Chemický terorismus v podzemní dráze

Chemický terorismus
v podzemní dráze
Terorismus se stal
významným bezpečnostním
fenoménem druhé půle
20. století, a zvláště
v počátku nového tisíciletí
se nechvalně proslavil svými
brutálními útoky 11. září
2001 ve Spojených státech
amerických. Všeobecně
panuje shoda v tom, že se
terorismus (jeho kořeny,
akce, projevy, následky)
nepodaří vymýtit v časovém
horizontu několika
desítiletí.
Definování
chemického terorismu
V definování chemického terorismu je
možné najít dva značně rozdílné přístupy.
V širším pojetí může být chemickým terorismem míněno zneužití všech nebezpečných
chemických látek a přípravků, v úzkém pojetí
je to jen zneužití nebezpečných chemických
toxických látek (kam patří dvě hlavní skupiny
látek, a to bojové chemické látky a nebez-
pečné chemické průmyslové toxické látky).
Autor tohoto článku se kloní k definování
chemického terorismu podle úzkého pojetí.
Potom může být chemický terorismus
definován takto: Chemickým terorismem
se rozumí teroristické použití a hrozba použití nebezpečných chemických toxických látek proti lidem a zvířatům k jejich usmrcení,
jejich dočasnému zneschopnění nebo jejich
trvalému poškození nebo použití, či hrozba
použití nebezpečných chemických toxických
látek proti hmotným statkům všeho druhu,
ke znehodnocení těchto statků a způsobení
materiálních škod. Nebezpečné chemické
toxické látky mohou být použity přímo nebo
druhotně uvolněny jako následek záměrných
úderů, sabotáží nebo diverzních akcí na výrobní, skladovací, dopravní a jiná zařízení
a infrastruktury obsahující nebezpečné chemické průmyslové toxické látky.
Výše uvedená definice chemického terorismu byla odvozena od definice chemického terorismu profesora Ing. Jiřího Matouška,
DrSc., duben 2007 (v rámci e-mailových diskusí o problematice chemického terorismu
a souvisejících otázek):
Chemickým terorismem se rozumí teroristické použití a hrozba použití toxických látek
proti lidem a zvířatům k usmrcení, dočasnému zneschopnění nebo trvalému poškození,
dále zápalných látek, vysoce těkavých a silně
reaktivních látek, látek s oxidačními, výbušnými a korozívními účinky jakož i silně zapáchajících a jiných cizorodých substancí proti
hmotným statkům všeho druhu k jejich znehodnocení a způsobení materiálních škod,
přičemž uvedené látky mohou být použity
přímo (včetně chemické munice, prostředků
a zařízení k tomu určených), nebo druhotně
uvolněny jako následek záměrných úderů výbušninami nebo konvenčními zbraněmi na
výrobní, skladové, dopravní a sociální infrastruktury uvedené látky obsahující.
Jinak pojatá definice chemického terorismu pro nebezpečné chemické toxické
látky může znít: Za chemický terorismus je
považována záměrně způsobená mimořádná
událost, kdy se nebezpečná chemická toxická
látka (bojová chemická látka nebo nebezpečná chemická průmyslová toxická látka) ocitla
mimo kontrolu v tak velkých množstvích, že
jsou ohroženi nebo již zasaženi lidé, zvířata,
životní prostředí nebo majetek a je nutné
provádět ochranná opatření a záchranné
a likvidační práce profesionálními záchrannými silami a prostředky.
Zkušenosti
z tokijského metra
V úvodu je vhodné krátce připomenout
akty chemického terorismu v Japonsku v roce 1994 ve městě Macumoto, a především
59
▼
P
roto je potřeba vytvořit předpoklady,
mechanismy, procedury a jiné procesy,
které zabezpečí vysoký stupeň ochrany obyvatelstva před terorismem.
