text - Škola Jaroslava Ježka

Na titulní straně : historický Pichtův psací strojek
Na zadní straně obálky: Alois Klár ve svém pražském bytě.
Portrét namaloval Jan Gareis dva měsíce po Klárově skonu.
Dílo vzniklo jako volná kopie podle originálu C. Vogela
z Vogelsteinu.
Na předsádkách použity historické fotografie z interiéru
ústavu
Vydala Škola Jaroslava Ježka jako příležitostný tisk
k dvoustému výročí založení ústavu v roce 2007
Redakce Mgr. Danuše Soldánová a Mgr. Jindra Mejzrová
Překlad PhDr. Rudolf Volejník
Grafická úprava Martin Marek, vychovatel v. v.
Sazba a zpracování obrazu Ateliér Šupina, s.r.o.
Tisk Glos Semily, s.r.o.
Title Page photo caption: Historical Picht Brailler
Back cover: Alois Klar in His Prague Flat. The portrait was
painted by Jan Gareis two months after Klar’s demise. The
picture is a loosely-linked copy made after the original
painted by C. Vogel of Vogelstein.
The end-papers contains historical photographs of the
Institution’s Interior
Issued by Jaroslav Ježek School in 2007 as
a commemorative publication to mark the 200th
anniversary of its establishment as the first institution
educating the blind in the Czechlands
Edition Danuše Soldánová, M. A. a Jindra Mejzrová, M. A.
Translation PhDr. Rudolf Volejník
Alfons Mucha: Čtoucí slepá dívka (reprodukce obrazu
věnovaného spolku Český slepecký tisk, předchůdci Knihovny
a tiskárny pro nevidomé)
Alfons Mucha: A Blind Girl Reading Braille (reproduction
of a painting dedicated to Bohemian Braille Press Society,
predecessor of today’s National Library & Printing House
for the Blind)
Graphic Design Martin Marek, Former Tutor
on the School Staff
Typesetting & image processing Ateliér Šupina, ltd.
Printed by Glos Semily, ltd.
200
years
1807 – 2007
JAROSLAV JEŽEK SCHOOL
Vážení čtenáři,
nedávno jsem se svými kolegyněmi a kolegy přemýšlel, jakým způsobem
oslavit dvousté výročí založení školy a sté výročí narození hudebního
skladatele Jaroslava Ježka. Z mnoha nápadů jsme v květnu 2007 uskutečnili setkání bývalých žáků a bývalých zaměstnanců školy a uspořádali
řadu odborných seminářů pro děti s postižením zraku a jejich rodiče.
V listopadu 2007 se uskuteční mezinárodní konference pod názvem
Vzdělávání nevidomých ve třetím tisíciletí. Všechny tyto akce s časem
odejdou, avšak my jsme chtěli vytvořit něco trvalého. Rozhodli jsme se
proto vydat tuto publikaci.
Vzápětí nastaly diskuse o její podobě. Co má obsahovat? Komu bude
určena? Kdo ji bude psát? Má dávat odpovědi nebo klást otázky? Má obsahovat historická fakta nebo osobní prožitky a pocity autorů? V houštině těchto otázek a rozporuplných rad z různých stran jsme dospěli
k závěru, že ponecháme na autorech jednotlivých článků, jakým způsobem budou k psaní svého příspěvku přistupovat. Vyšla z toho tato kniha,
která není odbornou publikaci ani zábavným čtením, ale může posloužit
jak k získání odborných a historických informací, tak i k poznání atmosféry školy, jak ji konkrétní autoři vnímají. Kniha se může někomu jevit nesourodá a jinému jako pestrá duha, ve které si každý najde svou
oblíbenou barvu.
Dvě stě let je zajisté dlouhá doba. Zdá se však, že se vzrůstajícím počtem roků trvání systematické výchovy nevidomých dětí roste i počet dalších nevyřešených otázek. Ve své praxi se setkávám s těmito
nejčastějšími: Je pro nevidomé dítě lepší vzdělávání ve speciální škole
nebo ve škole hlavního proudu? Inkluze je cesta nebo cíl? Proč jsou v některých zemích speciální školy zrušeny? Je to dobré? Je internát zlo? Kde
je hranice mezi přiměřenou pomocí nevidomému a přehnanou péčí,
která vede k nesamostatnosti? Dají se vůbec najít obecně platné odpovědi
na tyto otázky? Jakých nástrojů a metod k tomu použít?
Domnívám se, že v Hradčanském ústavu slepců – dnešní Škole Jaroslava Ježka pracovali a pracují pedagogové, kteří se vždy snažili hledat
odpovědi na složité otázky výchovy a vzdělávání nevidomých dětí a posunuli tak poznání vpřed s láskou a úctou k vědění a s láskou a úctou
k nevidomým dětem.
Mgr. Jan Hájek, ředitel
Praha 1. září 2007
Pečeť ústavu z roku 1808 / The Seal of the Institution dating from 1808 >
Dear reader,
Some time ago, I was debating with my colleagues and friends of our
school how to commemorate most appropriately the 200th anniversary of the founding of our school and the 100th anniversary of the
birth of music composer, Jaroslav Ježek. A number of excellent ideas
resulted in alumni reunion and former staff reunion (May 2007) as
well as in a number of specialist seminars and workshops designed
for visually-impaired children and their parents. In November 2007,
we are going to host an international conference entitled EDUCATION
OF THE BLIND IN THE THIRD MILLENNIUM: Prospects & Challenges.
All these events are, however, closely associated with time & place of
their holding. Therefore, we have resolved to create something more
permanent as well, i.e., the publication you have just opened.
After the decision had been taken, all stakeholders started to discuss fairly actively the publication’s shape. What should be its content? Who will it be designed for? Who will be privileged to
contribute? Should individual articles give answers or pose questions?
Should it be filled with historical facts or personal experiences and
feelings of the authors? In the maze of these questions and inconsistent pieces of advice coming from various sides, we came to a conclusion that the approach to their individual articles should be left at the
discretion of their respective authors. The resulting book is not to be
a professional treatise, nor should it be regarded as leisure reading;
it can serve both as a source of professional and historical knowledge,
and as an illustration of the school atmosphere as perceived and described by individual authors. The book can appear to some as non-ho
mogeneous product, yet to others it can represent a varicoloured rainbow within which everybody can find his/her favoured colour.
200 years is obviously a long period. It is, however, apparent that
hand-in-hand with the growing number of years during which the
blind have been systematically educated one can observe a similarly
growing number of unresolved challenges. In my experience of many
a year, I have come across a number of issues of which I am going to
list the most frequent and burning ones: Is it more beneficial for
a blind child to be educated in a special school for the blind or should
the child be mainstreamed? Is inclusion a means or an end? Why are
some countries abolishing their special schools? Is this a good trend?
Is a residential setting some kind of evil? Where one should pinpoint
the borderline between reasonably assisting a blind individual as opposed to exaggerated caring which, as a rule, leads to dependence? Is
it possible at all to find generally applicable answers to these questions? What methods and tools should be utilised?
I firmly believe that the Hradčany Institution for the Blind – the
present-day Jaroslav Ježek School – has had educators and teachers
who have always endeavoured to find answers to complex questions
of educating and training blind children, thus enhancing the relevant
knowledge with love and respect to learning as well as with love and
respect for blind children.
Jan Hájek, M.A.,, Principal
Prague, September 1, 2007
6
Šlechetný nejvyšší purkrabí hrabě Wallis, s vlastní sobě rázností se uchopil zejména myšlenky
profesorem, rytířem Madrem doporučené, aby zřízen byl ústav pro slepce.
(Z archivní korespondence)
The most generous Grand Burgrave, His Grace, Count Wallis has, with his widely reputed
determination, embraced the idea propounded, with particular vigour, by Professor, knight
Madr, to establish an institution for the blind.
(Excerpted from Historical Correspondence)
Historie školy a internátu
PaedDr. Martina Helešicová, učitelka v Praktické škole
Věra Veselá, vychovatelka
Historie dnešní Školy Jaroslava Ježka se začala psát
v době, kdy bylo možné přejít Prahu napříč svižným krokem za hodinu, kdy se městské brány na noc zavíraly
a střežily, kdy na volné ploše za městem vznikal Karlín
a Smíchov byl vsí ševců. Stejně jako u mnoha událostí
v dějinách nacházíme i v pozadí jejího vzniku souvislosti
těžko uvěřitelné. Do začátku 19. století měla Praha
pouze jediný most přes Vltavu – Karlův. Rozvoj města vyžadoval stavbu dalšího, proto započalo shromažďování
prostředků pro jeho výstavbu. V důsledku vyčerpání Rakouska napoleonskými válkami však bylo od stavby upuštěno. A právě zde do úvah, jak naložit s kapitálem
sebraným pro stavbu mostu, vstupují tři lidumilové
a nadšenci pro dobročinnost, z nichž jeden zrovna v tu
dobu trpí vážnou oční chorobou…
A tak ve stejnou dobu, kdy v Evropě zuří již zmíněné
napoleonské války, Goethe píše Fausta a Beethoven svou
Osudovou, je císaři Františku I. předložena žádost o věnování domu č.p. 178 v Praze na Hradčanech. Dům je takřka na spadnutí a guberniální rada Platzer, prý muž
ušlechtilé povahy a těšící se všeobecné důvěře, v něm
hodlá zřídit slepecký ústav. Císař žádosti vyhovuje a kabinetním listem z 2. 12. 1807 povoluje ústav založit. Nová
instituce dostává název Soukromý ústav pro slepé děti
a na oči choré a stává se prvním výchovně vzdělávacím
zařízením pro slepé v českých zemích. Trvalou součástí
ústavu je i malé lůžkové oddělení, na kterém se provádějí
operativní zákroky pro nemajetné pacienty.
Ústav a později škola často měnily svůj název. Již výše
zmíněný Soukromý ústav pro slepé děti a na oči choré,
dále pak Český soukromý výchovný a léčebný ústav pro
slepé, Hradčanský ústav pro slepé, Základní devítiletá
škola internátní pro nevidomé a další.
Prvním ředitelem ústavu se stal rytíř Prokop Platzer.
Po jeho smrti byl jmenován ředitelem Alois Klár, který
byl pověřen vypracováním prvního statutu ústavu a jeho
vnitřního řádu. Doložena je skutečnost, že si do své domácnosti vzal několik nevidomých dětí, aby mohl
z praxe posoudit působení některých pedagogických
metod. Stanovil, že účelem ústavu je vytvořit ze slepců
poslušné a oddané, nic víc. Slepý nemá být společnosti na
obtíž. Proto se i zde objevují první pokusy o řemeslnou
výuku, která ale byla záhy opomíjena.
Po odchodu Klára se ujal vedení ústavu Josef Procházka. Počet chovanců se zvýšil z 16 na 30. Dosavadní
School & Boarding Facility History
PaedDr. Martina Helešicová, Comprehensive Training School Teacher
Věra Veselá, Carer
History of present-day Jaroslav Ježek School dates back to
the times when Prague could be traversed by a brisk walk
in an hour, when the city gates would be closed and guarded at night, when, on free space beyond the city, Karlín
was being erected, and Smíchov was a cobblers’ village.
Like in many historical events, the School’s establishment
took place on the background of hardly plausible connections. Down to the beginning of the 19th century, Prague
had only one bridge over the Vltava – Stone Bridge built
by King Charles IV in the 14th century. The expansion of
the city required the construction of another bridge; consequently, the government began to collect the necessary
funds. As a result of Austria’s draining by Napoleonic
Wars, the construction was abandoned. And it so happened that the debates about how to use the moneys originally collected for the construction of the new bridge were
entered into by three philanthropists and staunch promoters of charity; another accident had it that one of those
philanthropists was at that time suffering from a serious
eye complaint.
And so, at the same time as Europe was being devastated by the already mentioned Napoleonic wars, when Goethe was writing his Faustus and Beethoven his 5th
Symphony, Emperor Franz I was presented with a supplication to endow the house No. 178 at Prague-Hradčany.
The house was in extremely poor condition, and Land Government Counsel, Platzer, reputed to be of generous inclinations and enjoying universal trust, intended to establish
therein an institution for the blind. The Emperor granted
his approval, and by a Cabinet Charter of Dec. 2. 1807, authorised the foundation of the institution. The new institution bore the following name: “Private Institution for Blind
Children & the Vision Defective“; it became the first educational & training institution for the blind in the Czechlands. The Institution had a small, permanent hospital
ward reserved for the execution of surgeries on poor patients.
The Institution, and later the School, was changing its
name fairly often. The list of just a few examples includes
the original “Private Institution for Blind Children & the Vision Defective“, “Bohemian Private Educational & Eye-Treatment Institution for the Blind“, “Hradčany Institution
for the Blind“, “Basic Residential Nine-Year School for the
Blind“, and others.
Knight Prokop Platzer was appointed the first principal
7
of the Institution. After his
budova byla nedostačující. Prodeath came Alois Klar, who
cházka zajistil zakoupení nové
was directed to draw up the
budovy Vrbnovského paláce
first Statute of the Institution
v Loretánské ulici č.p. 104. Palác
as well as its first internal mabyl zakoupen v roce 1836 a po
nuals. He is documented to
nutných stavebních úpravách se
have taken several blind chiltam chovanci přestěhovali
dren into his household in
v říjnu 1838. Tehdy také došlo
order to be able to observe in
ke změně názvu na Český soupractice the functioning of
kromý výchovný a léčebný ústav
some educational procedures.
pro slepé.
He determined that the aim of
Ústav byl na počátku velmi
the Institution was to create
chudý, takže chovanci žili v nefrom blind inmates but obedipříliš přívětivém prostředí.
ent and loyal creatures. The
Z toho přiděleného mála si ještě
blind should not be a burden
odebírali zaměstnanci, velmi nefor the society. Therefore, we
dostatečně placeni. Ve velkých
may, even at that early period,
sálech se topilo jen úsporně,
detect first attempts of crafts
lůžka byla s houněmi, nábytek
instruction, which were, howetéměř žádný. I osobní hygiena
ver, soon neglected.
byla špatná – chovanci se myli
After Klar’s demise, the Injednou za týden. Vycházky
stitution was headed by Josef
mimo ústav byly sice stanoveny
Procházka. The number of indvakrát týdně, ale to se nedodrmates rose from 16 to 30, and
žovalo. Tuto situaci poněkud
the existing building became
zlepšil Klár po svém nástupu do
insufficient. Procházka arranfunkce ředitele a po něm i Proged that a new building be
cházka. Velmi pomalu však popurchased, i.e., Vrbnovský pastupovala změna v celkové
lace, No. 104, Loretánská
výchovné náplni a v poslání úsVybráno z pamětní knihy, květen 1928
Street. The palace was purchatavu.
sed in 1836, and, after necesOd roku 1879 přešel ústav do
Selected from the Memorial Book, May 1928
sary refurbishments had been
rukou Kongregace Milosrdných
made, inmates were moved in in October 1838. Then, also
sester sv. Karla Boromejského a v této podobě, pod
the name of the Institution was changed to “Bohemian Priochrannými křídly opatství strahovského, zůstává až do
vate Educational & Eye-Treatment Institution for the
roku 1948. Ústav spravuje kuratorium, útvar složený
Blind“.
z 11 představitelů šlechtických a měšťanských kruhů
At its beginnings, the Institution was very poor so that
a samozřejmě vysokého kléru. Kuratorium volilo ze
inmates were living in a rather unfriendly setting. What
svého středu vždy na 3 roky ředitele, jenž měl ryze admiwas allocated to them was further being reduced by the
nistrativní správní roli a byl prostředníkem mezi kuratopoorly paid staff. Large halls were heated sparingly, beds
riem a představenou řádu ústavu. Za 69 let se vystřídaly
were fitted with coarse rugs, there was virtually no furnive vedení ústavu jen tři představené („velebné máti“)!
ture. Also, personal hygiene was extremely poor – inmates
V letech 1838 až 1887 počet chovanců postupně nahad a bath once a week. Two regular out-of-institution
růstal, až ředitelství rozhodlo o koupi sousedního domu
walks were designated for each week, but this rule was
s hostincem „U Kanonu“, č.p. 103. Smlouva byla podepnot being observed. The described condition was relieved
sána 31. 10. 1887 a obě budovy byly následně propojeny
a bit by Klar and after him, by Procházka. The overall evonevelkým vyrovnávacím schodištěm, které slouží po nelution in both educational content and the mission of the
dávné rekonstrukci dodnes.
Institution was, however, extremely slow.
Klerikální vlivy se nejvíce odrážely ve výchovném sys-
8
tému. Ústavní řád zůstal prakticky nezměněn od prvopočátku ústavu a týkal se se stejnou platností chovanců nejmladších až po ty 20 – 25leté. Za chovanci se na počátku
září uzavřely dveře ústavu na celý školní rok. Chovanci
nesměli z ústavu vycházet ani sami, ani s doprovodem.
Návštěvy příbuzných byly omezeny jen na první neděli
v měsíci a to od 15 do 17 hodin. Domů odjížděli chovanci
jen na velké prázdniny, mnozí ani to ne. Povinný odchod
do ložnic byl ve 20 hodin, dny začínaly bohoslužbou (již
od půl sedmé), každé jídlo začínalo modlitbou. Výchova
pro dívky a hochy byla přísně oddělena, i jídelny byly dvě,
žádné vzájemné komunikování nebylo povoleno.
Po roce 1880 byl do ústavu zaveden vodovod a elektrický proud. Umývárnu tvořilo 12 plechových umyvadel
a jeden kohoutek se studenou vodou. Později byla zřízena koupelna, ale šetřilo se palivem, a tak koupání bylo
až do r. 1930 omezeno na dvakrát až třikrát do roka.
Později jednou za 14 dní. Osobní prádlo a ponožky se
měnily jednou za týden. Ložnice byly po 13 až 15 lůžkách, stoly pro 6 až 15 chovanců.
Čistota ve všech prostorách ústavu byla vzorná, ale
stolování bylo na velmi ubohé úrovni. Používaly se často
již velmi oprýskané plechové misky a hrnky a zásadně
jen lžíce. Až ve třicátých letech se prvně objevily talíře
hliníkové, porcelánové hrnky a skleničky. Když za první
republiky byl učiněn pokus zavádět společenskou výchovu, kapitoly o stolování se vynechaly s odůvodněním:
„Do společnosti chodit jíst nebudete!“. Stejně tak se vynechala výuka chování na koncertech a v divadle a chování mezi mužem a ženou. Izolace chovanců od všech
vlivů vnějšího světa byla téměř absolutní.
O rozvoj ústavu, který za první republiky přijal svůj
třetí historický název Hradčanský ústav pro slepé děti,
měla zásluhy poslední představená Domináta Hoňková
a relativně pokrokový ředitel Alois Hraba. Kromě přebudování umýváren a vybavení jídelen došlo i na nábytkové
vybavení ložnic. Zmizely prastaré dřevěné ložnice a nastoupila lůžka, noční stolky a skříňky kovové. Vypadalo
to trochu nemocničně, ale bylo to modernější, hygieničtější a pohodlnější. Byla zmírněna tvrdá klášterní izolace
tím, že chovanci již mohli ke svým rodinám i o Vánocích
a Velikonocích, byl rozšířen i styk s veřejností.
Celých 100 let byla škola jen dvoutřídní, později pak
trojtřídní a čtyřtřídní. Roku 1930 byla založena mateřská
škola a tzv. opatrovna. Historie soukromého ústavu
končí 28. 9. 1948, kdy je ústav zestátněn a stává se Mateřskou, národní a střední školou pro slepé a internát Žákovským domovem pro mládež od tří do patnácti let.
Staronovou školu v té době navštěvuje 88 žáků a polo-
As from 1879, the Institution passed into the hands of
the Congregation of Sisters of Charity of St. Charles Borromeo, thus remaining under the protective wings of Strahov abbey up to 1948. The Institution was then
administered by the Board of Trustees, a body consisting
of 11 representatives of aristocracy, rich city circles, and,
naturally, high clergy. Every three years, the Board of
Trustees elected out of its midst a superintendent whose
powers had only administrative character; he was just an
intermediary between the Board and Mother Superior.
During the 69 years of the Congregation rule, only 3 Reverend Mothers Superior were in charge of the Institution.
Between 1838 and 1887, the number of inmates was
gradually rising, which led to the decision to buy the neighbouring house No. 103 with the “at the Canon” inn. The
relevant contract was signed on Oct. 31, 1887, and both
buildings were subsequently joined with a short equalising
stairway the use of which was renewed after the recent reconstruction.
Church impact was mostly visible in the system of education. Internal rules of the Institution remained virtually
unchanged from its very beginnings, applying with the
same rigidity to all inmates, from those youngest to 20-25year old ones. The gates of the Institution closed behind its
inmates at the beginning of September and remained shut
for the whole academic year. Inmates were not allowed to
leave the Institution, be it on their own or escorted. Visiting of relatives was limited to the first Sunday in every
month from 3 to 5 p.m. Inmates would leave for their
homes only for Summer vacations, though some could not
afford even that luxury. The compulsory departure to dormitories was set to 8 p.m., days would be started with
a religious service at 6:30 a.m., each meal was open with
a prayer. Education of boys and girls was strictly separated, including even separated dining-halls; no mutual contact was allowed.
After 1880, the Institution was connected to water and
electricity mains, the wash-room was made up of 12 tin
wash-basins and one cold water tap. Later, the administration added a bathroom, but due to fuel saving regulations, bating was, up to 1930s, restricted to two to three
sessions per year; later, still, to one bathing session per
fortnight. Underwear and socks were changed once
a week. Dorms were designed for 13 to 15 beds, dining-tables for 6 to 15 inmates.
All areas of the Institution would be perfectly clean, but
table manners were of a very poor standard. Meals and
drinks were being served in old, chipped, tin dishes and
pots, while cutlery was represented exclusively by spoons.
9
vinu učitelského sboru tvoří řádové sestry, které jsou
však nuceny postupně školu opustit. Škola se zaměřuje
na vzdělávání a výchovu dětí nevidomých a se zbytky
zraku (pro děti slabozraké vzniká samostatná škola
v Praze na Vinohradech). V roce 1950 je založena zvláštní
škola (samostatné třídy pro děti lehkým mentálním postižením).
Novou éru vedení, již Základní devítileté školy internátní pro nevidomé, zahájil Josef Podzimek, který se zajímal o problematiku výuky nevidomých dětí. Věnoval se
i tvorbě učebnic a učebních pomůcek a po léta vedl časopis Pro naše nejmenší.
Na počátku 50. let přichází z brněnské školy Na Veveří do Prahy Lubomír Nop. V Základní devítileté škole
internátní pro nevidomé naplno rozvíjí svoji pedagogickou činnost a sám pokračuje ve speciálním pedagogickém studiu. V roce 1954 zde také začal organizovat
hudební besídky pro nevidomé děti dr. Vladimír Šolín.
Svou úrovní a počtem byly jedinečnou událostí v kulturním životě školy. Do roku 1974 jich bylo 225 a dr. Šolín
spolupracoval se školou až do konce 80. let. V 50. letech
také začala historie Sportovních her pro děti a mládež
s vadami zraku.
V letech 1963 – 1967 je v rámci základní školy postupně odděleno vzdělávání žáků se zbytky zraku a jsou
pro ně zřízeny tři samostatné třídy. V roce 1967 pak žáci
se zbytky zraku odcházejí do nově otevřené Základní devítileté školy internátní pro děti se zbytky zraku ve Šporkově ulici v Praze 1. V 70. a 80. letech 20. století se škola
nazývá Mateřská, základní a zvláštní škola pro nevidomé
a kromě několika žáků zvláštní školy jsou všechny děti
nevidomé.
Na počátku 70. let ztrácí vybavení internátu svůj nemocniční vzhled. Ložnice jsou vybaveny válendami, nočními stolky a peřiňáky na lůžkoviny. Později i prastaré
skříně s petlicemi na osobní prádlo dětí nahrazují nové,
zamykatelné, bílé skříně s nástavci. Hradčanská škola se
za působení a později pod vedením Lubomíra Nopa staví
na přední místo u nás i v mezinárodním měřítku.
Od roku 1972 ve škole opět funguje Pionýrská organizace, která byla zrušena v roce 1968. Ale tentokrát je to
organizace zájmová a dobrovolná. Náplň práce je hodně
podobná dnešnímu Tyfloturistickému kroužku.
Události 17. listopadu 1989 odstartovaly konec čtyřicetileté vlády komunistů v naší zemi, což se postupně projevilo i v hradčanské škole. Skončil víkendový provoz
internátu, všichni žáci začali jezdit na soboty a neděle
domů, během roku je více prázdnin. Škola se postupně
více otevřela veřejnosti, navázaly se nové kontakty se ško-
10
Only in the 1930s, we can trace the first aluminium plates,
porcelain cups and glasses. When, in the period of the
First Republic, there were attempts to introduce some training in social manners, lessons on table manners were
omitted with the following substantiation: “You are not
supposed to be eating in public, anyway!“. The same omission method was applied to the manners at concerts and
theatre performances as well as to the manners related to
man-woman relationships. The isolation of inmates from
all influences of the outside world was almost absolute.
The positive developments of the Institution, which, in
the First Republic, received its third name “Hradčany Institution for Blind Children“, can be justly attributed to the
last Mother Superior, Domináta Hoňková and a comparatively progressive Principal, Alois Hraba. Apart from refitting of the bathrooms and dining-halls, the dorms were
also equipped with better furniture. Ancient wooden plank
beds were replaced with metallic beds, bedside tables and
lockers. It all looked a bit hospital-like, but it was more
modern, more hygienic, and more comfortable. The previously strict monastery-like isolation was alleviated: Inmates were allowed to visit their families also at Christmas
and Easter holidays, even communication with the public
was less restricted.
For the first 100 years, the School had only two forms,
later three and four forms. In 1930, the Institution established a kindergarten and a so-called public nursery. The
history of the private Institution winds up on Sept. 28,
1948; on that day, it is nationalised, becoming “Nursery,
National and Middle School for the Blind“ while the boarding facility becomes “Pupils’ Home for Children from 3 to
15 Years“. At that time, the “repainted” School had 88 pupils while half of the teaching staff were nuns; these, however, were gradually forced to leave their jobs. The School
concentrates on educating blind children and children
with residual vision (partially-sighted children are directed
to the newly established separate school at Prague-Vinohrady). In 1950, the School opens its special division for
blind children with minor mental impairments.
The new era of “Basic Residential Nine-Year School for
the Blind“ was, at its beginnings, characterised by the personality of Josef Podzimek who was deeply involved in teaching of blind children. He wrote a number of textbooks
and designed many teaching aids, mainly for mathematics
and physics; for years, he was editor-in-chief of a children’s
magazine “For Children in Junior School“.
