Zpravodaj 1-2010

velikonocní
2010
39
SLOVO STAROSTY
Vážení spoluobčané,
během něhož museli absolvovat stovky
kilometrů. Veřejnost zaujali nejen svým
zpěvem, ale také krásnými mutěnickými
kroji, o které se starají jejich manželky. Jim
za to patří také poděkování.
Dále bych Vás chtěl pozvat na Tradiční
výstavu vín, která se uskuteční 10. a 11. dubna
v areálu Sklepy Jarošek a 24. dubna na 2.
ročník Dne otevřených sklepů.
rád bych poděkoval kulturní komisi
a všem, kteří se podíleli na uspořádání
fašaňku a obecní zabíjačky. Obě akce se
setkaly s velkým zájmem veřejnosti.
Dále bych chtěl poděkovat našemu
mužskému sboru za reprezentaci obce při
příležitosti 160. výročí narození prezidenta
Tomáše Masaryka. Mužáci se zúčastnili
5. března oslav v Rakovníku, 6. března
slavnostního kladení věnců k Masarykovu
hrobu a odhalení jezdecké sochy T.G.
Masaryka v Lánech a 7. března slavnostní
akce v Hodoníně. Byl to náročný víkend,
JARO SE OTVÍRÁ, PŘÍRODA VSTÁVÁ,
VELIKONOČNÍM SVÁTKŮM A VZKŘÍŠENÍ SLÁVA!
40
Přeji Vám příjemné jaro a hezké
Velikonoce.
MVDr. Dušan Horák
starosta obce
sím, které nám umožní provést plánované
a už i započaté investiční akce roku 2010.
V první polovině roku se počítá s opravou
a vybudováním vozovky a chodníku v ulici
Jižní, kde se začalo s odstraňováním
panelů už 8. března a následně začaly
Vodovody a kanalizace Hodonín realizovat
výměnu navrtávek vodovodních přípojek.
Je důležité si říct, že bude život v této
ulici po nějakou dobu dost komplikovaný,
protože je to ulice, která není dobře přístupná z obou stran. Je potřeba si tento
fakt uvědomit a věřím, že toto omezení
přinese do budoucna větší pohodu a komfort pro obyvatele této ulice. A také věřím,
Asi se paní Zima urazila, když jsem
v minulém zpravodaji napsal, že je v posledních letech taková nijaká. Letošní zima se
ukázala v plné zbroji a my jsme se sněhem
bojovali téměř do velikonoc. Myslím, že
jsme ale vždy ty největší přívaly sněhu zvládli
odklidit alespoň z těch hlavních tahů jak
silničních, tak i chodníkových a postupně
se dostávalo i na ty méně frekventované.
Také nám tato zima ukázala, že je potřeba
doplnit techniku na odklízení sněhu a posyp
zledovatělých ploch. Ale snad už je letošní
zima definitivně pryč a sněhu se dočkáme
nejdříve za ¾ roku .
Jaro už je tady kalendářně a snad i poča1
telstvu, které rozhodne o jeho konkrétním
využití.
Taktéž se intenzivně (zatím papírově
a legislativně) pracuje na rekonstrukci
mateřské školy, kde se předpokládá využití
letních prázdnin k této rekonstrukci.
že oboustranná tolerance tuto svízelnou
situaci podstatně zjednoduší.
Také na dolním konci jsou práce v plném
proudu, konkrétně ulice Letní, Květná
a Ořechová se staly jedním velkým staveništěm. Tady je výhoda, že není potřeba
odstraňovat panely, tak o toto jsou práce
jednodušší, ale i tak pracovní činnost na
nějakou dobu bude znepříjemňovat život
obyvatelům v této lokalitě. Ale při jízdě a chůzi v letních měsících po nových vozovkách
dá na vše zapomenout.
Budova staré školy je už minulostí
a další vývoj této části obce je na zastupi-
Přeji nám všem hodně jarního sluníčka, které nám dodá energii, kterou nám
odčerpala tuhá zima a také Všem přeji
klidné prožití velikonočních svátků.
Petr Bíza
místostarosta
VÝSTAVBA BYTOVÝCH DOMŮ U ZDRAVOTNÍHO STŘEDISKA
Zdá se, že přece jen svitla naděje
pro potenciální zájemce o nové bydlení
v Mutěnicích. Zastupitelstvo obce na svém
posledním jednání schválilo podmínky pro
podání nabídek na odkoupení pozemků
u zdravotního střediska za účelem výstavby
bytových domů, o nichž je informováno na
jiném místě tohoto zpravodaje.
Nutno podotknout, že uvedené podmínky
jsou určeny především pro stavební firmy,
které se o výstavbu bytových domů mají
teprve ucházet, resp. již ucházejí formou
předložených studií. Pro vlastní zájemce nového bydlení jsou zatím poněkud
nedostačující, přesto je však záměr obce
a nastíněný termín zahájení výstavby nutno
hodnotit kladně.
Ve svém příspěvku se pokusím alespoň
v hrubých obrysech nastínit vyhlídky a možnosti potenciálních zájemců o bydlení z hlediska jejich spoluúčasti na výstavbě.
1. varianta – bytové družstvo
Příkladem je výstavba již dokončených
bytových objektů v okolních obcích, např. ve
Starém Poddvorově a na Čejči, za předpokladu založení bytového družstva za účasti
obce. Tato varianta byla zvolena v době, kdy
byla možnost čerpat dotační tituly. V současné době však stát bytovou výstavbu prostřednictvím dotací nepodporuje a založení
bytového družstva tak postrádá vnější impuls
v podobě finančního zvýhodnění.
2. varianta – kapitálově silný investor
Tato varianta předpokládá, že investor
realizuje výstavbu vlastními prostředky bez
finanční spoluúčasti potencionálních zájemců o bydlení, a teprve po dokončení a kolaudaci jim jednotlivé byty převádí na základě
prohlášení vlastníka budovy v souladu se
zákonem č. 72/1994 Sb., (zákon o vlastnictví bytů). Lze předpokládat, že z hlediska
dlouhodobé návratnosti vložených finanč2
ních prostředků bude každý investor její
výhodnost pečlivě zvažovat.
3.varianta – developer
Výstavba prostřednictvím developera
je velmi zjednodušeně řečeno poskytnutí
vlastních finančních prostředků zájemců
o bydlení druhé, odborně kvalifikované
právnické či fyzické osobě, která výstavbu
zastřešuje.
Aniž bych znal představy dosavadních
a případně dalších uchazečů o výstavbu
z hlediska získání finančních prostředků
a už vůbec se neodvažuji předjímat, který ve
výběrovém řízení uspěje, domnívám se, že
s největší pravděpodobností bude zvolena
3. varianta. V takovém případě by zájemci
o bydlení měli mít dostatečně jasno o kreditu
a referencích developera, způsobu záruky
developera za vložené finanční prostředky,
čerpání stavebního spoření, podmínek
poskytnutí hypotečního úvěru, převodu
vlastnických práv k bytu a podobně. Tyto
otázky přesahují rámec mého příspěvku
a bude je možno zodpovědět až v okamžiku,
kdy bude znám vítěz na odkoupení pozemků
u zdravotního střediska.
Mgr. Augustin Charuza
Usnesení z XVI. veřejného jednání Zastupitelstva obce Mutěnice
ze dne 9. března 2010
A. ZO vzalo na vědomí:
1. Kontrolu úkolů z minulého zastupitelstva
2. Nabídku ing. Vojtěcha Marka na řešení
bytové zástavby v lokalitě „za benzinkou“
5.
6.
B. ZO schválilo:
1. MPZ č.30/2009 prodej pozemku
– p.č. 1472/2 o výměře 77 m2 za cenu
110,- Kč/m 2 manželům Zimolkovým,
Mutěnice 376,
3. MPZ č.31/2009 prodej pozemku
p.č. 1376/4 o výměře 69 m2 za cenu
110,- Kč/1m2 manželům Petrčkovým
Mutěnice 359
4. MPZ č.1/2010 prodej pozemku p.č.
1947/45 – o výměře 88 m2 za cenu
110,- Kč/1m2 p. Svatoslavu Rozehna-
7.
8.
3
lovi, Mutěnice 400 za účelem dotvoření
parcely – nádvoří u RD
MPZ č.2/2010 prodej pozemku p.č.
1718/2 –o výměře 53 m 2 za cenu
110,- Kč/1m2 manželům Novákovým,
Mutěnice 305 za účelem dotvoření parcely – nádvoří u RD
MPZ č. 3/2010 prodej části pozemku
p.č. 1678/1 v k.ú. Mutěnice – předběžný souhlas o výměře dle GP na základě
žádosti Vlastimila Vašaty, Nejdek za účelem vytvoření vjezdu do RD č.p. 342
MPZ č. 4/2010 výkup pozemku
p.č. 1285/2 o výměře 2 m2 za cenu
70,-Kč/m2 od vlastníků Anežka Grmolcová, Jan Grmolec, Mutěnice 232
za účelem majetkoprávního vypořádání
pozemku pod komunikací Malá strana
MPZ č. 6/2010 výkup pozemků (nebo
jejich částí) p.č. PK 6694, PK 316, KN
6630, KN 6842/2, PK
6470, PK 6205 o výměře dle GP za cenu dle
znaleckého posudku od
PF ČR Praha za účelem
budování protipovodňových opatření s retencí
– předběžný souhlas
9. Podmínky pro podání
nabídek na odkoupení
pozemků u zdravotního střediska za účelem
výstavby bytových domů
dle předložené přílohy,
která je nedílnou součástí tohoto usnesení.
10. Rozpočtové opatření
č. 1/2010 na straně
př íjmů 3 124 100,Kč a na straně výdajů
3 514 000,- Kč. Po provedení RO č. 1/2010
tvoř í celkové př íjmy
5 8 07 5 10 0 , - K č
a celkové výdaje
62 562 400,- Kč.
11. Předfinancování projektu s názvem Mutěnice
– vinařská obec z rozpočtu obce
12. Plán financování obnovy
kanalizace a vodovodů v obci Mutěnice dle
předložené přílohy, která je nedílnou součástí
tohoto usnesení
13. Rozpočtový výhled na
období 2011 až 2013
14. Rozpočet sociálního
fondu na rok 2010
Odpadové hospodářství
Provoz kompostárny a sběrného dvora funguje naplno,
hlavně kompostárnu se naučilo využívat velké množství
občanů Mutěnic. V letošním roce jsme navíc začali odvážet
a drtit réví od vinařů, což je další bonus pro občany. Sběrný
dvůr nám množství vytříděného odpadu zatím příliš nezvýšil. Jak se ukazuje, pokud jede občan na skládku, tak už
většinou veze odpad, který nelze dále třídit, a proto skončí
odpad ve skládce a nikoliv na sběrném dvoře. Stále více
oblíbeným se stává pytlový sběr, Je to celkem pochopitelné,
jelikož skládka je pořád „trochu z ruky“ a určitě je jednodušší
odpad dávat doma do pytlů a jednou za měsíc ho vystrčit
ven a nikam přitom nejezdit.
V přiložených tabulkách vytříděného i vyprodukovaného
odpadu je vidět, že se množství vytříděného odpadu hlavně
pytlovým sběrem nadále zvětšuje, a to nás těší. Celkové
množství pytlů se zvedlo oproti r. 2008 téměř o 2 tisíce, což
je více než 16% nárůst. Množství komunálního odpadu se
drží na srovnatelné hladině s předchozími roky. Z toho se
dá vyvodit jediné. I když se třídí stále víc, celkové množství
odpadu se nadále zvyšuje. Skládka odpadů tak určitě bude
potřebná i do budoucna.
Přehled odpadů v letech 2000 - 2009
vše
v tunách
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
SD
Plast
Papír
1,313
7,950
9,040
11,033
19,176
19,683
21,327
26,303
22,219
30,513
2,56
0,720
0,600
0
0
22,847
26,807
32,492
39,137
46,099
47,638
3,01
Kompozit.
obaly
0
0
0
0
1,380
1,413
1,820
1,674
1,664
1,907
Sklo
bílé
0
0
0
0
0
0
2,477
1,424
1,754
5,714
Sklo
barevné
3,700
10,000
6,25
9,607
8,509
22,795
27,665
32,728
35,312
33,214
TKO
146,160
567,47
646,75
653,15
680,44
1142,59
939,55
838,34
941,96
929,63
SD = sběrný dvůr (v provozu od června 2009)
Pytlový sběr v letech 2004 - 2009
vše
v ks
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Plast
2.501
3.176
4.314
5.980
6.290
7.244
Papír
1.514
2.190
2.631
4.007
4.391
5.106
Kompozit.
obaly
705
930
1.484
1.416
1.382
1.657
Celkem
pytlů
4.720
6.296
8.429
11.403
12.063
14.007
Poplatky pro místní občany a firmy na skládce + kompostárně + sběrném dvoře:
Komunální odpady
500,- Kč/tunu
Suť
50,- Kč/tunu
N-odpady
bez poplatku!
vytříděné odpady na kompostárnu
bez poplatku!
vytříděné odpady na sběrný dvůr
bez poplatku!
