Ukázková kapitola

MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 12
Návrat z prázdnin
M
aminka fiekla, Ïe zítra pÛjdeme nakoupit vûci pro zaãátek ‰kolního
roku.
„Jaké vûci?“ zeptal se tatínek.
„Spoustu vûcí,“ odpovûdûla maminka. „Mezi jin˘m novou aktovku, penál, a hlavnû boty.“
„Dal‰í boty?“ vykfiikl tatínek. „To není moÏné! Ten je snad jí!“
„Ne, jí polévku, aby rostl,“ fiekla maminka. „A kdyÏ roste, rostou nohy
taky.“
Den nato jsme tedy ‰li s maminkou nakupovat, ale kvÛli tûm botám jsme
se trochu pohádali, ponûvadÏ já jsem chtûl kecky, ale maminka prohlásila, Ïe mi koupí pár bot z dobré, solidní kÛÏe, a jestli se mi to nelíbí, vrátíme se domÛ a tatínek se bude zlobit.
Prodavaã v obchodû byl sympaÈák; nechal mû vyzkou‰et spoustu bot
a uji‰Èoval pfii tom maminku, Ïe jsou v‰echny velmi kvalitní, ale maminka
se nemohla rozhodnout, aÏ jsme nakonec objevili hnûdé boty, které se mamince líbily, a zeptala se mû, jak se v nich cítím, a já jsem fiekl, Ïe dobfie,
aby to prodavaãi nebylo líto, ale ve skuteãnost mû trochu tlaãily.
Potom mi maminka koupila senzaãní ta‰ku. S ta‰kami je pfii odchodu ze
‰koly skvûlá zábava, ãlovûk je mÛÏe házet spoluÏákÛm pod nohy, aby sebou pra‰tili. UÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ je zase uvidím, ty spoluÏáky, a maminka mi je‰tû koupila penál, kter˘ vypadá jako pouzdro od revolveru,
ale místo revolveru je uvnitfi ofiezávátko, které zas vypadá jako letadlo,
guma, co vypadá jako my‰, tuÏka, která se podobá flétnû, a spousta dal‰ích vûcí, které se podobají nûãemu jinému, a s tím v‰ím se dají pfii vyuãování vyvádût rÛzné zajímavé kousky.
12
MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 13
Kapitola I. Návrat z prázdnin
KdyÏ tatínek veãer uvidûl, co v‰echno mi maminka nakoupila, fiekl mi,
Ïe doufá, Ïe se budu o své vûci pûknû starat, a já jsem pfiik˘vl, Ïe ano. A je
to pravda, já o své vûci váÏnû peãuju, i kdyÏ se ofiezávátko rozbilo uÏ pfied
veãefií, kdyÏ jsem s ním bombardoval my‰, a tatínek se na‰tval a fiekl, Ïe
co jsme se vrátili z prázdnin, je to se mnou k nevydrÏení a Ïe se uÏ nemÛÏe doãkat, aÏ zaãne ‰kola.
Musím poznamenat, Ïe ‰kola uÏ zaãne brzy, ale my – já, tatínek a maminka, jsme se vrátili z prázdnin uÏ dávno.
Prázdniny byly prima, senzaãnû jsme se bavili. Byli jsme u mofie a já
jsem tam dûlal samé bájeãné vûci; plaval jsem stra‰livû daleko, na pláÏi
jsem vyhrál závod a oni mi dali dva obrázkové ãasopisy a praporek. A taky jsem byl od hlavy aÏ k patû nádhernû hnûd˘ od slunce, vypadal jsem
skvûle.
To se ví, Ïe kdyÏ jsme se vrátili domÛ, chtûl jsem se pfiedvést klukÛm,
jak jsem opálen˘, ale na konci prázdnin je otrava, Ïe kluky ãlovûk nevidí. Vendelín, kter˘ bydlí od nás nejblíÏ – tlou‰tík, kter˘ v jednom kuse jenom jí – tu nebyl. Vendelín jezdí kaÏd˘ rok s rodiãi ke svému str˘ci, kter˘ je fiezníkem v Auvergne. Vendelín odjíÏdí na prázdniny hroznû pozdû,
ponûvadÏ kdyÏ jede ke str˘ãkovi, musí poãkat, aÏ se str˘ãek vrátí z dovolené na Azurovém pobfieÏí. KdyÏ mû uvidûl pan Compani, to je hokynáfi
v na‰í ulici, fiekl mi, Ïe mi to moc slu‰í, Ïe vypadám jako krajíc celozrnného chleba, a dal mi rozinky a jednu olivu, ale to se kamarádÛm nevyrovná.
MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 14
MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 15
Kapitola I. Návrat z prázdnin
Je to nespravedlivé, ponûvadÏ kdyÏ ãlovûka nikdo nevidí, je v‰echno
opálení nanic, a tak jsem mûl mizernou náladu. Tatínek mi fiekl, aÈ zase
nezaãínám s tou kaÏdoroãní komedií, Ïe si nepfieje, abych byl aÏ do zaãátku ‰kolního roku nesnesiteln˘.
