Film Spalovač mrtvol

Vysoká škola ekonomická
ZS 2011/2012
Film Spalovač mrtvol
Vypracovala: Lucie Koulová
Předmět: 4ME400 Multimediální komunikace
4ME400 (ZS 2011/12)
Film Spalovač mrtvol
Lucie Koulová
Film Spalovač mrtvol z roku 1968, natočený na základě stejnojmenné novely, je podle mnohých
jedním z nejlepších filmů československé kinematografie.
Tvůrčímu vedení filmu v čele s režisérem Jurajem Herzem, kameramanem Stanislavem Milotou,
tvůrcem námětu Ladislavem Fuchsem, střihačem Jaromírem Janáčkem a mistrem zvuku Františkem
Černým se podařilo vytvořit dosti sugestivní a nezapomenutelný snímek.
Použité výrazové prostředky
Z pohledu použitých výrazových prostředků je Spalovač mrtvol téměř učebnicovým příkladem. Celý
film je natočen černobíle, což příběhu dodává ještě větší pochmurnost a tíživou atmosféru. Obrovskou
roli na výsledném mrazivém dojmu má samotná práce s kamerou. Velké množství scén je natáčeno
širokoúhlým objektivem, tzv. rybím okem, který dokáže nasnímat velký prostor a který zároveň při
přiblížení k objektu deformuje realitu, což se skvěle hodí k vystihnutí Kopfrkinglova charakteru.
Herecký výkon Rudolfa Hrušínského se sám dá označit za výrazový prostředek, za základní pilíř,
který dává filmu jeho rozměr. Úlisný milující manžel od rodiny, který mluví pomalým, klidným
hlasem a čas od času učeše mrtvole v krematoriu vlasy, aby v zápětí použil ten samý hřebínek i na své
vlastní vlasy, je mnohem děsivější, efektnější a reálnější než psychopatický hrdina s motorovou pilou.
Dramatičnost filmu kromě herců, kamery, hudby a mystické architektury pardubického krematoria
zajišťuje také skladba jednotlivých záběrů a jejich velikost. Delší záběry se často střídají s velmi
krátkými, které jsou mnohdy reprezentovány velkými detaily – záběry na oči, ústa, ruce, gesta, ale i
ohně či pece. Četné použití detailů je patrné už jen z náhledu do technického scénáře, kde je velké
množství z celkových přibližně 1200 záběrů nadepsáno jako makrodetail. A Herz s Milotou jich
dokážou perfektně využít. Nic není ve filmu zbytečně, samoúčelně nebo navíc. Zrůdné historky
z panoptika, pohled na koulející se železnou tyč v krematoriu či bělavé dlaždičky koupelny v bytě –
vše má v příběhu své místo a bude náležitě využito.
Kromě detailů, které jsou ve filmu umně použity, je dalším z důležitých výrazových prostředků také
střih. Nejen způsob střídání polocelků s detaily, ale zejména prolínání jedné scény do druhé, přes
postavu pana Kopfrkingla. Právě v perfektní práci se záběry a ve střihu je síla filmu.
Podstata předané informace a způsoby komunikování
Film Spalovač mrtvol v podstatě vypráví příběh muže, který se navenek snaží vystupovat jako
spořádaný otec a manžel, a sám se tak dokonce i cítí, avšak ve skutečnosti je v nitru morálně prohnilý
(stejně tak jako naivní a omezený) a stačí mu jen lehké popostrčení ze strany známého, které dá
průchod jeho skutečnému já a ukáže okolnímu světu jeho opravdovou vnitřní zkaženost.
Film ukazuje, jak je s určitými jedinci možné jednoduše manipulovat a že za každým fanatismem stojí
na začátku vždy a pouze jen člověk. Vývoj od toho zdánlivě slušného občana, který má ale zvrácenost
(která vře těsně pod povrchem a čeká, až ji někdo nebo něco probudí) odjakživa v krvi, k vraždícímu
fanatikovi, jež si myslí, že prokazuje světu dobro, je proveden takovým způsobem, že kdyby člověk
vnímal pouze tón a melodii hlasu Rudolfa Hrušínského, skoro by neviděl narůstající hrůzu nacismu,
respektive komunismu, jehož kritiku lze v obsahu filmu nepřímo vidět.
2
4ME400 (ZS 2011/12)
Film Spalovač mrtvol
Lucie Koulová
Cynismus a grotesknost filmu spojené s morbiditou mají v člověku vyvolat zároveň smích a mrazení
v zátylku. K vyvolání tohoto pocitu slouží také chladné, monotónní a téměř až nezúčastněné chování
hlavní postavy, která komunikuje hlavně očima, masitými rty a neměnnou polohou hlasu. Sdělení
filmu a pocit z něj pak umocňuje i opakování dialogů a situací a démonická hudba, která dělá
atmosféru ještě více makabrózní.
