34 Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu

Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
ORIGINÁLNE PRÁCE
Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnózy?
Rozvaha z pohledu kliniků zabývajících se problematikou vertebrogenních onemocnění
Is it sufficient to use the available imaging methods of disc herniation
to determine diagnosis?
Clinician´s Perspective on the Problems Associated with Spinal Disorders.
1
Eva Nováková, 2Michal Říha, 3Hana Šolcová, 4Jana Letáková, 5Martin Häckel
1,2
Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Česká republika
3
Centrum léčby pohybového aparátu Vysočany Praha 9, Česká republika
4
5
Neurologická ambulance Praha 6, Česká republika
Neurochirurgická klinika 1. LFUK a IPVZ, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Česká republika
SOUHRN:
Autoři se zamýšlejí nad současnou praxí a možnostmi léčby bolestí páteře. S využitím poznatků evidence based medicine ukazují jiný náhled na běžně užívané postupy a diskutují míru přesnosti i možnosti diagnostiky ve vztahu k léčbě onemocnění. Vyzdvihují potřebu změny algoritmu vyšetřování a následné léčby nemocných s klinicky dominující
bolestí páteře. Navrhují diagnostický postup u vertebropatů doplnit o specifické mechanické vyšetření a předkládají
upravený algoritmus celého diagnosticko-léčebného postupu u nemocných s degenerativním onemocněním páteře.
Klíčová slova: degenerativní onemocnění páteře, randomizovaná kontrolovaná studie,bolest páteře, segment páteře, meziobratlová ploténka, radiodiagnostika, Mechanická Diagnostika a Terapie.
SUMMARY:
The authors consider the current practice and possibilities of treatment of spinal pain. From the perspective of evidence-based medicine they present another view of common methods, emphasizing the need for precise diagnosis
in relation to treatment of the disorder. They also underline the need for changes in the algorithm of the physical examination and treatment of patients suffering from pain in the spine. They suggest that diagnostic assessment should
also include specific mechanical assessment, and they present the adjusted algorithm of diagnostic and therapy of
patients with degenerative spinal disorder.
Key words: degenerative spinal disorder, randomised controlled trial, spinal pain, spinal segment, intervertebral
disc, radiodiagnosis, Mechanical Diagnosis and Therapy.
Bolesti páteře jsou častým důvodem návštěv
pacientů u praktického lékaře, neurologa, ortopéda, neurochirurga, rehabilitačního lékaře
nebo fyzioterapeuta. Diagnóza je často určována ze zobrazovacích vyšetření dle nálezů
degenerativních změn na páteři a jejich význam bývá mnohdy přeceňován. Degenerativní onemocnění páteře (DOP) je neodmyslitelně
34
spojeno se zátěží páteře při bipedální lokomoci
vlastní lidskému druhu. Např.u kavkazského
typu nalezneme radiologické známky DOP až
u 40% jedinců mladších 30 let, některé studie
uvádějí radiologicky pozitivní nálezy až k 90%
u populace v páté dekádě [������������������
�������������������
19,23]. Obecně panuje shoda, že jen velmi malá část této veliké skupiny si stěžuje na obtíže v bederní ob-
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
lasti nebo má jiné klinické projevy související
s DOP.Boos et al(1995) uvádí poměrně vysoké
procento pozitivních radiologických nálezů výhřezu disku u asymptomatických jedinců (46
symptomatických bylo porovnáváno s 46 asymptomatickými jedinci vykonávajícími povolání
s vibrační zátěží, zvedáním břemen, sedavá
zaměstnání atd.). Výsledky nijak nepotvrdily
korelaci mezi skupinou s klinicky manifestními
příznaky (bolest) a skupinou s pozitivním grafickým nálezem (výhřez). Potvrdila se jen známá
(graficko-klinická) souvislost mezi radiologicky (MR) potvrzenou kompresí míšního kořene
a kořenovými příznaky (iritace, zánik). Studie
uvádějící nejvyšší korelaci bolesti beder a radiologického nálezu diskopatie v segmentech
L4/5 a L5/S1 [23] nepůsobí příliš přesvědčivě,
neboť jednotlivé segmenty bederní páteře jsou
vystaveny různému biomechanickému zatížení
[34], ale díky největší fyziologické zátěži (bipedální lokomoce) bývají nejvíce postiženy (nejčastější pozitivita MR nálezů výhřezu) i ve skupině zcela asymptomatických jedinců [8,23].