Provozní doba:
Po - Čt
7,oo - 14,3o hodin
Pá
7,oo - 14,0o hodin
Pro občany Mutěnic je provozní doba prodloužena, a to :
v úterý do
17,3o hodin
v sobotu
8,oo - 13,3o hodin
4
5
Petr Blaha
jednatel společnosti
Skládka Hraničky,
spol. s r.o
LADISLAV MARADA - VÝJIMEČNÝ ČL O VĚK
Mnohokrát jsme se
v našem zpravodaji zamýšleli nad historickými záznamy našich kronik, v nichž
kronikáři popisovali události
dávných časů a obdivujeme
tyto záznamy a porovnáváme v mysli, jak naši dávní
předkové žili, jak hospodařili, jak obdělávali půdu, jak žili
před lety a staletími…
Nad psaným slovem v kronice si musí každý jednotlivec vytvořit vlastní představu
tehdejší doby sám…
Velký historický převrat
ve vývoji techniky nastal
v době, kdy byl vynalezen
fotografický aparát.
V každém údobí života žili
mezi námi jedinci, kteří měli
úctu a cit k těmto moderním
přístrojům tehdejší doby
a pořídili si fotoaparáty, kterými zachycovali a zvěčňovali
současnost té doby, ve které
žili, co kolem sebe viděli
a zachovali nám, současné
generaci, obraz této doby
na fotografiích jako cenné
dědictví minulosti. Nad psaným slovem si musí každý
jednotlivec vytvořit vlastní
představu, ale na fotografii
vidíme vše. A zde, nad těmito
často zažloutlými fotografiemi, můžeme obdivovat krásu
krajiny, kostelů, obydlí i obličeje lidí, oblékání, vývoj i přeměnu selského i svátečního
kroje, ale musíme si uvědomit i bídu venkovského lidu…
A zásluhu v Mutěnicích na
tom mají fotografové: František Dopita, Martin Zajíček,
Maxmilián Balaštík, Otto
Tychler (jeho manželka byla
dcera starosty Jana Kratochvíle) a v neposlední řadě
i Ladislav Marada (a ještě
několik mladších).
A zde, u Ladislava Marady, bych se zastavil a věnoval mu několik vzpomínek:
Ladislav se narodil 18. 10.
1923 jako jediný syn Antonínu a Marii Maradovým.
Již od mládí, jako školák,
projevoval náklonnost ke
kráse a umění. Vzpomínám
si, že za první republiky
v r.1938 jsme někteří školáci po ukončení páté třídy
Obecné školy v Mutěnicích
nastoupili do Měšťanské
školy v Hodoníně. V té době
tato možnost byla, ale my,
školáci z venkova, jsme
6
museli povinně platit školné. Bylo to tehdy 120,- Kč
ročně. Tak i Ladislav. V té
době byl Ladislav již ve
čtvrtém ročníku a musím
konstatovat, že Ladislav od
mládí přímo mistrně vynikal
v oboru kreslení a rýsování
pod vedením odborného
učitele p. Dobrovolského.
Na měšťanské škole
v Hodoníně byly všechny
učebny rozděleny, a to podle
abecedy: I.A, I.B, I.C, taktéž
i druhé a třetí třídy. Čtvrtý ročník byl dobrovolný, ze všech
předcházejících třetích ročníků byla sestaven jedna
třída. Každá třída měla na
chodbě vývěsku – tabuli cti.
Musím podotknout, že Ladislav Marada měl vystaven
na této tabuli každičký jeho
výkres, opravdu vynikal nad
jiné, byl obdivován i učiteli.
Měl cit pro kreslení, rýsování
i k umělecké činnosti. Některé jeho výkresy má doma
jeho syn Antonín. Po ukončení měšťanské školy odchází
Ladislav do učení na strojního zámečníka k zámečnickému mistru Josefu Štěpánkovi
v Mutěnicích.
Ladislava však stále lákala
jemná mechanika, fotografování a filmová kamera…
Proto po vyučení v roce
1948 odchází do filmových
ateliérů Zlín. Zde pracoval
jako mechanik kamer a také
technicky spolupracoval
s režiséry Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem na
natáčení animovaných filmů
Vánoční sen, Vzpoura hraček, Nepovedený panáček,
Pan Prokouk a na známem
filmu Cesta do pravěku...
V polovině padesátých
let však nastává pro Ladislava rodinný problém, měli
doma malé hospodářství
a Zlín (v té době již Gottwaldov), byl pro něho na denní
dojíždění moc daleko. Proto
se musel rozhodnout, zda
bude denně dojíždět do
Gottwaldova nebo nastoupí
do práce v Elektrárně Hodonín. Zvítězila druhá varianta
a Ladislav začal pracovat
jako mechanik měřících
přístrojů. V polovině šedesátých let pracoval jako
„vzorkař“ v laboratoři u Jihomoravských lignitových dolů
v Hodoníně. (Viz. Foto).
Již v mládí si koupil fotoaparát, tím prvním byla Leica.
Časem si kupoval novější
a modernější fotoaparáty.
Jeho pracovní činnost byla
i fotografování a aranžerství
Ladislav Marada jako vzorkař u Jihomoravských lignitových dolů,
přímo v šachtě odebírá vzorky zeminy na laboratorní rozbor.
dokumentace veškerého
dění JLD – brigády socialistické práce, jednotliví
úderníci, nástěnky, to vše
dokládal fotografiemi. Pro
JLD Hodonín vyrobil nebo
natočil i několik dokumentárních a reklamních filmů.
Byl zván fotografovat i na
svatby, nikdy neodmítl. Největším jeho hitem bylo, že
když na svatbě fotografoval,
ještě v den svatby přinesl
novomanželům svatební
fotografie, někdy i velkých
formátů, a že to dělal perfektně, o tom není pochyb.
Vyvolávat filmy se naučil
v Gottwaldově. Fotoaparát
používal v obci při každé
příležitosti, a tím nám zanechal na fotografiích cenné
7
dědictví, protože, jak jsem
se již zmínil, fotografie je víc,
než psané slovo!
Když byl v obci založen
Sdružený závodní klub Mutěnice, koupil Klub filmovou
kameru, která byla svěřena
Ladislavovi a s touto kamerou natočil v období 50. až
60. let několik filmů z různých slavností konaných
v obci. Např. Mutěnické
vinobraní s panem učitelem
Divišem, autorem této hry,
několik plesů, dokument
o cestě našich fotbalistů
do družebního města Pirny
v Německé demokratické republice, prvomájové
i lampiónové průvody, fotbal, spartakiádní cvičení
v Mutěnicích, krojované
svatby, církevní slavnosti
a průvody, cvičení hasičů
atd. Pro spolky SZK vytvořil
desítky psaných plakátů na
plesy, výstavy… Ladislav měl
krásný rukopis!
Kino v Mutěnicích založil
p.uč. Diviš pod rouškou TJ
Sokol. Kino bývalo napřed
němé, elektřina byla v Mutěnicích zavedena až v roce
1929. Než byla provedena
elektrifikace obce při němých filmech hrávala malá
skupina místních muzikantů
a filmový přístroj byl nejprve
poháněn dieslovým motorem, který půjčil kinu MUDr.
Václav Chludil. Pak teprve po
r.1930 byly zakoupeny elektrické promítací přístroje.
Funkci vedoucího místního kina po panu učiteli
Divišovi pak převzal Ladislav
Marada. Ladislav měl velké
známosti v půjčovně filmů
z doby, kdy byl zaměstnán ve filmových ateliérech
v Gottwaldově, a proto mu
byl vždy přednostně propůjčen film tzv. trhák nebo
premiérový film, který se
nejprve promítal v Praze,
v Brně, v krajských městech,
postupně pak v okresních
městech a teprve mnohdy
i po dvou letech, se dostal
film na vesnice. Musím opět
podotknout, že v Mutěnicích
se hrávaly premiérové filmy
zásluhou Ladislava dříve,
než v Hodoníně. V té době
byla všechna místa v kině
vždy plně obsazena. V obci
byl i předprodej lístků do
kina, a to v cukrářském
krámku paní Žofie Hanákové
v Nádražní ulici. Ladislav
věnoval kinu snad 24 hodin
denně.
V té době jsem byl členem
kulturní a školské komise
při MNV Mutěnice a Ladislav, jako vedoucí kina, byl
každoročně zván do komise,
aby podal zprávu o hospodaření a návštěvnosti kina.
Nebál se říci před komisí,
že na ruské filmy a na filmy
„lido-demo“, tak nazýval
filmy lidově demokratických
států - Německo, Polsko,
Maďarsko atd., chodí jen
30-50-80 návštěvníků, a tak
se vždy snažil sehnat film
modernější, poutavější.
Nemohu opomenout, že
přes 35 let promítal v místním kině filmy pan František
Patrman z Mutěnic, za což
i jemu patří dík. Byla to
od něho oběť pro občany.
Před ním promítal filmy holič
František Béna.
S vynálezem televize a její
postupné invazi do domácností se začala snižovat i návštěvnost kina, až se jeho provoz stal finančně neúnosný
a kino bylo zrušeno.
8
Promítací přístroje byly
z kina odvezeny a byly instalovány v kabině na sportovním stadionu pod Búdama.
Bylo pořízeno široké promítací plátno na kolečkách
a bylo umístěno před krytou
tribunou. Tam se promítalo
tři dny v týdnu: úterý, pátek
a sobota. Filmy se promítaly
od jara do září. Návštěvníky
kina byla hlavně mládež,
která se tam scházela a také
mladí manželé. Dalo by se
říct, že ostatní čas moderní
promítací přístroje většinou
zahálely.
V r. 1997 se obrátili na OÚ
bratři Čadíkovi, kteří provozovali pojízdný kinematograf,
se žádostí o odprodej zařízení celého kina. To vše však
zůstalo určitý čas na mrtvém
bodě, a až v roce 1998 byly
přístroje bratrům Čadíkovým odprodány za celkovou
částku 25 000,-Kč. Také se
v kupní smlouvě zavázali, že
po dobu tří let budou vždy
deset dnů v roce pořádat
v Mutěnicích „Letní filmový
festival“. A letní filmový festival se v režii Fotbalového
klubu pořádá dodnes.
V té době vznikl velký
protest a nesouhlas Ladislava Marady, ten totiž těžce
nesl, že promítací přístroje
byly prodány jen za dvacet
pět tisíc korun. Říkal, že
to byly nejmodernější přístroje a byly prý prodány
pod cenou, a s tím Ladislav
nesouhlasil.
Pan Ladislav Marada
zemřel 27. července 2004.
Co říci závěrem.
Ladislav Marada byl nejdéle sloužícím kinařem v celém
okolí. Byl mezi občany
Mutěnic člověk oblíbený,
obětavý, nadaný smyslem
pro krásu a estetiku. Měl
rád spoluobčany, pro ně se
obětoval do krajnosti. Byl
přísný nejen k podřízeným,
ale i k sobě. Dokonce opravoval občanům i fotoaparáty
a rádia. Na fotografiích a ve
filmech se snažil zachytit
nehynoucí krásu současných krojů, zvyků, snažil se
zachytit dobu, ve které žil
a zanechal tak cenné dědictví budoucím generacím
a jeho syn Antonín pokračuje v jeho šlépějích…
Ladislave, zaznamenávám
Tě v paměť budoucím generacím!
Dovoluji si mu dnes In
memoriam poděkovat jménem všech spoluobčanů
Mutěnic. „Ladislave Díky!
Byl jsi opravdu výjimečný
člověk!“
Zaznamenal
Ladislav Prčík
ŠKOLST VÍ
První ples
V životní pouti každého
jednotlivce mají své místo
společenské události, na
něž se nezapomíná ani po
létech, kdy hlava obělí se,
krok duní a myšlenky zpomalují svůj chod. K těmto
událostem patří první ples.
Často i dnes, když čtvrtého
vyzvednu si důchod a u svátečního kafíčka v automatu
vestoje zahálím, myšlenky mi
zalétnou o deset let nazpět,
kdy jsem v tanečním víru
pohupoval se sálem v rytmu
boogie-woogie………
Tak takhle začíná úsměvná povídka Miloslava Šimka,
jemuž se podle daného
tématu první taneční kroky
tak vryly do paměti, že je
musel literárně zpracovat.
Letošní deváťáci budou urči-
9
tě na své začátky na parketu také dlouho vzpomínat,
rozdíl je jen v tom literárním
zpracování….
Den generálky, první prubířský kámen,
tlukot srdce, klapání podpatků a blesky
fotoaparátů. Co krok, to napětí.
Rodiče a ostatní přihlížející jsou během
chvilky svědky poněkud násilné proměny žáků základní školy v mladé, rádoby
distingované slečny a gentlemany. Chvilka
slávy přetrvává do samotného plesu, kde
se ocenění poctivé práce a námahy ještě
násobí větším počtem přítomných diváků.
S ubývajícími tóny Dvořákovy Rusalky přibývá uspokojení v duších všech mladých
tanečníků a do paměti se vrývá nezapomenutelná vzpomínka na velkou společenskou
akci, na první kontakt se světem dospělých,
ale také malé připomenutí končící životní
etapy v podobě školní docházky. Pro ilustraci stojí za zmínění pronesená věta jedné
tanečnice: „Protancovala jsem celý večer
a kdybych mohla, prožila bych tento den
znovu, protože byl naprosto úžasný!“
Již zářijovým přechodem do devátého
ročníku dostaly vyhlídky na letošní úkoly
jasnější obrysy. Tím prvním bylo plesové
předtančení na školním plese, které se
zařadilo na první místo před výběrem školy,
či podáním přihlášek na ně, protože začít
se muselo s velkým předstihem. A tak se
šestnáct párů dobrovolníků dostalo do
rukou již osvědčených tanečnic – paní
učitelky Karbusové a Prátové. Nácvik
základních polonézových kroků, správného
držení těla, taneční postoj, na první pohled
nikdo nevěřil, že se již zmíněné základy
změní v propracované taneční kreace.