At the beginning of the 1950s, a newcomer from
Brno school for the blind, Lubomír Nop, begins his teaching career in Prague. He proved himself an invaluable
Ze zápisu o druhé řádné poradě učitelského sboru z 13. prosince 1938
From the Minutes of the Second Regular Conference Held by the Teaching Staff,
Dec. 13, 1938
initiator and organiser, especially, in
the sporting field. In 1954, Dr. Vladimír Šolín initiated a long and well-remembered tradition of music
afternoons for blind children. These
concerts represented a unique activity
in cultural life not only of the School
but also of the city’s cultural elite. Up
to 1974, Šolín organised 225 such afternoons, and the tradition was replaced with new activities only at the
beginning of the 1990s. Early 1950s
also witnessed the beginnings of the
tradition of “Sports Games for Blind &
Partially-sighted Youth” (see above the
reference to Lubomír Nop).
Between 1963-1967, children with residual vision were being gradually removed from the mixed forms with the
blind; these children were placed in
three separate forms, and, later, located
in a newly established Basic Residential
Nine-Year School for Children with Residual Vision (1967). In the 1970s and
1980s, the School was called Nursery,
Basic & Special School for the Blind,
and, except for several special school
pupils, all other children were blind.
At the beginning of the 1970s, the residential facility loses its hospital-like
air. Dorms are fitted with studio couches, bedside lockers and blanket
chests. Later, old cupboards with hasps
were replaced with new, white wardrobes and extension tops into which all
children’s clothing could be conveniently stored and locked. Under the leadership of Lubomír Nop, Hradčany
school aspired to rank among, and, indeed, ranked among the prominent establishments for the blind both at
home and abroad.
From 1972, the Pioneer Organisation, abolished in 1968, was re-established. This time, however, it appeared to
be a truly interest-related and voluntary organisation. Activities closely resemble the present-day Typhlotourist
Group.
11
lami podobného typu v zahraničí, organizují se výměnné
pobyty pro žáky (Německo, Polsko) i poznávací zájezdy
pro pedagogy. V roce 1993 získala škola do užívání mikrobus, který umožňuje další aktivity mimo školu. Jeho
dárce ze sousedství – Sdružení pro zachování hostince
u Černého vola – podporuje školu již celých 15 let.
Před stopětasedmdesátým výročím založení školy byly
vypracovány plány na její rekonstrukci a modernizaci. Ke
škodě všech žáků i zaměstnanců zůstaly změny jen na
papíře. Největších změn se tak škola dočkala až v 90. letech. V roce 1991 vzniká Poradenské centrum pro děti
od tří do patnácti let, v roce 1997 dvouletá Praktická
škola.
Kompletní přestavba, rekonstrukce a modernizace se
dotkly také internátu. Přepažením velkých ložnic vznikly
místnosti pro dva až pět žáků, dále čajové kuchyňky,
herna a internát ve 2. patře se rozšířil do dříve nevyužitých půdních prostor. Z tmavého a vlhkého suterénu se
staly prostory pro mateřskou školu a velká, světlá jídelna. Následovalo vybavení moderním nábytkem a vylepšování interiérů pro lepší funkčnost pokračuje
průběžně až do dnešní doby.
Během své dvousetleté historie ústav, později škola,
mnohokrát změnil název, prodělal rozsáhlé rekonstrukce, rozšířil se a zmodernizoval. Zcela jiný je přístup
společnosti ke zdravotně postiženým. Zásadním vývojem prošel způsob čtení, psaní i celý systém vzdělávání
nevidomých a těžce zrakově postižených. A přesto v nás,
kteří zde působíme dnes, zůstává zvláštní pocit sounáležitosti s těmi, kteří zde žili, učili se a pracovali v minulosti. Člověka fascinuje, když si uvědomí, že ve stejném
sále a přilehlých místnostech pod malovanými stropy zní
hudební nástroje žáků školy dnes stejně jako v době, kdy
v okolí školy sáňkoval malý Jan Neruda.
V souvislosti s novými trendy ve vzdělávání a se snahou maximálně rozvíjet i děti s těžším kombinovaným
postižením, se zvýšil počet žáků vyžadujících individuální péči, proto ve škole působí několik asistentů pedagoga. Problém s dalším vzděláním žáků s kombinovaným
postižením po splnění povinné školní docházky pomohla
vyřešit dvouletá Praktická škola, která přivítala první
studenty v září 1997.
Přejme ti tedy, naše milá oslavenkyně, do dalších let
hodně zdraví, citlivé a starostlivé správce, spokojené
žáky, rodiče i zaměstnance. Kéž pokročí věda a medicína
za dalších 100 let tak daleko, že už nebudou žádní školáci s těžkým postižením zraku, a ty oslavíš třísté výročí
jako muzeum vývoje péče o těžce zrakově postižené
a zůstaneš tak stále „naše“!
12
The November 1989 events meant the end of forty odd
years of Communist rule in this country, which, naturally,
had its repercussions even in Hradčany School.
Prior to the 175th anniversary of the founding of the
school, plans had been drawn up for its overall reconstruction and modernisation. The envisaged changes, however, remained only on paper to the detriment of the
then pupils and staff. Truly fundamental changes were to
come only in the 1990s. In 1991, the School establishes
a Counselling Centre for Children from 3 to 15 Years,
1997 sees the foundation of the two-year Comprehensive
Training School.
The full-fledged renovation and modernisation could
not leave aside the residential quarters. The partitioning
of large dormitories resulted in bedrooms for 2 to 5 pupils; the newly established set-ups include tea kitchenettes
and a play-room; the residential facility on the 2nd floor
was expanded to incorporate the so-far unused loft spaces. The dark and damp basement has been transformed
into cosy kindergarten rooms and a large, brightly lit dining-hall. Then followed high-quality modern furniture,
and the functional improvements of the interior of the
school has become a continuous process.
Throughout its two-hundred-year history, the Institution, and later, the School, has changed its name many
a time, undergone far-reaching reconstructions, expanded, and become one of the most advanced educational
establishments for the blind. Social attitudes towards the
disabled in general have radically changed. Fundamental
changes can be observed in reading and writing of the
blind as well as in the whole system of education of the
blind and severely visually-impaired. In spite of all those
changes, we, the present-day staff, have a peculiar feeling
of fellowship with those who learnt, resided, taught and
worked here in the past. One cannot help being fascinated by the notion that musical instruments of today’s pupils sound under the same decorated ceilings, in the same
halls that were here back in the early 19th century when
one of our most prominent national poets, Jan Neruda,
used to toboggan in the vicinity of the School in his young
age.
Our Honouree of the dearest, for years to come, we
wish you abundance of health, sensitive and careful administrators, contented pupils, parents and staff. May science & medicine progress in the next 100 years so much
that visually-impaired schoolchildren would no longer
exist, and thus, you will be able to celebrate your 300th
anniversary as a museum of education of the blind, remaining still “our own“!
Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
Mgr. Lucie Stanzelová, Mgr.Tereza Popelková, učitelky
Lucie Stanzelová, M.A., Tereza Popelková, M.A., Teachers
Jaroslav Ježek se narodil 25. září roku 1906 v Praze
na Žižkově jako syn dámského krejčího Adolfa Ježka.
Dva roky po narození Jaroslava přišla na svět také jeho
mladší sestra Jarmila. Již brzy po porodu byla Jaroslavu
Ježkovi stanovena diagnóza – šedý zákal v obou očích.
Ve čtyřech letech se podrobil operaci, následná operace
levého oka byla i přes návrh lékařů rodiči zamítnuta,
zdála se jim příliš riskantní. Po prodělání hnisavého zánětu uší se stal Jaroslav Ježek také trvale nedoslýchavý.
I přes tuto komplikaci se stala hudba pro Jaroslava Ježka
celoživotní vášní, už jako malý kluk byl fascinovaný poslechem zahradní kapely, která pravidelně koncertovala
v kiosku v Riegrových sadech, kam chodil společně
s rodiči na pravidelné nedělní procházky. Vysněný klavír
obstaral Jaroslavovi otec těsně před svou smrtí v roce
1921.
I přes nepříliš dobré majetkové poměry se rodiče snažili, aby se jejich dětem dostalo dobrého vzdělání. Jaroslav Ježek začal studovat na obecné škole na Prokopově
náměstí, ale po dvou letech přestoupil na doporučení
učitelů do ústavu pro slabozraké děti. Dne 16. října 1914
proto nastoupil do ústavu slepců na Hradčanech. Zde se
učil čtení slepeckého písma hmatem, také hře na klavír,
kytaru, klarinet a violoncello. Seznámil se se základy
harmonie a sborového zpěvu.
Jaroslav brzy zjistil, že pokud se pozorně a zblízka po-
Son of a Žižkov dressmaker, Adolf Ježek, Jaroslav Ježek was
born on Sept. 25, 1906 in Prague. Two years after Jaroslav,
his younger sister Jarmila was born. Soon after his birth, Jaroslav Ježek was diagnosed as having cataract in both eyes.
At the age of four, he underwent a surgery, and a follow-up
operation on his left eye was, in spite of recommendations of
eye-specialists, dismissed by his parents as being too risky.
After enduring suppurative inflammation of ears, he also became permanently hard-of-hearing. Notwithstanding this
complication, he chose music as his lifelong passion; even as
a small boy, he was fascinated by listening to a garden band
that regularly performed at the kiosk in Riegr Gardens
where he would be taken by his parents for Sunday walks.
His father procured for him a longed-for piano shortly before
his death in 1921.
In spite of rather meagre means, his parents were striving
to obtain good education for both their children. Jaroslav
Ježek began to attend his local junior school at Prokop Place,
but after two years – on teacher recommendation – was
transferred to a school for partially-sighted children. Thus, on
October 16, 1914, Jaroslav Ježek was enrolled in Hradčany
Institution for the Blind. There, he was taught to read Braille
by touch, to play the piano, guitar, clarinet and cello. He was
introduced to the basics of harmony and choir singing.
Jaroslav soon found out that as long as he was examining
a sheet of paper at near distance, he could read whatever it
13
dívá na popsaný list papíru,
contained. In this way, he began to
je schopen jej přečíst. Začal
read print. According to Dr. Jarotímto způsobem číst v čerslav H. Hůlka (Ježek’s Sight and
notisku. Podle dr. Jaroslava
Hearing; Jaroslav Ježek, 1942): “He
H. Hůlky (Ježkův zrak
had to do so in secret because moa sluch; Jaroslav Ježek,
nitors of the Institution were afraid
1942): „Musel tak činiti
that by such utilisation of his only
tajně, protože dozorkyně
eye, the residue of his vision would
ústavu měly obavu, že takobe even more deteriorated. They
vým užíváním jediného oka
should, therefore, not be reproabude zbytek zraku ještě více
ched for their justified concern as,
ohrožen. Nelze jim to zazlíwhen the boy was reading, he was
vati, neboť když hoch četl,
almost touching the paper with his
dotýkal se téměř nosem panose.“ In this way, Jaroslav Ježek
píru“. Jaroslav Ježek byl
was not only able to read letters
schopen tímto způsobem
and music but also perceive conejen číst písmena a noty,
lours. His learning in Hradčany Inale i vnímat barvy. Studium
stitution was progressing under
na hradčanském ústavu se
the banner of defiance and desire
v případě Jaroslava Ježka
for freedom of views and interests.
odvíjelo ve znamení vzdoru,
Regular monthly visits of the fetouze po názorové i zámale part of his family always rejmové svobodě. Pravidelné
presented for Jaroslav a new
jednoměsíční návštěvy ženstimulant. The thing is that, during
ské části rodiny Ježků znathe hard, Great War times, he was
menaly pro Jaroslava novou
trading foodstuffs that were diffivzpruhu. Těžce sehnané
cult to obtain for music scores.
„potravinové přilepšení“
Jaroslav Ježek longed to become
totiž Jaroslav vyměňoval se
recognized by wider music-loving
spolužáky za noty.
audiences, to be earning his living
Jaroslav Ježek toužil, aby
by music, to express his own self in
se dokázal hudebně prosadit
music; therefore, in 1924, he api pro početnější posluchačplied to take entry examination at
ské obecenstvo, aby se
Piano Department of Prague Music
Vysvědčení Jaroslava Ježka ze školního roku 1915/16
hudba stala jeho obživou,
Conservatory. This was a rather
způsobem vyjádření vlastní
brave act at the time when a piano
Jaroslav Ježek’s School Report, Academic Year 1915/16
individuality. Proto se v roce
player had to possess “good nerve,
1924 přihlásil k přijímacím zkouškám na hudební konphysical strength as well as good vision“.
zervatoř – klavírní oddělení. To bylo v době, kdy musel
Jaroslav Ježek was, however, a great fighter, and by his
mít hráč na klavír „dobré nervy, fyzickou sílu i dobrý
original expression, selection of audition pieces (Ravel’s Sonazrak“, netypické.
tina, Hindemith’s Boston) as well as by his exceptional improJaroslav Ježek byl však velký bojovník a svým osobitým
visation abilities, he managed to convince the Music Board
projevem, výběrem skladeb (Ravelova Sonatina, Hindemithat they should procure an exception. He studied composithův Boston) i nevšední schopností improvizace dokázal
tion with professor Boleslav Jirák and attended quarter-tone
hudební komisi přesvědčit, aby prosadila výjimku. Stal se
music courses conducted by Alois Hába. Thus, he proved not
žákem Boleslava Jiráka a navštěvoval Hábův kurs čtvrttóonly to himself but also to those who saw him as a prospecnové hudby. Dokázal tak nejen sobě, ale všem, kteří mu
tive tobacconist (a trade usually reserved for blind men) or,
předpovídali budoucnost trafikanta, či v nejlepším příat best, piano tuner, that he was a talent not born every day.
padě ladiče, že je talentem, jež se nerodí každý den.
As Conservatory student, Ježek was definitely not a grey
14
Ježek i jako student konzervatoře rozhodně nezanikal
mezi svými spolužáky, stále si ponechával prostor pro
tvůrčí svobodu, jeho houževnatost a zanícenost pro nevšední způsoby vyjádření se postupem času staly na
škole legendární. O přestávkách bavil ostatní spolužáky
přehrávkami na tu dobu velmi moderních a rozporuplných tanců, profesoři byli pobouřeni. Ježek to však činil
z čisté radosti, ze spontánnosti a nevázanosti v hraní,
nikoli jako způsob provokace a zviditelnění. Později docílil přijetí na další hudební obor – klavír, studoval tedy
paralelně dva obory.
Osobnost profesora Albína Šímy byla pro Ježka inspirativní, později se mezi oběma vyvinul přátelský vztah.
Po celou dobu studií byl Ježek náruživý komponista, stal
se známý pro širší veřejnost a to nejen díky spolupráci
s Voskovcem a Werichem, ale také pro schopnost
strhnout pozornost i obyčejných lidí, přesto však zůstat
jedním z nich. Legendární jsou historky o tom, jak dokázal Ježek na přání zhudebnit cokoli, oč jej lidé požádali –
běžnou písničkou (Šla Nanynka do zelí) počínaje a konče
předehrami k áriím. Zkracoval tak dlouhou chvíli „spolučekatelům“ na vlakovém nádraží, rád bavil lidi.
V jádru zůstal stále prostým člověkem, nadevše miloval
svoji rodnou zemi, maminku a sestru. S těmi měl po
celý život velmi vřelý vztah. V matce viděl celoživotní
oporu, velmi ji uctíval. Matka měla vždy o Jaroslava
velké starosti, zvláště poté, co začal „ponocovat“, proto
mu každý den chystala k posteli sklenici mléka ve snaze
utužit jeho nevalné zdraví. Jaroslav mléko odmala nesnášel, ale i přesto jej každý den poslušně vypil, nechtěl
matku trápit starostmi. Sestra Jarmila byla vždy spíše
než sestrou Jaroslavovou věrnou přítelkyní. Lásku ke své
zemi prožívá Ježek velmi intenzivně zvláště po nedobrovolné emigraci začátkem ledna 1939, kdy se usadil
v New Yorku, na který si svým způsobem také zvykl,
vzpomínky na rodnou zemi byly však stále čerstvé.
Často si v duchu představoval cestu do domu v Kaprově
ulici, svůj pokoj s věcmi, které měl rád. Potěchou v cizí
zemi byli pro Ježka jeho čeští přátelé – fotograf Josef
Macháček, František Otčenášek aj. Zhoršující se zdravotní stav a neúspěch na poli vážné hudby se staly Ježkovi osudnými. Zemřel 1. ledna 1942 v New Yorku
v přítomnosti své přítelkyně Frances. Na jeho počest se
i v Čechách uspořádalo mnoho slavnostních aktů. Jeho
památka je i dnes mnohými uctívána, a co je nejdůležitější – jeho hudba se hraje dodnes.
shadow among his peers, always guarding sufficient personal space for creative freedom; in due time, his tenacity and
ardour for original ways of expression became legendary.
During breaks between classes, he would entertain his
schoolmates with piano renderings of hot and controversial
dances, which upset the conservative professors. Ježek, however, did it just for the fun of it and for unfettered musical
freedom, not as a provocation and personal bragging.
Later, he managed to be enrolled in the Piano Division, thus
studying in parallel two disciplines.
Personality of professor Albín Šíma represented for Ježek
great inspiration, later they became good friends. Throughout the whole period of his studies, Ježek was an ardent
composer, becoming known to the wider public not only by
cooperating with Voskovec & Werich but also for his ability
to attract attention of ordinary people, being, at the same
time, one of them. There are lots of legendary stories on
how he was able to improvise on whatever theme, from
a simple folk-song to a complex overture and operatic aria.
By doing so, he entertained his fellow-passengers waiting
for a train, immensely enjoying himself. In his inner self, he
remained a commoner, loving above all else his home
country, mother and sister. With both of these family members, he had had warm relationship. His mother, he felt,
was his lifelong guardian angle; it can be said that he had
worshipped her. His mother was always worried about him,
especially, after he began to indulge in overnight parties;
every morning, therefore, attempting to preserve at least
some of his infirm health, she would place a glass of milk at
his bedside. Jaroslav had hated milk since his young days,
but would obediently drink it up every day, not wishing to
worry his mother more than necessary. Sister Jarmila was
Jaroslav’s loyal friend rather than just ordinary sibling. He
experienced love for his homeland very intensely after involuntary exile to New York (January 1939), to which city he
also got used to in his own way, though memories of his
home country always prevailed. He would often project in
his mind the journey to his home in Kaprova Street, his
room filled with things he loved. Some consolation in the foreign land was represented by his Czech friends – photographer Josef Macháček, František Otčenášek, and others.
There were two fatal moments in his life: deteriorating health condition and fiasco in the field of classical music composition. He died on Jan. 1, 1942 in New York, attended by
his friend Frances. A number of commemorative events in
his honour were held also in Bohemia. He is well remembered even today by many, and, most importantly, his music is
still widely played.
15
Osobnosti spjaté s historií
školy na Hradčanech
Mgr. Monika Výmolová, učitelka českého jazyka a dějepisu
Personalities Linked with
History of Hradčany School
Monika Výmolová, M.A., Czech Language & History Teacher
Profesor Alois Klár (1763-1833)
Professor Alois Klar (1763-1833)
Rodák z Úštěka u Litoměřic
patří k nejvýznamnějším osobnostem v péči o nevidomé. Pro
tuto problematiku získal také
svého syna a vnuka, a tak tři generace Klárů spojily svůj život
s touto problematikou.
Alois Klár, známý svou dobročinnou a pedagogickou činností,
byl povolán do skupiny zakladatelů Soukromého ústavu pro
slepé děti a na oči choré
v Praze. Stál u zrodu dvou ústavů, které zaznamenaly v naší zemi veliký pokrok v péči
o slepé. V roce 1806 – 1807 vypracoval základní směrnice
pro výchovu a výcvik v zaměstnání v nově zřízeném ústavu pro slepé děti na Hradčanech. Stal se tak zakladatelem slepeckého školství u nás.
Nový ústav pak řídil v letech 1825 – 1828, kdy z finančního hlediska nebylo jednoduché ústav udržet. Klár se sám
svým vlivem snažil získat finanční prostředky pro chod ústavu, a proto založil nadaci, která by jej pomohla udržet.
Jeho dalším úmyslem bylo zřídit zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro slepce, neboť hradčanský ústav pečoval
o své svěřence jen do jejich dvaceti let.
Když se sešlo na Klárův podnět dostatek finančních
prostředků, byl získán objekt v Praze na Kampě, kde byl
v roce 1832 založen Zaopatřovací a zaměstnávací ústav
pro slepce, jenž byl vydržován Klárovou nadací. Klárův
ústav slepců se stal brzy známým tak, že i okolí dostalo
název Klárov.
Prof. dr. Alois Klár zemřel v roce 1833, tedy za rok po
otevření svého nového ústavu. Jeho dílo získalo uznání
nejen v Praze, ale i v celém tehdejším Rakousku-Uhersku.
Dostalo se mu mnoha poct, z nichž mu bylo nejcennější
pojmenování „otec slepců“, jímž jej označovali sami slepci.
Born in Úštěk near Litoměřice, he ranks among the most
prominent personalities in the care for the blind. Both his
son and grandson continued in his good works, and so the
name KLAR was connected with the blind for three generations.
Alois Klar, renowned for his charitable and educational
activities, was summoned as member of the group of founders of “Private Institution for Education and Cure of Poor
Blind and Vision-Defective Children in Prague”. He was instrumental in founding two institutions which, in Bohemia,
represented considerable progress in the care of the blind.
In 1806-1807, he drew up fundamental guidelines for educating & occupational training in the newly-established institution for blind children at Hradčany. Thus, he became
founder of education of the blind in Bohemia.
He then headed the new Institution between 1825-1828
when it was not easy to keep it afloat in terms of financing.
Klar was striving to obtain financial means for the operation of the Institution, inter alia, by establishing a foundation that would help with the funding. His other idea was
to set up a Charitable & Sheltered-Employment Institution
for the Blind because the Hradčany Institution was catering for its inmates only up to their 20th year.
When, thanks to Klar’s initiative, sufficient sum of
money had been collected, a house was obtained at Kampa
in Prague in which the “Charitable & Sheltered-Employment Institution for the Blind“ was opened in 1832, being
maintained from Klar Foundation, “Klar’s Institution for
the Blind“ soon became known to such an extent that even
its vicinity became known as “Klarov“.
Prof. Dr. Alois Klar died in 1833, only a year after his
new institution had been opened. His charitable works
were universally recognized not only in Prague but also in
the whole Austrian Empire. He was awarded many honours of which he treasured most the designation “Father
of Blind Men“ bestowed upon him by the blind themselves.
Antonín Josef Doležálek (1799-1849)
Antonín Josef Doležálek (1799-1849)
Do ústavu pro nevidomé v Praze přišel jako učitel, později
se stal jeho ředitelem. Byl zastáncem myšlenky, aby nevidomí mohli chodit do školy v místě svého bydliště. Sám se
velmi vzdělával, doplnil si hudební vzdělání na Pražské
konzervatoři a mnoho času věnoval literatuře o výchově
He joined the Institution for the Blind in Prague as a teacher, later becoming its principal. He promoted the idea
that the blind should attend their local school. He was
consciously expanding his education, e.g., by complementing his music education at Prague Conservatory and devo-
16
a vzdělávání nevidomých. Mezi nejvýznamnější spisy patřila Kleinova Učebnice výchovy nevidomých. Sám se pokusil o vlastní koncepci psaní nevidomých, avšak nakonec
zůstal u Kleinova písma, které se v této době všeobecně
používalo.
Ze zdravotních důvodů musela jeho rodina Hradčanský
ústav opustit. Pokusil se založit podobný ústav v Brně,
avšak nenašel tenkrát pro své plány pochopení. Využil tedy
nabídky a odešel vést ústav do Pešti, kde musel bojovat
s následky katastrofální povodně a nakonec i s nesnázemi
vyplývajícími z národnostních tlaků v Maďarsku.
Přes problémy i velké osobní ztráty přispělo trpělivé
úsilí A. J. Doležálka ke zkvalitnění života nevidomých.
Josef Bezecný (1803-1871)
Byl učitelem a po odchodu A. J. Doležálka řídícím učitelem
školy při Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Pro
výuku všeobecně vzdělávacích předmětů napsal několik
učebnic a zhotovil řadu speciálních učebních pomůcek. Ve
škole také založil tradici vyučování hře na hudební nástroj,
která trvá dodnes.
Na tvorbě učebnic a speciálních pomůcek se běžně podíleli učitelé, proto objednal Bezecný stroj pro Kleinovo
písmo z Vratislavi. Pro vlastní psaní žáků vytvořil pomůcky z lepenky, později ze dřeva. Využil k tomu v té
době všeobecně používaný způsob psaní písmen latinky
i kurentu do čtyř horizontálních linek. Byla to šablona
pro psaní olůvkem (tuhou, později tužkou). Reliéfní tvary
číslic odléval z kovu. Destičky s reliéfními číslicemi žáci
řadili do připravených lišt. Tuto pomůcku používali žáci do
konce 19. století.
Pro vyučování geometrie zhotovil dvojrozměrné i trojrozměrné modely, pro zeměpis dřevěné rozkládací mapy
a ze sádry dokonce glóbus. Sám také opsal učebnice zeměpisu, přírodopisu, dějepisu i fyziky Kleinovou propichovanou latinkou. V ústavu založil orchestr a zavedl výuku
ladění klavírů.
V roce 1865 byly v ústavu zavedeny tzv. roční zkoušky
dovedností chovanců, na kterých předváděli všechno,
čemu se za poslední rok naučili ve škole, v dílně i ve výuce
hudby.
Josef Bezecný byl své práci pro nevidomé žáky oddaný
celou duší, a proto nepřijal nabízené mandáty do zastupitelského úřadu města Prahy ani poslanecký mandát do
Vídně.
Václav Ptáček (1797-1874)
První kvalifikovaný učitel v ústavu pro nevidomé v Praze
na Hradčanech.
ting a considerable amount of time to studying of literature on education and training of the blind. The most noteworthy treatises of the time included Klein’s textbook How
to Educate the Blind. He himself attempted to create his
own writing system for the blind, though eventually remaining with Klein’s writing, which was at that time in general
use.
His family had to leave Hradčany Institution due to health reasons. He tried to establish a similar institution in
Brno, though his plans were not, at that time, favourably
appreciated. Thus, he took advantage of an offer to head
an institution in Pest, Hungary, where he had to fight consequences of a disastrous flood and, eventually, even cope
with difficulties resulting from Hungarian nationalist oppression.
In spite of great difficulties and big personal losses, patient endeavours of A. J. Doležálek contributed to life improvement of the blind.
Josef Bezecný (1803-1871)
He was a teacher and, after the departure of A. J. Doležálek, head teacher in the school affiliated to the Institution
for the Blind in Prague-Hradčany. He wrote several textbooks for general education subjects and made a number
of special teaching aids. He also founded the tradition of
teaching to play musical instruments which has survived
up to our times.
