Generál Maurice Pellé
Transkript
Generál Maurice Pellé
Historie stanu v Chantilly po boku generála Josepha Joffra, který rozhodoval o vedení válečných operací. Pellé měl na starost zásobování, do pravu, personální záležitosti, později i jednání s diplomaty, spojeneckými důstojníky, s par lamentem, vládou. S postupným rozšiřová ním válečného konfliktu na další fronty bylo po dvou letech Joffrovo velení zpochybněno. Odešel poté do důchodu a jeho pravá ruka generál Maurice Pellé byl přeložen na fron tu jako divizní velitel. Tam se setkal se svými marockými vojáky, kteří v dubnu 1917 odváž ně prorazili německou linii. Maročané i ostat ní vojáci a spolupracovníci ho oceňovali za jeho lidský přístup k vojákům. Za toto vítěz ství i za další úspěchy byl generál Pellé pový šen, stal se velitelem V. armádního sboru. Pellého armádní sbor zabránil u Noyonu početnějšímu německému vojsku dostat se do Paříže a získat severofrancouzské přísta vy. Pellé se zúčastnil dalších bitev na řekách Vesle, Aisne a Meuse, které rozhodly o ví Generál Maurice Pellé a jeho vztah k Československu text Klára Notaro | foto archiv rodiny Pellé Při příležitosti stého výročí tzv. Velké války je vhodné připomenout francouzského generála a diplomata Maurice Pellého. Zapsal se do dějin první světové války, ale i do historie mladého Československa. N 2 | xantypa Na Madagaskaru Pellé dostal za úkol po stavit opevněný vojenský přístav, který by francouzské loďstvo uchránil před britskou válečnou flotilou. Úkolu se zhostil s doko nalostí sobě vlastní a za úspěšnou práci byl armády, o zvyšování počtu vojáků. Tamní nacionalismus a militarismus byl ještě vyhro cen neúspěchem Německa v Maroku, které získala v roce 1912 Francie. V ní se prosa zovala tendence opačná: válečný střet s Ně Na Madagaskaru Pellé dostal za úkol postavit opevněný vojenský přístav, který by francouzské loďstvo uchránil před britskou válečnou flotilou. Úkolu se zhostil s dokonalostí sobě vlastní a za úspěšnou práci byl povýšen. povýšen. Na ostrově se setkal s významnými vojenskými osobnostmi, jakými byli příští maršálové Francie Galliéni, Lyautey a Joffre. Další významnou etapou v Pellého karié ře se stalo jeho působení na velvyslanectví v Berlíně v letech 1908–1912 v postavení vo jenského atašé. Mluvil dobře německy, a pro tože měl vybrané chování a byl všestranně vzdělaný, sblížil se s řadou vlivných osob ností, zejména s císařem Vilémem II., který ho zval na hony a jiné společenské událos ti. Pellé posílal do Francie zprávy o zvýšené německé aktivitě ve zbrojení, o modernizaci Československá mise Ve stejnou dobu v Paříži Edvard Beneš po žádal Francii o vyslání vojenské mise, která by pomohla novému československému stá meckem nebyl považován za reálný, armáda se potýkala s dozvuky Dreyfusovy aféry, kte rá diskreditovala vojenskou justici a armádu vůbec, navíc byla vojenská služba zkrácena. Módní ideologií byl antimilitarismus. První světová válka Vyhlášení první světové války, před níž Pellé varoval během svého pobytu v Berlíně, ho za stihlo v Maroku, kde cvičil francouzské jed notky složené z marockých vojáků. Odsud byl odvelen v srpnu 1914 s marockou brigá dou do Francie. Čekala ho práce v hlavním prosinec 2014 prosinec 2014 mírových jednáních a model francouzské armády byl českým politikům sympatický. Velitelem československých zahraničních jednotek byl francouzský generál Maurice Janin, ten však v roce 1919 pobýval spolu s francouzským generálem a československým ministrem války M. R. Štefánikem na Sibiři, a nemohl se proto vojenské misi v Českoslo vensku věnovat. Za jejího vedoucího byl tedy V Praze na generála Pellého čekaly další ovace: vítali ho ministři a další významné osobnosti mladého státu. Prezidenta Masaryka zastupoval Jan Masaryk a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky plk. Otakar Husák. tu organizovat vlastní armádu. Francie měla v roce 1918 velkou politickou a vojenskou prestiž. Její vojsko se rozhodujícím způsobem zasloužilo o vítězství Spojenců, hlas Francie měl mít podstatnou váhu při nastávajících