co potřebujeme vidět. Boţí lék. Svět má svůj
program, ve kterém se pokouší vyléčit své bolístky. Papeţství se pokouší
ukázat člověku cestu pokoje. Americký národ zkouší demonstrovat „onu velkou
společnost“, ale všechny tyto lidské plány zklamou. Přesto však má Bůh lék. Je
jím evangelium, které se soustředí na toto poslední pokolení v trojnásobném
poselství ze Zjevení 14.
Povšimněte si „je to Jeho lék proti porušení pořádku v celém vesmíru. Je
to moc, která vede lidi společně k jednotě. Představení těchto pravd je posláním
trojandělského poselství. Pán zamýšlí a má v úmyslu, aby prezentace tohoto
poselství byla nejvyšším a největším dílem, uskutečněném ve světě této doby.“
6 T 11.
Řekněte mi, kdyţ to trojandělské poselství je pravda, určená Bohem
k uskutečnění tak úţasného záměru, co bude mým i Tvým posláním? Bude jím
hlásat toto poselství. „Trojandělské poselství má být tím nositelem a centrem
našeho varování. Nemáme se vměšovat do závěrů z nepodstatných,
postraních učení.“ TM 331. Přitom ale na kaţdém rohu je moţností postranních
témat, doţadujících se pozornosti. Ale Boţí lidé uprostřed všeho toho zmatku si
zachovají svá srdce povznesená, své oči upřeny na Boţí stánek v nebi a jejich
hlasy zvučící v trojnásobném poselství ze Zjevení 14. Proč? Protoţe ono je
LÉKEM proti narušení pořádku v celém vesmíru. „Díky Bohu, ţe Jeho milost se
snesla na svět s uzdravením pro celé lidstvo.“ Titus 2:11. Všechny bolístky
světa, tělesné, duševní, duchovní, politické, sociální, ekonomické mohou být
uzdraveny přijetím tohoto velkého trojnásobného poselství ze Zjevení 14. To je
skutečná cesta k pokoji. To je ta pravá cesta k velké společnosti. Neexistuje
ţádná jiná. Jsme o tom přesvědčeni? Ó, kéţ nám Bůh pomůţe, abychom byli.
Vezměme si tento úţasný citát. „Se zvláštním záměrem byli Adventisté
sedmého dne oddělení jako správci a nositelé světla. Jim bylo svěřeno
poselství varování pro hynoucí svět. Na ně svítí nádherné světlo ze slova
Boţího. Byla jim svěřena práce vznešenějšího a posvátnějšího významu. Je to
hlásání 1., 2. a 3. andělského poselství. Neexistuje jiná práce tak obrovského
významu. Nemají dovolit ničemu jinému, aby to pohltilo jejich pozornost. Nemají
se spojovat do spekulací, ani vcházet do podnikání s nevěřícími, protoţe by jim
to bránilo v práci, kterou jim svěřil Bůh.“ 9 T 19.
Co je tedy naší prací? Oznamovat toto poselství. Proto jsme tady. To bylo
také Noemovou prací před mnoha léty. I jemu bylo dáno poselství a práce. Co
byste si mysleli, kdybyste našli Noeho zaneprázdněného businessem a
spekulacemi, takţe by měl pouze několik hodin týdně, které by mohl věnovat
stavbě archy a kázání poselství? Jaký by v tom byl rozpor a výsměch. Tady
jsou lidé, určení v tomto posledním pokolení, aby dělali totéţ, co dělal Noe ve
své době – hlásali poselství, které odpoví na světové problémy. Nemáme
dovolit ničemu, aby nás od toho odvedlo.
A opět ten „3. anděl, který letěl uprostřed nebe, zvěstoval Boţí přikázání
a svědectví Jeţíšovo, reprezentuje naši práci.“ 5 T 383. Co ten anděl dělá? Letí
s rádiovými vlnami, skrze televizi, tryskovými letadly, letí s milióny stránek
literatury. Milí přátelé, zapamatujte si ale, ţe i s těmito úţasnými komunikačními
31
prostředky jsou duše shromaţďovány po jednom. Je to srp, který shromaţďuje
úrodu, abychom se s nerozdělenou pozorností soustředili na proţívání a
hlásání toho velkého poselství ze Zjevení 14.
Představte si motor, baterii, nějaká kola a jiné náhradní díly. Můţeme
nějak vyuţít takové věci? Velice těţko, budou-li odděleně od těch ostatních. Ale
při jejich organizovaném spojení dají dohromady automobil, který nás můţe
vozit ulicemi. Ty pravdy velkého poselství ze Zjevení 14 patří DOHROMADY a
jedině, kdyţ je vidíme jako celek, můţeme rozeznat jejich plný význam. Jedině
kdyţ je představujeme dohromady, mají v sobě MOC.
