2-I-2008 - Koruna Česká

číslo 2/2008, ročník I.
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)
DEUS . REX .
PATRIA
www.korunaceska.cz
Krátké zprávy:
Svatý Václav, kníže český
(*asi r. 908 až 910 jako
nejstarší syn Vratislava,
bratra panujícího knížete
Spytihněva, tou dobou snad
někde údělným panstvím
opatřeného, a choti jeho
Drahomíry, pocházející z
knížecího rodu kmene Stodoranů v pozdějších Branibořích-†28. září 935 v St.
Boleslavi).
NADEŠEL JIŽ ČAS?
Rozbouřená politická scéna poznamenaná naprostým znechucením občanů nad řízením věcí
veřejných je důsledkem permanentní politické krize, která zcela jasně vyjadřuje naprosté selhání
současných parlamentních stran a to zcela bez rozdílu jde-li o strany vládní či opoziční. Nedávné
volby do evropského parlamentu daly nad očekávání jednu jasnou odpověď - skutečnost,že většina
občanů má již současných představitelů našeho politického života plné zuby a nad jejich konáním
vyjadřuje své opovržení. Výsledkem toho všeho je pak zaujatá posice pasivní rezistence, obecně
vyjádřeno - dělejte si pánové tam nahoře co chcete a mne do toho netahejte. Tento postoj by byl
svým způsobem snad pochopitelný pokud by se "ti nahoře" snažili tento obecný nezájem zvrátit.
Jenže - jim totiž na tom vůbec nezáleží. Jejich jediným kriteriem hodnot je totiž být tam nahoře
a udržet se za jakoukoliv cenu, ostatní je zanedbatelné. Pojem morálky u těchto lidí je nulový a je
naprostým nesmyslem proti takovým lidem se vůbec morálkou ohánět. Tuto skutečnost by si měl
řadový občan začít uvědomovat a stávající pasivní rezistenci nahradit aktivním přístupem k věcem
veřejným.
To znamená jít k volbám a ne dat hlas oficiálním strukturám - přestat volit nejen současné parlamentní strany, ale i ta záhadná seskupení, která začínají používat nový kamuflující termín nezávislí.
Inu co, občané, chcete si to všechno nechat líbit?
Kdo chce vládnout, má rád
republiku. Kdo si přeje,
aby mu dobře vládli, touží
jedině po monarchii.
Joseph Joubert
Členové Koruny České se zúčastnili již několikerých voleb (do EP, krajských a obecních zastupitelstev, Poslanecké sněmovny, Senátu), někdy s výsledkem nikoliv špatným – např. paní hraběnka
Salmová v senátních volbách dosáhla v některých okrscích až 7,45%. V posledních komunálních
volbách KČ zaznamenala jednoznačný úspěch – přes 32 tisíc hlasů. Hmatatelných výsledkem jsou
čtyři zastupitelé: pan starosta Holub v Pohledi, paní místostarostka Novotná ve Skomelnu a zastupitelé v Pohořelicích a Lučicích, MUDr. Hrabovský a pan Janů. Celkově jsme navýšili získaný počet
hlasů a na komunální úrovni jsme prolomili příslovečnou hranici. Zastupitele nemáme například
v západočeských Kraslicích, které jsou vynikajícím ilustrativním příkladem volebního systému
zavedeného relativně nedávno stávající parlamentní partokracií. Skupina činorodých příznivců Koruny České zde postavila velmi kvalitní a početnou kandidátku. Koruna Česká získala více než 700
hlasů, tedy přibližně 35% všech platných hlasů! Přesto ani jeden kandidát se do zastupitelstva nedostal! Jenom samotný pan Roman Kotilínek překročil hranici 400 hlasů a skončil na šestém místě ze
190 kandidátů. Ani takovýto výsledek nepostačuje v našem naprosto nedemokratickém volebním
systému ke zvolení! Lidé v Kraslicích jsou znechuceni, protože to nechápou. Je nutné se ptát: Kde
to vůbec žijeme?!
Julius Moravec
KAM VLASTNĚ VOLÍME SVÉ ZÁSTUPCE?
V pátek 17. října od 17,00 do 22,00 hodin a v sobotu 18. října od 8,00 do 14,00 hodin proběhnou ve všech třinácti krajích (bez
Prahy) volby do krajských zastupitelstev a do senátu. Volební systém je jednokolový. Každý volič může volit nejvýše jednu stranu a na její kandidátní listině zakroužkováním přidělit nejvýše čtyřem kandidátům preferenční hlasy. Jedná se teprve o druhé
krajské volby v naší zemi a proto je tato fakta nutno připomenout.
V každém kraji je možno umístit na kandidátku tolik kandidátů, kolikačlenné je tamní zastupitelstvo (45 – 65 křesel). Strana,
která nepostaví plný počet kandidátů, odpovídající počtu zastupitelů, je ve výsledku voleb, díky systému přepočtů, bita. Její hlasy pak neodpovídají možnému zisku mandátů. Proto se vyplatí vstupovat do koalic a kandidátku naplnit.
Zvolené Zastupitelstvo si pak ze svého středu zvolí užší orgán – Radu, obdobu vlády na krajské úrovni a Hejtmana (obdobu
předsedy vlády). Někteří členové Rady se zároveň stávají hejtmanovými náměstky pro různé kategorie správy (kultura, doprava,
finance, zdravotnictví apod.). O tato místa probíhají tvrdá jednání, neboť jde vlastně již o dobře placené zaměstnání (zastupitelé
vykonávají úřad vedle svého zaměstnání, pouze za odměnu).
Obvyklá struktura správy kraje (obdobná u obce a magistrátního města)
Hejtman (kancelář hejtmana)
výsledky voleb
mandáty
Náměstci hejtmana pro různé oblasti správy, kteří
jsou zároveň členy krajské rady
Rada kraje
(obdoba vlády na krajské úrovni)
Tajemník úřadu
(nejvyšší nevolený, placený úředník)
Ředitelé úřadů
Poradní komise rady
Jmenovaní zástupci stran a
nezávislí odborníci. Komise
předjednávají témata pro radu a
doporučují. Vedoucí odboru je
tajemníkem příslušné komise.
Vedoucí odborů jednotlivých úřadů
Pro MS takové strany, jako je Koruna Česká jsou důležitým orgánem Poradní komise Rady kraje. Pokud strana získala
alespoň jedno zastupitelské křeslo, může do některých komisí jmenovat svého zástupce (ne zastupitele). Pokud křeslo získáno
nebylo, je možno, za pomoci jiných spřátelených stran, které uspěly, dosadit do komisí své členy buďto jako odborníky na určitou oblast, nebo jako zástupce oné spřátelené strany, která uspěla. Vše záleží na dobrých kontaktech a spolupráci. Komise svým
počtem a zaměřením zpravidla odpovídají odborům krajského úřadu (životního prostředí, sociálních věcí, dopravy apod.). Pro
naši stranu je důležitým faktorem to, že komise vychovávají budoucí úspěšné kandidáty. V komisích lze získat přehled o místní
krajové či komunální problematice, o tocích peněz, pravidlech a zvyklostech přidělování dotací. Lze získat užitečné kontakty,
zvyknout si na způsoby projednávání různých záležitostí, návrhů a problémů. Strana pak vstupuje do povědomí místních politiků
a úředníků jako strana, která se veřejného a politického života účastní, která je takzvaně „ve hře“.
Ing. Arch. Oldřich Kodeda
Kandidát Koruny České do senátu
č. 2
22.5.1959 – narozen v Plzni
PROFESE:
1974 – 1975 – svůj zájem o architekturu zahájil od píky učením v oboru zedník u Stavopravu (městský stavební podnik Plzen).
1975 – 1979 – studoval a složil maturitní zkoušku na SPS Stavební v Plzni.
1979 – 1984 – studoval a vypracoval diplomní projekt, složil závěrečnou zkoušku na fakultě architektury ČVUT v atelieru rekonstrukcí u doc.
ing. arch. Voděry a doc. ing. arch. Kibice.
1989 – podnikl studijní cestu po Řecku.
1989 – 1990 – absolvoval postgraduální studium na FA ČVUT v Praze v oboru rekonstrukce a památkové péče.
1990 a 1991 – podnikl studijní cesty po Španělsku a Francii.
1992 – 1993 – absolvoval kurs městského inženýrství na fakultě stavební ČVUT v Praze.
1992 a 1995 – podnikl studijní cesty v USA a v Kanadě.
Je expertem přes architekturu, památkovou péči a urbanistiku měst.
PRAXE:
1984 – 1985 – vedoucím skupiny restaurátorů, zároven stavbyvedoucí a projektant ve středisku Památky OSP Plzen – sever.
1986 – 1989 – samostatným projektantem při Útvaru hlavního architekta města Plzně.
1988 – členem týmu zpracovatelů ÚPN SÚ města Plzně.
1989 – 1990 – architektem města Mariánské Lázně, členem týmu zpracovatelů ÚPN SÚ města.
1990 – 1991 – architektem u architektonické kanceláře Team M v Linzi (Rakousko).
1991 – 1992 – architektem města Český Krumlov. Vypracoval studii území dvou areálů a. s. Ambit Č. Krumlov a účastnil se soutěže na projekt regenerace území bývalého městského pivovaru, projektu a realizace řešení autoservisu Ford Štastný v místě.
1992 – založil vlastní architektonickou kancelář.
1994 – dodnes – spolupracuje na zpracování ÚPN SÚ města Frymburk a vypracoval projekt arch. řešení čistírny v Křemži.
Několik dalších úspěšných projektů domů a proluk v Č. Krumlově a v Plzni.
1995 – získal II. Cenu v soutěži na urbanistické řešení Jiráskova náměstí v Plzni a odměnu v arch. a urb. Soutěži Lochotínský areál v Plzni.
VEŘEJNÁ ČINNOST:
Od 1998 – členem Zastupitelstva městského obvodu Plzen – 3 (centrální obvod)
Od 1994 – Členem Rotary – Klubu v Plzni a Klubu Augusta Sedláčka.
Roku 2004 byl po šest měsíců členem Strany evropských demokratů.
Příslušníkem aktivních armádních záloh Armády ČR, pravidelná účast na cvičeních.
Je aktivním sportovcem, pěstuje vysokohorskou turistiku, lyžování, orientační běh a cyklistiku.
Má dva syny (20 a 7 let) a dceru (18 let). Syn Štěpán je mistrem světa ve své kategorii v orientačním běhu, dcera Barbora je vicemistryní světa
ve své kategorii v moderním pětiboji.
Zájem o historii, architekturu a urbanistiku jej předurčuje k tomu, aby se stal expertem KČ na otázky a projekty ve jmenovaných oblastech.
V současné době zpracovává návrh na komplexní řešení těchto otázek v Plz. Kraji.