Více zastánců mezi současnými autory má
korelace radiologicky pozitivních projevů DOP
a bolestí bederní páteře, které nezohledňují jen
výhřez disku, ale grafické (dnes hlavně MR)
projevy degenerace celého segmentu (včetně
diskopatií typu „black-disc phenomena“ spolu
se změnami kosterní a vazivové tkáně). Široce
citovaná je Modicova stupnice (MC) založená
na MR nálezech, která své jednotlivé stupně
(MC I-III) vsazuje zároveň do klinické korelace.
Přesto Modicovi kritici nalézají stejné změny
také u zcela asymptomatických jedinců [26].
Proto i Modicova stupnice (MC) na potvrzení klinické korelace v rámci nejpřísněji parametrovaných studií, kontrolovaných Cochrane laboratoří stále čeká. Není ani jasné, jaké
jsou možnosti zpětného ovlivnění MC terapií,
k tomu bude třeba dalších studií [2,58]. Ani velké Cochrane -kontrolované studie neprokazují
vliv zpřesňování diagnostiky (plošné zavádění
MR vyšetření u DOP) na kvalitu léčby. Jejich
závěry jen potvrzují nezbytnost MR při vylučování závažné patologie a upřesnění nálezu
u nemocných indikovaných k chirurgické léčbě
[6,19,20,25]. Nicméně, kromě odhalení závaž-
né patologie, popis nálezů běžné degenerace
na MR nebývá vždy jednoznačný [39].Radiolog
a klinik se shodují z hlediska posouzení úrovně
a místa herniace, alepřesné určení morfologie
změn v disku je obtížné, radiologové nedosahují konsenzu - kappa 0.24 [40].Proto bychom
měli zvážit, zda-li detailní popisy degenerativních změn jsou natolik důležité k diagnostice
a následné péči o pacienty s bolestmi páteře.
Např. Kleinstuck et al (2006) popisují,že ačkoliv
na MR nejméně v jednom bederním segmentu
našli 89% degenerace diskustupeň 4 nebo 5,
74% protruze disku, 60% vysoké zóny intenzity
a 62% endplate/kostní změny, přesto tito pacienti dosáhli zlepšení po 3měsíční konzervativní
terapii – cvičením, a tato zlepšení se nezávisle
na stupni poškození nijak neměnila ani po 12
měsících od ukončení terapie.Letité smýšlení
o nutné souvislosti pozitivního degenerativního nálezu na MR s klinikou (15ti-leté sledování
sportovců a nesportovců) se nepotvrzuje [5].
Recentní využívání dynamické MR je považováno za více specifické vyšetření k průkazu patofyziologie disku v neutrálním, flekčním
a extenčním postavení, zejména u symptomatického kořenového dráždění [58]. Podle autorů
Neuschwandera et al (2010) z „University of California“ ze San Diega se ukazuje, že různá zátěž meziobratlové ploténky (včetně výšky a asymetrie) vstoje na MR může souviset s bolestí
v bederní páteři. Současně Arun et al (2009)
dokumentují pomocí MR různé stupně difúze
(objemové parametry) meziobratlové ploténky
při zátěži a v odlehčení (u osmi dobrovolníků
sledovali 40 intaktních meziobratlových plotének). Závěry ukazují, že při protrahované zátěži
dochází ke zpomalení difúze v meziobratlové
ploténce (tj. snížení výživy), což je v současnosti pokládáno za jednu z hlavních příčin degenerace meziobratlové ploténky. Alyas et al (2008)
v přehledném článku u normálních a symptomatických nálezů na páteři (MR ve flexi, extenzi, rotaci, vstoje, vleže) shrnuje, že při spinální
stenóze měkkých struktur jako jsou ligamenta,
disk, durální vak, tuk, nervový kořen, najdeme
vstoje spíše patologický nález než vleže.
Předpokládáme-li, že v závislosti na historii zatěžováníse během pohybu či změny pozice těla
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
35
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
struktura, výživa a další faktory ovlivňující biomechanické vlastnosti meziobratlové ploténky
mění, měli bychom se zamyslet, zda-li specificky zaměřenáléčbaovlivní nejen kliniku, ale
i vlastní strukturu disku.V poslední studii (zatím
na malém vzorku 20 lidí) se ukázalo, že u pacientů, kde došlo ke snížení bolesti o 2 stupně při
specificky vybraném extenčním cvičení včetně
10 minutové mobilizace do extenze, bylo zaznamenáno na MRI zlepšení difúze – změna
objemových parametrů v meziobratlové ploténce L5/S1.Naopak u těch, kteří snížení bolesti
neudávali, k žádné změně v difúzi nedošlo [7].
Obr. č. 1.
