Práce se zdrojovou literaturou

Transkript

Práce se zdrojovou literaturou
Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D.
Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu OPPA
„Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti
specifických kompetencí“
Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017
©Autor textu: Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D.
Recenzent: PhDr. Marcela Bergerová, CSc.
Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová
Redakční úprava: Ing. Jaroslav Konůpek
©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012
ISBN 978-80-905109– 4– 4
Zadavatel projektu: Hlavní město Praha
Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1
IČ: 00064581
Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017
OBSAH
PŘEDMLUVA ........................................................................................................................... 6
ÚVOD ........................................................................................................................................ 8
1
2
PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ ........................................................ 11
1.1
Stanovení problému ................................................................................................... 11
1.2
Co je pramen .............................................................................................................. 11
1.3
Knihovny a databáze ................................................................................................. 12
1.4
Výpůjčka a nákup materiálů ...................................................................................... 14
1.5
Elektronické databáze časopisů ................................................................................. 14
1.6
Šedá literatura ............................................................................................................ 15
REŠERŠNÍ METODY ..................................................................................................... 16
2.1
Formulace problému a požadavku ............................................................................. 16
2.2
Volba klíčových slov ................................................................................................. 17
2.3
Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů ............................................................................ 18
2.4
Operátory ................................................................................................................... 18
2.5
Fráze .......................................................................................................................... 19
2.6
Příkazy ....................................................................................................................... 20
2.7
Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše .................................................................. 21
2.8
Metody zpracování pramenů ..................................................................................... 22
2.9
Nákup, či kopie? ........................................................................................................ 22
2.10
3
Excerpce ................................................................................................................. 22
CITACE A PARAFRÁZE ............................................................................................... 24
3.1
Pravidla a náležitosti .................................................................................................. 24
3.2
Funkce citace a funkce parafráze ............................................................................... 24
3.3
Způsoby odkazu na pramen ....................................................................................... 26
3.4
Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání ................................................. 26
3.5
Citování pomocí průběžných poznámek ................................................................... 27
4
5
3.6
Citování pomocí číselných odkazů ............................................................................ 29
3.7
Citace z “druhé ruky” ................................................................................................ 30
POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU ........................... 32
4.1
Interpunkce a typografie ............................................................................................ 32
4.2
Prameny údajů ........................................................................................................... 32
4.3
Transliterace .............................................................................................................. 32
4.4
Jednotky bibliografického odkazu ............................................................................. 33
4.4.1
Jméno autora ...................................................................................................... 33
4.4.2
Název .................................................................................................................. 34
4.4.3
Typ nosiče .......................................................................................................... 35
4.4.4
Vydání ................................................................................................................ 35
4.4.5
Nakladatelské údaje ............................................................................................ 35
4.4.6
Číslování a stránkování ..................................................................................... 37
4.4.7
Identifikátory ..................................................................................................... 37
4.4.8
Lokace informačního zdroje .............................................................................. 37
KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO ODKAZU NA JEDNOTLIVÉ TYPY
ZDROJŮ................................................................................................................................... 38
5.1
Monografie (tištěná a digitální) ................................................................................. 38
5.2
Kapitola v knize ......................................................................................................... 39
5.3
Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu mateřského
dokumentu)........................................................................................................................... 39
6
5.4
Článek v seriálu ......................................................................................................... 40
5.5
Dílo bez primární odpovědnosti (slovník) ................................................................. 40
5.6
Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“) ............................................ 40
5.7
Citování patentů ......................................................................................................... 40
5.8
Citování zákonů, vyhlášek apod. ............................................................................... 41
BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ .. 42
6.1
6.1.1
Typ média ........................................................................................................... 42
6.1.2
Datum vydání, aktualizace a citování................................................................. 42
6.1.3
Dostupnost a přístup ........................................................................................... 43
6.1.4
Požadavky na systém ......................................................................................... 43
6.2
Části elektronických dokumentů ............................................................................... 44
6.2.1
Webová stránka: ................................................................................................. 45
6.2.2
Příspěvek do webového sídla: ............................................................................ 45
6.2.3
Článek z elektronického periodika: .................................................................... 46
6.3
7
Základní struktura bibliografického odkazu .............................................................. 42
Odkazy na audio-vizuální zdroje ............................................................................... 46
6.3.1
Odkazy na film a dokument ............................................................................... 46
6.3.2
Díl seriálu ........................................................................................................... 46
6.3.3
Citování obrazového materiálu .......................................................................... 47
PLAGIÁTORSTVÍ .......................................................................................................... 47
7.1
Definice a druhy plagiátorství ................................................................................... 47
7.2
Důvody a motivy vedoucí k plagiování ..................................................................... 48
7.3
Techniky a postupy při odhalování plagiátů.............................................................. 49
7.3.1
Indicie plagiátorství ............................................................................................ 49
7.3.2
Disciplinární řízení ............................................................................................. 49
7.3.3
Doporučení ......................................................................................................... 50
7.3.4
Postupy při dohledávání důkazů ........................................................................ 51
8
PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU .................... 53
9
LITERATURA ................................................................................................................. 57
PŘEDMLUVA
Skripta Práce se zdrojovou literaturou jsou určena především pro pedagogy a studenty
vyšších odborných škol. Pojednávají o základních pravidlech a postupech práce
s informačními zdroji rozličných médií (elektronická média a tištěné zdroje) a všech možných
přípustných forem, jejichž korektní užívání je nutnou podmínkou úspěšného dokončení
každého vyššího odborného studia. Dotýká se hlavních zásad rešeršních strategií, jakož i etiky
vědecké práce. Nenabízí však pouze výčet klíčových pravidel týkajících se práce s prameny
(spravovaných mezinárodní normou ISO 690), nýbrž nabízí i praktické ukázky nekorektních
postupů, kterých se při vytváření odborných textů studenti nejčastěji dopouštějí.
Smyslem skript je především sloužit jako praktická příručka, která může zprostředkovat první
styk s danou problematikou. Rozhodně neplní roli vyčerpávajícího zdroje, nicméně věříme, že
její prostudování by mělo všechny, kteří pracují s odborným textem (ať již jako jeho autoři
nebo jeho recenzenti), spolehlivě provést úskalími práce s odbornou literaturou. Skripta tak
mohou sloužit jako základní opora pedagoga v rámci procesu vedení a oponování
absolventských prací. Pedagog by měl být nejenom erudovaným odborníkem, který v roli
školitele pomáhá studentovi s realistickým a smysluplným vymezením tématu, jeho
strukturací a s výběrem základního korpusu literatury, nýbrž stejně tak i jeho informovaným
poradcem v záležitosti citačních pravidel.
Text ovšem může sloužit též coby podklad pro výuku v rámci propedeutického semináře,
jehož smyslem je uvést studenty zkraje jejich studia do základních pravidel práce s odbornou
literaturou. Suverénní zvládnutí standardů práce s informačními zdroji má totiž minimálně
dva zásadní efekty. Zaprvé, schopnost korektní práce se zdroji již v rámci prvních písemných
úkolů studentům podstatně usnadní pozdější proces tvorby absolventské práce. Energii a čas,
které bývají v rámci konzultací často stráveny vyjasňováním si pravidel ohledně citací
zdrojových pramenů, lze pak věnovat skutečným věcným problémům a tématům. Zadruhé,
včasné osvojení pravidel práce se zdrojovou literaturou nastoluje situaci, kdy se případné
řešení prohřešků proti etice vědecké práce neodehrává v nepřehledné mlze, nýbrž v jasném
rámci vymezeném explicitními a oběma stranami (studenty i pedagogy) ozřejměnými
pravidly.
Konečně tato skripta mohou sloužit i jako základní metodická příručka pro vytváření
vlastních odborných textů pedagogy VOŠ (skripta či jiný školní interní studijní materiál,
odborné články, atp.). Jistě však není nutno zdůrazňovat, že odborná či vědecká práce
pedagogů může vyžadovat další upřesnění, která svým charakterem překračují zaměření
(úroveň obecnosti) těchto skript a předpokládají práci s dalšími relevantními zdroji.
POZNÁMKA K PRÁCI S NORMOU ISO 690 V TĚCHTO SKRIPTECH:
Z jednotlivých oddílů normy ISO 690, která je primárním referenčním podkladem pro
představení pravidel práce se zdrojovými dokumenty v těchto skriptech, jsou vybrány
nejcharakterističtější situace, které přináší práce se zdroji v rámci vyššího odborného
vzdělávání a psaní absolventských prací. Text této normy je v celém rozsahu zkrácen a
parafrázován s přihlédnutím k několika jejím užitečným interpretacím a výkladům. Uvedené
konkrétní příklady jsou až na označené výjimky vlastní.
ÚVOD
Vzdělání a zvyšování kvalifikace v rámci vyššího odborného školství pokrývá široké
spektrum oborů. Ať už se jedná o školy veřejné správy a služeb, školy technickoprůmyslové,
sociálně právní, zdravotní, umělecké či obchodně-ekonomické, cestou k jejich úspěšnému
absolvování se nelze vyhnout práci s informačními zdroji, které student užije v procesu
vytváření vlastních odborných textů. Mezi studiem nabyté a nutno zdůraznit cenné
kompetence, které svou povahou přesahují specializované profesní dovednosti, tedy náleží i
schopnost vyhledávat, třídit a zpracovávat prameny pro účely vlastní odborné práce, jež
student prokazuje především ve své závěrečné práci absolventské. Bez osvojení si pravidel
práce s literaturou a dalšími prameny pro účely vytváření odborných textů je zkrátka úspěšné
studium nemyslitelné. Trefný a mnohokráte přetištěný citát říká, že průměrná disertační práce
není nic jiného než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého.1 Platí-li tato ne příliš
nadsazená charakteristika o průměrné disertaci, jistě bude platit i pro absolventskou práci
vyšších odborných škol. V čem se ovšem nároky na všechny typy studentských (ať již
seminárních či závěrečných) prací neliší vůbec, jsou požadavky na korektní práci s prameny.
U „přemisťování kostí“ se jednoduše sluší postupovat obezřetně, systematicky a s patřičným
respektem k jistým etickým normám. 2
Ať už se v naší práci zabýváme jakýmkoli tématem, je více než pravděpodobné, že se jím již
někdo zabýval na jiném místě. A protože nikdo nestojí o objevování Ameriky, bez znalosti
dosavadního stavu problému zkrátka nelze začít. Jak trefně poznamenává Eco: „Není vůbec
projevem méněcennosti, vyjdeme-li ve svém vlastním bádání z jiného autora, a to ani tehdy
ne, jsme-li géniem, (lépe řečeno: zejména ne, jsme-li géniem): nechceme-li, nedopustíme se
přece takovýmto postupem žádného fetišismu, zbožňování, přísahání na jeho slova…“3
Třebaže máme tendenci vnímat předchozí autory jako nepřekonatelné velikány či obry, není
vyloučeno, že coby trpaslíci z jejich ramenou dohlédneme o kousek dále. To však pouze za
1
V originále věta zní: „The average Ph.D. thesis is nothing but a transference of bones from one graveyard to
another.“ In: DOBIE, Frank, J. "A Texan in England", 1945. Citováno z: The Quotation Page [online]. (c) 19942012 [cit. 2012- 02-15]. Dostupné na http://www.quotationspage.com/quote/26037.html.
2
Smyslem standardní absolventské práce není nic méně, než dokázat, že jsme schopni stanovit téma, k tomuto
tématu shromáždit relevantní a dostupnou literaturu, doložit, že se v pramenech orientujeme a uspořádat je tak,
aby čtenář naší práce pochopil její záměr a byl eventuálně schopen dohledat veškeré použité materiály, pokud by
se jimi chtěl z jakéhokoliv důvodu dále zabývat. Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci.
Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 24-25.
3
ECO (1997), tamtéž, str. 35.
předpokladu, že jim vylezeme na záda, což obrazně neznamená nic jiného, než že je poctivě
nastudujeme, správně pochopíme a korektně využijeme.4
Následující text se týká právě převážně způsobů, jak literaturu a další prameny korektně
použít ve vlastní práci. Svět odborného psaní není oblastí svévole, nýbrž prostorem
vymezeným množstvím užitečných – pragmaticky a eticky opodstatněných – pravidel a
doporučení. Dříve však, než se na tato pravidla zaměříme podrobněji, bude třeba říci několik
slov
4
o tom,
co
je
to
pramen,
jak
prameny
vyhledat
a
jak
je
zpracovat.
Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 35.
1 PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ
1.1 Stanovení problému
Východiskem rešerše je pokud možno dobře stanovený problém. Dobře stanovený problém je
na prvním místě problémem, který jsme schopni zvládnout svými vlastními silami. To mimo
jiné předpokládá, že klíčové prameny, které budou k jeho zpracování nezbytné, jsou pro nás