It was, as a rule, teachers who shared in the production
of both textbooks and special aids; therefore he ordered a
Klein set from Breslau. Pupils themselves were writing
using his carton, later wooden writing kits. These consisted
of a template of four horizontal lines into which pupils inscribed Latin and/or cursive letters. Writing tools included
graphite, later lead-pencil. Relief shapes of numerals were
cast in metal. Pupils were to insert relief numerals into prepared grooves in the templates. This teaching aid was in
use up to the end of the 19th century.
For geometry teaching, he made both two-dimensional
and three-dimensional models, for geography, wooden, folding maps, and even a plaster globe. He himself transcribed into Klein system textbooks of geography, natural
science, history and physics. He founded an Institution Orchestra, and introduced vocational training in piano tuning.
In 1865, the Institution introduced so-called Annual
Tests of Inmate Competencies during which pupils were demonstrating everything they had learnt in school, workshop and music-room in the course of the previous year.
Josef Bezecný was totally committed to his work for the
17
Od dětství byl slabozraký, navíc viděl jen na jedno oko.
Prošel sám jako chovanec hradčanským ústavem. Mimořádně vynikal v matematice a v hudbě. Ve hře na hudební
nástroje byl žákem J. Bezecného. Později byl přijat do slepeckého ústavu jako učitel hudby, matematiky a němčiny.
Plnou kvalifikaci získal absolutoriem Týnské hlavní školy
v Praze. Mimo práce výpomocného učitele věnoval veškerý čas hudbě.
V. Ptáček bydlel po celý život v budově ústavu a vyučoval bez nároku na peněžní odměnu. Pracoval pouze za
stravu, ošacení a bydlení. Po náhlé smrti J. Bezecného odešel na trvalý odpočinek.
Marie Dominata Hoňková
(1887-1955)
Je první významnou českou tyflopedkou.
Působila jako učitelka, později ředitelka
školy při Hradčanském ústavu pro nevidomé v Praze. Je autorkou řady publikací a českého slepeckého zkratkopisu.
Stala se členkou Komise ministerstva
školství a národní osvěty pro speciální
školy. Podílela se na pořádání různých
propagačních výstav včetně první Světové výstavy slepeckého tisku v roce 1935, která se konala
v Praze.
Za jejího působení byla škola vybavena řadou učebních
pomůcek a v roce 1930 byla otevřena dětská opatrovna.
Pro nevidomé kandidáty učitelství hudby založila přípravný kurz. Pomáhala také zakladateli péče o nevidomé
v tehdejší Jugoslávii, za což byla i vyznamenána.
Při tvorbě českého slepeckého zkratkopisu vycházela ze
zkratkopisu anglického, německého a francouzského.
V roce 1948 byl zkratkopis s úpravami zaveden jako vyučovací předmět. Jeho vyučování však bylo po několika letech přehodnoceno a zrušeno.
Její publikační činnost se týkala zvláštností rozvoje některých schopností a dovedností nevidomého dítěte, hodnocení Braillova písma, metodiky jeho čtení a hodnocení
pomůcek pro nevidomé.
Ke konci svého působení v hradčanském ústavu byla
jako řádová sestra nucena odejít. Její obětavá činnost však
byla v péči o nevidomé velkým přínosem.
Aquina Anna Sedláčková (1877-1950)
Učitelka, později i ředitelka školy ústavu pro nevidomé
v Praze na Hradčanech. Velice obětavě pomáhala chovancům, kteří se připravovali ke státním zkouškám z hudby.
Je málo známé, že je autorkou několika učebních pomů-
18
blind; therefore, he declined offers to become Prague Councillor and even Member of the House in Vienna.
Václav Ptáček (1797-1874)
The first, properly qualified teacher in the Institution for the
Blind in Prague-Hradčany.
Seeing only in one eye, he was from childhood partiallysighted. Therefore, he himself graduated from the Institution
as one of its inmates, being exceptionally talented in mathematics and music. In music-playing, he was trained by J. Bezecný. Later, he was employed by the Institution as music,
mathematics and German language teacher. He obtained
full qualifications at the Týn Main School in Prague. Apart
from substitute teaching, he was totally involved with music.
Throughout his whole life, V. Ptáček was residing on the
Institution’s premises, not claiming any financial remuneration for his teaching. He was, however, entitled to free board,
lodging and wear. After J. Bezecný’s sudden death, he permanently retired.
Marie Dominata Hoňková (1887-1955)
She is the first prominent Bohemian typhlopedagogue. She
was active as teacher, and later as headmistress in the
school affiliated to the Institution for the Blind in PragueHradčany. She wrote a number of publications and designed Czech grade two Braille. She became member of
Ministry of Education & National Enlightenment Commission for Special Schools. She was involved in organising of a
variety of promotional events, including the First World
Braille Printing Exhibition of 1935 held in Prague.
In her day, the School was equipped with a number of
teaching aids, and in 1930, the School opened a public nursery. For prospective blind music teachers, she established a
prep-course. She was also helping the founder of care for
the blind in the then Yugoslavia, for which activity she was
duly honoured.
When devising Czech Braille grade two, she was looking
for inspiration in Braille shorthand systems already used in
English, French and German. In 1948, her slightly modified
grade two Braille was introduced as a full subject. After
some years, the usefulness of Czech grade two Braille was,
however, reassessed, and its instruction phased out.
She mainly wrote about peculiarities in the development
of some abilities and skills of a blind child, about the evaluation of Braille, about Braille reading teaching methods and
about teaching aids for the blind.
Being a nun, she was prematurely forced to leave her
post in with Hradčany Institution. Her commitment in the
care of the blind, however, represents a long-lasting benefit.
cek, například papírové mapy Československa a adaptace
Lormovy prstové abecedy pro hluchoslepé na český jazyk.
V roce 1907 rozšířila počet tříd ze tří na čtyři. Při své
pedagogické činnosti kladla největší důraz na rozvíjení
hmatového poznávání a zručnosti. Věnovala se také společenskému chování svých žáků a zavedla dramatický kroužek. Obětavě se věnovala přepisování textů pro všechny
vyučovací předměty a opisování hudebnin z běžné
do Braillovy bodové notace. Přepisovala i beletrii a založila
tak žákovskou knihovnu. V roce 1948 z Hradčan odešla
a působila v jednom pražském ústavu sociální péče.
Její osobnost se zapsala nejen do tyflopedie, ale i do
srdcí mnoha chovanců ústavu.
Lubomír Nop (1915-1986)
Výrazná osobnost české tyflopedie. Učitel ve škole ústavu
pro nevidomé v Brně, později ředitel školy pražské školy
pro nevidomé na Hradčanech.
Byl iniciátorem zahájení spolupráce mezi všemi školami
pro nevidomé a slabozraké v Československu. V roce 1953
se podílel na přípravě prvních Sportovních her nevidomých a slabozrakých. V roce 1968 – 1970 působil jako organizátor škol pro nevidomé na Kubě. Po návratu založil
a organizoval žákovské soutěže ve čtení a psaní Braillovým
písmem. Byl dopisovatelem do odborných časopisů, kde se
ve svých příspěvcích zabýval historií, učebními pomůckami
a sportem nevidomých žáků. Mezi jeho nejvýznamnější
publikace patří sborník Péče o děti s vadami zraku (1957),
do kterého přispělo několik českých tyflopedů.
Lubomír Nop zanechal za sebou dílo, které posunulo
život nevidomých dětí z pasivity.
Aquina Anna Sedláčková (1877-1950)
Teacher, later headmistress of the
school affiliated to the Institution for
the Blind in Prague-Hradčany. With
exceptional commitment, she was helping the inmates who were preparing
for their National Music Examinations.
It has not been widely known that she
designed a number of teaching aids,
e.g., a relief paper map of Czechoslovakia and the Czech mutation of Lorm
finger alphabet for the deaf-blind.
In 1907, she increased the number of forms from three to
four. In her teaching activity, she emphasized mainly the development of tactile perception and dexterity. She was also
cultivating social manners of her pupils and established a
theatre group. She spent innumerable hours brailing materials for all subjects, including music. By brailing texts of fiction, she founded a pupils’ Braille library. In 1948, she left
the Institution to work in a Prague social care home.
Not only did her personality leave considerable legacy in
typhlopaedagogy; bus she left indelible memories in the hearts of many an inmate.
Lubomír Nop (1915-1986)
An outstanding personality of Czech typhlopaedagogics.
Teacher in Brno institution for the blind, later teacher and
principal of Hradčany School for the blind.
He initiated cooperation among all Czechoslovak schools
for the blind and partially-sighted. In 1953, he was closely
involved in organising the first Sports Games of the Blind
and Partially-Sighted. In 1968-1970, he organised education of the blind in Cuba. After returning home, he founded and organised Braille reading & writing contests of
blind children. In professional journals, he wrote on history, teaching aids and sports of the blind. His prominent
publications include anthology Care of Children with Vision Defects (1957) which comprises treatises of a number of Czech typhlopaedagogues.
By his work, Lubomír Nop has transformed life of
blind children from passivity.
Ředitel L. Nop při nácviku hodu ušákem
School Principal, L. Nop Instructing Sling-Ball Throwing
19
Publikace vydaná ke 190. výročí školy v roce 1997 – Ukázka z dopisu Jaroslavu Ježkovi
The Publication Issued to Commemorate the 190th Anniversary of the Institution in 1997 – An Extract from a Letter to Jaroslav Ježek
20
Jak vidím školu já
How I See My School
Ondřej Kodet, 8. roč.
Ondřej Kodet, 8th Form
Když jsem poprvé přišel do Školy J. Ježka, připadala mi
When I first entered J. Ježek School, the whole building apcelá budova jako ohromné bludiště. Ještě štěstí, že nás
peared to me to be a vast labyrinth. It was a piece of truly
doprovázela pí Fričková. Měl jsem dojem, že se odsud
good luck that we were accompanied by Ms. Fričková. I had
nikdy nevymotám. Ohromilo mě široké
a feeling that I would never find my way
kamenné schodiště, které mi připadalo
out. I was amazed by a grandiose, stone
třikrát větší, než je ve skutečnosti, a velký
stairway which, in my imagination, was
sál a předsálí s malovanými stropy a stěthree times larger than in reality; I was also
nami zdobenými zlatem. Příjemně
strongly impressed by the large hall and its
a útulně na mne působily ložnice na interante-chambers with painted ceilings and
nátě a herna se showdownem, ten utvrdil
gold-ornamented walls. I was pleasantly immé rozhodnutí do této školy nastoupit.
pressed by cosy bedrooms of the residential
Později, když už jsem zdomácněl, mě
area and a play-room with a showdown
ohromoval pocit, že sahám na stejné
table; it was just that showdown table that
Ukázka žákovské výtvarné práce
kliky, otvírám stejné dveře, dotýkám se
forged my resolve to become part of the
An Example of Pupils’ Artistic
stejných zdí jako Jaroslav Ježek. Stále
school.
Achievement
mám pocit, že tu po něm něco zůstalo.
Later – when I got domesticated – I was
Rychle jsem si tu zvykl, našel nové bezvadné kamafascinated by the feeling that I was touching the same doorády, zkrátka cítím se tu jako doma. Vyhovuje mi nižší
rknobs and walls, opening the same doors as Jaroslav Ježek.
počet žáků ve třídě (ve srovnání s běžnou základkou),
I still have a feeling that something of him has been left in
kdy se učitel individuálně věnuje jednotlivým žákům.
the school atmosphere to this very day.
Bezvadná je výuka hudby na různé nástroje, co komu jde
I quickly got used to my new school, found new, cool fri(klavír, dechové i strunné nástroje, téměř vše). Někteří
ends, in short, I feel here at home. I’m happy about the
žáci se ještě uplatní ve školním sboru a kapele. Musím
lower number of pupils in forms (in comparison with any
ještě pochválit výbornou kuchyni a příjemnou jídelnu.
regular primary school); thus, teachers can attend to pupils
Jsem tu rád a nikdy bych tuto školu za nic na světě nevyindividually. What I especially appreciate is musical instruměnil.
ments instruction according to one’s dispositions and liking
(piano, wind and string instruments, well, almost anyMoje škola
thing). Some pupils sing in the school choir and play in the
Lenka Bukóciová, 8. roč.
school band. I should not forget to mention excellent kitKdyž jsem nastoupila do Školy J. Ježka, moc se mi tu nechen and nice dining-hall. I am happy here and would never
líbilo. Postupně jsem si začala zvykat a dnes už vím, že
exchange this school of mine for any other educational sebych se do integrované základní školy nevrátila. Rychle
tting.
jsem si tu zvykla na to, že mě nebude nikdo obskakovat,
My School
všechno si pěkně zvládám sama.
Lenka Bukóciová, 8th Form
Nejcennější pro mě je, že jsem se tu naučila číst noty
a můžu se zúčastnit řady vystoupení se sborem. Vím, že
When I was enrolled in J. Ježek School, I was not altogether
bych například nikdy nezažila takovou školu v přírodě
happy about it. However, I was gradually getting used to
se spoustou výletů nebo lyžařský výcvik.
the setting, and I know now that I would no longer wish to
return to a mainstream primary school. I have very fast beJá a škola
come accustomed to the reality that I’m not attended to
Martin David, 9. roč.
day in day out as a helpless being, that I can quite easily
Od první až do páté třídy jsem chodil ve svém rodném
cope on my own.
městě do běžné základní školy, pro vidící děti. Hodně
What I regard as the highest benefit is the fact that I lejsem se tam naučil, ze začátku mě to tam velmi bavilo.
arnt here to read Braille music and can participate in the
Pátá třída už mi připadala velmi těžká a bylo to náročné
school choir public performances. I know, for instance, that
pro práci v hodině pro mě a pro mou také nevidomou
in a mainstream school I would never experience such openspolužačku. Ve třídě bylo moc dětí. A tak jednoho dne roair school camp with dozens of excursions, or a ski-training.
21
diče navrhli, že mě
přeloží do školy Jaroslava Ježka v Praze. Jeli
jsme se podívat na den
otevřených dveří a velice mě ta návštěva
nadchla. Ještě třikrát
jsem se tam byl podívat a definitivně jsem
se rozhodl pro nástup
do této školy. Od
prvního září jsem tedy
šel do této školy. Jsem
zde už 4 roky. Tato
škola mi přinesla
velmi mnoho. PředeUkázka žákovské výtvarné práce
vším jsem se více osaAn Example of Pupils’ Artistic
mostatnil, učil jsem se
Achievement
sám, začal jsem se více
věnovat hudbě a tady mě paní učitelka Tenglerová více seznámila s notopisem. Tato škola díky tomu, že jsem se
více mohl věnovat hudbě, mě nakonec ovlivnila tak, že
jsem se rozhodl věnovat hudbě a šel ke zkouškám na konzervatoř, které jsem udělal. Více jsem si zvykl na internát
a nechovám se už tak, jak jsem se choval doma – rozmazleně, což štvalo i kluky tady z internátu. Tento školní internát mě to odnaučil, jak jsem řekl, více mi umožnil
samostatnost a přátelství s více kamarády. V doprovodu
vychovatelů chodíme do různých muzeí, někdy do divadel
a také na sportovní utkání (nejčastěji na hokej). Také nás
navštěvují různé významné osobnosti a besedují s námi.
Tyto besedy probíhají tak, že autor, herec či zpěvák,
řekne něco o sobě, pak nám něco předvede a nakonec odpovídá na různé otázky dětí. Všechny besedy vede
a všechny hosty zve také známá herečka paní Eva Miláčková. Byli tu např. pan Jaroslav Dušek, Michaela Kuklová,
Alfréd Strejček, Jitka Molavcová a další.
Na internátě se mi líbí přístup vychovatelů a ve škole
i učitelů. Děti jsou na internátě od neděle večer do pátku
(tedy týden). Internát se dělí na malý internát, kde jsou
především malé děti, a na velký internát, kde jsou žáci
starší. Tato škola se skládá ze základní školy, internátu,
družiny, SPC (Speciální pedagogické centrum), základní
školy praktické, praktické školy a školy mateřské. V této
škole se cítím skoro jako doma. Ve škole můžeme navštěvovat řadu kroužků jako např.: dramatický kroužek, pěvecký sbor (velmi úspěšný), kapelu, výuku na klavír
a dechové nástroje (flétna a klarinet), kytaru, plavání,
které se koná v Tyršově domě, hudební nauku, radiolo-
22
I and My School
Martin David, 9th Form
I spent my first five school-years in a mainstream school of the
town where I lived. I had learnt a lot there, in the first few
years, I had even enjoyed my being in an integrated setting.
The fifth form, however, proved to be fairly difficult; classwork was very demanding both for me and my blind schoolmate as there were too many children in our form. And thus,
one day, my parents suggested that they would transfer me
to Jaroslav Ježek School in Prague. We went to see the Open
Day event, and the visit filled me with great enthusiasm. After
three more visits, I ultimately chose to enrol from the first of
September that year. I’ve now been here for the last four
years and have greatly benefited from being in the school.
Above all, I have become more independent, have been studying on my own, have taken up music and learnt to read
Braille music notation. My close involvement with music has
eventually resulted in my taking (and passing) entry exams at
Prague Music Conservatory for the Blind. I got used to living
in residence, and thus my overall behaviour had to change –
at home I used to behave like a pampered brat, which, at my
beginnings here, irritated my school- and room-mates. Residing on the premises of the school has cured me of my bad
habits completely, has brought more self-sufficiency and more
friendships. In groups guided by our carers, we visit museums, theatres and sporting events (most often hockey matches). The school is also visited by various prominent
personalities who conduct discussions with pupils. These discussions are organised as follows: First, an author, actor or
singer tells something about him/herself, then he/she shows
something of his/her art, and finally, he/she answers children’s questions. All guest are being invited and all discussions
moderated by a well-known actress, Eva Miláčková. We have
welcomed, for instance, (to name just a few) Jaroslav Dušek,
Michaela Kuklová, Alfréd Strejček, Jitka Molavcová and
others.
I appreciate the approach of both carers working in our
residential quarters and teachers at school. Hall of residence
is open from Sunday evening to Friday afternoon. The hall is
divided into Small Residence for smaller children, and Big Residence for older children. The school consists of primary
school, residential facility, after-classes day-centre, special education centre (SEC), primary & comprehensive training school,
and kindergarten. In this school, I feel at home. We can join in
a number of interest groups and activities, e.g., drama group,
choir (by the way, very successful), music band, piano lessons,
woodwind instrument lessons (flute, clarinet), guitar lessons,
music theory lessons, swimming, radioham group, tourist
circle, etc. I, for one, attend the choir, music theory lessons
gický kroužek, turistický kroužek, kde studenti chodí
s dětmi ven a hrají různé hry atd. Já chodím např. do pěveckého sboru, se kterým jsme velmi úspěšní, na hudební
nauku, kde se učíme dějiny hudby, o různých skladatelích
a stavbách durových a mollových stupnic, na klavír, na
flétnu a na kroužek PC, o kterém jsem se již před tím nezmínil a který mě velmi baví. Tuto školu reprezentujeme
na různých hudebních festivalech (Tmavomodrý festival
a festival Bílé hole) a koncertech (adventní koncerty na
Deylově konzervatoři a nedávno náš sbor byl i v soutěži
Česko hledá Superstar). Se školou chodíme na různé exkurze. Nedávno jsme byli v České národní bance, kde
jsme si prohlíželi, jak vznikají peníze, potom jsme byli
v Poslanecké sněmovně na Malé Straně, kde nám ukazovali, jak se při volbách hlasuje a kde jsou lavice jednotlivých stran a jak vypadají.
Také jsme byli v kryptě, kde se za druhé světové války
schovávali parašutisté, kteří v Kobylisích spáchali atentát
na Heydricha, pak v Terezíně, kde nám vyprávěli o životě
v koncentračních táborech a ukazovali nám vězeňské
kobky a cely. Všechny tyto exkurze jsou pro žáky velmi
užitečné a prospěšné. Také jezdíme na školy v přírodě,
většinou do Střelských Hoštic (kousek od Strakonic), jednou nám ale Střelské Hoštice nevyšly a tak jsme jeli
na Lipno. Na těchto školách
v přírodě si všichni užili
hodně zábavy a legrace.
Zkrátka a dobře, v této
škole se mi velmi líbilo.
Chtěl bych jenom na
závěr říct všem: kdo navštíví tuto školu a nastoupí
do ní, neudělá chybu.
Můj nejoblíbenější
sport
Roman Krček, 5. roč.
Když jsem ještě viděl, nejoblíbenější sport pro mě
byla jízda na kole a fotbal.
Ale když jsem oslepl, tak
jsem nemohl nic. Pak jsem
nastoupil na školu Jaroslava
Ježka a seznámil jsem se se
sportem, který se nazývá
showdown. Showdown je
nyní můj nejoblíbenější
sport a baví mě.
Zápis ze školní kroniky
pionýrské skupiny (1962)
An Entry in the Chronicle
Kept by the School Pioneer
Organisation Chapter (1962)
(where we learn music history, biographies of composers,
structure of major and minor scales, etc.), piano lessons, flute
lessons, and a PC group which I have not so far mentioned,
though I enjoy going there very much. We represent the
school at a number of music festivals (Navy-Blue Festival and
White Cane Festival) and concerts (advent concerts at Deyl
Music Conservatory); recently, our choir even participated in
a television contest Česko Seeks its Super-Star. We also undertake various excursions. Recently, we visited Czech National Bank where we were shown the production of money;
then, we visited the Lower House of our Parliament at the
Little Quarter where we were shown the voting system and
the benches of individual parties; last but not least, we also visited the crypt which had been the ultimate hiding place of
Czech paratroopers who had, in the 2nd World War, assassinated archenemy of the Czech nation, Heydrich; in Terezín,
we were told about life in concentration camps and were
shown prison casemates and cells. All these excursions are extremely useful and beneficial. We also attend Open-Air
School Camp, usually in South Bohemia. During these stays,
everybody enjoys great fun. In short: I am truly satisfied with
being a pupil of this school.
By way of conclu sion, I should like to tell everybody who visit
our school and decide to
enrol: Your decision IS Right!
My Most
Favourite Sport
Roman Krček, 6th Form
When I could still see, I enjoyed most eagerly cycling and
football. But when I became
blind, I could do nothing.
Then, however, I began to attend Jaroslav Ježek School
for the Blind where I was introduced to a sport called
showdown. Showdown is
now my most favourite
sport, and I enjoy it immensely.
My Bicycle Riding
Session
Roman Krček, 6th Form
When I still could see, I loved
to ride my bicycle. After I lost
my vision, I ceased my cycling completely. Once, we
23
Moje jízda na kole
Roman Krček, 5. roč.
Když jsem viděl, rád jsem jezdil na kole. Když jsem
potom přišel o zrak, jezdit jsem přestal. Jednou jsme
měli hodinu tělocviku a šli jsme na zahradu, že budeme
jezdit na kole. Už jsem se nemohl dočkat. Když jsem přišel na řadu, tak jsem si sedl na kolo a chvilku jsem se bál.
Ale pak jsem se rozjel a vzpomněl jsem si, jaké to bylo,
když jsem ještě viděl. Na kole jsem znova jel po pěti letech a byl jsem rád. Chtěl bych poděkovat paní Zajícové
za to, že mi dala tuhle šanci zase si zajezdit a zavzpomínat.
Jak opravdu studují postižení
Expres, 23. 4. 2007, str.11
Ing. Vladimíra Helebrantová
Mám tři děti, bohužel všechny zrakově postižené. Ti dva
starší vystudovali „normální“ základní školu a gymnázium bez větších potíží a v současné době studují na vysoké škole. To, že prošli základní školou a gymnáziem
v podstatě bez problémů, však není zásluhou pedagogů.
Žádné úlevy neměli, škola nám vyšla vstříc pouze tím, že
seděli v první lavici, aby lépe viděli na tabuli, dceři pak
na základě mých opakovaných upozornění občas zvětšili
text a při maturitě po ní nepožadovali číst z mapy
a drobného textu. S nejmladším synem však máme s integrací do „normální„ školy jen ty nejhorší zkušenosti.
Během základní školní docházky vystřídal 4 základní
školy, denně jsme se s ním museli učit. Jeho návštěva ve
škole byla téměř zbytečná, vše jsme museli dohánět
doma. V polovině 8. třídy jsme již propadali naprosté
beznaději a náš syn téměř z matematiky. Protože já se
však bez boje nevzdávám, chtěla jsem vědět, proč má ve
škole takové problémy. Navštívili jsme speciálně pedagogické centrum, kde nám sdělili, že syn opravdu bez cílené pomoci ve škole nemůže uspět. Pracovnice centra
navštívila školu a poučila učitele, v čem je třeba synovi
pomoci. To však zřejmě pochopili pouze někteří učitelé.
Zřejmě syn již dostal cejch blbečka, kterému nic pomoct
nemůže, navíc to samozřejmě přidělávalo učitelům práci
– bylo třeba zvětšit text, dávat mu vše v psané podobě
apod. Rozhodli jsme se proto opustit „normální“ základní školu a od druhého pololetí začal navštěvovat základní školu Jaroslava Ježka pro zrakově postižené děti.
Během půlroku se z něj stal úplně jiný kluk – veselý, aktivní, se zájmem o kdeco, dohnal zameškanou látku, velice se zlepšil v prospěchu. V současné době studuje na
gymnáziu pro zrakově postiženou mládež a vše zvládá
naprosto bez problémů.
24
had a PE lesson and went to our school garden to ride bicycles. I could hardly wait to see it happen. When my turn came,
I mounted the bike and, for a moment, was afraid. But then
I was moving off reminiscent of my seeing days. After five
years, I was cycling again, and I was happy. I should like to
thank Ms. Zajícová for the chance to be riding a bicycle again
and return to my old favourite hobby.
Brief Eye-Witness Report on Real
Learning Opportunities
for the Disabled
Expres Daily, 23.4.2007, p.11
Vladimíra Helebrantová
I have three children, unfortunately all three are visually-impaired. The two elder ones attended a “regular“ primary and
grammar school without any serious difficulties, and, at present, they both study at university. The fact that they had passed through their primary and secondary school virtually
without problems cannot, however, be credited to their teachers. They were not specially treated in any way, the only relief being that they were allowed to sit in the front desks to
better see the blackboard; at my repeated requests, my
daughter’s readings were sometimes enlarged, and, when she
was sitting for her finals, she was not required to read from
a map and to read fine print. As for our youngest son, we
have, with regard to the integration into “regular” school, the
worst possible experience. In the course of his primary school
years, he attended, in sequence, 4 schools; in addition, we had
to do both homework and prep-work for classes with him
every single day. His school attendance was almost useless as
everything had to be caught up with at home. Halfway
through his eighth form, we finally lost all hope, and our son
almost failed in mathematics. As I am not one of those who
retreat without a good fight, I wanted to find out the true
reason for his school problems. We visited a special education
centre where we were told that our son was really not able to
attend regular school unless specially aided. A staff member
of the Centre visited our son’s school and briefed his teachers
on how to cater for his special needs. This was, apparently,
taken in only by some of his teachers. Most probably, our son
was already labelled a half-witted simpleton who was beyond
any help; moreover, assisting him represented some extra
work on the part of his teachers – to enlarge all texts, to provide everything in print, etc. As a result, we decided to leave
the so-called “normal“ primary school, and, from the second
half of that academic year, my son began to attend Jaroslav
Ježek primary school for visually-impaired children. It took
just half a year for him to become a totally different kid –
cheerful, active, interested in scores of things, caught up with
his backlog in all subjects, tangibly improved his academic
achievement. At present, he studies at grammar school for visually-impaired youth, coping with everything without any difficulty whatsoever.
