ZDE - Light Future

Oficiální magazín WoW free serveru Light Future
45 g
Bulvár
Zábava
SoutĚže
Poradna
Reportáže
Rozhovor s celebritou
recepty strejdy montíka
A mnoho dalšího!
Redakce
Nightlife
Traxes
Monty
Hurricane
2| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R e d a k c e
Úvodník
šéfredaktorŮ
Rozhovor s Lich Kingem
 Nightlife
3| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R o z h o v o r
Jak to vidí Hurricane?
 Traxes
4| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R o z h o v o r
Jak to vidí Radya?
5| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R o z h o v o r
Módní pranýŘ
4
1-
2
6| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | M ó d n í P r a n ý ř
 Haris Pilton
Zábava
1
2
3
4
5
6
--
7
8
9
10
11
12
Lich Kinch hledá ženu!
7| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | Z á b a v a
Poznejte Lokaci
Sport
8| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | L o k a c e a S p o r t
Novinky ze serveru
!
http://www.facebook.com/pages/Light-Future/368020273232795
9| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | N o v i n k y z e s e r v e r u
World event
10| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | W o r l d E v e n t
Vzkazy a inzerce
Krimi zprávy
1894
11| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | V z k a z y , i n z e r c e a k r i m i
Recepty strejdy Montíka

12| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R e c e p t y s t r e j d y M o n t í k a
Anatha O5min: Tankofóbie
Do psychologické poradny doktora Ressurecta přichází pacient Půlčič
Saňolom. Mírně se shýbá, aby prošel dveřmi, a v rukou nervózně žmoulá
obnošený klobouk.
„Tak to se mnou zase seklo, pane doktore.“ Ohlásí bez pozdravu a
rovnou si to namíří ke koženkové sedačce pod oknem.
„Ano, ano, posaďte se, pane Saňolome.“ Mávne rukou doktor a vezme ze
stolu desky, z nichž vyklouzne několik papírů s neumělými obrázky
strakatých postaviček. „Byli tam zase oni?“
„Ano, doktore. Zase přišli Andílci.“ (guilda – pozn. LGM), připouští
Půlčič a jako by se za svá slova styděl.
„Andílci?“ Nakrčí čelo psycholog. „Posledně to byli skřítci.“
„Ne, ne, doktore, byli to ti samí co vždycky, oni to jsou skřítci, jen si
říkají Andílci.“
„Takže nemají křídýlka, nebo?“
„No, popravdě.“ Nervózně těká pohledem po místnosti Půlčič Saňolom,
„někdy se jim na chvilku objeví, ale normálně je nemají.“
„Ano, ano, jistě.“ Přikyvuje nepřesvědčeně doktor. „Takže zase přišli, a
zbili vás do bezvědomí, je to tak?“
„Ano doktore.“ Povzdychne si pan Saňolom. „Kdybych to býval věděl,
nikdy bych se tam nepřestěhoval. Co jsem proboha komu kdy udělal? Ale
já to místo potřeboval.“ Doktor ho nechává mluvit, i když už ví, jak
bude
sezení
pokračovat
a
vlastně
už
ani
moc
neposlouchá.
„Jsem
herpetolog, víte? Zabývám se…“
„Opary.“ Doplní doktor a vzápětí si uvědomí svou chybu.
„plazy.“ Pokračuje pacient. „Léčím je, chovám je a studuji. Časem jsem
se dokonce stal majitelem několika vzácných exemplářů, které už se mi
ale nevešly do starého bytu, tak jsem se musel přestěhovat.“
„A ty záchvaty začaly poté, co jste se přestěhoval?“
„Ano, doktore.“ Vždycky příjdou, sednou si ke vchodu, koukají na mě a
na moje draky a žerou svoje malá skřítčí jídla. Někteří tancují a
blikají.“
„Blikají?“ Zarazí se doktor.
„No jo, o tom jsem vám už říkal; občas jeden blikne a pak třeba kolem
jiného začnou kroužit takové hnědé kamínky, co jsou po chvíli jen
jeden.“
„Kamínky,
jo
jo.“
Přikyvuje
psycholog
a
píše
si
do
karty
slovo
„halucinace“.
„Pak se náhle zvednou, a jeden, ten nemocný ke mně přistoupí blíž a
začne maďarsky počítat od tří do jedné a pak ještě půl. Takhle: ‚Tri,
dva, jedna, pul.‘ Vždycky mě zajímalo, zda potom následuje čtvrt, nebo
mínus polovina.“
„Vraťte se k tomu skřítkovi.“ Nabádá ho doktor.
„Takže on je takový celý chlupatý a ošklivý. Přiběhne ke mně, a začne
na mě prskat všelijaké nemoci, hleny a slizy a bouchat mě do kolene
nějakou lžičkou, nebo čím.“
„Ano, ano, to si pamatuji, to už jste říkal. Bojujete s nimi?“
„Jistě. Mělo by to být snadné, vždyť jsou mi sotva po kolena, ale já mu
třeba kopnutím zlomím nožičku a ona se mu hned spraví. A jak mu
ubližuju, což je mi krajně nechutné, ale bránit se přece musím, ostatní
skřítci vypustí všechny mé ještěry z klecí, a začnou ubližovat i jim.“
„A kromě vás a vašich ještěrek je nikdy nikdo neviděl?“ Podiví se
doktor.
13| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | A n a t h a O 5 M I N
„Popravdě, já myslím, že ano. Třeba můj soused pan Gal, ale myslím, že
se o nich stydí mluvit.“
„Dobrá, jasně.“ Přikývne doktor a pokyne Půlčičovi, aby pokračoval.
„Doktore, já nejsem paranoidní, oni jsou vážně skuteční!“ Téměř se
rozpláče bezmocný pan Saňolom. „Když mě ten nemocný nakazí vším, co
má, ohlásí ostatním skřítkům ‚Mám peť.“ A zdola se ozve dívčí hlásek:
‚Ty paznehte jeden hovězí, jsi jen patetická parodie na živočicha, tvá
matka tě nenávidí.‘ To mi říká skřítčí holčička, co mi hrozně ráda píchá
mečíkem do kolene a na jiná citlivá místa. Pane doktore, proč mě tak
nenávidí? Proč jsou tak zlí?“
„Myslím,
že
to
je
vaše
podvědomí,
že
se
nenávidíte
sám,
ale
pokračujte.“
„No, vím, že se nemám rozrušovat, že jsem chabrus na srdíčko, ale to si
prostě nemůžu pomoct, chytne mě rapl a nemyslím na nic jiného, než
zabít tuhle nedávající megeru, doktore. A ona uskakuje, kryje se svým
malým štítečkem a pořád mi nadává: ‚Jelimane pomatená, jsi slabý jako
vrbový proutek, jsi ostuda a tragéd. A taky jsi pěkný polozmrd a
kokotočůrák!“
„No tak, pane Saňolom.“ Pohorší se doktor.
„Ona to tak vážně říká.“ Brání se pacient a doktor už téměř lhostejně a
necitlivě přikyvuje. „Ale ono to ještě nekončí. Náhle jiná skřítčice
ohlásí: ‚Bere Anatha.‘, přitulí se mi k noze, pohladí mi stehno rukou
odplaty* a vzdychne: ‚Jsem zlobivá holčička, potrestejte mě, pane
bakaláři.‘
Pak
mě
na
důkaz
svých
slov
bouchne
do
nohy
malým
kladívkem, ale jen tak přátelsky, škádlivě.“
„Vážně?“ Napřímí se psycholog s novým zájmem. „Jak vypadá?“
„Je nádherná, pane doktore. Blonďaté vlásky, lesklé perfektně sladěné
šaty, upřímné a bezelstné zelené oči, vždycky mě úplně uhrane. A jak se
vlní, a vzdychá, když ji bouchnu na oplátku. A taky se škádlivě směje,
když minu. Jsem z ní vždycky úplně mimo.“
„Ano, ano, máte přítelkyni?“
„Nemám, doktore, práce s plazy mi sebere všechen čas…“
„Aha, ano, tak i na tohle máme vysvětlení, co dál?“
„Když se vynadívám na tuhle skřítčici, uvědomím si, jak jsem strašně
unavený. On ten boj s nimi vždycky trvá dlouho.“
„Aha, ano, ano, zkoušel jste s nimi nebojovat?“
„Zkoušel, doktore, ale oni mě bijí a škrábou a nakažují nemocemi a
zapalují a mrazí a otravují jedy a ono…“ Panu bakaláři Saňolomovi se
zlomí hlas a začne vzlykat. „… ono to bolí.“
„No a co ti ostatní skřítci, zkoušel jste zabít je?“
„Inu, doktore, to není tak jednoduché. Vždycky, když se rozhodnu jít
zabíjet jiné skřítky, postaví se mi do cesty ten plyšák.“
„Plyšák?“ zaúpí doktor a vysekne ukázkový facepalm.
„Ano, plyšák – plyšový medvěd. Vypadá přesně jako můj Bíďa, co byl
můj nejlepší kamarád když jsem byl malý kluk, ale tenhle je zlej,
škrábe, kouše a hrozně smrdí. A vždycky, když chci udělat krok k těm
ostatním skřítkům, stoupne si mi do cesty.“
„Tak ho zašlápněte!“ Radí doktor.
„Šlápnout
na
Bíďu?
Nikdy!“
Rezolutně
odmítá
pan
Saňolom,
pak
pokračuje: „No a pak už jsem tak dlouho v obležení zlých skřítků, že
omdlím. Prostě mě vyčerpají, že to až nemůžu udýchat, celý se třesu
vysílením, krev mi buší ve spáncích a pak se mi zatmí před očima a je
konec.“
Doktor si poposedne, odkašle si a praví:
„Pane, Saňolome, jste velice nemocný muž. Psychologické terapie vám
nemohou pomoct musíte jít do nemocnice.“
„Do nemocnice? Ale co moje ještěrky? Jak dlouho si mě tam nechají?“
„Bude to jen na pozorování, řekl bych, že do příští středy budete zase
zpátky doma.“
*) [hand of reckoning]
14| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | A n a t h a O 5 M I N
Historický koutek
15| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | H i s t o r i c k ý k o u t e k
Rubrika 18+
–
–
–
–
–
 Sritney Bpears
16| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R u b r i k a 1 8 +
Rubrika 18+
17| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | R u b r i k a 1 8 +
18| L i g h t F u t u r e M a g a z í n | C o v e r