T. G. Masaryk uděluje generálovi Pellému a dalším francouzským důstojníkům Československý válečný kříž, 14. července 1919. V Praze v červnu 1919 (generál Pellé uprostřed) arodil se v roce 1863 v severofran couzském městě Douai ve staré vlivné rodině s vojenskou tradicí. Jeho otec byl dělostřelecký dů stojník, který se účastnil války proti Prusku v roce 1870. Tuto válku vyhlášenou Napoleo nem III. Francie potupně prohrála. Díky tomu se Německo sjednotilo a stalo silným státem a vojenskou mocností. Otec Pellé se z pro hrané války vrátil ponížený a svou touhu po odvetě předal svým synům. Prohra u Sedanu, znamenající pro Francii velké finanční repa race a ztrátu Alsaska a Lotrinska, pozname nala několik generací Francouzů. Maurice Pellé a jeho bratři se rozhodli, že nastoupí vojenskou dráhu. Maurice byl všestranně na daný student a výborný kreslíř (po celý život kreslil, dělal črty z cest, karikoval profesory i politiky, ilustroval dopisy, knížky, školní slovníky.) Vynikal i jako zábavný společník. Vystudoval prestižní Polytechnickou školu (École polytechnique) v Paříži, absolvoval Jezdeckou školu v Saumuru a Vysokou vá lečnou školu v Paříži, všechny s nejlepšími výsledky. Po krátkém působení u dělostřelec kého pluku byl odvelen na strategicky důleži tou kolonii Madagaskar. tězství Spojenců. Francouzská vláda se na něj v listopadu 1918 obrátila jako na výji mečného vojevůdce a diplomata, aby sepsal podmínky příměří s Německem. vybrán generál Maurice Pellé. Byl nejen slav ným generálem, ale i obratným diplomatem a zkušeným vojenským školitelem. Pellé se v Paříži setkal několikrát s Benešem i s před sedou vlády Karlem Kramářem, kteří ho pro práci v Československu vybavili podstatnými informacemi. Zvláštní vlak s početnou vo jenskou misí s Pellém v čele přijel 13. února nejprve do Českých Budějovic, kde se misi dostalo vřelého přivítání od politických před stavitelů, sokolstva a žen v krojích. V Praze na generála Pellého čekaly další ovace: vítali ho ministři a další významné osobnosti mladého státu. Prezidenta Masaryka zastupoval Jan Ma saryk a náčelník Vojenské kanceláře preziden ta republiky plk. Otakar Husák. Francouzskou misi vzletně vítal i tisk: „Vítáme Vás, stateč ní hrdinové marnští, kteří jste světu dokázali sílu francouzského ,poilu‘ (chlupáč byla pře zdívka používaná pro francouzské vojáky za první světové války – pozn. red.) proti drzému německému ,Boche‘ (označení pro Němce – pozn. red.), vítáme Vás jako zástupce vzneše né Francie, pro niž a na jejíž půdě umírat bylo našim hochům legionářům pýchou.“ Pellého a jeho kolegy (z nichž nejznámější jsou Julien Victor Flipo, jeho pozdější švagr, Eugène Mittelhauser a Louis Faucher) v Pra ze ovšem čekala obtížná práce. Pellé (a fran couzská vláda spolu s ním) měl konkurenta v italském generálu Luigi Piccionovi, který byl s italskými legionáři na Slovensku a měl titul vrchního velitele. S prezidentem Masary kem a s ministrem národní obrany Václavem Klofáčem se Pellé obtížně dohadoval na po době příští československé armády. Masaryk i Klofáč by ocenili ozbrojené milice, ty však nebyly podle Pellého vhodné kvůli neshodám národnostně pestrého obyvatelstva mladého Československa, jehož hranice ještě nebyly přesně definovány. Jeho hlavním posláním nebylo zajistit vnitrostátní mír, ale vytvořit armádu, která by byla respektovaným part nerem svým spojencům. K tomu však chy běly zbraně, střelivo, uniformy, koně a také proviant, neboť země byla vyhladovělá. Ve dení armády v Československu spočívalo na www . xantypa . cz |3 Maurice Pellé se svojí novomanželkou Jarmilou v Cařihradě Vila generála Pellého v Dobřichovicích. Zleva Pellé, generální inspektor Československé armády Josef Svatopluk Machar a architekt František Buldra, všichni se svými partnerkami Pellého žena Jarmila s jejich dceruškou Maryškou bedrech sokolů Josefa Scheinera a Jindřicha Vaníčka a bývalých důstojníků rakouské ar mády. Generálním inspektorem čs. vojska se stal Masarykův přítel, básník J. S. Machar. Legionáři se vrátili z ciziny jako vítězové a