Motto: In order to
receive music in your
hearts, you need not
your eyesight; if you
wish to truly
concentrate on
listening to music,
you close your eyes.
Motto: K tomu,
abychom přijali
hudbu do svého
srdce, nepotřebujeme
vidět. Chce-li se člověk
hluboce soustředit na
vnímání hudby,
zavře oči.
Hudba, neodmyslitelná
součást našeho života
Hana Tenglerová, učitelka hudby
Hudba byla v hradčanské škole pro žáky s vadami zraku
vždycky doma. Ať se tato instituce jmenovala Hradčanský ústav pro slepé či Základní devítiletá škola internátní
pro nevidomé či ještě jinak, jedno měly všechny kapitoly
historie školy společné: hudbě se tu pilně vyučovalo,
hudba se tu aktivně provozovala a mezi absolventy školy
najdeme řadu známých interpretů i hudebních pedagogů
a několik hudebních skladatelů. Bohatým hudebním životem žije škola i dnes, kdy nese jméno svého nejslavnějšího žáka hudebního skladatele Jaroslava Ježka.
Hudba je v životě zrakově handicapovaného člověka
důležitá, protože reprezentuje podstatnou část sluchových vjemů. Zrakový handicap zužuje člověku spektrum
zájmových činností a omezuje výběr budoucí profese
a hudba, především povolání hudebního pedagoga, je
jednou z důležitých možností životního uplatnění.
Ptáme-li se, odkdy a v jakém rozsahu se v hradčanské
škole vyučovalo hudbě, nalezneme první informaci v seznamu oborů, jimž se učili chovanci ústavu v době, kdy
jeho ředitelem byl Alois Klár. Klár vypracoval první výchovně-vzdělávací koncepci ústavu: žáci se učili náboženství a mravouce, počtům, ručním pracím, zpěvu a hře na
Music, Inseparable Component
of Our Lives
Hana Tenglerová, Music Teacher
In Hradčany school for pupils with eyesight defects, music
would always be at home. Whatever the name of the establishment (“Hradčany Institution for the Blind“ or “Basic
Nine-Year Residential School“ or still otherwise), all chapters of the School’s history had one common denominator:
Music was diligently taught, music was actively played,
and the School graduates include a number of prominent
performers, music teachers and several music composers.
The present-day School is no exception: It pulses with rich
music life, while bearing the name of its most distinguished pupil, music composer, Jaroslav Ježek.
Music plays an important role in life of a visually-impaired person because it represents a substantial part of auditory perception. A visual impairment may narrow the
spectrum of interests, thus limiting the selection of prospective occupations while music, and, above all, the profession of music teaching, represents one of the most
suitable earning options.
When trying to identify since when and how intensively
music has been taught in Hradčany School, we would
come across the first information in the list of subjects
taught to the Institution inmates under its then principal,
25
hudební nástroje. Všimněme si, že hudební výuka byla
zavedena dříve než systematická výuka čtení a psaní.
Znatelný rozvoj hudební výuky nastává v době, kdy byl
řídícím učitelem Josef Bezecný a vyučoval jak předmětům všeobecně vzdělávacím, tak hudbě. Zpěvu a hře na
klavír se učili povinně všichni žáci. Dále se vyučovalo
zpěvu sólovému i sborovému, hře na klavír, varhany,
harfu, na nástroje smyčcové i dechové, kytaru a dokonce
citeru. Bezecný založil v ústavu orchestr a zavedl výuku
ladění klavírů.
Když byly od roku 1856 ustanoveny tzv. „roční
zkoušky dovednosti chovanců“, hudba v programu těchto zkoušek převažovala a repertoár žáků byl poměrně
náročný. Také v dobách, kdy byl ústav v rukou kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, je hudební výuka jednou z nejkvalitnějších složek vzdělávání,
vzniká čtyřhlasý smíšený pěvecký sbor, jehož věhlas se
šíří po celé Praze.
Počátkem 20. století se v hradčanském ústavu objevily
první hudebniny psané Braillovým notopisem. Hudebně
nadaní žáci a někteří pokrokoví pedagogové si je vypůjčovali ze zahraničí a opisovali za pomoci tabulek pro bodové písmo. První česká učebnice bodového notopisu
vznikla v r. 1917 a jejím autorem byl ředitel ústavu Alois
Hraba společně s K. E. Macanem.
Od r. 1908 bylo možno skládat státní zkoušky z hudby
a na Hradčanech vyučovala řada takto kvalifikovaných
významných učitelů interních i externích. V roce 1928
vzniká hudební kurz, ve kterém se kromě hry na hudební
nástroje vyučovalo i hudební teorii a ladění klavírů
a škola začala připravovat své žáky k těmto státním
zkouškám.
Pan Volejník, absolvent hudebních kurzů a hudební
pedagog, se k situaci vyjadřuje takto: „Po skončení hromadného vyučování se strhla bitva o prostor ke cvičení
na hudební nástroje, hlavně o třídy s klavírem. V některých třídách cvičili i dva žáci najednou. Sestra Aquina se
snažila vytvořit jakýsi cvičební pořádek, ale této živelnosti nezabránila. Žáky nikdo nenutil cvičit, ani je nikdo
nekontroloval – pracovali z vlastní iniciativy!“.
Popsanou strukturu mělo hudební vzdělávání až do
r. 1948, kdy se hradčanský ústav stává státní školou a hudební vzdělávání zrakově postižených přebírá hudební
škola při Deylově ústavu a jeho pedagogové zajišťovali
také vyučování hře na hudební nástroje. Interně se na
Hradčanech vyučuje pouze hudební výchově a tehdejší
ředitel J. Podzimek vede kroužek sborového zpěvu.
Podle zápisů ve školních kronikách se zdá, že pěvecký
sbor byl odedávna vlajkovou lodí hudební výchovy v naší
26
Alois Klar. Klar had compiled the first educational concept
of the Institution according to which Pupils had been instructed in the following subjects: religion & ethics, mathematics, handicraft, singing & playing music instruments. It
is worth noting that music instruction had been introduced earlier than systematic training in reading & writing.
Tangible progress of music instruction can be observed
under headteacher, Josef Bezecný who was teaching both
general subjects and music. Singing and piano were obligatory subjects for all pupils. Other music lessons included
solo & choir singing, organ, harp, string & wind instruments, guitar and even zither. Bezecný founded an Institution orchestra and introduced piano-tuning instruction.
When the Institution introduced so-called “Annual Tests
of Inmate Competencies” in 1856, music represented the
principal part of the examination, and performance repertory of pupils was quite impressive. Also, in the period
when the Institution was directed by St. Charles Borromeo
Sisters of Charity Congregation, music instruction represented one of the highest-quality components of education;
the sisters founded a mixed, four-voice choir the outstanding reputation of which reached beyond the boundaries
of the city.
At the beginning of the 20th century, Hradčany Institution started to use, on a regular basis, music materials
written in Braille music notation. Musically-talented pupils
as well as some progressively-thinking pedagogues were
loaning-in Braille music from abroad and made transcriptions by using Braille plate & stylus. The first Czech textbook of Braille music notation was produced in 1917 and
was written by the Institution’s principal, Alois Hraba together with K. E. Macan.
As from 1908, the government introduced Imperial
Examinations in Music and, consequently, the Institution
could hire a number of properly qualified external and internal music teachers. In 1928, the Institution launched
a special music curriculum which included, apart from instrumental instruction, music theory and piano-tuning; in
addition, the School began to prepare its own pupils to taking National Music Examinations (formerly: Imperial
Music Examinations).
Mr. Olejník, graduate from the music courses and distinguished music pedagogue, comments: “With the end of
regular group classes, a fierce battle would ensue for
space to practise musical instruments, especially, for
rooms that had pianos. It often happened that, in some
classrooms, even two pupils were practising simultaneously. Sister Aquina attempted to bring in some order or
practising timetable, but she was not able to avert this ele-
škole. Oslavy vánoc, výroční zkoušky, vystoupení pro veřejnost, různá jubilea či návštěvy významných osobností
ve škole, všude účinkoval pěvecký sbor. Ostatně ani dnes
tomu není jinak. Ve školních kronikách se můžeme dočíst, že pěvecký sbor vystoupil v r. 1948 u příležitosti
„Dne slepců“ na koncertě ve Smetanově síni Obecního
domu, v Domě umělců a v Městské knihovně, v r. 1949
v půlhodinovém pořadu v Čs. rozhlase nebo v r. 1952
na koncertě ve velkém sále Lucerny, společně s hudbou
Hradní stráže. Padesátá léta také přinesla Soutěže lidové
umělecké tvořivosti, později Soutěže tvořivosti mládeže.
Z nich si hradčanští zpěváci odnesli nejedno ocenění.
Počátkem 60. let se výuka hry na hudební nástroje
vrací (díky organizačním změnám v Deylově ústavu)
zpět na Hradčany, ale není to zřejmě doba pro hudbu
příznivá, protože ve školní kronice z r. 1962 nacházíme
poznámku, že „výuka hudební nauky a hry na nástroje je
v poslední době v kritickém stavu“. V průběhu těchto
let přibývají další nástroje, např. trubka, flétna atd. Pěvecký sbor až do r. 1963 vede stále bývalý ředitel J. Podzimek, po jeho odchodu pak E. Šnaidrová. V r. 1965 je ve
třídních výkazech uvedeno 77 hodin hudební výuky, při
celkovém počtu 106 žáků.
Hudební život ve škole, tedy koncertní akce, besídky
atd., v 50. – 80. letech 20. století byl podmíněn politickou
situací ve státě. Většina příležitostí k hudebním vystou-
mental force. Pupils were neither forced to practise, nor
checked – they would just drink from the source of their
own initiative!“.
The described music education structure had remained
in force up to 1948, when Hradčany Institution was nationalised to become a government-run school, while music
education of the visually-impaired was taken over by
music school affiliated to Deyl Institution whose teachers
also provided for music instruments instruction. Full-time
teachers were hired only for regular music education class
instruction, and the then principal, J. Podzimek, conducted
a choir.
Judged from entries in the School Chronicle from that
period, the choir appears to have been the flag-ship of
music education in our School. Christmas celebrations, annual exams, public performances, various jubilees, School
visits of prominent personalities – these are just a few
examples of occasions at which the choir appeared and
sung. By the way, this practice holds true to this very day.
The School Chronicle has recorded, among others, the following appearances of the choir: In 1948, concerts to commemorate Day of the Blind in Municipal House Smetana
Hall, in the House of Artists and in City Library; in 1949,
a half-hour appearance on Czechoslovak radio; in 1952,
a concert in Lucerna large hall together with the Castle
Guard Brass Band. The 1950s also brought People’s Artistic Creations Contests, later Youth
Creativity Contests. At these, the
Hradčany Singers have won many
a reward.
At the beginning of the 1960s,
music instruments instruction returns back to Hradčany School
due to organizational changes in
Deyl Institution; the period, however, seemed rather adverse as the
School Chronicle entry from 1962
states that “music theory instruction as well as instrumental teaching have recently lapsed into
critical condition“. Later, other instruments are added such as
trumpet, flute, etc.; the Choir is
led by the former principal, J. Podzimek, later by E. Šnaidrová. In
1965, Class Registers document 77
music instruction lessons while the
total number of pupils was 106.
Throughout the 1950-1980s,
Pěvecký sbor, školní rok 1955/56
The School Choir, Academic Year 1955/56
27
pením byly stranické a odborové schůze nebo oslavy tehdejších státních svátků. V r. 1976 vznikla chvályhodná
tradice hudebních přehrávek, která vydržela dodnes. Jsou
to velmi příjemné domácí koncerty vážné hudby, které se
konají vždy v pololetí a před koncem školního roku.
Pokud hovoříme o hudebním životě ve Škole Jaroslava
Ježka, nelze se nezastavit u hudební akce, která je zcela
výjimečná v rámci celého českého školství. Od r. 1954
probíhaly v hradčanské škole tzv. „hudební besídky
dr. Šolína“, koncerty vážné hudby, které organizoval hudební kritik Vladimír Šolín a zprostředkoval tak žákům
školy setkání s řadou velkých osobností české hudby
a české kultury vůbec. Na tyto koncerty chodívala do
školy i pražská hudbymilovná veřejnost. Koncerty probíhaly na Hradčanech téměř 40 let a bylo jich kolem 400.
Jako účinkující se zde vystřídali např. klavíristé J. Páleníček, R. Kvapil, I. Klánský, P Štěpán, F. Rauch a I. Moravec,
houslisté N. Grumlíková, I. Štraus, V. Snítil a S. Ishikawa,
smyčcová kvarteta: Smetanovo, Dvořákovo, Panochovo
a Talichovo, operní pěvci P. Horáček, J. Jonášová, L. Domanínská a K. Berman, cembalistka Z. Růžičková, pěvecké sbory, komorní orchestry, skladatelé P. Eben
a A. Hába, ale také Spirituál kvintet, Orchestr Karla
Krautgartnera nebo herec F. Filipovský. V r. 1988 vyprávěl prof. V.Holzknecht o J. Ježkovi („Pocta J. Ježkovi“).
O těchto koncertech se můžeme dočíst ve starších ročnících Učitelských novin, Hudebních rozhledů i jinde:
„...malé koncertní centrum nejvyšší úrovně, nepatrné, ale
vysoce úrodné políčko, kde zrnko hudby nepřijde nazmar“ (I. Hurník, Hudební rozhledy, 1967).
Struktura hudební výuky je od 80. let 20. století v zásadě stejná: učí se hudební a přípravné hudební vý-
the School music life, i.e., concerts, appearances, etc., were
determined by political situation of the period. Major performances were organised on the occasion of the Party
and Trade Union meetings, Bank Holiday celebrations, etc.
In 1976, a commendable tradition of individual music presentations was born, which has been with us up to the present. They can be characterised as highly enjoyable
domestic concerts of classical music, held mid-term and at
the end of every academic year.
When talking about music life in Jaroslav Ježek School,
one has to note a phenomenon that is unheard-of within
the whole Czech education system. Between 1954 and the
early 1990s, dr. Vladimír Šolín, music critic, organised in
the beautiful concert chamber of Hradčany School classical music afternoon concerts, thus bringing pupils face-toface with a number of prominent personalities of Czech
music in particular and Czech culture in general. These
concerts were also attended by the city music-loving public. The tradition of these concerts continued for almost
40 years, reaching almost 400 separate occasions. Performing soloists and ensembles include, among others, pianists J. Páleníček, R. Kvapil, I. Klánský, P. Štěpán, F. Rauch,
and I. Moravec; violinists N. Grumlíková, I. Štraus, V. Snítil,
and S. Ishikawa; Smetana, Dvořák, Panocha, and Talich
string quartets; opera singers J. Horáček, J. Jonášová, L.
Domanínská, and K. Berman; harpsichord virtuoso Z. Růžičková; choirs, chamber orchestras, composers P. Eben
and A. Hába; but also the Spiritual Quintet, Karel Krautgartner Orchestra, or the well-known actor, F. Filipovský.
In 1988, Prof. V. Holzknecht was remembering J. Ježek
(“Tribute to J. Ježek“). These concerts were widely publicised in relevant periodicals of the day (“Teachers’ Weekly,
Čtení braillského notopisu
Reading of Braille Music
Výuka hry na příčnou flétnu
Flute Lesson
28
chově, hře na hudební nástroje (klavír, flétna zobcová
i příčná, klarinet, kytara), hudební teorii a sborovému
zpěvu. Kromě přípravné hudební výchovy a hudební výchovy se jedná o předměty nepovinné a výběrové. V hodinách hudební teorie a hry na nástroje studují žáci
v přímém spojení s praxí Braillův bodový notopis. Pro
žáky s potřebnou indikací jsou zřízeny hodiny muzikoterapie, školní kapela je vokálně – instrumentální soubor, se zaměřením na „nevážnou“ hudbu. K výuce
hudby slouží speciální učebny, postavené při generální
rekonstrukci školy, které jsou vybaveny hudebními nástroji, zvukovou technikou, zvukovým a notovým archivem atd.
Hudební život a interpretační příležitosti našich žáků
byly do r. 1989 ohraničeny společensko-politickou situací: kromě pololetních přehrávek mohly děti účinkovat na vánočních akademiích, pokud ovšem nacvičily
program, který nevycházel z křesťanské podstaty
Vánoc. Dále vystupovaly na různých výročních schůzích
(Svaz invalidů) nebo na dětských soutěžích typu Písně
přátelství apod. Přesto i v této době všichni, žáci i učitelé, dokázali mít radost z krásné hudby, ze společného
muzicírování a z potlesku obecenstva. I z této doby si
neseme zážitky, na něž se nezapomíná: vzpomínku na
vánoční besídku v r. 1982, kdy jsme přestali respektovat
dobové mantinely a zazpívali z plna srdce Narodil se
Kristus Pán, na několik vystoupení v ústavu sociální
péče na Palatě, kde jsme byli odměňováni nadšeným
a dojatým potleskem, nebo na děkovný koncert pro
V. Šolína, uspořádaný ke 30. výročí jeho činnosti
pro naši školu (1984). Hradčanské děti hrály a zpívaly
a pan doktor společně s ředitelem Deylovy konzerva-
Školní pěvecký sbor v sále školy
The School Choir in The School Assembly Hall
Music Review, etc.): „....a small concert centre of the highest standard, a tiny, but an abundantly fertile field,
where the grain of music shall not get thwarted “ (I. Hurník, Music Review, 1967).
Since the 1980s, the structure of music instruction has
been, in principle, the same: Regular classes include music
and prep music education; in addition, there are individual instrument lessons (piano, flute, recorder, clarinet,
guitar), music theory and choir singing. All above listed
lessons, apart from prep music education and music education, are non-compulsory and optional. Both in music
theory lessons and instrumental lessons, pupils study directly from Braille music notation. Appropriately indicated pupils attend music therapy lessons; the school band is
a vocal/instrumental ensemble focusing on “non-classical“
music. Music is taught in specially designed classrooms, set
up under general renovation of the School compound; the
rooms are fitted with musical instruments, sound equipment, libraries of audio recordings and music literature,
etc.
Music life and performance opportunities of our pupils
were, before 1989, rather limited by political and social situation: Apart from half-yearly auditions, children could
perform at Christmas Academies as long as their programme did not draw on Christian nature of the feast. In
addition, they performed at a variety of annual meetings
(Union of the Disabled) or at children’s contests such as
Songs of Friendship, etc. Even in those less inspiring times,
however, both pupils and their teachers would enjoy beautiful music, common music-playing, and the applause of
audiences, and, even from those days, we have unforgettable experiences: Memory of a Christmas concert in 1982
when we ceased to respect the barriers of the time, singing
with unutterable joy “Christ was born in Bethlehem”; several concerts in Palata Social Care Home where we were always rewarded with enthusiastic and touched applause;
the thanksgiving concert to V. Šolín held on the occasion
of the 30th anniversary of his involvement with our School
(1984); Hradčany children were playing and singing while
Dr. Šolín together with Deyl Conservatory director were
applauding loudly and for a long time; at that time, the
choir had sufficient number of members for singing even
four-voice pieces.
At the end of the 1980s, a new idea was successfully implemented, i.e., to organise for pupils who proceed to
study at Deyl Music Conservatory graduation concerts. In
consecutive academic years that followed, future music
professionals were able to culminate their days spent in
our School with a beautiful evening that represented an
29
Hudební skupina při vánoční besídce
A Band of Musicians Playing at
Christmas Social Event
toře dlouho a hlasitě tleskali. Tehdy bylo v pěveckém
sboru tolik zpěváčků, že jsme nacvičili i čtyřhlas.
Koncem 80. let vznikla a byla úspěšně realizována
myšlenka uspořádat žákům, kteří odcházejí studovat na
Deylovu konzervatoř, absolventský koncert. Několik po
sobě následujících let uzavřeli budoucí hudební profesionálové svou docházku do naší školy krásným večerem,
který byl pro posluchače velkým zážitkem a pro pedagogy odměnou za jejich práci.
Po r. 1989 se hudba z hradčanské školy rozletěla do
světa. Žáci, hrající na hudební nástroje a zpívající v pěveckém sboru, dostali řadu nových, krásných příležitostí
k vystoupením a jedním z pozitivních dopadů této skutečnosti byla větší motivace ke studiu hudby a zvýšení
zájmu žáků o hru na nástroje i o práci v pěveckém sboru.
Jednou z akcí, která se stala součástí hudebního života školy, je brněnský Tmavomodrý festival, jehož tradice trvá od roku 1989. Náplní festivalu je zájmová
umělecká činnost zrakově postižené mládeže. K nejkrás-
30
enjoyable experience for listeners and a reward for teachers’ many a year of work.
After 1989, Hradčany School music spread wide and far
in the world. Both choir singers and instrumentalists acquired a number of new, wonderful opportunities to perform; fruits of the positive effects of this new reality can be
seen in higher motivation to study music and the increased interest of pupils in both instrument playing and choir
singing.
A newly-born event that has become an integral part of
the School’s music life is the Navy-Blue Brno Festival the tradition of which began to develop back in 1989. The Festival
promotes non-professional artistic activities of visually-impaired youth. The most beautiful memories from these festivals include not only grand festival concerts, but also
experiences that have occurred without any prior intention
or planning such as singing at the bottom of Macocha Pit
and while sailing along the subterranean river Punkva,
when the sound of Bach’s music was reflecting from the
nějším vzpomínkám z těchto festivalů nepatří jen hlavní
festivalové koncerty, ale také zážitky vzniklé zcela neplánovaně: zpívání na dně propasti Macocha a při plavbě po
řece Punkvě, kdy tóny Bachovy hudby vzlétaly a odrážely
se od skalních stěn, či improvizované vystoupení našich
žáků v reprezentačním sále slavkovského zámku.
Řadu let se školní pěvecký sbor zúčastňuje Rolničkových svátků písní – festivalu, kde naše děti vystupují
vedle žáků základních a základních uměleckých škol
a také společně s nimi. Při tomto společném zpěvu
mnoha dětských hlásků je lhostejné, že některé děti vidí
dobře, jiné špatně a některé vůbec ne. Zpívají všechny
stejně nadšeně!
Další krásnou příležitostí pro hudebníky naší školy je
každoroční vánoční koncert pořádaný Lion´s klubem,
který se koná v sále Deylovy konzervatoře, a kde se
uplatní hra na nástroje i sborový zpěv. Naši žáci odvedli
i několik pěkných vystoupení pro Českou televizi (pěvecký sbor natočil pásmo koled, vysílané na Štědrý den
v r. 1998, vystoupil v Adventním koncertu ČT v r. 2005,
na koncertech pro Světlušku v r. 2006 v Praze a na
Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech)
a pro televizi Nova (Česko hledá superstar v r. 2006). Ve
spolupráci s jinými pražskými dětskými sbory zpívaly
naše děti na schodech Národního muzea, v kostele Šimona a Judy atd. Žáci Školy Jaroslava Ježka byli úspěšní
také ve třech doposud uspořádaných ročnících hudební
soutěže Bílé hole (2004 – 2006). Získali zde třikrát za
sebou první cenu za sborový zpěv a několik druhých
a třetích cen za zpěv sólový a za hru na klavír, flétnu
a kytaru.
Od r. 1976 dodnes stále žije tradice hudebních přehrávek, hudba je součástí vánočních a jiných slavností.
Všechny příležitosti, při nichž se v naší škole uplatňuje
hudba, jistě nelze na tomto místě vyjmenovat, ale krásné
je, že hudba má své pevné místo v životě mnoha našich
žáků, ať už se z nich stanou profesionálové, nebo jim
hudba zůstane jako záliba.
Podle zápisů ve školních kronikách se mnoho našich
absolventů přihlásilo ke studiu hudby do Deylova ústavu
– později Střední hudební škole internátní pro zrakově
postiženou mládež, ještě později Konzervatoř Jana Deyla.
Po r. 1948 nebyl snad jediný školní rok, kdy by sem nezamířil alespoň jeden zdejší absolvent. Podle mých vzpomínek jich bylo jen od r. 1980 kolem třiceti. Je tomu tak
proto, že tudy vede pro zrakově postiženého člověka
cesta: hudba je jeho možností, jeho příležitostí, ale především jeho přítelem. Ať tedy v těchto starých zdech
Vrbnovského paláce zní dál, alespoň příštích 200 let.
erect rock walls, or, an improvised performance of our pupils in state rooms of Slavkov castle.
For a number of years, the School choir has participated
in Jingle-Bell Song Feasts – a festival where our children
perform on their own or together with mainstream pupils
from primary and arts schools. While generating this common singing of scores of children’s voices, it is of no consequence that some of those children can see well, some may
not see so well, and others, still, may be totally blind; they
all sing with the same enthusiasm!
Another marvellous occasion for our School’s musicians
is represented by annual Christmas concerts organised by
Lion´s Club; the concert is always given in Deyl Music Conservatory audition hall; both instrumentalists and singers
can perform. Our logbook of performances for television is
also impressive: The choir recorded a series of carols broadcast on Christmas Eve of 1998; it appeared in Czech Television Advent Concert in 2005; at Prague Concert for the
Fire-Fly Foundation in 2006; at the International Film Festival in Karlovy Vary; for television station NOVA in the show
Czechlands Hunt for their Super-Star in 2006. In collaboration with other Prague-based children’s choirs, our children
performed on the steps of National Museum, in Simon &
Jude church, etc. Jaroslav Ježek School pupils were also successful in annual White Cane Contests held between 20042006. For three times in a row, they won the first prize in
choir singing, and several second & third prizes in solo singing and piano, flute and guitar playing.
The tradition of regular auditions born in 1976 is still
very much alive; music remains part of Christmas-related
events and other ceremonies. It is virtually impossible to list
all activities in our School linked with music; it is, however,
wonderful that music is firmly set in the life of great many
of our pupils, irrespective of whether they later become
music professionals or whether music be just their hobby.
Relevant entries in the School Chronicle state that many
of our graduates continued their music studies in earnest at
Deyl Institution, later renamed Secondary Residential Music
School for Visually-Impaired Youth, at present called Jan
Deyl Music Conservatory. Since 1948, you would perhaps
not find a single academic year in which at least one of our
graduates would not continue serious studies of music at
secondary-school level. I personally recollect some thirty serious students of music since 1980. The reason is simple
enough: This appears to be the right path for a visually impaired, properly endowed person; music is his/her career
option, his/her opportunity, and, above all, his/her faithful
friend. May, therefore, music continue to sound, in these old
walls of Vrbnovský Palace at least for the next 200 years.