bez větších potíží dostupné a budeme s nimi schopni pracovat. Není možné zvolit si byť
sebeatraktivnější téma, k jehož klíčovým zdrojům se nedostaneme nebo které jsou psané
v jazyce, který neovládáme.5
1.2 Co je pramen
Zabýváme-li se jakýmkoli tématem, s postupem práce rozšiřujeme (a podle stávajících
výsledku též zužujeme) základní okruh pramenů, které nám budou sloužit pro jeho pojednání.
S ohledem na pestré spektrum oborů vyššího vzdělávání lze očekávat i bohatý rejstřík typů
pramenů, které bude ten který obor vyžadovat. Ať už se bude odborná práce týkat
přístrojového vybavení prodejny oční optiky, pracovních úrazů, internetových stránek malé
obce či technik loutkového herectví, základem teoretické části práce však budou vždy nějaké
odborné knihy či časopisecké studie.
Konkrétní typ a zastoupení pramenů ovlivní skutečnost, jaký předmět výzkumu je základem
naší práce. Může to být primárně kniha respektive myšlenka či teorie v ní obsažená (primární
literatura), kterou budeme analyzovat pomocí dalších knih (sekundární literatura), nebo může
jít o reálně existující jev.6 Absolventské práce vyšších odborných škol velmi často kombinují
oba jmenované typy předmětu. Taková práce je pak složená z teoretické části, kde si student
připravuje teoretickou půdu pro vlastní šetření konkrétního jevu. Dominantním podkladem
mu zde budou převážně knihy či odborné články. Následující tzv. „praktická část“ je
prostorem (kvalitativního či kvantitativního) výzkumu reálně existujícího jevu, kde student
uplatní postupy, jako je např. sběr a vyhodnocování dat, zkoumání interních materiálů, vedení
rozhovorů a vyplňování dotazníků. I v případě, jedná-li se o původní výzkum, však musí být
tento výzkum včleněn do odborného kontextu, který vytvořila dosavadní vědecká tradice.
I v rámci zpracovávání této praktické části bude tedy nezbytné prostudovat materiály, které
5
Více k tomuto problému viz ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997, str. 71142, kap. III. Vyhledávání bibliografických podkladů. ISBN 80-7198-173-7.
6
K problematice primárních a sekundárních zdrojů viz ECO, tamtéž, str. 71.
11
nám ozřejmí, jak a kdy byla podobná šetření prováděna, stejně jako materiály, které
pojednávají o adekvátních metodách a postupech. I v tomto případě tedy budou knihy a jejich
zpracování nutným předpokladem úspěšného dokončení absolventské práce.7
Kniha nebo článek, ať v tištěné nebo elektronické verzi, jsou tedy standardně primárním
typem informačního zdroje, bez něhož je vytvoření odborného textu těžko myslitelné. Tento
základní typ pramenů pak může být v různé míře doplněn a rozšířen technickými normami a
zákony, grafy a statistikami, interními materiály a brožurami, filmovými dokumenty a
fotografiemi, instruktážními CD a DVD, rozhovory, dotazníky a šetřeními, úředními záznamy
a dalšími dokumenty všech myslitelných typů a druhů.
Za pramen je tedy nutné považovat jakýkoliv textový či audiovizuální typ informace, který
použijeme pro svou práci a jehož explicitní zohlednění (korektní uvedení, citování,
parafrázování) podporuje či ilustruje naše tvrzení, nebo naopak vystupuje jako předmět
našeho kritického přezkoumání či komentáře.
Z bohatého spektra problematiky studované v rámci vyššího odborného školství vyplývá, že
nad žádným pramenem nelze a priori ohrnovat nos. Obecní kronika, starý výrobní postup
nebo třeba rozhovor mezi čtyřma očima mohou sehrát v naší práci důležitou roli. Vždy si však
musíme být jistí, že ty z pramenů, které se stanou jejím základem, jsou nejen relevantní, nýbrž
i důvěryhodné, a pokud možno pro čtenáře naší práce též dostupné a ověřitelné. Materiály,
které se stanou součástí finálního korpusu informačních zdrojů použitých v naší práci, je tedy
vždy nutné podrobit pečlivému a kritickému výběru. V následující kapitole se nejprve
podíváme, kde všude lze tyto prameny získat.
1.3 Knihovny a databáze
I přes dříve nevídané možnosti, které nám v rámci vyhledávání pramenů dnes poskytuje
internet, musí být základem každé seriózní rešerše knihovní instituce, respektive její katalogy
a databáze, ať už ve fyzické (lístkové) formě nebo ve formě elektronické, přístupné
z externích bodů.
Mnohdy k dosažení cíle postačí fond oborové školní knihovny, se vzrůstajícími nároky na
práci je však nutné rozšířit okruh prohledávání. Chceme-li si být jisti, že jsme pro
7
Srovnej, ECO, op. cit., str. 139.
12
reprezentativní sestavení bibliografie udělali vše, naše pátrání budeme muset rozšířit
o knihovny bohatších fondů.
Podle naší teoretické orientace se nabízejí oborově zaměřené lékařské, technické,
společenskovědní a další vědecké knihovny a databáze. Hlavní knihovní institucí pro seriózní
odbornou práci však zůstává Národní knihovna České Republiky v Praze, případně další velká
krajská
knihovna
s rozšířenou
nabídkou
knihovních
služeb.8
Nejde
pouze
o její
bezkonkurenční fond zahrnující mimo jiné kompletní domácí tištěnou produkci za posledních
více než 200 let, ale i o možnost využít licencovaného přístupu k databázím shromažďujícím
ohromné množství plnotextových vědeckých žurnálů ze širokého spektra oborů. Navíc tato
instituce není omezena pouze na vlastní fondy, nýbrž zprostředkovává meziknihovní výpůjční
službu včetně výpůjček ze zahraničí.9
Základní právo vyhledávat informační zdroje v knihovních katalozích (fyzických i
elektronických) má nejen majitel knihovní průkazky, nýbrž i ten, který ji nevlastní. Knihovní
průkaz ovšem otevírá svému držiteli dveře pro využití veškerých širokých knihovních služeb,
které jsou nejenom užitečné, ale mnohdy i nezbytné. Vedle hlavní funkce knihovny, kterou je
(prezenční či distanční) půjčování knih, je jejímu členovi umožněno vstupovat do
specializovaných studoven, nahlížet do příručních knihoven, využívat služby dálkové
objednávky a rezervace materiálů stejně jako meziknihovní výpůjční služby, čerpat zdroje
z plnotextových databází světových periodik i používat techniku, jako je kopírovací stroj,
scanner či počítač s připojením na internet. Nelze ovšem zapomenout ani na možnost
konzultovat své požadavky se zkušeným knihovníkem, jehož kvalifikovaná rada může naši
rešerši podstatně urychlit.
Postup elektronizace posunul knihovní služby významně kupředu. V současnosti lze základní
rešerši knihovních fondů větších institucí provádět z domova, stačí k tomu pouze připojení
k internetu. V případě Národní knihovny je čtenáři k dispozici např. databáze KATIF, která
umožňuje vyhledávat v naskenovaných lístkových katalozích. Elektronická databáze pak
eviduje veškeré přírůstky knih od r. 1995. Vyhledané tituly lze navíc rezervovat online.
Knihovník pak zašle oznámení o uložení objednaného titulu, který na nás čeká v určitý den.
8
Stránky Národní knihovny jsou dostupné online na: http://www.nkp.cz/.
Vedle národní knihovny poskytuje mezinárodní meziknihovní služby též Národní technická knihovna, Národní
lékařská knihovna, Knihovna Akademie věd ČR, a Vědecká knihovna v Olomouci. K meziknihovním službám
NK
ČR
viz
službu
Meziknihovní
služba
v České
republice
dostupnou
online
na:
http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=sluz_mvs_ifla.htm.
9
13
1.4 Výpůjčka a nákup materiálů
Znamená-li pro nás vypracování odborného textu jednorázovou povinnost a k tématu se již
nemíníme vracet, pak si vystačíme s literaturou k tomu účelu krátkodobě zapůjčenou.
Míníme-li ovšem v odborné práci pokračovat, neobejdeme se bez budování vlastního archivu
materiálů. Tituly, které tvoří pilíř našeho oboru, tedy kupujeme, nebo si pořizujeme jejich
kopii. Sledování domácí knižní produkce a odborných periodik je samozřejmostí a
nepotřebuje další komentář. Chceme-li však svou vlastní odbornou knihovnu doplnit
o klíčové tituly zahraniční produkce, nabízí se vedle služeb knihovních institucí několik
dalších možností. Literaturu lze objednávat přes internet u zavedených prodejců, a to jak
v tištěné, tak elektronické formě. Vyhledané tituly můžeme též objednat u vybraných
domácích
knihkupců,
kteří
dovoz
cizojazyčných
titulů
zprostředkovávají.
Takto
orientovaných knihkupců existuje celá řada a ti dobře zavedení pro nás vyhledají nejlevnější
dostupný exemplář (včetně nabídky použitých knih jak v případě titulů v prodeji, tak
v případě titulů rozebraných), na který se čeká v rozmezí od týdne do jednoho měsíce,
průměrně tedy 14 dní.
1.5 Elektronické databáze časopisů
Součástí nabídky velkých knihoven je licencovaná služba, která jejím členům umožňuje
přístup k plnotextovým odborným elektronickým časopisům. V případě Národní knihovny se
jedná se o Elektronickou knihovnu časopisů.10 Jejíž součástí je též adresář volně dostupných
časopisů, ze kterých lze získat materiály i bez licence.11
Databází existuje velké množství. Za všechny jmenujme například databáze humanitních a
společenských věd EBSCO,12 ProQuest13 nebo portál JSTOR.14 Jedná se většinou o neziskové
organizace, které svým členům nabízejí přístup k elektronické verzi archivu plnotextových
článků z mnoha vědeckých či akademických periodik všech možných oborů. Např. JSTOR
pokrývá produkci od zhruba sedmi set vydavatelů periodik v oblastech, jako jsou ekonomická
studia, právní, humanitní a sociální vědy, atp., které zpřístupňuje s prodlevou 3-5 let od roku
jejich prvního uveřejnění. Nevýhodou velkých plnotextových databází je tedy pouze omezený
přístup, který je vázán na licenci institucí, jako jsou škola, universita, knihovna či
nakladatelství a prodleva ve zpřístupňování nejčerstvější produkce. Volně přístupná možnost
10
Služba je dostupná online z: http://ezb.nkp.cz/.
Služba je dostupná online z: http://rzblx1.uni-regensburg.de/ezeit/dfaj.
12
Stránky portálu EBSCO jsou dostupné online z: http://www.ebscohost.com/.
13
České stránky ProQuest jsou dostupné online z: http://www.proquest.cz/.
14
Portál je dostupný online z: http://www.jstor.org/.
11
14
vyhledávání v katalozích těchto portálů však zůstává stále velmi užitečným nástrojem pro
zahájení rešerše. Nejenže se lze seznamovat s mezinárodními periodiky věnovanými dané
oblasti zájmu, většina žurnálů též umožňuje nahlédnout do svého archivu jednotlivých čísel
s připojeným náhledem a užitečným abstraktem.15
Instituce knihoven a elektronické databáze dnes pochopitelně nejsou jediným zdrojem
textových, případně audio-vizuálních pramenů. Prostředí internetu nabízí závratné množství
informací a pramenů ze všech myslitelných oborů a online připojení může zpřístupnit
nejčerstvější informace z oblasti našeho zájmu. Snadná přístupnost je ovšem vykoupená
jistým rizikem práce s internetovými zdroji. Vedle množství důvěryhodných online
přístupných pramenů je síť zahlcena obrovskou masou pramenů neautorizovaných,
pochybných a v mnoha ohledech nekvalitních. Produktivní užívání volně přístupných zdrojů
je tedy podmíněno zkušeností, ostražitostí a kritickým selektivním přístupem.
1.6 Šedá literatura
Oblastí, která bývá zhusta – a nutno předeslat studenty často nekorektně – vytěžována, je
sféra tzv. šedé literatury, která zahrnuje absolventské práce (bakalářské, diplomové,
habilitační atp.), konferenční výstupy, interní firemní literaturu, výzkumné zprávy a patenty
atp.
Tyto dokumenty jsou veřejně zpřístupněny školami, vědeckými ústavy, soukromými
subjekty, neziskovými organizacemi či vládními agenturami. Jejich zveřejnění většinou nemá
status oficiální publikace (odtud přívlastek „šedý“) a nejsou v nabídce standardního (jak
fyzického, tak elektronického) prodeje. Orientaci v tomto typu pramenů usnadňuje množství
jak domácích, tak mezinárodních databází šedé literatury, které tyto zdroje evidují a
umožňují v nich vyhledávat.16
15
Užitečný seznam oborových databází je k nahlédnutí na stránce Licencované elektronické informační zdroje.
In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171.
16
Srovnej, Zdroje pro podpory UBT, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [2012-02-10]. Dostupné z:
http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Zdroje-pro-obory-UTB.pdf . Pro přehled databází šedé literatury viz např.:
Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.
15
2 REŠERŠNÍ METODY
2.1 Formulace problému a požadavku
Systém vyhledávání pramenů nabízí několik možností. Způsob, jakým povedeme
vyhledávání, závisí na počáteční fázi naší přípravy, případně na dalších našich (v průběhu
rešerše zpřesňovaných) požadavcích. Na počátku vyhledávání (rešerše) je vždy potřeba
informací k řešení nějakého problému či zodpovězení jistých otázek, kterou knihovníci
nazývají „potřebou informační“. Je-li naše potřeba formulovaná a explicitně vyjádřená, stává
se z ní tzv. „informační požadavek“, který formulujeme v tzv. „rešeršním dotazu“. Rešeršní
dotaz iniciuje „rešeršní činnost“, tedy vlastní proces vyhledávání pramenů. Rešerši lze
objednat u relevantní instituce (především knihovny), nebo ji můžeme provádět sami.
17
Základů individuální rešeršní práce se dotkne následující text.
Nejobecněji vyjádřeno, průzkum katalogů a databází může mít dvojí cíl. Buď máme
sestavený korpus literatury a potřebujeme se k ní fyzicky dostat, tj. potřebujeme se ujistit
v jaké knihovně, instituci či databázi daný materiál získáme, nebo provádíme původní rešerši,
tj. teprve zjišťujeme, co je k danému tématu vůbec k dispozici. 18
V prvním případě tedy již jednoduše víme, co chceme, a je pro nás tudíž klíčové vyhledávání
ve jmenném katalogu. Zde dohledáme, zda má daná instituce ve svých fondech požadovaný
titul a ověříme též jeho dostupnost (dálková výpůjčka, prezenční výpůjčka, online stažení,
atp.). I v případě, že zjistíme, že hledaný titul není součástí fondu, cesta k jeho získání se
v rámci knihovny neuzavírá. Výhodou velkých knihoven je to, že pro nás dokáže zajistit i
tituly, které nejsou součástí jejího fondu, k čemuž jí slouží instituce meziknihovní výpůjční
služby a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby. U mezinárodních služeb je sice výpůjčka
zpoplatněná, přesto je pro nás její využití mnohdy jedinou či nejvýhodnější cestou, jak se
dostat k požadovanému prameni. Cena služby je totiž většinou nižší, nežli ta, kterou bychom
zaplatili při zakoupení vlastního exempláře zahraničního titulu.
V případě druhém – a ten nás zde zajímá přednostně – ještě přesně nevíme, jaké konkrétní
prameny chceme, a v takovém případě budeme pátrat v příručkách a vyhledávačích
17
Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.
18
16
předmětového katalogu.19 Vstupujeme-li do knihovny pouze s nejobecnější představou či
základním zadáním tématu bez ponětí o historii problému či základních titulech relevantní
literatury, svou rešerši můžeme zahájit buď konzultací s knihovníkem, nebo pátráním na
vlastní pěst. Větší instituce bývají k tomuto účelu vybavené studovnou s příručkou, kde
můžeme zahájit rešerši ve slovnících, encyklopediích a základních přehledových publikacích
příslušné oborové sekce.
2.2 Volba klíčových slov
Dalším krokem rešerše je vyhledávání v (elektronickém nebo lístkovém) předmětovém
katalogu. Zde úspěch do značné míry závisí ve vhodně definovaných a v rámci elektronického
vyhledávání též promyšleně zkombinovaných klíčových slovech, jejichž prostřednictvím se
k požadovaným informacím dostaneme.
Klíčová slova jsou hesla, která zadáváme do základních vyhledávacích strojů (jako je např.
Google), především pak do specializovaných vyhledavačů odborných knihovních databází, se
kterými při vyhledávání pracujeme.20 Vhodná klíčová slova vyvozujeme z vhodně
formulovaných otázek. Prvním krokem úspěšné rešerše je tudíž správná formulace našeho
požadavku. Je třeba si uvědomit, co chceme získat a na jakou specifickou otázku hledáme
odpověď.21 Při volbě klíčových slov se řídíme následujícími pravidly:
Za klíčová slova vybíráme především podstatná jména. Vyhýbáme se slovním druhům, jako
jsou přídavná jména, zájmena, příslovce a slovesa. Neužíváme ani předložky, spojky apod.,
které nemají z hlediska vyhledávání žádný význam. Výjimkou při zadávání jiných slovních
druhů, než jsou substantiva, mohou být pouze některá přídavná jména a příslovce, která
v ustáleném spojení slouží k jednoznačné identifikaci (např. Pythagorova věta, sociální práce,
umělecký průmysl apod.).22
Při volbě klíčových slov je též nutné zvážit, mezi jakými druhy dokumentů budeme chtít
vyhledávat (monografie, odborné články, recenze, diplomové práce, videa, fotografie apod.),
dále v jakém jazyce mají být vyhledané dokumenty a v neposlední řadě též v jakém časovém
19
O vyhledávacích strojích viz užitečný text: Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA
[online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953.
21
Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [2012-02-10]. Dostupné z:
22
Srovnej tamtéž, str. 3.
20
17
rozmezí hodláme vyhledávat (historie zvoleného problému, nejaktuálnější zdroje mladší než
1 rok, dokumenty z přesně vymezeného období apod.).23
2.3 Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů
Máme-li vhodně zvolená klíčová slova, dalším rešeršním krokem bude výběr zdrojů či bází
informací, ve kterých budeme vyhledávat a též nástrojů, které k vyhledávání užijeme. Jedná
se o rozhodnutí, zda budeme vyhledávat ve fyzických či elektronických katalozích knihoven,
digitálních knihovnách, v předmětových adresářích, v licencovaných databázích atp. Při
výběru zdrojů budou rozhodovat následující kritéria:

