Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy - Projekty

Transkript

Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy - Projekty
UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ
V ÚSTÍ NAD LABEM
FAKULTA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
_______________________________________________________________
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ZA ROK 2009
Objasnění dlouhodobých interakcí
mezi ekosystémy ČR a jejich vnějším prostředím
v podmínkách globálních změn
(Projekt VaV MŽP č. SP/2d3/99/07)
Autorský kolektiv:
Doc. Ing. Josef Seják, CSc.
Doc. RNDr. Pavel Cudlín, CSc.
Dr. Dipl. Ing. Karel Černý
Mgr. Jiří Guth
RNDr. Tomáš Chuman, PhD.
RNDr. Václav Petříček
Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc.
RNDr. Dušan Romportl
RNDr. Irena Skořepová, CSc.
Ing. Miloslav Šindlar
Ing. Václav Vacek, CSc.
Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc.
Doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr.
Ing. Marcela Prokopová
Ing. Renata Burešová
Ing. Radek Plch
Mgr. Petra Hesslerová, PhD.
Ing. Barbora Engstová, PhD.
ÚSTÍ NAD LABEM 2009
1
Zadání: podle zadávací dokumentace
Cíl SP2d3:Objasnit dlouhodobé interakce mezi ekosystémy a jejich vnějším prostředím. Přínosy:
- Kvalitativní zmapování jednotlivých základních typů ekosystémů.
- Vytvoření systému indikátorů, které budou přímo prakticky použitelné pro hodnocení krajinných
funkcí ekologického zemědělství včetně funkce ochrany biodiverzity.
- Zachování a ochrana specifických ekosystémů.
Kritéria splnění:
Zpracování návrhů opatření případně metodik nebo využití výsledků v legislativních předpisech,
vytvoření specializovaných map na úrovni odborné publikace a zveřejnění výsledků ve vědecké
publikaci nebo v impaktovaném periodiku.
Podle smlouvy:
Ve třetím roce řešení projektu (2009):
• budou dokončeny práce na specifikaci a kvalitativním zmapování souvislostí vztahů mezi
biotopy a ekosystémy a prostředím; vytvoření specializovaných map;
• budou dopracovány regionální studie vybraných částí území ČR;
• bude vypracována metodika hodnocení vztahů mezi biotopy a ekosystémy a vnějším
prostředím;
• bude provedeno hodnocení úrovní atmosférické depozice s ohledem na kritické zátěže půd
a stupeň poškození lesních ekosystémů;
• bude provedeno prostorové vymezení oblastí s očekávanými změnami stavu složek
životního prostředí s ohledem na stávající překročení kritických zátěží;
• bude dokončen návrh legislativního zakotvení opatření omezujících snižování plnění
ekosystémových funkcí biotopů.
• zveřejnění výsledků ve vědecké publikaci či v impaktovaném periodiku.
-
3. Kritéria splnění (kvantifikovatelné výsledky)
V roce 2009 budou publikovány:
- odborná kniha
- článek v impaktovém časopise (do září 2010)
- specializovaná mapa
2
Obsah
Úvodem ..................................................................................................................................................................................... 4
Kap. 1 Přehled zkoumání interakcí mezi ekosystémy a prostředím .................................................................................... 9
1.1 Hodnocení struktur ekosystémů ..................................................................................................................................... 9
1.2. Hodnocení struktur krajiny .......................................................................................................................................... 12
1.3 Hodnocení funkcí ekosystémů na základě biodiverzity ................................................................................................ 15
1.4 Ekosystémové procesy, funkce a jejich vztah ke službám ekosystémů......................................................................... 16
1.5 Metody hodnocení funkcí a služeb ekosystémů ............................................................................................................ 18
1.5.1 Komplexní metody...................................................................................................................................................................... 18
1.5.2 Metody zaměřené na konkrétní typ ekosystémů.......................................................................................................................... 21
1.5.3 Hodnocení funkcí ekosystémů podle trofické struktury a energie ............................................................................................... 22
1.5.4 Hodnocení ekosystémových funkcí podle toku látek................................................................................................................... 23
1.5.5 Funkce ekosystému ve vztahu ke klimatu ................................................................................................................................... 24
1.5.6 Funkce ekosystému ve vztahu k půdě ......................................................................................................................................... 26
1.6 Krajinné měřítko, land-cover a vztah k ekosystémovým funkcím ................................................................................ 28
1.7 Metody hodnocení, které zahrnují strukturní i funkční aspekty ................................................................................... 29
1.8 Možnosti ekonomického hodnocení služeb ekosystémů ............................................................................................... 32
Kap. 2 Kvalitativní mapování základních typů ekosystémů ČR ........................................................................................ 33
2.1 Hodnocení krajinných funkcí a změn struktury krajiny ............................................................................................... 34
2.2 Funkce porostů............................................................................................................................................................. 49
2.3 Využití dat z DPZ pro funkční klasifikaci krajinných segmentů................................................................................... 54
2.4 Up-scaling a down-scaling mezi mapováním biotopů metodou Natura 2000+ BVM a kategoriemi CLC................... 66
2.5 Regionální studie .......................................................................................................................................................... 69
2.5.1 Regionální studie horní část povodí Stropnice ............................................................................................................................ 70
