Generál Maurice Pellé

Historie
stanu v Chantilly po boku generála Josepha
Joffra, který rozhodoval o vedení válečných
operací. Pellé měl na starost zásobování, do­
pravu, personální záležitosti, později i jednání
s diplomaty, spojeneckými důstojníky, s par­
lamentem, vládou. S postupným rozšiřová­
ním válečného konfliktu na další fronty bylo
po dvou letech Joffrovo velení zpochybněno.
Odešel poté do důchodu a jeho pravá ruka
generál Maurice Pellé byl přeložen na fron­
tu jako divizní velitel. Tam se setkal se svými
marockými vojáky, kteří v dubnu 1917 odváž­
ně prorazili německou linii. Maročané i ostat­
ní vojáci a spolupracovníci ho oceňovali za
jeho lidský přístup k vojákům. Za toto vítěz­
ství i za další úspěchy byl generál Pellé pový­
šen, stal se velitelem V. armádního sboru.
Pellého armádní sbor zabránil u Noyonu
početnějšímu německému vojsku dostat se
do Paříže a získat severofrancouzské přísta­
vy. Pellé se zúčastnil dalších bitev na řekách
Vesle, Aisne a Meuse, které rozhodly o ví­
Generál Maurice Pellé
a jeho vztah k Československu
text Klára Notaro | foto archiv rodiny Pellé
Při příležitosti stého výročí tzv. Velké války je vhodné připomenout francouzského generála a diplomata
Maurice Pellého. Zapsal se do dějin první světové války, ale i do historie mladého Československa.
N
2 | xantypa
Na Madagaskaru Pellé dostal za úkol po­
stavit opevněný vojenský přístav, který by
francouzské loďstvo uchránil před britskou
válečnou flotilou. Úkolu se zhostil s doko­
nalostí sobě vlastní a za úspěšnou práci byl
armády, o zvyšování počtu vojáků. Tamní
nacionalismus a militarismus byl ještě vyhro­
cen neúspěchem Německa v Maroku, které
získala v roce 1912 Francie. V ní se prosa­
zovala tendence opačná: válečný střet s Ně­
Na Madagaskaru Pellé dostal za úkol postavit
opevněný vojenský přístav, který by francouzské
loďstvo uchránil před britskou válečnou flotilou.
Úkolu se zhostil s dokonalostí sobě vlastní a za
úspěšnou práci byl povýšen.
povýšen. Na ostrově se setkal s významnými
vojenskými osobnostmi, jakými byli příští
maršálové Francie Galliéni, Lyautey a Joffre.
Další významnou etapou v Pellého karié­
ře se stalo jeho působení na velvyslanectví
v Berlíně v letech 1908–1912 v postavení vo­
jenského atašé. Mluvil dobře německy, a pro­
tože měl vybrané chování a byl všestranně
vzdělaný, sblížil se s řadou vlivných osob­
ností, zejména s císařem Vilémem II., který
ho zval na hony a jiné společenské událos­
ti. Pellé posílal do Francie zprávy o zvýšené
německé aktivitě ve zbrojení, o modernizaci
Československá mise
Ve stejnou dobu v Paříži Edvard Beneš po­
žádal Francii o vyslání vojenské mise, která
by pomohla novému československému stá­
meckem nebyl považován za reálný, armáda
se potýkala s dozvuky Dreyfusovy aféry, kte­
rá diskreditovala vojenskou justici a armádu
vůbec, navíc byla vojenská služba zkrácena.
Módní ideologií byl antimilitarismus.
První světová válka
Vyhlášení první světové války, před níž Pellé
varoval během svého pobytu v Berlíně, ho za­
stihlo v Maroku, kde cvičil francouzské jed­
notky složené z marockých vojáků. Odsud
byl odvelen v srpnu 1914 s marockou brigá­
dou do Francie. Čekala ho práce v hlavním
prosinec 2014
prosinec 2014
mírových jednáních a model francouzské
armády byl českým politikům sympatický.