Zjistíme, zda existuje pro náš obor vhodný zdroj (např. specializovaná databáze) a zda
k němu můžeme získat přístup (licenci mívají zakoupenou knihovny nebo školy).

Máme-li například zájem o tištěné publikace, časopisy nebo sborníky, budeme
vyhledávat pomocí knihovních katalogů. Naopak cestou k článkům z elektronických
databází, www stránkám, šedé literatuře, atp. bude vyhledávání pomocí internetových
adresářů a vyhledávačů apod.

Důležité je si též uvědomit, v jakých jazycích jsme schopni vyhledávat. Nikdy si
nevolíme téma, k jehož zvládnutí je nutné číst v jazyce, který neovládáme. 24
2.4 Operátory25
Hledání pomocí klíčových slov je poměrně sofistikovanou činností a na jejím zvládnutí závisí
úspěch rešeršní činnosti. Klíčová slova nezadáváme pouze samostatně, nýbrž se je pokoušíme
kombinovat v různých logických vztazích. Kombinování klíčových slov umožňují tzv.
operátory, které slouží k zpřesňování, zužování i rozšiřování pole vyhledávání v rámci
rešerše. Jedná se v podstatě o symboly logických funkcí. Mezi nejznámější operátory patří
AND, OR a NOT.
23
Srovnej, Jak hledat informace, str. 5. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
25
Následující popis operátorů je převzat a parafrázován z: Jak hledat informace, str. 6. In: IVA [online] (CC BYNC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.
24
18

AND
Tento operátor vyjadřuje logický součin. Při užití operátoru AND vyhledávací systém vyhledá
záznamy obsahující všechny hledané termíny, které jsou uvedené v řetězci. Funkcí tohoto
operátoru je ZÚŽIT VÝSLEDEK VYHLEDÁVÁNÍ. Používá se pro spojení významově
odlišných pojmů a lze jej nahradit znaménkem + (plus).

PŘÍKLAD:
(alkohol AND závislost AND mladiství).

OR
Tento operátor vyjadřuje logický součet. Při užití operátoru OR vyhledávací systém vyhledá
záznamy obsahující alespoň jeden z uvedených klíčových termínů. Funkcí tohoto operátoru je
ROZŠÍŘIT DOTAZ a používá se pro spojení synonym a příbuzných pojmů.

PŘÍKLAD:
(Compact Disc OR CD)

NOT
Tento operátor vyjadřuje negaci. Při užití operátoru NOT vyhledávací systém vyloučí
záznamy obsahující klíčový termín uvedený za operátorem NOT. Tento operátor zužuje
výsledky vyhledávání. Lze jej nahradit znaménkem – (minus).

PŘÍKLAD:
(doprava NOT letecká)
2.5 Fráze26
Specifickým typem složeného dotazu je fráze. Vybranou frázi uvádíme většinou
v uvozovkách, případně v závorce. Vyhledávací systém nám pak nabídne výsledky, které
obsahují přesnou frázi v nezměněné podobě.


26
Pojednání o frázích je převzato a parafrázováno z: Jak hledat informace, str. 7. In: IVA [online] (CC BY-NCSA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.
19
PŘÍKLAD:
„Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“
Pro pokročilé vyhledávání je možné užít ještě tzv. PROXIMITNÍCH OPERÁTORŮ (NEAR,
ADJACENT,
SENTENCE,
PARAGRAPH),
jejichž
pomocí
určujeme
posloupnost
a vzdálenost mezi dvěma vyhledávacími termíny. Jak se však upozorňuje na stránkách portálu
Iva, zápis těchto operátorů může mít v různých vyhledávačích různou podobu, navíc některé
vyhledávače nepodporují proximitní operátory vůbec. Je tedy proto nezbytné ověřit si, jaké
možnosti použití těchto operátorů nabízí konkrétní vyhledávač.27
2.6 Příkazy28
Dalším užitečným nástrojem pro vyhledávání je používání tzv. příkazů. Příkazy se vpisují
přímo do vyhledávacího pole nebo do pole v pokročilém vyhledávání. Následuje výčet
nejužitečnějších příkazů, které lze použít např. při vyhledávání v Googlu.
filetype:
umožňuje vyhledávání určitého formátu dokumentu (.pdf, .doc apod.). Takto zadaný příkaz
před klíčovým slovem (např. filetype:pdf průmysl) vyhledá výsledky pouze v požadovaném
formátu.
intitle:
umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání intitle: zdraví sport
najde termín „zdraví“ v názvu stránky a „sport“ kdekoli.
allintitle:
umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání allintitle: zdraví sport
výživa najde „zdraví“ „sport“ a „výživa“ v názvu stránky.
related:
umožňuje hledání tematicky podobných stránek k uvedené adrese.
Např. ve formě zadání related: http://www.diplomky-online.cz/ najde stránky věnované
diplomovým, bakalářským či seminárním pracím.
27
Následující příkazy jsou zpracovány podle instruktážního videa: Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online],
Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://vimeo.com/16339724.
28
20
link:
tento příkaz vyhledá stránky obsahující odkaz na stránky v příkazu uvedeného zdroje. Např.:
link: http://www.ff.jcu.cz/.
inurl:
tento příkaz např. ve formě inurl: science najde zadané klíčové slovo „science“ v URL adrese.
define:
tento příkaz spojený s příslušným heslem vyhledá jeho definici, např. define: altruismus.
info:
připojíme-li k tomuto příkazu URL adresu, Google nám zobrazí informace o ní.
2.7 Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše
Abychom na konci rešerše získali potřebné informace, je třeba výše popsané nástroje (klíčová
slova, operátory, příkazy) správně a pružně používat. Knihovníci a odborníci na informatiku
hovoří o několika základních rešeršních strategiích, které představují různé metody zužování
či naopak rozšiřování dotazu, zpřesňování klíčových slov, atp., jejichž cílem je dojít
k optimálnímu výsledku, kterým je dostatečný počet relevantních (užitečných) dokumentů.
Protože je získání uspokojivých informací ihned po prvním zadání klíčového slova či jejich
kombinace málo pravděpodobné, rešeršní strategii podle povahy aktuálních výsledků neustále
korigujeme.
Nežli k požadovanému cíli dospějeme, v principu můžeme proces rešerše upravovat dvojím
způsobem. Je-li nabídka výsledků příliš široká (chceme vyhledanou množinu výsledků
zmenšit), pokusíme se prohledávaný okruh zúžit prostřednictvím zpřesňování dotazu. Za
tímto účelem použijeme např. více slov, která vyjadřují hledané téma a tato klíčová slova
kombinujeme pomocí logického operátoru AND. Vyhneme se též obecným a příliš
abstraktním pojmům. Prostor můžeme též zužovat pomocí vylučovacího operátoru NO či
zpřesnit dotaz časovým nebo jazykovým omezením nebo omezením na typ dokumentu atp.
Opačná situace nastává, pokud je naopak dílčí výsledek naší rešerše (vyhledávání) příliš úzký.
Chceme-li získat více záznamů, pak je třeba upustit od zpřesňování dotazu a dále neomezovat
vyhledávání časově, jazykově apod. V procesu vyhledávání též vynecháme logický operátor
21
NOT a ověříme, zda jsme při psaní klíčových slov neudělali gramatickou chybu. Pohrajeme si
také s jejich tvarem, můžeme pracovat s kořenem slova a zástupnými znaky či použít slova
příbuzná a synonyma. 29
2.8 Metody zpracování pramenů
Máme-li vyhledané prameny užít ku prospěchu věci, je třeba si osvojit standardizované
způsoby, jak s nimi zacházet. Ty se týkají především techniky jejich citování v našem textu a
v jisté míře pak i postupů pro jejich vyhledávání, studium a pořádání. Je však nasnadě, že rady
týkající se např. konkrétních postupů při četbě a excerpci (dělání výpisků) pramene, nemohou
mít ve srovnání s citačními pravidly z povahy věci jiný, než velmi obecný a doporučující
charakter (každému může jednoduše vyhovovat jiný způsob práce s prameny).
2.9 Nákup, či kopie?
Klíčové primární materiály je dobré mít doma nejlépe ve fyzické podobě. Práce s tištěným
textem se zpřehlední a usnadní, pokud do něj můžeme vpisovat poznámky a vyznačovat
pasáže, na které se budeme chtít v naší práci odvolat, případně je citovat či parafrázovat.
Tento způsob práce je však přísně zapovězen, pokud nám dotyčný pramen nepatří. Nikdy
nezatrháváme, nezvýrazňujeme a neděláme si poznámky na okraj v knihách z knihoven či
půjčených od přátel. Pokud tedy není klíčový zdroj v našem vlastnictví, můžeme si pořídit
jeho fotokopii, která se k popisování výtečně hodí – navíc bez jakýchkoliv výčitek, které by
přeci jen mohly provázet nevratné zásahy i v našich vlastních knihách.
2.10 Excerpce
Máme-li ustaven seznam základních pramenů, můžeme si na základě jeho utřídění vypracovat
pracovní osnovu. Struktura i náplň jednotlivých kapitol naší budoucí práce, vyjádřená
interaktivní osnovou, je užitečným výchozím vodítkem, nikoliv však nerevidovatelnou a
závaznou normou. Dá se totiž předpokládat, že ji budeme během postupu práce v určitých
ohledech
měnit
a
přepracovávat.
Navíc
osnova
nás
rozhodně
nemá
zavazovat
k vypracovávání jednotlivých kapitol práce podle vytyčeného pořádku – od úvodu, přes jádro
práce, k jejímu závěru. Časté obtíže se zahájením procesu psaní jsou dány právě snahou
postupovat takto přísně chronologicky.
29
Srovnej, Jak na rešerši, str. 9-11. In: INFOGRAM – Portál pro podporu informační gramotnosti [online].
© 2011 [cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760.
22
Pro fázi postupného následného zpracovávání (vytěžení) literatury je velmi užitečná
přehledná lokalizace pasáží, které hodláme v naší práci citovat.30 V první řadě je užitečné
lokalizovat ty z pasáží ve zdrojovém dokumentu, které budou klíčové pro zpracování
jednotlivých konkrétních kapitol naší práce. K tomuto účelu si vytváříme přehledná značení
(štítky, podtržení, zvýraznění, poznámky na okraj stránky). Vedle značek ve vlastním
studovaném textu je praktické vytvořit si katalog odkazů na konkrétní strany a pasáže ze
zdrojové literatury, asociovaných k jednotlivým problémům, kapitolám či paragrafům naší
práce.
V momentě, kdy přistupujeme k samotnému procesu psaní vlastního textu, se již dostáváme
do prostoru norem a technik, jejichž představení je obsahem následujících kapitol. 31
30
31
Srovnej, ECO, op. cit, str. 152.
Pro další užitečné informace viz ECO, op. cit, str. 142-183.
23
3 CITACE A PARAFRÁZE
3.1 Pravidla a náležitosti
Využívání pramenů (tedy myšlenek, koncepcí tvrzení a teorií, obrazů, grafů, statistik atp., ať
v doslovné či adaptované formě) je upraveno množstvím pravidel, jejichž ovládnutí je řízeno
několika základními důvody:

Korektním citováním respektujeme duševní vlastnictví. K užitým materiálům se
chováme jako k cizímu duševnímu vlastnictví, jelikož budeme přirozeně vyžadovat
totéž od čtenářů našeho vlastního završeného textu. Nikoho jistě nenechá lhostejným
představa „studenta“, který si stáhne naši volně přístupnou práci, a po drobných
maskovacích úpravách ji prezentuje jako svou vlastní.

Korektní bibliografický aparát má spolehlivě dovést čtenáře ke všem zdrojům, na
které se v naší práci odvoláváme. Přiznáváme tak, která díla či jejich myšlenky jsou
pro nás klíčové a bez nichž podle nás nelze k tématu říci něco nového. Poctivé
odhalení základů naší argumentační sítě tak vytváří nezbytný kontext pro schopnost
čtenáře posoudit náš vlastní výkon.

Odkazem na pramen zároveň poskytujeme jeho autorovi jistou čest. A je-li naše práce
standardně publikována, pak nutno dodat, že i užitečnou službu - totiž nezbytné body
do citačního indexu.
Shrnuto a podtrženo: Nikdy nesmí být pochyb o původci tvrzení, ze kterých naše práce
sestává. Musí být zcela jasné, kde končí citace cizí myšlenky a začínají naše tvrzení
domněnka či komentář. Nesmíme zkrátka – ať už záměrně či svou ledabylou prací –
poskytnout příležitost k tomu, aby někdo pokládal cizí myšlenky za naše vlastní.
3.2 Funkce citace a funkce parafráze
Texty či myšlenky jiných autorů, které buď podporují naše hledisko, nebo jsou naopak
předmětem naší kritiky (jistě většinou opět s pomocí kritických textů jiných autorů) uvádíme
v našem vlastním textu prostřednictvím jejich doslovné citace (citát) nebo parafráze doplněné
příslušným bibliografickým odkazem. Z čistě formálního či klasifikačního hlediska není
s definicí a odlišením citátu a parafráze žádná potíž. Citát můžeme charakterizovat jako
doslovně uvedenou větu, souvětí či pasáž cizího textu, kterou doplníme příslušným
bibliografickým odkazem (citací). Parafrází potom rozumíme větu, souvětí či pasáž ze
zdrojového dokumentu, kterou v našem textu představujeme prostřednictvím našich vlastních
24
slov. V parafrázi neběží o doslovné znění, nýbrž jde o co možná nejpřesnější vystižení
podstaty uváděné myšlenky. Naopak funkcí doslovně citované pasáže (citátu) je její skutečné
znění, které hraje klíčovou roli pro naši argumentaci. Zatímco při přímé citaci musíme dobře
uvážit její opodstatnění a bedlivě sledovat přesnost převodu (citát musí věrně zachovat znění
originálu do posledního detailu), parafrázování klade důraz na formulační a především
interpretační dovednosti, které nepřipustí dezinterpretaci citovaného textu.
Problémem však zůstává otázka volby mezi oběma způsoby uvádění cizích myšlenek, stejně
jako míra, s jakou v našem textu uplatňovat doslovné citáty. Doporučujeme zvážit následující
obecná pravidla:32

Obecně je třeba s přímými citáty šetřit. Nedoporučuje se citovat všeobecně známé či
konsenzuální skutečnosti a už vůbec by doslovná citace neměla suplovat nechuť k naší
vlastní výkladové a interpretační práci.

Nikdy necitujeme díla, která jsme skutečně nepoužili (nedrželi v ruce, neprostudovali),
pouze pro to, abychom naoko obohatili svou bibliografii.

Snažíme se vyvarovat citací z druhé ruky. Citovat z druhé ruky autory, jejichž díla jsou
základem naší práce, se nedoporučuje vůbec. Není-li zbytí a rozhodli jsme se citovat
z druhé ruky, pak pouze texty, které nelze opatřit jinak. Měli bychom si být též jistí
dostatečnou důvěryhodností autora, od kterého citát přebíráme. Stále však citujeme
s rizikem pramenícím z neověření původního znění (a též kontextu) citované pasáže.

Pokud se nejedná o literární dílo, je třeba citované pasáže z cizojazyčného odborného
textu přeložit do mateřského jazyka.

Prvky bibliografické citace (název, místo vydání atp.) se nepřekládají, ale uvádějí v jazyce
citovaného dokumentu. Do českého jazyka se převádí pouze rozsah stran, případně
poznámky a doplňky v kulatých závorkách a údaje z jiných zdrojů v hranatých
závorkách.33

Žádná část originálního citovaného textu se nesmí vynechat, aniž by na to nebylo
upozorněno. Pokud míníme část originálu v naší citaci vypustit, je třeba to dát na
srozuměnou pomocí tří teček v hranatých závorkách. Stejně tak např. zdůraznění pasáže či
termínu v citátu pomocí kurzívy, „vytučnění" či podtržení, které provedl citující a nikoli
32
Srovnej, ECO, op. cit, str. 202.
Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit.
2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
33
25
citovaný autor, je nutné označit v hranatých závorkách za citovanou pasáží, a to
následujícím způsobem: [podtrhl D. C.].

Citujeme náležitě a konzistentně podle přijatých pravidel. Neúplné odkazy bibliografické
citace ztěžují či znemožňují realizaci jedné z hlavních funkcí citace – dovést čtenáře
spolehlivě ke zdroji.

Jak již bylo řečeno, práce s bibliografickými odkazy by měla být obecně vedena úsilím
o maximální přehlednost a dostačující informativnost, která čtenáře práce spolehlivě a
jednoznačně navede k použitým pramenům. Při váhání, zda nějakou informaci o zdroji
uvést či nikoli, nebo při pochybách, zda a kdy je nutné jisté skutečnosti v bibliografickém
aparátu opakovat, bychom měli vzpomenout na následující pravidlo: vždy bude
přijatelnější a tolerovatelnější jistá redundance, tedy nadbytečnost informace, nežli její
nedostatek.34
3.3 Způsoby odkazu na pramen
V následující části nalezne čtenář popis třech standardních metod odkazování na
bibliografickou citaci, které připouští aktualizovaná norma ISO 690. Nejprve ve shodě s touto
normou charakterizujeme podobu či formu odkazu v textu, následně její vztah
k bibliografické citaci a poté uvedeme její charakteristický příklad.
3.4 Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání35
Při tomto tzv. harvardském systému se odkazuje v textu na zdroj uvedením jména tvůrce a
roku vydání citovaného informačního zdroje před či za citovanou pasáž. Důležité je, aby byl
odkaz součástí větného celku. Pokud je tedy odkaz např. až na konci věty, tečka se umístí až
za číslem odkazu. Příklad: [Někteří autoři tento postup vylučují (Čáp 2007). ]
Pokud je jméno tvůrce již uvedeno v textu, pak následuje rok vydání v kulatých závorkách.
Příklad: [Jak tvrdí Pavel Čáp (2007)…] Pokud nikoliv, pak jsou v kulatých závorkách oba
požadované údaje. PŘÍKLAD: [Podle některých autorů je tato metoda zastaralá (Čáp 2007).]
V odkaze můžeme v závorce po roce vydání uvést ještě odkaz k přesnému umístění
příspěvku, např. k číslu stránky, odkud citujeme či parafrázujeme. Příklad: (Čáp 2007, s. 1215). Chceme-li v rámci podpory jedné teze odkázat k více autorům tuto tezi zastávajícím,
34
Užitečným portálem věnovaným problematice citací a nabízejícím též službu generátoru citací, která po zadání
údajů vygeneruje příslušný korektní bibliografický odkaz, je portál Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 201202-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/.
35
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních
zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197,
s. 27.
26
můžeme do jedné závorky uvést několik odkazů na autora a rok, oddělených středníkem.
PŘÍKLAD: (Čáp 2007; Vágner 1986). Odkazujeme-li v jednom textu na dvě či více prací
téhož autora z jednoho roku, rozlišíme je pomocí připojeného písmene v abecedním pořadí.
PŘÍKLAD: (Milton 1978a). Je-li citovaný zdroj dílem několika autorů, pak užíváme v odkaze
následující zkratku. PŘÍKLAD: (Matějček et al. 1999). Interpretace ISO 690 rozlišují
umístění číselných odkazů a poznámek ve větě.
PŘÍKLAD:
Autor však zde, oproti našemu stanovisku, argumentuje pro správnost užívání termínu
proceduralismus (Davies 1991). Dalším možným výrazem, který budeme synonymně
používat, je termín askriptivismus, (Danto 1973, str. 13), který zmiňuje ve své klíčové
práci též Dickie (1979).
Výše popsaný způsob odkazování v textu pomocí jména a data v kulatých závorkách
odkazuje k bibliografické citaci, která bývá zařazena na konec dokumentu v podobě
abecedně řazeného seznamu literatury. Datum vydání se v bibliografické citaci v rámci
harvardského systému uvádí bezprostředně za jménem tvůrce. Opakuje se zde tedy postup,
jaký se používá při odkazování v textu. Standardní posloupnost prvků bibliografické citace je
tak v rámci této metody záměrně porušena.
PŘÍKLAD:
DANTO, Arthur, 1973. Artworks and Real Things. Theoria, roč. 39, str. 13.
DAVIES, Stephen, 1991. Definitions of Art. New York: Cornell University Press.
DICKIE, George, 1979. What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A
Modern Book of Aesthetics. NZ: H. Hold and Company.
3.5 Citování pomocí průběžných poznámek36
Další z metod bibliografických odkazů je metoda číselného odkazu v textu na bibliografickou
citaci (záznam). Číslování je posloupné a sleduje pořadí, v jakém se citace v našem textu
objeví. Odkaz přiřazujeme na konec citátu či parafráze v podobě čísla buď v horním indexu1
nebo v kulatých (1) či hranatých [1] závorkách a vždy uvádíme pouze jedno číslo (nelze
36
s. 28.
27
bezprostředně za sebe zařadit dva odkazy). Číslo poznámky je oproti harvardskému systému
umístěno až za větný celek. PŘÍKLAD: [Někteří autoři však tento postup vylučují. (18)]
PŘÍKLAD:
Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost užívání
termínu proceduralismus.1 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat,
je Dantův termín askriptivismus, 2 který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie.3
Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny
v číselném pořadí. Lze je umístit na konec stránky v podobě poznámky pod čarou (způsobem,
jakým odkazujeme v těchto skriptech), na konec kapitoly nebo na konec dokumentu před
seznam použité literatury.
PŘÍKLAD:
1 DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991. ISBN
0801497949.
2 DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria. 1973, roč. 39, č. 1-3, str. 13. ISSN
1466-4917.
3 DICKIE, George: What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A
Modern Book of Aesthetics, 1979. NZ: H. Hold and Company. ISBN 0030193311.
V prvním odkazu na knihu nebo časopis pomocí metody průběžných poznámek uvádíme vždy
úplný bibliografický odkaz. Je ovšem běžné, že z daného pramene citujeme vícekrát ať na též
stránce či v průběhu celého dokumentu. Pokud v takovém případě odkazy k témuž prameni po
sobě v poznámkovém aparátu (pod čarou či na konci dokumentu) bezprostředně následují,
používáme formu zkráceného odkazu, a to buď v latinském tvaru "ibid." (zkratka ibidem –
tamtéž), či pomocí jeho českého ekvivalentu "tamtéž", obojí v kurzívě. Poté vypíšeme
příslušnou stránku či stránky (PŘÍKLAD: tamtéž, str. 12-28). Nikdy však tyto ekvivalentní
formy v jednom dokumentu nemícháme, používáme vždy pouze jednu z nich. Stránkování je
nutno uvádět v plném rozsahu odkazu nebo citované pasáže.
Vracíme-li se znovu k již citované publikaci, časopisu apod., avšak druhý či jakýkoliv další
odkaz bezprostředně nenásleduje po plně specifikovaném bibliografickém odkazu, není nutné
znovu vypisovat úplný bibliografický odkaz. Namísto toho lze použít odkazovou zkratku "op.
cit." (pro knihy), nebo "loc. cit." (pro časopisy a sborníky), kterým (zkratkám) předchází
28
jméno autora a následuje odkaz na stránku či stránky. Pro usnadnění orientace
potencionálnímu čtenáři je však korektnější (zvláště tam, kde je předešlý odkaz k témuž
prameni na jiné stránce) znovu vypsat celý titul.