Obr. 1
Obr. 2
V ČR není prozatím přístup k dynamické MR
tak snadný jako v zahraničí, proto snaha Koláře et al (2010) určit stupeň poškození meziobratlové ploténky podle dynamické MR vleže
s aktivací stabilizačních svalů zasluhuje více
pozornosti a také větší vzorek pacientů, včetně
dlouhodobého sledování. Kolář a kol. udávají:
„V případě vychýlení segmentu od neutrálního
postavení hovoříme o posturální instabilitě“.
Současně autoři hovoří o „poruše stability a dynamiky chování disku“,nicméně posuzování
„instability“ segmentu pouze podle semiflekčního postavení obratlů vleže se nemusí ukázat
36
jako dostatečné k posouzení obrazu skutečné
zátěže páteře vstoje. Na rozdíl od autorů (Kolář), kteří se odvolávají na podobný stav stabilizačních svalů v řadě různých situací, my
se domníváme, že komplexní závěry o stavu
disku nelze odvozovat pouze ze zobrazování
stavu v poloze vleže (na zádech) v semiflexidolních končetin. Navíc, z anamnézy nemocného v kazuistice vyplývá, že v době vyšetření
mohla být jeho páteř blokována v extenzi. Dle
literatury [38,43,45,50] se může extenční blokáda každým dalším semiflekčním násilím spíše zhoršovat a následně logicky snižovat také
samu stabilitusegmentu. Předtím, než podobným úvahám dáme prostor při posuzování indikace chirurgických intervencí - protektivních
předních nebo zadních stabilizací, bylo by s výhodouvšechny předpoklady ověřit v dostatečně
validních studiích..
Autoři jako McKenzie (1981, 2003, 2006), Mulholland (2008), Spitzer (1995), Lewit (2010),
Page et al (2010) a další upozorňují již mnoho
let na vzájemný vztah funkce a struktury v lidském těle. Na základě dosud uvedených výsledků a úvah se v těchto souvislostech nabízejí 2 hlavní otázky:
1)Neměly by se běžné a zažité vyšetřovací
metody doplnit o nový pohled (např. o specifické mechanické vyšetření)?
2)Neměl by se podle výsledků změnit zažitý
algoritmus celkové léčby včetně fyzioterapie vertebropatů?
Na základě vlastní i literární zkušenosti autoři
dokladují (např. Nováková, 2009), že diagnos-
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
tika vertebropatů jen podlekliniky, zobrazovacích metod, odchylek držení těla, síly svalů,
svalových souher, stavu motorického vývoje
a velikosti rozsahu pohybu, není dostatečná
(obr. č. 2.).
Zažitá teoretická schémata (jako např. Krejčová a kol., 1984; Lewit, 2003, aj.), užívaná při
diagnostice vertebrogenních poruch se od dob
jmenovaných autorů v praxi příliš nezměnila.
A to ani přes rozsáhlou osvětovou a publikační činnost současných autorů z různých oborů
medicíny [32,51,54]. Zásadní průlom neznamená ani publikační činnost následníků Jandovy školy (v ČR Kolář, v USA např. Page et
al, 2010), ani jedna z publikovaných prací není
dokladována dostatečně validními (randomizovanými) výsledky. Současná literatura nevidí
bolest páteře jako patofyziologický proces generovaný jen z jediného zdroje.Ukazuje se, že
u diagnostiky vertebopatií je přínosnějšísledování klinických příznaků zároveň při dynamické
i při statické zátěži. Spitzer et al (1995) popsal
tuto strategii již v r. 1987. „Sledování bolestivého chování (reakce) namísto pozorování
anatomických struktur vede ke spolehlivější diagnóze.“
R. Donelson (2007) ve své knize popisuje, že
mnoho dnešních diagnóz není založeno na solidním, důkazy podloženém vyšetření. Není
žádným překvapením, že terapie nebývá efektivní. Důvodem není špatná kvalita léčby, ale
nedostatečná diagnostika a z toho vyplývající
chybný výběr léčby.Ani vžitý název „ vertebrogenní algický syndrom (VAS)“ neříká nic o původu problému, např. zda je obtíž v držení těla,
v blokádě segmentu na morfologickém podkladu (výhřez) nebo je problém v oslabení autochtonní muskulatury jedince, atd. V praxi jsme
pak svědky výběru léčby pro nemocné s VAS
podle dovednosti či obliby u jednotlivých léčitelůzatímco pravá příčina léčby bývá ignorována
nebo zůstává skryta. Recentní literatura nabízí
řadu návrhů vhodného klasifikačního systému
založeného na členění vertebropatie do lépe
definovaných podskupin [např. 13,17,52]. Mechanická diagnostika a terapie využívátakového členění s velmi dobrým výsledkem (se
staticky vysokou, inter- a intra- testovanou
spolehlivostí [43,45]. Kent et al (2010) podrobili
42 studií hodnocení stran splnění Cochranových kritérií a vyhodnotili čtyři, které je splňovaly. Mezi čtyřmi vybranými byla i známá randomizovaná kontrolní studie Longa a dalších
(2004), která vybírala cíleně zaměřenou léčbu
na základě mechanické diagnostiky. Podobně
jako Kilpikoski et al (2002, 2010) i Long prokazují, že určování centralizace, směrové preference a mechanické klasifikace do syndromů,
vybíranýchna základě individuálně zvolené
pohybové zátěže, přinášívelmi dobré výsledky.