čeští vojáci a důstojníci, kteří do konce vál ky bojovali za Rakousko, byli vystaveni vše obecnému opovržení. V této složité situaci ve aby mohl čelit mohutné ofenzivě maďarské Rudé armády. Spojenci ale pomoc neposkytli, a tak Pellé zpřísnil kázeň v československých řadách, mobilizoval důstojníky a vojáky v ci vilu, apeloval na zbrojní průmysl. Pellého válečná strategie spojená s diplomatickým vyjednáváním s Maďary přinesla v červenci příměří. Pellé byl oslavován jako vítěz a hr Francouzský generál měl mimořádné postavení a vliv ve věcech vojenských i politických, chodil na zasedání do sněmovny, jeho bronzovou bustu zhotovil sochař Bohumil Kafka, na jeho počest byl složen vojenský pochod. vojenské oblasti a pacifistické atmosféře ve společnosti se Maurice Pellé pustil do prá ce a začal organizovat ministerstvo národní obrany a generální štáb. Po dubnovém vpádu československých jednotek na maďarské území, a pokyn mi nistra Klofáče začala maďarská bolševická vojska v květnu 1919 obsazovat Slovensko, z něhož tou dobou odcházelo italské velení. Vypukla válka, bylo vyhlášeno stanné právo. Prezident Masaryk 4. června předal nejvyšší vojenské velení Pellému, který se tímto stal generalissimem. Žádal o pomoc Spojence, 4 | xantypa dina, zachránce Slovenska. V den francouz ského státního svátku 14. července 1919 se v Praze na Invalidovně konala na jeho po čest přehlídka francouzských legionářů, ve Vinohradském divadle se hrálo drama CID od Pierra Corneille, konal se lampionový průvod a manifestace před francouzskou ambasádou, slavnostní večeře v Obecním domě. Týž den obdržel Pellé a další francouzští důstojníci z rukou T. G. Masaryka Československý vá lečný kříž. Francouzský generál měl mimo řádné postavení a vliv ve věcech vojenských i politických, chodil na zasedání do sněmov ny, v modré uniformě a červené generálské čepici byl portrétován malířem Viktorem Strettim, jeho bronzovou bustu zhotovil so chař Bohumil Kafka, na jeho počest byl slo žen vojenský pochod. Česká manželka Avšak sláva a pocty vzbudily také závist. Jednak ze strany československých důstoj níků, kteří se cítili nedoceněni, jednak ze strany francouzského velvyslance ClémentSimona, který měl pocit, že Pellé překračuje své kompetence. Jeho zášť vůči Pellému pra menila i z faktu, že se oba ucházeli o stejnou mladou dámu: Jarmilu Erbanovou-Braune rovou, dceru známého pražského advokáta Vladimíra Braunera a neteř malířky Zdenky Braunerové. Pellé se plně věnoval své prá ci náčelníka generálního štábu, budování vojenských institucí, vojenského školství a práci na branném zákonu (podařilo se mu prosadit dvouletou vojenskou službu proti návrhu ministra Klofáče, který prosazoval čtrnáctiměsíční službu). Zároveň se účast nil společenského života. Československo mu přirostlo k srdci. Stýkal se s umělci, na vštěvoval jejich ateliéry. Za Zdenkou Brau nerovou se vypravil do Roztok u Prahy, kde se obdivoval jejím sbírkám výšivek a lido vé keramiky. Zdenina neteř Jarmila tady prosinec 2014 Maurice Pellé hovoří s důstojníky, 1917. Pellého okouzlila hrou na klavír a zpěvem lidových písní, oděná ve slováckém kroji. V dubnu 1920 připravil spolu se Braune rovou výstavu československého lidového umění v Paříži. V roce 1920 se vyhrotil konflikt mezi Československem a Polskem o Těšínsko. Pellé ve svých diplomatických zprávách do Francie hájil československou stranu. Navr hl dokonce francouzskému maršálu Focho vi, který byl jeho přímým nadřízeným, že si vezme dovolenou a povede českosloven skou armádu proti Polákům. To však nebylo možné vzhledem k tomu, že i Polsko bylo spojencem Francie. Ta by v takovém pří padě musela stáhnout své vojenské mise z obou zemí, což by bylo nevýhodné ze jména pro Československo, jehož armáda se teprve rodila. Těšínská krize však pominula, protože Polsko vedlo na východě náročnou válku proti sovětskému Rusku. A státní hra nice s Československem byla určena nikoliv plebiscitem, jak se zamýšlelo, ale na konfe renci velvyslanců. Čím blíže měl generál Pellé k Českoslo vensku, tím více se vzdaloval