PŘÍKLAD:
1) WEITZ, Morris: The Role of Theory in Aesthetics. In: Philosophy Looks at the Art. J.
MARGOLIS (ed.). Philadelphia: Temple University Press, 1978, str. 126.
2) tamtéž, str. 128.
3) VOPĚNKA, Petr: Rozpravy s geometrií. Praha: Panorama, 1989, str. 28-29. ISBN
80-200-1005-X.
4) WEITZ, Morris: loc. cit., str. 127.
5) tamtéž, str. 128.
6) VOPĚNKA, Petr: op. cit., str. 112-125.
3.6 Citování pomocí číselných odkazů37
Touto metodou odkazujeme (podobně jako v případě metody průběžných poznámek) na
citované zdroje prostřednictvím čísla v kulatých závorkách, hranatých závorkách, nebo
v horním indexu - a to v pořadí, v jakém je citujeme poprvé. Citujeme-li ve svém textu
prvního autora (zdroj), v konečném seznamu bibliografií mu přiřadíme číslo jedna, druhému
citovanému autorovi číslo dvě a dále pokračujeme ve stejném duchu, až se seznam
s posledním citovaným zdrojem uzavře. Chceme-li citovat stejného autora podruhé, odkážeme
na něj číslem, pod kterým je uveden v seznamu. Číslo druhého (a každého dalšího) odkazu na
stejný zdroj se tedy bude shodovat s číslem jeho první citace v našem dokumentu.
PŘÍKLAD:
Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost
proceduralismu.4 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je
Dantův termín askriptivismus, 2 který zmiňuje ve svých pracích též Dickie.7 s. 46, 8 s. 255
37
s. 27.
29
Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny
v číselném pořadí podle prvního výskytu citace. Číslovaný seznam se umísťuje na konec
kapitoly nebo na konec dokumentu.
PŘÍKLAD:
2. DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria, 1973, roč. 39, str. 13.
(…)
4. DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991.
(…)
7. DICKIE, George. What Is Art? An Institutional Analysis. In: A Modern Book of
Aesthetics. Melvin Rader (ed.). NZ: H. Hold and Company, 1979, s. 46.
8. DICKIE, George. Defining Art, The American Philosophical Quarterly, roč. 6, č. 3
1969, str. 255.
3.7 Citace z “druhé ruky”
Citujeme-li ve výjimečných případech nikoliv z originálního textu, nýbrž citát přebíráme
z publikace někoho jiného, postupujeme následujícím způsobem.

PŘÍKLAD:

Původní text s citátem:
„Vlastenectví“, píše Václav Černý, „bylo odjakživa zlatým dolem kýče, kýče všeho druhu,
písemného, zpívaného, dramaticky představovaného, malovaného, tesaného, z kvádru
stavěného, pro mladé i staré: zde více než kde jinde bylo probouzení lásky k národu
výnosným řemeslem.“

Naše převzetí citátu a bibliografický odkaz tzv. Harvardskou metodou:
Jak se trefně vyjadřuje Václav Černý: „Vlastenectví bylo odjakživa zlatým dolem kýče, (…)“
(ČERNÝ 1993, cit. podle KULKA 2000).

Seznam bibliografických citací pak bude vypadat následovně:
ČERNÝ, Václav, 1993, cit. podle KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst,
2000. ISBN 80-7215-128-2.
(…)
30
KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-128-2.
Používáme-li namísto harvardského systému jinou metodu citování (průběžné poznámky,
číselné odkazy), zachováváme tento navržený postup citace z druhé ruky, způsob odkazování
na pramen však bude pochopitelně v souladu se zvolenou citační metodou.
31
4 POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU
4.1 Interpunkce a typografie38
Tečky, čárky a dvojtečky, závorky a uvozovky, případně další interpunkční znaménka,
symboly a
typografická
rozlišení
slouží
k jasnému
oddělení
jednotlivých
prvků
bibliografických odkazů. Jejich smyslem je tedy zpřehlednit a zřetelně odlišit jednotlivé údaje
citace, jako je název práce, jméno autora atp., konkrétní schéma však není součástí závazných
doporučení normou ISO 690. Ačkoliv existuje jistý konsensus v jejich užívání determinovaný
logikou jejich funkce, v praxi si konkrétní postup či schéma vždy určuje nakladatel, případně
škola. Není tedy závazné a normou jednoznačně definované, zda máme použít za
jménem autora tečku či dvojtečku, nebo zda oddělíme název pramene od údaje o místě
vydání čárkou či tečkou. Stejně tak se můžeme rozhodnout, zda budeme užívat zkratky s. či
str. pro číslování, srovnej či srov. pro označení parafráze, ibid. či český ekvivalent tamtéž při
opakovaném odkazu na tentýž pramen.
Co je však závazné zcela nutně, je dodržování zvoleného postupu v rozsahu celého
dokumentu. Přijmeme-li tedy za svou určitou formu užívání interpunkce, jsme povinni ji
konzistentně dodržet v rozsahu celého dokumentu.
4.2 Prameny údajů
Údaje, které nejsou součástí citovaného zdroje, se uvádějí v [hranatých závorkách]. To platí
rovněž pro údaje, které jsou k dispozici od autora (tvůrce) citovaného materiálu. Může se
jednat například o rozhovor či osobní dopis.
4.3 Transliterace
Prvky bibliografického odkazu, který není v latince, se tzv. transliteruje nebo romanizuje
podle příslušné normy.
38
zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str.
9-19.
32
4.4 Jednotky bibliografického odkazu
4.4.1 Jméno autora
Jméno tvůrce (ať už jde o autora, skladatele, editora, výtvarníka a jiné) je klíčovou
komponentou bibliografického odkazu. Jako tvůrce uvádíme osoby či jiné entity (instituce,
korporace) zodpovědné za vytvoření obsahu citovaného dokumentu.

Křestní jména tvůrců uvádíme po příjmení pokud možno v plném znění. Existuje-li
několik tvůrců se stejným autorským podílem (rolí) na vzniku citovaného dokumentu či
díla, je třeba je uvést všechny, a to tak, že se první autor uvede v pořadí PŘÍJMENÍJméno, zatímco další autoři v pořadí Jméno-PŘÍJMENÍ. Přesáhne-li počet tvůrců pět
osob, uvádíme jméno prvního autora, po kterém připojíme zkratku „aj.“ nebo „et. al.“

Akademický titul, hodnost nebo status autora se uvádějí pouze v případě, že je nutné
odlišit dva autory totožného jména.
PŘÍKLAD:
MAJER, Jan, Mgr.
MAJER, Jan, Ing.

Pokud je tvůrcem díla organizace či skupina, uvádí se tato v plném znění, nikoliv pouze
ve zkratce.

PŘÍKLAD:
Unesco.
Ministerstvo zahraničí ČR.
Akademie věd.

Existují jednotky, na jejichž vzniku se podílí mnoho tvůrců bez určené dominantní role
jednoho či skupiny z nich. To je případ encyklopedií, slovníků nebo např. filmových děl.
V takovém případě uvádíme místo jména název díla.
PŘÍKLAD:
Ottův slovník naučný.
Démanty noci.
33

Kvůli usnadnění identifikace zdroje je možné uvést osobu VEDLEJŠÍHO TVŮRCE. Tím
bývá typicky překladatel díla, editor nebo v případě filmového díla režisér.
PŘÍKLADY:
1) ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad
upravil Petr Rezek]. 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2.
2) Démanty noci [film]. Režie Jan Němec.
4.4.2 Název39
(Povinné informace, hierarchie, odlišení a upřesnění údajů.)

Název uvádíme ve formě, ve které se nachází v preferovaném prameni informací
citovaného materiálu.

Dlouhý název je možné zkrátit (ovšem tak, aby byla zachována jeho dostatečná
identifikovatelnost) pomocí tří teček vložených za vypuštěnou část.

PŘÍKLAD:
Původní název zdroje: Vaccine protection against acquisition of neutralization-resistant
SIV challenges in rhesus monkeys.
Bibliografická citace: Vaccine protection against acquisition…

K nejasnému či chybnému názvu je možné připojit dovysvětlující informaci v [hranatých
závorkách] za názvem.

Uvádíme-li název příspěvku, který je součástí sborníku či kolektivní monografie, je třeba
jeho název typograficky odlišit od názvu dokumentu mateřského. K tomuto účelu navíc
používáme předložku „In:“, kterou uvedeme před názvem mateřského dokumentu.
U příspěvků z časopisů je použití předložky „In:“ nepovinné.
PŘÍKLAD:
39
Tato pasáž, parafrázující znění normy ISO v rozsahu stran 13-16, neuvádí z důvodu soustředění na
nejtypičtější příklady veškeré situace případy a výjimky, které norma ošetřuje. Srovnej, ISO 690. Informace a
dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou
normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 13-16.
34
DANTO, Arthur: The Artworld. In: Margolis, Joseph (ed.): Philosophy Looks at the Arts,
Philadelphia: Temple University Press, 1978. ISBN 0877221340.
4.4.3 Typ nosiče
Typ nosiče či média citované položky uvádíme, pokud je to nutné a nejedná-li se o tištěný
dokument. Tento údaj řadíme po názvu citovaného zdroje v hranatých závorkách.
PŘÍKLAD:
[CD]
[DVD]
[fotografie] atp.
4.4.4 Vydání
Informaci o vydání uvádíme po názvu pramene včetně všech symbolů a interpunkce podle
informace v citovaném prameni.
PŘÍKLAD:
První vydání.
2. vydání.
Vydání druhé, rozšířené.
KULKA, Tomáš: Umění a kýč. Vydání druhé, rozšířené. Praha: Torst, 2000. ISBN
80-7215-128-2.
4.4.5 Nakladatelské údaje

Místo
Místo vydání se uvádí podle informace v citovaném zdroji. Není-li uvedeno, ale je známo,
uvádí se v hranatých závorkách.