31
Vývoj písma pro nevidomé
Mgr. Věra Vachtlová, učitelka v 1. třídě
Z historického a vývojového hlediska se písmo pro nevidomé začíná rozvíjet individuálními pokusy. Dominující
byly různé transkripce běžného písma. Souběžné používání
reliéfní latinky a speciálních písem trvalo tři století. Nevidomí inklinovali spíše ke znakům speciálním.
První zmínku o tom, jak nevidomí mohou číst, nacházíme v díle římského filozofa M. F. Quintiliana Institutio
oratoria, kde se zmiňuje o možnosti číst ryté nebo tesané
písmo prsty.
Španělský vědec Pero Mexia doporučuje slepým psát na
voskovanou podložku pomocí vhodného rydla.
Písmo pro slepce bylo zrovna takovou zábavou jako konstruování různých tajných písem. Tyto první pokusy zrovnoprávnit nevidomé,
vyslovované osvícenci,
byly impulzem pro práci
objevujících se skupin odborníků.
První krok pro vzdělávání nevidomých učinil
v Paříži roku 1784 Valentin Haüy založením výJedno z písmenek
chovně vzdělávacího
Kleinova psacího stroje
ústavu pro slepé.
An Example of Klein Set Character
K rozvoji písma pro
nevidomé výrazně přispěl zakladatel a ředitel vídeňského
ústavu pro slepé J. W. Klein. Vytvořil vlastní druh reliéfní latinky. Jeho písmena jsou přísně geometrická. Kleinova jehlová písmena jsou vytvářena řadou drobných bodů. V roce
1809 tak vzniká písmo, které se nevidomým lépe četlo.
V roce 1811 byla vytištěna jehlovým písmem první kniha.
Mnozí navrhovatelé slepeckého písma si byli vědomi, že
latinka pro čtení hmatem nevyhovuje. Začalo se uvažovat
o tom, že písmo pro nevidomé se může lišit od běžného.
Zajímavá situace nastala v Paříži, s nástupem každého nového ředitele se zavádělo jeho písmo.
Výraznou osobností byl zakladatel a ředitel slepeckého
ústavu W. L. Lachmann. Byl tvůrcem několika druhů
písem. Sestavil i první německý zkratkopis. Vytvořil propichovanou latinku, reliéfní latinku z psacích písmen, geometrické písmo a písmo bodové. Rozdíl proti Braillovu
písmu byl v tom, že jednotlivá písmena se skládala z devíti bodů umístěných do čtverce s jedním bodem uprostřed. Návrhy na slepecké písmo byly opravdu velmi
bohaté, ale plynulost čtení nevyřešil ani Klein, ani perličková latinka.
32
Developing a Script for the Blind
Věra Vachtlová, M.A., First-Form Teacher
In historical terms, a script for the blind began to be developed through individual attempts in which the dominant
role was played by a variety of transcriptions of regular
print. Simultaneous usage of embossed Latin alphabet and
specially designed scripts had lasted for three centuries.
The blind were apparently preferring specially designed
signs.
The first reference of how the blind could read can be
found in a treatise of a roman philosopher, M. F. Quintilianus, entitled Institutio Oratoria, where he mentions the possibility to read both engraved and hewn letters with
fingers.
A Spanish scientist, Pero Mexia, urges the blind to write
onto a waxed board using a suitable stylus.
Designing a script for the blind was a pastime for those
who were designing various secret writing and reading systems. The first attempts to emancipate the blind, conducted by scholars of the Enlightenment, represented an
inspiration for the groups of cropping-up specialists.
The first step on the path of educating the blind was
made by Valentin Haüy who founded an educational &
training institution for blind youth in Paris in 1784.
The development of a script for the blind was considerably boosted by J. W. Klein, founder and principal of the
Viennese Institute for the Blind, who designed his own variant of embossed Latin alphabet. His letters are strictly geometrical, being created by rows and curves of tiny
needlelike dots. Thus, in 1809, the blind had acquired a relief system which could be more easily read. The first book
printed in Klein alphabet was produced in 1811.
Many designers of writing/reading systems for the blind
were aware of the fact that the shapes of Latin alphabet
letters are not suitable for reading by touch. They started
to weigh the possibility that a script for the blind could differ in shape from that used by the sighted. In Paris, peculiar situation could be observed as with the arrival of each
new principal, the Institution had to introduce his new reading and writing system for the blind.
Another remarkable personality was the founder and
first principal of the Institute for the Blind in Braunschweig, W. L. Lachmann. He created several scripts and
compiled the first German tactile shorthand system. His
script systems include perforated print characters, relief
shapes based on handwriting, geometric script, and dot
script. The latter differs from Braille in that individual characters consist of nine dots of which eight are shaped into
Pražská tabulka, možnost jak udělat krátký zápis kdekoliv
The Prague Plate, a Simple Tool for Writing Braille anytime,
anywhere
Braillovo písmo zvítězilo po dlouholetém odmítání.
Šestnáctiletý francouzský nevidomý mladík se vzepřel se
skupinou kamarádů autoritě učitelů. Na uznání čekal
25 let.
Braillovo písmo je dnes rozšířené po celém světě.
Je v souladu s fyziologií a psychikou vnímání hmatem.
Na elementárním stupni čtení se jednotlivé body číslují.
Postupně se představy o umístění bodů sdružují a vybavují
se jako obrazce představující písmena. Braillovo písmo se
ujalo také proto, že uspořádání bodů do tvaru obdélníku je
i z morfologického hlediska ideální. Braillovo písmo umožňuje zápis římskými číslicemi, notopis, zápis vyšší matematiky, chemie atd.
Rychlejšímu rozšiřování Braillova písma bránila snaha
o pravidelnou školní docházku v místě bydliště. Mezinárodní kongres učitelů nevidomých v roce 1879 doporučuje
Braillovo písmo vyzkoušet. Učitelé se nechtěli vzdát Kleinovy latinky ani jiných možností. Odůvodňovali to tím, že
bodové písmo nevidomé izoluje.
Stále se hledaly možnosti, jak se Braillovu písmu vyhnout. Bylo nemyslitelné, že by se učitel měl něco učit.
Při psaní se začínalo s nejjednoduššími šablonami a dalšími pomůckami.
V poslední čtvrtině 19. stol. se začala vyrábět pražská tabulka, Kleinův psací stroj, Heboldovy šablony a další pomůcky.
Významný byl vynález Pichtova psacího stroje. Každá
pomůcka byla vzácná pro svou pracnou výrobu a také
proto, že pomůcky se snadno opotřebovaly.
Koncem 19. stol. vyrobil Martens dřevěnou desku
s navrtanými otvory pro Braillovo písmo. Byla určena
a square with the ninth dot in the centre. Script designs for
the blind varied widely, but neither Klein nor elite shapes of
Latin alphabet solved the problem of effective reading.
Braille system won after long years of refusal while
a 16-year-old blind Frenchman, together with a group of
friends, was resisting the authority of their teachers. The
recognition came only after some 25 years.
Today, Braille has spread all over the world. It conforms
with both physiology and psychology of tactual perception.
At the beginning of reading instruction, individual dots
are assigned their number labels. Gradually, the idea of
where exactly the individual dots are located is transformed into a compact image, and dot combinations are
handled as patterns representing letters. Another argument for Braille is the fact that the rectangular dot arrangement is ideal in terms of morphology. In Braille, one can
record Roman numerals, music notation, higher mathematics, chemistry, etc.
Faster spread of Braille was hampered by the trend that
blind children should be attending their local school. The
International Congress of Teachers of the Blind held in
1879 recommended that Braille system should be tested.
Teachers were not willing to abandon Klein’s relief Latin alphabet or any other options that resembled regular print.
They argued that Braille isolates the blind from the community at large.
Blindness experts were constantly seeking excuses for
not introducing Braille; it appeared to be unthinkable that
teachers should be learning anything out of ordinary.
The rudiments of writing were taught by means of the
simplest templates and other teaching aids.
In the last quarter of the 19th century, the newly manufactured aids included the
Prague Braille Plate, Klein
writing kit, Hebold templates, etc. High significance is
attributed to the invention
of Picht braillewriter. Teaching aids were rare due to
their demanding production
and speedy wear-out.
In late 19th century, Martens developed and produced a wooden board with
drilled holes for the representation of Braille. the characters were made by
Ukázka Heboltova písma
patterns of inserted pegs.
An Example of Hebolt Writing
The aid proved very useful
System
33
pro zasunování koand has been in use
líčků, kombinacemi se
ever since. It is known
vytvářela písmena. Poas copyboard or
můcka se osvědčila
single-line (sometimes
a používá se i v dnešní
three-line) Braillewridobě. Je známa jako
ting board. There were
písanka nebo jednoa number of other deřádková (případně třísigners of Braille wriřádková) tabulka.
ting equipment.
Konstruktérů pomůBraille has spread
cek pro psaní Brailloall over the world.
vým písmem bylo
Braille printing incluvelmi mnoho.
des magazines, books
Braillovo písmo se
that represent a funrozšířilo po celém světě.
dament for extensive
Psaní
na
Pichtově
psacím
stroji
Tisknou se jím časopisy,
Braille libraries. The
Using a Mechanical Brailler
knihy, budují se bohaté
era of talking books
knihovny. Začátkem šecame in early 1960s.
desátých let dochází k zakládání zvukových knihoven. BrailBraille, however, still remains the fundamental pillar for
lovo písmo je základním pilířem pro rozvíjení jazykového
the development of language-based thinking, for appreciamyšlení, poznávání literárního umění a poezie.
ting of the art of literature.
Propedeutika čtení a psaní
Hana Votavová, učitelka v mateřské škole
V mateřské škole se děti připravují na čtení a psaní. Snažíme se rozvíjet hmatové dovednosti. Vše provádíme formou hry a postupně směřujeme k poznávání bodového
Braillova písma. Bodové písmo je založeno na principu
šesti bodů ve dvou sloupcích. Kombinacemi těchto bodů
se vytváří nejen jednotlivá písmena, ale i číslice a notový
záznam.
K průpravě na čtení a psaní používáme celou řadu speciálních pomůcek, které rozvíjejí a posilují jemné grafomotorické svaly ruky a citlivost prstů.
Co se týče pomůcek, postupujeme od větších a jednoduchých k drobnějším a obtížnějším. Začínáme klasickými kostkami,
které děti řadí za sebe a staví na sebe do různých tvarů, např. vláček, komín atd. Dále
stavíme z kostek různých stavebnic, např.
Dupla a Lega. Řadíme, překládáme, třídíme
a manipulujeme různými předměty podle
určených pravidel.
Vše postupně směřuje k logickému vytváření konkrétní představy šestibodového
znaku. Velmi oblíbenou a účelnou pomůckou
34
Introduction to Reading & Writing
Hana Votavová, Prep School Teacher
Children are getting ready to reading and writing as early
as in their prep school. We strive to develop tactual skills.
Everything is conducted in play, and, gradually, we are introducing the notions of Braille. Braille is based on a matrix of 6 dots in 2 columns. By combining these dots, one
forms not only individual letters but also numbers and
music notation.
For the preparatory stages of reading & writing skills,
we utilise a number of special aids that develop and strengthen fine, graphomotor muscles of the hand as well as finger sensitivity.
With regard to teaching aids, we proceed
from larger and simpler ones to those smaller
and more difficult. We begin from traditional
cubes that children are instructed to place in
rows or towers (e.g., creating trains, chimneys,
etc.). In addition, we build e.g. Duplo and Lego
cube structures. In line with pre-designed
rules, we order, fold, sort and manipulate various objects.
Everything is gradually centred towards logical formation of concrete concept of a six-dot
Zlepšování grafomotoriky u malých dětí pomocí konstrukční stavebnice
Improving Graphomotor Skills of Young Children by Utilising a Building Set
character. In this respect, the traditional six-dot sign made
je klasický figurkový šestibod. Děti si s ním hrají, dramafrom six figures is a very popular and useful teaching aid.
tizují s ním pohádky, vytvářejí kombinace figurek a rozChildren play with it, assign roles to individual figures/chavíjejí hmatové poznávání. Učí se řadit figurky do řad
racters in fairy-tales, form figure combinations, and devea sloupců, určovat jejich polohu a pořadí na podložce.
lop their tactual recognition. They learn to set the figures
Tato pomůcka se postupně podle vyspělosti zaměňuje za
in rows and columns, identify their positioning and order
menší (kolíčkový šestibod, slabikovač).
on a mat. This aid is gradually, according to development
Protože knihu netvoří pouze písmena, ale i ilustrace,
levels, replaced with a smaller peg-composed six-dot “sylučíme se „číst“ i obrázky. Používáme plastické obrázky
lable-maker”.
na fóliích, z kartonu nebo textilu. Čteme plastické poAs books are formed not only from characters but also
hádkové knížky, prohlížíme si jednotlivé obrázky. A dofrom illustrations, we
konce i kreslíme různými
even learn to “read“
plastickými technikami.
pictures. We utilise reKe čtení je nezbytně
lief pictures on plastic
nutná nejen znalost písma,
sheets, carton or texale také např. udržení
tile. We read relief
řádku. Právě k procvičení
fairy-tale collections,
této dovednosti máme
examine individual picdalší speciální pomůcky.
tures, and even draw
Jednou z pomůcek jsou
using various relieftzv. finské knížky. V rozproducing techniques.
voji hmatových dovedností
Reading requires
nám pomáhají i četné hmanot only the knowledge
tové hry známé i u vidících
of the alphabet but
dětí, upravené Člověče,
also, among other
nezlob se, šachy, pexesa,
things, the ability to
domina a jiné zcela speci“retain the line”. Some
ální hry pro zrakově postiother teaching aids
žené děti.
enable us to practise
V mateřské škole se děti
Knížka reliéfních obrázků
this skill. One of these
seznamují také s grafickou
A Book of Relief Pictures
are the so-called Finpodobou písma a s psacím
nish Books. The devePichtovým strojem. Pro
lopment of tactual skills is also aided by numerous tactile
úspěšnost při psaní na stroji posilujeme prsty, čteme obgames for sighted children such as adapted ludo, chess, Perázky zhotovené na stroji, hrajeme hry, při kterých se
xeso, Domino and other games specially adapted for visuzdokonalujeme v dovednostech potřebných k úspěšném
ally-impaired children.
používání stroje.
In prep school, children get introduced also to graphical
shape of letters and to mechanical Braillewriter. In order
to make embossing with a braillewriter successful, we
strengthen fingers, read graphics produced by brailing,
play games in which we enhance skills essential to successful utilisation of mechanical braillewriters.
Figurkový šestibod – pomůcka pro nácvik braillského písma
A Figure-Based Six-dot Pattern – a Braille Training Tool
35
Louis Braille (4.1.1809 – 6.1.1852)
Hana Votavová, učitelka v mateřské škole (Prep School Teacher )
Louis Braille je vynálezce takzvaného Braillova písma, systému psaní pro slepé.
Narodil se v městečku Coupvray blízko Paříže ve Francii.
Jeho otec Simon-René Braille byl sedlář. Ve věku tří let si
Louis poranil levé oko šídlem z otcovy dílny. Dostal infekci, která se přenesla i na pravé oko, a postupně oslepl.
V deseti letech dostal stipendium na studium v Královském institutu pro slepou mládež v Paříži. Hrál na varhany
a později se stal v tomto ústavu profesorem. Děti se zde
učily číst pouze rozeznáváním vystouplých písmen hmatem. Nemohly však psát, protože tisk byl realizován vlisováním drátěných písmen do papíru.
Když mu bylo třináct, vynalezl systém vyražených (vystouplých) bodů. Inspirací mu byl starý systém kapitána
Charlese Bariera de la Serre. Ten navštívil školu a přinesl
s sebou již nepoužívaný vojenský systém nočního psaní.
Byl vytvořen pro vojáky, aby mohli přijímat rozkazy i za
tmy. Základem bylo dvanáct bodů. Braille jej zdokonalil
a nakonec použil bodů pouze šest.
Později Louis Braille zdokonalil psaní přidáním znamének pro zápis matematických symbolů a hudby.
S pomocí svého spolužáka vynalezl Braille i mimořádkové psaní po obou stranách papíru. Dvacet pět let pedagogové tento systém písma odmítali. Písmo bylo přijato až
roku 1850. Ještě v této době mu byla vytýkána izolace od
písma vidomých, kteří jej nemohli číst bez předcházejícího
učení.
Louis Braille zemřel ve věku 43 let na tuberkulózu.
36
The most widely used dot reading & writing system was invented by Louis Braille, a young man blinded in his childhood whose name the system bears.
After graduating from the Institution for the Blind with
extraordinary honours, Louis Braille begins working in the
Institution, first as assistant teacher, later as full-time teacher.
At first, the idea of Braille’s dot system had not been accepted mainly because, at the time of its introduction,
there was no group education of the blind.
Ch. Barbier made a script system consisting of 12 dots –
i.e., 2 vertical columns of 6 dots. Originally, this system was
to be used for secret military communication. By their size,
individual letters exceeded the tactile range of fingertips.
Each character needed to be identified by up-and-down
movements of a fingertip. The blind residing in the Institution therefore themselves declared a contest to create a system most suitable for writing down and subsequent
accurate reading of a music idea. In 1825, one of the contest entries was also the winning system proposed by then
16-year-old Braille.
Teachers of that time promoted the adaptations of Latin
alphabet. Braille reduced the number of dots only to 6 in
two columns of 3 dots. He was able to avoid phonetic character of the script. The dimensions of his characters
roughly correspond to the size of index-finger fingertip. The
alphabet compares equally with any other modern script,
being orthographic, having special sings for capital letters,
punctuation and numbers. It had basic writing codes for
mathematics and music notation. In its time, Braille script
represented a comprehensive, and, at the same time, open
dot writing & reading system for the blind all over the
world.
Assisted by his schoolmate, Braille also invented interline
writing on both sides of a sheet of paper. His writing & reading system was being rejected by educators of the blind
for 25 years. The system was accepted as late as 1850. Even
in those days, it was reproached for its alleged isolation
from the writing system for the sighted who were not able
to read it without learning it first.
Louis Braille died of tuberculosis at the age of 43.
Sportování a další pohybové
školní aktivity
PaedDr. Věra Zajícová, Bc. Tomáš Němeček,
učitelé tělocviku
Sporting & Other Mobility
Activities at our School
PaedDr. Věra Zajícová, Tomáš Němeček, Bc.
Physical Education Teachers
Z historie sportu
From the History of Sports
Počátky sportu v dnešním smyslu tohoto slova spadají do
Anglie 19. století. Fyzická námaha, která není bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se stává rozšířenou formou zábavy.
V roce 1862 byl založen Sokol – první česká tělocvičná
organizace v rakouském mocnářství. V roce 1807 byl založen Ústav pro slepé chudé dítky v Praze na Hradčanech.
Podle jeho stanov mělo „nejnuznější, nejzanedbanější
dítě, byť schopnosti jeho byly sebeomezenější, v ústavu dojíti pomoci a záchrany, býti vyrváno ze stavu nečinnosti
a tísnící nudy, odňato zhoubné žebrotě a získáno lidské
společnosti“.
V počátcích existence ústavu byli chovanci velice málo
vedeni k tělesné výchově, dokonce příliš často ani neopouštěli prostory ústavu. Podle archivního materiálu
z roku 1847 byla v zimě dopoledním pohybem chovanců
cesta do kostela, odpoledne mezi 12. a 14. hodinou potom
pobyt na zahradě. V úterý a ve čtvrtek chodily děti na hodinovou vycházku. V neděli odpoledne měly možnost vycházky nebo předčítání. V létě však již chodily děti ven
Beginnings of sports in today’s sense date to 19th century England. Physical exertion not directly linked with
survival or war conflicts had become a widely spread
form of spending free time.
In 1862, Czech patriots founded Sokol (The Falcon) –
the first Czech organisation for physical culture in the
Austrian Empire.
In 1807, the Institution for Blind Poor Children in the
Hradčany of Prague came into being. According to its
Founding Charter “even the most destitute and neglected
child, however limited his abilities, shall, in the said Institution, find help and rescue, be pulled out of the condition of inactivity and oppressive boredom, be torn from
the claws of noxious beggary, and be reclaimed for
human society.”
In the Institution’s early period, its inmates used to
cultivate very little physical culture, being rarely allowed
to leave the compound. According to an archive document from 1847, the Winter morning mobility exercise
was represented by a journey to and from church while
37
každý den. V jiných pramenech se ale udává, že se tyto vycházky příliš nedodržovaly.
Podle učebních osnov psaných kolem roku 1879 se tělesná výchova kvůli tomu, že neexistovala tělocvična,
omezuje na pěstování prostocviků v pokoji, cvičení
rukou, prstů, hlavy, trupu atd. V létě se konala za příznivého počasí cvičení a lehké hry v zahradě.
Na začátku 20. století přichází do školy na Hradčanech
sestra Anna Aquina Sedláčková, která sehrála v zavádění
pohybových aktivit dětí významnou roli. Začala pro ně zavádět pohybové hry.
Podle obsahu vyučování z roku 1907 – byla výuka rozšířena o základy výtvarné výchovy a tělocvik. Ve škole ještě
stále nebyla tělocvična. Děti v 1. ročníku cvičily ve třídě,
v létě na zahradě. Ve 2. ročníku byla náplň tělesné výchovy
stejná jako v prvním, o vyšších ročnících se prameny již
v souvislosti s tělesnou výchovou nezmiňují vůbec.
U základů českého soutěžně pojatého sportu zrakově
postižených byl šachový klub nevidomých Stela, založený
v roce 1929 skupinnou chovanců Klárova ústavu v Praze.
V 50. letech 20. století se již setkáváme s vícerými sportovně pohybovými aktivitami. Žáci školy na Hradčanech
jezdili pravidelně na školu v přírodě, přibližně na měsíc
v roce.
Ve 2. pololetí roku 1952 byl ve škole zaveden „nápravný tělocvik pro děti náchylné ke zkřiveninám páteře“.
Tělesná výchova se v této době prolínala s prostorovou
orientací. Jedním z cílů tělesné výchovy pro školní rok
1951 – 52 byla, jak se dozvídáme z dostupných materiálů,
např. samostatná chůze a orientace v neznámém terénu.
Hodiny tělesné výchovy směřovaly k prohloubení smyslové orientace vhodnými hrami pro výcvik sluchových
vjemů a ke zvýšení svalové paměti, tělesné obratnosti, síly
a pružnosti.
Každý den před vyučováním cvičili žáci 10 minut na
školním dvoře – chůzi, krátký běh, poskoky a „volné pohyby celého těla“.
Závody škol pro zrakově postižené
V roce 1952 se z iniciativy učitele Lubomíra Nopa prvně
uskutečnily lehkoatletické závody škol pro zrakově postižené – v Praze, Brně a Levoči.
První ročník závodů se konal korespondenčně – na
dálku. Závody probíhaly v hodu kriketovým míčkem,
vrhu čtyřkilogramovou koulí, skoku do dálky z místa
a běhu na 100 m – chlapci. Dívky mimo tyto disciplíny
ještě házely míčkem s poutkem (ušákem).
Od roku 1953 se potom závody konaly pravidelně, na
38
between 12 and 2 p.m., the inmates were allowed to walk
in the garden. On Tuesdays and Thursdays, children used
to take a one-hour walk. On Sunday afternoons, they had
two options: a walk or a reading session. In Summer, however, children would take walks every day. Other sources, however, state that these walks were not strictly
observed.
According to a Syllabus compiled around 1879, physical education was limited to physical jerks in dorms, i.e.,
arm, hand, finger, head and torso exercises, all due to
the lack of a gymnasium. In Summers, under favourable
weather conditions, light games and exercises were conducted in the garden.
At the beginning of the 20th century, the Hradčany Institution welcomes sister Anna Aquina Sedláčková who
was instrumental in introducing extensive range of mobility activities. She began to carry out mobility games.
According to the Curricula of 1907, the taught subjects
included basics of arts education and physical education.
The School, however, still did not have a gymnasium.
First-formers were performing their physical exercises in
class while in Summer they were moved to the garden.
PE in the 2nd form was the same as in the 1st while the
period sources do not say anything about PE in higher
forms.
Beginnings of Czech competitive sports of the visuallyimpaired can be traced to a Chess-Club of the blind called
Stela, founded by a group of Prague-based Klar Institution for the Blind inmates in 1929.
In the 1950s, we encounter a variety of sporting and
mobility-related activities. The pupils would attend, on an
annual basis, open-air school camp lasting up to one
month.
In the second half of 1952, the School introduced “remedial PE for children liable to curvature of the spine”.
At that time, physical education was interwoven with
orientation & mobility instruction. One of the aims of
physical education in the academic year 1951-52 was, as
stated in available documents, inter alia, independent
travel and orientation in unknown terrains. Physical education lessons were focused on developing sensory-based
orientation by applying suitable games to train auditory
perception, and on increasing muscular memory, body
agility, strength and flexibility.
Every day before classes, pupils did 10-minute warming-up exercises in the school yard – walking, short
sprint, hopping and “freely-chosen movements of the
whole body“.
Výuka plavání malých dětí
A Swimming Lesson for Young Children
závěr školního roku v některé ze škol pro zrakově postižené. V roce 1956 proběhly hry s mezinárodní účastí.
V Levoči se jich zúčastnili sportovci z Maďarska, Polska
a NDR.
Závody byly zahajovány hromadnými prostnými vystoupeními nevidomých cvičenců. Ke sportovním soutěžím byla připojena kulturní vystoupení. Hradčanská škola
byla známá účinkováním pěveckého kroužku.
V letech 1955 – 1957 uspořádali pracovníci katedry tělesné výchovy Fakulty stavebního inženýrství pro děti ze
školy na Hradčanech plavecký výcvik. Konal se jednou
týdně v lázních na Žižkově, zajímavou je hloubka bazénu,
celých 90 cm.
V roce 1972 byly lehkoatletické závody přejmenovány
na Sportovní hry nevidomé mládeže. Hry se v tomto roce
konaly v Praze.
Současnost
Podle školního vzdělávacího programu se v současnosti
vyučuje tělesná výchova (TV) v každém ročníku dvě vyučovací hodiny týdně. Velký důraz klademe na zdravotní
TV. Využíváme prostor školní tělocvičny s posilovnou,
malé a velké školní zahrady, herny internátu s relaxačním koutem a v nemalé míře také přírodních možností
petřínského kopce.
Ve všech sportovních aktivitách vycházíme z individuálních možností a schopností žáků – snahou je zapojovat do všech pohybových aktivit i žáky, kteří bývají na
běžných školách z TV osvobozeni, nebo cvičí mimo kolektiv ostatních. V tomto ohledu je velikým přínosem
pomoc proškolených asistentů pedagoga.