Velitelem československých zahraničních
jednotek byl francouzský generál Maurice
Janin, ten však v roce 1919 pobýval spolu
s francouzským generálem a československým
mini­strem války M. R. Štefánikem na Sibiři,
a nemohl se proto vojenské misi v Českoslo­
vensku věnovat. Za jejího vedoucího byl tedy
V Praze na generála Pellého čekaly další ovace:
vítali ho ministři a další významné osobnosti
mladého státu. Prezidenta Masaryka zastupoval
Jan Masaryk a náčelník Vojenské kanceláře
prezidenta republiky plk. Otakar Husák.
tu organizovat vlastní armádu. Francie měla
v roce 1918 velkou politickou a vojenskou
prestiž. Její vojsko se rozhodujícím způsobem
zasloužilo o vítězství Spojenců, hlas Francie
měl mít podstatnou váhu při nastávajících
T. G. Masaryk uděluje generálovi Pellému a dalším francouzským důstojníkům
Československý válečný kříž, 14. července 1919.
V Praze v červnu 1919 (generál Pellé uprostřed)
arodil se v roce 1863 v severofran­
couzském městě Douai ve staré
vlivné rodině s vojenskou tradicí.
Jeho otec byl dělostřelecký dů­
stojník, který se účastnil války proti Prusku
v roce 1870. Tuto válku vyhlášenou Napoleo­
nem III. Francie potupně prohrála. Díky tomu
se Německo sjednotilo a stalo silným státem
a vojenskou mocností. Otec Pellé se z pro­
hrané války vrátil ponížený a svou touhu po
odvetě předal svým synům. Prohra u Sedanu,
znamenající pro Francii velké finanční repa­
race a ztrátu Alsaska a Lotrinska, pozname­
nala několik generací Francouzů. Maurice
Pellé a jeho bratři se rozhodli, že nastoupí
vojenskou dráhu. Maurice byl všestranně na­
daný student a výborný kreslíř (po celý život
kreslil, dělal črty z cest, karikoval profesory
i politiky, ilustroval dopisy, knížky, školní
slovníky.) Vynikal i jako zábavný společník.
Vystudoval prestižní Polytechnickou školu
(École polytechnique) v Paříži, absolvoval
Jezdeckou školu v Saumuru a Vysokou vá­
lečnou školu v Paříži, všechny s nejlepšími
výsledky. Po krátkém působení u dělostřelec­
kého pluku byl odvelen na strategicky důleži­
tou kolonii Madagaskar.
tězství Spojenců. Francouzská vláda se na
něj v listopadu 1918 obrátila jako na výji­
mečného vojevůdce a diplomata, aby sepsal
podmínky příměří s Německem.
vybrán generál Maurice Pellé. Byl nejen slav­
ným generálem, ale i obratným diplomatem
a zkušeným vojenským školitelem. Pellé se
v Paříži setkal několikrát s Benešem i s před­
sedou vlády Karlem Kramářem, kteří ho pro
práci v Československu vybavili podstatnými
informacemi. Zvláštní vlak s početnou vo­
jenskou misí s Pellém v čele přijel 13. února
nejprve do Českých Budějovic, kde se misi
dostalo vřelého přivítání od politických před­
stavitelů, sokolstva a žen v krojích. V Praze na
generála Pellého čekaly další ovace: vítali ho
ministři a další významné osobnosti mladého
státu. Prezidenta Masaryka zastupoval Jan Ma­
saryk a náčelník Vojenské kanceláře preziden­
ta republiky plk. Otakar Husák. Francouzskou
misi vzletně vítal i tisk: „Vítáme Vás, stateč­
ní hrdinové marnští, kteří jste světu dokázali
sílu francouzského ,poilu‘ (chlupáč byla pře­
zdívka používaná pro francouzské vojáky za
první světové války – pozn. red.) proti drzému
německému ,Boche‘ (označení pro Němce –
pozn. red.), vítáme Vás jako zástupce vzneše­
né Francie, pro niž a na jejíž půdě umírat bylo
našim hochům legionářům pýchou.“
Pellého a jeho kolegy (z nichž nejznámější
jsou Julien Victor Flipo, jeho pozdější švagr,