V několika posledních letech se věnuje vysoká pozornost možnému a stále hrozivějšímu spojení terorismu a zbraní hromadného
ničení. Už v roce 2002 prohlásil tehdejší ministr obrany USA Donald H. Rumsfeld: „Máme jasné důkazy o tom, že teroristé usilují
o získání zbraní hromadného ničení.“
V tomto článku bude pozornost věnována
možnostem chemického terorismu v podzemní dráze, která je obecně velmi zranitelná. Níže jsou podrobně uvedena rizika chemického
terorismu způsobeného jak bojovými chemickými látkami (jako např. sarin, soman, tabun),
tak i nebezpečnými chemickými průmyslovými toxickými látkami (jako jsou fosgen, chlor,
kyanovodík, amoniak, apod.).
pak chemický teroristický útok sarinem na
cestující tokijského metra v březnu 1995.
Tyto události byly široce a opakovaně publikovány jak zahraničními, tak i našimi autory
v odborné literatuře (uvedeno viz Použitá
literatura).
Případ z roku 1994 nebyl tak široce publikován jako následné použití sarinu v tokijském metru v březnu 1995. Možná to
bylo způsobeno i tím, že v japonském městě
Macumoto bylo „pouze“ sedm smrtelných
obětí.
Zneužití sarinu v tokijském metru se stalo
určitým „možným vzorem“ pro další zneužití vysoce toxických látek (především pak
nervově paralytických bojových chemických
látek) teroristy. Dnes je také naprosto zřejmé jaké zásadní chyby při přípravě útoku
a následném použití sarinu v podzemní dráze teroristé udělali.
Z kritického pohledu profesionálních chemiků se jednalo o neuvěřitelně diletantské
chyby, které se v budoucnu nebudou určitě
opakovat.
Šlo především o to, že připravený sarin byl v tokijském metru vysoce nečistý
a obsahoval pouze 30 % sarinu, jak ukázalo
následné policejní vyšetřování. Ačkoliv čistý
sarin (od asi 98 %) je vysoce těkavá bezbarvá kapalina bez zápachu, naopak nečistý
sarin, respektive nečistoty v něm obsažené
(70 %!), silně zapáchaly, a tím vlastně varovaly cestující v tokijském metru, že se něco
neobvyklého a podezřelého děje. Celkové
množství sarinu bylo asi kolem 5 až 6 kg.
Z pohledu způsobu použití byl aplikován
nejjednodušší (nejprimitivnější) způsob použití sarinu: látka byla umístěna na podlahy
několika vagonů metra (ve dvojitých igelito60
vých sáčcích). Sáčky byly propíchnuty speciálními hroty deštníků teroristů, kteří okamžitě zmizeli z místa. Vyteklý kapalný sarin
se začal ihned odpařovat, a právě inhalační
otravy byly hlavní příčinou otrávení a přiotrávení mnoha cestujících. Konečná bilance
chemického terorismu je však překvapivě
nízká. Ačkoliv lékařské ošetření vyhledalo podle japonské policejní zprávy celkem
4460 osob, smrtelných otrav bylo nakonec
jen 12.
Lze odhadnout, že při použití aerosolových generátorů by mohly být lidské ztráty
na životech v hodnotách stovek až tisíců
smrtelných obětí.
Po chemickém teroristickém útoku sarinem v Japonsku v roce 1995 byl zásadně
revidován pohled na ochranu obyvatelstva
před bojovými chemickými látkami.
V probíhajících odborných diskusích byla
uvedena řada důvodů, proč dosud teroristé nepoužili ve významném měřítku bojové
chemické látky, zatímco například v období
dvou desítiletí (1979−1998) bylo uskutečněno celkem 12 konvenčních úderů velkého rozsahu (s usmrcením vždy více než 100
osob), nemluvě o událostech 11. září 2001
a stále rostoucí frekvencí a rozsahem velkých
úderů v novém století. Mezi těmito důvody
se nejčastěji uváděl obecný odpor k experimentování s neosvojenými zbraněmi a chybějící precedenty, obava, že zbraň poškodí
výrobce nebo uživatele, popřípadě nebude
správně nebo vůbec fungovat, strach ze
ztráty spojenců, sympatizantů a sponzorů
pro morální důvody, strach nepředvídatelného rozsahu napadení vládních struktur a jejich odvety, chybějící předpoklady pro údery
velkého rozsahu s nerozlišitelným účinkem
ke splnění cílených záměrů skupiny, a také chybějící prostředky k získání některých
materiálů na černém trhu. Řada z těchto
důvodů je však v poslední době oslabována
narůstající bezohledností a brutalitou a zvyšujícím se výskytem sebevražedných teroristických úderů, byť většinou uskutečněných
konvenčními prostředky – výbušninami. Zdá
se však, že je jen otázka času, kdy se terorismus s použitím zbraní hromadného ničení
objeví.