V Plzni i ve městech kde působil, je známou osobností s bohatými kontakty a s realistickou představou o možnostech i potenciálech místa i
kraje..
V Senátu by se chtěl angažovat v Branném výboru, dále ve sportovní a kulturní oblasti. Pokud bude zvolen, považuje přerušení svého dosavadního podnikání za samozřejmou podmínku k výkonu mandátu.
Ing. Arch. Oldřich Kodeda
E.Beneše 32, Plzen 301 00
Tel.: 602 151 844
Mgr. Vlastimil Ježík
Kandidát Koruny České do zastupitelstva Plzeňského kraje
č. strany 58
Nar. 3.9.1970.
Členem Koruny České od r. 2004, spoluzakládal MS KČ v král.m. Plzni, je jejím předsedou. V r. 2007
byl zvolen členem celostátního Předsednictva KČ.
Po maturitě na gymnáziu (čeština, němčina, ruština, latina, matematika, chemie) vystudoval Pedagogickou fakultu ZČU (čeština, hudební výchova, němčina) v královském městě Plzni.
Vyučoval např. na Gymnáziu na Mikulášském náměstí, v současnosti působí na VOŠ a SPŠE v král.m.
Plzni ( čeština, němčina, španělština, komunikativní dovednosti).
Je ženatý, má dvě děti.
Ve volném čase cestuje.
Od dětství se aktivně věnuje hudbě (rockové skupiny Klinická smrt, Beatový družstvo Sokolov, Akima, Paseka, Trautenberkovy
kotlety…, víc než 10 let zpívá ve smíšeném pěveckém sboru Nová Česká píseň, která úspěšně reprezentuje Plzeňský kraj, ale
v zahraničí i země Koruny české).
Jan Drnek
Kandidát Koruny České do zastupitelstva Plzeňského kraje
č. strany 58
29.11.1960 – narozen v Plzni
PROFESE A PRAXE:
1976 – 1979 – vyučil se frézařem v plzeňské Škodovce.
1980 – 1982 – základní vojenská služba u protiletadlového dělostřelectva (PŠ v Nitře a Benešov).
1982 – 1987 – večerní studium při zaměstnání a maturita na SPŠ Strojnické v Plzni.
1986 – 1990 – vychovatelem v Domově učnovské mládeže v Plzni – Skvrňanech.
1991 – čerpačem u Vodních zdrojů Zličín.
1991 – zahájil dálkové studium FF UK, obor Psychologie – pedagogika, které roku 1994 z rodinných důvodů předčasně ukončil.
1992 – 1994 – Tiskový mluvčí generálního ředitele a.s. Škoda Plzeň a redaktor Škodováka.
1994 – 1998 – vedoucí odd. samosprávy Odboru životního prostředí Magistrátu Města Plzně.
1998 – podle vlastního projektu založil a dodnes vede obecně prospěšnou společnost Centrum sociálních asistentů. Podílel se
na několika koordinačních projektech v sociální oblasti a v oblasti nevládních organizací.
VEŘEJNÁ ČINNOST:
1974 – 1979 – aktivní činnost v turistickém (skautském) oddíle při učňovských internátech v Plzni. Zde získal základy pro
pozdější pedagogickou a výchovnou činnost.
Stal se známou osobností v trampském hnutí.
1988 – 1989 – aktivní účast v protikomunistických aktivitách, literárně i při demonstracích.
1991 – Zpč. nakl. vydalo jeho literární prvotinu IDEAL ARMY BLUES.
2004 – vstoupil do Koruny české a spoluzaložil její Místní společnost v Královském městě Plzni.
2006 – Nakladatelství Fontána vydalo jeho křesťanskou detektivku BURANI
- stal se členem Klubu vojenské historii 35. pěšího pluku v Plzni.
2007 – Nakladatelství Naše Vojsko vydalo vojensko-historickou mystifikaci ŽÁBY V MLÍKU a Nakladatelství Akcent vydalo
obdobnou publikaci DRUHÝ DECH HABSBURSKÉ MONARCHIE. Nakladatelství Avalon vydalo trampský román POSLEDNÍ RECESISTA A TMA.
- Generálním sněmem KČ zvolen za člena představenstva strany a přijal funkci hejtmana pro české země.
Hojně publikoval v samizdatových a trampských časopisech. Po revoluci v denním tisku a odborných periodikách (články o
problematice Škodovky, životního prostředí a sociální práce). Nyní také v Monarchistických listech.
Byl tajemníkem Komise životního prostředí Rady města Plzně a po tři volební období členem Komise sociální Rady města
Plzně.
V Zastupitelstvu PK se hodlá věnovat především sociální oblasti a některým kulturním aktivitám.
Jan Drnek. Pošt. adresa – Božkovská 20, 326 00, Plzeň. Tel.: 731 732 608
VOLBY DO KRAJSKÝCH ZASTUPITELSTEV - 2008
Ve STŘEDOČESKÉM kraji byla sestavena společná kandidátka KČ s Konzervativní koalicí. Lídrem kandidátky je člen strany
Právo a spravedlnost pan František Červenka. Pan Jaroslav Konečný za KČ se nachází na 4. místě 24 členné kandidátky.
V KARLOVARSKÉM kraji nebyla postavena žádná kandidátka.
Ve PLZEŇSKÉM kraji sestavila kandidátku MS KČ sama. Lídrem 45 členné kandidátky je pan Mgr. Vlastimil Ježík (člen
představenstva).
V ÚSTECKÉM kraji kandiduje KČ na kandidátce Konzervativní koalice. Lídrem 11 členné kandidátky je pan Petr Žák (PaS).
Pan Daniel Jetel za KČ se nachází na 2. místě kandidátky.
V JIHOČESKÉM kraji byla postavena kandidátka „Dohoda pro změnu“ . Lídrem kandidátky je ing. Miloš Benedikt, člen
4Vize, Na třetím místě je člen KČ pan Bedřich Kalina, dalších pět členů KČ a tři kadidáti, které KČ navrhla.
V LIBERECKÉM kraji nebyla postavena žádná kandidátka.
V KRÁLOVÉHRADECKÉM kraji nebyla postavena žádná kandidátka.
V PARDUBICKÉM kraji kandiduje KČ na kandidátce Konzervativní koalice. Lídrem 3 členné kandidátky je pan RNDr. Tomáš Kaláb Ph.D. (KS). Pan Ing. Martin Slezák za KČ se nachází na 3. místě kandidátky.
V kraji VYSOČINA nepostavila KČ žádného kandidáta a naši voliči zde podporují 4 člennou kandidátku Konzervativní koalice vedenou lídrem panem RNDr. Čestmírem Hofhanzlem.
V MORAVSKOSLEZSKÉM kraji nebyla postavena žádná kandidátka.
V JIHOMORAVSKÉM kraji byla sestavena společná kandidátka KČ s Konzervativní koalicí. Lídrem kandidátky je člen Republikánské strany pan Vojtěch Fila. Pan MVDr. Jiří Čížek za KČ se nachází na 3. místě 65 členné kandidátky. Včetně 13
členů bylo 26 kandidátů navrženo KČ.
Ve ZLÍNSKÉM kraji nebyla postavena žádná kandidátka.
V OLOMOUCKÉM kraji sestavila kandidátku MS KČ sama. Lídrem 41 členné kandidátky je pan MUDr. Pavel Andrš (bez
pol. příslušnosti). Pan Mgr. Petr Nohel člen KČ se nachází na 2. místě kandidátky.
Resumé:
Pouze ve dvou krajích se podařilo sestavit samostatnou kandidátku KČ, ale jen v jednom kraji zcela naplněnou.
Ve třech krajích nekandiduje KČ ani samostatně, ani v koalici.
V pěti krajích byla sestavena společná kandidátka KČ s KK, pouze ve dvou byla zcela naplněna.
V jednom kraji KČ pouze podporuje kandidátku KK.
Jihočeský kraj staví pro volby do KZ 2008 koalici ze čtyř zatím mimoparlamentních stran
pod názvem DOHODA PRO ZMĚNU.
MS Tábor byla již v dubnu 2008 oslovena ing.Milošem Benediktem ze Strakonic, zástupcem 4 VIZE - www.4vize.cz, a vyzvána k utvoření
čtyřkoalice. Po bedlivém uvážení, projednání se zástupci představenstva a s přihlédnutím k našim reálným možnostem a zkušenostem z předešlých volebních klání jsme se rozhodli nabídku akceptovat.
Byla tak utvořena koalice se sympatickým názvem DOHODA PRO ZMĚNU a vylosovaným číslem 21. Koalici tvoří tyto strany: 4 VIZE –
www.4vize.cz, Česká strana národně sociální, Koruna Česká ( monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska ) a Strana zdravého rozumu.
Kdo by měl zájem, může si bližší údaje nalézt pod www adresou: www.dohodaprozmenu.4vize.cz , kde jsem žádal, aby byly zakotveny odkazy i na www jednotlivých koaličních stran, tedy přirozeně i Koruny České.
Jednání která se vedla, byla v některých chvílích dosti dramatická, a opět potvrdila výrok z jednoho mého traktátu odůvodňujícího potřebu
zachování principu monarchie: „ pro český národ by byl jeden zasloužilý šlechtic lepším vzorem než deset čtyřkoalic „, což byla narážka na
působení tehdejší vládní parlamentní čtyřkoalice. Rozruch způsobovali především lídři České strany národně sociální, kteří sice v podstatě až
do poslední chvíle nevěděli, zda se mají připojit, když se posléze připojili, bez našeho vědomí překopali již připravenou kandidátku podle svého názoru. Horko těžko jsme pak zase dávali kandidátku do původního stavu. S volebními zkušenostmi, které jsme při tvorbě koalice zatím
neměli, seznámím v případě zájmu třeba sněm. Některé tyto zkušenosti jsou k nezaplacení, např.zkušenost jak lze zneužít funkci volebního
zmocněnce. Jisto je jen to, že samostatnou plnou kandidátku jako Koruna Česká sestavit šanci zatím nemáme, a rovněž dosavadní volební
výsledky zatím nenasvědčují, že bychom získali potřebný počet hlasů alespoň pro umístění jednoho kandidáta. Takto jsme nejen naplnili celou
kandidátku o 55 místech, navíc ještě máme 4 náhradníky.
Pořadí na prvních místech koaliční kandidátky je rovněž výsledkem určitého konsensu. Na prvním místě je ing.Miloš Benedikt, manažer ze
Strakonic, za stranu 4 VIZE – www.4vize.cz který s projektem přišel, druhé místo obsadil ing.Václav Princ, podnikatel z Českých Budějovic
za Stranu zdravého rozumu. Na třetím místě je zástupce Koruny České pan Bedřich Kalina, náš velmi aktivní člen, známý především svými
osobními styky s JCV arcivévodou Markusem Salvátorem von Habsburg-Lothringen, který sídlí v Kaiser Ville v Bad Ischlu. Pan Kalina si
s arcivévodou často mailuje, vyměňuje poznatky, již několikrát byl na vícedenním studijním pobytu v Kaiser vile na osobní pozvání JCV arcivévody Markuse, a bývá zván i na rodinné oslavy arcidomu Habsburského do Lince a dalších míst v Rakousku.