Eugène Mittelhauser a Louis Faucher) v Pra­
ze ovšem čekala obtížná práce. Pellé (a fran­
couzská vláda spolu s ním) měl konkurenta
v italském generálu Luigi Piccionovi, který
byl s italskými legionáři na Slovensku a měl
titul vrchního velitele. S prezidentem Masary­
kem a s ministrem národní obrany Václavem
Klofáčem se Pellé obtížně dohadoval na po­
době příští československé armády. Masaryk
i Klofáč by ocenili ozbrojené milice, ty však
nebyly podle Pellého vhodné kvůli neshodám
národnostně pestrého obyvatelstva mladého
Československa, jehož hranice ještě nebyly
přesně definovány. Jeho hlavním posláním
nebylo zajistit vnitrostátní mír, ale vytvořit
armádu, která by byla respektovaným part­
nerem svým spojencům. K tomu však chy­
běly zbraně, střelivo, uniformy, koně a také
proviant, neboť země byla vyhladovělá. Ve­
dení armády v Československu spočívalo na
www . xantypa . cz
|3
Maurice Pellé se svojí novomanželkou Jarmilou v Cařihradě
Vila generála Pellého v Dobřichovicích.
Zleva Pellé, generální inspektor
Československé armády Josef Svatopluk
Machar a architekt František Buldra,
všichni se svými partnerkami
Pellého žena Jarmila s jejich
dceruškou Maryškou
bedrech sokolů Josefa Scheinera a Jindřicha
Vaníčka a bývalých důstojníků rakouské ar­
mády. Generálním inspektorem čs. vojska se
stal Masarykův přítel, básník J. S. Machar.
Legionáři se vrátili z ciziny jako vítězové
a čeští vojáci a důstojníci, kteří do konce vál­
ky bojovali za Rakousko, byli vystaveni vše­
obecnému opovržení. V této složité situaci ve
aby mohl čelit mohutné ofenzivě maďarské
Rudé armády. Spojenci ale pomoc neposkytli,
a tak Pellé zpřísnil kázeň v československých
řadách, mobilizoval důstojníky a vojáky v ci­
vilu, apeloval na zbrojní průmysl. Pellého
válečná strategie spojená s diplomatickým
vyjednáváním s Maďary přinesla v červenci
příměří. Pellé byl oslavován jako vítěz a hr­
Francouzský generál měl mimořádné postavení
a vliv ve věcech vojenských i politických, chodil na
zasedání do sněmovny, jeho bronzovou bustu
zhotovil sochař Bohumil Kafka, na jeho počest byl
složen vojenský pochod.
vojenské oblasti a pacifistické atmosféře ve
společnosti se Maurice Pellé pustil do prá­
ce a začal organizovat ministerstvo národní
obrany a generální štáb.
Po dubnovém vpádu československých
jednotek na maďarské území, a pokyn mi­
nistra Klofáče začala maďarská bolševická
vojska v květnu 1919 obsazovat Slovensko,
z něhož tou dobou odcházelo italské velení.
Vypukla válka, bylo vyhlášeno stanné právo.
Prezident Masaryk 4. června předal nejvyšší
vojenské velení Pellému, který se tímto stal
generalissimem. Žádal o pomoc Spojence,
4 | xantypa
dina, zachránce Slovenska. V den francouz­
ského státního svátku 14. července 1919 se
v Praze na Invalidovně konala na jeho po­
čest přehlídka francouzských legionářů, ve
Vinohradském divadle se hrálo drama CID od
Pierra Corneille, konal se lampionový průvod
a manifestace před francouzskou ambasádou,
slavnostní večeře v Obecním domě. Týž den
obdržel Pellé a další francouzští důstojníci
z rukou T. G. Masaryka Československý vá­
lečný kříž. Francouzský generál měl mimo­
řádné postavení a vliv ve věcech vojenských
i politických, chodil na zasedání do sněmov­
ny, v modré uniformě a červené generálské
čepici byl portrétován malířem Viktorem
Strettim, jeho bronzovou bustu zhotovil so­
chař Bohumil Kafka, na jeho počest byl slo­
žen vojenský pochod.