Také shánění nových společenských šatů,
pánských obleků, tanečních bot a dalších
náležitostí neodmyslitelně patří k předplesové atmosféře.
Termín 23. ledna se pomalu, ale jistě
blížil. Nedočkaví hrdinové v prostorách
tělocvičny si postupně uvědomovali svou
odpovědnost a z dálky se přikrádala tréma.
PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ
Projekty vycházejí zpravidla z myšlenky
tzv. koncentrace. To znamená, že se učivo
soustřeďuje kolem určitého základního
motivu. To nám umožňuje zařadit různou
strukturu učiva, ale zejména jiný pohled
na svět. Když pracujeme projektovou
metodou, přecházíme od dílčího pohledu
na svět k pohledu globálnímu. Běžný svět,
ve kterém se děti pohybují, se neskládá
z oddělených situací, ale ze vzájemně
propojených a různě na sebe navazujících
celistvých jevů. Při poznávání a řešení
takových každodenních jevů tak uplatníme
poznatky různých předmětů, ale často
i v jiných souvislostech, než jsme je poznali
a používali při výuce ve škole.
Projektem pro žáky druhé třídy s názvem
„Bezpečně do školy i ze školy“ se snažíme připravit naše žáky na rozličné životní
situace, ve kterých se mohou ocitnout.
Stěžejní myšlenka tohoto projektu „bezpečnost našich dětí především“ se netýká
pouze dopravních situací, ale také zvýšení
pocitu bezpečí u dětí. Můžeme si položit
otázku, co vlastně pro žáky znamená samotné slovo bezpečí, můžeme rozvinout diskusi
o násilí, šikaně, kontaktu a komunikaci
s neznámými lidmi. Tato témata jsou vážná
10
a citlivá, zejména pokud se objeví i negativní
zkušenosti žáků.
Motivačním prvkem projektu byla preventivní beseda s policistkou, při níž byli žáci
odborně poučeni jak se správně chovat
na ulici, v dopravní situaci, jak pomáhat
druhým lidem, jaká důležitá telefonní čísla
si pamatovat, jak správně cestovat s rodiči
v autě, jaké vybavení musí mít jízdní kolo,
co dělat když se ztratím, jak chránit sám
sebe…apod. Zajímavou ukázkou pro
děti byla rovněž prezentace zajišťovacích
pomůcek, které používají policisté v terénu,
vždyť vyzkoušet si pouta či policejní obušek
nemůže každý.
Žáci také plnili úkoly v metodických
listech Kapka prevence (tyto materiály
poskytuje školám Preventivně informační
skupina Okresního ředitelství Policie ČR
v Hodoníně). Rozmanité úkoly vedou žáky
především k získání základních informací
o ochraně zdraví a majetku člověka.
Součástí projektu byla i skupinová práce
dětí ve třídě, při níž výtvarně zpracovaly různé konkrétní situace, do kterých se mohou
v reálném životě dostat. Děti pak tyto výtvory
prezentovaly v prostorách školy.
V další části projektu si žáci při známé
hře pexeso zopakovali znalost některých
důležitých dopravních značek.
Všechny vědomosti budou děti ještě procvičovat a opakovat ve znalostní soutěži AZ kvíz.
Na závěr nás čeká praktická aplikace
poznatků v terénu a prověřování získaných
kompetencí např.:
• Převeďte nás bezpečně přes přechod.
• Naučte nás chodit správně po chodníku.
• Zajistěte, aby nás bylo na ulici dobře
vidět.
• Zaveďte nás na místo, kde si můžeme
bezpečně hrát.
• Kamarád si venku poranil nohu. Co
uděláte?
• Seznamte nás s některými dopravními
značkami v obci.
• Doveďte nás bezpečně na určité místo.
• Našli jste v trávě bonbony, co s nimi?
• Fiktivní hovor na některé z čísel tísňových linek.
Pokud děti zvládnou pružně a přiměřeně reagovat v určitých situacích… budou
v bezpečí.
Mgr.Jitka Hamšíková
11
POMÁHÁME AFRICKÝM DĚTEM
Základní škola a Mateřská škola Mutěnice
využila v loňském roce výzvy jihomoravského
kraje a přihlásila do grantového řízení v rámci
Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost projekt s názvem „Škola
pro život“. Projekt byl úspěšný a rozhodnutím
Zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne
17.12.2009 byla ZŠ a MŠ Mutěnice schválena finanční podpora z ESF. Výše finanční
podpory činí 1 912 189,- Kč.
Návrh ke změně forem výuky a jejich
modernizaci byl výsledkem diskusí - jak
a čím zaujmout žáka v dnešní době. Po
důkladné analýze metod práce a s přihlédnutím k rozvoji informačních a komunikačních technologií jsme vytvořili projekt - Škola
pro život, jehož cílovou skupinou jsou
žáci 1. stupně naší školy. Projektu, který
bude probíhat 3 roky se zúčastní asi 200
žáků. Realizační tým tvoří učitelé 1.stupně,
manažer, evaluátor a účetní projektu. Projekt je zaměřen na přípravu projektových
dnů s důrazem na mezipředmětové vztahy
a využití interaktivní tabule. Projektovými
dny bychom chtěli vnést do vyučování více
tvořivé a uvolněné atmosféry a emočního
prožívání, které je z hlediska učení velmi
důležité. Chceme, aby děti více vnímaly
souvislosti mezi vědomostmi a běžným životem, a zároveň se budeme snažit také podporovat osobnostní rozvoj každého dítěte.
Práce s moderními výukovými pomůckami
učiteli přinese větší možnosti individuálního
přístupu k jednotlivým žákům. Tím může
dosáhnout dobrých výsledků každý žák,
jak talentovaný, taki ten s problémy v oblasti
výuky nebo chování.
Díky dotaci z OPVK můžeme zakoupit do
všech tříd 1. stupně interaktivní tabule, které
ve spojení s dataprojektorem a notebookem
nabízí nové možnosti vyučovacího procesu.
Ten je pro žáky mnohem zajímavější a přitažlivější. V současnosti již dvě interaktivní
tabule máme a práce s ní se u dětí těší
velké oblibě. Požadavek dovybavit všechny
učebny 1. stupně interaktivní tabulí vychází
z naší zkušenosti, kdy stěhování je časově
náročné a u některých žáků působí rušivě.
Zároveň se tím rozšíří možnost využití tabule
v kratších úsecích a častějších intervalech,
což je zvláště u menších dětí důležité
a povede ke zvýšení efektivity a účelnosti
výuky. Věříme, že naše snaha o kvalitní,
náročnější a atraktivnější výuku bude motivací k učení.
O realizaci projektu budeme rodiče
a veřejnost průběžně informovat.
Mgr. Marie Kujová,
manažerka projektu
12
V polovině prosince, tedy
na začátku zimy, jsme se
společně se žáky naší školy
pomyslně přenesli do Afriky,
přesněji do jihozápadní Tanzánie. A co jsme tam dělali?
Zajímali jsme se o to, jak žijí
tamější školáci.
Naším průvodcem se stal
Ondřej Horecký. Samozřejmě, že jsme neletěli
do horké Afriky, ale Ondřej
Horecký navštívil naši školu
a o životě lidí v Tanzánii nám
ukazoval zajímavé obrázky
a k tomu přidával pozoruhodné informace. S několika nadšenci založil občanské sdružení Bez mámy, což
je nezisková organizace se
sídlem v Šumicích, založená
v létě 2006 a zaregistrovaná u Ministerstva vnitra
pod číslem IČ 27036847.
Hlavním cílem sdružení je
pomoc sirotkům v Africe,
podpůrnými cíli jsou pomoc
a podpora dětem i dospělým nakažených HIV, pomoc
sociálně slabým skupinám
obyvatelstva (vdovy či prarodiče starající se o děti, mladé matky atd.) a podpora
projektů v oblasti vzdělávání
a zdravotní péče.
Pomoc a podpora spočívá
nejenom ve stránce finanč-
ní, ale i materiální, vzdělávací
a morální a směřuje hlavně
ke zlepšení životních podmínek a vzdělání sirotků a rozvíjení komunit kolem nich
tak, aby se staly soběstačnými. S epidemií HIV/AIDS
v subsaharské Africe stoupá
i počet sirotků, kteří zůstanou po zesnulých rodičích.
Starost o ně pak většinu
padne na nejbližší příbuzné
- prarodiče, strýce, tety. Ti
ovšem sami nemají jídla ani
peněz nazbyt, a tak se všichni propadají do ještě větší
chudoby. S láskou a podporou mohou děti vykročit na
cestu budoucnosti s daleko
menšími obavami. Kromě
zajištění pravidelného přísunu jídla jsou pro všechny
děti nesmírně důležité také
13
zdravotní péče a kvalitní
vzdělání. Všechny tyhle věci
se snaží pro děti zajistit.On
sám Tanzánii každoročně
navštěvuje a pomáhá v Africe podle svých schopností.
Naši školu oslovil s projektem Škola škole.
CO JE PROJEKT
ŠKOLA ŠKOLE?
V tomto projektu chtějí
zapojit školáky do programu, kde oni sami budou
získávat peníze na pomoc
partnerské škole v Tanzánii
a naplánují si a zrealizují
svůj vlastní projekt pomoci
africkým dětem. Zkrátka
děti samy si vyberou, co za
vybrané prostředky pořídí.
Jde o položky, které nejvíc
chybí konkrétní partnerské
škole a které zároveň nejsou
příliš finančně náročné.
V projekčním sále se
postupně vystřídali žáci od
pátých až po deváté třídy.
Myslíme si, že je informace
oslovily, vždyť sami žáci měli
spoustu dotazů týkajících se
obyčejného života Afričanů.
Co se děti ve škole učí?
Jaké mají rády sporty, co
jedí, jak se umývají, kam
chodí na záchod? Čím se
baví ve volném čase? Jakou
poslouchají hudbu? Otázek
by padlo ještě víc, ale času
bylo málo.
A pak přišlo na konkrétní
pomoc pro děti do Afriky. Naši žáci mezi sebou
vybrali 4 400 Kč, přispěli
také zaměstnanci školy.
Domluvili se, že by se tyto
peníze mohly použít jako
příspěvek na vybudování
sociálního zařízení ve škole
nebo na zakoupení několika
žákovských lavic. Projekt
naše děti natolik oslovil, že
by se rády zapojily aktivněji.
O tom zase někdy příště.
Jsme rádi, že jsou žáci naší
školy vedeni k tomu, aby
nemysleli pouze na sebe,
ale taky na druhé, mnohdy
daleko potřebnější. Podle
slov Ondřeje Horeckého,
takový luxus, v jakém žijí
naše děti, by v Africe nepochopili.
Pavlína Lacinová
PYTHAGORIÁDA VE ŠKOLNÍM ROCE 2009/2010
Pythagoriáda patří mezi oblíbené matematické soutěže.
Je určena všem žákům šestých a sedmých ročníků základních škol a jim odpovídajících ročníků víceletých gymnázií,
kteří mají zájem o matematiku. Cílem Pythagoriády je zvýšit
zájem o matematiku u co nejširšího počtu žáků. Úlohy této
soutěže vycházejí ze znalostí matematiky odpovídajících
ročníků ZŠ a víceletých gymnázií. Zúčastnit se této soutěže
může každý žák příslušného ročníku - není tedy nutné být
matematickým talentem. Soutěž byla tradičně připravována
ve Výzkumném ústavu pedagogickém Praha od roku 1978.
Od června 2009 je garantem této soutěže Národní institut
dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Ve školním roce 2009/2010 se realizoval již 31. ročník.
Soutěž má dvě kategorie podle ročníku školy (6. a 7. ročník)
a dvě postupová kola - školní a okresní kolo. Každé zadání
se sestává z patnácti příkladů na prostorovou představivost
a logické uvažování.
Termín školního kola byl stanoven na leden – únor 2010.
Na přelomu prvních dvou měsíců se do této soutěže zapojili
i žáci ZŠ Mutěnice. Od původního záměru nabídnout soutěž
jen vytipovaným žákům – úspěšným studentům matematiky
– jsem nakonec ustoupil, jelikož zájem projevili téměř všichni
žáci obou ročníků. Během jedné hodiny žáci řešili 15 úloh,
každá za 1 bod. Úspěšnými řešiteli jsou ti žáci, kteří získali
alespoň 9 bodů. A jak celé klání dopadlo?
Nejúspěšnější řešitelé šestého ročníku: 1. místo (10 bodů)
– Michaela, Brožovičová, Veronika Pavelková, Lucie Svobodová, Nela Trávníková; 2. místo (9 bodů) – Kevin Skuhravý,
Zuzana Kratochvílová; 3. místo (8 bodů) – Marie Šupová.
Nejúspěšnější řešitelé sedmého ročníku: 1. místo (7 bodů)
– Jakub Bukovský; 2. místo (6 bodů) – Jiří Králík; 3. místo
(5 bodů) - Tomáš Koš.