Na čtvrtém místě kandidátky je lídr strany ČSNS JUDr.Elvíra Tomášková, která byla představena jako bývalá prokurátorka.Její čtvrté pořadí
vyplývá již z toho, že ČSNS stále nevěděla, zda se ke koalici připojí.
Protože Koruna Česká ustoupila při tvorbě kandidátky až na třetí místo, bylo jí toto kompenzováno tím, že hned na pátém místě je další a to
nový a mladý člen Koruny České pan Jozef E.Kolodzej, obchodní ředitel soukromé firmy AVISTECH s.r.o. v Českých Budějovicích. Pan
Kolodzej je nejen pragmatický obchodník, ale také velmi výřečný a ve světě sběhlý a pokud by byl i on zvolen není třeba se obávat že by ve
funkci neobstál. Podobně pak na začátku dalšího čtyřkola, tedy na devátém místě, se podařilo uhájit místo pro paní Evu Clarovou, bývalou
učitelku, jinak velkou zastánkyni ekologie a veřejnosti v Táboře dobře známou ze svých pravidelných příspěvků v místním tisku, kde nemilosrdně tepe nejrůznější nepořádky a nejasnosti místní politiky a místních politiků. Paní Clarová v minulosti kandidovala za stranu zelených,
nyní přešla k nám.
Protože na dalších místech jsou šance na zvolení zcela minimální, Koruna Česká netrvala na striktním střídání koaličních čtveřic, nicméně
tento systém byl v zásadě dodržen. Na 14. místě je člen Koruny České pan Karel Berka, soukromý podnikatel v Táboře a bývalý kapelník a
hudebník své hudební skupiny v Táboře, na 18.místě Petr Königsmark, člen KČ a živnostník v Písku, na 20.místě Kristian Smažík, člen KČ a
důchodce v Týně nad Vltavou, na 24.místě pan Jiří Drhovský, soukromý podnikatel v Táboře, na 30.místě ing.Tomáš Novotný, obchodní zástupce z Milevska, na 34.místě člen KČ Lukáš Kupka, soukromý zemědělec ve Slapech u Tábora, na 38.místě pan Jaroslav Křížovský, technik
a kameník, náš příznivec, též ze Slap u Tábora, na 42.místě pan Josef Knotek, člen KČ, důchodce a bývalý soukromý zemědělec z Horek u
Tábora, a na 55.místě, z důvodu aby uzavíral koaliční kandidátku, je pan Benedikt Malaga, soukromý zemědělec a rovněž náš příznivec
z Krašlovic u Vodňan. Jak vidno, vše zodpovědní mužové, kteří jsou schopni se o sebe sami postarat na svých živnostech, tedy se zkušenostmi
s řízením svých živností a podniků, kteří by v případě zvolení měli být schopni převzít zastupitelské povinnosti anebo se na ně aspoň dobře
adaptovat. Koruna Česká mohla obsadit i více míst na 55 členné kandidátce, avšak přes snahu a výzvy se další zodpovědní zájemci o umístění
na kandidátce nenašli, a nabízet místo na kandidátce někomu o jehož osobním a morálním profilu nic nevíme jsme nechtěli. Přesto že byli osloveni další naši členové žijící v oblasti Jižních Čech, omluvili se z různých důvodů, rodinných, střetu zájmů v zaměstnání, dva oslovení faráři
odmítli, že nemohou jako duchovní pastýři kandidovat na politické funkce, též z nezájmu, e-mail naší nové členky od Třeboně zase se ukázal
jako nesprávný a chybný, nefungující, takže s ní nebylo možno navázat kontakt atp.
Nyní se zůčastňujeme s našimi lídry různých předvolebních klání, a jsme v podstatě i sami zvědavi, zda náš koaliční projekt bude mít lepší
výsledek než kdybychom kandidovali samostatně. Nicméně jak se říká, v jednotě je síla, tedy věříme, že kvantitativní efekt přeroste v kvalitu.
Je nám současně jasné že nelze ani takový projekt přeceňovat. Např.dnes na předvolební besedě televize RTA v divadle v Táboře s vybranými
zástupci parlamentních stran byla na obrazovku pouštěna ukázka průzkumu redaktorů v ulicích s otázkou co lidé v Táboře vědí o konání voleb
do krajského zastupitelstva a co si myslí že tyto volby mohou ovlivnit, a odpovědi ukázaly nejen cca 75 % ní ignoranci a nepovědomost o volbách a jejich významu, ale prostě i tragický nezájem převážné většiny veřejnosti o věci veřejné. Většinový názor je: „ nás to nezajímá, ať si
tam s tím ti páni dělají co chtějí.“ Z průzkumu rovněž vyplývalo, že účast na volbách lze očekávat asi tak ze 30 ti %. Na první pohled by se
zdálo, že tento stav je ještě důsledkem zglajchšaltování politiky v období komunismu, nicméně kdo odpověděl kladně, že půjde k volbám, byli
příslušníci starších ročníků, kdežto mladí vesměs odpověděli, že volbám nepůjdou, nebo že ještě nevědí. popř. že půjdou jedině za předpokladu že nebude hezké počasí a nepojedou někam pryč. Nebo prostě že je to nezajímá tak proč by někam chodili, to není jejich chleba ani jejich
zájem.
ing.Jaromír Vrána, předseda MS KČ v královském městě Táboře
Zastoupení koaličních stran na kandidátkách.
KRAJ
KČ
PaS
KS
NSJ
STŘEDOČESKÝ
2
4
3
2
KARLOVARSKÝ
-
-
-
PLZEŇSKÝ
8
1
ÚSTECKÝ
2
JIHOČESKÝ
RS
bez pol. přísl.
celkem
mandátů
-
KA
N
-
13
24
65
-
-
-
-
-
45
-
-
-
-
36
45
45
9
-
-
-
-
-
11
55
9
-
-
-
-
-
-
-
55
LIBERECKÝ
-
-
-
-
-
-
-
-
45
KRÁLOVÉHRADECKÝ
PARDUBICKÝ
-
-
-
-
-
-
-
-
45
1
1
1
-
-
-
-
3
45
VYSOČINA
-
1
1
-
1
-
1
4
45
MORAVSKOSLEZSKÝ
-
-
-
-
-
-
-
65
13
1
14
-
2
-
35
65
65
ZLÍNSKÝ
-
-
-
-
-
-
-
-
45
OLOMOUCKÝ
4
-
3
-
-
3
31
41
45
celkem
39
17
22
2
3
3
116
190
665
JIHOMORAVSKÝ
nebyla postavena ani kandidátka KČ, ani Konzervativní koalice
podpora KČ kandidátce KK (počet kandidátů menší než počet mandátů zastupitelstva)
společná kandidátka KČ s KK (počet kandidátů menší než počet mandátů zastupitelstva)
společná kandidátka KČ s koalicí (počet kandidátů dosahuje počtu mandátů zastupitelstva)
celá kandidátka KČ (počet kandidátů menší než počet mandátů zastupitelstva)
celá kandidátka KČ (počet kandidátů dosahuje počtu mandátů zastupitelstva)
PROGRAMOVÉ GRÉMIUM
se sešlo na svém druhém jednání ve složení: Blaťák Vlastimil, Grác Miroslav, Holman Jakub, Makrlík Václav, Pejřimovský Josef, Pospíšil Jiří S., Pták Dalibor, Šourek Bohumil.
Grémium se většinou hlasů shodlo v názoru, že by KČ měla být nadále polytématickou stranou. KČ je svou účastí ve volbách a
v politice součástí systému, který nehodlá zvrátit, ale doplnit institucí panovníka. To ji zavazuje jednat ve všeobecném zájmu
státu a veřejnosti. Jakmile začne KČ získávat posty ve volených institucích, nebudou se její zástupci řešení polytématických
okruhů vyhnout. Takové okruhy jsou sledovány voliči a monotématické strany nemají proto šanci získat obecnější zájem veřejnosti. Volení zástupci budou vždy v pokušení prosazovat vlastní soukromé, subjektivní a pak také protichůdné vize, jestliže jim
bude chybět jednotný tématicko-názorový základ. Základní podněty pro polytématický program ovšem dodají teprve funkcionáři
KČ vzešlí z voleb, kteří se ocitnou jaksi v první linii praktické politiky. Pak může docházet k diferencím mezi pohledy členstva a
pohledy volených zástupců KČ. Starostí o nejrůznější politická témata všedního dne nesmí být rozmělněn základní program a
volení zástupci by se neměli nechat aktuálními tématy odvést stranou tohoto základního směřování a státoprávního programu.
V závěru se zastánci polytématických aktivit strany shodli s oponenty, že program KČ musí být koncipován tím způsobem, aby
nerozděloval členskou základnu, ale aby hledal konsensus mezi velkou řadou osobních názorů, kde jediným pojítkem je samotná
instituce monarchie. Musí se stát jednotící linií strany. Současně musí být program strukturován tak, aby nedošlo k upozadění
základních myšlenek strany. KČ se musí věnovat všem tématům, které se týkají společnosti a politiky, nesmí však jimi být upozaděna myšlenka monarchie. Program se nesmí opírat o laciný populismus.
Prodiskutováno bylo téma: Konzervativní koalice. Část Programového grémia obecně považuje účast v této volební koalici za
určitou dobrou zkušenost pro stranu a text její smlouvy hodnotí pozitivně. Ostatní hodnotí projekt neutrálně s názorem, aby do
budoucna jednala strana především sama za sebe, z důvodu hlavního cíle – obnovy monarchie, jež by mohl v jiných politických
uskupeních narazit na překážky. Ing. Václav Makrlík vyslovil s účastí v koalici výslovný nesouhlas z důvodu osobního nesouhlasu s ideologickým zařazením těchto stran.
Ohledne tématu: Krajské volby, převládl názor, že otázka tvorby programu pro krajské volby je především záležitostí Místních
společností KČ v daném regionu, které mohou nejlépe posoudit všechna pozitiva i negativa svého kraje. Na vypracování detailnějšího krajského programu schází grémiu dostatek času. Grémium však doporučuje, aby v obecných cílech bylo zdůrazněno
odmítání všech forem extremismu, vzhledem k faktu, že před dvěma lety kandidovala Dělnická strana ve jménu PaS, což už vyvolalo několik negativních dotazů na webové diskusi.
Nové oficiální téma, kterým se hodlá grémium v budoucnu zabývat zní takto: Monarchie, monarchismus a kam (k čemu) směřujeme?