Showdown
Sports Games of Schools for
the Visually-Impaired
In 1952, the first track-and-field sports games of schools
for the visually-impaired were organised on the initiative
of Lubomír Nop, a teacher at the Prague School; the first
correspondence-held games were attended by representatives of Prague, Brno and Levoča, competing in their own
towns. The competitions were held in the following disciplines: cricket ball throwing, shot-putting (4 kg), standing broad jump, and 100 m sprint (boys). Moreover,
girls were competing in yet another discipline, viz., slingball throwing.
As from 1953, the Games were held annually, by one of
the hosting schools, always at the end of the academic
year. In 1956, Levoča school hosted the first international
games with contestants from this country, Hungary, Poland and East Germany.
The games were always opened with mass floor exercises performed by blind gymnasts. Sports races were accompanied by cultural events; Hradčany School
distinguished itself through concerts given by its choir.
Between 1955-1957, the staff of Civil Engineering Faculty’s Physical Education Dept. organised swimming lessons for Hradčany School pupils. The lessons were held
once a week at Žižkov Baths; the most striking fact about
the whole undertaking is the depth of the swimming
pool, viz., only 90 cm.
In 1972, the annual athletic competition became to be
known as Sports Games for Blind Youth; in that year,
they were held in Prague.
39
Na 1. stupni se snažíme všem žákům nabídnout základní
plavecký výcvik, resp. pobyt ve vodním prostředí (bazénu)
formou dvou půlročních kurzů. Na 2. stupni základní školy
se žáci minimálně jednou účastní zimní školy v přírodě
s výcvikem běžeckého lyžování, která probíhá v příjemném prostředí mírně kopcovité Šumavy.
Mimo zdravotně orientovaného cvičení (protahování
zkrácených svalových partií a posilování oslabených svalových skupin) se snažíme naše žáky seznámit se základními
atletickými disciplínami pro osoby zrakově postižené,
s vybranými gymnastickými cviky, pohybovými a sportovními hrami. Každoročně se nám daří zajistit nějaké další
zpestření, jako je seznámení s lukostřelbou, pobyt na plážovém vyhřívaném písku, odpoledne na Vltavě (kanoe,
rafty, šlapadla), vyjížďky na tandemových kolech.
Pedagogičtí pracovníci jezdí s dětmi každoročně
na letní a zimní školu v přírodě. Pro letní školu v přírodě
jsou příhodné podmínky uzavřeného areálu ve Střelských
Hošticích s velkým hřištěm, asfaltovými cestami, blízkým
lesem a klidnou řekou nabízejí našim žákům nové možnosti. Využívají tandemová kola, kanoe a rozmanitý pohyb
a hry v přírodě. Blízký vodní areál v Sušici je hojně využíván ke všelikým vodním hrátkám a relaxaci.
Tradičně se zde koná školní Sportovní den, kdy se soutěží atletických i netradičních disciplínách.
Zimní školu v přírodě představuje týdenní pobyt na horách s výcvikem běžeckého lyžování (zpravidla v 7. ročníku). Mimo lyží si děti mohou vzít boby či sáňky, ale
provádíme i zdánlivě banální – pro leckteré žáky však
nové – radovánky na sněhu, jako je třeba „obyčejná“ chůze
závějí, stavění sněhuláka, iglú apod.
Již tradicí se stávají školní turnaje v aplikovaných hrách
pro zrakově postižené. Turnaje jsou koncipovány tak, aby
bavily pokud možno všechny žáky. Jejich duch se nese
v hesle „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Snažíme se
vštípit dětem zdravé soupeření, ale také myšlenky fairplay, spolupráce a pomoci.
Zatím nejdelší tradici mají kuželky, které vyúsťují v Únorový turnaj v kuželkách. Zde žáci soutěží jako jednotlivci,
ale i jako týmy.
V loňském školním roce jsme společně s dětmi vymysleli
novou hru pro nevidomé. Dostala název Kobercák, protože
při ní soutěží dva hráči, kteří kutálí míč proti sobě na gymnastickém koberci. Hra se u žáků těší veliké oblibě a na
podzim 2006 proběhl první školní turnaj!
Svůj význam opět získává showdown (aplikovaný stolní
tenis – hraje se pod „síťkou“ a na góly), neboť je tato hra
zařazena do celostátních sportovních her mládeže a koná
se v ní i mistrovství republiky.
40
The Present
Pursuant to the present-day School Educational Programme, physical education (PE) instruction shall be delivered in all forms as 2 45-minute lessons per week. High
emphasis is laid on remedial PE. We utilise the School
gymnasium and fitness room, both small and large
School gardens, residence facility playroom with its relaxation corner, and, to a great extent, natural offerings of
the near Petřín hill.
All sporting activities are based on individual abilities
and dispositions of our pupils – we endeavour to involve
in all mobility activities even those pupils who, when
mainstreamed, are, as a rule, exempted from PE or do
their exercises apart from the other classmates. In this
respect, we regard as greatly beneficial the support of
trained teacher assistants.
For all pupils, the junior school years include basic training in swimming and/or staying in water environment
(swimming-pool) in the form of two half-year courses. In
their primary school years, pupils shall take part in Winter
Camp at least once; the camp includes cross-country skiing
instruction in a pleasant setting of mild Šumava hills.
Apart from remedial exercises (stretching of shortened
muscle portions/strengthening of weakened muscle groups,
breathing exercises, relaxation, etc.), our pupils are introduced to principal athletic disciplines for visually-impaired persons, including selected gymnastic exercises, and mobility
and sports games. Every year, we have so far succeeded in
presenting some other diversification such as archery, play
in heated beach-sand, afternoons on the river (canoe and
raft riding, water-treadle rides), tandem cycling.
Educators and children hold annual Winter & Summer
camp. For the Summer Camp, it is more feasible to take
advantage of a closed compound in Střelské Hoštice with
an expansive playground, asphalt paths, adjacent forest
and a quiet river; this setting offers our pupils new options. They can ride tandem bicycles, canoes, and enjoy varied mobility opportunities and games in the nature.
A near water-park in Sušice is frequently used for a variety of water pastimes and relaxation exercises.
In accordance with a set tradition, these camps include
a School Sports Day, a competition in both athletic and
non-traditional sporting disciplines (in line with current
possibilities and weather conditions).
The Winter Camp is represented by a weekly stay in
the mountains that includes a cross-country skiing instruction (as a rule in the 7th form). Besides skis, children can use bobsleigh or toboggan, but we also
organise seemingly – though for some pupils – virtually
Sportovní hry zrakově postižené
mládeže (SHZPM)
Od roku 1996 je obnovena tradice atletických a plaveckých
závodů mezi sedmi speciálními školami pro nevidomé
v ČR. (Praha 1 – Hradčany, Praha 2 – nám. Míru, Brno,
Plzeň, Opava, Litovel, SPC Liberec.) Hry se konají zpravidla
koncem školního roku – školy se střídají v pořádání. Naše
škola získala mnohá umístění a někteří naši vyjímečně
nadaní absolventi drží dodnes rekordy ve svých kategoriích (např. L. Valer).
Žákovská a goalballová liga
Během školního roku probíhá v republice šest kol této, doslova akční, míčové hry, poslední bývá součástí SHZPM.
Do loňského roku měla naše škola smíšené družstvo, které
nás reprezentovalo v barvách Slavie. Letos, bohužel, kvůli
nízkému počtu zájemců se tento kroužek neotevřel (pozn.:
Ne každý, kdo chce, může tuto hru hrát, neboť hrozí zrakové kontraindikace.)
Mistrovství republiky v showdownu
Poprvé se naše škola tohoto mistrovství účastnila na podzim roku 2006, odkud si naši reprezentanti přivezli cenné
trofeje.
Bodlinkový pohár
new snow-games such as “just ordinary” walking through
a snow-drift, erecting a snowman, igloo building, etc.
Our School has introduced a tradition of school tournaments in games specially designed for the visually-impaired. The tournaments are conceived so that they
should be enjoyed by the highest possible number of pupils. Their spirit is governed by the slogan “It is not so important to win as to participate!“ we endeavour to imbue
the children with sound rivalry, but, at the same time,
with the spirit of fair-play, cooperation and mutual help.
The longest tradition so far can be attributed to ninepin-playing with the most prominent annual event February Skittle Tournament. Here, pupils compete both
individually and in teams.
During the last academic year, we, together with children, devised a new game for the blind. It was named
Gymcarpet-Roller; two players roll a ball against each
other on a gymnastic carpet. The game has become extremely popular, and in the autumn of 2006, we organised the first school tournament.
showdown (adapted table-tennis played under the
“net“ and scored in goals) has regained its proper place
as it has been incorporated in the National Youth Sports
Games and has its own National Championship.
Sports Games of Visually-Impaired Youth
(SGVIY)
Tento pohár je pořádán naší školou a odehrává se na velké
školní zahradě. Jedná se o přátelské atletické závody.
As early as 1996, we renewed the tradition of athletic and
swimming competitions among seven special schools for
the blind in the ČR. (Prague 1 – Hradčany, Prague 2 –
Nám. Míru, Brno, Pilsen, Opava, Litovel, SEC Liberec). As
Hodina tělesné výchova – rozcvička na gymnastických míčích
Physical Education Lesson – a Warming-up Exercise
on Gymnastic Balls
Návštěva dětí na zvukové lukostřelbě
Sound Archery Introduced to Blind Children
41
Sportovní aktivity internátu
a Tyfloturistického kroužku
V rámci internátu fungují tyto pohybové aktivity: plavání,
showdown, sportovní kroužek, hipoterapie, lezení na
umělé stěně a další pohybové činnosti v rámci volnočasových aktivit.
Občanské sdružení pro podporu Tyfloturistického oddílu nabízí dětem se zrakovým postižením každoročně několik aktivit: Pohybové a dovednostní hry, víkendové výlety
do přírody, letní tábor, vodácký tábor, lyžařský tábor, horolezení a jiné.
Na jarní prázdniny připravuje vždy lyžařský „kurz“.
Během něj seznamuje některé děti (zejména ty mladší)
s běžeckým lyžováním, dalším dětem umožňuje tuto dovednost rozvíjet. Hlavní snahou je, aby se děti pobavily
a získaly kladný vztah k tomuto sportu. Protože se účastní
stejný počet dětí a „trasérů“, je možno se dětem individuálně věnovat.
a rule, the Games take place at the end of each academic
year – the schools alternating as hosts. Our School has
won a number of top places while several of our exceptionally talented graduates are record-holders in their categories up to this day (for example, L. Valer).
Pupils’ Goalball League
In the course of each academic year, the schools organise,
at national level, six rounds of this, literally speaking, Action Game, the final round being part of the annual
SGVIY. Up to the last academic year, our School was sending a mixed team in the colours of Slavia Club. This
year, unfortunately, the team has not been assembled due
to low number of interested pupils (Note: Not all visuallyimpaired candidates can play the game due to their visual
impairment counter-indications).
National Championship in showdown
Our School participated, for the first time, in this championship in the autumn of 2006 when our representatives
won priceless trophies.
Spinule Cup
This Cup is organised by our School and takes place in the
big school garden. It consists of a friendly athletic contest.
Sporting Activities of the Residential
Facility & Typhlotourist Group
Goalball
Běh s trasérem
A Run with a Route-Guide
42
The Residential Facility provides the following mobility activities: swimming, showdown, sports circle, hippotherapy,
artificial wall-climbing, and other mobility openings within the framework of free-time activities.
Annually, the civic group promoting a typhlotourist
circle offers visually-impaired children a number of activities: Mobility & competency games, weekend open-air excursions, summer camp, water-sports camp, ski camp,
mountain-climbing, etc.
The Spring vacation period is always reserved for a skitraining course. Children (especially the younger ones)
are introduced to ski-running while other children are encouraged in developing this skill. The main purpose is
that children should enjoy themselves and cultivate positive attitude towards this sport. As the number of children and route-guides is the same, it is possible to apply
the one-on-one approach.
In the Spring months (May), the Typhlotourist Club organises for children a water-sport excursion. During
a three-day trip, the children’s group and their leader, to-
Nácvik hodu oštěpem
Javelin Throw Instruction
Lyžování na běžkách
Cross-Country Skiing
V jarních měsících (květen) pořádá Tyfloturistický
oddíl pro děti vodácký výlet. Vedoucí oddílu společně
s vodáckými instruktory ze spřáteleného vodáckého oddílu Šán sjíždí během tří až čtyř dní s dětmi některou
s českých řek, většinou Berounku.
Dětem je též umožněno vyzkoušet si lezení po skalách. Pod vedením zkušených instruktorů, s plným jištěním i nadšením zvládají děti slézat skály v přírodním
prostředí. Pro tyto účely byla dokonce opatřena „vlastní“
skála nedaleko Černolic u Prahy, která je pojmenována
Skála slepých.
Během letního tábora mají děti v nabídce krátké cyklistické výlety do okolí tábořiště. Na táboře se též děti
účastní dvoudenního putovního turistického výletu, při
kterém si s sebou nesou potřebné věci pro přežití v přírodě, staví stan, vaří si, a hlavně jdou úplně sami pouze
podle popisu cesty, který jim připraví vedoucí, nebo
s jeho drobnou pomocí.
Prioritou školy v oblasti sportu je nabídnout žákům
spektrum takových aktivit, při kterých se mohou radostně seberealizovat zde na škole, ale i mimo ni. Ideou
je, aby dítě se zrakovým handicapem zaujalo v životě pozitivní vztah k pohybu v plné jeho rozmanitosti a pokud
možno se věnovalo vhodným pohybovým aktivitám.
Mezi další priority školy v oblasti rozvoje pohybových
dovedností patří především výchova k prostorové orientaci a samostatnému pohybu. Všechny mimoškolní aktivity napomáhají mj. právě rozvoji v této oblasti.
gether with water-sports instructors form the friendly
water-sports club Šán, sail down one of Bohemian rivers,
mostly the Berounka.
Children can also try rock-climbing. Under the guidance of experienced instructors, being fully secured and
eagerly enthusiastic, children climb rocks in their natural
setting. For this purpose, the club has even “procured”
their own rock close to Černolice near Prague, called
Blind Rock.
The Summer camp offers, among other things, short
cycling trips in the vicinity of the camp-site. Children also
take part in a two-day tourist pilgrimage, which requires
that they should carry all they need to survive in nature,
they put up tents, cook their meals, and, most importantly, travel on their own according to the itinerary prepared by the group leader who may, at times, lend
a helping hand.
The priority of the School in the field of sports is to
offer its pupils a spectrum of such activities in which they
can find enjoyable self-fulfilment both in school and away
from it, the idea being that a visually-impaired child acquires and develops a positive attitude to mobility in its
full diversity as well as to active living with suitable mobility formats.
Other priorities of the School in the field of mobility
skills development include, above all, orientation & mobility instruction. All extra-curricular activities are tailored
to meet the aims mainly in this area.
43
Motto:
Instruktorka: „ Tak co, Evo,
jaká byla první samostatná vycházka?“
Eva: „Nebudete mi to věřit,
ale konečně jsem se cítila
jako svobodný člověk.“
Prostorová orientace
a samostatný pohyb
Štěpánka Kadlicová, instruktorka POSP
Při ohlédnutí do minulosti zjistíme, že situace ve výuce
prostorové orientace a samostatného pohybu (POSP) se
značně změnila.
Následují řádky vypovídající o samostatném pohybu
chovanců hradčanského ústavu, by na děti dnes působily
jako sci-fi. Po přečtení jim možná dáte také za pravdu.
Publikace Dějiny nejstarší školy pro nevidomé v Čechách uvádí: „Po celou dobu existence hradčanského ústavu velmi zaostávala výchova k samostatnosti –
především v pohybu, a zvláště pak v pohybu v přírodním
prostředí. Chůze v přírodním terénu byla dětem téměř
neznámá, vždyť se na povinných procházkách procházeli
jen po dlážděném dvorečku. Odpolední procházky na zahrádce, které představovaly jediný časově nedlouhý pohyb
na vzduchu, byly přísně separovány. Hoši chodili po vnější
eliptické dráze, dívky po vnitřní, kratší, a žádné vzájemné
besedování nebylo dovoleno. Pojem „prostorové orientace
a samostatného pohybu“ byl naprosto neznámý. Jediným
světlým bodem v této souvislosti byly každoroční výlety
mimo ústav. Vždy jednou do roka, a to na začátku června,
pořádal hradčanský ústav pro své chovance už tradiční ce-
44
Motto:
Instructor: “Tell me, Eva, how are you
feeling after your first
independent walk?“
Eva: “You may not believe this, but
I felt as a free person, at last.“
Space Orientation
(O&M of the Visually-Impaired)
Štěpánka Kadlicová, O&M Instructor
When looking back into history, we discover that the situation in O&M instruction has considerably changed.
The following lines, which document independent mobility of Hradčany Institution inmates of the bygone past,
would sound to present-day pupils as sci-fi. After you, distinguished reader, have read them, you will, most probably, be of the same opinion.
The publication History of the Oldest School for the
Blind in Bohemia states: “Throughout the whole existence
of Hradčany Institution, the education to independence
was being thoroughly neglected – mainly in the area of mobility, and, in particular, regarding the mobility in natural
settings. Walking in landscape terrains was almost unknown – during obligatory walks, children were only allowed to walk around a paved courtyard. Afternoon walks in
the Institution’s garden, which represented the only,
though time-limited, mobility exercise in the open air, were
strictly sex-separated. Boys would be walking along the
outer elliptical route while girls along the inner, short
route, and no mutual conversations were allowed. The concept of space orientation & independent mobility was to-
lodenní výlet do obory Hvězda na Bílé Hoře. Až do roku
1920 to byla za celý školní rok jediná akce svého druhu.
Chovanci se na ten den velmi těšívali a již od příchodu jara
téměř o ničem jiném nehovořili. Oživovali si vzpomínky na
výlet minulý.
Než byly zavedeny pevné učební osnovy prostorové orientace jako vyučovaného předmětu, objevují se začátkem
50. let hodiny tělesné výchovy se zaměřením na samostatnou chůzi a orientaci v neznámém terénu. Následně došlo
zhruba k tomuto vývoji:
Rok 1977 – založen kroužek dopravní výchovy pod vedením Pavla Wienera, zaměřený na základy prostorové orientace.
Rok 1980 – výuka POSP byla již plně připravena, ale zahájena ještě nebyla. Činnost pokračovala v předchozím
rozsahu. V malém míře probíhalo školení vychovatelů.
Roku 1992 – probíhal kurz prostorové orientace pro vybrané žáky pod vedením Pavla Wienera, v té době vedoucího tyflopedagogického oddělení katedry speciální
pedagogiky Pedagogické fakulty UK.
Rok 1993 – začala oficiální výuka v naší škole. Byly tam
zařazeny děti, které doporučil oftalmolog.
Rok 1994 – v Praze bylo zahájeno vysokoškolské studium instruktorů POSP.
S platností od 1. září 1998 jsou v České republice zavedeny učební osnovy předmětu Prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených, podle kterých se
začalo vyučovat i v naší škole.
V roce 2005 bylo na škole v přírodě uspořádáno školní
kolo soutěže v POSP, čtyři nejúspěšnější žáci se zúčastnili
soutěže na Slovensku. Družstvo naší školy získalo první
místo.
Na prvním stupni základní školy probíhá týdně jedna
hodina výuky ve skupinkách nebo ve dvojicích. Děti se učí
samostatnému pohybu, orientaci v budově a zhruba od
3. ročníku techniku chůze s dlouhou bílou holí. Na dru-
tally unknown. The only positive aspect could be found in
annual trips extending beyond the limits of the Institution.
Once a year, at the beginning of June, Hradčany Institution
organised for its inmates a traditional one-day trip to
game-preserve Hvězda near the White Mountain. Down to
1920, this was the only event of its kind for each academic
year. The inmates would be looking forward to this day, almost forgetting about anything else from the onset of
spring. They were reviving the memories from previous
years’ trips.“
Prior to the introduction of regular space orientation
syllabus as a full subject, at the beginning of the 1950s
there were physical education lessons focusing on independent walking and orientation in unknown terrain. Subsequently, the following developments could be identified:
1977 – Transport Education Group led by Pavel Wiener
that concentrated on the basics of space orientation.
1980 – O&M instruction was completely prepared but
not yet launched. The activity continued in the existing format. In addition, carers were being trained, though in not
sufficient numbers and depth.
1992 – the first space orientation course was held for selected pupils by Pavel Wiener, then head of Typhlopaedagogical Division of Special Education Department at Teacher
Training College, Caroline University, Prague.
1993 – classes in our school were launched for children
recommended by ophthalmologist.
1994 – in Prague, university training of O&M instructors
was begun.
As from Sept. 1, 1998, the Czech Republic officially implemented the syllabus of a subject called “Space Orientation
& Independent Mobility of the Visually-Impaired“, which
has also applied four our school.
In 2005, within the framework of open-air school, we organised a school round of O&M contest; we then sent the
four most successful contestants to races in Slovakia.
Starší modely slepeckých holí
Older Models of White Canes
Nové modely slepeckých holí
Newer Models of White Canes
45
Starý plánek okolí školy / Old School Vicinity Map
hém stupni již většinou začíná individuální výuka dvě hodiny jednou za 14 dní. Žáci se učí techniku chůze s holí
v budově i venku, začínají s nácvikem tras v okolí školy.
Učí se používat dopravní prostředky a bezpečně se pohybovat v městském prostředí. Při této činnosti se nacvičuje
trasa cesty domů a další nové trasy, které jsou delší a náročnější.
Při splnění předem stanovených podmínek mohou děti
začít chodit na samostatné vycházky v okolí školy. Ty byly
zavedeny ve školním roce 1996/97. Stalo se tak poprvé
v dějinách existence naší školy, kdy si žáci mohli vyjít
úplně sami, bez doprovodu rodičů, učitele či vychovatele.
Pokud žák ukončí kurz
závěrečným testem, kdy
musí samostatně a zcela
bezpečně dojet na tři
různá místa v Praze
s použitím veřejné dopravy, získává závěrečné
„Osvědčení o absolvování
kurzu“ a se souhlasem zákonných zástupců může
mít vycházky po celé
Praze.
V současné době chodí
na samostatné vycházky
nebo odjíždí domů, popřípadě obojí, 21 z 25 žáků.
46
There, our team won the first place.
In junior school, there is one lesson
per week for groups or pairs. Children
are taught independent mobility, orientation inside the building, and
roughly from the third form, they are
taught long cane walking technique.
In senior school, there is mostly an individual two-hour lesson per fortnight. Pupils learn cane technique
both inside the building and in the
open, they start to practise routes in
the vicinity of the School. They learn
how to ride the means of public transport and how to move safely in
urban environments. This activity includes route-memorizing practice
(how to get home and other useful
routes); the routes become ever longer and more demanding.
After having met the pre-defined conditions, children are
allowed to take independent walks in the vicinity of the
School. These were introduced in academic year 1996/97. It
was, at least officially, for the first time in history of our
school that pupils were allowed to get about on their own,
not being escorted by parents, teachers or carers.
If a pupil completes the course by taking the Final Test,
which includes an independent and totally safe travel to
three separate locations in Prague while using public transport system, he/she shall be awarded graduation “O&M
Competence Certificate“ and can travel independently all
over the city subject to the consent of his/her next friend.
At present, 21 out
of 25 candidates are
qualified to take independent walks or
journeys home,
and/or both.
Nový moderní plánek
okolí školy
Updated School
Vicinity Map
Sebeobsluha
Beáta Kazimírová Mgr., učitelka Praktické školy
Slovním spojením sebeobslužné činnosti máme na mysli
dovednosti, kterými by měl být vybaven každý zrakově postižený člověk. Je důležité, aby byl při činnostech denní potřeby co nejvíce samostatný a byl co nejméně závislý na
svém okolí.
I když se hygienická pravidla málo zachovávala, okolo
roku 1838 byla situace podle pramenů dosti neutěšená,
přece jen se dbalo na to, aby chovanci nebyli špinaví a neměli potrhané šaty. Osobní prádlo, ponožky a punčochy se
měnily jednou za týden. Stolování bylo na velmi ubohé
úrovni, používaly se oprýskané plechové misky a hrnky,
jedlo se zásadně lžící. Až okolo r. 1930 se objevily lepší talíře. Po celou dobu existence hradčanského ústavu velmi
zaostávala výchova k samostatnosti.
Ředitel Procházka a učitel Bezecný doporučili v r. 1832
věnovat se 2 hodiny týdně dopoledne manuálním činnostem pro nejběžnější hmaty, jako rozepínání a zapínání
knoflíků a poutek, zavazování a rozvazování tkaniček, skládání kapesníků apod. Tyto úkony byly mnohým začátečníkům zcela neznámé. Těmito cviky se neohebnost rukou
a prstů značně zlepšila a zároveň se tak připravovali
na opravdové ruční práce. Veškeré ruční práce byly zaměřeny k přípravě na budoucí povolání a obživu.
Okolo roku 1951 byla zřízená cvičná kuchyňka. Vařit
však chodila pouze děvčata, tehdy ještě nikdo neuvažoval
o tom, že by se touto činností mohli zabývat i hoši. V suterénu byla velmi malá kuchyňka a tak se tam vešel jen ome-
Daily Living Skills
Beáta Kazimírová M. A., Comprehensive Training School Teacher
By the term daily living skills we mean skills to be acquired
by any visually-impaired individual. It is essential that while
performing daily routine tasks, he/she should be as independent as possible, at the same time, being dependent on
his/her potential carers to the least possible extent.
Though the rules of hygiene were not strictly observed in
terms of today’s standards and the documented condition
around 1838 was rather bleak, at least some care was
taken that inmates were not seen dirty and in rags. Personal underwear, socks and stockings were being changed
once a week. Table manners were of a very poor standard,
inmates were using chipped tin dishes and pots, and
spoons. Better plates appeared as late as around 1930.
Education to independence was not eagerly pursued
throughout the whole period of Hradčany Institution existence.
In 1832, principal Procházka and master Bezecný recommended 2 morning hours per week to be reserved for routine manual/tactile skills such as buttoning/unbuttoning,
strapping/unstrapping, tieing/untieing of shoe-laces, folding of handkerchiefs, etc. For many a beginner, these operations were totally unknown. By performing them,
however, the flexibility of hands and fingers considerably
improved while the inmates were thus, at the same time,
being prepared for real handicraft activities. All handicraft
activities were focused towards the preparation for future
occupations and making one’s living.
47
Speciální pomůcky pro zrakově postižené
Special Aids for the Visually-Impaired
zený počet dívek. Vzhledem k tomu, že neexistovala
žádná speciální označení v Braillově písmu, děti byly odkázány na pomoc vidícího dospělého.
Teprve při rekonstrukci školy v devadesátých letech 20.
století byla zřízena nová cvičná kuchyňka v bytě po bývalém školníkovi. Prostory však opět byly nevyhovující,
ke kuchyňské lince se sporákem se sotva vešly dvě děti
s dospělým a ostatní žáci byli v jiné části místnosti, což
nebylo možné zvládnout z hlediska bezpečnosti. Kuchyňku využívaly děti nejen na kroužku vaření, ale také
žáci z nově vzniklé Praktické školy, kteří mají vaření jako
jeden z povinných předmětů.