Stručná charakteristika
podzemní dráhy v Praze
Pražská podzemní dráha (metro) denně
přepraví více než milion cestujících po celém
městě. V současné době má pražské metro 57 stanic a 60 kilometrů tras vedoucích
v podzemních a nadzemních tunelech.
Vzdálenost mezi jednotlivými stanicemi je
zhruba okolo 1000 metrů.
Celé pražské metro je rozděleno do
hasebních obvodů. Všechny objekty a stanice jsou vybaveny elektrickou požární signalizací (EPS). Převážná část čidel je vyvedena jako nadstavba na ohlašovny požárů
na požárních stanicích. Pro každou stanici
metra je zpracovaná dokumentace zdolávání požárů, která zahrnuje umístění hydrantů na ulici, vstupy do metra, inženýrské sítě
a další, podzemní dokumentace pak obsahuje umístění čidel EPS, hydranty, vstupy,
sklady, výtahy apod.
Pro vznik mimořádných událostí v prostoru podzemní dráhy je charakteristické silné
zadýmení, velmi malá viditelnost, poměrně
špatná orientace a panika cestujících, velká
vzdálenost k místu zásahu, stísněné prostory a další nebezpečné aspekty. Každá trasa
Chemické
napadení teroristy
Nebezpečí chemického terorismu s použitím nebezpečných chemických toxických
látek v sobě zahrnuje dvě hlavní skupiny nebezpečných chemických toxických látek:
● bojové chemické látky (alternativně nazývané dříve také otravné látky nebo bojové
otravné látky),
● nebezpečné chemické průmyslové toxické látky.
Chemický terorismus proti obyvatelstvu
nebo jiným zranitelným cílům se bohužel
stal reálnou hrozbou současného světa. Je
všeobecně známo, že teroristé jsou schopni použít jakékoliv „vhodné“ zbraně nebo
prostředku včetně zbraní hromadného ničení (chemické, bakteriologické [biologické],
radiologické a toxinové zbraně a v dohledné
budoucnosti i jaderné zbraně), respektive
jejich ničivé náplně.
Nebezpečné chemické toxické látky
představují pro člověka (pro jeho život nebo zdraví) značné nebezpečí, které je však
závislé na mnoha charakteristikách těchto
látek, ale i na dalších skutečnostech a okolnostech.
Jednotlivé skupiny toxických látek se sice
liší, ale základní charakteristika je podobná;
jedná se o vysoce jedovaté chemické látky.
Bojové chemické látky
Exponující dávka nebezpečné chemické
toxické látky má tři faktory – koncentraci,
dobu expozice, a také dechovou frekvenci.
Stejná doba expozice neznamená u různých jedinců stejné množství inhalované
látky (různá dechová frekvence, skutečný
zdravotní stav, panika a stres atd.), rozdíl je
i v metabolismu podle věku a zdravotního
stavu (více ohroženi jsou novorozenci a starší osoby, pacienti s nedostatečnou funkcí
jater nebo alkoholici apod.).
Vliv na akutní toxicitu má řada faktorů –
aktuální zdravotní stav osob, jejich tělesná
námaha (a od toho odvozená frekvence
dýchání), různá citlivost vybraných skupin
obyvatelstva (zvýšená citlivost dětí, starých
lidí, nemocných osob apod.), brána vstupu
nebezpečné chemické toxické látky do organismu, a v neposlední řadě i různý mechanismus působení nebezpečné chemické
toxické látky na lidský organismus.
Jednotlivé nebezpečné chemické toxické látky mají značně rozdílné mechanismy
působení na lidský organismus. Otrava některými nebezpečnými chemickými toxickými látkami má velmi dramatický průběh
doprovázený vážným narušením základních
životních funkcí. Proto má u mnoha nebezpečných chemických toxických látek zásadní
význam úspěšná první pomoc, která může
při včasném a správném poskytnutí zachránit životy postižených a zásadně ovlivnit
i další průběh otravy včetně její prognózy.