Poznámka: Tlak na polytématickou orientaci se již začíná projevovat. V Plzni, kde MS KČ postavila jak úplnou krajskou kandidátku, tak jediného kandidáta KČ do senátu, se dramaticky zvýšil zájem médií o monarchistickou stranu. Lídři kandidátek jsou
zváni k rozhlasovým diskusím a k nahrávání medailonku senátního kandidáta. Předkládána jsou témata jako Radar v Brdech,
Lisabonská smlouva, poplatky u lékaře apod. Živou diskusi ke krajským volbám bude Český rozhlas Plzeň vysílat ve čtvrtek
25.9. a 9.10.2008 mezi 18,00 a 19,00 večer. První večer bude tematizován ekonomicky, druhý sociálně.
Proč mají včely med?
Protože mají královnu!
Kdyby měly prezidenta, měly by .....
Návrhy Českého zemského sněmu pro úspěšné fungování MS (prozatímní):
Pravidelná setkávání, optimálně alespoň 1x za měsíc. Setkávání zlepšuje koordinaci, informovanost členů a nutí
členskou základnu vytvářet program, vymýšlet akce, angažovat se.
Programová kostra činnosti. MS by si měla vytvořit osu 3 – 5 pravidelně se opakujících akcí v každém roce. Členstvo se učí akce zajišťovat, obyvatelstvo si zvyká na působení MS v místě a učí se akcí účastnit, akce zaručují
pravidelný styk s veřejností. Jde o různé kulturní akce s monarchistickou tématikou, mše za Sv.Václava či Bl.
Karla apod.
Kalendář činnosti a periodicky se opakujících akcí MS lze každoročně doplňovat o nové příležitosti a naskýtající
se jednorázové akce. Tento kalendář by měl být synchronizován s programem a akcemi skupin či institucí se
kterými MS v místě spolupracuje.
MS v kraji by se měly setkávat na regionálních konferencích neformálního charakteru, členstvo i s rodinami, známými apod. Region pak může v rámci generálních sněmů a v požadavcích vůči vedení strany vystupovat
kompaktně s větší efektivitou.
Vybrat si cílové skupiny potenciálních voličů. Tyto skupiny se mohou město od města lišit, dle kontaktů členstva
MS a charakteru místa. Někde to jsou vojenské historické jednotky, jinde spolky, muzejníci, členové malých
konzervativních stran, branci vojenských záloh, divadelníci, církve apod. Na tyto cílové skupiny soustavně
působit, účastnit se jejich akcí, dodávat propagační a informativní materiály.
MS dokáže aktivně a efektivně fungovat i při 2 – 3 aktivních členech. Vedení MS by mělo cíleně zadávat svým
členům úkoly, pověřovat je a aktivizovat. MS musí disponovat tzv. tahouny, lidmi, skrze které neustále proudí
optimismus, aktivita a snaha něco dělat.
Mít pružnou a rychlou informační strukturu.
Zaměřit činnost MS dle možností a situace v místě, ale především podle přirozených schopností, odbornosti, specializace svých členů a jejich vlastních zájmů. Tím bude činnost MS prorůstat s tím jak členové a jejich rodiny
využívají svůj volný čas i s jejich zaměstnáním.
Tam, kde existuje citlivost vůči formalitám, neužívat zprofanované názvy a termíny – schůze, předseda, protokol,
zápis aj. Nahradit je.
Někdy se děje to, že vedení MS, z nedostatku nápadů a příležitostí, jak aktivizovat, zapálit a zapojit členstvo, využívají vedení strany jako důvod a vzor nepřítele proti němuž je zapotřebí bojovat. Tento boj se pak neodehrává
konstruktivně a ku prospěchu strany. Kritika je zapoI malé dítě to ví….
třebí, ale důvody k semknutí a příležitost motivovat
k boji proti... by měly ležet vně strany.
Členové MS, pokud je to možné, by se měli zapojovat na komunální úrovni do různých poradních skupin Rady města (např.jako odborníci přes kulturu,
sociální aj. sféru). Tyto komise jsou vhodnou přípravou na skutečnou politiku. Jejich členové nejsou placeni, ale pronikají do komunálních struktur, navazují
zde kontakty, všímají si jak které věci procesně zařizovat a prosazovat, lidově řečeno jak se to dělá, kde
a s kým se to domlouvá, kde jsou zdroje, jak se žádá
a co je zvykem. Členové komisí bývají zpravidla již
po roce činnosti považování za „své“, za integrální součást komunální politiky. To usnadňuje prosazování požadavků a jednání s úřady. To umožňuje vhled do situace, odhad co je možné a co doposud možné není. Po
případném úspěchu ve volbách nebudou tito noví zastupitelé překvapením a stávající strukturu neznepokojí.
Je možno v místě z členstva MS vytvářet stínové Rady obce sledující politiku v kulturní, sociální, stavební, dopravní, finanční a rozpočtové, školské a další sféře, vytvářející k oficiálním trendům dobře zdůvodněné a fundované alternativní návrhy a postupy.
Není třeba se obávat tzv. pompy, to jest zavádění rituálů, vlajek apod. Na veřejnost takové projevy působí dobře a
jsou vnímány celkem příznivě.
GRUZIE A KOSOVO
Koruna česká, jako strana konzervativní, trvá na státoprávním principu, tedy na nedotknutelnosti historických hranic té které země,
v tomto případě Gruzie. Stejně tak jsme nuceni trvat na nedotknutelnosti historických hranic Srbska.
My, obyvatelé Čech, Moravy a Slezska, máme bohatou zkušenost s metodou a důsledky zpochybnování zemské hranice silným sousedem,
k němuž je zneužita národnostní menšina uvnitř hranic státu (1938 Sudety). Jsme si vědomi historické zkušenosti, která nám říká, že řešení
národnostních konfliktů pomocí změny legitimních hranic země vede ke zpochybnění funkce hranice jako takové, ke všeobecné státoprávní
nejistotě a nakonec i válečnému konfliktu.
Plně uznáváme funkci a smysl mezinárodního společenství a jeho bezpečnostních systémů, které umožnují zásah mezinárodních mírových
sil tam, kde dochází k etnickým čistkám či jinému druhu násilí a diskriminace. Změna legitimních hranic a odtržení sporného území však
není řešením, ba právě naopak, vede ke vzniku „okresních státečků“, které se pak snadno stávají pokušením a kořistí pro agresora,
nebo jsou ovládány silnými státními celky pomocí loutkových vlád a ekonomického tlaku.
Když v roce 1936 obsadily ozbrojené síly nacistického Německa demilitarizované Porýní či Rakousko, ozývaly se alibistické hlasy tvrdící,
že jde konec konců o německé etnické území, že je sjednocováno pouze to, co lze chápat tak nějak, jako jejich, německé. Za čtyři roky poté
byla okupována i Francie a Británie bojovala o přežití. Také dnes se ozývají hlasy, které tvrdí, že Rusko se snaží sjednotit něco, co tak nějak je
jeho, sovětské, co patří do ruské sféry vlivu. Obáváme se, že jakmile začne západní civilizace obchodovat s územím méně významných malých
států výměnou za mír a za klid, ztratí veškeré spojenecké a alianční smlouvy svůj smysl a princip záruk bude nahrazen principem vykrmování
agresora, tak, jak se to stalo v Mnichově v roce 1938.
Prohlašujeme, že překročení státní hranice suverénního státu vojenskými silami jiného státu je třeba nazývat pravým jménem, totiž neomluvitelnou agresí. Totéž platí i pro Gruzii. Nenamítáme nic proti tomu, aby byl klid a právní řád v separatistických enklávách uvnitř hranic Gruzie zajištěn nasazením mezinárodních mírových sil.
Prohlašujeme, že podle stejného principu je odtržení enklávy Kosova od historického státního celku Srbska a uznání státnosti Kosova neomluvitelným selháním západní, zejména evropské civilizace, porušením mezinárodního práva a nebezpečným precedentem pro další podobné
postupy a případy, jež budou bezpochyby následovat.
Vyjadřujeme své nejhlubší obavy z toho, aby tento appeaserský přístup k řešení nacionálních konfliktů metodou úpravy vlivových sfér, nevedl jednoho nepříliš vzdáleného dne k tomu, že bude za klid a mír vyměněna svoboda Pobaltských republik, Ukrajiny a následně i celé střední
Evropy.
Neradi bychom se dočkali doby, kdy státní hranice historických zemí nebudou zaručeny nikým a ničím, kdy se spojenecké smlouvy změní
pod tlakem okolností v cár papíru a kdy se hranice stane pouze jakousi krabicí na zboží s nímž se právě obchoduje. Neradi bychom se dočkali
doby, kdy historické státní hranice ztratí význam, obyvatelstvo bude zbaveno své státní a pak i národní identity, kdy hranice budou nahrazeny
sférami vlivu s nimiž budou mocenská centra libovolně obchodovat dle momentální konstelace sil.
V žádném případě neodmítáme zrovnoprávnění albánského etnika se srbským v rámci jednoho státu. V žádném případě neodmítáme, naopak podporujeme zrovnoprávnění osetínského či abcházského etnika s gruzínským v rámci jednoho státu. Neodmítáme ani to,
aby takové rovnoprávnosti bylo dosaženo silovým zásahem mezinárodních mírových sborů. Odmítáme dělení historických států na
menší celky, odmítáme porušování státní suverenity vpádem vojsk jiného sousedního státu, at se již děje pod jakoukoliv záminkou.
ZPRÁVY Z MARKRABSTVÍ
MORAVSKÝ ZEMSKÝ SNĚM
Pan hejtman Markrabství Moravského za KČ, oznámil konání zemského sněmu na 26. – 27. září 2008 v lokalitě Čtyři dvory
(rekreační středisko www.ctyridrory-vysocina.cz). Sněm bude koncipován jako uzavřené interní setkání zástupců moravských
MS a členů předsednictva KČ s tématem: Vznik, práce a význam MS KČ.
Olomouc. Náš člen Vlastimil Blaták oznámil předsednictvu, že 28.10. proběhne v Olomouci oslava 90. výročí ČSR. Ačkoli se to zdá
neuvěřitelné, podařilo se u této příležitosti přesvědčit městské úředníky, aby povolili zábor pozemku a dovolili postavit dočasnou repliku
pomníku Františka Josefa I., který byl v roce 1918 rozbořen. Šlo by zatím o jednodenní akci, nicméně s poměrně zajímavým výhledem do
budoucna, o "narušení" republikánské oslavy nemluvě.