Pythagoriáda – jedna z nejstarších soutěží na ZŠ v naší
republice potvrdila, že je na jedné straně pro žáky náročná,
na straně druhé interesantní. Blahopřejeme všem výše
jmenovaným žákům a přejeme mnoho dalších studijních
úspěchů!
Ing. Bc. Karol Frydrych
14
D EN
Den pololetního vysvědčení jsme, jako už tradičně,
trávili všichni na I. stupni
společně. Dnešní den měl
být dnem pohody. A kdy je
člověk v pohodě? Přece tehdy, když je zdravý, má kolem
sebe svou rodinu, kamarády
a cítí se být milován. Důležité
také je, aby se nám alespoň
občas splnilo nějaké přání.
Proto si děti nejprve navzájem něco přály. Co si mohou
lidé přát? Je toho mnoho.
Děti měly za úkol svá přání
vyjádřit pomocí výstřižků
z novin. Prvňáčci, kteří ještě
neumí tak dobře číst, svá
přání kreslili.
V další části projektu se
děti rozdělily do skupinek
podle barvy (z každého ročníku dvě až tři děti). Každá skupina oblečená ve
své barvě se pak věnovala
některému z projektových
témat.
Co je lidská vlastnost? To
byla otázka pro oranžovou
skupinku.
Už samotné položení této
otázky vedlo děti k problému
a zamyšlení, jak se vlastně
vyjádřit k zadanému tématu.
Víme vůbec, co je vlastnost
člověka, jak se projevuje,
POHODY A ZDRAVÍ
jaké jsou rozmanité povahy
a vlastnosti člověka?
Cílem tohoto úkolu bylo,
aby se žáci ve skupině zkusili zamyslet nad určitou
lidskou vlastností, posoudili,
zda je pozitivní nebo negativní, zjistili, jaké důsledky
plynou pro člověka, u něhož
se určitá vlastnost projevuje,
a vyjádřili své zkušenosti.
Někteří žáci si vybavovali
zážitky, kdy se vlastnost
projevila u druhých lidí, ale
objevila se i sdělení, kde
žáci mluvili o situaci, kdy
se projevila přímo u nich,a
to i když šlo o zápornou
vlastnost.
Práce ve skupinách probíhala v klidné pracovní
15
atmosféře. Žáci plnili šest
různých úkolů, které je vedly
k poznání určité vlastnosti, např. lakomství, pýcha,
upřímnost, trpělivost, píle,
závist. Jednotlivé skupiny
vytvořily plakát, na kterém
prezentovaly svoji práci
ostatním žákům. Asi nejzajímavějším a nejobtížnějším úkolem bylo vymyslet
a zahrát drobnou scénku
na danou vlastnost. Píle
a trpělivost - ta se nám hrála
skvěle, ale taková závist či
pýcha, to už bylo obtížnější.
Zahrát si lakomce, to není
jen tak. Ale i s tímto tvořivým
úkolem si děti poradily velmi
dobře. Některé scénky nás
přímo navedly, jak správně
se chovat ke spolužákům,
kamarádům, ale i ostatním
lidem v našem okolí.
Žlutá skupinka se zaobírala tématem kamarádství.
Děti si společně v dramatické hře vytvořily kamaráda,
kterému přiřazovaly různé
vlastnosti. Také se zamýšlely nad tím, jaké vlastnosti
by jejich kamarád mít měl,
a jaké ne. V závěru celého
bloku si svého kamaráda
malovaly a naučily se společně písničku.
Bílá skupinka se zabývala tématem empatie, tedy
schopnosti vcítit se do pocitů druhých. Při dramatizaci
děti zkoušely předvádět různé konfliktní situace a potom
se snažily popsat, jak se cítí
ten, kdo je např. odstrkovaný kolektivem, pomlouvaný,
podváděný atd.
Hnědá skupinka řešila
problém zdraví. Vytvářela
pojmovou mapu a výživovou
pyramidu pomocí výstřižků
z časopisů.
Zelená skupina se věnovala tématu spolupráce.
Každá skupinka dostala
různobarevné odstřižky
obrázků, zvolila svou barvu
a kus po kuse vyměňovala
s jinými skupinkami. Úkolem
bylo naučit se domluvit, spolupracovat, umět požádat,
poděkovat a umět vyzvat dalšího člověka ke spolupráci.
Výsledkem byl poskládaný
a vybarvený obrázek.
Děti v červené skupině
nejpr ve motivační písní
hádaly, o čem si budou
povídat. Byla to řemesla.
Děti samy jmenovaly různá povolání a pantomimou
je předváděly. Děti také
povídaly o tom, jaké povolání by v budoucnu chtěly
vykonávat. Pomocí obrázků
luštily a vysvětlovaly přísloví
„řemeslo má zlaté dno“
a „zlaté české ručičky“.
Na závěr si děti vyzkoušely
pekařské řemeslo. Z vizovického těsta uhnětly vánočky,
pletýnky a preclíky.
Tématem pro černou skupinku byla pomoc druhým.
Děti si vyprávěly, jak, kdy,
proč a komu někdy v životě
pomohly. Vzpomněly i na
lidi s určitým postižením.
Seznámily se s Braillovým
písmem a vyluštily v něm
napsaný vzkaz. Nakonec
si děti vyprávěly o živelných
pohromách a o lidech, kteří
v takových situacích pomáhají.
Na závěr čtvr tečního
dopoledne děti dostaly svá
vysvědčení a rozešly se
do svých domovů. Doufejme, že s pohodou v srdci
a s pocitem hezky prožitého
dne.
Mgr. Irena Zajícová
Náprava grafomotorických obtíží
Od letošního školního roku
nabízíme v naší mateřské
škole nové služby pro předškoláky a jejich rodiče.V
minulém čísle zpravodaje
jste se dověděli o úspěš-
né práci logopedického
kroužku.
Tentokrát bych vás chtěla
seznámit s další činností, která se zaměřuje na nápravu
grafomotorických obtíží
16
u některých dětí. Tato náprava se provádí cvičením, které
dítěti umožňuje průpravu ke
správnému psaní, přispívá
k lepšímu ovládání tužky
a nácviku různých druhů
čar, kliček a obloučků. Dále
tato cvičení pomáhají dítěti
rozvinout jemnou motoriku
a psychické funkce potřebné
pro psaní a kreslení. Pomáhají posílit souhru ruky a oka,
vnímání prostoru v souvislosti
se směrem vedení čár y.
Nejdůležitější a prvořadé je
však uvolnění kloubů horních
končetin, tedy ramen, loktů
a zápěstí, taktéž procvičení
prstů. Důležitá je také volnost svalů horních končetin
a zad. Proto před každým
procvičováním obloučků,
čar a kliček by si mělo dítě
tyto svaly a klouby procvičit
a uvolnit.
Aby cvičení byla správně
cílená a efektivní, musí s dětmi při nápravě pracovat proškolený specialista. V naší
mateřské škole se vedením
této činnosti zabývá paní učitelka Zlatuše Bírešová.
Každé dítě pracuje ve dvojici se svým rodičem, který se
daný cvik musí nejdříve naučit
sám, aby mohl dítěti při pravidelném každodenním procvičování radit a pomáhat. Tato
nápravná cvičení obsahují
10 lekcí jdoucích posloupně
za sebou. Pro děti je činnost
velmi náročná, zdlouhavá
a někdy méně zajímavá. Proto
je důležitá motivace hrou,
básničkou, říkadlem a na
konci každé lekce je téměř
nezbytná odměna.
Po uvolnění kloubů horních končetin dochází ke
cvičení správného přítlaku
na tužku. Pokud děti při
psaní na tužku zbytečně
tlačí, vydávají velké množství
energie a u psaní vydrží jen
velmi krátce a mají problém
dokončit daný úkol.
Další velmi důležitá část
nápravy zmíněných obtíží je
správné držení tužky. Základem správného držení je
uvolněná horní končetina.
Dítě drží tužku lehce 2 – 3cm
nad hrotem. Horní konec
tužky směřuje k rameni té
ruky, ve které je tužka. Dítě
drží tužku třemi prsty. Palec
je mírně ohnutý proti ukazováku, dáváme pozor, aby ukazovák nebyl křečovitě prohnutý.
Psací náčiní je podepřeno
prvním článkem prostředníku. Ostatní prsty jsou mírně
ohnuty dovnitř dlaně.
Dalším, neméně důležitým
aspektem při psaní, je správ-
17
né sezení a držení těla, což
je pro některé dnešní děti
obtížné, neboť mají často problém své tělo zklidnit a soustředit se. Sezení
a držení těla při psaní, kreslení a všech jiných záměrných
činnostech u stolu má být
pohodlné a stabilní. Dítě
sedí na celém sedadle, nohy
u sebe, v kolenou mírně
ohnuty s chodidly na podlaze, obě předloktí se opírají o stůl. Při nesprávném
sezení a držení těla dochází
k vadám páteře, případně
k poruchám zraku, dýchacím
a žaludečním obtížím.
Již od doby, kdy začíná
dítě kreslit, bychom měli
dbát na to, aby správné
sezení, držení tužky a poloha papíru, se staly dítěti
skutečnými návyky, protože
mají značný vliv na úroveň
grafického projevu.
Zlatuše Bírešová,
učitelka mateřské školy
HISTORIE OBCE
LETITÉ PAMÁTNÉ LÍPY V MUTĚNICÍCH - DOKONČENÍ
V roce 1926, vydal muzejní spolek publikaci „Místopis Moravy“- Hodonský okres.
Autoři: Karel Hlavinka, Jan Noháč. A zde na
straně 216 čteme:
Kolem kostela v Mutěnicích býval až do
roku 1857 hřbitov. Z kostela se chodilo po
můstku přes cestu na faru. Staří tomuto
místu říkali „Zámčisko“. Moje poznámka:
V tomto Zámčisku musela být za feudalismu ubytována šlechta. Podnes tam zůstal
lesík zvaný Obora. V té době totiž u Obory
hřbitov ještě nebyl. Dříve šlechta v těchto
oplocených Oborách chovávala vysokou
zvěř – srnčí. Konec citace. A zde v této
knize je také záznam, že pod farou u kostela
stojí lípa. Stáří této lípy bylo odhadováno
asi na 234 roky. Pravděpodobně byla lípa
vysazena při žehnání nově postaveného
kostela v roce 1775.
Odborníci tvrdí, že strom lípa, jak má velkou korunu, tak hluboké a bohaté má i své
kořeny. Když lípa zestárne, kmen ztroudnatí
a s ním i kořeny stromu. Hrozilo nebezpečí,
že lípa, stojící jen asi 6 m od věže kostela,
může v budoucnu po ztroudnatění kořenů uvolnit prostor v podzemí, který může
ohrozit stabilitu věže kostela, která by se
mohla po čase zřítit. Již dříve byl do části
kmene, který byl narušen, vpraven beton,
aby byl kmen tímto zpevněn. Kořeny lípy již
začaly nadzvedávat betonové schodiště ke
kostelu. Schody jsou již uprostřed prasklé,
mírně nadzvednuté. Také silné větve stromu
se mohly kdykoliv odlomit a svou váhou
by mohly zničit sochu Ježíše Krista nad
schodištěm, zničit kovové oplocení nebo
ohrozit zdraví a životy lidí. Po prozkoumání
zdravotního stavu lípy byl dán návrh k likvidaci a po dohodě s památkovým úřadem byla
v březnu 2009 pokácena.. Mnozí občané
protestovali, dokonce tam byly zasazeny
dvě nové lípy, ale ty byly vytrženy. Tolik
na vysvětlenou, proč byla lípa u kostela
zlikvidována.
Z druhé strany zdi u ochranné náspu stojí
ještě tři mladší lípy. I zde zanedlouho vznikne
situace, kdy kořeny naruší ochrannou zeď
a tím může být narušena i stabilita věže
kostela a lípy bude čekat stejný osud.
Což tak tam zasadit břízy?
Další památné lípy v obci byly vysazeny
v r.1919 před starou školou. Říkalo se jim
„Masarykovy lípy“. Byly vysazeny na počest
prvního prezidenta Československé republiky T.G.Masaryka, který jako malý chlapec
v Mutěnicích bydlel. Dnes tam stojí tři lípy,
ale jen jedna z nich tam stojí od r. 1919.
Velkou zásluhu na vysazování lip v Mutěnicích měl předseda Okrašlovacího spolku,
cestmistr pan Jan Hajtmar, mutěnický
občan. Bydlel na čísle 587 (dědici a potomci - rodina Davidova) a jeho zásluhou byla
v obci vysázena alej lip od železničního přejezdu na dolním konci směrem pod Bůdy.
Byly vysázeny v letech 1925-1926.
Asi padesát lip ještě dnes vroubí silnici
i chodník směr Bůdy. Ostatní lípy byly vysázeny jako umělý lesík – park v místech, kde nyní
je postavena restaurace Pod Bůdama. Ten
byl uspořádán tak, aby se zde mohly odehrá18
vat různé spolkové slavnosti, výlety v přírodě,
školní výlety, soutěžení žáků ZŠ, hasičů, park
využívali také Sokoli, Orli, Omladina…
V jednom místě vzdáleném necelých
osmdesát metrů od železniční zastávky Pod
Bůdama, směrem do obce, je prostor, mezi
kolejemi a chodníkem natolik zúžen, že tam
další mladé lípy pro svou mohutnost koruny
a rozloženost kořenů, se již nemohou vysazovat, není tam dostatek zeminy, protože
v budoucnu, až by stromy zesílily, by mohly
ohrožovat železniční dopravu, narušovaly by
koleje svými kořeny a silný vítr by je mohl
vyvrátit. Někdo se stále pokouší vysadit tam
nové lípy. Přemýšlejte o tom!