Například pro nejvíce jedovaté bojové
chemické látky nervově paralytické je to antidotní terapie, která je však dostupná jen
pro značně omezené množství nebezpečných chemických toxických látek.
Z hlediska dosahů ohrožení osob bojovou
chemickou látkou či zneužití vybraných bojových chemických látek se jeví jako nejnebezpečnější látka soman, který je jedovatěj-
ší než sarin, cyklosarin a tabun. Z hlediska
použití bojových chemických látek ve formě
kapaliny, která se volně odpařuje (to lze
považovat za nejjednodušší a nejvhodnější způsob rozptylu u všech výše uvedených
látek), je nejvýhodnější sarin, který má vysokou těkavost. Tento závěr je dokumentován v odborné studii o možnostech zneužití
bojových chemických látek nervově paralytických v podmínkách podzemní dráhy (viz
Použitá literatura).
Dominantním způsobem zasažení osob
je bezesporu inhalační intoxikace (otrava).
Jako typické případy inhalačního zasažení
osob může být zvažován:
● odpar z louže bojové chemické látky,
● rozptýlení bojové chemické látky (například výbuch, rozstřik apod.).
Za zásadní a prvořadý způsob je nutné
zvažovat rozptýlení, které odpovídá šíření
primárního oblaku po rozptylu výbuchem
nebo rozstřikem. Tento způsob použití bojové chemické látky způsobuje podstatě větší
hloubku šíření zamořeného oblaku (odpovídá šíření primárního oblaku) ve srovnání
s odparem z louže. Odpar bojové chemické
látky z místa (louže) odpovídá principu šíření sekundárního oblaku ze sedimentovaného množství po výbuchu (rozstřiku) bojové
chemické látky.
Z celkového hlediska platí, že nejnebezpečnější bojovou chemickou látkou je sarin.
Jedině v případě použití aerosolových gene-
61
▼
metra má své technické centrum, které zabezpečuje funkčnost ochranného systému
metra. Jedná se o zabezpečení dodávek
vzduchu, vody a elektrické energie v případě mimořádné události. Technické centrum
je mimořádně složitý převážně podzemní
objekt obsahující náročné provozy.
Dopravní systém metra je značně zranitelný. Je to dáno především tím, že dochází k vysoké koncentraci osob (cestujících),
a to jak ve stanicích metra na povrchu, tak
i v podzemních stanicích. Vysoká koncentrace osob se vyskytuje také na komunikačních cestách – tunelech a eskalátorech mezi
podzemními a povrchovými stanicemi.
Uložení časované nálože s nebezpečnou
chemickou látkou nebo jinou nebezpečnou látkou je poměrně snadné. Vstupy do
metra nejsou nijak kontrolovány a dovnitř
je možno pronést v podstatě cokoliv, navíc
ve sportovní tašce, cestovním kufru apod.,
což nevzbudí žádnou pozornost ani kvalifikovaného personálu, ani cestujících. Tímto
způsobem může být provedeno teroristické
napadení (jedno nebo více koordinovaných
napadení) na vybraném místě a ve stanovenou dobu. Lze předpokládat, že by se
pravděpodobně jednalo o ranní nebo odpolední dopravní špičku a vzhledem k obtížně prováděné evakuaci osob by mohly být
uzavřeny ve stejnou dobu jedna nebo více
podzemních stanic metra.
V posledních letech začala být také vážně
zvažována reálná možnost, že prostory podzemní dráhy mohou být napadeny teroristickým útokem. Proto byla postupně provedena řada různých cvičení bezpečnostních
složek a ve vozech podzemní dráhy se také
objevily plakáty vyzývající cestující k obezřetnosti v případě nalezení podezřelého
zavazadla.
Vhodným a snadným místem teroristického napadení by se mohly stát především
všechny přestupní stanice, kde se jednotlivé
dopravní linky metra kříží.