Pokud jsou v souvislosti s jedním vydavatelem v dokumentu uvedeny dvě místa vydání,
což není úplně neobvyklé, uvádí se to, které je uvedeno jako první.
35

Nakladatel (vydavatel)
Jako nakladatel se uvádí organizace nebo osoba, která je uvedena nejvýrazněji jako
zodpovědná za publikování pramene. Jsou-li uvedeni dva nakladatelé ve stejné pozici, uvádí
se pouze první z nich.
PŘÍKLAD:
ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad upravil
Petr Rezek], 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2.

Datum vydání
Datum vydání (distribuce, realizace, přenosu atp.) je důležitou součástí bibliografické citace,
která by měla být vždy uvedena. Většinou je pro časové zařazení postačující údaj o roce
vydání. U některých typů zdroje je však nutné uvést i měsíc a den, někdy i přesný čas. Jedná
se zejména o online informace, noviny či televizní přenosy.
Odkazujeme-li na vícedílnou publikaci vydávanou v rozmezí několika let, uvedeme rok
vydání první a poslední části (př. 1). Pokud vydávání řady stále probíhá, uvede se rok prvního
dílu a následuje pomlčka (př. 2).
PŘÍKLADY:
1) TATARKIEWICZ, Władysław: Dějiny estetiky I, II, III. Tatran: Bratislava, 1985-1991.
2) DĚJINY FILOSOFIE, Praha: Oikúmené, 2000-.

Je-li tedy nutné uvádět datum s větší přesností, zapisuje se číslicemi v následujícím
pořadí: rok-měsíc-den, případně hodina-minuta-sekunda.
PŘÍKLAD:
2012-02-01, 15:25:11

chybí-li údaj o roce vydání a je-li znám, doplní se v [hranatých závorkách].
36

Přibližné datování se doprovodí zkratkou „ca.“, neznámé zkratkou [b.r.], tedy „bez roku“.

Název edice.
Pokud je publikace součástí edice (ediční řady), jejíž název je v materiálu uveden, zařadíme
tento údaj za informaci o roce vydání.
PŘÍKLAD:
ČENĚK, David a Tereza PORYBNÁ (eds.): Vizuální antropologie. Kultura žitá a viděná.
Červený Kostelec: Nakladatelství Pavel Mervart, 2010. Edice ESTETIKA sv. 1. ISBN
978-80-87378-47-2.
4.4.6 Číslování a stránkování 40

Lokalizujeme-li citovanou jednotku, činíme tak v termínech, které jsou uvedené
v informačním zdroji (oddíl, kapitola, část, paragraf, článek, atp.). Pořadí těchto prvků by
se mělo držet zásady, že větší (nadřazený) předchází menšímu (podřazený).

Citujeme-li celé dílo, jeho rozsah se může uvést v hranatých závorkách.

Citujeme-li část díla (větu či odstavec), uvádíme nejmenší samostatně identifikovatelnou
součást. Tou bývá většinou strana či jejich počet.
4.4.7 Identifikátory 41
Má-li citovaná jednotka přiřazené mezinárodní standardní číslo, tzv. standardní identifikátor
(ISBN, ISSN, ISAN, ISMN, ISRC atd.), je nutné jej uvést.
Dostupnost jednotky (omezené a nepřístupné zdroje).
4.4.8 Lokace informačního zdroje 42
Pokud je zdroj v omezeném počtu kopií a jeho dostupnost je tak ztížená, uvádí se
v bibliografické citaci lokace zdroje (tedy místo, kde je uložen). Za předložkou „At:“ nebo
jejím českým ekvivalentem “„V:“ se uvede jméno místa uložení (popř. doplněk místa), název
40
str. 19.
41
str. 20.
42
37
úložiště, signatura (nebo jiná lokalizační značka). S touto jednotkou bibliografické citace se
lze setkat např. při citování uměleckých děl nebo muzejních exponátů.43
PŘÍKLAD:
GOSSE, Sylvia. The Garden, Rowlandson House [lept a akvatinta, 1912]. V: London:
British Museum, Department of Prints and Drawings. Register number 1915-27-41.44
5 KONKRÉTNÍ
PODOBA
BIBLIOGRAFICKÉHO
JEDNOTLIVÉ TYPY ZDROJŮ45
ODKAZU
NA
V každé z následujících struktur bibliografického odkazu jsou tučně vyznačené pouze povinné
jednotky, které je v bibliografické citaci nutné uvést, pokud jsou známy. Ostatní jednotky jsou
volitelné a slouží k přesnější specifikaci citovaného zdroje.
5.1 Monografie (tištěná a digitální)

struktura bibliografického odkazu
JMÉNO TVŮRCE: Název: podnázev. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce. Místo
publikování: Nakladatel, Datum publikování. Název edice a číslování. Standardní
identifikátor. Poznámky.
PŘÍKLAD:
CRESCENDO, L.: Příběhy středověké filozofie. Praha: Dokořán, 2004. ISBN 80-7363-031-1.

Pro monografii přístupnou v digitální podobě se za údaj o standardním identifikátoru
připojí ještě údaj o přístupu (www stránky).



43
44
Příklad je převzatý z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace
informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící
znak 01 0197, str. 20.
45
Tato kapitola vychází z výše citované normy ISO 690, s přihlédnutím k: Jak správně citovat a odkazovat na
citace v textu, str. 20-23. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit.2012-02-10]. Dostupné z:
http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
38
PŘÍKLAD:
SHAKESPEARE, William: Hamlet, Prince of Denmarke. Stratmann, F. H. (ed.). London: N.
Trübner
and
Co.,
1869.
Online
vydání
dostupné
z:
http://books.google.cz/books?id=xZ8FAAAAQAAJ&printsec=frontcover&dq=shakespeare&
hl=cs&sa=X&ei=_XFFT6fgF8yhOrWjoKIC&ved=0CDIQ6AEwAA#v=onepage&q=shakesp
eare&f=false.
5.2 Kapitola v knize

JMÉNO TVŮRCE KNIHY: Název knihy: podnázev knihy. Vedlejší název knihy.
Vydání. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Lokace
citace v dokumentu (rozsah stran). Název a číslo kapitoly. Název edice a číslování.
Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup. Poznámky.

PŘÍKLAD
CROWTHER, Paul: Defining Art, Creating the Canon. Artistic Value in an Era of Doubt.
První vydání. Oxford: Oxford University Press, 2007, str. 13-64. Part 1, Culture and
Artistic Value. ISBN 978-0-19-921068-8.
5.3 Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu
mateřského dokumentu)

JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: Název příspěvku. In: Jméno tvůrce mateřského
dokumentu. Název mateřského dokumentu. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce
mateřského dokumentu. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování. Číslování
svazku obsahujícího příspěvek, Rozsah stran příspěvku. Název edice a číslování.
Standardní identifikátor. Poznámky.
PŘÍKLAD
KUBALÍK, Štěpán: Umění a falsum. In: ZAHRÁDKA, Pavel (ed.): Estetika na
přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky. První vydání. Brno: Barrister a
Principal, 2010, str. 165-180. ISBN 978-80-87474-11-2.
39
5.4 Článek v seriálu

JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: (případně další tvůrce) Název příspěvku. Název
periodika. Vedlejší název. Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum
publikování, Číslování, Rozsah stránek příspěvku. Standardní identifikátor
(ISSN). Poznámky.
PŘÍKLAD
KEMP, Gary. The Croce-Collingwood Theory as Theory. The Journal of Aesthetics and
Art Criticism. 2003, roč. 61, č. 2, str. 149-157. ISSN 0021-8529.
5.5 Dílo bez primární odpovědnosti (slovník)
PŘÍKLAD
Ottův slovník naučný II. Praha: Argo, 1996. ISBN 807203023X.
5.6 Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“)

JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Druh nosiče]. Místo
odevzdání práce, Datum odevzdání práce [Datum citování]. Dostupnost a
přístup. Druh práce. Název instituce, kde byla práce napsána. Vedoucí
kvalifikační práce. Poznámky.
PŘÍKLAD
CHMELÍKOVÁ, Vlasta: Zlatý řez. Praha: 2006. [cit. 2012-02-19]. Universita Karlova,
Matematicko-fyzikální fakulta, Katedra didaktiky. Bakalářská práce. Vedoucí práce
PhDr.
Alena
Šarounová,
CSc.
Dostupné
na:
http://www.karlin.mff.cuni.cz/katedry/kdm/diplomky/chmelikovabp/
Zlaty_rez.pdf.
5.7 Citování patentů
Pokud to nevyplývá z bibliografické citace, skutečnost, že citujeme patent, by měla být
v citaci uvedena.

40
JMÉNO ČI JMÉNA ŽADATELE. Název patentového zdroje. Název země. Oficiální
označení řady, ve které je patent číslován. Patentové pořadové číslo.
PŘÍKLAD
ŠEDIVÝ Otomar, Václav KUBÍNEK. Způsob ztužování zvlněné vrstvy vlnitých lepenek.
ČSSR. Úřad pro patenty a vynálezy. PT 54d, 9/05. 107383a. Přihl. 3. 5. 1962.
5.8 Citování zákonů, vyhlášek apod.
Citování zákonů a legislativních dokumentů není normou ISO 690 ošetřeno a
požadovanou podobu citace většinou určuje školitel či vedoucí práce. Na stránkách
služby Ptejte se knihovny, je k citování zákonů uvedeno následující: „Není-li v normě
výslovně uveden příklad citace zákona, je třeba postupovat jako v případě běžného
dokumentu (citovat zákon jako dokument, který nemá autora).“ 46
PŘÍKLAD:
Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. In: Autorské právo,
průmyslová práva podle stavu k 13. 5. 1998. Ostrava: Sagit, 1998. ISBN 80-7208-0695.47
46
Citace zákonů. Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu.
47
Příklad je převzat z portálu Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:
41
6 BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH
ZDROJŮ48
V této části je popsán způsob citování z elektronických informačních zdrojů, které zahrnují
elektronické monografie, databáze a počítačové programy, elektronické seriály a elektronické
diskusní skupiny, blogy a zprávy.
6.1 Základní struktura bibliografického odkazu
Následující výčet představuje všechny položky odkazu na elektronický zdroj, které mohou
sloužit pro identifikaci citovaného zdroje. Jejich zastoupení se bude lišit podle typu nosiče
(např. u DVD uvedeme nakladatele a místo vydání, u elektronické knihy naopak datum
revize). Bývá však spíše pravidlem, že elektronický zdroj neposkytuje veškeré zde obsažené
informace. Často např. schází datum publikování i datum poslední revize.
JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo
publikování: Nakladatel, Datum publikování/vydání, Datum aktualizace/revize [Datum
citování]. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup.
Lokace. Požadavky na systém. Poznámky.
6.1.1 Typ média
Typ elektronického média rozlišujeme podle typu nosiče. Tato informace se uvádí
v hranatých závorkách a obsahuje následující typy: [online];[disk];[online databáze];[online
seriál];[počítačový
program];[elektronická
pošta];[digitální
zobrazení];[podcast];[audio
soubor].
6.1.2 Datum vydání, aktualizace a citování
Obsah elektronických informačních zdrojů je často aktualizován, pozměňován či rozšiřován a
z tohoto důvodu nesou tyto zdroje většinou informaci o datu vydání, případně o datu poslední
aktualizace. Jsou-li tyto informace k dispozici, uvádíme je ve tvaru, v jakém jsou v citovaném
zdroji zaznamenány.
48
Tato kapitola vychází z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a
citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.
Třídící znak 01 0197, str. 21-26. Bylo též přihlédnuto k: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str.
24-27. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wpcontent/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
42
Dalším požadovaným údajem pro citaci elektronického zdroje je datum citování. Je to datum,
kdy byl zdroj skutečně otevřen. Toto datum se uvádí do hranaté závorky a mělo by být
uvozeno zkratkou „vid. (viděno)“či „cit.“ (citováno). Forma zápisu data a času je ve tvaru [cit.
rok-měsíc-den, hodina-minuta-sekunda, příp. časové pásmo].