V září 1997 byla zřízena dvouletá Praktická škola. Vedle
běžných předmětů je zaměřena na rozvoj sebeobslužných
činností a dovedností.
V roce 2004 byl cvičný byt vybaven vyhovující kuchyňskou linkou a celá skupina tak mohla pracovat společně.
Již delší dobu se v naší škole vzdělávají žáci s různými
typy zrakového postižení a cvičný byt je používán pro většinu praktické výuky (vaření, rodinná výchova, sociální dovednosti apod.). Byl
vybaven kontrastními prvky, popisky
v Braillově písmu i ve zvětšeném černotisku a dostatečným osvětlením, dokoupily
se nové pomůcky.
V posledních deseti letech přikládáme
sebeobslužným činnostem daleko větší
váhu než dříve.
Around 1951, the School established a training kitchenette; then, it was only girls who were taught the art of
cooking as, at that time, nobody considered it a good idea
that also boys should be initiated. The kitchenette was located in the basement, was very small, and so could be used
effectively just by a limited number of girls. As there were
no special Braille labelings, children were depending on the
assistance of a sighted adult.
As late as during the thorough reconstruction of the
School in the 1990s, a new training kitchenette was set up
in the former janitor’s flat. The space, however, was again
rather unsuitable: In front of the workdesk and stove,
there was hardly enough space for two children and an
adult while other pupils had to remain in the other part of
the room, which was not satisfactory in terms of safety.
The kitchenette was being utilised by the optional Cooking
Group as well as by pupils from the newly established Comprehensive Training School for whom cooking is one of
their compulsory subjects.
The two-year Comprehensive Training School was established in September 1997. Apart from regular subjects, it
is focused on the development of daily-living activities and
skills.
In 2004, a training flat was fitted with complete kitchenette equipment, thus enabling effective work of a whole
group of pupils. Our School has been catering, for quite
a long time, for pupils with various types of visual impairment and the training flat is being utilised for major part
of practical classes (cooking, family education, social skills,
etc.). It has been fitted with contrast elements, Braille and
large print labels, and sufficient lighting as well as new teaching aids.
In the last ten years, daily-living skills have been concentrated on much more than in previous periods.
Nácvik šití, servírování a přípravy pokrmů
Sewing, Meal-Serving & Food-Preparation Instruction
48
Speciální péče
Mgr. Danuše Soldánová, Mgr. Klára Sovová
Při výchově a vzdělávání žáků s postižením zraku se uplatňují specifické výchovné, vzdělávací, rehabilitační a léčebné metody. Pro získání speciálních dovedností
a zdravého vývoje dítěte je možné u zrakově postižených
zařadit předměty speciální péče – tyflopedickou péči, zrakovou terapii, prostorovou orientaci a samostatný pohyb,
muzikoterapii, logopedickou péči, hipoterapii, péči zdravotníků – např. rehabilitační cvičení, preventivní oftalmologické a stomatologické prohlídky a případně i další
speciální péči podle individuálních potřeb konkrétního dítěte.
Special care
Danuše Soldánová, M.A., Klára Sovová, M.A.
Education and learning process of visually-impaired pupils
utilises specific educational, learning, rehabilitation and
treatment methods. In order to obtain special skills and
achieve sound child development, it is necessary to introduce special care subjects into the curriculum of the visually-impaired, i.e., typhlopaedic care, vision therapy, space
orientation & independent mobility training, musicotherapy, logopaedic care, hippotherapy, health care – e.g., rehabilitation exercises, preventive ophthalmological and
stomatological examinations and/or further special care in
line with individual needs of a concrete child.
Typhlopaedic Care
Hledání dvojic tvarů – pexeso
Matching Shapes – Pexeso
Tyflopedická péče
Cílem tyflopedické péče je umožnit zrakově postiženým
dětem maximálně možné zapojení do běžného života.
U dětí nevidomých jde zejména o rozvoj kompenzačních
smyslů (kompenzace zraku) a u dětí se zbytky zraku a slabozrakých navíc o maximální využívání, případně o rozvoj
zachovaných zrakových funkcí (rehabilitace zraku).
Každý žák je před zařazením do tyflopedické péče vyšetřen očním lékařem. Učitel – tyfloped na základě vyjádření
lékaře, předepsaných optických pomůcek a své vlastní speciálně pedagogické diagnózy, vypracuje pro každého žáka
na určité časové období (maximálně jeden školní rok) individuální plán.
Obsahem tyflopedické péče je pro nevidomé žáky mj.
The aim of typhlopaedic care is
to allow visually-impaired children maximum possible participation in regular life. With
regard to blind children, it is,
in particular, the development
of compensatory senses (vision
compensation) and with regard to children having residual vision and/or partial
sight, it is, moreover, maximum utilisation and/or development of the existing visual
functions (vision rehabilitaNavlékání podle
tion).
barev a tvarů
Before being placed in typThreading Sorted
hlopaedic
care, each pupil is
by Colours & Shapes
examined by eye physician.
Based on the physician’s opinion, prescribed optical aids
and his/her own special education diagnosis, a teacher –
typhlopedagogue develops for each pupil Individual
Educational Plan valid for a specific period (not longer
than one academic year).
Typhlopaedic care for blind pupils contains, inter alia,
training in print reading & writing, Braille plate writing,
coin & banknote recognition, typhlographics (examining
of relief pictures, diagrams, etc.). The partially-sighted
are trained in working with optical aids, and the newly
blinded are taught Braille reading & writing.
Pupil’s individual needs also represent a basis for
creating optimum conditions for work in class – workplace arrangement, appropriate ceiling and local lighting, etc.
49
nácvik čtení a psaní běžného černotiskového písma, psaní
na Pražské bodové tabulce, rozlišování mincí a bankovek,
tyflografika (prohlížení reliéfních obrázků, grafů apod.).
U slabozrakých jde především o nácvik obsluhy optických
pomůcek a u později osleplých čtení a psaní bodového
písma.
Z individuálních potřeb žáka je třeba vycházet i při vytváření optimálních podmínek pro práci ve vyučování –
uspořádání pracovního místa, správné stropní i lokální
osvětlení apod.
Zraková terapie
Předmět zraková terapie představuje soubor technik
a metod, které mají za cíl naučit dítě využívat každý i sebemenší zbytek zraku.
Do předmětu zraková terapie by mělo být dítě zařazeno
co nejdříve. Výuka pak probíhá individuálně a pokud
možno v pevně stanovenou dobu. Optimální časová dotace
je polovina vyučovací hodiny týdně. Indikace této terapie
v podstatě není omezena věkem. Každé dítě je před zařazením do předmětu zraková terapie vyšetřeno očním lékařem, který zrakovou stimulaci doporučí.
Stimulace zraku se provádí u dětí slabozrakých a dětí se
zbytky zraku, popř. je-li zachován světlocit. S dítětem se
pracuje s ohledem na jeho současný stav psychický i fyzický. Proto nelze naplánovat druhy činností po jednotlivých lekcích (hodinách). Činnosti jsou prováděny formou
her, uzpůsobených zájmům dítěte.
Zraková terapie se může provádět při běžném denním
osvětlení (např. obkreslování obrázků přes průsvitný
papír, omalovánky, puzzle, stavebnice atd.) nebo v tmavé
místnosti s použitím světelného panelu a různých bodových světel. Vždy se začíná s předměty na větší ploše,
která se postupně zmenšuje. Pracovní vzdálenost se přizpůsobuje typu zrakové vady.
Smyslem zrakové terapie je tedy přispět k rozvíjení samostatnosti a zkvalitnění života dítěte.
50
Vision Therapy
The subject called vision therapy presents a set of techniques and methods the aim of which is to teach a child to
utilise even the tiniest residue of vision.
Vision therapy should be taught as early as possible. The
lessons are conducted on one-to-one basis in a fixed timetable. The optimum time allocation is half a regular teaching lesson a week. The indication of this therapy is
virtually not limited by age. Before being placed in Vision
Therapy, each child is examined by eye physician, who then
recommends the appropriate vision stimulation.
Vision stimulation concerns partially-sighted children
and children with residual vision and/or children who can
still perceive light. The child is handled with respect to
his/her current psychological and physical condition. Therefore it is not possible to associate activities with a preplanned lesson order; activities are undertaken in the form
of play adapted to the interests of individual children.
Vision therapy can be conducted under regular day lighting (e.g., tracing of pictures, colouring, puzzles, building
sets, etc.) or in a dark room, using a light panel and various point lights. It is always advisable to begin with objects
at large surfaces that are gradually being reduced. The
working distance is being adjusted to the type of visual impairment.
The purpose of vision therapy is thus to enhance the development of independence and to improve life of children.
Zraková terapie – určování tvarů a barev
Visual Therapy – Determining Shapes & Colours
Před příchodem
počítačů do školy
se vyučovalo
psaní na
mechanickém
psacím stroji
Prior to the
arrival of
computers, pupils
were taught to
type using
mechanical
typewriters
Elektronické pomůcky
Mgr. Emilie Průchová, zástupkyně ředitele
Mgr. Hana Machová, učitelka matematiky
Vážným důsledkem zrakového postižení je omezení dostupnosti informací a problémy s efektivním zpracováváním textů.
Elektronické pomůcky pomáhají překonávat informační
bariéru, čímž výrazně zlepšují kvalitu vzdělávání i dalšího
života zrakově postižených. Televizní lupy zpřístupňují
černotiskové texty a obrázky žákům, kterým již běžné optické pomůcky nepomáhají. Elektronické zápisníky umožňují přijímat a zpracovávat informace v digitální podobě.
Škola ve spolupráci s Tyfloservisem (sdružení poskytující terénní a ambulantní rehabilitaci zrakově postiženým)
sleduje vývoj nových pomůcek pro zrakově postižené.
Výuka práce s dostupnými pomůckami je zařazena do
učebních osnov.
V současné době si žáci během školní docházky osvojí
aktivní dovednost psaní na klávesnici bez kontroly zrakem.
Naučí se využívat elektronické zápisníky s braillskou klávesnicí, osobní počítače i přenosné notebooky. Žáci podle
svých možností a potřeb zvládnou práci s textovým editorem a tabulkovým procesorem, vyhledávání informací na
internetu a komunikaci prostřednictvím elektronické
pošty. Po zvládnutí obsluhy mohou využívat notebooky
při práci v hodinách i pro zpracování domácích úkolů.
Ve spolupráci s výrobci pořádá škola prezentace novinek pro žáky, jejich rodiče i učitele.
Electronic Aids
Emilie Průchová, M.A., Deputy Director
Hana Machová, M.A., Mathematics Teacher
A serious consequence of visual impairment can be termed
as restricted access to information and as difficulties linked with effective word-processing.
Electronic aids help overcome information barriers,
thus considerably improving life & education quality of the
visually-impaired. Closed-circuit television magnifiers make
print documents and pictures accessible to pupils who can
no longer use ordinary optical aids. Electronic notetakers
allow reception and processing of digital information.
The School in collaboration with Tyfloservis (social enterprise providing field & day-care rehabilitation services
for the visually-impaired) monitors developments in the
field of new devices for the visually-impaired. Instruction in
using available aids is incorporated in the current syllabus.
At present, pupils, in the course of their school attendance, learn to type, i.e., use a computer keyboard without
visual control. In addition, they learn ho to use electronic
notetakers with Braille keyboard, desktop & laptop computers. Based on their potential and needs, they learn
word- and spreadsheet processing, searching for information on the Internet, and communication by e-mail. After
having completed the proper instruction, pupils can use
their notebook computers in class as well as for doing homework.
51
OPTACON
OPTACON (OPticko TAktilní CONvertor) je zařízení, které
zprostředkovává nevidomým čtení běžného písma. Mikrokamerou snímaný text se převádí do hmatem vnímatelné
podoby. Plošnému rozšíření zabránila jeho vysoká cena
i náročnost obsluhy. V roce 1996 byla jeho výroba zastavena.
Škola získala první dvě zařízení ve školním roce
1986/87. Byli proškoleni první učitelé předmětu čtení OPTACONEM, byly vytvořeny učební osnovy a učební texty
předmětu a byla zahájena výuka čtení. Do roku 1992 škola
získala ještě několik dalších kusů. V současné době se již
čtení OPTACONEM nevyučuje.
In collaboration with distributors & manufacturers,
the School organises presentations of the newest developments in this field for pupils, their parents and teachers.
OPTACON
OPTACON (Optical/Tactile Convertor) is a device giving
blind people direct access to print. Printed text scanned
by a microcamera is translated into relief shapes shown
on a tactile display consisting of tiny pins that are capable of representing shapes of letters and graphics.
Universal spread of optacon was superseded by advances in other areas of computer technology (in particular, automatic optical character recognition).
The School obtained the firs two devices in early 1986.
That same year, the first four OPTACON teachers were
trained; in the course of the succeeding months, they
drew up worksheets and other teaching materials, thus
allowing the launch of regular instruction in September
1986. Till 1992, the School got several more devices. At
present, reading is no longer taught.
Closed-circuit television magnifiers
Nácvik čtení OPTACONEM
OPTACON Training
Closed-circuit television magnifiers (CCTVs) consist basically of a camera that scans print text and a monitor on
which the scanned text is shown in desirable magnification.
Our first CCTVs, originating in the early 1990s, were
manufactured by Tieman Corporation. They had monochromatic 14 monitor, and/or semicolor CRT monitor.
Later, more advanced models worked also in colour.
Televizní lupy
Televizní lupy snímají kamerou tištěný text a na monitoru
ho zobrazují v požadovaném zvětšení.
První televizní lupy, které škola získala na počátku
90. let, byly lupy zn. Tieman. Měly černobílý 14 monitor,
resp. semicolor CRT monitor. Další, modernější typy již
zobrazovaly i barevné obrázky.
Současně se ve škole zkoušely ruční kamerové lupy,
které se však neosvědčily. Nevýhodou byly nároky na koordinaci pohybu ruky při vedení lupy v textu.
V druhé polovině 90. let škola zakoupila TV lupy
zn. Optron s větším monitorem. Obsluhu usnadňuje umístění ovládacích prvků přímo na stolku i jednoduché zaostřování. Lupa je doplněna otočnou kamerou, kterou lze
prohlížet vzdálenější objekty (tabuli, obrázky na zdi).
S televizní lupou se slabozrací žáci a žáci se zbytky
52
Čtení příkladů v matematice za pomocí televizní lupy
Reading a Math Exercise with a CCTV Magnifier
Nácvik práce s Eurékou a Árií
Eureka A4 & Aria Notetaker Instruction
zraku seznamují již v předškolním věku v předmětu speciální péče zraková stimulace. Nácvik obsluhy je prováděn
v předmětu speciální tyflopedická péče.
Elektronické zápisníky
EUREKA A4
Ve školním roce 1991/92 škola získala první elektronické
zápisníky s hlasovým výstupem Eureka A4, vyráběné australskou firmou Robotron. Braillská klávesnice umožňuje
jednoduché ovládání. Uživatel může využívat textový editor, kalkulátor, časové funkce, diář, telefonní seznam, hudební editor, databázi, překladač Basicu, teploměr,
voltmetr. Eureka má zabudovanou disketovou mechaniku,
formát disket však není kompatibilní s PC.
Od roku 1992 mohou nevidomí využívat služby digitalizačního střediska, kde se texty převádějí do digitální podoby pro použití na Eurekách. Práce s Eurekou se vyučuje
od roku 1992.
ARIA
V roce 1996 získala škola další výrobek firmy Robotron –
elektronický zápisník Aria. Tento zápisník se svými funkcemi více blíží PC. Používá externí disketovou mechaniku,
výhodou je kompatibilita formátu disket s PC. Mnozí uživatelé však postrádají hudební editor a překladač Basicu,
který lze používat pro zábavu i tvorbu důležitých programů.
Výuka práce s Arií je zařazena již několik let do volitelného předmětu práce s elektronickými pomůckami.
Osobní počítače a notebooky
Počítače pro nevidomé jsou vybaveny speciálním hardwarem a softwarem. Braillský řádek je přídavné zařízení,
které zobrazuje textové informace z obrazovky v Braillově
písmu. Hlasový výstup převádí informace z obrazovky do
zvukové podoby. Zvětšovací program umožňuje čtení obrazovky i uživatelům se zbytky zraku. V kombinaci se ske-
At the same time, the School was also testing handheld electronic magnifiers which, however, have not
proved very usable due to tracking coordination demands.
In the second half of the 1990s, the School purchased
Optron CCTVs with larger monitors. Handling is made
easier by the controls located on the reading table, and
by convenient zooming. The device is fitted with a revolving camera used for viewing of more distant objects
(blackboards, wall projections, etc.).
CCTVs are introduced to partially-sighted pupils and
pupils with residual vision even in prep school, in the
subject Special Care, Visual Stimulation. In the subject
Typhlopaedic Care, children are instructed how to operate their CCTVs.
Electronic notetakers
EUREKA A4
In academic year 1991/92, the School obtained its first
electronic notetakers with voice output Eureka A4, manufactured by Robotron Corp., Australia. The device is
easily controlled from the Braille keyboard. The built-in
applications include word processor, calculator, calendar, diary, phone directory, music composer, database,
basic compiler, thermometer, and voltmeter. Eureka is
fitted with a disk drive; the format, however, is not compatible with PC formats.
Since 1992, the blind can utilise services of the Digitising Centre which translates texts into digital formats
readable by Eureka. Eureka has been taught since 1992.
ARIA
In 1996, the School obtained another Robotron product
– electronic notetaker Aria. This notetaker resembles
a DOS-based PC. It can use external disk drive, the diskette format being compatible with DOS/Windows.
Some users, however, miss the Music Composer and
Basic Compiler which both have entertainment and teaching value.
Aria has been taught for several years as an optional
subject.
Desktop & Laptop Computers
Computers for the blind are equipped with special hardware and software. Braille display is a peripheral, displaying the screen text information in Braille. Voice output
translates screen information to speech. Magnification
software allows users with residual vision to read the
screen. In conjunction with a scanner, a computer can
function as a digital magnifier with voice output.
53
nerem pracuje počítač jako digitální lupa s podporou hlasového výstupu.
Práce s osobním počítačem byla do výuky zařazena
v polovině 90. let. První počítače pro nevidomé pracovaly
v systému MS DOS a používaly jednoduchý hlasový výstup KUK. V druhé polovině 90. let byl pro nevidomé
zpřístupněn systém Windows.
Od roku 1996 škola zakoupila několik braillských řádků
ALVA 40. S jejich pomocí je možné pracovat s počítačem
i bez hlasového výstupu.
V roce 2004 dokončila škola počítačovou učebnu se
šesti novými počítači. Ty byly vybaveny hlasovým výstupem JAWS nebo WindowEyes a zvětšovacím programem
ZoomText. Ve školním roce 2003/2004 byla zpřístupněna
také ještě druhá počítačová učebna s připojením na internet.
Nyní jsou k internetu připojeny obě učebny. Žáci
mohou internet využívat i pro mimoškolní aktivity. Škola
má k dispozici tři zakoupené notebooky, na kterých se
učí nejstarší žáci a žákům i učitelům jsou k dispozici čtyři
braillské tiskárny.
Výše uvedené elektronické pomůcky výrazně zkvalitňují
život nevidomým lidem, jsou cestou a prostředkem k získávání informací a k výkonu povolání, překonávají informační bariéry a jsou cenným pomocníkem při různých
činnostech každodenního života.
PC instruction was incorporated into regular curriculum in mid 1990s. The first computers for the blind worked under MS DOS and used a simple voice output KUK.
Since the 2nd half of the 1990s, the blind can also access
Windows.
After 1996, the School purchased several Braille displays ALVA 40. A Braille display allows computer work
even without voice output.
In 2004, the School completed its computer classroom
equipped with six new computers. These are fitted with
screen readers JAWS or Window-Eyes and with magnification application, ZoomText. In academic year
2003/2004, yet another computer classroom was set up
with an internet connection.
At present, both classrooms have internet access; thus,
pupils can use internet even for their extra-curricular activities. The School owns 3 notebook computers available
for the instruction of senior pupils, and both pupils and
teachers can utilise four Braille embossers.
The above listed electronic aids enhance considerably
the quality of life of the blind, representing both path
and means of acquiring information and performing occupations, overcome information barriers, being invaluable tools utilised in a number of human life activities.
Práce s počítačem a braillským řádkem
Using a Computer & Braille Display
54
Internát v současnosti
Dagmar Jelínková, vychovatelka
V současné době navštěvují naši školu i děti, které bydlí
mimo Prahu. Tyto děti jsou ubytovány na internátě. Ve
školním roce 1992/1993 byly zrušeny rozjezdy po
14 dnech a v dnešní době odjíždějí děti domů každý týden
v pátek po vyučování.
Cílem výchovy je dosáhnout maximálního stupně samostatnosti, soběstačnosti a zdravého sebevědomí zrakově postižených, vybavit je speciálními dovednostmi
a znalostmi, jejichž zvládnutí je předpokladem úspěšné integrace do společnosti. Mezi cíle výchovy patří:
1. Zvyšování samostatnosti obecně – v prostorové orientaci, při samostatném pohybu ve škole a na internátě,
v okolí školy i ve vzdálenějších oblastech města, následně
v tvorbě cílů samostatných vycházek, pěstování vlastní odpovědnosti při samostatných vycházkách.
2. Plnění vlastních školních povinností – domácí příprava na vyučování, psaní domácích úkolů, podpora v samostatném studiu, cvičení na hudební nástroj, podpora
talentovaných dětí, vytváření základů pro práci s informacemi.
3. Podpora zájmové a rekreační činnosti – zařazení do
vhodného zájmového útvaru, hospodaření s vlastním vol-
Present-Day Residential Facility
Dagmar Jelínková, Carer
At present, our School is also attended by children living
outside Prague. During the working week, these children
are staying in our residential facility.
Working together with the children, we endeavour to attain a number of goals. These include, among others:
1. Promoting general independence – space travel, independent mobility both in school and residential quarters as
well as in the vicinity of the school and more distant parts
of the city, subsequently creating the aims of independent
errands, development of personal responsibility related to
independent errands.
2. Fulfilling school-relating duties – home preparation
for classes, doing homework, independent study support,
musical instruments practising, support for talented children, basics of working with information.
3. Promoting free-time interests & recreational activities
– enrolment in a fitting interest group, free-time management, promoting sports activities with regard to individual
health condition, identifying suitable therapeutical freetime activities for multiply-disable children, support of
spontaneous activities according to children’s interests, development of creativity.
55
ným časem, podpora sportovních aktivit s ohledem
na zdravotní stav dětí, vyhledávání vhodných volnočasových aktivit terapeutického charakteru pro děti s vícečetným postižením a zdravotním omezením, podpora
spontánních činností dle zájmu dětí, rozvoj tvořivosti.
4. Podpora a rozvoj sebeobslužných činností – zafixování hygienických návyků a praktických dovedností denní
potřeby.
5. Rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností
– ve škole, na veřejnosti, mezi dětmi, rozvoj slovní zásoby
a kultivace slovního projevu, podpora vytváření vztahu dítěte k druhým lidem, učení toleranci, sebereflexi a odpovědnosti za své chování.
Ve školním roce 2006/2007 je průměrně 5 dětí v jedné
výchovné skupině. Skupiny nejsou tvořeny vždy dětmi
ze stejné třídy, jsou tam společně chlapci i děvčata, skupiny nejsou tedy zcela homogenní.
Snažíme se, aby vše vyhovovalo dětem, aby se ve škole
i na internátě cítily dobře. Mají k dispozici různé prostory
školy, jako je příslušná třída, knihovna, internetová místnost, keramická dílna, herna, tělocvična, pracovny. V internátě jsou pokoje po 2 až 4 dětech. Jednotlivé místnosti,
které navštěvují děti naší školy, jsou světlé, teplé, dobře větratelné, osvětlení vyhovuje dětem se zrakovou vadou, nábytek je přizpůsoben velikosti a stáří dětí.
Za vyhovujícího počasí využíváme k trávení volného
času školní zahrady, kde děti mohou jezdit na kolech, hrát
si na pískovišti, houpat se na houpačce a hrát různé hry. Je
tam dostatek laviček k odpočinku a dostatek stínu.
Dětem v internátě jsou k dispozici hry, stavebnice,
hračky, knížky a časopisy, televize, video a počítače. Počítače využívají k psaní domácích úkolů a k hraní her vhodných pro děti. Počítače mají hlasový výstup, některé
tiskárnu a scanner. Od roku 2003 mohou vychovatelé
podle zájmu dětí s nimi navštěvovat internetovou pracovnu, kde děti nejčastěji hrají hry, stahují hudbu a jiné informace a píší e-maily. Velký zájem o počítače a internet
způsobil, že se zmenšil zájem o keramiku, dramatický
kroužek a šachy.
Režim dne je přizpůsobitelný potřebám dětí. Děti snídají od 7.30 do 7.45, oběd je mezi 11.40 až 13.00 hod. podle
toho, jak dlouho mají děti vyučování. Odpolední svačina je
mezi 15.00 až 15.30 hod. Večeře je mezi 18.00 až 18.30
hod. Čas večerního klidu je stanoven podle věku dětí. Dodržujeme pitný režim (děti mají celý den dostupné pití
v jídelně i na internátě).
Každý den děti chodí ven buď samostatně, nebo s vychovatelkou či vychovatelem, přihlíží se k zdravotnímu
stavu dětí a povětrnostním podmínkám. Každá vycházka
56
Oběd ve školní jídelně
Lunch in the School Canteen
4. Promoting and developing daily-living skills – fixing of
hygienic & other every-day skills.
5. Developing interactive & communication skills – at
school, in public, among children, developing vocabulary &
cultivating speech, promoting the formation of child relationships with other people, teaching tolerance, self-reflection & responsibility for one’s actions.
There are on average 5 children in one educational
group. The groups are not always made up of children
from the same form, they are co-educated, thus not being
totally homogeneous.
We endeavour to attain the condition that the children
should feel satisfied, both in school and in their residential
quarters. They have, at their disposal, various school areas
such as their respective classrooms, library, internet room,
ceramics workshop, playroom, gymnasium, workrooms.
The residential facility has 2-bed to 4-bed bedrooms. The
spaces frequented by our school-children are light, warmcoloured, well-ventilatable, the lighting meets the requirements of children with visual disorders, the furniture is
adjusted to the build and age of children.
Under suitable weather conditions, we spend free time in
our school garden where children can ride bicycles, play in
a sandpit, enjoy all kinds of rockers, and play games. There
are a sufficient number of rest-benches as well as enough
shade.