Velkou úlohu při využívání metod Mechanické
diagnostiky a terapie hraje tzv. centralizační fenomén. Centralizačním fenoménem rozumíme
přesun bolesti z periferie (horní či dolní končetiny) směrem k páteři, jako výsledek zátěže při
opakovaném pohybu či setrvání kloubu (páteře)
v extremní poloze. Po vyšetření ustoupí lokální
složka bolesti, centralizovaná bolest může také
vymizet nebo přetrvává. Tento fenomén se považuje za klíčový k určení mechanické/ funkční
diagnózy a léčby u pacientů s VAS a je považován za prognostické vodítko s vysokou hladinou průkaznosti. [1,15,24] (obr.č.3).
Obr. 3
Modelová situace A) zažitý postup:
(vyšetření 25letého muže s bolestí lokalizovanou k levé lopatce,bez neurologických
příznaků)
1) vyšetření - odběr anamnézy (výjimečně
včetně psychosociální), dále objektivní (klinic-
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
37
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
ké – neurologické) vyšetření zahrnující posouzení reflexů, dermatomů a myotomů, funkční
vyšetření rozsahu pohybu a posouzení odchylek držení těla, případně popis stavu z myoskeletálního hlediska(např. nálezy blokovaných
kloubů, paravertebrální spasmus apod.), doplňující paraklinická vyšetření laboratorní (krev,
moč, atd.), nativní RTG postiženého úseku
v základních projekcích – (viz. red flags: Barsa,
Häckel, 2004): výsledkem je vyloučení závažné patologie (malignita,zánět, zlomeniny, instabilita segmentů ohrožujících nervovou tkáň,
těžký stupeň osteoporózy, aj.)
2) stanovení dg.- tj. buď VAS či cerviko-kraniální či -brachiální syndrom (zde) nebo jen vadné
držení těla nebo „posturální instabilita“- a doporučení doposud standardníléčby, tj. péče, se
kterou má fyzioterapeut největší zkušenosti)
3) doporučení ambulantní fyzioterapie nebo
analgetické, event. NSA léčby a vyčkávání
efektu.
4) vyšetření rehabilitačním lékařem – podobný
postup s větším zaměřením na kvalitu svalových souher apod. – stále pod stejnou diagnózou
5) standardní postup s využitím běžně dostupné péče (léčebná tělesná výchova skupinová,
výjimečně ihned individuální, různé typy elektroléčebných, příp. vodoléčebných procedur)
Výsledky: 25% zlepšených, 25% částečně
zlepšených, 25% beze změny, 25% zhoršených nemocných. U všech dochází k recidivě
bolesti[12,22,56,59].
Tab. 1
38
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
B) postup s využitímmechanické diagnostiky (McKenzie klasifikace) a léčby:
1) vyšetření stejné jako u předchozího modelu, ale navíc hodnocení se zaměřením na pohled dynamického a statického zatížení páteře
a hledání fenoménu centralizace
2) stejné jako u předchozího modelu
3) díky posouzení chování symptomů v rámci
testování dynamické a statické zátěže páteře
můžete VAS klasifikovat přesněji viz. tabulka č.
1 (diagnostický algoritmus u páteře a periferních kloubů se jeví spolehlivým ukazatelem –
viz. 92% shoda mezi kliniky, kappa=0.83, May
a Ross, 2009)
4) díky přesnější klasifikaci můžete zahájit specifickou léčbu
Např.v případě derangementu, který patří mezi
nejčastější, jde o špatné postavení kloubních
ploch vůči sobě, tj o blokádu, může pacient získat přesně specifikovanou léčbu zaměřenou
na odstranění blokády – tj cvičení POUZE jedním směrem, nikoliv mnoha směry jako je tomu
zvykem při manipulační léčbě nebo ve skupinovém či individuálně zaměřeném cvičení včetně
využití různých specifických metodik např. ovlivnění hlubokého stabilizačního systému, apod.