„AÏ pÛjdu do ‰koly, budu uÏ docela bíl˘.“
„No, to je úplná posedlost!“ vykfiikl tatínek. „Co se vrátil z prázdnin,
nemyslí na nic jiného neÏ na opálení!… Poslouchej, Mikulá‰i, ví‰, co teì
udûlá‰? PÛjde‰ do zahrady a bude‰ se tam opalovat. Pfii tom mi alespoÀ
nebude‰ rvát u‰i, a aÏ pÛjde‰ do ‰koly, bude‰ jako Tarzan.“
Tak jsem ‰el do zahrady, ale jasnû Ïe to nebylo jako na pláÏi, zvlá‰È kdyÏ
byly mraky.
Pak na mû zavolala maminka:
„Mikulá‰i, proã proboha leÏí‰ na trávû? Nevidí‰, Ïe zaãíná pr‰et?“
Maminka prohlásila, Ïe se z toho dítûte jednou zblázní, a já jsem se vrátil do domu. Tatínek, kter˘ právû ãetl noviny, se na mû podíval, fiekl mi,
Ïe jsem se pûknû opálil, a abych si ‰el utfiít hlavu, Ïe ji mám mokrou.
„To není pravda!“ rozjeãel jsem se. „VÛbec nejsem opálen˘! Chci se vrátit na pláÏ!“
15
MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 16
„Mikulá‰i!“ zvolal tatínek. „Udûlej mi tu radost, chovej
se normálnû a nemluv hlouposti! Jinak pÛjde‰ do svého
pokoje bez veãefie. Rozumûl jsi?“
Tak jsem se dal do breku, fiekl jsem, Ïe je to nespravedlivé, Ïe uteãu z domova a pÛjdu na pláÏ klidnû samotn˘, Ïe
rad‰i umfiu, neÏ abych byl bíl˘ jako syreãek, a maminka
pfiibûhla z kuchynû a fiekla, Ïe uÏ toho má dost, poslouchat cel˘ den kfiik,
a jestli tohle má b˘t v˘sledek prázdnin, pak radûji pfií‰tí rok zÛstane doma a my s tatínkem aÈ si dûláme o prázdninách, co chceme, ona o nû tolik
nestojí.
„VÏdyÈ jsi to byla ty, kdo trval na tom, abychom letos zase jeli k mofii,“
odpovûdûl tatínek. „Já rozhodnû nemÛÏu za to, Ïe tvÛj syn je rozmazlen˘
a takhle vyvádí, a Ïe kdyÏ je doma, je prostû nesnesiteln˘!“
„Tatínek mi fiíkal, Ïe kdyÏ pÛjdu do zahrady, budu jako Tarzan,“ vysvûtloval jsem mamince. „A já nejsem ani tro‰ku opálen˘!“
Maminka se rozesmála a fiekla mi, Ïe jí pfiipadám pofiád je‰tû pûknû
hnûd˘, Ïe jsem její Tarzánek a Ïe ve ‰kole budu urãitû nejopálenûj‰í ze
v‰ech. A pak mi fiekla, abych si ‰el hrát do svého pokoje, Ïe mû k veãefii
zavolá.
U stolu jsem se pokou‰el tváfiit uraÏenû, ale tatínek se na mû v‰elijak
‰klebil, nakonec to bylo bezva. Maminka upekla jableãn˘ koláã.
16
MIKULASOVY_1_DIL.qxd 12.6.2008 16:22 Stránka 17
Kapitola I. Návrat z prázdnin
Den nato nám pan Compani fiekl, Ïe se dnes mají vrátit Plátkovi. Pan
a paní Plátkovi jsou na‰i sousedi, co bydlí hned vedle nás, a mají dceru,
která je stejnû stará jako já a jmenuje se Marie-Hedvika, má Ïluté vlasy
a dûsnû hezké modré oãi.
Dost to se mnou zamávalo, jelikoÏ bych byl moc rád, kdyby mû Marie-Hedvika vidûla takhle opáleného, ale tatínkovi jsem nefiekl ani slovo,
protoÏe mû varoval, Ïe jestli se je‰tû nûkdy zmíním o opálení, tak nûco uvidím.
PonûvadÏ svítilo slunce, ‰el jsem do zahrady a ãas od ãasu jsem zabûhl
do koupelny podívat se na sebe do zrcadla, ale vÛbec jsem nehnûdl, a tak
jsem si pokaÏdé pomyslel, Ïe to je‰tû jednou zkusím se zahradou, a jestli
dál zÛstanu bíl˘ jako tvaroh, promluvím o tom s tatínkem.
Právû kdyÏ jsem znovu vy‰el do zahrady, zastavilo pfied Plátkovic domem auto se stra‰livou spoustou zavazadel na stfie‰e.
A potom z auta vystoupila Marie-Hedvika, a kdyÏ mû uvidûla, zamávala mi rukou na pozdrav.
A já byl najednou cel˘ rud˘.