The children in residence have at their disposal various
games, building sets, toys, books and magazines, television
set, video player and computers. The computers are utilised
for writing homework and playing children’s games. All
computers are fitted with voice outputs, some have a pri-
má výchovný cíl. Na společné vycházce si děti pod dohledem vychovatelky procvičují chůzi s bílou holí a prostorovou orientaci, čímž se zlepšuje jejich samostatnost. Menší
děti, které ještě s holí nechodí, si v doprovodu vychovatelky pěstují povědomí o okolí školy, učí se nastupovat do
dopravních prostředků, osvojují si chůzi v těžším terénu,
učí se správně chovat na veřejnosti a získávají tak základy
prostorové orientace a předpoklady k pozdějšímu osamostatňování.
Od roku 1996 jsou dětem umožněny samostatné vycházky a odjezdy ze školy domů. Pokud dítě splní všechny
podmínky, především úspěšně absolvuje kurz mobility,
může po dohodě s rodiči a vychovatelkou odejít samostatně ze školy. Mezi nejčastější cíle vycházek patří knihovna pro nevidomé a Tyfloservis (sdružení poskytující
rehabilitaci zrakově postiženým) nebo obchody na Pohořelci a v Bělohorské ulici. Snažíme se zvyšovat samostatnost při výběru cílů samostatných vycházek. Některé děti
absolvují samostatný odjezd domů. Samostatnou vycházkou a samostatným odjezdem domů zvyšujeme u dětí soběstačnost a uvědomování si odpovědnosti za své jednání.
Pomáháme dětem správně se rozhodnout jak vyplnit volný
čas, jak a kdy plnit povinnosti a jak hospodařit s časem,
který jim den poskytuje. To se úspěšně projevuje hlavně
u starších žáků, kteří chodí odpoledne na samostatné vycházky, během nichž mohou zařizovat své osobní záležitosti (návštěva optiky, kurz práce na PC, nákupy) a večer se
samostatně připravují na vyučování.
Další důležitou věcí ve výchově je domácí příprava na vyučování, psaní domácích úkolů a cvičení na hudební nástroj. Každý den se děti připravují na vyučování, příprava
Odpolední činnost na internátě školy
Afternoon Activities in the Residential Facility
nter and a scanner. Since 2003, carers can, according to
the interests of children, attend the internet-room where
the children, as a rule, play games, download music and
other information, and write e-mail messages. Rising interest in computers and internet has resulted in declining involvement in ceramics, drama and chess playing.
Every day, children go for walks either on their own or
with a carer; both health condition of children and weather
conditions are taken into consideration in choosing the
right mode. Each walk or outing has its educational goal.
In the course of group walks, children train, under the supervision of their carer, walking with white cane & space
orientation, which promotes their independence. Smaller,
pre-white-cane children develop, under the guidance of
their carers, their idea of the school’s vicinity, learn how to
board and disembark from the means of public transport,
learn coping with more complex terrains, thus acquiring
the basics of orientation & mobility, leading up to later independence.
Since 1996, children have been allowed movement outside the school premises and travel home as long as they
meet all set requirements, in particular, successful completion of the O&m training.
Other important educational factors include preparation for classwork, doing of homework, and musical instrument practising. Striking progress can be identified
especially with children who were originally mainstreamed.
They have especially improved in their classwork preparation, daily living skills and free time utilisation.
During a regular week, children can be involved in
a number of activities. They attend interest circles, e.g., cooking, transport, swimming, show-down, ceramics, computers, drama, chess, physical culture, goalball, horse-riding
therapy, climbing wall, radio hamming, Christian Ecumenical Group. On Wednesdays, the Typhlotourist Group holds
its afternoon outings; the group is led by students from
teacher training colleges.
Another important aspect in the education of visuallyimpaired children is creating and fixing their hygienic habits, maintaining order in their bedrooms, play-rooms and
kitchenettes. Creating and fixing of hygienic habits requires permanent supervision, systematic practice, adequate
progression from simple to more complex tasks, adjusted
to both age and degree of visual impairment. Daily living
skills are being constantly improved to make it possible for
children to apply them in their after-school life. In 2002, we
developed and successfully implemented a system of regular records on daily living skills levels achieved by individual
children. The results are being evaluated and entered in
57
probíhá ve třídě nebo na internátě, kde mají děti vytvořené
podmínky pro soustředění i zrakovou práci (počítač, lupa,
lavice se sklopnou deskou), většinou s individuálním přístupem vychovatele. Některé děti jsou schopné vypracovávat úkoly takřka samy, což podporuje jejich samostatnost
a zodpovědnost, jiné potřebují větší či menší pomoc vychovatele. Žáci 1. ročníku základní školy potřebují zcela individuální vedení při přípravě na vyučování.
Výrazné pokroky udělaly děti, které k nám přestoupily
z běžných škol. Zlepšily se v přípravě na vyučování, v sebeobsluze a využívání volného času.
Děti mají možnost účastnit se během týdne různých volnočasových aktivit. Podle zájmů dětí jim bylo umožněno
navštěvovat různé zájmové kroužky, např. kroužek vaření,
dopravní kroužek, plavání, showdown, keramiku, práce na
PC, dramatický kroužek, šachy, tělovýchovný kroužek, goalball, hipoterapii, lezeckou stěnu, radiokroužek, křesťanské ekumenické sdružení. Ve středu odpoledne se konají
schůzky tyfloturistického oddílu, který vedou studenti pedagogických škol. U všech sportovních aktivit dětí je nutný
souhlas odborného lékaře.
Dalšími odpoledními aktivitami je odpolední vyučování,
výuka hry na hudební nástroj a nepovinné předměty. Podle
těchto aktivit se řídí program skupiny.
Velmi důležité ve výchově zrakově postižených dětí je
vytváření a upevňování hygienických návyků, udržování
pořádku v pokojích, v herně a v čajové kuchyňce.
Vytváření a upevňování hygienických návyků vyžaduje stálý dohled vychovatele, systematické procvičování, přiměřený postup od jednoduchého
k složitějšímu odpovídající věku a zrakové vadě.
Pokud dítě nezvládá určitou dovednost, je třeba ji
procvičovat častěji. Daří se nám zlepšovat sebeobslužné činnosti, aby je děti uměly používat v běžném životě. V roce 2002 jsme vytvořili a začali
využívat dnes již osvědčený systém pravidelných
záznamů o dosažené úrovni sebeobslužných dovedností jednotlivých dětí. Výsledky se hodnotí
a zapisují do tabulek, ve kterých jsou činnosti zaznamenány. Vychovatelky je průběžně vyplňují,
tím je zaručeno, že žádná důležitá činnost nebude
vynechána. Z toho pak vyplývají další úkoly pro vychovatelky nebo učitelky a jednotlivé děti.
Udržování pořádku vyžaduje určitý systém
a soustavnost. U zrakově postiženého dítěte je
třeba, aby vědělo, kam si dalo své věci, oblečení,
jídlo, nádobí, knihy atd. Učíme děti udržovat pořádek ve skříni, nočním stolku, v pokoji, s ohledem
na ostatní spolubydlící. Od roku 1996 má každé
58
the tables of relevant activities. The tables are being filled
in on a routine, regular basis, which guarantees that no
important activity be omitted. The recorded findings represent a basis for further tasks to be carried out by carers,
teachers and individual children themselves.
The maintaining of order requires a system approach.
A visually-impaired child needs to know where he/she has
been putting his/her things, clothing, food, cutlery, books,
etc. We teach children to keep order in their wardrobes,
bedside tables and bed-rooms with regard to their roommates. Since 1996, every child has his/her own personal
locker. Carers explain to and practise with children most
appropriate arrangement of their personal belongings.
Children share in washing of both fittings and fridge of
their tea kitchenette.
All children in senior forms are required to use fork and
knife for eating; they can cut meat, side-dishes and trimmings, load the food on fork, spoon the soup, drink from
cups, pour beverages. Children are taught to use knife and
fork from very early age, and the skill is being practised in
the course of every meal. We train transferring of filled dishes, cups and table-clearing.
We also help children learn to give proper greetings, to
make verbal contact with a strange person, which may, for
a visually-impaired individual, be especially difficult.
Our school holds an annual Winter-Camp School, mainly
Opékání špekáčků na škole v přírodě
Sausage Baking in the School Camp
dítě k dispozici zamykací skříň, kde má uložené osobní
věci. Vychovatelka vysvětluje dětem a procvičuje s nimi,
kam co patří. Děti se podílejí na mytí linky a lednice v čajové kuchyňce.
Všechny děti z druhého stupně jedí příborem, krájí
maso, přílohu, nahrnují jídlo na vidličku, umí jíst polévku,
pijí z hrnečku, nalévají nápoje. Odmalička učíme děti
používat příbor a u každého jídla s nimi tuto dovednost
procvičujeme. Trénujeme nošení jídla, pití a odnášení
použitého nádobí.
Také pomáháme dětem s návykem zdravení a dovedností navázat verbální kontakt s neznámou osobou, což je
pro zrakově postižené obzvlášť obtížné.
Naše škola každoročně pořádá zimní školu v přírodě
především pro děti sedmých ročníků. Děti se tam seznamují se zimními sporty – lyžování, sáňkování, bobování.
V červnu jezdí do školy v přírodě všechny děti z celé školy.
Mezi další pravidelné každoroční akce patří oslava Mikuláše, vánoční slavnost, vánoční pohádkový den, Mezinárodní den dětí, přehrávky vážné a zábavné hudby. Ve
skupinách společně oslavujeme narozeniny a svátky dětí.
K častým aktivitám patří besedy s významnými osobnostmi, které do naší školy zve herečka paní Eva Miláčková. Při besedách se děti dozvědí různé zajímavosti ze
života a práce herců, muzikantů, cestovatelů, diplomatů,
studentů herectví a dalších, naučí se komunikovat a klást
otázky, učí se společensky chovat.
Druhým rokem si zajišťujeme předplatné do divadla,
kam chodíme s dětmi čtyřikrát ročně na večerní představení. Děti se střídají, při návštěvě divadla se seznamují
s řadou pojmů z divadelní oblasti (herec, režisér, inscenace, komedie a další). Menší děti navštěvují odpolední
představení Divadla Minor, kde hrají hry pro děti a mládež.
Naše děti reprezentují školu na nejrůznějších sportovních, hudebních a jiných soutěžích. Nejvýznamnější sportovní akcí roku jsou Sportovní hry zrakově postižené
mládeže, v jejichž pořádání se speciální školy střídají
a odkud naše dětí pravidelně vozí medaile. Naše goalballové družstvo hraje během školního roku žákovskou goallbalovou ligu. V soutěži Braillský klíč, kterou střídavě
pořádá naše škola a škola pro děti s postižením zraku
v Brně, dosahujeme dobrých výsledků v rychlosti čtení
Braillova písma. Dramatický kroužek se zúčastňuje každoročně Integračního festivalu slunce s pásmem pohádek.
Dále vystupuje v domově důchodců v Bohnicích a v mateřské škole na Strahově. Dramatický kroužek je důležitý
nejen pro rozvíjení talentu dětí, ale také k rozvoji mluveného slova, správné výslovnosti, paměti, komunikace a kultivace slovního projevu.
for the seven-formers. At this camp, Children get familiar
with winter sports – skiing, tobogganing, bobsleighing. In
June, the Summer-Camp School is open for all children.
Other frequent activities include meeting well-known
personalities brought to our school by actress, Eva Miláčková. In the course of such discussions, children may learn
various interesting stories about life and work of actors,
musicians, explorers, diplomats and others, learn how to
communicate and ask questions, acquire appropriate socialising habits.
It is now in its second year that we have purchased theatre season-tickets; children attend four evening performances per year. While attending a live theatre
performance, children get to know a number of theatre-related terms (actor, director, theatre production, comedy,
etc.). smaller children attend afternoon performances of
plays for the youngest.
Our pupils represent the school at a variety of sporting,
musical and other competitions. The most prominent annual sporting event is called Sports Games of Visually-Impaired Youth hosted each year by a different special school;
our contestants always win a number of medals. During
the academic year, our goalball team plays in the Pupil’s
Goallbal League. Exceptionally good results are achieved in
the Braille Key Contest (a regular Braille-reading competition) held in turns by our school and the sister school for
the blind in Brno.
Each carer cooperates closely with both parents and
form-teachers of children he/she is in charge of, consults
with them children’s academic achievement, at times including homework administration; these stakeholders decide
on common educational approaches and procedures. The
nurse in residence provides carers with information on health condition of children, on diagnosis-related restrictions
and/or on medication changes.
We regard as crucial long-term cooperation with Czech
Blind United (national civic association of the blind); older
children are encouraged to attend interest-based discussions and projections of audio-described movies; Czech Blind
United also provides extensive digital library service.
Our residential quarters are designed to generate domestic atmosphere, to encourage the building of long-term
friendships and firm relationships, to teach children mutual tolerance and communication, and to create pleasant
group environments in which they are to spend a substantial part of their days. Children should learn to properly
utilise their free time, spending it in restful and energy-generating activities full of inspiring experience for their everyday life.
59
Vychovatelé při pátečních odjezdech dětí
domů pravidelně komunikují s rodiči, informují
je o pokrocích nebo
problémech dítěte. S rodiči dětí, které domů odjíždějí samostatně, vše
konzultují telefonicky.
Každý vychovatel spolupracuje s třídními učiteli svěřených dětí,
probírá s nimi prospěch
dětí, někdy i zadání domácích úkolů, volí společný postup při
nedostatečné domácí
přípravě žáka. U školní
zdravotní sestry se vychovatel informuje
o zdravotním stavu dítěte, o omezeních plynoucích z diagnózy či
o případných změnách
v medikaci. Školní psycholožka je vychovateli
k dispozici při řešení výchovných problémů, konzultuje s ní náhlé změny v chování
dítěte a domlouvají se na společném výchovném postupu.
Velkou podporou pro školu je místní Sdružení rodičů,
které se podílí na zajištění školy v přírodě nebo zprostředkovává různé dary, které děti dostávají při besídkách, oslavách a jiných akcích.
Dále škola spolupracuje s Občanským sdružením pro
podporu Tyfloturistického oddílu, který pořádá výše zmíněné středeční schůzky, připravuje pro děti i jiné volnočasové aktivity (jedno a vícedenní výlety do přírody, vodácký
výlet, jarní lyžařský a letní tábor a jiné) a spolupracuje se
školou, např. při oslavě Mezinárodního dne dětí.
Důležitá je dlouholetá spolupráce se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých v Krakovské ulici v Praze,
kam starší děti chodí na besedy, do knihovny a do kina, kde
promítají filmy komentované pro nevidomé.
Stěžejní je, aby se děti cítily na internáte příjemně a domácky, navázaly přátelství a pevné vztahy, naučily se vzájemné toleranci a komunikaci a vytvořily si mezi sebou za
pomoci vychovatelů hezký kolektiv, ve kterém tráví velkou
část dne. Je důležité, aby se naučily správně využívat svůj
volný čas a strávily ho při aktivitách, při nichž si dostatečně
60
Přehled výchovné práce v mateřské škole, záznam
ze školního roku 1949/50
Outline of pre-School Educational Activities, a Document
from Academic Year 1949/50
Present-Day After-classes
day-centre & Club
Marcela Karamová, Carer
Since the academic year 1993/94, the school operates an
after-classes day-centre & club catering for day-schoolers
who live in Prague and not in the school’s residential facility. Main activities include recreational and interest-based
occupations, assistance in class-work preparation, etc.
After-school centre activities are co-ordinated with the
residential facility programme. We share in all school-organised events such as cultural undertakings (theatre- and
concert-going), sessions of Ms. Eva Miláčková with prominent personalities, sports activities (swimming, school goalbal and showdown tournaments); our day-schoolers
regularly participate in Annual Sports Games of VisuallyImpaired Youth.
odpočinou a načerpají energii a při nichž získají nové zkušenosti, které budou moci využít ve svém každodenním životě.
Školní družina a školní klub
v současné době
Marcela Karamová, vychovatelka
Nedílnou součástí školy je od školního roku 1993/94 školní
družina a školní klub. Jejich úkolem je realizovat výchovně
vzdělávací cíle mimo vyučování pomocí odpočinkových aktivit, rekreačních a zájmových činností, vhodným způsobem pomáhat s přípravou na vyučování. K dětem
přistupujeme individuálně a dodržujeme zásady duševní
hygieny.
Činnost družiny je koordinována s programem internátu. Účastníme se i akcí školy jako například návštěvy kulturních pořadů (divadel, koncertů), besed herečky pí Evy
Miláčkové s významnými osobnostmi, sportovních akcí
(plavání, školních turnajů v goalballu a showdownu) a pravidelně se účastníme Sportovních her pro zrakově postiženou mládež.
Děti reprezentují školu i na veřejnosti – vystupují s pěveckým sborem a na Integračním festivalu Slunce pro postiženou mládež. Každoročně se zúčastňujeme školy
v přírodě.
V současné době družinu a klub navštěvuje 21 pražských dětí, které jsou rozděleny do tří výchovných skupin.
K dispozici mají dvě třídy, které jsou vybaveny hračkami,
hrami, stavebnicemi, počítači, televizí s videem, televizní
lupou, materiálem pro výtvarnou a pracovní výchovu. Děti
mohou navštěvovat další prostory školy, stejně jako děti
internátní (třídy, knihovnu, internetovou pracovnu, keramickou dílnu, tělocvičnu, pracovny a zahrady). Na školní
zahradě mohou využívat pískoviště, houpačky, průlezky,
kolotoč, skluzavky, koloběžky a jízdní kola. Velký zájem
mezi dětmi je o práci v zájmových kroužcích. Dvě třetiny
dětí z družiny a klubu navštěvují kroužky, které již byly
uvedeny výše.
Děti chodí pravidelně na vycházky, které jsou tématicky
zaměřené podle jejich zájmu a ročního období a jsou vhodným doplněním učiva. Zaměřujeme se na poznávání okolí
školy, jeho krásy, historii a proměny. Součástí vycházek je
i procvičování prostorové orientace. Odpoledne mají děti
možnost se připravovat na vyučování a cvičit na hudební
nástroje. V případě potřeby se mohou poradit s vychovatelkou. Snažíme se o zlepšování přístupu dětí k plnění
školních povinností a pěstování studijních a pracovních návyků.
Our day-schoolers are also members of the School Choir
which gives frequent public performances.
At present, both after-classes day-centre and club cater
for 21 children living in Prague; the children are divided
into three educational groups. Their quarters are equipped
with toys, games, building kits, computers, videoplayer &
TV set, CCTV, handicraft and arts materials, etc. Dayschoolers may utilise all other facilities in the same way as
children in residence; these include classrooms, library, internet room, ceramics workshop, gymnasium, workrooms
and school gardens. The school garden offers a sandpit,
rockers, climbing frames, merry-go-round, slides, scooters
and bicycles. Day-schoolers are actively involved in interest
circles. Two thirds of day-schoolers attend the
circles/groups referred to above.
Day-schoolers undertake regular thematic walks, reflecting their interests and seasons; these represent appropriate complements to classes. We concentrate most on
getting familiar with the vicinity of our school, with its historical beauties and metamorphoses. In the course of our
walks, we also train mobility & orientation. During their afternoon programme, day-schoolers can do their class-work
preparation and practise their musical instruments.
Procházka s dětmi na škole v přírodě
A Walk with Children during Open-Air School
61
Poradenství
PaedDr. Nasťa Páchová,
Mgr. Šárka Fričková, speciálně pedagogické centrum
Vzdělávání a výchova zrakově postižených dětí má velmi
dlouhou tradici. Důkazem toho je, že naše škola slouží
vzdělávání zrakově postižených již 200 let. Období založení školy se s dnešní situací již nedá porovnat. Metody,
postupy i pomůcky při vzdělávání zaznamenaly obrovský
rozvoj. Co však poměrně dlouho chybělo rodičům dětí se
zrakovým postižením, byly informace, jak postupovat při
výchově jejich dětí a možnost rozhodování, kde bude dítě
vzděláváno. Tato situace se začala měnit poměrně nedávno
i u nás.
V 80. letech minulého století vznikla v naší škole neformální tyflopedická poradna. Byla zřízena pro rodiče předškolních dětí s těžkým zrakovým postižením. Vznikla
z potřeby poskytnout mimopražským rodičům, kteří nechtěli nebo nemohli z různých důvodů umístit své dítě
v mateřské škole s celotýdenní péčí, kvalifikované informace o výchově a vzdělávání jejich zrakově postiženého dítěte. Cílem bylo připravit děti co nejlépe na vstup do
mateřské, základní nebo zvláštní školy pro nevidomé.
V této době nebylo možné vzdělávat postižené děti v běžných školách a jejich umístění ze vzdálenějších míst do internátu bylo nezbytné.
V poradně pracovala psycholožka, učitelky a sociální
pracovnice. Všechny měly dlouhodobé zkušenosti s výchovou a vzděláváním zrakově postižených. Schůzky s rodiči
se v poradně konaly pravidelně jedenkrát měsíčně.
Se společenskými změnami po roce 1989 docházelo
k podstatným změnám i v českém školství. Začala se postupně prosazovat myšlenka integrace postižených dětí
do běžných škol tak, jak byla již realizována v některých
vyspělých státech.
Pro rodiče zdravotně postižených dětí se tak vytvořila
možnost širšího výběru vhodné školy bez nutnosti umístit
dítě v internátě. Aby byla zajištěna kvalita vzdělávání těchto dětí a odborné vedení učitelů běžných škol v otázkách
speciálně pedagogických postupů, začala vznikat většinou
při speciálních školách pedagogická centra s odborníky
v dané oblasti.
Naše speciálně pedagogické centrum (SPC) bylo zřízeno
ministerstvem školství 1. 1. 1993 a svou činností navázalo
na zkušenosti dřívější poradny.
Speciálně pedagogické centrum poskytuje poradenské
služby dětem se zrakovým postižením, jejich rodičům, pedagogům a všem ostatním, kteří jsou zainteresováni při in-
62
Counselling services
PaedDr. Nasťa Páchová,
Šárka Fričková, M.A., Special Education Centre
Education of visually-impaired children has had quite
a long tradition. It is evidenced by the fact that our School
has catered for education of the visually-impaired for the
last 200 years. The founding period is totally incomparable
with the present-day situation. Education methods, procedures and teaching aids have made immense progress.
What, however, parents of children with visual impairments were lacking for quite a long time was information
how to proceed when educating their children, and a possibility to decide where their child will be educated. In this
country, the described situation began to change comparatively recently.
In the 1980s, our School set up an informal typhlopaedic
counselling service. It was designed for parents of preschool children with severe visual impairments. It was established in response to the need of providing extra-Prague
parents, who, due to various reasons, did not want or
could not place their child in a residential nursery school,
with qualified information on educating and teaching a visually-impaired child. The aim was to prepare children adequately for entering pre-school, primary school or mental
handicap school for the blind. At that time, it was more or
less impossible to educate disabled children in regular
schools, and thus it was necessary to place children from
more distant location in our residential facility.
The counselling centre consisted of a psychologist, teachers and a social worker. The staff had long-term experience in educating and teaching of the visually-impaired.
Sessions with parents were held regularly once a month.
Social changes after 1989 have also brought radical
changes in Czech educational system. The idea of mainstreaming disabled children has gradually been gaining
ground in a similar manner as was already the case in
some advanced countries.
Parents of disabled children were thus acquiring wider
range of choices of a suitable school without having to
place their child in a residential facility. In order to ensure
appropriate educational quality for those children as well
as professional guidance of regular school teachers in special education issues, mostly special schools began to establish special education centres composed of relevant
professionals.
Our special education centre (SEC) was instituted by Ministry of Education on Jan. 1. 1993 and, in its activities, it
tegraci. Poskytuje poradenské služby také žákům Školy Jaroslava Ježka a jejich rodičům, popř. dalším zájemcům.
Pracovní tým tvoří v současné době psycholožka, dvě
speciální pedagožky a sociální pracovnice.
Konkrétní náplní naší práce je vyhledávání dětí se zrakovým postižením (depistáž), speciálně pedagogická a psychologická diagnostika, základní sociálně právní
poradenství, poradenské návštěvy v rodinách a v integrujících školách, vytváření odborných posudků a doporučení
na tvorbu individuálních vzdělávacích plánů, poradenství
pro učitele a asistenty pedagoga integrovaných žáků,
pomoc při hledání vhodného zařízení pro integraci, půjčování speciálních pomůcek do rodin i do škol, půjčování odborné literatury, pořádání dnů otevřených dveří pro
rodiče, děti a pedagogy integrujících škol ve Škole Jaroslava Ježka, konzultace se studenty středních a vysokých
škol, organizování seminářů pro rodiče integrovaných dětí
atd.
Úspěšnost integrace dětí se zrakovým postižením do
škol běžného typu záleží na mnoha faktorech. Je to především vstřícnost školy myšlence integrace, osobnost integrujících učitelů a asistentů pedagoga, osobnost dítěte,
motivující a pomáhající rodina a mnoho dalších okolností.
Snažíme se proto neprosazovat „integraci za každou
cenu“, ale vždy a v každém jednotlivém případě velmi citlivě zvážit ze všech úhlů pohledu situaci a pomoci tak rodičům správně se rozhodnout předložením všech důležitých
faktů, aby oni i jejich zrakově postižené dítě byli co nejspokojenější. Naším společným cílem je samostatný soběstačný člověk a naším úkolem je najít k tomuto cíli
optimální cestu.
has continued in the tracks of the previous Counselling
Centre.
The Special Education Centre provides counselling services for children with visual impairment, their parents, pedagogues and all stakeholders involved in mainstreaming.
It also provides counselling services to Jaroslav Ježek School
pupils and their parents, and/or to other interested parties.
At present, our team consists of a psychologist, two special educators and a social worker.
We specifically conduct the screening of children with visual impairment, special education & psychological diagnostics, basic social counselling in legal matters, family &
mainstreaming schools visits, expert assessments and recommendations related to the compilation of Individual
Educational Plans, counselling services for teachers & assistant teachers working with mainstreamed pupils, assistance in identifying a suitable mainstreaming facility,
loaning of adaptive equipment to both families and
schools, loaning of professional literature, holding of OpenDay events for parents, children and mainstreaming pedagogues in Jaroslav Ježek School, consultations with
secondary-school & university students, seminars for parents of mainstreamed children, etc.
The success of integration of visually-impaired children
in regular schools depends on many a factor. These include,
above all, the accommodating atmosphere in the mainstreaming facility, personal qualities of integrating teachers & assistants, personal qualities of the child,
motivating & helping family as well as a number of other
aspects. Consequently, we do not promote the idea of
“mainstreaming at all costs“, but always, in all individual
cases, we emphatically assess the situation from all possible
angles, thus enabling parents to take informed choice; we
put forward all important facts in order to make both
them and their visually-impaired child as comfortable as
possible. Our common aim is to form an independent and
self-sufficient individual, our task being to designate an optimum route to achieving this aim.
Diagnostika dítěte před vstupem do školy
Diagnosing a Child before Enrolment
63