PŘÍKLADY:
2006-11-04, 2011-06-15.
[cit. 2012-02-01, 22:21 EST]
6.1.3 Dostupnost a přístup
Pro dohledatelnost a snadný přístup k citovanému zdroji je v bibliografické citaci
elektronického zdroje nutné uvést kompletní síťovou adresu pro jeho lokaci, případně způsob
přístupu k tomuto informačnímu zdroji, pokud nevyplývá ze samotné síťové adresy. Je-li
dokument uložen v interní databázi nebo nemá permanentní adresu, je možné naznačit cestu
ke zdroji. Pokud je nutné odkaz na konci řádku rozdělit, zalomí se za jednoduchým nebo
dvojitým lomítkem.49
PŘÍKLAD:
Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/plato-myths/.
Dostupné z: http://etext.library.adelaide.edu.au/a/aristotle/a8poa/
complete.html.
6.1.4 Požadavky na systém
Dodatečné informace, které přesahují informaci o typu nosiče, se uvádějí do poznámky
uvedené formulací „požadavky na systém“. Může se jednat o typ počítače, operační systém či
minimální hardwarové a softwarové nároky, které informační zdroj (např. počítačový
program či DVD) vyžaduje.
PŘÍKLADY:
Konkrétní příklady bibliografických citací elektronických dokumentů:
49
43
Webové sídlo: Seznam.cz [online]. © 1996 - 2012 [cit. 2012-08-05]. Dostupné z:
http://www.seznam.cz/.
Encyklopedické heslo: Carter, Ian: Positive and Negative Liberty [online], © 2007. The
Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2008 Edition), Edward N. Zalta (ed.). 2003-FebThu-27, 2008-Aug-29. [cit. 2012-02-05 22:21] URL = <http://plato.stanford.edu/
archives/fall2008/entries/liberty-positive-negative/>.
Databáze: Český registr dárců krvetvorných buněk. (INE+M) [online databáze]. Praha:
Institut klinické a experimentální medicíny. © 2008 [cit. 2012-01-05]. Dostupné z:
http://www.czechbmd.cz/.
Počítačový program: WINDOWS VISTA (Operační systém). Microsoft [software]. [201202-15].
Dostupné
z:
http://windows.microsoft.com/cs-cz/windows-vista/products/home.
Požadavky na systém: 32bitový (x86) nebo 64bitový (x64) procesor s frekvencí 1 gigahertz
(GHz) nebo vyšší, 1 gigabajt (GB) paměti RAM (32bitový systém) nebo 2 GB paměti RAM
(64bitový systém), 16 GB volného místa na disku (32bitový systém) nebo 20 GB (64bitový
systém), Grafické zařízení DirectX 9 s ovladačem WDDM 1.0 nebo vyšším.
CD-ROM: Naučte se fotit lépe! CD-ROM: kurs digitální fotografie [CD-ROM]. Praha:
Lidové noviny, 2008 [cit. 2012-01-05].
Elektronická skripta: VESELÁ, Markéta: Body a přímky [elektronická skripta]. (c) 20082012 [cit. 2012-02-16]. Plný text dostupný z: http://15122.fa.cvut.cz/?page=cz,elektronickaskripta.
(Stejným způsobem se cituje i elektronická kniha, která nemá fyzickou podobu.)
6.2 Části elektronických dokumentů50
Jak je uvedeno v materiálech portálu IVA: „U částí elektronických dokumentů (v tomto
případě webových) je třeba rozlišovat nesamostatnou část dokumentu a příspěvek. Webové
sídlo je web jako celek (např. http://www.inflow.cz). Webová stránka je nesamostatná část
50
Tato kapitola vychází z textu: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25-27. In: IVA [online]
(CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravnecitovat.pdf.
44
webového sídla a má stejného autora (např. http://www.inflow.cz/o-casopisu). Příspěvkem do
webového sídla může být např. příspěvek v blogu či jiné sekci, který má jiného autora, než
webové sídlo jako celek (např. http://www.inflow.cz/ pentagram).“51
6.2.1 Webová stránka:

JMÉNO TVŮRCE WEBOVÉHO SÍDLA: Název webové stránky. Název webového sídla:
podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel,
Datum
publikování,
Datum
aktualizace/revize
[Datum
citování].
Standardní
identifikátor. Dostupnost a přístup webové stránky. Lokace. Poznámky.
PŘÍKLAD:
AVČR. Společnost pro estetiku. Estetikaspol.cz [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z:
http://www.estetikaspol.cz/.
6.2.2 Příspěvek do webového sídla:
 struktura bibliografického odkazu
JMÉNO TVŮRCE: Název příspěvku: podnázev. In: Jméno tvůrce webového sídla. Název
webového sídla: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování:
Nakladatel, Datum publikování, Datum aktualizace/revize [Datum citování]. Standardní
identifikátor. Dostupnost a přístup příspěvku. Lokace. Poznámky.
PŘÍKLAD:
HADRAVOVÁ, Tereza: Pohlednice z Varů. In: AVČR. Společnost pro estetiku.
Estetikaspol.cz
[online].
[cit.
2012-02-12].
Dostupné
z:
http://www.estetikaspol.cz/blog/2012/02/pohlednice-z-varu/.
51
Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-0210]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
45
6.2.3 Článek z elektronického periodika:

Jméno tvůrce příspěvku: Název příspěvku. Název periodika. Vedlejší název [Typ nosiče].
Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Číslování, Rozsah stránek
příspěvku [Datum citování]. Standardní identifikátor (ISSN). Dostupnost a přístup.
Lokace. Poznámky.
PŘÍKLAD:
ŠTĚPÁNEK, Radek: Perpetum mobile. Aluze.cz [online]. 2011/2 [cit. 2012-02-12]. ISSN:
1803-3784. Dostupné z: http://www.aluze.cz/2011_02/01_poezie_stepanek.php.
6.3 Odkazy na audio-vizuální zdroje52
6.3.1 Odkazy na film a dokument
Protože je naprostá většina filmů a dokumentů kolektivním dílem, na jehož tvorbě participuje
mnoho tvůrců bez jednoznačně dominantní role, je zvykem jako první prvek citace většiny
produkce uvést název díla. Máme-li z důvodu upřesnění či rozlišení přeci jen uvést tvůrce,
pak tak učiníme včetně jeho role (herec, režisér, producent). Co se časové lokace filmového
díla týče, uvádíme rok uvedení.
PŘÍKLAD
Skřivánci na niti [film]. Režie: Jiří Menzel, 1969.
6.3.2 Díl seriálu
U odkazu na díl seriálu uvedeme název seriálu, název a číslo epizody, název vysílací
organizace a kanál. Nakonec uvedeme úplné datum přenosu.
PŘÍKLAD:
Židé – dějiny jednoho národa. 5/5. Cyklus mýty a fakta historie. ČT 2. 18. 2. 2012.
SOBOTKA, Bohuslav. Rozhovor. In: Hydepark. ČT1. 16. února 2012.
52
zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str.
24-25.
46
6.3.3 Citování obrazového materiálu
Citujeme-li reprodukci díla z knihy, odkazujeme na ni jako na součást informačního zdroje.
PŘÍKLAD:
ESCHER, M. C. Reptiles. [litografie, 1943]. In: M. C. Esher. Grafika a kresby. Taschen:
2003, str. 28. ISBN 3-8228-2146-2.
7 PLAGIÁTORSTVÍ
7.1 Definice a druhy plagiátorství
Existuje více formulací definice plagiátorství, všechny však krouží kolem společné podstaty
problému: Plagiátorství se dopouští ten, kdo vědomě užívá cizích myšlenek a děl a vydává za
své vlastní, lhostejno, zdali v nezměněné či upravené formě.
Na rozdíl od obecného vymezení je téma motivů a forem plagiátorství již záležitostí složitější.
Lze se domnívat, že za nekorektním zacházením s informačními zdroji stojí tyto tři faktory:

nedostatek informací či chybná přesvědčení o povaze práce s literaturou,

nedbalost,

úmysl klamat.
Naznačená posloupnost též konotuje nárůst míry etické závažnosti vyjmenovaných forem
prohřešku. Ačkoli je úmyslný podvod neoddiskutovatelným morálním selháním, zkušenost se
studentskými pracemi neukazuje, že by ve spektru příčin plagiátorství jednoznačně dominoval
nekalý úmysl. Podstatný faktor podmiňující nekorektní práci s prameny je ze zkušenosti
nedostatek informací, zvláště v případě, kdy není student systematicky a zkraje svého studia
proškolen v záležitostech odborné práce s prameny.
Přesto množství případů vědomých podvodů v současnosti bezpochyby narůstá. Tento nárůst
cíleného plagiátorství může též souviset s trendem posledních let, kterým je zhoubná
„instrumentalizace“ vzdělání. Tlak na zvýšení vzdělanosti v populaci i problematický systém
vazby výše finančních prostředků poskytovaných školám na počty přijatých studentů a
absolventů, otevírá brány škol stále více mladým lidem, pro které je primární nikoliv samotný
proces vzdělávání, nýbrž zisk titulu coby ceněné výhody na trhu práce. Takto motivovaný
student nechápe dílčí studijní úkoly jako intelektuální výzvu, nýbrž jako překážku, kterou je
47
třeba zdolat bez zbytečných průtahů a větší investice energie. Z toho plyne, že prevence na
nejvyšší systémové úrovni spočívá ve změnách cílů a charakteru vzdělávacího procesu v ČR.
Svůj podíl na šíření nekorektního zacházení s informačními zdroji má patrně i proměňující se
vztah nastupující generace k duševnímu vlastnictví či proměna jejího vnímání „copyrightu“
v prostředí tzv. webu 2.0.
postprodukce,
53
Současná generace, vyrůstající se zkušeností s tzv. estetikou
kde je nezanedbatelná oblast tvorby postavena na recyklaci, mixování či
kreativní adaptaci převzatých děl (a v oblasti konzumování pak na tzv. sdílení materiálů), je
vybavena jinou (ne nutně pokřivenou, jako spíše komplexnější) sensibilitou pro vnímání
autorského práva.
Je tedy především záležitostí vzdělávání ukazovat a vysvětlovat, kde hledat (mnohdy subtilní)
rozdíl mezi kreativní adaptací „vypůjčených“ děl v oblastech jako je např. „found-footage
film“, „mashup“ či „dýdžejing“, jejichž výstupem může být nová, originální kvalita, a
nekreativním převzetím cizí práce za účelem získání čistě osobní výhody.54
7.2 Důvody a motivy vedoucí k plagiování
1) Představa, že adaptace či převyprávění myšlenky činí z cizí myšlenky myšlenku
vlastní. Studenti mají často pocit, že kreativní kompilace několika použitých zdrojů je
vyvazuje z povinnosti tyto použité zdroje vykazovat.
2) Neochota přijmout, že korektní kompilace je často dostačující kvalifikační prací a že
je korektní práce s cizími zdroji podstatnou částí hodnocení jejich práce. Student s takovým
přesvědčením pak maskuje část zdrojů, aby práce vypadala více jako jeho vlastní.
3) Nesystematická práce s prameny a opomenutí. Odkládání korektního a průběžného
zpracovávání bibliografických odkazů na samotný konec procesu psaní práce vede často
k opomenutí či prostému nedostatku času pro zpětné dohledávání zdroje citátů.
53
BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako svou první
publikaci vydal Tranzit: Praha 2004. ISBN 80-903452-0-4.
54
K tématu viz např. glosu: DVOŘÁK, Joachim: Literární dýdžejing jako výsledek opisování. In:
HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-06-12]. Dostupné z:
http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290.
48
4) Zcela záměrný a podvodný úmysl oklamat. Tato forma plagiátorství je nejzávažnější a
nehraje již takovou roli, zda se úmyslného a vědomého podvodu dopustíme z neochoty
přinést studiu jakoukoliv osobní oběť nebo zda jsme se dostali do časové tísně.
7.3 Techniky a postupy při odhalování plagiátů
7.3.1 Indicie plagiátorství

Nekonzistence (jazykového i grafického) stylu
Existuje patrný rozdíl ve stylech psaní. Pasáž neobratného vyjadřování bezprostředně
následuje pasáž s precizním a odborným výrazivem. Úseky textu působí na první pohled jako
vložené do „cizího prostředí.“ V práci se vyskytují odborné pojmy, které úroveň kvalifikační
práce překračují a nejsou ani vysvětleny ani podloženy citací. V textu se proměňuje osoba
mluvčího. Velmi nedbalý plagiátor je schopen opisovat metodou copy/paste, aniž by se
obtěžoval se sjednocením fontu a odstavců v celé práci. Práce je tak graficky nejednotná
(např. v odstavci, odražení, fontu i velikosti písma).

Úroveň odbornosti
Uvedení nedoložených informací, fakt či konstatování, které pisatel nemůže mít evidentně
z vlastní hlavy. Zde je ovšem třeba brát v úvahu, že hranice mezi konstatováními, která jsou
natolik konsensuální a veřejně známá, že je není nutné dokládat citací a tvrzeními, která si
doložení žádají, je nejednoznačná a relativní s ohledem na cílového čtenáře.

