MISIE V PARAGUAY
Transkript
MISIE V PARAGUAY
Dne 22. listopadu 2010 proběhla na naší škole pro všechny děti přednáška sestry Agáty o misii v Paraguayi. Tato řeholní sestra se již několik let věnuje pomoci nejchudším dětem v Jižní Americe, kde se stará o jejich dennodenní potřeby. Misii založil polský františkánský kněz, otec Marek s pomocí sester a dobrovolníků. Paraguay patří mezi nejchudší země světa, kde děti nemají možnost navštěvovat školy, nemají oblečení, přikrývky, ani dostatek jídla. Sestra Agáta nám povyprávěla, jak započali se stavbou prvních obydlí misie, kdy se na počátku vzniku museli mačetami prosekat v bujné vegetaci pralesa a teprve na takto vyčištěném místě mohli začít stavět. Jak hloubili studnu a zaváděli elektřinu. Žasli jsme nad tím, když vyprávěla, jak se děti těší, že se mohou v misii okoupat. Pro vlastní potřebu a pro děti chovají malé stádo krav na mléko a maso a ještě kozy a drůbež. Trávu a seno pro ně svážejí vozem táhnutým koněm. Mají sice v misii i motorku a auto, ale těmi spíše jezdí k rodinám chudých dětí, kde jim rozdávají jídlo a ošacení. Pro tyto účely v misii zřídili malou pekárnu, kde každou noc pečou chleba, který následně rozvezou chudým rodinám a zbytek prodají na trhu. Z takto utržených peněz nakoupí mouku na další pečení. V pekárně pečou chlapci ve věku okolo osmnácti let, tito chlapci se snaží studovat a misie jim to tímto umožňuje. V okolním pralese mají děti po celý rok čerstvé ovoce, které roste na každém kroku. Hlady tam díky tomuto ovoci nikdo neumřel, ale hlad děti mají. Sestry to vidí každý den, když jim nesou upečený chleba a mléko, jak se po něm radostně vrhnou. V dnešní době už neumíme ocenit chleba, pro některé lidi se stal všedním. A přece v jiných očích je chleba ten nejlepší pokrm co může být, platí stará moudrost, že u takovýchto lidí, kteří si váží chleba se chleba nikdy nepřejí. Díky pomoci českých a polských dárců, kteří na misii přispívají, mají možnost sestry nakupovat přikrývky, ošacení a školní potřeby pro tyto děti. Děti mohou navštěvovat školu a v misii pak s pomocí sester plní domácí úkoly. Když jsme viděli obydlí, ve kterých dětí žijí, tak jsme nevěřili vlastním očím. Jsou to deskami zbité konstrukce, na kterých je buď plech, nebo další desky. V jedné místnosti se tísní celá rodina, škvírami profukuje a vaří se na ohništích. Pro vodu musejí docházet daleko a to každý den, na koupání voda nestačí. Starší sourozenci se musejí starat o své mladší sourozence. Většina dětí se stará i o domácnost, vaření a zvířata. Rodiče docházejí za prací do města, nebo pracují v pralese. Vzhledem k tomu, že jsou negramotní, nemají ve městě velké uplatnění. Mikuláše děti neznají a dárky na vánoce nedostávají, v Paraguayi nosí dárky tři králové. Na tento den se děti těší asi nejvíc, mohou se okoupat, na jídlo dostanou chleba s párkem a nějakou tu limonádu. Nejvíc se však těší, že dostanou nějaký ten malý dárek. Sestry se snaží od bohatých lidí, kteří žijí ve městě získat nějaké ty maličkosti pro děti. V misii se sejde na tři stovky dětí, slaví se mše svatá pod širým nebem, nemají tam ani kostel nebo kapli. Jen oltář, který je chráněn přístřeškem proti dešti. Pak mají tři králové pro děti přichystaný program, ve kterém je plno soutěží a písniček. Hrají podobné hry, jako u nás v ČR např. kdo zůstane poslední na židli, když se postupně odstraňují, tvorba mumie, fotbal, aj. Během celého roku se mohou děti v misii účastnit různých programů, které pro ně mají misionáři a dobrovolníci připravené. O velikonocích si mládež připravuje pašije, kde ukazují, jak trávil poslední dny života a smrt Ježíš Kristus. Děti z naší školy si vybraly k adopci jedny z nejchudších dětí v misii. Peníze, které se vyberou, poputují k těmto dětem. Za tyto peníze, budou moci děti navštěvovat školu, dostanou přikrývky, ošacení a školní potřeby. O těchto dětech budeme dostávat informace, psát dopisy a budeme se jim snažit v tak nelehké době pomoci, jak to jen půjde. Sestra Agáta bude odlétat po vánočních svátcích zpátky do Paraguaye. Peníze, které se vyberou do vánoc a peníze za prodej výrobků určených pro misie na vánoční výstavě, poputují k dětem do Paraguaye. Předem bych chtěl poděkovat těm, kdo se do adopce zapojil a dětem za výrobky, které připravují k prodeji. Chtěl bych tímto poděkovat i sestře Agátě za velmi poutavou přednášku a její obětavost k těmto dětem. A také poděkovat žákovi naší školy, který s touto věcí započal a nám dospělým otevřel oči. Tomáš Peterek