V zásadě jde o:
- alespoň dočasné obnovení snad jediného pomníku u nás
- otevření debaty o jeho trvalém znovupostavení, což by byla obrovská věc
- samozřejmě propagace a dialog s lidmi, protože se na akci očekává velká učast, včetně novinářů a TV
Protože času je nemnoho a jde o jednodenní záležitost, bude postavena "replika" pouze dvojrozměrnou, a to z dutinkového polykarbonátu
10 mm s polepem PVC samolepkou, na kovové konstrukci se zátěžemi, aby ji neshodil vítr (socha byla poměrně veliká). Pan Blaták se na
členstvo obrací se žádostí o finanční výpomoc, protože je přesvědčen, že se jedná o událost (byť v mnoha směrech symbolické hodnoty),
která svým významem přesahuje olomoucké poměry – ale olomoučtí sami ji neufinancují. Cena takové "fotografie" v původní velikosti s
kovovou konstrukcí, vč. zátěží, s posudkem statika a s dopravou je počítána na cca 20 - 60 000 podle kvality zpracování. Za každý příspěvek
bude olomoucká MS vděčná, ale s ohledem na datum konání, nejpozději 13.9. musí rozhodnout zda ano či ne, aby mohl být městu předložen
definitivní projekt.
Kontakt: Vlastimil Blaťák, mobil:+420 602 730 715
171. PĚŠÍ ROTA AKTIVNÍCH ZÁLOH PLZEŇ
Aktivní zálohy jsou jednotky složené z dobrovolníků a dobrovolnic, kteří se ve svém volném čase
zdokonalují v odborné vojenské přípravě, aby byli platnými obránci své vlasti.
Současná koncepce ozbrojených sil České republiky je založena na principu nejmenší možné velikosti armády, která stačí k plnění jejich úkolů. Nepřekročitelný počet profesionálního personálu ozbrojených sil je stanoven
rozhodnutím vlády. Aktivní zálohy představují praktický způsob šetrný k peněženkám daňových poplatníků, jakým si Armáda
České republiky může zajistit rezervy, které použije v případě potřeby.
Zrušením základní vojenské služby, přestože se jednalo o logický a prospěšný krok, zmizel důležitý prvek provázanosti ozbrojených sil se společností. Škodilo by obraně ČR, kdyby se stala věcí uzavřené skupiny profesionálních vojáků. Stejně jako
ve zdravotnictví působí dobrovolníci Červeného kříže a v záchranářství dobrovolní hasiči, i armáda buduje svou dobrovolnou
složku, jejíž příslušníci se věnují civilním kariérám a jako vojáci jsou nasazováni dle potřeby.
Od roku 2004, kdy při krajských vojenských velitelstvích (KVV) vznikly první pěší roty, absolvují zálohy výcvik každý rok
v počtu max. 21 dní. Tento výcvik je rozdělen na dvě týdenní vyvedení do vojenských výcvikových prostorů.
V současné době se nedaří naplnit plzeňskou rotu na plánovaný počet 150 osob. Dnes se počet příslušníků roty Aktivních záloh pohybuje kolem 65 mužů a jedné ženy. Příčin tohoto stavu je celá řada. Jednou z těch nejrozšířenějších jsou velmi přísná
kritéria zdravotní způsobilosti, která po prohlídkách v Ústřední vojenské nemocnici Praha vyřadí až dvě třetiny nových žadatelů.
Zájemci, kteří již absolvovali základní službu, se mohou hlásit na nejbližším krajském vojenském velitelství (KVV) podle
svého místa trvalého bydliště. Rovněž zde získají podrobnější informace. Dohodu podepisuje ředitel KVV příslušného podle
místa trvalého bydliště.
Příslušníkem 171.pěší roty dobr.
záloh je i kandidát KČ do senátu
Ing. Arch. Oldřich Kodeda
KVV Plzeň, Štefánikovo nám.1 304 50 Plzeň tel.: 973340301, 303, 311 fax: 973340300, 312
Úřední hodiny: pondělí: 7:00-17:00 hod. středa: 7:00 - 17:00 hod.
AUTOR: ppor. Bc. Vladimír Tamok
MS KČ v Královském městě Plzni se po dohodě s velením KVV Plzeň rozhodla zařadit do svého volebního programu požadavek, aby byl plzeňskému útvaru dobrovolných záloh udělen titul historického 35. pěšího pluku, jehož existence byla v Plzní
spojena nepřetržitě od roku 1683 (V roce 2004 byl zrušen 21. mechanizovaný prapor v Janovicích, poslední držitel tohoto titulu.). V současné době je vytvářen návrh praporu a po dohodě s novým hejtmanem Plzeňského kraje bude následovat slavnostní
přidělení titulu i praporu za účasti KČ a vojenských historických jednotek KVH 35.ppl.
TÉMATA, KTERÝM SE (možná) NEVYHNEME:
Tématový podnětník k volbám.
ZAHRANIČNÍ POLITIKA
- Lisabonská smlouva. Porušuje EU tlakem na odmítající Irsko vlastní pravidla pro schválení LS? Je EU totéž co spojená
Evropa?
- Státoprávní princip historických hranic. Kosovo a Gruzie. Souhlasíme s rozdělováním tradičních států na základě národnostního principu? Bude se zvyšovat tlak formalizaci a pak úplné rozpouštění hranic a st. celků ve prospěch jakýchsi regionů?
- Americká vojenská přítomnost ve státech stř. Evropy. Ohrožuje nás, nebo ochraňuje? Kdo má tradiční zájem o ovládnutí
podunajského prostoru? Co když nás NATO neochrání? Spojit se s jedním z rivalů, nebo zde vytvořit silnější federativní celek?
VEŘEJNÁ TÉMATA
- Euthanasie jako právo, nebo jako povolení zabíjet? Kdo to bude kontrolovat, když se všechno dá koupit a uplatit? Bůh říká
– Nezabiješ! My voláme – Svobodu rozhodnutí!
- Záměr zrušení platnosti církevních sňatků. Sňatek jako úřední úkon či obchodní kontrakt. Je obřadnost zbytečná? Myslí to
vážně, nebo je to jen sonda jak hluboko jsme klesli?
- Obnova trestu smrti. Má společnost právo na sebeobranu? Nezabiješ, nebo Oko za oko, zub za zub?
- Obnova základní vojenské služby. Pomůže několikaměsíční výcvik našim dorostencům dospět? Souvisí zbraně s pocitem
vlastenectví? Půjdou také spoluobčané Vietnamci a Romové? Jde o pedagogiku, o domobranu nebo o obojí?
- Bezpečnost. Zřizování obecních šatlav a soudů v návaznosti na okamžitý trest. Pokuty nebo veřejně prospěšné práce pod
dozorem za méně nebezpečné tr. činy. Policie nemá být podnikající firma, tím méně mafie, má vyznávat právo a spravedlnost.
Jenže co to vlastně je? Zveřejňovat jména pachatelů, nebo je z humanitárních důvodů tajit? Jak je to s přiměřeností obrany a
jaká jsou práva napadených?
- Volby jako trh s hlasy. Konzumování politiky. Politici jako herci. Je volební výsledek závislý na finanční investici?
- Poplatky u lékaře a financování zdravotnictví. Zdravotnictví jako podnikání? Má jít doktorům spíše o zisk, než o zdraví?
- Snahy o změnu volebního zákona. Který model je nejlepší pro nás a který pro stát?
- Doprava. Co s kamiony?
- Cizinci. Když se budou naše historická místa přizpůsobovat turistům, zanikne jejich originalita a turisté sami ztratí zájem.
Nadnárodní velkomontovny k nám deportují desetitisíce nekvalifikovaných dělníků. Dělníci odváží peníze domů. Nadnárodní
firmy platí daně kam? Máme z toho něco kromě problémů? Máme nechat velkomontovny odejít na Ukrajinu a sami vsadit na
kvalifikované vlastní zaměstnance?
- Energetika. Rozšířit Temelín, nebo doly? Potřebujeme tolik energie, nebo její vývoz nahrazuje pro stát úpadek těžkého strojírenství? Máme si nechat zamořit krajinu větrníky?
- Ochrana životního prostředí. Je-li člověk největším poškozovatelem přírody a je-li příroda to nejcennější, pak je zapotřebí
vyhubit člověka. Ochránci získávají pravomoci nad rozsáhlými územími. Budeme po světě chodit jen po značených chodnících zatímco ochránci budou chodit všude bez omezení? Nebude příští diktatura vědecky ekologistická? Kdo platí ochránce,
ten je může používat ke svým cílům.
MÍSTNÍ TÉMATA
- Návrat k původním jménům ulic, nádraží a mostů. Kde bylo císařovo jméno, byly i jeho peníze. Co nám zaplatil a postavil Beneš (ten znárodňoval) nebo Villson?
- Obnovy pomníků a památníků. Radeckého pomník a Mariánský sloup nejsou jediné památky. Pomníky obětem války po
vsích.
- Školství – revize učebnic dějepisu. Kdo postrádá minulost, nemá ani budoucnost. Jak vrátit do hry ideály?
- Nevládní sektor. Je nevládní sféra závislá na dotacích? Ovládá ten, kdo přiděluje dotace nevládní sféru?
- Sociální služby a zákon č.108. Zákon změnil vztah: poskytovatel – klient na vztah: prodejce služby – zákazník. Povede pojetí
sociálních služeb coby obchodu k zániku milosrdenství? Vzniknou sociální supermarkety s dumpingovými cenami? Co
s klienty, kteří nemohou platit? Je sociální sektor další převodní pákou pro přerozdělování státních peněz těm správným poskytovatelům? Musí mít skutečně každý soc. pracovník vysokou školu?
- Co je správa věcí veřejných?
- Doprava. Obchvaty měst a obcí. Záchytná zvýhodněná parkoviště na okrajích a integrovaná veřejná doprava uvnitř aglomerací. Pomohla by veřejná doprava zdarma?
MONARCHIE A REPUBLIKA
Klasifikace společenských zřízení pochází z klasické řecké filosofie, kde byla vláda hodnocena ze 2 kritérií, a to podle kritéria její formy a morální hodnoty.
1. Vláda jednotlivce
a) monarchie - vláda jednotlivce ve prospěch celé obce (státu, národa),
b) tyranie - vláda jednotlivce v prospěch tohoto jednotlivce.
2. Vláda skupiny
a) aristokracie - vláda urozených (nejlepších) ve prospěch celé obce
(státu, národa),
b) oligarchie - vláda nejbohatších ve prospěch nejbohatších.
3. Vláda mnohých (občanů)
a) demokracie ( původně polyteia) - vláda občanů ve prospěch celé obce
(státu, národa),
b) ochlokracie - vláda lůzy ve prospěch lůzy.
Všechny vládní formy pod písmenem a), tedy monarchie, aristokracie a demokracie byly označovány za dobré a legitimní. Všechny formy vlády pod písmenem
b), tedy tyranie, oligarchie a ochlokracie byly označovány za špatné a nelegitimní. Kriteriem legitimnosti a dobré vlády nebyla forma zřízení, ale vládou sledovaný prospěch. Legitimní byly ty, které sledovaly prospěch celé obce (státu), nelegitimní ty, které sledovaly prospěch jednotlivce nebo skupiny.
