2.HISTORIE tetování
Transkript
2.HISTORIE tetování
Stručně o historii tetování po současnost Tetování je zřejmě staré stejně jako lidstvo samo. Již v dávných dobách si naši předkové všimli, že když z ohně vylétl uhlík a dopadl na kůži, zanechal na místě jizvu. Jisté prameny tvrdí, že si naši předchůdci barvili šípy ohořelými uhlíky, a když zasáhli nepřítele v boji nebo byli sami zasaženi, zanechal šíp na těle tmavou jizvu. Značilo to nejen účast v bojích, ale i odvahu a takovéto jizvy vzbuzovali v ostatních členech kmene respekt a úctu bojovníka. Později se stalo tetování součástí nejrůznějších rituálů. Lidé věřili v magickou moc tetování nejrůznějších symbolů, které je chránili při výpravách za potravou, před nemocemi, zlými duchy a přírodními živly. Věřili též, že tetování jako amulet jim může přinést štěstí, či sílu, vytrvalost a hbitost zvířete, které si nechali vytetovat na určitou část těla. Například motiv pumy na noze měl dodat nositeli rychlost pumy v nohách, atp. Např. v Barmě je již po staletí zažitá tradice, že tetování je mocný amulet, který pomáhá předcházet různým nemocem a chrání před zlými duchy. Nejčastěji se tetovali různá zvířata, geometrické tvary či pouze čárky a tečky v nejrůznějších kombinacích. Tetování amuletů do dnes přežilo např. i v Japonsku, kde tradici udržují mimo jiné např. hasiči. Nechávají si tetovat převážně vodní symboly, které by je měli chránit před ohněm (ryby, vodní draci atp.). U mnoha primitivních kmenů mělo tetování souvislost mezi věkem, důležitou životní událostí a společenským postavením. Lidé se tetovali již od útlého věku. Tetování na těle přibývalo, jakmile jedinec dosáhl puberty, když žena začala menstruovat či se později vdala. Tetování též považovali jako vstupenku do posmrtného života. U některých kmenů mohl tetování vybrat muž své ženě tak, aby se poznali v posmrtném životě a opět se shledali. Náznakem prehistorických tetováží byly především nalezené různorodě zdobené sošky lidských bytostí a nástěnné malby. Obzvláště slavné naleziště tohoto typu je jeskyně La Marche ve Francii. Nalezeno bylo 1500 kamenných destiček s převážně lidskými podobiznami, starými asi 15 000 let. Jasný důkaz tetované lidské pokožky, vyjma egyptských mumií, však stále chyběl. Dne 19.září 1991 pak turisté Erika a Helmut Simonovi nalezli v Otzském údolí v Rakouských Alpách zmrzlou mrtvolu. Ukázalo se, že „ledový muž“ je starý zhruba 5100 – 5300 let. Později se tetování objevovalo převážně u mořeplavců, kteří navštěvovali nejrůznější kouty světa. Na svých cestách se setkávali s primitivními kmeny, které svá těla zdobili tetováním po staletí nejen k zastrašování nepřítele či vyjádření své víry v boha. Důvodů bylo zajisté mnoho. Národy jako byli Polynésané, jež dosáhli největšího tetovacího umu, vnášeli barvu do pokožky zaostřenými hrabičkami z mušloviny, na něž tloukem klepali. Maoři zase užívali kostěných dlátek zvaných uhi a vrývali do tváří až několik milimetrů hluboké spirály, které pak barvili. Inuité (Eskymáci) doslova šili kůži jehlou a protahovali obarvenou nití. Tuto techniku znali i Jihoameričané už před několika tisíci lety. Japonští mistři užívali Špičatá tetovací pera či sady dlouhých per hari s několika jehličkami osazenými v dřevěné rukojeti. Právě Japonci byli jednou z mála kultur, kteří tetovali vícebarevně díky užívání indiga, purpuru a kurkumy. Do Evropy přivezl tetování James Cook s Tahiťanem, kterého na svých cestách potkal okolo roku 1760. Kmenové tetování Tahiťana vyvolalo tetovací mánii mezi vysokou šlechtou. Umění Polynésanů se spojilo se symboly, které si žádali Evropané a přežily do dnes, jako jsou motivy květin, zbraní, srdce atd. Dá se tedy říci, že dnešní motivy tetování nejsou nic nového. Pouze styly a zpracování se mění, včetně techniky vpravování barvy do kůže. Také složení pigmentu prošlo mnoha změnami od uhlíků smíchaných s vodou po dnešní speciální dermatologicky testované tetovací barvy. Tetování dnes již není výsadou pouze námořníků či recidivistů, ale zasáhlo všechny společenské vrstvy. Zájemců o tetování stále přibývá ve všech možných řadách jako jsou učitelé, lékaři, státní zaměstnanci, prodavačky ale i známé osobnosti. Je to způsob, jak se odlišit či jen ozdobit své tělo. Pro některé má tetování význam jako důležitý životní okamžik či událost, kterou si chce dotyčný zapamatovat. Někteří pojímají tetování jako svůj životní příběh, či tetování symbolů má přinést štěstí, lásku, zdraví atp. Důvody a motivy jsou rozmanité stejně jako lidstvo samo. V roce 1891 patentoval Samuel O Reily z USA elektrický tetovací strojek, jehož modifikované a modernizované verze se užívají dodnes. Mezi tatéry se začali v 70.letech 20.století objevovat profesionální umělci. Jeden z prvních byl Ed Hardy, který roku 1974 otevřel své první studio. Lidem už nestačily obyčejné motivy, začali požadovat umělecká tetování. A tehdy se propojilo klasické umění s uměním tetování. Objevují se všechny možné styly jako je impresionismus, kubismus, realismus atd. stejně jako v umění klasickém. A tak se stalo tetování uměním. Pokud pomineme amatéry, kteří pouze kopírují umělecká díla opravdových umělců. Chceme-li tetování na celý život, neměli bychom šetřit a opravdu dobře si vybrat, komu své tělo svěříme. Claude Lévi-Strauss napsal ve své kultovní knize „Smutné tropy“ (1955): „Člověk musel být omalovaný, aby byl člověkem. Ten, kdo zůstával v přirozeném stavu, nelišil se nijak od zvířete.“