Například záleţitost soboty. Je-li tu něco, proč jsou Adventisté sedmého
dne známí, je to pravda o sobotě. Ale nyní sledujte – hovoří se zde o jednom
muţi, který hlásal sobotu, ale neobsáhl určité ostatní body. „Co se týče soboty
zaujímá stejný názor, jako Baptisté sedmého dne. Pokud oddělíte sobotu od
ostatních poselství, ztratí svou moc. Ale pokud je spojena s poselstvím
3. anděla, doprovodí ji moc, která přesvědčí nevěřící a vyvede je se silou
obstát, ţít , růst a kvést v Pánu.“ 1 T 337.
Kde je ona moc soboty? Je to ve spojení s ostatními poselstvími ze
Zjevení 14. „Pokud oddělíte sobotu od ostatních poselství, ztratí svou moc.“
Poselství pro tuto hodinu není jen 7. den sobota. Pomyslete na Ţidy, kteří měli
sobotu po mnohá pokolení. Před nedávnem jsem v neděli ráno navštívil
synagogu, abych si tu stavbu prohlédl. A viděl jsem, ţe tam právě probíhaly
jejich třídy nedělní školy. Dokonce jejich poboţnosti byly v neděli. Tady tedy
vidíme, ţe poznání o sobotě jako dni odpočinku, je nedostatečné. Je to sobota,
tak jak je umístěna mezi pravdy trojnásobného poselství, ve všem se skrývá
Boţí moc.
Povšimněte si, první poselství zní: „Uctívejte Stvořitele“, druhé zní
„Babylon padl – vyjděte z něho lide můj“ (velké znamení Babylona je spojeno se
sluncem a slunečním dnem) a to třetí poselství je specifické varování proti
„znamení šelmy“ – falešné sobotě. Sobota vystupuje ve všech těchto třech
poselstvích. Je tedy důvod pro její zdůraznění. Ve světě ţije mnoho lidí, kteří
věří, ţe sobota je biblickým dnem odpočinku, ale nic v tom nedělají. Ale kdyţ ji
uvidí zasazenou mezi pravdami poselství ze Zjevení 14, bude zjevena
s takovou mocí, která přesvědčí nevěřící, dokonce i ty zatvrzelé proti Bohu a
vyvede je ven, aby přijali toto poselství a chodili ve světle.
Čím více budou zdůrazňovány myšlenky stvoření versus evoluce, soboty
kontra znamení šelmy, věrnosti Bohu proti věrnosti papeţi, bude stále více a
více důleţité, představit sobotu, zasazenou do kontextu těchto poselství ze
Zjevení 14. A to je pravda o kaţdém z těch velkých pilířů naší pravdy. Jedna
totiţ podepírá druhou. Všechny jsou částí té velké Boţí pravdy.
„Budeme v bezpečí jen tehdy, budeme-li hledat pravdu zjevenou v Boţím
slově jako skrytý poklad. Předmět soboty, lidská přirozenost, svědectví
Jeţíšovo – to jsou ty velké a důleţité pravdy, kterým musí být porozuměno.
Ony, tak stejně jako KOTVA, udrţí Boţí lid v čase souţení.“ 1 T 300. Jaké jsou
ty tři, zde zdůrazněné pravdy? Sobota, přirozenost člověka a svědectví
Jeţíšovo. Tři velké pravdy, které jsou KOTVOU, jeţ udrţí Boţí lid. Sobota nás
bude chránit od znamení šelmy, které je znamením světového spolčení se proti
Bohu. Přirozenost člověka nás ochrání v otázce spiritismu, který je mocí toho
velkého spolku. Svědectví Jeţíšovo, kterým je Duch proroctví je prostředkem,
32
skrze který byly odhaleny satanovy plány a zjeveny plány Boţí. Tento dar nám
dává jistotu o této pravé církvi. Vidíte tu kotvu, tu moc, jimiţ nás tyto pravdy
udrţují? Všechny patří dohromady, jako část toho velkého poselství ze Zjevení
14.
„V Boţím slově je obsaţeno mnoho vzácných pravd, ale je to právě
přítomná pravda, kterou Boţí stádo potřebuje dnes.“ Zkušenosti a vidění (EW)
str. 63. Ó milí přátelé, mohlo by se stát, ţe bychom dokonce i při studiu Písma
nepochopili jeho pravý význam? Copak to není tak, ţe kdyţ byl Jeţíš na zemi,
nechodil do Rabínských škol, i kdyţ se tam studovaly starozákonní Písma? Do
svých 12 let musely děti znát 1. – 5. knihu Mojţíšovu. Proč tam tedy Jeţíš
nechodil? Protoţe právě, kdyţ studovali Písma, byla se slovem Boţím smíšena
lidská spekulace. Takţe pak nebylo moţné rozlišit mezi těmi dvěma, a tak
rabíni neaplikovali správně starozákonní proroctví do doby, ve které ţili.