Nebezpečné chemické
průmyslové toxické látky
rátorů se dá očekávat, že soman může být
z hlediska inhalačního zasažení osob „výhodnější“ (čili účinnější) než sarin. Látka VX
je jen velmi málo těkavá, proto není pro teroristické zneužití formou odparu vhodná.
Na základě modelování použití bojových
chemických látek a na základě úvah o těkavosti a jiných významných vlastnostech
jednotlivých bojových chemických látek je
možné stanovit nebezpečnost chemického
terorismu z hlediska použití látky v pořadí:
sarin – cyklosarin – soman – tabun.
Na výběr bojových chemických látek
k provedení chemického terorismu může
a bude mít vliv řada různých skutečností.
Teroristé budou bezpochyby pečlivě vybírat
„vhodnou látku“ a pečlivě posuzovat její výhody a nevýhody.
Důležitými skutečnostmi ohledně výběru
bojové chemické látky k teroristickému použití jsou:
● toxicita bojových chemických látek,
● dostupnost informací o bojových chemických látkách,
● snadnost obstarání výchozích chemických
látek potřebných pro přípravu bojových chemických látek,
● cenová dostupnost výchozích chemických
látek potřebných pro přípravu bojových chemických látek,
● snadnost přípravy bojových chemických
látek,
● snadnost převedení bojových chemických
látek do formy aerosolu,
● obtížná zjistitelnost přítomnosti bojových
chemických látek lidskými smysly,
● obtížnost detekce bojových chemických
látek (pomocí pomůcek, přístrojů a zařízení),
62
● obtížnost ochrany dýchacích cest a očí
před působením bojových chemických látek,
● obtížnost ochrany povrchu těla před působením bojových chemických látek,
● obtížnost odmořování bojových chemických látek z povrchu těla (povrchu prostředků individuální ochrany),
● obtížnost odmořování bojových chemických látek z povrchů techniky, materiálů, terénu apod.,
● toxikologické vlastnosti bojových chemických látek,
● fyzikálně-chemické vlastnosti bojových
chemických látek,
● chemické vlastnosti bojových chemických
látek,
● snadnost obstarání antidot pro vlastní
ochranu teroristů,
● cenová dostupnost antidot pro vlastní
ochranu teroristů,
● způsoby a snadnost léčení způsobených
otravou zasažených a postižených osob.
Je zřejmé, že posuzování těchto skutečností je velmi individuální z hlediska stanovení priorit výběru konkrétní bojové chemické
látky jako nástroje chemického terorismu.
Není to však pouze posuzování profesionálních teroristů, ale výše uvedené oblasti
musí být v plném zájmu také bezpečnostních
expertů a bezpečnostních analytiků, kteří tak
mohou lépe pochopit celou složitou problematiku. Navíc mohou následně kvalifikovaně
a správně modelovat možné reálné scénáře
chemického terorismu.
Každá jednotlivá výše uvedená oblast může být velmi podrobně analyzována a hodnocena s tím, že na konci hodnocení může
být jasný výsledek ve formě posloupné řady
vhodnosti použití jednotlivých látek.
Z hlediska dosahů ohrožení osob toxickou
látkou či zneužití vybraných nebezpečných
chemických průmyslových toxických látek
se jeví jako nejvíce nebezpečná látka fosgen, což je značně rozšířený vysoce toxický
plyn, který se široce používá v chemickém
a jiném procesním průmyslu. Z hlediska dosahů ohrožení osob toxickou látkou to jsou
fosfan, metylizokyanát a kyanovodík, které
vykazují větší dosahy při modelování havarijních dopadů. Na druhé straně je kyanovodík plyn lehčí jak vzduch, proto není příliš
vhodný, metylizokyanát je za normálních
podmínek těkavá kapalina a není v průmyslu stejně jako fosfan příliš rozšířený a jejich
získání není snadné.
Z historie je známo, že to byl právě fosgen, který způsobil asi 80–85 % smrtelných
ztrát na životech za první světové války.
Z tohoto hlediska, ale i na základě dalších
skutečností, by se mohl stát fosgen pravděpodobně hlavním prostředkem chemického
terorismu ze skupiny nebezpečných chemických průmyslových toxických látek.