Nesmírně efektní i z pohledu předané informace je prolínání záběrů - například když si Kopfrkingl
v obchodě představuje, jak zavěsí obraz a následně po odjetí kamery už ho vidíme onen obraz
zavěšovat doma na stěnu pokoje. V tu chvíli si člověk uvědomí, že pro Kopfrkingla neexistují žádné
hranice, že se dokáže prosadit a ovládnout prostor za každé okolnosti a že je rozpínavý a
všudypřítomný, což umocňuje již tak nabitý dojem z jeho zvráceného charakteru.
Ekonomické aspekty realizace
Plánovaný rozpočet filmu, který byl schválen na počátku natáčení, činil 3 201 000 Kčs. Skutečné
náklady, vyčíslené ke dni 30. června 1969, nakonec čítaly 3 142 306,03 Kčs. Porovnáme-li to
s průměrnou cenou výroby širokoúhlého filmu v druhé polovině 60. let, která činila přibližně 3,91 mil.
Kčs, je patrné, že natáčení Spalovače mrtvol vyšlo levněji.
V dokumentaci archivu Barrandov Studios je do detailů rozepsáno, jaká částka byla určena na literární
práce, na mzdy, na osvětlení a další. Největší obnosy byly zaplaceny za mzdy a honoráře členů štábu,
honoráře externích pracovníků a výrobní režii. Nejvyšší honorář náležel samozřejmě Rudolfu
Hrušínskému a to určitě nejen proto, že jeho postava se objevuje v každé scéně a monology jeho
postavy tvoří 60% filmu. Zajímavostí je, že na film byli najati a zaplaceni i specialisté na spalování
žehem, box, psychiatrii a židovskou otázku. Na propagaci filmu bylo vyhrazeno 2 000 Kčs a na
samotnou premiéru 6 000 Kčs.
Hledisko návratnosti vložených prostředků do filmu Spalovač mrtvol je těžké soudit, jelikož nelze
dohledat návštěvnost a tržby filmu z období normalizace. Budeme-li ale vycházet z úspěchu, který
film sklidil v době premiéry, v 90. létech při obnovené premiéře i v současnosti, a z nadšených článků
v novinách, které hlásaly vysokou návštěvnost, lze předpokládat, že za těch více jak 40 let, i když s
„trezorovou“ pauzou, by Spalovač přinesl více finančních prostředků, než kolik do něj bylo vloženo.
Publikování a prezentování díla
Premiéra filmu Spalovač mrtvol se konala v kinech v Čechách i na Slovensku dne 14. března 1969.
Kvůli údajné drastičnosti a morbiditě byl následně film stažen z kin a stal se jedním z tzv. trezorových
filmů. Definitivně byl Spalovač mrtvol zakázán až v roce 1973, ale už předtím se prakticky nikde
nepromítal. Spíše než drastičnost příběhu totiž vadila jeho nadčasovost a jeho možné spojení
s jakýmkoli nedemokratickým režimem. Film se sice odehrává těsně před druhou světovou válkou, ale
jelikož byl dokončen nedlouho po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, lze jej stejně tak dobře vztáhnout
na období normalizace, což komunistickému režimu nebylo po chuti. Obnovené premiéry se film
dočkal až 1. srpna 1990.
3
4ME400 (ZS 2011/12)
Film Spalovač mrtvol
Lucie Koulová
Kromě klasických biografů a dnešních artových kin, letních kin a multikin byl film také prezentován
na netradičním místě, které se váže k natáčení – v pardubickém krematoriu. V rámci Febiofestu se
v roce 2006 uskutečnily v prostorách Janákovy rondokubistické památky celkem tři projekce, o které
byl neuvěřitelně velký zájem. V polovině 90. let byl snímek uveden také v Paříži v kině Accattone,
které bylo pro tuto příležitost náležitě vyzdobeno v dosti morbidním stylu, a kde se film stal druhým
nejnavštěvovanějším snímkem roku. Film Spalovač mrtvol byl též prezentován v roce 2004 na
desátém ročníku Projektu 100, jakožto zástupce československé tvorby.
Mediální a společenský dopad
O Spalovači mrtvol se hojně psalo v dobovém tisku a to nejen v Čechách a na Slovensku, ale
i v zahraničních magazínech. Obecně byl film přijat skvěle a to jak diváky, tak i kritiky. Filmu
předcházela velká publicita a zájem lidí ještě před tím, než se dostal do kin.