Také dvě lípy svobody byly vysázeny před
radnicí na břehu potoka v roce 1969. Sadil
je i armádní generál, mutěnický občan, pan
Šimon Drgáč. Ale při výstavbě kanalizace
v obci byly lípy odstraněny. A ještě jedna,
která z té doby zůstala zachována. Je to
první lípa u železničního přejezdu směr
Bůdy. Ta stojí podnes!
Košaté listnaté stromy patří i ke kapličkám
a křížům od dob středověku. Dříve tyto kříže
stavěli věřící na svých rozdrobených políčkách v katastru obce. Dnes po arondaci
a scelení půdy tyto kříže ještě někde zůstávají v honu lánu a je-li tam zasazen strom, je
kříž lépe viditelný. Není jich již mnoho
A tak pojďme se spolu na některé památné stromy u křížů a kapliček v celém katastru
naší obce podívat a zkusme odhadnout
jejich stáří:
Památný kříž u silnice na Zbrodě byl
zbudován hraběnkou Marií Antonií v roce
1727 a tehdy po obou stranách kříže byly
zasazeny dvě lípy. Jedna stojí podnes, druhá
se stářím a povětrnostními vlivy rozpadla
koncem min. století.
Na náměstíčku pod kostelem stával dřevěný kříž z r.1870 od Anny Prčíkové č.101.
Ani tento kříž nevydržel. Na jeho místě
zbudovala rodina Balusova v r.1954 krásný
žulový kříž na památku svých synů – Josefa,
který zemřel v 16 letech a syna Františka,
který zahynul při srážce vlaků v r. 1953
u Šakvic. Lípa, která zde stojí podnes byla
zasazena v r. 1870 při stavbě původního
kříže dřevěného.
Kamenný kříž u hřbitova pořízený Evou
Holešinskou č.136 zdobí lípa z r. 1913.
Památný kamenný kříž nad Medlovem
pořízený v r. 1789 obcí chrání tři lípy.
Rodina Matěje Havlíka č. 18 zbudovala
kříž na svém poli na Dílech u měšťanky a při
arondaci půdy byl kříž přemístěn k Větřáku.
Tam stojí podnes.
Kaple sv.Jana a Pavla na Větřáku byla
postavena v r. 1817. Postavil ji Michal Kmenta č. 166. Dům byl prodán a dostal se do
rodiny Hodesovy. O kapličku se v současné
době starají manželé Josef a Františka Hodesovi. Po obou stranách kapličky byly v r.
1817 vysázeny i dvě lípy. Jedna z nich zdobí
krajinu s kapličkou a křížem podnes, druhá
stářím a povětrnostními vlivy odumřela.
Kříž Vagundův, postavený v r 1900, postavili manželé Šimon a Viktorie Vagundovi,
později byl kříž přebudován Marií a Václavem Vagundovými č. 181 Dnes je v péči
manželů Josefa a Anny Vagundových č. 5.
Okolí kříže zdobí několik kaštanů.
U cesty nad bývalými Vinařskými závody
byl „hliník“. Když zde občan Jan Vaculík
kopal hlínu, najednou se kus břehu utrhl
a jeho zasypal. Než se na to došlo, byl
mrtev. Pozůstalé rodiny tohoto rodu v r.
1955 zbudovaly na místě tragédie nový kříž,
který chrání krásná lípa.
19
Památník obětem obou světových válek
je umístěn v parčíku v Masarykové ulici.
Pomník je obklopen: borovicemi, smrky
i lípami..
Další lípy i jiné stromy (asi čtyřicet), byly
vysázeny již za okupace mezi ulicí nádražní
a železniční dráhou směrem k nádraží.
Pět lip bylo zasazeno na parkovišti před
radnicí, poštou a kulturním domem. Zde
bych se taky rád zastavil a zamyslel nad tím,
jak to bude, až lípy zmohutní, zda nenaruší
svými kořeny kanalizaci, poněvadž jsou zasazeny přímo nad hlavním vedením kanalizace.
Zatím jsou zde lípy ozdobou obce.
Po zakrytí potoka v ulici Masarykové byl
vybudován park, který zdobí asi osmdesát
stromů z toho je asi polovina lip. Stromy jsou
vysázeny na okrajích parku.
Železný kříž nechala obec zbudovat
u společného hrobu obětí cholery ,,na
Kerchůvku“. Zároveň zde byl vysázen i malý
parčík. Bylo to v roce 1831, kdy v Mutěnicích zemřelo na choleru za šest týdnů 180
mutěnických občanů a také dvanáct mužů
vojska z Olomouce, kteří Mutěnice obléhali.
Všichni zemřelí včetně vojáků jsou v tomto
společném hrobu pochováni.
Dříve bylo vysazeno několik lip v dnešní
Hasičské ulici. Tři lípy stojí podnes. Dříve
se tomuto místu říkalo „ Obůrky nebo za
Obůrkami“.
Ulice Lipová byla pojmenována po
památné Bírešově lípě. Vzhledem k tomu,
že památná lípa již zde není, a aby si ulice dostála svého jména, byly v této ulici
v roce 2000 zasazeny dvě lípy, jedna na
současném dětském hřišti, druhá na křižovatce ulice Tržní a Lipová. Zásluhu na tom
mají pan Matěj Dubina a tehdy mládenec
David Ilčík.
Velký železný kříž na mohutném kamenném podstavci postavil na svém poli v Kuničkách u bývalé Vápenské cesty Petr Šupa
č.224. V současné době stojí v honu Statku
Mutěnice. I tento kříž je chráněn stromem.
Což tak kříž přemístit k cestě a zasadit tam
nový strom?
V r. 1858 postavila Františka Hodesová
dřevěný kříž na hranicích katastru u silnice
směrem na Čejč. Kříž stářím sešel a v r.1901
zbudoval bednářský mistr František Rivola
nový kamenný kříž, který je chráněn kaštanem. Dědicem domu a kříže byl p. Pavel
Jarošek - kolář. Dalšími dědici: syn Pavel
a vnučka.
Kříž Brablcův pod Dubňansků horů, byl
z honu pole přemístěn na okraj lesa – Přídanky. Je v péči rodiny Jochové.
Železný kříž na kamenném podstavci na
Vrchních dílech u bývalé cesty na Poddvorov nechala postavit Barbora Formanová
č.248. Posvěcen byl 14.9.1800. O tento
kříž se léta nikdo nestaral. Někteří členové
této rodiny zemřeli, jiní se z Mutěnic odstěhovali. Jen paní Marie Kmentová z ulice
Jižní podstavec kříže každoročně obílila.
Kříž stál u cesty, ta byla při arondaci půdy
zrušena a nyní stojí v honu statku. Což tak
kříž přemístit z honu pole k nové cestě na
Poddvorov a zasadit tam ochranný strom.
Bylo by to důstojné! Kdo to provede?
V r. 2000 bylo na novém hřbitově, podél
hlavní cesty, vysázeno deset stromů lísky
turecké a tři stromy lípy srdčité.
Dalších 18 lip srdčitých bylo v roce 2000
vysázeno v okolí nové školky. Tyto stromy
nahradily topoly, které byly vykáceny. Proč?
Stromy se nacházely kolem areálu školy
a školky a v době květenství topolů způsobovaly alergické reakce dětí i dospělých.
20
kázání, vesnické slavnosti, jarmarky i svatby.
V přívětivém světle zelené koruny se dalo
dobře hrát, tančit, popíjet, ale také klidně
odpočívat. Lípa byla také místem schůzek
milenců a její listy ve tvaru srdíček značí, že
tento strom přeje jak jejich lásce, tak i jejich
rodině. Z té doby nám zůstala stará píseň:
Každý národ má své vlastní ideály podle
své přirozené povahy. Ano, tyto ideály,
tužby a naděje vyznačují charakter národa
podstatněji, než jej vyznačuje jeho původ
a jazyk. Národ věřící v tyto ideály nepotřebuje se příliš starat o svou počestnost
a množství, neboť jeho víra se netýká veličin,
nýbrž hodnot.
Česká republika má ve svém prezidentském znaku lipové listy. Také naše generalita dříve nosila na klopě límce uniformy
lipové ratolesti.
Německo má ve znaku dubové ratolesti.
Kanada má ve státním znaku zase javorové
listy.
Co říci závěrem:
Je škoda, že některé vzácné stromy
z prostředí naší obce zmizely, neboť to byly
jednak dřeviny krásné a navíc svázané s historií naší obce, stromy památné.
Lípa – symbol slovanské vzájemnosti
– pod její ochranou se konaly sněmy,
Pod tou naší starou lípou, stávala malá
lavička,
na lavičce sedávala, moje milá Anička...
Dnes se lípa již naklání, listí z ní opadává,
na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává…
Strom, je také pamětník a svědek slávy,
radosti, bolesti i bídy a lidského utrpení.
Nezapomeňte! Stromy se na nás dívají!
Tuto úvahu a vzpomínky dalo by se říci
o „historických stromech“ v obci zaznamenávám budoucím generacím.
Ladislav Prčík
Mužáci v Rakovníku, Lánech a v Hodoníně při oslavách TGM
Autobusovou výpravu Mužáckého sboru
s doprovodem tanečních párů a dalších
našich občanů přivedl do královského
města Rakovníku náš starosta MVDr. Dušan
Horák v pátek 5. března odpoledne. Oslavy
velké, účast menší. Už ale odpoledne, to
ještě bez naší účasti, byla odhalena busta
TGM v areálu tamní nemocnice, dávno
pojmenované jeho jménem.
Naše přítomnost na oslavách 160. výročí
narození 1. prezidenta Republiky československé začala při pietním aktu u jeho
sochy v Čermákových sadech v 16 hodin.
Promluvil tam a přivítal přítomné starosta
města Zdeněk Nejdl a náš hostitel, ředitel
Muzea T.G.M. Rakovník, Mgr. František
Povolný. Přednesli jsme Masarykovu oblíbenou „Teče voda, teče“ a jeho nejoblíbenější
„Ach synku, synku“ (moravskou ze Slovácka
a českou z Berounska).
Podruhé jsme zazpívali v 17 hodin při
odhalení pamětní desky jeho dcery Alice
Garrigue Masarykové, předsedkyně Československého červeného kříže, na nové
školní jídelně.
Konečně potřetí jsme vystoupili v man21
sardě muzea na vernisáži výstav „Prezident
T.G. Masaryk“ a „Region v době první
republiky“. V mrazivém počasí, přijetí vřelé,
nálada skvělá. 323 km od domova.
Večer jsme se k noclehu přemístili do Lán,
bývalého letního sídla prezidenta a bydliště
jeho rodiny. Ráno nás všechny i domácí
překvapila patnácticentimetrová vrstva
napadaného sněhu.
V 11.30 hod. se konal pietní akt na lánském hřbitově u hrobu Masarykových (leží
tam i manželka Charlotta G. Masaryková,
syn Jan, dcera Alice). Účast přijala paní Livia
Klausová a mnoho představitelů politického,
společenského a kulturního života. Přibyli
i čejkovičtí zástupci obce včetně mužského
sboru Révokaz. Ti zazpívali dvě „masarykovské“ písničky a to v době pokládání
téměř 160ti věnců a kytic. (Jeden z nich,
nádherný veliký věnec přinesli členové
hradní stráže za naši obec, stuhy upravoval
před hrobem pan starosta.) Skoro hodinový
akt v nepříjemném počasí jsme uzavírali my,
hymnou.
Ve 13 hodin se opět při veliké účasti lidu
odhalovala první jezdecká bronzová socha
TGM v nadživotní velikosti před bývalým
„špejcharem“, dnes lánským Muzeem T.G.
Masaryka. Opět za přítomnosti politiků,
řečníků. Samotného odhalení se účastnil
autor sochy (vlastně sousoší koně s jezdcem Masarykem) velmi příjemný, skromný
Petr Novák z Jaroměře.
Byl to jeho životní sen a nejvyšší meta,
postavit jednou Masarykovu jezdeckou
sochu.
Už od rána probíhal doprovodný kulturní
program ve vytápěném stanu vedle špýcharu (Brassband Rakovník, Vracovjan,
sestry Havelkovy, to do patnácté hodiny).
KULTURA
Ž
Ž II V
VÝ
Ý B
BE
E TT LL É
ÉM
M
Hodinový program pak patřil zdařilému
vystoupení Mužáků z Mutěnic, tanečním
párům s doprovodem cimbálky Grajcar
z Dolních Bojanovic. Potom po nás ještě
zpíval Révokaz.
Přemístění z Lán do Mutěnic 300km.
V neděli, v den narození TGM (7. března
1850) jsme už zase vítali v úplně jiném
„jihomoravském počasí“ nostalgický parní
vlak se salonním vagonem prezidenta Osvoboditele v jeho rodném Hodoníně.