Současně se pacient v rámci edukace může
naučit, jak problém řešit sám, jak mu předcházet a nebýt závislým na lékaři či fyzioterapeutovi. Výsledek 70% úspěšnost, 30% vyžaduje
jinou léčbu zaměřenou např. na psychosomatiku či viscerovertebrální obtíže či při progresi
obtíží až neurochirurgickou léčbu apod. Úspěšně uzdravení pacienti minimálně recidivují
[9,10,18,31,37]. V případě, že se bude jednat
o pacienta, který má na MR potvrzený výhřez
meziobratlové ploténky klinicky odpovídající
[20], pak specifikace léčby je nesmírně důležitá
nejen pro šanci uzdravit se konzervativní cestou, ale i z hlediska prevence recidiv.
Rozdíl mezi diagnózou “cervikobrachiální syndrom (CB sy)“ nebo „vadné držení“ nebo“posturální instabilitou“ a „McKenzie klasifikací“
je značný. Pokud máte v ordinaci pacienta
s příznaky odpovídajícímu popisu CB sy, nikdy nemůžete bez specifických hybných testů
přesně určit, zda-li se zaměříte v léčbě na čis-
tě odstraňování blokády či aplikujete techniky
na protažení svalové tkáně a následné posílení, nebo se máte snažit o změnu hybných
stereotypů a ovlivnění stabilizačních svalů či
hlavní a jediný důraz budete klást jen na korekci držení těla, protože právě u tohoto jedince může být hlavní příčinou obtíží pouze
ochablé držení vsedě u počítače. V běžné
praxi se obvykle kombinují všechny popsané
typy léčby dohromady. Proto je úspěšnost velmi nízká. Alarmující je statistika o chronicitě
tohoto onemocnění [21,41,53].
ZÁVĚR:
Současný (standardní, zažitý) postup vyšetřování je nepřesný, zdlouhavý a díky neustále
vzrůstající frekvenci recidiv lze uzavřít, že je nedostatečně efektivní. Ze zkušeností literárních
i vlastních můžeme soudit, že častých chyb se
v diagnosticko-léčebném procesu u vertebropatů dopouštíme zejména:
1)řídíme-li se pouze podle objektivního posouzení rozsahu pohybu, postavení kloubů,
svalových dysbalancí, nebo stavu motorického vývoje, a neopakujeme dostatečně
testování pohybů
2)zaměříme-li se výhradně na radiodiagnostiku, např. popis výhřezu meziobratlové ploténky či dalších patologických změn přilehlých kostěných struktur (Modic I.-III) aj., namísto sledování kliniky a funkčnosti pohybu
včetně psychosociálních aspektů
Přestože je diagnostika a volba následné péče
VAS neustále v procesu inovace [11,16], domníváme se, že uvedených nejčastějších chyb
při diagnostice se lze v daleko větší míře vyvarovat při užití následně navrženého („optimálního“) postupu.
Návrh postupu je vhodný pro pacienty s bolestmi páteře (chronickým, případně akutně zhoršenými, recidivujícími apod.) nehledě k typu
(grafickému nálezu) postižení.
1)vyšetření lékařem k vyloučení závažné patologie (tzv. red flags)
2)odeslání k rehabilitaci, léčba dle mechanické diagnostiky (testování dynamické a sta-
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
39
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
tické zátěže, fenoménu centralizace, periferizace)
3)při nepříznivém průběhu po 3-5 návštěvách
u fyzioterapeuta odeslání ke specialistovi –
pokud neprošel diagnostikou dle MDT, pak
nejprve fyzioterapeut specialista v MDT,
poté rehabilitační lékař, neurolog, ortoped
nebo neurochirurg k diferenciálně diagnostickému došetření
Výhody navrženého postupu:
1)specifikace široké diagnózy vertebrální algický syndrom, umožňující cílenější léčbu
2)kratší doba léčby, celkově efektivnější
3)levnější péče, bez zbytečného přetěžování komplementu –paraklinických vyšetření,
atd.
4)méně případů recidivujících a chronických
bolestí
5)doplnění vzdělání v MDT je dostupné
od roku 2004 v českém jazyce
Nevýhody navrženého postupu:
1)nový pohled, který znamená změnu uvažování a organizaci
2)nedostatek proškolených odborníků
Rizika navrženého postupu nenacházíme.
Celý postup je jednoznačně méně organizačně náročný a může napomoci snížit chybovost na všech úrovních. Kromě toho, navržený
koncept nikomu neodepírá možnost zralé diagnosticko-terapeutické úvahy terapeuta, pouze
zdravě eliminuje nežádoucí improvizaci, a to
v duchu evidence based medicine.
LITERATURA:
1. Aina, A. – May, S. – Clare, H. 2004. The centralization phenomenon of spinal symptoms – a systematic review. Man
Ther. 2004. 9:134 – 143.