V recenzích z března a dubna 1969 byl Juraje Herz veleben jako skvělý režisér, který svým třetím
filmem dokázal své schopnosti a složil mistrovské zkoušky, na Stanislava Milotu se zase pěla chvála
za jeho kameramanský um. Spalovač byl nazýván zlatým hřebem československé kinematografie,
pozoruhodným dílem černé větve našeho filmového umění, vynikajícím, nezapomenutelným
zážitkem, mimořádným a ojedinělým filmem a byl vyzdvihován za skvělé umělecké ztvárnění. Až
překvapivě liberálně na tehdejší dobu bylo kritiky recenzováno téma filmu. Například Janžura ve své
kritice píše, že na horror byl tento film příliš pravdivý. Jiří Tvrdík z časopisu My 69 označuje téma
Spalovače za aktuální a pokládá si otázku, „kolik Kopfrkinglů dnes může člověk potkat na ulici, kolik
jich čeká na svoji příležitost a kolik jich už ji získalo?“ Jeden z recenzentů pak shrnuje údajně
všeobecný názor, že film je dokonalý, ale nevydržel se koukat do konce, jak je šokující. Publicita
filmu se také projevila na hlasování o nejpopulárnějšího herce roku 1969, kterým se stal R. Hrušínský.
Pokud se přece jen objevily kritické recenze, nezmiňovaly se o „problematickém“ tématu, ale o
nejednotnosti výrazu a stylu, či litovaly, že nebyl film natočen v barevném provedení, jelikož by byl
údajně více emotivní a lépe by se exportoval.
Při obnovené premiéře a i v současné době se stále objevují nové články a recenze na tento film,
zejména na internetu. V hlasování jak odborné, tak i laické veřejnosti se Spalovač mrtvol umisťuje na
nejvyšších příčkách oblíbenosti.
Film Spalovač mrtvol je pozoruhodný film, který oslovuje již několikátou generaci a v české kultuře
má svou nezastupitelnou pozici. Nejde jen o námět, jenž je sám o sobě zajímavým a závažným
tématem, ale i o způsob provedení. Cynismus typu „Tak co chceš, věneček nebo rakvičku?“ nebo „Co
abych tě drahá oběsil?“ vyvolává ve stejnou chvíli smích i mrazení. Ta tragikomičnost, sklouzávající
k černé grotesknosti, skvěle vyjadřuje poslání filmu, který je nesmírně dobře výtvarně a obrazově
stylizován. To vše pak podtrhuje skvělé technické zpracování – Milotova práce s kamerou, Janáčkův
střih a Černého hudba ještě zesilují nutnost a naléhavost sdělení filmu, jež bohužel může být aktuální
v jakékoli době. Film Spalovač mrtvol je nadčasový nejen svým tématem, ale i provedením, a proto se
dle mého právem řadí mezi kultovní filmy československé kinematografie.
4
4ME400 (ZS 2011/12)
Film Spalovač mrtvol
Lucie Koulová
Zdroje
1.
Spalovač mrtvol (J. Herz, 1969)
2.
Barrandov Studios, a.s., archiv, sbírka Barrandov, Scénáře a produkční dokumenty: Rozpočet
filmu Spalovač mrtvol
3.
Barrandov Studios, a.s., archiv, sbírka Barrandov, Scénáře a produkční dokumenty: Recenze a
články k filmu Spalovač mrtvol
4.
Barrandov Studios, a.s., archiv, sbírka Barrandov, Scénáře a produkční dokumenty: Technický
scénář filmu Spalovač mrtvol
5.
FilmPost [online]. c 2000-2009 [cit. 2011-11-14]. Stanislav Milota. Dostupné z WWW:
<http://www.filmpost.cz/clanky_o_filmech/stanislav_milota>
6.
VEČEŘOVÁ, Ivona. Trezorový film. Brno, 2009. 54 s. Semestrální práce. Gymnázium, BrnoŘečkovice
7.
SENDLEROVÁ, Lucie. Kontrasty, variace a princip snu ve filmu Valerie a týden divů. Brno,
2010. 51 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita
8.
Filmová databáze [online]. c 2003-2011 [cit. 2011-11-14]. Spalovač mrtvol. Dostupné z WWW:
<http://www.fdb.cz/film/19439-spalovac-mrtvol.html>
9.
ProText [online]. 2006 [cit. 2011-11-14]. Obrovský zájem o projekci v krematoriu. Dostupné z
WWW: <http://www.protext.cz/english/zprava.php?id=7274>
10. O2 - Projekt 100 [online]. 2004 [cit. 2011-11-14]. Projekt 100: Spalovač mrtvol. Dostupné z
WWW: <http://tvavideo.o2active.cz/show.article.aspx?id=38010>
5