Dalšími důležitými skutečnostmi ohledně
výběru nebezpečné chemické průmyslové
toxické látky k teroristickému použití jsou
obdobná data a skutečnosti, jak bylo uvedeno u skupiny bojových chemických látek.
Navíc velký význam může mít i molekulová hmotnost nebezpečné chemické
průmyslové toxické látky. Vzduch má molekulovou hmotnost 29 a toxické plyny se
mohou rozdělit na těžké a lehké. Těžké
plyny, níže uvedené, které jsou těžší než
okolní vzduch, se chovají tak, že „zatékají“
do sklepů, prohlubní, kanálů a drží se při
povrchu. Proto mohou být snadno a „výhodně“ zneužity jako prostředky chemického terorismu.
Jako hlavní zástupce těžkých toxických
plynů jsou následující látky (v závorce je
uvedena jejich molekulová hmotnost) a fyzikální stav za normálních podmínek:
● fosgen COCl2 (98,9) – plyn,
● sirouhlík CS2 (76) – těkavá kapalina,
● chlor Cl2 (71) – plyn,
● oxid siřičitý SO2 (64) – plyn,
● metylizokyanát CH3 NCO (57) – těkavá
kapalina,
● chlorovodík HCl (36) – plyn,
● fosfan (fosfin) PH3 (34) – plyn,
● sirovodík (sulfan) H2S (34) – plyn.
Hlavními zástupci lehkých plynů toxických jsou oxid uhelnatý CO (30), kyanovodík HCN (27) a amoniak NH3 (17).
I na tomto stručném přehledu je jasně vidět, že fosgen je velmi vysoce jedovatý plyn,
Foto: archiv autora a redakce
nejlépe zneužitelný pro „potřeby“ chemického terorismu.
Použití lehkých toxických plynů je z hlediska jejich molekulové hmotnosti a chování
méně vhodné, a tím i méně pravděpodobné.
V žádném případě nelze zneužití uvedených
látek podcenit (nebo dokonce vyřadit), protože v některých specifických podmínkách
může být zneužití uvedených látek „výhodné“, např. v uzavřených prostorech (jako
jsou velké supermarkety a jiné prostory).
Celkovým shrnutím skupiny nebezpečných chemických průmyslových toxických
látek lze konstatovat, že hlavním pravděpodobným prostředkem chemického terorismu je velmi vysoce toxický plyn fosgen, což
je podpořeno těmito skutečnostmi:
● Toxicita látky: fosgen je považován za
plyn velmi vysoké toxicity.
● Historické zkušenosti: v období první
světové války způsobil fosgen z celkového
počtu smrtelných zdravotnických ztrát asi
80−85 %, což činilo v absolutních číslech
asi 73 až 78 tisíc smrtelných otrav.
● Molekulová hmotnost: fosgen patří svou
hodnotou molekulové hmotnosti (98,9) mezi nejtěžší známé jedovaté plyny.
● Modelování havarijních dosahů: dosažené výsledky modelováním havarijních
dosahů jsou u fosgenu z
vybraných nebezpečných
chemických průmyslových
toxických látek jedny z nejdelších.
Autor tohoto článku se
problematikou chemického
terorismu a ochrany před ním
dlouhodobě zabývá. Mimo jiné připravil i řadu „modelových
scénářů“, ale také provedl množství výpočtů s konkrétními nebezpečnými
chemickými toxickými látkami. Je soudním
znalcem v oblasti „vyhodnocování příčin
a dopadů průmyslových havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami“.
Některé jeho důležité odborné práce jsou
uvedeny v části Použitá literatura.
Z praktické potřeby nutnosti modelování havarijních dopadů je možné doporučit
k tomuto účelu český SW nástroj ROZEX-Alarm, který relativně snadno modeluje dopady závažných chemických havárií. Zahrnuje jak nebezpečné chemické průmyslové
toxické látky, tak i havarijní události spojené s únikem průmyslových látek hořlavého
a výbušného charakteru. Uvedený SW nástroj se snadno použitelný, s příjemným uživatelským prostředím, a navíc poskytované
výsledky je možné elektronicky archivovat,
případně je tisknout formou výstupního
protokolu.