Současná politická teorie ke škodě věci upustila od morálního hodnocení vládou sledovaného prospěchu a rozlišuje pouze 3 vládní formy:
1.
monarchii - vládu jednotlivce.
a) oligarchii - vládu skupiny.
b) demokracii - vládu lidu (všech občanů) prostřednictvím volených zástupců.
2.
Za legitimní je dnes v praxi považována pouze demokracie jako vláda lidu, prováděná prostřednictvím volených zástupců a to i v monarchiích, kde je
moc monarchy omezena parlamentem.
V praxi mohou existovat čisté formy vlády, zejména monarchie a demokracie jen v malých společenstvích vesnic nebo malých měst. Ve městech
s desítkami tisíc obyvatel a tím méně ve státech v milióny až stamilióny obyvatel nemůže efektivně vládnout ani jednotlivec, ani všichni občané. Nutně
tak dochází k tomu, že panovník nebo občané musí ustanovit zástupce, kteří na jejich místě a z jejich pověření vykonávají vládu. Vzniká tak skupina
lidí, fakticky vykonávajících vládu, která může být buď aristokratického, nebo oligarchického typu. Můžeme říci, že všechny vládní formy v praxi inklinují k vytvoření aristokratické či oligarchické vlády. Rozdíl mezi monarchií a demokracií se fakticky omezuje na to, kdo vládnoucí skupinu ustanovuje
a kontroluje.
Mimo uvedených pojmů je třeba uvést diktaturu. Dnes se jí míní vláda jednotlivce nebo skupiny (vojenská diktatura, diktatura proletariátu), potlačující
ostatní skupiny ve společnosti. Současné pojetí diktatury by v antické řecké terminologii odpovídaly všechny nelegitimní způsoby vlády, tedy tyranie,
oligarchie a ochlokracie.
V římském právu, ze kterého pojem pochází, šlo o legitimní instituci svěření moci zákonodárné, výkonné i soudní jediné osobě na omezenou dobu.
V pojetí řecké filosofie by ji šlo přirovnat k časově omezené monarchii.
3.
Monarchie a republika. Rozdíl mezi monarchií a republikou lze nejlépe definovat jako rozdíl mezi vládní mocí dědičnou a volenou. Pro rozdíl mezi
monarchií a republikou není rozhodující titul hlavy státu, ale skutečně pouze dědičnost či volitelnost hlavy státu. V tomto smyslu je třeba řadit mezi
republiky i Sv. říši římskou s voleným císařem nebo Rzecpospolitu, tj. Polsko-Litevskou unii s voleným králem. V obou těchto případech šlo fakticky
o aristokratické republiky s oligarchickými prvky i přesto, že zvolený král byl při korunovačním obřadu pomazán.
4.
Monarchie jako absolutní vláda jednotlivce nikomu nezodpovědného se prakticky prosadila pouze v Byzanci a státech byzantského a orientálního
typu.. Byzantský císař byl osobou posvátnou, dokonce hlavou východní (pravoslavné) církve, nikým nekontrolovatelný a neomezený. Neexistoval dědičná šlechta ani sněmy. Sociální postavení záviselo pouze na vůli císaře, mohl udělat z otroka velmože a z velmože nuzáka. Žádný člověk neměl zaručená práva společenská ani majetková, vše záviselo na vůli císaře nebo jeho úředníků. Císař samozřejmě nemohl kontrolovat úřednictvo v celé říši,
takže úředníci mohli vládnout jménem císaře libovolně. Na druhé straně bujelo udavačství a podlézavost. Výsledky byly dost katastrofální. Říše byla
slabá, každý 2 či 3 císař byl buď zavražděn nebo násilně zbaven trůnu. Při uprázdnění trůnu či slabém císaři nebyl nikdo, kdo by mohl representovat říši
a hájit její zájmy. Byzantská říše postupně upadala, až se stala kořistí Turků.
Monarchie západní, resp. katolické Evropy se vyvíjely jiným způsobem. Absolutní moc panovníka byla brzy omezena stavy, zpočátku šlechtou a církví,
později i městy. Stavy byly vedle panovníka representanty státu, na jehož řízení měly podíl, ale i zodpovědnost za něj. Stát hájil zájmy panovníka
i stavů. Na národnostním původu příslušníků stavů příliš nezáleželo, i u původem cizinců se velice rychle se vytvářelo zemské vlastenectví spojené
se zájmy státu, na jehož území se usídlili a které museli hájit. Absolutismus v Evropě prakticky neexistoval a pokud byl zaváděn, vedlo to zpravidla
k revolucím, např. nizozemská, anglická a francouzská revoluce.
V rámci stavovského státu nebylo bezprávného člověka. Struktura stavů byla hierarchická, práva jednotlivců byla dána jejich stavem, ale ta, která jim patřila,
byla státem garantována. Byla hierarchie mezi právy jednotlivých stavů, ale uvnitř stavu byla rovnost (demokracie). Poddaný, který se nesměl bez dovolení
vrchnosti stěhovat nebo oženit měl přesto víc právních jistot než první ministr byzantského císaře. Většina odporu poddaných proti vrchnostem nebyla vedena
cestou protifeudálních povstání (tak zdůrazňovaných komunistickou ideologií), ale cestou soudní, kde šlechtické soudy chránily poddané proti přílišnému útisku
některých šlechticů. Z Moravy je např. ze 13. stol. znám soudní proces, kdy manský soud olomouckého biskupa odsoudil jednoho z manů ke ztrátě léna
za nadměrné požadavky platů a útisk poddaných. Soudci byly osoby ve stejném společenském postavení, jako odsouzený. V evropských monarchiích byla snaha
šlechty o absolutní moc nad poddanými korigována zájmem panovníka na vlastní silné mocenské pozici a tím i silném státě. Přílišnému vzrůstu moci panovníka
naopak bránila moc stavů. V Evropě dokonce byl právní institut zákonného odboje proti panovníkovi, který vládl v rozporu s právem. Další korekci moci panovníka a šlechty vytvářela církev, která měla právo jejich kritiky z hlediska náboženského a morálního. Bez ohledu na to, že církevní hodnostáři tohoto práva někdy
zneužívali, mělo pozitivní vliv na morálku společnosti a nutilo nejen panovníka, ale všechny vrchnosti k tomu, aby od poddaných nepožadovali nadměrné platy,
roboty a neutiskovaly je. Církev vytvářela tlak na charitu, pomoc slabým, nemocným a nemajetným.
K evropské monarchii můžeme říci, že nebyla nikdy absolutní, ale vždy omezená nejdříve zvykovým právem, později písemně stvrzenými závazky a přísahami
panovníka, který musel dodržovat právo. Přirozený vývoj vedl ke stavovské a později konstituční monarchii se spoluvládou nejprve dědičné aristokracie
a později volených zástupců občanů. Zpočátku bylo hlasovací právo občanů vázáno k určité výši majetku, resp. placených přímých daní, později bylo uzákoněno
všeobecné hlasovací právo.
Parlamentní monarchie jen s representativní funkcí monarchy (např. Velká Británie) jsou spíše novotvary než logické vyústění vývoje evropských monarchií.
S jistou nadsázkou lze říci, že v Nizozemí a Anglii došlo spíše k naroubování monarchistického principu dědičnosti trůnu na předchozí, více méně porevoluční
republikánské zřízení.
O CO JDE MONARCHISTŮM ?!
Monarchistické státní zřízení demokracii neničí, ale DOPLŇUJE !
Myšlenka konstituce zachovává parlamentní volby, ale překonává omezený úzus poslanců volených na jedno období, kteří uvažují krátkodobě, pouze v rámci tohoto svého období a s výhledem na své příští zvolení.
Dědičný panovník je osobou nezávislou na volbách a na politice stran i mocenských skupin. Je profesionálním politikem vychovávaným ke
své roli odmalička. Je skutečnou hlavou a symbolem státnosti nad stranami a partikulárními zájmy. Jeho vize a uvažování se vztahují ke zvelebování a předávání dědictví, jeho výhled je celoživotní a přes-generační. Představuje automatickou opozici vůči bezduchým systémům a sobeckým zájmům. Nutí jakkoliv silné a bohaté jednotlivce myslet na celek, na veřejný prostor, na to, co máme jako lidé společné a co nelze privatizovat aniž bychom zároveň zničili společnost jako takovou.
Politicko kulturní prostředí v němž žijeme nepovažujeme za příklad státnosti, spíše za jakýsi konglomerát mocenských zájmových skupin, které si mohou zákonnost kupovat a prosazovat podle svého prospěchu, nad nimiž neexistuje síla, která by prosadila dodržování jednotných a pro všechny platných pravidel.
Za společensky nejrozkladnější prvek považujeme absenci vyšších hodnot (Bůh, stát, národ apod.). Ekonomicko – liberální myšlení nám
představuje jako nejvyšší společenskou hodnotu majetek a peníze a spoléhá na regulační aspekt finančních a obchodních systémů. Vše je redukováno na obchod, složité mezilidské a společenské vztahy jsou redukovány na pouhý kontrakt. Následkem tohoto myšlení přestáváme být
lidmi, sousedy, přáteli, pacienty, pasažéry, klienty apod. Stáváme se pouhými zákazníky, nebo stranami kontraktů, v horším případě jen zbožím. Lékařům již nejde tolik o zdraví, policii a justici o právo a spravedlnost, úřadům o správnost. Všem jde již spíše o zisk vyjádřený
v penězích. Naše úřady a instituce se mění v podnikatelské jednotky a přestávají plnit své původní funkce. Celému společenskému systému
hrozí z těchto důvodů zhroucení. Mravní a morální hodnoty jsou zavrhovány, neboť nemají žádnou penězi vyjádřitelnou hodnotu. Stavíme zeď
z kamenů a zavrhujeme používání malty či pojiva. Proti tomuto vývoji stavíme morální autoritu panovníka a jím podporovaného duchovního šlechtictví.
Volby nejsou již vyjádřením politické vůle většiny, ale trhem s našimi hlasy, které se tímto stávají pouhým zbožím, jsou kupovány a politický úspěch nespočívá v síle myšlenky, ale v kupní síle té které skupiny či strany.
Také kulturní, sociální a každý dotační sektor již přestávají sloužit svému původnímu účelu a mění se v pouhé převodní páky pro přerozdělování státních financí zájmovým skupinám, pod záminkou veřejného zájmu.
