np short paragraph

OBSAH | FEJETON | POŠLI TO DÁL | TÉMA: RITUÁLY | DĚJINY PŘÍTOMNOSTI | REPORTÁŽ | REFERÁT
ROZHOVOR | ~ | KOMIKS A KŘÍŽOVKA | KULTURA | VÝTVARNÉ
UMĚNÍ | LITERATURA | HUDBA | DIVADLO | FILM | ULIČNÍCI | SMS A E-MAILY | SVĚTOZOR
Autor: Jiří Ptáček
BEZ VZPOMÍNEK TO NEJDE
PŘESTOŽE VÝSTAVA VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOST SKONČÍ JEŠTĚ V ÚNORU, BYLA BY ŠKODA, KDYBY SE
NEDOSTALA NA STRÁNKY NP. NEJENŽE JDE O DOSUD NEJLEPŠÍ VÝSTAVU V GALERII VÁCLAVA ŠPÁLY
OD JEJÍHO PŘEVZETÍ NOVÝM PRODUKČNÍM TÝMEM. PRAVDĚPODOBNĚ BUDE TAKÉ POVAŽOVÁNA ZA
JEDNU Z NEJVYTŘÍBENĚJŠÍCH VÝSTAV NOVÉ SEZÓNY.
Vzpomínky na minulost mají dvě témata,
která se prostřednictvím vystavených
děl vzájemně potkávají. Prvním je Špálovka jako umělecká instituce, druhým
minulost, konkrétně epocha modernismu. Pozváni byli celkem čtyři umělci.
Češi Markéta Othová a Dominik Lang
a Rakušané Mathias Poledna a Florian
Pumhösl.
Pumhösl sňal z fasády poutač galerie
a nahradil ho nápisem typograficky
odpovídajícími stylu funkcionalistické
budovy. Na zeď jednoho ze sálů zase
narýsoval tužkou schémata konstruktivistických typografií Japonce Koshiro
Onchi a Čecha Ladislava Sutnara. Lang
umístil na strop chodby světlík, jaký by
v podobné budově mohl být. Také sklem oddělil
sály v suterénu, takže šlo nahlížet z jednoho
do druhého, ale nešlo vstoupit. Jeho třetím
dílem byl objekt Stavba II, v němž se snažil
podle fotografie co nejvíce přiblížit stejnojmenné práci sochaře Stanislava Kolíbala.
Druhý z Rakušanů, Mathias Poledna, umístil
do vitrín obaly LP desek vydaných společností
Folkways Records & Service Co, která vydávala
etnickou hudbu a jiné terénní nahrávky. Napodobil muzeální expozici, které všechno mění
v exponáty. Othová vyfotografovala květinové
zátiší na černém a bílém pozadí a vytvořila
zdánlivou opozici pozitivu a negativu. A to
je skoro vše…
UKÁZAT POVAHU
Pro Vzpomínky na minulost, a zejména pro
kurátora Karla Císaře, je důležité, že všechna
tato díla různými způsoby reflektují kontext
PODRŽENÁ GALERIE
místa, v němž se výstava pořádá, a aspekty
modernismu, který ovšem býval doma právě
zde. Modernismus je složitý pojem. Jeho
počátky bývají spatřovány v umění 2. poloviny
19. století a vrchol v 1. polovině dvacátého.
Zahrnuje ideály modernizace v nejrozmanitějším smyslu, neustálé experimentování
s formou uměleckého díla i sebekritičnost,
která ale potvrzuje kompetenci modernistů
v jeho experimentech. Umělci ze Špálovky se
na modernismus neobořili, spíš se zdá, že jsou
jím fascinováni. Inspirují se jím však jen to té
míry, aby výsledná díla nepřestala poukazovat
na jeho povahu.
Císařovi lze připsat k dobru, že výstavu nepřetížil teorií a hledal především silný estetický
výraz. Mimochodem, modernismu je přičítáno
(a vyčítáno) odpoutání umění od zájmů společnosti a upřednostnění ryzích estetických
hodnot.
Karel Císař vždy vyhledává eleganci.
Jestliže kvůli Bienále mladého umění
2005 českému umění obrousil hrany
a učinil ho stravitelným pro široké
vrstvy, na loňském ročníku stejné
akce expozici instaloval tak, že by se
za to nemusel stydět aranžér butiku
luxusním zbožím. Na Vzpomínkách
na budoucnost operoval s menším
počtem účastníků a děl. Úspornou
instalací se mu tak podařilo zdůraznit tektoniku galerijního prostoru.
To nebylo nahrávkou pouze pro
Langa iner venujícho do architektur y. Odhalený interiér Špálovky
především vyjádř il sám sebe jako
ztělesnění „místa pro umění“, které není
neutrální, ale podmíněné ideály doby, třebaže
jedním z ideálu bylo vytvořit neutrální místo,
v němž bylo lze uplatňovat modernistické
umění. Langovy a Pumhöslovi inter vence
i Polednovo muzeum tento charakter Špálovky pouze potrhly. Bez literatury, pouze
výtvarnými prostředky, objevily Vzpomínky
na budoucnost rozhraní mezi okouzlením
modernismem a kritickým vědomím, že byl
formou estetického a myšlenkového diktátu,
přestože to jeho představitelé neradi připouštěli. A právě skutečnost, že tyto souvislosti byly naznačeny výtvarně, výstavu
vyzdvihlo nad průměr obdobné výstavní
produkce v nás.
Vzpomínky na budoucnost. Galerie Václava
Špály, Národní 30, Praha 1 (www.spalovka.cz).
Výstava potrvá do 22. února.
LUKÁŠ HÁJEK
PETER RONAI
Student ateliéru multimédií brněnské FaVU Lukáš Hájek
(www.lukashajek.net) ohlásil samostatnou výstavu, ale pak
dal rovnocenný prostor svým vrstevníkům. Společná expozice sotva drží pohromadě, není to ale chyba, protože právě
toto Hájek a jeho hosté požadují od vizuální komunikace.
O podlaží výš nad Hájkovým mladistvým bratrstvem vystavuje o půlstoletí starší pedagog
stejné fakulty Peter Ronai. Vybral práce založené na vlastních fotografických podobenkách.
Ať už je pořídil v komunálních ateliérech nebo dohledal ve albech z dětství, všechny použil
jako materiál pro technologické mutace a grimasy, okrášlené těmi nejubožejšími grafickými
efekty. Ronaiova práce je hluboce neseriózní, znevažující a sebeironická, ale zcela vážně
odkazuje ke vzorům v dada a pionýrských časech konceptualismu.
Bodejť: V. Novák, F. Smetana, V. Vlková a M. Bažantová.
Galerie mladých, Radnická 4, Brno (www.kultura-brno.cz).
Peter Ronai: Real Time. Galerie u Dobrého pastýře, Radnická 4, Brno (www.kultura-brno.cz).
23