A také dnes jsou milióny lidí v populárních církvích, kteří studují Bibli.
Kazatelé z ní čerpají své texty, a přesto, co se týče té dnešní doby – je pro ni
„konkrétní poselství.“ „Taková témata jako je svatyně ve spojení s 2300 dny,
Boţí přikázání a víra Jeţíšova… dávají základ víře, jeţ nemůţe být
zpochybněna a také jistotě budoucí slávy. Často jsem viděla, ţe toto byla ta
základní témata, nad nimiţ by měli Boţí poslové přemýšlet.“ EW 63.
Adventistické poselství je zde nejen proto, aby hlásalo, ţe Kristus přijde
brzy, ale i proto, aby ukázalo na otevřené dveře v nebeské svatyni. Ukazuje na
Zákon v arše úmluvy, na Sobotu v onom Zákoně a na Jeţíše – Velkého
Stvořitele a našeho Spasitele, který nás můţe pozvednout z hříchu a učinit nás
tím, čím je On sám. Ukazuje nám, ţe Jeţíš poslal svého anděla v těchto
posledních dnech se zjevením skrze dar proroctví a odhaluje nám plány satana
v jeho mistrovském díle spiritismu a papeţství. Toto jsou ty velké pravdy, které
dohromady tvoří program, jeţ Bůh pouţívá, aby připravil lidi pro Jeho
2. příchod.
Chtěl bych si nyní povšimnout, jak je v tom všem představen Jeţíš.
Skutky apoštolské 4:12 „V nikom jiném není spásy, není pod nebem jiného
jména, zjeveného lidem, jímţ bychom mohli být spaseni.“ Ale abychom mohli
proţít plnost spasitelné Kristovy moci v tomto posledním pokolení, abychom
mohli být mezi těmi lidmi, co chodí v plném světle, i kdyţ svět klesá stále do
větší temnoty, potřebujeme znát Jeţíše, tak jak se zjevil v tomto poselství.
Podívejte se na svou ruku, na palec a ostatní 4 prsty. Chtěl bych, abyste
si jen zkusili spojit tyto prsty s rozdílnými pilíři pravdy, které zjevují Jeţíše.
Představte si dlaň, jako nataţenou Jeţíšovu ruku k pozvání a palec, jako onu
velkou pravdu, zjevenou v jeho nastávajícím 2. příchodu. Není to dobrá
zpráva? „Návrat Krista na náš svět nebude dlouho zdrţován. Nechť je to
společný jmenovatel kaţdého poselství.“ 6 T 406. Řekněte mi, mohli byste
představovat ty velké pravdy a vynechat z nich Jeţíše? Ne.
Nyní si vezměte svůj ukazováček. Ten bude představovat druhý velký
pilíř – tu radostnou zprávu o svatyni. Co nacházíme, kdyţ se podíváme na
svatyni? Vidíme beránka a kněze. Koho představuje ten beránek? Jan 1:29
„Hle, beránek Boţí, který snímá hřích světa.“ A koho reprezentuje ten kněz?
Ţidům 4:14 „Protoţe máme mocného velekněze, který vstoupil aţ před Boţí
tvář, Jeţíše, Syna Boţího...“ Můţete hlásat poselství o svatyni a vynechat z něj
Jeţíše? Co by nám zbylo? Stoly a nábytek. To je vše. Hovořte o významu
33
Jeţíše v tomto poselství. Vţdyť On je tam pro nás přátelé. Jen jej
nevynechávejte z toho poselství.
Třetím bodem je sobota. V ní je obsaţena pečeť, která označuje Boţí lid
jako zvláštní, jiný neţ ten ve světě. Adventisté sedmého dne to je jeden z těch
velkých pilířů tohoto poselství. Je v něm Jeţíš? Kdo je tím Stvořitelem?
Koloským 1:16 „Neboť v Něm bylo stvořeno všechno“, říká Pavel. A to nejen
sobota jako památka na stvoření, ale také, jak píše Ezechiel 20:12 jako
znamení Boţího lidu. „Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením
mezi mnou a jimi, aby věděli, ţe já Hospodin je posvěcuji.“ Kdo je tím
Posvětitelem? Jeţíš sám. „Ten Velký pastýř ovcí, náš Pán Jeţíš, pro krev
stvrzující věčnou smlouvu, vás posílí, abyste ve všem dobrém plnili Jeho vůli.“
Ţidům 13:20-21. Je tedy Jeţíš v Sobotě? Ano, určitě. On je tím Stvořitelem a
také Posvětitelem. Hovořte o Jeţíši a vyvyšujte Ho v tomto poselství. On je
uprostřed něj a vy byste museli udělat příšerný chirurgický zásah, abyste Ho
z ní odstranili.