2. Albert, H. – Pedersen, H. – Manniche, C. – HøilundCarlsen, P. F. 2009. PET imaging in patients with Modic
changes. Nuclear-Medizin.2009. 48(3):110 – 2.
3. Alyas, F. – Connell, D. – Sajfuddin, A. 2008. Upright positional MRI of the lumbar spine. Clinical Radiology. 2008.
63(9):1035 – 48.
4. Arun, R. – Freeman, B. J. C. – Scammell, B. E. – McNally,
D. S. – Cox, E. – Gowland, P. 2009. What influence does
sustained mechanical load have on diffusion in the human
40
intervertebral disc? An in vivo study using serial postcontrast magnetic resonance imaging. Spine. 2009. 34(21):
2324 – 2337. 2009 ISSLS Prize Winner.
5. Baranto, A. – Hellstrom, M. – Hellstrom, M. – Cederlund,
C.G. – Nyman, R. – Swärd, L. 2009. Back pain and MRI
changes in the thoraco-lumbar spine of top athletes in
four different sports: a 15-year follow-up study. Knee Surg
Sports Traumatol Arthrosc. 2009. 17(9): 1125 – 34.
6. Barsa, P. – Häckel, M. 2004. Systém „červených praporků“
v diagnostice a terapii bolestí zad. Bolest, Suppl. 2004.
2:15 – 19.
7. Beattie, P. – Arnot, C. – Donley, J. – Noda, H. – Bailey, L.
2010. The immediate reduction in low back pain intensity
following lumbar joint mobilization and prone press-ups
is associated with increased diffusion of water in the L5S1 intervertebral disc. J Orthop Sports Phys Ther. 2010.
40(5):256 – 264.
8. Boos, N. – Rieder, R. – Schade, V. – Spratt, K. F. – Semmer,
N. – Aebi, M. 1995. The diagnostic accuracy of magnetic
resonance imaging, work Perception, and psychosocial
factors in identifying symptomatic disc herniations. Spine
1995. 20(24): 2613 – 2625.
9. Brennan, G. – Fritz, J. – Hunter, S. – Thackeray, A. – Delitto, A. – Erhard, R. 2006. Identifying subgroups of patients
with acute/sub-acute “non-specific” low back pain. Spine.
2006. 31: 623 – 631.
10. Browder, D. A. – Childs, J. D. – Cleland, J. A. – Fritz, J.
M. 2007. Effectiveness of an extension-oriented treatment
approach in a subgroup of subjects with low back pain:
a randomized clinical trial. Phys Ther. 2007. 87:1608 –
1618.
11. Cook, Ch. – Hegedus, E. 2011. Diagnostic utility of clinical
tests for spinal dysfunction. Man Ther. 2011. 16: 21 – 25.
12. Drift, P. R. – Macfarlane, G. J. – Papageorgiou, A.C. –
Thomas, E. – Silman, A. J. 1998. Outcome of low back
pain in general practice: a prospective study. BMJ. 1998.
316:1356 – 1359.
13. Donelson, R. 2004. Evidence-based low back pain classification. Eur Med Phys. 2004. 40: 37 – 44.
14. Donelson, R. 2007. Rapidly reversible low back pain. An
evidence – based pathway to widespread recoveries and
savings. SeflCare First, LLC. 2007.
15. Edmond, S. L. – Werneke, M. W. – Hart, D.L. 2010. Association between centralization, depression, somatization,
and disability among patients with nonspecific low back
pain. J Orthop Sports Phys Ther. 2010. 40(12):801 – 810.
16.Foster, N. E. – Hill, J. C. – Hay, E. M. 2011. Subgrouping
patients with low back pain in primary care: Are we getting
any better at it? Man Ther. 2011. 16:3 – 8.
17. Fritz, J. – Delitto, A. – Vignovic, M. – Busse, R. G. 2000.
Interrater reliability of judgements of the centralization
phenomenon and status change during movement testing in patients with low back pain. Arch Phys Med Rehab.
2000. 81: 57 – 61.
18. Fritz, J. – Delitto, A. – Erhard, R. E. 2003. Comparison of
classification-based physical therapy with therapy based
on clinical practice guidelines for patients with acute low
back pain: a randomized clinical trial. Spine. 2003. 28:
1363 – 71.
19. Häckel, M. 2008. Diferenciální diagnostika bolestí zad.Ortopedie. 2008. 2: 167 – 170.
20. Häckel, M. – Barsa, P. – Masopust, V. 2004. Výhřez meziobratlové ploténky – doporučení ke klasifikaci v rámci diskopatie. Bolest, Suppl. 2004. 2: 8 – 12.