Nesrovnalosti v poznámkovém aparátu
Poznámkový aparát je nejednotný, existují patrné rozdíly ve formě bibliografických citací,
v interpunkci, kurzívě i v množství a pořadí prvků citace. Student střídá styly ve způsobu
okazování (Stává se, že student přebírá a kompiluje pasáže textu i s původním poznámkovým
aparátem).
7.3.2 Disciplinární řízení
Přístup k plagiování a formy postihu závisí především na rozsahu prohřešku, jeho motivech i
na dosavadní práci studenta. Některé prohřešky lze řešit napomenutím, jiné podmínečným
vyloučením, ty nejzávaznější pak ukončením studia. Jiná situace též nastává, dopustí-li se
student plagiování v rámci semestrální práce v prvním ročníku, nebo podvádí-li ve své
absolventské práci.
49
Přes jednoznačnou definici má tedy plagiování v praxi množství forem a příčin, od jejichž
posouzení se bude odvíjet i následná forma postihu. Ideálně by hodnocení prohřešku mělo
sledovat výslednici prolnutí faktoru úmyslu plagiovat a míry doloženého plagiátorství.
V tomto smyslu lze např. i vědomé porušení citační etiky v nepatrném či velmi malém
rozsahu řešit nikoliv disciplinární cestou, nýbrž standardně pedagogicky, podobně jako větší
porušení citační etiky z čisté neznalosti. Problém však tkví v tom, že na rozdíl od míry a
způsobu prohřešku, u nichž lze stanovovat kritéria, za jakých je prohřešek vůči citační etice
ještě tolerovatelným, je úmysl faktorem, jehož prokazování bývá velmi problematické.
Skutečně bude mnohdy jen těžko doložitelné, zda student adaptovanou myšlenku či pasáž
jednoduše zapomněl citovat, nebo zda tuto myšlenku úmyslně zcizil. Opomenutí či drobná
nedbalost je jistě v kompetenci standardního pedagogického vedení (oprava práce, konzultace
a upozornění). Prokázané a záměrné plagiování je však vždy důvodem pro postih.55
7.3.3 Doporučení

Plagiování na úrovni semestrálních prací: Nepatrné prohřešky a opomenutí lze řešit
konzultací a upozorněním. Plagiováním semestrálních prací, které nese indicie
podvodu, by měl student ztratit možnost získat v daném předmětu atestaci. Opakovaná
zkušenost s podvodem v rámci více předmětů (je užitečné, aby si pedagogové v rámci
jednoho ústavu taková zjištění vzájemně sdělovali) je však již dostatečným důvodem
pro zahájení disciplinárního řízení.

Plagiování na úrovni absolventských prací: Zde již běží o záležitost složitější a
vážnější. Dostane-li se takový plagiát až do rukou oponenta, který prohřešek odhalí,
pak to buď znamená, že student svou práci nekonzultoval a odevzdal bez možnosti
školitele do procesu psaní zasáhnout, nebo byla komunikace mezi školitelem a
studentem problematická. Ať je to jakkoliv, úmyslné plagiování na této úrovni je
nutné vždy podstoupit disciplinárnímu řízení, jehož smyslem je konkrétní míru
provinění co možná nejobjektivněji posoudit.
55
Konkrétní průběh disciplinárního řízení s popisem skutku a se zdůvodněným postihem lze nalézt mnoho. Viz
např. stránky Masarykovy univerzity dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/13862/?lang=en.
50
7.3.4 Postupy při dohledávání důkazů
Není pochyb, že plagiátorství existovalo dávno před internetem, a možnost prověřit archivy
všech absolventských prací z dob před internetem i počítačem by patrně přineslo mnohá
zneklidňující zjištění. V současnosti je však plagiování jevem úzce provázaným
s elektronickými médii, které z procesu plagiování dělají velmi snadnou, a proto i lákavou
záležitost. I způsoby detekce plagiátů jsou tedy v současnosti záležitostí užití vhodných
elektronických nástrojů.56 Možnost, že se odhalí plagiát, z větší části, nikoliv však nutně a
výlučně, vázaný na existenci elektronické podoby jak podezřelého dokumentu, tak ukradené
předlohy. Plagiovat z tištěných zdrojů, které odhalení plagiátu ztěžuje, je samozřejmě stále
možné. Dá se však předpokládat, že okruh pramenů, které slouží studentovi vyšší odborné
školy jako podklad práce, jeho školitel dobře zná, a existuje tak při fungující spolupráci
poměrně vysoká pravděpodobnost časné identifikace nepřiznané inspirace. Jsou tu ovšem
rafinovanější formy plagiování související např. s nekorektní adaptací myšlenek ze
zahraniční, dosud nepřeložené produkce. Máme však za to, že takový způsob plagiování je
výkonem, který se s profilem typického plagiátora vyšších odborných škol v podstatě
vylučuje.
V nejtypičtějším případě lze tedy narazit na velmi primitivní verzi plagiování. Ta spočívá
v kopírování a použití na internetu volně přístupných textů či jejich částí. Odhalení takové
práce většinou nedá tolik práce a nevyžaduje více než ověřit vhodnými vyhledávacími
prostředky podezřelé sekvence textu. Pokud nemá vzdělávací instituce zakoupenou licenci na
jeden z mnoha dostupných softwarů pro odhalování plagiátů, nezbývá než se spolehnout na
vlastní průzkum. V tomto případě však většinou není třeba ani sofistikovanějších
vyhledávacích softwarů.57
Chytřejší plagiátor se pokusí převzatý text modifikovat, a tedy převzatý zdroj zamaskovat.
Části původního textu vypustí, několik slov nahradí synonymy, popřípadě zkombinuje a
promíchá několik zdrojů, což představuje pro jednoduché prohledávání jisté obtíže
(v takovém případě je třeba ověřovat kratší sekvence podezřelého textu). Při pozorném čtení
56
Viz např. Plagiátorství. Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5976?sectionId=11
15&categoryId=1161.
57
HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. VŠE V PRAZE, Fakulta
informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Květen 2007 [cit. 2012-02-13]. Vedoucí práce Ing.
Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/DipText4.xhtml#toc12.
51
však existuje stále poměrně vysoká šance, že se plagiování odhalí, ačkoli tento proces klade
na pedagoga vyšší nároky a zpracování důkazního materiálu si vezme více energie i času.
52
8 PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU
1) Nekorektní citace z druhé ruky:
V následující ukázce student střídá parafráze a doslovné citáty z jednoho zdroje čistě formálně
(přímý citát originálu pod číslem 63 zde nemá žádné opodstatnění, adekvátní by bylo pasáž
parafrázovat). Dále cituje z téhož zdroje (Burke) autora, který by měl z povahy a zaměření
jeho práce bezpodmínečně figurovat v primární literatuře (Alberti). Cituje zde tedy nevhodně
z druhé ruky, navíc nekorektně – bibliografická citace je nekompletní (viz oddíl těchto skript
Citace z druhé ruky).
„Větší organizační jednotkou malířů, sochařů a kameníků, nikoli architektů, byl cech.
Cechy měly několik funkcí. Dbaly o kvalitu a usměrňovaly vztahy mezi zákazníky,
mistry, tovaryši a učedníky. (…) Organizovaly slavnosti na počest patrona cechu,
doprovázené bohoslužbami a procesími.“63
Architekti se zase kromě stavitelství věnovali i dalším uměleckým oborům. Zajímavé
je Albertiho doporučení architektům „…, aby stavěli výhradně pro lidi na úrovni,
„neboť vaše dílo ztrácí na důstojnosti, je-li prováděno pro osoby nízké.“ 64
___________________________________________________________________________
63 Burke, Peter: Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 77.
64Tamtéž.
2) Převzatá pasáž ze zdroje bez bibliografického odkazu:
Následující pasáž a jí podobné pasáže odborných vyjádření bez jakéhokoliv odkazu na
pramen – musí vždy vzbudit pozornost pedagoga.
Důležitou roli hraje také dynamika, která má významné postavení při klasifikaci jednoty
ornamentu. Na rozdíl od rytmu je stavební jednotkou dynamické struktury ornamentu
jednota vzájemně protikladných částí. Pojmy jednota a dynamika se mohou jevit jako
zcela protikladné, ovšem v oblasti ornamentiky tomu tak není. Ornament na sebe může
brát nekonečné množství podob, ovšem vždy se tyto podoby podrobují obecnému
zákonu abstraktních linií a ploch. Linie ačkoliv jsou v libovolném uspořádání, vždy
směřují k určité uzavřené jednotě. Nejde jen o primární vyjádření pohybu, ale spíše
o pocit vyvážené rovnováhy.
53
3) Nepřiznaná parafráze střídaná s doslovnými citáty:
V následující pasáži student zařazuje citát za pasáž, která se tváří jako vlastní tvrzení. Přitom
běží o nepřiznanou parafrázi ze stejného zdroje, jako je následující citace (velmi častý
nekorektní způsob práce se zdroji).
Ornament může být namalován, vyhlouben, vytištěn, vyšit, vyřezán nebo vsazen či
přidám jako plastická forma na určitý materiál, se kterým tvoří neoddělitelnou navzájem
se ovlivňující skladbu.
„Ornament se tak na jedné straně podřizuje struktuře nebo funkci svého nositele, na
druhé zdůrazňuje jeho estetický účinek tím, že oživuje a člení jeho plochu nebo
ozřejmuje jeho praktický účel.“62
4) Nepřiznaná citace z Wikipedie a umělé „přifukování“ seznamu použitých zdrojů
(odkaz na neprostudovanou literaturu):
Student vyvolává dojem, že dílo Na větrné hůrce shrnuje pomocí Slovníku literárních děl
Vladimíra Macury. Že však výklad tohoto díla přebírá z Wikipedie, nikoliv od Macury,
prozrazuje totožný překlep v bibliografické citaci (namísto Odeon v obou případech uvedeno
Oden).
Doslovná pasáž z Wikipedie s odkazem na literaturu:
Emily Brontëová žila se svou rodinou ve značné izolaci od kulturního dění své doby, a
přestože se autorka inspirovala básněmi Williama Cowpera, Roberta Burnse, Waltera Scotta,
Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně originální dílo, které
šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím
dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav.

MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden,
1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
Studentův text:
Emily Brontëová - autorka románu Na větrné hůrce – žila se svou rodinou ve značné izolaci
od kulturního dění své doby, a i přes inspiraci básněmi Williama Cowpera, Roberta
Burnse, Waltera Scotta, Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně
54
originální dílo, které šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke
křesťanství, pojetím dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav. (51)
51 P.: MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden, 1989.
ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
5) Příklady neúplných bibliografických citací zdroje:
příklad1)
Díky sociální službě (…), která se zabývá uživateli drog v ulicích, se také tito lidé zapojili do
projektu (…).58
(…) tak i uživatelé, kteří mohou být jako cílovou skupinou pro sekundární preventivní
programy, nebo uživatelé závislí na návykových látkách, kteří spadají do cílové skupiny pro
terciární prevenci.59
58 http://js.os-prevent.cz/ 2011-11-02
59 www.Chilliorg.cz 2011-11-09
Příklad 2)
Pro fázi postupného následného zpracovávání literatury je velmi užitečná přehledná lokalizace
pasáží, které hodláme v naší práci citovat.58
58
ECO, str. 152.
Příklad 3) Chyby v seznamu literatury
V následující ukázce se jedná především o nekonzistentní systém bibliografických odkazů
(proměňuje se způsob používání interpunkce a kurzívy, stejně jakož i pořadí údajů, jsou
užívané nejednotné zkratky č. a no.; vol.a roč.) a o absenci povinných údajů (u jednotlivých
odkazů chybí stránkování u periodik, standardní identifikátor ISBN a ISSN, nejsou doplněna
křestní jména, název periodika je někde uveden ve zkratce, atp.
55
Dickie, G., „Co je umění? Institucionální analýza“, Aluze, 2/2008, str. 81- 90
DIFFEY, Terry.J., „Aesthetic Instrumentalism”, The British Journal of Aesthetics, 1982
22(4):337-349
Kulka, T. (1994), Umění a kýč. Praha: Torst.
ROWE, M.W., „Why „Art“ Doesn´t Have Two Senses,“ BJA, Ro. 31 no. 3.
TATARKIEWICZ, W., Dějiny estetiky I, II, III, (Tatran: Bratislava).
ZEMACH, E.: No Identification Without Evaluation. BJA, roč. 26 č.3
ZIFF, Paul, „The Task of Defining Work of Art,“ Philosophical Review, LXII (1953)
56
9 LITERATURA
* BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako
svou první publikaci vydal Tranzit: Praha, 2004. ISBN 80-903452-0-4.
* Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/.
* ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace
informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197.
*
DVOŘÁK,
Joachim:
Literární
dýdžejing
jako
výsledek
opisování.
In:
HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-0612]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290.
* EBSCO [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.ebscohost.com/.
* ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN
80-7198-173-7.
* HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. Květen 2007.
VŠE V PRAZE, Fakulta informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Vedoucí
práce Ing. Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/
DipText4.xhtml#toc12.
* Národní knihovna České republiky [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
http://www.nkp.cz/.
* JSTOR [online databáze], [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.jstor.org/.
Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10].
Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.
* Jak na rešerši. In: Infogram. Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. © 2011
[cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760.
* Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA
3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravnecitovat.pdf.
* Licencované elektronické informační zdroje. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit.
2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171.
57
* Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA
3.0), [cit. 2012-02-10] Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953.
* Plagiátorství. In: Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:
http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5
976?sectionId=1115&categoryId=1161.
* ProQuest [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.proquest.cz/.
* Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online], Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15].
Dostupné z: http://vimeo.com/16339724.
* Ptejte se knihovny [online] Neděle 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:
* Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit.2012-02-10].
Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.
58

Práce se zdrojovou literaturou

Transkript

Podobné dokumenty

Oponent

Věstník Rijen 2013

zde - Hrádek u Vlašimi

1. Úvodní poznámka

klíčová aktivita č. 2

Jak natočit video