Účast obrovská, jak na nádraží, tak
i u pomníku. Plno projevů, pokládání věnců. Zpívali jsme českou hymnu a hymnu
Slovenské republiky. Následovala naše
účast v průvodu směřujícímu na náměstí za
doprovodu Hudby Hradní stráže. U radnice
jsme pak ještě měli pěvecké vystoupení.
Až na to velmi proměnlivé počasí to byly
nádherné zážitky. Máme trvalé vzpomínky
na oslavy narozenin našeho, třebas jen
krátkodobého, mutěnického občana.
Ing. Jaroslav Mihola
22
Probudili jsme se do téměř jarního
dne. Vrabčáci se ve zpěvu předháněli,
ale pohled do kalendáře nás usadil: bylo
opravdu 25.prosince, Hod Boží vánoční,
a nás čekala další kulturní akce – již desátý
Živý Betlém. Od rána se honily přeháňky...
tak takové počasí jsme za těch deset let
opravdu při Betlému nezaznamenali. Ale
ani počasí neodradilo koledníky od účasti
na požehnání a následně na průvodě k Betlému. Na příchozí již zde čekaly ovečky
ze ZOO Hodonín a ta nám také ochotně
zapůjčila dvě lamy do průvodu. Následovala fanfára, slovo duchovního otce P. Pavla
Pacnera, scénka a koledování u Betléma.
V koledování se vystřídali Mužáci, krojovaná
chasa, chrámový sbor i dětský sbor Abakuk,
koledy nám zazpívali a na harmoniku zahráli
i bratři Hodesovi. Letos se role Ježíška
zhostila Květuška Svobodová. V jesličkách
se jí moc nelíbilo, zato v náručí Panny Marie
si hověla. Po klanění tří králů se Ježíškovi
v jesličkách poklonili všichni účinkující,
zástupci Mysliveckého sdružení Zeměňák
Mutěnice, zástupci Sboru dobrovolných
hasičů i mistr kominický František Trávník. Ti
všichni přinesli dary, které si spolu s finančními příspěvky z kasičky od návštěvníků
Betléma a účinkujících, odnesly děti do
Dětského domova v Hodoníně. Vybráno
bylo 13 700,-Kč. Dvě třetiny putovaly do
již zmíněného Dětského domova, třetina
výtěžku na zvířátka do ZOO Hodonín.
Po společném Narodil se Kristus Pán pak
ještě vyhrávala DH Kamarádi a návštěvníci
mohli ochutnat tradiční svařáček a čaj
s rumem nebo bez.
Touto cestou chceme poděkovat všem
organizátorům, účinkujícím i všem dárcům
za zdárný průběh desátého Betléma. Doufejme, že ten příští bude na sněhu.
Anna Prčíková
kulturní komise
VOLENÍ
Svátek Svatého Štěpána se v naší obci
pojí s každoročním volením nových stárků.
Ne jinak tomu bylo i letos. Tento den byl
zahájen slavnostní mší svatou v našem kostele, které jsme se zúčastnili v krojích, a kde
jsme také naposled mohli spatřit i stárky
zvolené pro rok 2009.
STÁRKŮ
Pro ně je tato chvíle zlatou tečkou, kdy
musí vhodně, s rozvahou a za souhlasu celé
chasy zvolit pro nadcházející rok stárky nové.
Po dobrém pohárku vína ve farním sklepě se
krojovaní kluci pomalým krokem přesouvají
na radnici tak, aby holky měly dostatek času
vyměnit kroj za „civil“ a rychle je doprovodit.
23
Záleský, Miroslav Šeďa, sklepnice Miroslava
Pavlíčková a Petra Zálešáková.
Slovo stárek či stárka vyplývá ze slova
starat se, tudíž všichni popřejeme novým
stárkům a stárkám hodně štěstí a trpělivosti v nadcházejícím roce plném úkolů
a povinností, připijeme si sklenkou sektu
a budeme se těšit na to, co nám ten další
rok přinese.
Stárci a stárky
V obřadní síni obecního úřadu již netrpělivě čeká pan starosta, pan místostarosta
a pan farář a nadchází ona zvláštní chvíle,
pro někoho radostná pro někoho smutná.
Po vzájemném poděkování za spolupráci
a prezentaci obce jsou zvoleni stárci, stárky
a v neposlední řadě i sklepníci a sklepnice.
Pro rok 2010 byly zvoleni stárci Milan Mráz,
Vítězslav Kůrečka, stárky Zuzana Zimolková,
Barbora Holešínská, sklepníci František
Fašaňk 2010 – v Mutěnicích již popáté
Určitě někteří z Vás zaregistrovali v sobotu
13.února zvláštní postavy pohybující se po
obci. To se ve 13 hodin začali scházet „fašaňkáré“ k fašaňkovému průvodu. U křížku pod
kostelem se sešlo skoro 50 masek: policajt
s čertem a smrtkou, Křemílek a Vochomůrka,
turisti, trpaslíci, kytičky a hmyz různého druhu, Ivánek s Nastěnkou, muchomůrky,víly,
včelař i řezník, Mach a Šebestová a další
postavičky a vydali se na průvod obcí.
Letos nezačali na faře, jako v předchozích
letech, protože pan farář nebyl doma (byl na
duchovním cvičení), což ho určitě dodnes
mrzí, ale začali u stárky v ulici Luční. Pak
průvod pokračoval za doprovodu trubky
a „ozembuchu“ do Servístek, Nové ulice (tam
se přitrefila i zabijačka u Buchtů), ke stárkovi
do Lipové, Masarykovou ulicí nahoru do
Farní a Moravskou licí do Nádražní, Údolní,
Zahradní, na Novou čtvrť a Dubňanskou
a Slováckou ulicí na kulturní dům, kde už
vyhrávala DH Kamarádi. Vzhledem k tomu,
že trasa byla letos velmi náročná, postupně
masky „odpadávaly“, takže na sál přišly
v počtu asi 15. Daly si zahrát pochod a sólo
a pak již mohla začít fašaňková zábava.
Kamarádi hráli a zpívali perfektně, škoda jen,
že nepřišlo víc návštěvníků. Mohli si krásně
zatancovat, na parketu bylo místa dost.
Před půlnocí sál potemněl a objevil se
zvláštní průvod. Ano, nastal čas pochovat
basu. Ještě ale, než byla basa pochována, musel farář a jeho pomocníci odříkat
prosby a roční dějiny obecní. Chasa basu
krásně oplakala, basa byla přesně o půlnoci
pochována a s ní i veškeré veselí, nastal
předvelikonční půst.
Fašaňk se vydařil. Počasí přálo, zima se
zaháněla tu štamprličkou tu svařáčkem, hlad
se mírnil koblížkem, milostí nebo i něčím od
masa. Slanina a klobásy, kterou hospodáři
napichovali policajtovi na šavli, se pak na sále
před půlnocí náramně hodily. Škoda jen, že
se této akce nezúčastňuje více návštěvníků. Byla by velká škoda, kdyby tato znovu
obnovená tradice z důvodu nezájmu občanů
opět zanikla.
Věřme, že se tak nestane.
Díky všem, kteří se o zdárný průběh
zasloužili.
Anna Prčíková
kulturní komise
24
Zabijačka 2010
Také letos se mutěnští Mužáci ve spolupráci s Obecním úřadem pustili do pořádání
obecní zabijačky. Letos jsme se rozhodli
zabijačku nespojovat s Fašaňkem jako loni,
ale dali jsme přednost samostatné akci, aby
nebyla ochuzena zabijačka o přítomnost
„fašaňčárů“.
Stejně jako vloni už pár mužáků u řezníka
Jendy Lamáčka dopředu připravili kolem
200 jitrnic a pěkných pár kilo tlačenky,
aby bylo možno nakrmit hladové krky již od
samého začátku zabijačky. Prasátko jsme si
přivezli z Hovoran a 200 kg živé váhy dostalo
možnost posledního nádechu přesně s úderem osmé hodiny, kdy se řezník pustil do
práce a ukončil pašíkův život.
Tak jako na každé zabijačce i na té naší
obecní se potom rozehrál „koncert nožů“ při
bourání a zpracovávání masa, sádla a dalších
zabijačkových pochutin. Letos jsme se rozhodli místo grilovaného masa dát přednost
pravému zabijačkovému guláši, který velmi
chutně připravil Franta Sečka a kdo ho ochutnal, musel se ještě dlouho olizovat.
Také pečené maso, které nám připravil
p. Cyril Ištvánek z restaurace Mutěnka, za
25
což mu patří poděkování, nemělo chybu,
a tak se po něm jenom zaprášilo.
No a když se pojídá, musí se i zapíjet.
Mimo „gořalky“, kterou si s sebou přinesli
chlapi, byl k mání také svařáček, který
přišel v chladném počasí všem k duhu.
Přípravy se chopil jeden z Mužáků, vinař
Laďa Trávník. Návštěvnost naší zabijačky
byla, k naší radosti, podstatně větší než
loni. Vždyť přijeli na zabijačku i návštěvníci
z okolních obcí a dokonce až z Břeclavi. Je
vidět, že zabijačky jsou v našich domech
čím dál vzácnější, a proto lidé rádi přijdou
na zabijačku obecní.
Jsme rádi, že vám chutnalo, vždyť to
děláme pro vás.
Za Mužáky z Mutěnic
Milan Mráz
Historie varhan v kostele sv. Kateřiny v Mutěnicích
Varhany, v nichž se skrývají velmi mnohá tajemství hudebního umění,
zaujímají mezi doposud vymyšlenými hudebními nástroji první místo.
Janovka, Thomas Balthasar: Clavis ad thesaurum magnae artis musicae...
Praha KLP 2006, s. 173.
Obec Mutienitz (= Mutěnice) patřila
dle publikace Kirchliche Topographie
von Mähren, meist nach Urkunden und
Handschriften, Abtheilung II/4 (Brünn,
1861) spolu s farnostmi Brumovice, Čejkovice, Dolní Bojanovice Dubňany, Hodonín,
Hovorany, Kobylí, Šardice a Želetice do
děkanátu Göding (= Hodonín). Na místě
současného barokního kostela sv. Kateřiny původně stával kostel, jehož technický
stav v polovině 18. století nebyl utěšitelný.
Proto nechala císařovna Marie Terezie
v roce 1769 postavit kostel nový, ve slohu
barokním, zasvěcený italské patronce sv.
Kateřině. O královském nástroji v původním
kostele jsem nenašel žádný konkrétní údaj
(rok výstavby, jméno varhanáře, cenu či
dispozici varhan).
Primárním informačním pramenem o varhanách v kostele sv. Kateřiny by měla být
26
farní kronika Protocollum domus localis
Capellaniae Mutenicensis založená roku
1789 lokálním kaplanem římskokatolického
úřadu v Mutěnicích Františkem Hřebíkem.
První zápis o varhanách je na s. 106 v jazyce latinském: „Chorus Musicus, Organo
Anno 1773 ...“. Dalším důležitým zdrojem
je publikace Kirchliche Topographie
von Mähren, meist nach Urkunden und
Handschriften, Abtheilung II/4 (Brünn,
1861), kde benediktin, středoškolský
profesor a historik Dr. Gregor Wolný (* 20.
prosince 1793, Příbor † 3. května 1871,
Rajhrad) na s. 43 uvádí: „...mit guten
Blättern vom k. k. Hofmaler Felix Leicher
und auf dem Chor eine um 1806 neu
staffirte Pedalorgel mit 10 Registern,
nebs einigen Musikinstrumenten, war
aber, außer daß sie 1850 auf Rosten des
allerhöchst...“, tedy, že v roce1806 byly
na chóru zbudovány nové varhany s deseti
registry. Jednalo se o jednomanuálový
nástroj. Zatímco MUDr. Bohumil Ševčík ve
své práci Varhany na jihovýchodní Moravě opublikované ve Zprávách oblastního
muzea v Gottwaldově (Gottwaldov, 1985)
glosuje, že tyto varhany sloužily jen do
roku 1840, tak brněnský muzikolog prof.
PhDr. Jiří Sehnal, CSc. (* 1931) je ve stati
o mistru varhanáři Františku Svítilovi v publikaci Barokní varhanářství na Moravě 1.