Nyní čtvrtý bod – svědectví Jeţíšovo, kterým je Duch proroctví. Ze
Zjevení 12:17 víme, ţe je to jedna z velkých důleţitých pravd. Je Jeţíš
uprostřed Ducha proroctví? Co je vlastně Duch proroctví? „Svědectví o Jeţíši.“
Zjevení 19:10. „Já, Jeţíš, posílám svého posla, aby Vám dosvědčil tyto věci.“
Zjevení 22:16. Toto je velký nebeský důkaz Kristovy lásky ke své církvi ostatků.
Jsou to dopisy plné lásky od Nebeského Ţenicha pro svou pozemskou nevěstu.
Ano, Kristus je uprostřed těchto poselství.
Poslední prst představuje poslední bod – lidskou přirozenost, jeho stav po
smrti. Je našim poselstvím pouze to, ţe mrtví po smrti spí a nic neví, anebo i to,
ţe Bůh nám dal věčný ţivot ve svém Synu? „Ten, kdo má Syna, má ţivot. Ale
ten, kdo nemá Syna Boţího, nemá ţivot.“ 1. Jan 5:12. Kristus, jako Dárce
ţivota, Stvořitel, který nám na počátku dal ţivot i jako Ten, který ho i nyní
udrţuje a při svém příchodu nám dá jeho nesmrtelnost. Kristus je tam. A právě
Jeţíš má být v tomto poselství vyvýšen. On je uprostřed něj, proto Ho od něj
neoddělujte.
To je těch 5 velkých mezníků, pilířů pravdy. Dejte je dohromady v jedno
poselství ze Zjevení 14 a dostanete ruku, která vás jistí a vede do nebe. Ruku,
která vám ukazuje cestu do Boţího města, ruku nataţenou v laskavém pozvání,
ruku Jeţíše. Ó přátelé, pro co jiného bychom měli ţít, neţ proto, abychom
hlásali toto poselství. Co myslíte?
Titovi 2:11 „Ukázala se Boţí milost, která přináší spásu všem lidem.“ Tato
milost je velmi praktická. Není to jen pouhý řetězec pravd a doktrín, ale je to
přímo způsob ţivota. Zamyslete se například nad našim velkým dílem
střídmosti a zdravotní reformy. Je i tohle částí našeho poselství? Ano, určitě.
V prvním poselství se říká: „Pokloňte se před Tím, kdo učinil…“ Ten, který
„učinil“, je také autorem nejvznešenějšího výtvoru – lidského těla. Pokud Ho
tedy máme uctívat jako našeho Stvořitele, budeme s Ním spolupracovat i v péči
o své tělo.
Ve druhém andělském poselství se říká: „Nepijte víno Babylona.“ To jistě
zahrnuje také ony doslovné, toxické nápoje, nabízené lidem dneška. K tomu,
aby toto poselství mohlo být doceněno a skutečně poznáno, je třeba střízlivých
lidí.
34
Třetí poselství představuje lidi, kteří „zachovávají Boţí přikázání a mají
víru Jeţíšovu.“ A ony zákony, týkající se našeho zdraví, jsou součástí Jeho
přikázání tak stejně, jako ty duchovní.
Není to právě to poselství o odchodu z měst, které je součástí poselství
třetího anděla? Studovali jsme o onom blíţícím se ekonomickém tlaku
pracovních unií a vlád světa, které se spojí, aby lidem vnutili znamení šelmy. Co
nám k tomu řekl Jeţíš, skrze svého posla? „Ven z měst! To je moje poselství.“
Naučte se pěstovat vaše vlastní ovoce a zeleninu, abyste se připravili pro onen
bojkot. Vidíte, máme dělat něco praktického, kdyţ přijmeme toto poselství.
Všechny body pravdy a také praxe, nalezené v poselství ze Zjevení 14,
tvoří tedy velký Boţí program pro poslední dobu a jsou velmi potřebné. Toto
poselství k nám přichází přímo ze srdce a z rukou Pána Jeţíše.
Modlitba: Drahý Pane, děkujeme Ti za zjevení Jeţíše Krista a za tu
velkou příleţitost rozdělit se s celým světem o tuto nebeskou naději, o poselství,
které znamená ţivot nyní a také navěky. Pomoz nám prosím odstranit z našich
ţivotů kaţdou věc, která Ti překáţí. Zachovej nás soustředěné na práci, kterou
jsi nám svěřil. Pomoz nám nést lidem toto poselství. A kéţ se setkáme ve slávě,
která se jiţ brzy má zjevit. V Jeţíšově jménu. Amen.
35
Obsah:
Pokoj a bezpečí
3
Cena pokoje
7
Past
11
Příprava
15
Znamení
19
Světlo
23
Kotva
26
Lék
30
36