Česká manželka
Avšak sláva a pocty vzbudily také závist.
Jednak ze strany československých důstoj­
níků, kteří se cítili nedoceněni, jednak ze
strany francouzského velvyslance ClémentSimona, který měl pocit, že Pellé překračuje
své kompetence. Jeho zášť vůči Pellému pra­
menila i z faktu, že se oba ucházeli o stejnou
mladou dámu: Jarmilu Erbanovou-Braune­
rovou, dceru známého pražského advokáta
Vladimíra Braunera a neteř malířky Zdenky
Braunerové. Pellé se plně věnoval své prá­
ci náčelníka generálního štábu, budování
vojenských institucí, vojenského školství
a práci na branném zákonu (podařilo se mu
prosadit dvouletou vojenskou službu proti
návrhu ministra Klofáče, který prosazoval
čtrnáctiměsíční službu). Zároveň se účast­
nil společenského života. Československo
mu přirostlo k srdci. Stýkal se s umělci, na­
vštěvoval jejich ateliéry. Za Zdenkou Brau­
nerovou se vypravil do Roztok u Prahy, kde
se obdivoval jejím sbírkám výšivek a lido­
vé keramiky. Zdenina neteř Jarmila tady
prosinec 2014
Maurice Pellé hovoří s důstojníky, 1917.
Pellého okouzlila hrou na klavír a zpěvem
lidových písní, oděná ve slováckém kroji.
V dubnu 1920 připravil spolu se Braune­
rovou výstavu československého lidového
umění v Paříži.
V roce 1920 se vyhrotil konflikt mezi
Československem a Polskem o Těšínsko.
Pellé ve svých diplomatických zprávách do
Francie hájil československou stranu. Navr­
hl dokonce francouzskému maršálu Focho­
vi, který byl jeho přímým nadřízeným, že
si vezme dovolenou a povede českosloven­
skou armádu proti Polákům. To však nebylo
možné vzhledem k tomu, že i Polsko bylo
spojencem Francie. Ta by v takovém pří­
padě musela stáhnout své vojenské mise
z obou zemí, což by bylo nevýhodné ze­
jména pro Československo, jehož armáda se
teprve rodila. Těšínská krize však pominula,
protože Polsko vedlo na východě náročnou
válku proti sovětskému Rusku. A státní hra­
nice s Československem byla určena nikoliv
plebiscitem, jak se zamýšlelo, ale na konfe­
renci velvyslanců.
Čím blíže měl generál Pellé k Českoslo­
vensku, tím více se vzdaloval francouzské
politice, kterou od září roku 1920 představo­
val prezident Alexandre Millerand, sympa­
tizující s Maďarskem. Z Paříže přišel příkaz
zredukovat počet francouzských důstojníků,
nahradit je československými odborníky
a posléze misi ukončit. Počet francouzských
důstojníků klesl ze sto čtyřiceti šesti na pěta­
osmdesát, ale mise díky Pelléovu protestu
zůstala zachována. Na konci roku 1920 od­
letěl letadlem do Paříže, kde mu francouz­
ská vláda sdělila, že je vyslán do Cařihradu
jako vysoký komisař (funkce odpovídající
místu velvyslance). Při svém odjezdu 1. led­
na 1921 pronesl česky k nastoupeným vo­
jákům: „Bylo mi ctí být vaším velitelem …
Vaše vlast se mi stala druhou vlastí.“
V dubnu se do Prahy vrátil z ryze osobních
důvodů, aby se tu oženil s Jarmilou Brau­
nerovou. Svatba se konala na Staroměstské
radnici, za svědky jim šli ministr zahraničí
E. Beneš a gen. Mittelhauser, který převzal
po Pellém funkci vedoucího francouzské
vojenské mise v Československu.