Na našich silnicích, v obchodních i politických vztazích i všude jinde jsme svědky ostentativního pohrdání pravidly a zákony, které má
původ právě v jednání a chování našich politických představitelů a vzorů. Dospěli jsme tak daleko, že přizpůsobování a obcházení pravidel
mocnými mlčky schvalujeme jako by šlo o nějaké zvrácené právo silných a mocných na toto jednání. Nesnažíme se o nápravu, ale napodobujeme své mocné alespoň ve svém okolí a podle svých malých možností, podle hesla: Když mohou oni, tedy i my. Nápravu tohoto stavu nemohou
přinést peníze, ani systémy. Nápravu může přinést pouze dosti viditelná autorita prezentující svými slovy a skutky jiné, vyšší hodnoty, autorita
vnášející do her mocných a nemocných zcela jiná měřítka. Taková autorita ovšem nemůže být odvozována od výsledků voleb zdola, voleb,
které jsou samy již motivovány našimi partikulárními a osobními zájmy. Taková autorita (panovník) musí být odpovědná pouze vyšší autoritě,
která je ztělesněním mravních a společenských hodnot. Taková autorita musí stát mimo naši volbu.
Monarchie je zřízení zcela běžné v mnoha významných státech EU, zejména severní a západní Evropy. Předmětem útoků se monarchistické
zřízení a členové vládnoucí dynastie, stávají zpravidla tam, kde existuje vlivná skupina osob, jimž z nejrůznějších důvodů vadí hodnocení a
oceňování lidí ještě podle jiných měřítek, než jsou měřítka majetková. Jde o síly, jimž právě víra ve slušnost, tradice mravnosti, rytířskost,
poctivost a velkorysost, vadí v dosahování zisků a manipulování s lidmi.
Demokracie bez vyvažujícího principu dynastického panovníka je známkou nemocné společnosti, odklonem od civilizace a prvním krokem
zpět k principům pralesa.
CHCEME:
- Být hrdí na hlavu a představitele své země, skutečného státu nad stranami.
- Pokorně přijímat přirozenou morální autoritu panovníka a duchovní šlechty, přijímat od této autority měřítko pro naše vlastní jednání a pro
správnost i dobro našeho individuálního i společenského života.
- Věřit, že služba takové zemi, společnosti a takovému panovníkovi, dává našemu životu smysl.
- Žít své životy v sebeúctě, důstojně nejen po materiální stránce.
- Cítit, že nás tato autorita sjednocuje, pozdvihuje a nasměrovává v souladu s obecně uznávanými dobrými principy.
- Volit zastánce nosných myšlenek, nejen herce a hokynáře. Volby mají být fórem myšlenek, nikoliv trhem zájmů.
- Spoléhat se na všeobecnou platnost pravidel a zákonů.
- Vědět a věřit, že lékař nás chce léčit, nikoliv na nás vydělávat, že soudce a policista je motivován dosahováním spravedlnosti, nikoliv vlastního prospěchu.
- Mít jistotu, že samozvaní ochránci našich práv, životního prostředí apod., si nepletou ochranu s další mocenskou manipulací.
Volte do senátu kandidáta č. 2, do krajského zastupitelstva stranu č. 58
Děkujeme za Vaše hlasy
Nové knihy
Tomáš Krystlík - ZAMLČENÉ DĚJINY
(Alfa Nakl. Praha, edice Beta, 172 stran, 249,-Kč)
Nejprve jsem si, při pohledu na obálku, pohrdavě odfrkl. Zase nějaká slátanina těžící
z pythagorejské posedlosti Čechů osmičkami. Jde však o knihu v jistém smyslu přelomovou. Její autor se zabývá prolamováním zažitých mýtů české republikánské historie. Nikterak nešetří její ikony a legendy (Masaryk, Beneš a další), opírá se o dnes
již prokazatelná fakta, odkazuje na prameny ze kterých čerpá. Zajímají ho zejména
tzv. „plačtivé mýty“, které si bodří Čechové vyrobili k zakrytí a obhajobě vlastních
chyb či přímo zločinů. Tomáš Krystlík především odbourává mýtus o české holubičí
povaze a ukazuje běžnému čtenáři poněkud překvapivý pohled, jakým se na náš národ dívala dívá ostatní Evropa. Nejde o plynulé splouvání celého toku moderních
českých dějin. Kniha je spíše velmi zhuštěným soupisem či seznamem argumentů,
jejichž srovnáním a vrstvením cosi vyplývá, cosi se ukazuje. Dílo jakoby odpovídalo
na zvolání jednoho mého přítele, univerzitního profesora historie: „Vyhrabme se už
konečně z těch obrozeneckých sraček!“ Duch knihy nevyznívá nikterak přímo monarchisticky, přesto by se mohla stát (vedle Podivena) jedním ze základů monarchistické četby. Příčiny situace v níž se dnes nalézáme z ní vyplývají zcela jasně. Čtenář
získá po přečtení knihy jasnou orientaci v tom nač se zaměřit, kde pátrat dále a jak
řadit argumenty, které potřebuje k obhájení svého, dnes zdánlivě kuriózního politického postoje. Jak píše sám autor: „Opakuje se nám neustále, že máme být na svou
minulost hrdí, ale stejně oprávněně se dá říci, že se jí máme děsit.“
DOBY OSVÍCENÉ A TEMNÉ
Když hovořím o monarchismu s lidmi doposud netknutými moderní podobou této myšlenky, dostává se mi překvapivých otázek.
Předem pominu otázky typu – Vy byste chtěli aby mělo panstvo opět právo první noci? Další otázkou pak bývá, zda bychom
chtěli, aby se do naší osvícené a svobody plné doby vrátilo temno panské zvůle, nevolnictví a roboty. Ptají se tak lidé, kteří současně oslavují někdy koncem června den kdy obrazně řečeno přestávají pracovat na daně a začínají vydělávat pro sebe. Vůbec
jim nepřijde divné, že dobrou polovinu z každého roku robotovali na státním. Když přihlédneme k tomu kam peníze získané
z naší roboty plynou, mám na mysli nejrůznější miliardové tunely, úniky, zbytečně placená penále za nefungování justice,
předražené zakázky v systému všeobecného klientelismu apod., robotovali jsme vlastně i na panském. Jen se tomu tak neříká.
Situace je ovšem ještě daleko horší. Podle oficiálně zveřejněných statistik má velká část koupěschopného obyvatelstva našich
zemí značné potíže se splácením spotřebitelských i jiných úvěrů a okolo jejich domovů jako supi krouží stěhovací vozy exekutorských firem. Tyto naše, mnohdy značné dluhy, jsou obchodovatelnou komoditou. Řečeno prostě a jasně: statisíce a snad již
milióny našich obyvatel jsou ke koupi. Jejich dluhy může od úvěrových ústavů odkoupit například jejich zaměstnavatel, nebo
určitá bohatší politická strana. Zkuste zaměstnavateli odepřít jít v neděli do práce, nebo si stěžujte, že vás vzadu ve skladu osahával, když pouze na něm záleží, jestli dokážete splácet svůj dluh a jestli přijede exekutor či nikoliv. Člověk, který je na prodej, se
odjakživa nazývá otrok. Dnes se tomu tak pochopitelně neříká. Také dnes máme panstvo, které nepodléhá stejným zákonům a
stejné justici jako my ostatní, díky skandální instituci doživotní poslanecké imunity. Svobodný člověk by za těchto poměrů zřejmě již dávno táhl ve statisícových davech ulicemi a z oken paláců by se sypalo sklo. Máme tedy zřejmě i poddané, kteří skloní
hřbet a nechají vše tak jak to je.
Osvícená moderní doba si zachovala všechny vymoženosti temné minulosti. Nadřazené kasty, otroctví i robotu. Vše spojeno a
podvázáno vírou v pokrok, ve vědu, v lidská práva. Chybí jen majestát, vznešenost a úcta. Aby nechyběly, když chybí Bůh.
Jan Drnek, Plzeň.
ZAMYŠLENÍ O SV. VÁCLAVU
Na skalnatém vrcholku pražské ostrožny, asi v místech nynějšího chrámu Sv.Víta, stávalo od nepaměti pohanské obětiště zvané Žiži. Především tu však stávalo
kamenné křeslo, na které svobodní mužové čeští usazovali muže, kterého si vyvolili za knížete. Romantický příběh o Přemyslu Oráčovi můžeme považovat za
jakýsi článek nejstarší české praústavy, jehož účelem bylo objasnit potomkům podstatu funkce knížete. Jde o sloučenou dvojroli panovníka – soudce a zároveň a
ještě více, kněze - zaříkávače. V pohanském světě starých Čechů a Slovanů vůbec, však nešlo o žádnou složeninu či rozpor, nýbrž o jednotu. Nastolený kníže byl
ručitelem Míru s velkým M, který neznamenal jen klid zbraní. Slovo Mír – Mihr – Mithra si Slované přinesli ze svého indoevropského základu a znamená totéž
co řád světa. Pro naše prapředky nebylo nic tak samozřejmé, jako je pro nás. Ani klima, ani opakování ročních dob, ani úroda, ani to, že nebe je nahoře a země
pod nohami. Ručitelem faktu, že svět držel takto pohromadě, byl právě kníže – zaříkávač a oborávač (oborávání jako magický obřad očisty místa a sídla od zlého
= Přemysl Oborávač).
Stejně jako v našem současném porevolučním procesu, i tehdy se ze svobodných mužů českých postupně vyčlenily rodiny převyšující ostatní mocí a majetkem, vlivem, silou a nedostatkem skrupulí. Tyto rodiny vystavěly opevněná sídla a rozdělily si kmenové území na správní oblasti z nichž čerpaly pozemský
užitek a nebo také výpalné. Nikdo z hlav klanů a rodin se však stále nemohl rovnat knížeti, neboť on byl ručitelem řádu a součástí řádu bylo i to, že všichni čeští
mužové, i ti nejchudší, jsou svobodní. Nebylo poddaných a otroci nebyli počítáni mezi české muže. Kníže mohl být vyměněn sněmem, jakousi obdobou parlamentu, ovšem nikoliv zastupitelského, nýbrž lidového.
Změna nastala v době, kdy se voleným českým knížetem stal přemyslovec Bořivoj. Okolo roku 884 připojil kníže Svatopluk českou kotlinu k Velkomoravské
říši a Bořivoje si vybral za svého zástupce pro tuto oblast. Bořivoj věděl, že podmínkou je přijetí křtu, ale s křesťanstvím přicházela změna přímo revoluční.