Stručné závěry
Chemický terorismus představuje v současné době závažnou bezpečnostní hrozbu.
Z jednotlivých zranitelných míst je podzemní
dráha jedním z nejzranitelnějších míst kritické infrastruktury společnosti k provedení
chemického teroristického napadení. Tomu
napomáhá i všeobecně známý chemický teroristický útok na podzemní dráhu v Tokiu
v roce 1995.
Významnou komplikací pro zasažené
a ohrožené osoby, a také pro samotné záchranáře, může být skutečnost, že teroristé
mohou použít více než jednoho prostředku
ve stejnou dobu. Stále sice převládají názory, že budoucí teroristické útoky budou
připraveny a provedeny pomocí konvečních
výbušnin, nelze však vyloučit kombinaci
konvenčních výbušnin v souvislosti s toxickými, radioaktivními a biologickými materiály.
Nebezpečné může být použití průmyslových
toxických látek a přípravků, které
se vyskytují především u provozovatelů ve
značných množstvích, a údery na industriální a sociální infrastruktury s uvolněním
chemických, radioaktivních a biologických
materiálů. Také přeprava průmyslových toxických látek a přípravků by mohla být relativně snadno zneužita k teroristickým útokům nebo nepřátelskému použití.
K ochraně před chemickým terorismem je
třeba připravit a včas a důsledně provádět
řadu preventivních, represivních, záchranných, ochranných a likvidačních opatření.
Po tomto řetězci opatření je třeba pokračovat i v obnově po chemickém terorismu.
Všechna jmenovaná opatření vyžadují
jak lidské, tak i materiální a finanční zdroje.
Dobrá připravenost na následky chemického terorismu v sobě zahrnuje kromě jiného vysoce odbornou přípravu (teoretickou
i praktickou) profesionálních záchranářů,
ale také dobrou přípravu samotných ohrožených, zasažených či postižených osob –
civilního obyvatelstva. Tato problematika je
velmi rozsáhlá a vyžadovala by samostatný
článek.
Připravenost osob je však nejen na následky chemického terorismu, ale obecně
i na mimořádné události v současné době
na nízké úrovni, a není bohužel vůbec řešena systémově. Neexistuje žádný výchovný,
nebo alespoň osvětový program k ochraně
před chemickým terorismem. Zde je velké
pole působnosti pro média, především pro
vysílání státní televize. ■
Ing. Otakar J. Mika, CSc.
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta
chemická
E-mail: [email protected]
Použitá literatura:
[1] Brackett D. W.: Svatý teror – armageddon v Tokiu,
Mladá fronta, Praha 1998.
[2] Mika O. J., Neklapilová V.: Vojenské zdravotnické
listy 5, 197 (2001).
[3] Tu A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo
Subway and Matsumoto City, Alaken, Colorado 2002.
[4] Matoušek J., Mika
O. J., Vičar D.: Nové hrozby
terorismu: chemický, biologický, radiologický a jaderný
terorismus, Universita obrany,
Brno 2005.
[5] Matoušek J., Linhart P.: Chemické zbraně, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství
Ostrava, Ostrava 2005.
[6] Mika O., Patočka J.: Ochrana
před chemickým terorismem, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice 2007.
[7] Mašek I., Mika O. J., Kapoun M.: Ochrana před
následky chemického terorismu, Grant FRVŠ, Vysoké
učení technické v Brně, Fakulta chemická, Brno 2007.
[8] Mika O. J., Mašek I.: Chemické listy 4, 255
(2008).
[9] Brzybohatý M., Mika O. J.: Ochrana před chemickým a biologickým terorismem, Policejní akademie
České republiky v Praze, Praha 2007.
[10] Autor neuveden: Chemické látky zneužitelné
v rámci chemického terorismu, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Praha 2002.
[11] Matoušek J.: Ústní sdělení, 27. února 2007, Brno.
[12] Patočka J. aj.: Vojenská toxikologie, Grada Publishing, Praha 2004.
[13] Matoušek J., Mika, O. J.: Reakce na teroristický útok s použitím bojové otravné látky na pražské
metro, Kontaminace prostoru metra, Odborná studie,
Brno 2007.
63