V Turecku
Práce v poraženém, chaosem zmítaném Tu­
recku byla velmi náročná. Pellé nebyl na
­Orient odborníkem, z Paříže nedostával jasné
pokyny, jeho práci komplikoval ještě fakt, že
země měla dvě hlavní města: Cařihrad, kde
dosud formálně vládl sultán, a Ankaru, kterou
ovládal Mustafa Kemal. Pellé byl povahou
více bojovník než taktizující diplomat, a sit­
uace v Turecku neměla jasné řešení. Trápil ho
pohled na ruské hladovějící vojáky, na turec­
ké a řecké uprchlíky, na zubožené obyvatel­
stvo stahující se do Cařihradu ze všech koutů
regionu. Země procházela těžkou poválečnou
krizí a pracně hledala novou identitu. Vítězné
mocnosti měly rozhodnout o další teritoriální
podobě kdysi obrovské osmanské říše. Šťast­
ným momentem v generálově životě bylo na­
rození dcery Maryšky, kterou Jarmila porodi­
la v Cařihradu v dubnu 1922. Jejím kmotrem
se stal Jan Masaryk. V témže roce byl Pellé
povolán jako vedoucí francouzské delegace
na konferenci do Lausanne, která měla vyře­
šit tureckou otázku. Náročná jednání ho zcela
vyčerpala, a i když se mu podařilo prosadit
francouzskou vizi poválečného uspořádání
Turecka, byl si vědom psychického a fyzic­
kého násilí na obyvatelstvu, které bylo podle
smluv přesídlováno. Vnímal, že válka proti
Německu, kterou vedl v duchu odplaty za
prohru u Sedanu, má nedozírné důsledky, jež
se nedají uspokojivě vyřešit. Podobný pocit
měl francouzský maršál Foch, který si po po­
depsání Versailleské mírové smlouvy v roce
Vítání zvláštního vlaku s početnou vojenskou misí
s Pellém v čele, České Budějovice, 13. února 1919
prosinec 2014
1919 prorocky povzdechl: „To není mír, to je
jen příměří na dvacet let.“ Z vojenského i di­
plomatického hlediska přispěl generál Pellé
k pádu dvou velkých říší: Rakouska-Uherska
a osmanské říše; jako diplomat se ve službách
Francie snažil dát Evropě nový moderní řád.
S prezidentem Masarykem se naposledy
setkal 27. října 1923 v Paříži; ten ho při té
příležitosti vyznamenal nejvyšším českoslo­
venským vyznamenáním – Řádem bílého lva
1. třídy s meči. V lednu 1924 Pellé onemoc­
něl a byl pro celkovou vyčerpanost hospitali­
zován. V pařížské nemocnici ho navštívili mj.
Jan Masaryk a velvyslanec ve Francii Štefan
Osuský. Při pobytu v sanatoriu na jihu Fran­
cie se jeho stav zhoršil. Před smrtí byl vyzna­
menán nejvyšším francouzským vyznamená­
ním – Velkým křížem Čestné legie. Zemřel
v Toulonu 16. března 1924, velkolepý pohřeb
se konal v Paříži.
V roce 2012 mu byla věnována výstava
v Památníku ve Verdunu (http://www.memori­
aldeverdun.fr/), letos v září byla otevřena vý­
stava na Vysoké škole polytechnické (http://
www.polytechnique.edu/), jejímž byl Pellé ab­
solventem a jeho otec ředitelem. V letošním
roce vyjde ve Francii knižně jeho korespon­
dence z let 1909–1912, kdy působil jako vo­
jenský atašé v Berlíně, kterou pod titulem LA
GUERRE NE TARDERA PAS připravili Isabelle San­
diford-Pellé a Jean-Noël Grandhomme. U nás
bude tomuto velkému muži a jeho českému
příbuzenstvu věnována příští rok výstava ve
Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy.
????????????????
www . xantypa . cz
|5