francouzské politice, kterou od září roku 1920 představo val prezident Alexandre Millerand, sympa tizující s Maďarskem. Z Paříže přišel příkaz zredukovat počet francouzských důstojníků, nahradit je československými odborníky a posléze misi ukončit. Počet francouzských důstojníků klesl ze sto čtyřiceti šesti na pěta osmdesát, ale mise díky Pelléovu protestu zůstala zachována. Na konci roku 1920 od letěl letadlem do Paříže, kde mu francouz ská vláda sdělila, že je vyslán do Cařihradu jako vysoký komisař (funkce odpovídající místu velvyslance). Při svém odjezdu 1. led na 1921 pronesl česky k nastoupeným vo jákům: „Bylo mi ctí být vaším velitelem … Vaše vlast se mi stala druhou vlastí.“ V dubnu se do Prahy vrátil z ryze osobních důvodů, aby se tu oženil s Jarmilou Brau nerovou. Svatba se konala na Staroměstské radnici, za svědky jim šli ministr zahraničí E. Beneš a gen. Mittelhauser, který převzal po Pellém funkci vedoucího francouzské vojenské mise v Československu. V Turecku Práce v poraženém, chaosem zmítaném Tu recku byla velmi náročná. Pellé nebyl na Orient odborníkem, z Paříže nedostával jasné pokyny, jeho práci komplikoval ještě fakt, že země měla dvě hlavní města: Cařihrad, kde dosud formálně vládl sultán, a Ankaru, kterou ovládal Mustafa Kemal. Pellé byl povahou více bojovník než taktizující diplomat, a sit uace v Turecku neměla jasné řešení. Trápil ho pohled na ruské hladovějící vojáky, na turec ké a řecké uprchlíky, na zubožené obyvatel stvo stahující se do Cařihradu ze všech koutů regionu. Země procházela těžkou poválečnou krizí a pracně hledala novou identitu. Vítězné mocnosti měly rozhodnout o další teritoriální podobě kdysi obrovské osmanské říše. Šťast ným momentem v generálově životě bylo na rození dcery Maryšky, kterou Jarmila porodi la v Cařihradu v dubnu 1922. Jejím kmotrem se stal Jan Masaryk. V témže roce byl Pellé povolán jako vedoucí francouzské delegace na konferenci do Lausanne, která měla vyře šit tureckou otázku. Náročná jednání ho zcela vyčerpala, a i když se mu podařilo prosadit francouzskou vizi poválečného uspořádání Turecka, byl si vědom psychického a fyzic kého násilí na obyvatelstvu, které bylo podle smluv přesídlováno. Vnímal, že válka proti Německu, kterou vedl v duchu odplaty za prohru u Sedanu, má nedozírné důsledky, jež se nedají uspokojivě vyřešit. Podobný pocit měl francouzský maršál Foch, který si po po depsání Versailleské mírové smlouvy v roce Vítání zvláštního vlaku s početnou vojenskou misí s Pellém v čele, České Budějovice, 13. února 1919 prosinec 2014 1919 prorocky povzdechl: „To není mír, to je jen příměří na dvacet let.“ Z vojenského i di plomatického hlediska přispěl generál Pellé k pádu dvou velkých říší: Rakouska-Uherska a osmanské říše; jako diplomat se ve službách Francie snažil dát Evropě nový moderní řád. S prezidentem Masarykem se naposledy setkal 27. října 1923 v Paříži; ten ho při té příležitosti vyznamenal nejvyšším českoslo venským vyznamenáním – Řádem bílého lva 1. třídy s meči. V lednu 1924 Pellé onemoc něl a byl pro celkovou vyčerpanost hospitali zován. V pařížské nemocnici ho navštívili mj. Jan Masaryk a velvyslanec ve Francii Štefan Osuský. Při pobytu v sanatoriu na jihu Fran cie se jeho stav zhoršil. Před smrtí byl vyzna menán nejvyšším francouzským vyznamená ním – Velkým křížem Čestné legie. Zemřel v Toulonu 16. března 1924, velkolepý pohřeb se konal v Paříži. V roce 2012 mu byla věnována výstava v Památníku ve Verdunu (http://www.memori aldeverdun.fr/), letos v září byla otevřena vý stava na Vysoké škole polytechnické (http:// www.polytechnique.edu/), jejímž byl Pellé ab solventem a jeho otec ředitelem. V letošním roce vyjde ve Francii knižně jeho korespon dence z let 1909–1912, kdy působil jako vo jenský atašé v Berlíně, kterou pod titulem LA GUERRE NE TARDERA PAS připravili Isabelle San diford-Pellé a Jean-Noël Grandhomme. U nás bude tomuto velkému muži a jeho českému příbuzenstvu věnována příští rok výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. ???????????????? www . xantypa . cz |5