21. Hayden, J. – van Tunder, M. – Tomlinson, G. 2005. Systematic review: strategies for using exercise therapy to im-
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
prove outcomes in chronic low back pain. Ann Intern Med
2005. 142: 776 – 785.
22. Hillman, M. – Wright, A. – Rajaratnam, G. – Tennant, A. –
Chamberlain, M. A. 1996. Prevalence of low back pain in
the community: implications for service provision in Bradford, UK. J Epidem Comm Health. 1996. 50: 347 – 352.
23. Cheung, K. – Karppinen, J. – Chan, D. – Ho, D. W. H. –
Song, Y-Q. – Sham, P. 2009. Prevalence and pattern of
lumbar magnetic resonance imaging changes in a population study of one thousand forty-three individuals. Spine.
2009. 34(9): 934 – 940.
24. C
horti, A. – Chortis, A. – Strimpakos, N. – McCarthy, C.
J. – Lamb, S. E. 2009. The progostic value of symptom
response in the conservative managment of spinal pain.
Spine. 2009. 34(24): 2686 – 2699.
25. Chou, R. – Fu, R. – Carrino, J. A. – Deyo, R. A. 2009. Imaging strategies for low-back pain: systematic review and
meta-analysis.The Lancet. 2009. 373(9662): 463 – 472.
26. Jensen, T. – Karppinen, J. – Sorensen, J. S. – Niinima¨ki, J. –
Leboeuf-Yde, Ch. 2008. Vertebral endplate signal changes
(Modic change): A systematic literature review of prevalence and association with non-specific low back pain. Eur
Spine J. 2008., 17(11): 1407 – 1422.
27. Kent, P. – Mjøsund, H. L. – Petersen, D. H. D. 2010. Does
targeting manual therapy and/or exercise improve patient
outcomes in nonspecific low back pain? A systematic review. BMC Medicíně. 2010. 8(22): 1741 – 1715.
28. Kilpikoski, S. – Airaksinen, O. – Kankaanpää, M. – Leminen,
P. – Videman, T. – Alen, M. 2002. Interexaminer reliability
of low back pain assessment using the McKenzie method.
Spine. 2002. 15 (27): 207 – 214.
29. K
ilpikoski, S. 2010. Does centralizing pain on the initial visit predict outcomes in adults with low back pain.
A secondary analysis of a randomized controlled trial with
1-year follow-up. Manuelle Terapie. 2010. 14: 136 – 141.
30. Kleinstuck, F. – Dvorak, J. – Mannion, A. F. 2006. Are
„structural abnormalities“ on magnetic resonance imaging
a contraindication to the successful conservative treatment of chronic nonspecific low back pain? Spine. 2006.
31(19): 2250 – 2257.
31. Koes, B. – van Tulder, M. – Thomas, S. 2006. Diagnosis
and treatment of low back pain. BMJ. 2006. 332: 1430 –
1434.
32. Kolář, P. a kol. 2010. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd.
Vydavatelství Galén, 2010. ISBN 9788072626571
33. Kolář, P. – Štulík, M. – Kynčl, M. 2010. Dynamické
vyšetření bederní páteře pomocí magnetické rezonance
– kasuistika. Cesk Slov Neurol N. 2010. 73/106 (4): 438 –
442.
34. Kuo,CH. – Hu, H. – Lin, R. – Huang, K. – Lin, P. – Zhong,
Ch. – Zhong, Z. – Hsieh, M. 2010. Biomechanical analysis
of the lumbar spine on the facet joint force and intradiscal pressure! A realistic finite element study. BMC Musculoskeletal Disorders. 2010. 11(151): 1471 – 2474.
35. Krejčová, H. – Bojar, M. – Doutlík, S. a kol. 1984. Obecná a speciální neurologie I. Obecná neurologie, základy
neurofyziologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
Praha, 1984.
36. Lewit, K. 2003. Manuální léčba. 5.přepracované vydání.
Praha: Sdělovací technika s. r. o ČLSEP, 2003.
37. Long, A. – Donelson, R. – Fung, T. 2004. Does it matter
which exercise? A randomized control trial of exercise for
low back pain. Spine. 2004. 29: 2593 – 2602.
38. Lotz, J. C. – Hadi, T. – Bratton, C. – Reiser, K. M. – Hsieh,
A. H. 2008. Anulus fibrosus tension inhibits degenerative
structural changes in lamellar collagen. Eur Spine J. 2008.
17(9): 1149 – 59.
39. Lurie, J. – Tosteson, A. – Tosteson, D. – Carragee, E. –
Carrino, J. – Kaiser, J. – Sequeiros, R. T. B. – Lecomte,
A. R. et al. 2008. Reliability of magnetic resonance imaging readings for lumbar disc herniation in the spine patient
outcomes research trial (SPORT). Spine. 2008. 33(9): 991
– 998.