Křesťanský kníže již nebyl ručitelem řádu světa, byl pouze soudcem a správcem společenského, politického a správního uspořádání věcí. Role kněze a ručitele
řádu světa se navrátila Bohu všemohoucímu a nezbytným doplňkem knížete se stala církev, která to s Bohem uměla vyjednat. Došlo k rozdělení funkcí. Bořivoj
nepochybně věděl, že s příchodem nového světa neznajícího pojem Míru, ztrácí pohanský kníže na své nepostradatelnosti a stává se pouze jakýmsi kmotrem
jadnoho z mocných klanů. Kolaborace se Svatoplukem mu ale zajistila, že rodina Přemyslovců získá mocenský náskok před ostatními rody. Svatopluk mu pomohl vojensky potlačit pohanskou vzpouru v Čechách a Přemyslovci jako první a nadlouho jediní v Čechách přijali křest. V roce 895 se Čechy zbavily nadvlády
Moravanů, ale rodina Přemyslovců již měla ve výzbroji a v organizaci náskok, který si udržela. Spytihněv reorganizoval systém přemyslovských hradišť a stanovil výběr daně. Byly postaveny kostely a pozváni kněží. Přemyslovská rodina budovala malý, ale přece jen stát s panovníkem a poddanými. Ostatní klany nezavedly ani výběr daně, ani křesťanství, uchovali svobodu svých mužů, ale nikde již nebyl obnoven Bořivojem likvidovaný sněm - parlament. Vůle svobodných
mužů českých pozbyla váhy, neboť ranný středověk si uvědomil, že z rovnostářství svobodných se rodí klanová tyranie, proti níž existuje jediný lék a sice stát.
Kníže Václav, který se v přemyslovském ministátu ujal vlády někdy okolo roku 925, se ocitl v kuriózní situaci. Byl hlavou nejsilnější rodiny, ale jediné křesťanské rodiny mezi Čechy. Byl uznáván jako nejvyšší zástupce Čechů vzhledem k zahraničí (jakýsi Capo di tuti všech rodin), ale nebyl již uznáván jako staročeský kníže – ručitel Míru. On sám zlikvidoval kamenné křeslo a na místě obětiště postavil kostel Sv.Víta. Zbylé české rodiny nepřijaly křesťanství a nepostavily
jediný kostel, ale také již neměly jiného svého ručitele Míru a nemohly jej nastolit. Řád světa byl pro ně ohrožen zásadním způsobem. Stav Čech se velmi podobal dnešnímu stavu země. Stát neexistoval a nehrál žádnou roli. O všem důležitém, o řízení země, válce, platbách tributu a zahraniční politice se dohadovaly jen
mocné zbohatlické rodinné klany, které si mohly dovolit zaplatit soudy a výkonnou ozbrojenou moc. Namísto státu zde byl jen jakýsi konsesnsus rodin a rovnováha jejich moci. Na rozdíl od dnešního velmi podobného stavu, zde ale existoval přece jen jeden, malý, ale zato skutečný stát, zřízený rodinou Přemyslovců,
stát, ve kterém jistá pravidla a jisté zákony zaručované přítomnou církví, stále více platily nad vůli mocné rodiny.
Byl to právě Boleslav I., bratrovrah, kdo po uzurpování trůnu, porušil rovnováhu a konsensus klanového systému – nesystému, v několika taženích zničil a
vyvraždil konkurenční klany, osadil jejich hrady vlastními, sobě poddanými kastelány, vystavěl na nich kostely a dovezl sem kněze z Maďary zpustošené Moravy. Byl to Boleslav, kdo silou, ohněm a mečem, osvobodil celé Čechy od nadvlády mafiánských rodin a nastolil stát. Jednalo se nepochybně o skutečný stát
v němž panovníkova moc byla přísně vymezena starostí o správu politickou. Přítomnost církve, prostředníka k Bohu a záruce řádu světa, zajišťovala pravidla
panovníkovi nadřazená, pravidla trvalá, platná navzdory případné zvůli mocných.
Přesto český královský trůn nepřipadl navěky Boleslavovi, ale zavražděnému Václavovi. Teprve mučednickou smrtí se in memoriam, mohl Václav stát jakousi
obdobou starého českého knížete, autoritou spojující v sobě jak světské panování, tak i možnost přímluvy u Boha a záruku za řád světa. Světským panovníkům,
již navždy, zůstala tato jednota funkcí odepřena. Přesto je každému dalšímu českému panovníkovi trůn pouze propůjčen, aby věděl, že nad ním je vyšší král a
Nejvyšší král, že jest řád a pravidla, která nesmí překročit, která dávají jistá práva a jisté záruky všem jeho poddaným, aby věděl, že jest pouze správcem
s omezenou pravomocí, že jisté záruky a práva jsou mimo každou dohodu mocných, jimi nedotknutelná.
Současný stav české společnosti v němž stát existuje již pouze formálně a ve skutečnosti je nahrazen konsensem a rovnováhou mocenských dohod zbohatlických či přímo mafiánských rodových klanů, citelně postrádá ony záruky a nepřekročitelná omezení, jež se vztahovala k trůnu. Církev již dávno neplní roli protipólu a regulátoru faktické moci a svobodnými českými muži není vnímána jako žádná záruka řádu světa, který se nezadržitelně bortí a mění v chaos. Tento chaos
bude postupovat dále do věcí lidských a postupně rozvrátí i všecho to, co tak zdánlivě pevně drží dravé mafiánské klany. Tento chaos postupně z našeho společného světa i ze světa každého jednotlivce, učiní zmatený a nesmyslný blábol, kterému neodolá žádný sekulární mechanismus založený na počtech, číslech a
penězích. Zákony, soudy a instituce které lze koupit, nebudou platit pro všechny stejně, což znamená, že brzy nebudou platit vůbec. Peníze a majetek nic samy o
sobě nezaručí a nevybudují mezilidské vztahy. Bez zaručeně platných mezilidských vztahů nebude možno stanovit pravidla. Nakonec
zbude jen hrubá síla, stoprocentní nedůvěra a zoufalství.
Václav a Boleslav ve skutečnosti tvoří jednotu. Jeden z nich dokáže ohněm a mečem zničit mafiánskou společnost, druhý obnovuje vztah
k Bohu, k záruce řádu a smyslu věcí. Oba dohromady vytvoří stát.
Monarchisté si musí uvědomit onu důležitou souvislost a jednotu obou bratrů. Jeden či druhý sám o sobě, žádný stát a řád věcí neobnoví.
Nepomůže nám ani meč, oheň, síla a moc i kdybychom jí vládli. Panovník typu Boleslava, postrádající Václavovo spojení k Bohu a řádu
světa, bude jen jiným typem vůdce a jeho moc pomine, rozplyne se v postupujícícm chaosu, obrátí se sama proti sobě, jak se to stalo jiným
velkým vůdcům 20.století.
Václav i Boleslav se v dějinách českého státu neustále hledají a doplňují. Při neexistenci skutečného státu se pravděpodobně nikomu nepodaří rozumnou či diplomatickou cestou zlomit moc mafiánských klanů. K tomu je zapotřebí silného a rozhodného Boleslava. Najde-li se takový muž
s dostatečnou mocí a bez skrupulí, bude sám o sobě jen největším mafiánem a nezíská podporu svobodných mužů českých, jestliže k sobě nenajde Václava.
Nebude skutečným panovníkem, bez záruky vyššího řádu a smyslu lidských věcí.
Nenajde-li se Boleslav, stále zde zbývá Václav, přístupný vždy a všude každému z nás. Václav představuje jinou cestu. Přihlásí-li se většina svobodných mužů
českých k Václavovi a k jeho mučednictví, začneme-li hromadně vykupovat otroky a stavět kostely, zavrhovat mnohoženství a nosit žíněnou košili pod světským
šatem, vzdáme-li se toho, co mocné činí mocnými, co nám mocní podsouvají jako hodnoty, pak se pseudořád nastolený mafiánskými pseudoknížecími rody
zhroutí a Boleslav bude smět přijít k trůnu nekrvavou cestou.
Monarchisté si také musí uvědomit, že žádný sněm svobodných mužů českých již nikdy nebude moci vyvolit a posadit na kamenný stolec při obětišti žádného
knížete, ručitele Míru. Kamenný stolec a obětiště jsou totiž zbořeny a na jejich místě stojí chrám (byť si jej nyní uzurpují mafiáni). Žádný panovník již nikdy
nebude moci v sobě sloučit obě funkce. Tato jednota přísluší jen Svatému Václavu navěky. Panovník bude vždy již jen jakýsi Boleslav nastolený svým rodem a
původem, nemyslitelný bez Václava, bez nějaké podoby církve svaté. Sněm svobodných mužů českých bude smět vyvažovat a doplňovat právě panujícího Boleslava ve správě svých věcí, ale sám fakt jeho panování zůstane navždy mimo kompetenci takového sněmu. A kníže Václav, ten je mimo kompetenci nás všech.
Jde jen o to, zda jej dokážeme zahlédnout vpředu, cválajícího před a nad našimi prapory.
Jan Drnek, Plzeň
www.zrusmeprezidenty.cz
www.volebnipreference.cz
Různé
POZVÁNKA
RMS Titanic
RMS - Royal Mail Steamer – Královský poštovní parník
Poslední večeře na nejslavnější lodi světa dne 14. dubna 1912. Originální menu, autentické recepty v elegantním stylu a nádherná atmosféra vytvářejí památné prostředí, nezapomenutelné rozpoložení mysli a zážitek, který se těžko vypráví. RMS Titanic byl největší zámořský parník který byl kdy postaven, restaurace Ritz byla z
nejluxusnějších. Dvojice i skupinky nejbohatších si mohly dopřát lahůdek, které byly jinde těžko k dostání. Ritz
disponoval vyhlášenými kuchaři předních světových restaurací. Jídelní lístek sestavili podle nejlepšího z nich,
nestora francouzské gastronomie, Auguste Escoffiera. Navazuje na výstavu artefaktů ve Velkém sále Paláce
Lucerna.
Dne 2., 16. a 30. října a 13. listopadu, 2008
vždy v 19.00, oblečení jako tenkrát: slavnostní večerní
Na palubě restaurace Monarchie, Palác Lucerna, Štěpánská 61, Praha 1.
K přepychovému osmichodovému menu jsou servírována původní vína současných ročníků:
Chablis 1er Cru „Vaucopins Château de Viviers“ 2004
Hochheimer Königin Victoriaberg Riesling Spätlese trocken 2004
Château Rauzan-Ségla Deuxièmes Cru, Margaux 1996
Volnay 1er Cru "Clos de Chênes" 2002
Tokaji Aszú 5 Puttonyos 2004
Cena menu : 2.499,- Kč / os
Rezervace je nutná alespoň 3 dny předem na tel. čísle 296 236 513,
nebo na [email protected]
Důležité informace:
Monarchistický zpravodaj
Koruny České
Periocidita: Občasník
Adresa: KORUNA ČESKÁ
Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1
IČO: 44266740
Bankovní spojení: 1928428359/0800 (CZK)
Account: 1721719263/0800 (EUR)
www.korunaceska.cz
[email protected]
Další odkazy:
www.kc-plzen.cz
www.zrusmeprezidenty.cz
www.volebnipreference.cz