(Brno, 2003) přiřadil do kolonky „bez data“
a heslovitě zde poznamenal: „Mutěnice V,
Eč“ (V = varhany, Eč = existuje částečně),
což v překladu znamená, že Fr. Svítil postavil v Mutěnicích nové varhany, které nyní
existují jen zčásti (tzn., že se zachovala jen
varhanní skříň, nebo byl nástroj poněkud
přestavěn). V případě Mutěnic se z varhan
mistra Františka Svítila staršího (* 21. srpna
1805, Nové Město na Moravě † 6. září
1873, Nové Město na Moravě) do dnešní
doby dochovala jen část varhanní skříně,
což je škoda, protože František Svítil patřil
vedle varhanářů Franze Harbicha (1780 1862) a Johanna Neussera (1807 - 1878)
k nejúspěšnějším a nejproduktivnějším
varhanářům poloviny 19. století. Právě malé
varhany pro venkovské kostely patřily k jeho
nejzdařilejším počinům. Díky osobnímu
sdělení prof. Jiřího Sehnala mohu uvést,
že: „Podle zbytku skříně byly v Mutěnicích
varhany od F. Svítila (kolem r. 1850), které
prý měly 8 rejstříků.“
Dalším zdrojem informací Archiv brněnského biskupství (ABB, fond Biskupská
konzistoř Brno, inventární číslo 7480,
signatura M 19, karton 1769), kde je
uvedeno, že na základě žádosti ze dne 6.
května 1932 byla s brněnskou konzistoří
projednána oprava varhan Františka Svítila
v Mutěnicích. V zápisu je uvedeno: „Hraje-li
se pleno, vřískají tak, že knězi není možno celebrovat bez rozčílení. Nevhodná
dispozice“. Do roku 1932 měly mutěnické
varhany registry: Principal 4‘, Flétna 8‘,
Flétna 4‘, tři různé Kvinty a Mixturu. Dle
zápisu v ABB bylo zapotřebí pořídit rejstříky
Principal 8‘ a Salicional 8‘. Principal 8‘ měl
být postaven se spodní krytou oktávou, aby
se vůbec vešel do skříně. K umístění těchto
dvou rejstříků bylo zapotřebí, aby ustoupila
Mixtura a jedna Kvinta, které se nacházely
obě na jednom společném štoku. Mixturu
nahradily zbylé dvě Kvinty. Po této úpravě
byla dispozice následující: Principal 8‘,
Salicional 8‘, Flétna 8‘, Oktáva 4‘ (starý
Principal 4‘) a dvě Kvinty nahrazující spo27
Zároveň povolila použití peněz z kostelního
fondu. Avšak již v roce 1939 byly mutěnické
varhany opět ve špatném stavu – některé
rejstříky nehrály, jiné jen špatně. Jak je to
možné? Matěj Strmiska (* ? - † 1937) byl
tovaryšem u varhanářské firmy Josef Hauke
(* 27. září 1839 Krásné Loučky - † 21.
ledna 1902 Uherské Hradiště). Strmiska
byl typický romantický varhanář, který se
snažil využít vlastenecké konjunktury po
1. světové válce. Takto se mu podařilo
znehodnotit řadu varhan, např. v kostele P.
Marie Sněžné v Olomouci či na Velehradě.
(Podrobně o tom psal prof. Jiří Sehnal). Strmisku omlouvá jen to, že v té době se to tak
„nebralo“. Nevědělo se, co víme dnes.
/Pokračování příště/
lečně Mixturu a Flétnu 4‘. Matěj Strmiska,
stavitel varhan z Uherského Hradiště, sestavil rozpočet na opravu v celkové výši 3 420
Kč. Principal 8‘ s použitím některých píšťal
Kvinty (podmínka faráře) – 760 Kč, Salicional 8‘ – 1 200 Kč, nová píšťalnice – 60
Kč. Zbylé píšťaly Mixtury a Kvinty odkoupil
varhanář Strmiska (1 kg za 12 Kč), protože
píšťaly byly zoxidované a jejich oprava by
stála dalších 1 400 Kč. Farář musel obstarat navíc ubytování a stravu pro dva dělníky.
Protože se tehdy mezi farníky vybrala suma
1 400 Kč, požádal farní úřad konzistoř
o povolení vydat z kostelního jmění na tento
účel 1 965 Kč s poznámkou: „Nějakou tu
stokorunu přidá farář ze svého, bude-li
toho třeba.“ Dne 2. června 1932 biskupská
konzistoř povolila opravu varhan v Mutěnicích. Novou dispozici i zadání prací svěřila
firmě Matěj Strmiska z Uherského Hradiště.
Ing. Bc. Karol Frydrych
Svátek matek, letos 9. května
Předchůdcem Svátku matek byla tzv. Mateřská neděle,
která se slavila v Anglii v 16. století. K nám přišel Svátek
matek ze Spojených států, kde byl jako národní svátek ustanoven roku 1911 na popud Anny Jarvisové, matky jedenácti
dětí. O to, že se druhou květnovou neděli slaví i u nás, se
zasloužila Alice Masaryková, dcera TGM. Třebaže tento svátek nedosáhl takové proslulosti
jako jiné „importované“ oslavy (úmyslně byl opomíjen dřívějším totalitním režimem), rozhodně stojí za to si jej připomínat. Ještě kdysi jsme na obecné škole ve třídách nacvičovali na
tento den básničky, písně a scénky na veřejné slavnosti pro celou vesnici. Dnes třeba jen
kytička, přání, telefonát či sms určitě potěší každou maminku a babičku.
j.m.
28
R o s t l i ny p ře d p o v í d a j í p o č a s í
Jak současná meteorologie dokáže
předpovídat počasí, na to ať si odpoví
každý sám. Jak ale bude přímo v blízkosti
vašeho domova, to vám rádio ani televize
stejně nepoví.
Doporučuji už nyní obrátit pozornost na
přírodu kolem sebe a při předjarním uvažování nad zahrádkou myslet i na rostliny,
které umí předpovídat počasí a vyhradit
i kousek prostoru pro ně. O jejich schopnostech se tak budete moci potom sami
přesvědčit.
Prorokem trvalejšího počasí je měsíček
zahradní. Pokud otevírá své květy mezi 6.
a 7. hodinou ranní a zavírá-li je kolem 4.
hodiny odpoledne, pak bude hezky. Jestliže
však otvírá květy později, musíme počítat
s příchodem deště.
Bedrník obecný a ptačinec obecný.
Jejich listy, pokud má být příštího dne hezky, zůstávají až do 9. hodiny ranní vždycky
vztyčeny a květy až do poledních hodin
zcela otevřeny. Pokud by se květy zavřely
a jejich listy poklesly, pak můžeme docela
spolehlivě očekávat déšť.
Pěkné a trvanlivější počasí předpovídá
svými vzpřímenými květy i sasanka. Má-li
květy převislé, pak se můžeme těšit (anebo
zlobit) na déšť, který se brzy přihlásí.
Na druhé polovině takového „meteorologického“ záhonku pak můžete vysadit
rostliny, které spolehlivě naznačí vždycky
změnu počasí k horšímu. Takovým včasným
indikátorem je vlčí bob, který před deštěm
velice brzy zavírá své bílé či žlutavé květy,
aniž bychom my nějak tušili (třeba podle
vrzání v kolenou) změnu počasí.
S příchodem deště se ohlašují změny
těchto rostlin:
Růže z Jericha, která se rozloží ze široka,
blatouch bahenní, který naopak sevře své
listy. Pryskyřník mnohokvětý a osívka jarní
upravují své listy do svislé polohy, pupava
své listy před deštěm svine a prosvirník (ibišek) před deštěm neotevírá květy vůbec.
Dobrými předvídateli jsou pak ještě svízel
siřišťový, který jde vstříc dešti otevíráním
svých drobných a silně vonících květů
a potom šťavel, který vztyčí stonky a skloní
listy.
K tomu ještě dobrá zkušenost s břízou.
Ta vydává před deštěm silnou vůni. U olše
se vyplatí sledovat zbarvení jejich květů.
Když v době květu ztmaví odstín květů,
pak můžeme očekávat brzy zjara oblevu,
a když tyto nápadně zbělí pak počítejme
ještě s mrazem.
Ing. Jaroslav Mihola
29
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ
CERTIFIKACE SLUŽEB VINAŘSKÉ TURISTIKY
Pomalu se začíná hlásit jaro a vinařům
nastává opět práce ve vinicích. Dokončuje
se řez, vážou se tažně, likviduje ořezané réví.
Začíná však i další možná příjemnější část
roku, turistická sezona. I v Mutěnicích jsou
samozřejmě zkušenosti s návštěvníky sklepů,
jejich přáními, požadavky, nároky. Chce – li
vinař, majitel nebo provozovatel zájezdního
sklepa mít již předem jistotu, že všechno má
připraveno tak, jak je standardně běžné ve
vinařské turistice,má možnost si nechat svůj
provoz certifikovat.
Cílem certifikace zařízení a služeb vinařské
turistiky je vybrat z rozsáhlé nabídky vinařství,
vinných sklepů, vinoték a restaurací ty subjekty, které splňují a dodržují požadované
standardy na hygienu, vztah k tradicím,
vinařské kultuře, určitou jedinečnost objektu,
popř. aglomerace, v níž jsou umístněny.
Certifikace je rozdělena do více kategorií,
každá kategorie má své specifické podmínky,
které musí splnit a dodržovat.
vinařství, restaurace. Návštěvník zde musí
najít informace o službách vinařů a vinařské
turistice v regionu. Snídaně je podávána
bufetovým způsobem s prodlouženou dobou
výdeje. Samozřejmostí je hygiena, čistota
vždy v bezvadném stavu.
3. kategorie – vinařství
V této kategorii jsou zařazeni producenti
registrovaní u Vinařského fondu ČR a ÚKZUZu.
Musí část produkce prodávat jako zatříděnou u Státní zemědělské a potravinářské
inspekce (SZPI) a nabízí maloprodej vlastního
vína ze sklepa nebo jiného vhodného objektu. Nabízená vína musí pocházet z hroznů
vypěstovaných v ČR. Návštěvníkovi certifikace zaručuje možnost prohlídky technologie
sklepa, vinice, ochutnávání vyráběných vín,
a to z vyhovujících skleniček, a koupi kvalitních lahvových vín.
1. kategorie – vinné sklepy
Majitel nebo provozovatel nabízí posezení
ve vinném sklepě a podává vína vlastní nebo
nakoupená, ale výhradně z hroznů vypěstovaných v ČR. Zařízení musí mít sociální zázemí. V nabídce je vlastní nebo dodavatelsky
zajištěná studená kuchyně. Ve sklepě se
nabízí řízená degustace a jiné doprovodné
programy.
4. kategorie – vinotéky
Certifikované vinotéky nabízí především
lahvová vína vlastní nebo nakoupené produkce, s převahou vín z ČR. Zajistí degustace
a další doprovodné programy a informace
související s vinařstvím a vinařskou turistikou.
Nabízeno musí být alespoň ze 40 druhů
tuzemských vín. Prodej provádí proškolený
personál a případná ochutnávka se uskuteční
výhradně z odpovídajících skleniček.
2. kategorie – ubytování
Do této kategorie spadají všechna ubytování související s provozem vinného sklepa,
5. kategorie – restaurace s vínem
Restaurace nebo vinárna musí nabízet
sortiment kvalitních, popř. originálních jídel
30
kriterií. Doposud je v ČR certifikováno 159
objektů vinařské turistiky.
I u nás v Mutěnicích je už několik vinařů,
kteří mají své provozy takto ohodnoceny. Bylo
by však dobré, kdyby bylo certifikovaných
sklepů, vinařství a ubytovacích kapacit více.
Je pravdou, že to turisty a návštěvníky, kteří
se o víno zajímají, více přitahuje. Je to z toho
důvodu, že opravdu ví, co v tom vybraném
sklepě, restauraci, penzionu nebo vinařství
mohou očekávat, respektive musí dostat
jak po stránce komfortu, tak i kvality. Více
informací lze získat na www.vinazmoravy.
cz nebo se přímo dotázat na certifikace@
vinarskecentrum.cz
vyrobených ze surovin původem z ČR. Majitel
nebo provozovatel certifikované restaurace
zajistí kvalifikovanou obsluhu a podmínky
pro kulturní konzumaci vína. Dvakrát do roka
musí být uspořádána kulinářská nebo vinařská akce. Dále musí existovat doporučení
vín k jednotlivým jídlům a alespoň 4 druhy vín
rozlévaných po skleničkách z láhví. Musí být
odděleny prostory pro kuřáky a nekuřáky.
Certifikaci služeb a vinařské turistiky má
pod patronací Národní vinařské centrum se
sídlem ve Valticích. Doposud se uskutečnila
dvě kola v letech 2008 a 2009. Předpokládá
se, že i v roce 2010 se budou moci zájemci
o certifikaci svého zařízení přihlásit. Každá
certifikovaná provozovna je označena originálním štítkem a obecně je zárukou určité
úrovně kvality měřitelné podle stanovených
Vladimír Trávník
Zdroj : www.wineofczechrepublic.cz
Vinařský obzor č.3/2010
Vinaský spolek Mutnice
poádá
MÍSTNÍ VÝSTAVU VÍN
mladých a starších roník
v sobotu - 10. dubna 2010 od 10.00 hod
v nedli - 11. dubna 2010 od 13.00 hod
v areálu „SKLEPY JAROŠEK“ v Mutnicích.
V sobotu od 13.00 hodin hraje k poslechu cimbálová muzika
„MLÁDÍ z eje“
Srden zvou poadatelé.
31
info na: 606 731 042
SPORT
Sdružení vinařů Búdy Mutěnice a OÚ Mutěnice pořádají:
Dne 24. dubna 2010 od 10,00 hod. – 18,00 hod.
DEN OTEVŘENÝCH SKLEPŮ
V MUTĚNICÍCH POD BÚDAMA
Vstupné 400,- Kč, zahrnuje:
Ochutnávku, skleničku, katalog a mapku sklepů, poukaz k odběru vína
v hodnotě 100 Kč, posezení s cimbálovou muzikou,
které se uskuteční od 18,00 hod. v areálu Pod Búdama.
Stravování je zajištěno v restauracích a stáncích přímo v areálu sklepů.
www.mutenice.cz
Zvou pořadatelé a vinaři z Mutěnic!
Nejenom oceněným členům, ale i ostatním
patří za vykonanou práci poděkování.