40. Lurie, J. – Doman, D. – Spratt, K. F. – Tosteson, A. – Einstein, J. N. 2009. Magnetic resonance imaging interpretation in patients with symptomatic lumbar spine disc herniations comparison of clinician and radiologist readings.
Spine. 2009. 34(7): 701 – 705.
41. Maniadakis, N. – Gray, A. 2000. The economic burden of
back pain in the UK. Pain. 2000. 84: 95 – 103.
42. May, S. – Ross, J. 2009. The McKenzie classification system in the extremities: a reliability study using McKenzie
assessment forms and experienced clinicians. JMPT.
2009. 32 (7): 556 – 563.
43. McKenzie, R. – May, S. 2003. The lumbar spine mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, Spinal Publications,
2003. ISBN 9583647-5-3.
44. McKenzie, R. 1981. The lumbar spine. Mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, Spinal Publications, 1981.
ISBN 473000644.
45. McKenzie, R. – May, S. 2006. The cervical and thoracic
spine. Mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, New
Zealand, Spinal Publications, 2006. ISBN-10 0-95836478-8, ISBN-13 978-0-9583647-8-2.
46. Mulholland, R. 2008. The myth of lumbar instability: the
importance of abnormal loading as a cause of low back
pain. Eur Spine. 2008. 17: 619 – 625.
47. Neuschwander, T. – Cutrone, J. – Macias, B. – Cutrone, J.
C. – Murthy, G. – Chambers, H. G. et al. 2010. The effect
of backpacks on the lumbar spine in children: a standing
magnetic resonance imaging study. Spine. 2010. 35(1): 83
– 88.
48. Nováková, E. 2009. Je možné změnit postupy péče
u bolestí páteře? Rehabil. fyz. lék. 2010. 4:189 – 196.
49. Page, P. – Frank, C. – Lardner, R. 2010. Assessment and
Treatment of Muscle Imbalance. The Janda Approach. Human Kinetice, 2010.
50. Parkinson, R. L. – Callaghan, J. P. 2009. The role of dynamic flexion in spine injury is altered by increasing dynamic load magnitude. Clin Biomech. 2009. 24(2): 148 –
54.
51. Petrovický, P. a kol. 2008. Klinická neuroanatomie CNS
s aplikovanou neurologií a neurochirurgií.Vydavatelství
TRITON, 2008. ISBN 978-80-7387-039-3.
52. Petersen, T. – Thorsen, H. – Manniche, C. – Ekdahl, C.
1999. Classification of non-specific low back pain: a review of the literature on classification systems relevant to
physiotherapy. Phys Ther Rev. 1999. 4: 265 – 281.
53. Říha, M. 2008. Epidemiologie onemocnění pohybového
aparátu – analýza, problematika léčebně preventivních
opatření. Rehabil.fyz.Lék. 2008. 4: 143 – 149.
54. Seidl, Z. – Obenberger, J. 2004. Neurologie pro studium
i praxi. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-2470623-7.
55. Spitzer, W. – Skovron, M. – Salmi, L. – Cassidy, D. – Duranceau, J. – Suissa, S. et al. 1995. Scientific monograph of
the quebec task force on whiplash-associated disorders:
Redefining „Whiplash“ and its management. Spine. 1995.
20, (8S): 2 – 73.
56. Thomas, E. – Silman, A. J. – Drift, P. R. – Papageorgiou, A.
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?
41
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42
C. – Jayson, M. I. V. – Macfarlane, G. J. 1999. Predicting
who develops chronic low back pain in primary care: A prospective study. BMJ. 1999. 318: 1662 – 1667.
57. Zou, J. – Yang, H. – Miyazaki, M. – Morishita, J. – Wei, F.
– McGovern, S. et al. 2008. Missed lumbar disc herniations diagnosed with kinetic magnetic resonance imaging.
Spine. 2008. 33(5): 140 – 144.
58. Zhang, Y. – Zhao, C. – Jiang, L. – Chen, X. – Dai, L. 2008.
Modic changes: a systematic review of the literature. Eur
Spine J. 2008. 17(10): 1289 – 1299.
59. Waxman, R. – Tennant, A. – Helliwell, P. 2000. A prospective follow-up study of low back pain in the community.
Spine. 2000. 25: 2085 – 2090.
Adresa pro korespondenci:
Eva Nováková, Dip. MDT,
Stochovská 530, Praha 6 – Ruzyně, 161 00
Fax:235 301 705
Email: [email protected],
Tel.: 724 001 677
42
© Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky
ke stanovení klinické diagnozy?