V letošním roce nám práce začaly již v měsíci únoru, a to rekonstrukce celé střechy hasičské zbrojnice, která byla v havarijním stavu.
Práce vykonávala firma FCC Stav stavební
společnost. SDH plánuje též sběr železa, tak
bych chtěla poprosit občany, kteří by chtěli
naši činnost podpořit, aby s námi opět počítali
a nějakou tu hromádku nám nachystali. Termín
sběru bude vyhlášen rozhlasem a v kabelové
televizi.
Kroužek mladých hasičů – nový zájemci
o náš kroužek přijďte mezi nás. Dotazy na
tel. 603 710 981.
Za SDH Mutěnice
starostka Jiřina Chmelařová
V důsledku hojné nadílky sněhu si zima
s námi trochu pohrála.
V měsíci lednu byly vyhlášeny opakované
výjezdy k popadaným stromům. Silnice
směrem na Dubňany musela být uzavřena,
neboť stromy tíhu sněhu neunesly a hrozilo
nebezpečí úrazu či nehody.
Dne 9.1.2010 se konala VVH, kde byl zhodnocen uplynulý rok. Dalšími body programu
byla zpráva o činnosti SDH, zpráva velitele
a zpráva hospodáře. 6 členů též převzalo
ocenění za vykonanou práci, pí.V. Ištvánková
– 20 let členství, p. R. Blažek – 20 let členství,
p. R. Konečný – 10 let členství, R. Konečný
ml. – 10 let členství, p. P. Forch – 10 let
členství, p. J. Hanák – 10 let členství. Do naší
organizace se zaregistrovalo 5 nových členů.
32
MUTĚNICKÝ FOTBAL
V zimě všechna naše
mužstva nezahálela a snažila
se připravit co nejlépe na
jarní mistrovské boje. Ve
stálé permanenci byla nejen
„umělka“ s tělocvičnou, ale
i „kvalitní“ okolní terény, na
kterých se nabírala fyzická
kondice.
Přípravka se zúčastnila
okresní halové ligy, a to jak
v kategorii starší přípravky (5 turnajů), tak i v kategorii mladší přípravky (4
turnaje). Jeden z turnajů
jsme jako vždy hostili v tělocvičně základní školy i my.
V kategorii starší přípravky
u nás ještě uspořádaly jeden
turnaj Vacenovice, které
nedisponují tak velkou tělocvičnou. Všechny výsledky
se započítávaly do celkového hodnocení, první dva
celky v kategorii starší přípravky se navíc kvalifikovaly
do finálového turnaje. To
se našim klukům nakonec
nepodařilo. Přestože celkové výsledky nebyly nejlepší,
několika individuálních cen
jsme se dočkali. Michal
Hajduch byl celkově i na
jednom z turnajů nejlepším
brankářem, Roman Weigl
nejlepším hráčem. U mladší
přípravky se zase z titulu
nejlepší hráč nebo brankář
radovali Marek Mokruša,
Patrik Lamáček a Vojta Hodes. Talenty tedy u nás
i nadále vyrůstají. Pokud
budou na sobě pracovat tak
jako dosud, nemusíme se
naší fotbalové budoucnosti
obávat.
To samé platí i v kategorii
mladších žáků, ale s tím
rozdílem, že tady už kvalitních výsledků dosahujeme
několik let. I mladší žáci se
spolu se staršími zúčastnili
okresní halové ligy, která se
stejně jako v loňském roce
uskutečnila ve sportovní
hale v Lužicích. A v té si
vedli jak mladší tak starší
žáci výborně. Obě mužstva
se kvalifikovala do finálového
turnaje (4 nejlepší okresní mužstva!!), ani tam se
neztratila. Mladší žáci vybojovali krásné 3. místo a navíc
nejlepším střelcem byl vyhlášen Tomáš Varmuža. Starší
žáci finálový turnaj dokonce
vyhráli! A to po velmi dramatickém boji hlavně s Veselím
33
n. M, kdy porážku svého
mužstva neunesli někteří
z fanoušků či spíše rádoby
fanoušků z řad rodičů soupeře a málem inzultovali
v závěru zápasu rozhodčí.
Třešničkou na dortu pak bylo
korunování Davida Prčíka
nejlepším hráčem turnaje. Z uvedených výsledků
máme radost zejména proto,
že až výsledky starších žáků
mají vliv na případné postupy
a sestupy. Výsledky starších
žáků jsou měřítkem kvality
u nejmladších mládežnických kategorií.
Pokud jsou u žáků a přípravky nejdůležitější výsledky starších žáků, u dorostu
platí to samé. O bytí a nebytí
v soutěži rozhodují výsledky
staršího dorostu, výsledky mladších dorostenců
nemají až takovou váhu.
To si jakoby říkají hlavně
naši kluci ročníku 94, které
radši nebudeme jmenovat,
a kterým byla zimní příprava
dorostu zcela ukradená.
Trenéři Peťa Špera a Hynek
Vaculovič často tvořili se svými svěřenci velmi vyrovnaný
poměr. Někdy 6 ku 2, někdy
5 ku 2 a bohužel mnohdy
byl poměr mezi počtem trenérů (2) a počtem hráčů (4
a méně!) ještě vyrovnanější!!! Čest světlým výjimkám,
ale příprava mladšího dorostu určitě na rozdíl od dorostu
staršího, který pravidelně
trénoval i hrál v podstatně
hojnějším počtu, ideální
nebyla. Je škoda, že si
kluci šance zahrát fotbal
příliš neváží, vždyť právě
pro mladé kluky, kteří přišli
ze žáků, je tato kategorie
ideální příležitostí rozehrát
se pro starší dorost nebo
muže, zatímco by za starého
modelu (1 dorost) seděli na
lavičce či v horším případě
na tribuně. Občas nám navíc
některý „plejer“ vzkáže, že
už ho fotbal nebaví a skončí, v horším případě mu je
zatěžko vůbec dát vědět
a prostě chodit přestane.
Ale stejné problémy mají
i v okolních oddílech, viz.
případ jednoho taky „plejera“ r. 94 (tedy v letošním
roce už dosáhne 16-ti let),
který po návštěvě úvodního
tréninku v Mutěnicích měl
absolvovat v neděli dopoledne i svůj první zápas,
ale k tomu se bez omluvy
nedostavil. A trenéry to ani
nepřekvapilo, jelikož se
potkali večer před zápasem
v jednom restauračním zaří-
Radim Holešinský v jednom ze soubojů zimního turnaje.
zení, kde milý patnáctiletý
hoch evidentně po několika
litrech piva a možná i něčem
tvrdším vykazoval známky
naprosté opilosti.
Naštěstí starší dorostenci mají ve svém středu přece
jen více kluků rozumnějších
(i když i tady není vše růžové,
a to si přiznejme), a tak to při
trénincích, ale i zápasech
vypadá podstatně lépe. Na
zimním turnaji na naší umělé
trávě obsadili v konkurenci
pěti mužských a tří dorosteneckých mužstev pěkné
3. místo. Lukáš Trávník byl
navíc vyhlášen nejlepším
střelcem turnaje. Právě on
a Radim Holešinský dostali
příležitost i v A-mužstvu,
kam byli v závěru přípravy
přeřazeni, a tak se třeba
dočkáme po dlouhé době
34
Mutěňáka v základní sestavě
„áčka“.
B mužstvo se rovněž
zúčastnilo zimního turnaje
na naší umělé trávě, kde
v konkurenci osmi mužstev
od okresního přeboru až po
krajský přebor obsadilo 5.
místo. Výkony předvádělo
střídavé, samozřejmě se
i v této zimní přípravě muselo spolehnout na doplnění
dorostenci a stejně tomu
tak bude i v mistrovských
utkáních. Kádr „béčka“ totiž
příliš široký není, což je
vidět hlavně na úterních
trénincích. V zimě mužstvo
opustili matadoři L. Lamáček a Z. Šebek, kteří dostali lákavé nabídky, kterým
nešlo odolat. Takže jsme je
nakonec, i přes naše přání,
aby v „béčku“ alespoň pro
jarní část zůstali, pustili. Po nižších okresních soutěžích nám běhá nyní celá řada
kluků, kteří většinou nemají touhu porvat se
o mutěnický dres a raději volí „pohodlí“ ve
III. či IV. třídě. Bohužel.
V A-mužstvu znovu přišlo k celé řadě
změn. Dá se ale říct, že hráči, o které jsme
skutečně měli zájem, v našem kádru tentokrát zůstali. To je případ hlavně kanonýrů
Otruby a Koštuříka a brankáře Kupky. K nim
přišli v zimě zejména exbrněnští hráči Čejka,
Hanák nebo Outrata. Naopak nejvýraznějším odchodem je přestup dlouholeté opory
zadních řád Jašíčka, který zamířil do druholigové Sokolova. Šanci nasát třetiligovou
atmosféru snad dostanou i naši dorostenci
Lukáš Trávník, Radim Holešinský nebo možná ještě někdo další. Škoda jen, že nedostali
víc šancí v přátelských utkáních, kde mohli
ukázat, zda na tak kvalitní soutěž mají. Jinak
příprava „áčka“ proběhla dobře, výsledky
snad vyjma prohry s juniorkou Zlína nebyly
špatné. Navíc se “áčku” vydařil i úvodní
mistrovský zápas se Slavičínem, který na
umělé trávě vyhrálo 1 : 0. Jedinou branku
zaznamenal Ivan Lacko.
OBLASTNÍ CHARITA
HODONÍN
Charitní pečovatelská služba Mutěnice
poskytuje své služby všem obyvatelům
Mutěnic, kteří o ně projeví zájem.
Poskytované služby:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nákupy
Úklid bytů
Rozvoz obědů
Pomoc při osobní hygieně, pomoc
při oblékání, podání stravy
Praní a žehlení prádla
Vyřizování úředních záležitostí
Pomoc při vyřízení soc. příspěvků
Dohled u nemocného (doprovod
na vycházky, společné modlitby, ....)
Hygiena nohou a ošetření nehtů
(pedikúra). Objednat se můžete
na tel. čísle: 737 234 097,
518 370 388
Případným zájemcům můžeme poskytnout odvoz k lékaři i mimo obec (např.
Hodonín, Kyjov, aj.)
FK MUTĚNICE JINAK
Filmovým fanouškům jsme slibovali po
loňském volnu, že se v letošním roce vrátí
Letní filmový festival. A svůj slib plníme.
V termínu od 5. do 11. 7. budeme ve spolupráci s Kinematografem Pavla Čadíka
promítat celkem 7 celovečerních filmů.
Přesné pořadí ještě nemáme určeno, ale
určitě v nabídce nebudou chybět trháky
jako 2Bobule, Ženy v pokušení, Robin Hood
nebo Souboj Titánů. O přesném programu
budete včas informováni.
Snažíme se citlivým a individuálním
přístupem pochopit každého uživatele,
který se na nás obrátí a dle našich možností mu pomoci.
Charitní pečovatelská služba Mutěnice
Po – Pá: 7.00 – 15.30 hod.
Tel. kontakt: 518 370 388;
737 234 089
E-mail: [email protected]
www.hodonin.caritas.cz
Petr Blaha
35
Narození:
17.12.2009
22.12.2009
30.12.2009
31.12.2009
05.01.2010
Matyáš Koš
Valentýna Buráňová
Teo Honza
Dominik Šmýd
Klára Havlíková
06.01.2010
28.01.2010
29.01.2010
08.03.2010
Jovanka Lamáčková
Stela Gáborová
Daniel Horňáček
Sabina Rozehnalová
Sňatky:
16.01.2010
Ing. František Dětinský
Dana Holešínská
Úmrtí:
22.12.2009
15.01.2010
06.02.2010
06.02.2010
19.02.2010
13.02.2010
25.02.2010
24.03.2010
Marie Viktorinová
Jaroslav Holešinský
Petr Bravenec
Marie Buchtová
Anna Vašíčková
Marie Rathuská
Vojtěch Blaha
Matěj Hajduch
ve věku 89 let
ve věku 47 let
ve věku 73 let
ve věku nedož. 87 let
ve věku nedož. 86 let
ve věku 82 let
ve věku nedož. 65 let
ve věku 96 let
Takoví jsme byli – Jubilanti-padesátníci- ročníku 1921, Mutěnice.
Blahopřání:
75 let: 10.01.1935
13.01.1935
31.01.1935
21.02.1935
19.03.1935
Miroslav Fuks
Anna Tesaříková
Marie Kmentová
Ludmila Svobodová
Josef Bíza
90let:
80 let: 03.01.1930
21.02.1930
09.03.1930
18.03.1930
Květoslava Svobodová
Ludmila Hésková
Oldřich Lána
Anežka Dudková
85 let: 28.02.1925
03.03.1925
Marie Doležalová
Božena Zubková
01.01.1920
Viktorie Hajduchová
91 let: 09.02.1919
Helena Měsíčková
95 let:
01.01.1915
Juliána Švagerková
97 let:
12.02.1913
Marie Mokrušová
98 let:
27.02.1912
Julie Drgáčová
102 let: 01.02.1908
Marie Bilská
Hana Svobodová, matrikářka
36
Padesátnice ročník 1921 a P. Josef Ondra
37
His torie na f o togr afiích
Muzikanti z Mutěnic
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437
Vydává Rada obce Mutěnice.
Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Markéta Gáborová,
ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková.
Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad
38 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 17. 3. 2010.