2.5.2 Regionální studie zájmového území Ralsko ............................................................................................................................... 72
2.5.3 Charakteristika modelového území Třeboňska............................................................................................................................ 75
Kap. 3 Indikátory pro zemědělské hospodaření se zaměřením na ekologické (trvale udržitelné) zemědělství ............. 84
3.1 Úvod ............................................................................................................................................................................ 84
3.2 Metody indikátorů pro zjištění potřeby a možností přechodu z konvenčního na ekologické zemědělství ................... 87
3.3 Případová studie............................................................................................................................................................ 92
Kap. 4 Rizika depozičních kritických zátěží v oblastech Stropnice, Třeboňsko a Ralsko................................................ 99
4.1. Úvod ............................................................................................................................................................................ 99
4.2. Výpočet atmosférické depozice sloučenin síry a dusíku .............................................................................................. 99
4.2.1. Mokrá depozice........................................................................................................................................................................ 101
4.2.2 Suchá depozice.......................................................................................................................................................................... 101
4.3. Kritické zátěže ........................................................................................................................................................... 102
4.3.1 Kritické zátěže acidity............................................................................................................................................................... 102
4.3.2 Empirické kritické zátěže dusíku............................................................................................................................................... 103
4.4. Metodika hodnocení ekosystémového rizika ............................................................................................................. 104
4.5. Hodnocení ekosystémového rizika v oblastech Stropnice, Třeboňsko a Ralsko ........................................................ 106
4.5.1 Oblast Stropnice........................................................................................................................................................................ 106
4.5.2 Oblast Třeboňsko ...................................................................................................................................................................... 112
4.5.3 Oblast Ralsko ............................................................................................................................................................................ 119
4.6 Porovnání hodnocených charakteristik v oblastech Stropnice, Třeboňsko a Ralsko ................................................... 124
Kap. 5 Peněžní hodnocení biotopů a služeb ekosystémů.................................................................................................. 128
5.1 Hodnocení přírody, funkcí a služeb ekosystémů ve světě ........................................................................................... 129
5.2 Peněžní hodnocení biotopů ČR .................................................................................................................................. 132
5.3. Řádový odhad hodnoty služeb biosféry ..................................................................................................................... 136
5.4 Odhady peněžních hodnot služeb typů ekosystémů v ČR ........................................................................................... 137
5.5 Závěry ......................................................................................................................................................................... 141
Kap. 6 Možnosti právní úpravy oceňování služeb ekosystémů v ČR ............................................................................... 142
6.1 Úvod: zadání, cíl ......................................................................................................................................................... 142
6.2 Literární rešerše .......................................................................................................................................................... 143
6.3 Návrhy změn a doplňků relevantních právních předpisů ............................................................................................ 147
6.3.1 Nový nástroj v z. č. 114/1992 Sb............................................................................................................................................... 147
6.3.2 Povinná součást dokumentace EIA/SEA................................................................................................................................... 148
6.3.4 Změny a doplňky zákona č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě................................................................................................... 150
6.3.5 Návrh dalších kroků .................................................................................................................................................................. 151
7.
Dosažené výsledky, závěry a doporučení ................................................................................................................. 155
Literatura: ............................................................................................................................................................................ 158
Příloha 1 Příklady termovizních snímků z různých biotopů ........................................................................................ 171
Příloha 2 Přehled bodových hodnot a zastoupení typů biotopů v položkách pokryvu ČR (CLC). .............................. 173
Příloha 3 Seznam indikátorů pro zjišťování intenzity přechodu na ekologické hospodaření v rámci DPSIR.............. 182
3
Úvodem
Zadaným cílem projektu SP/2d3/99/07 je objasnit dlouhodobé interakce mezi ekosystémy ČR
a jejich vnějším prostředím v podmínkách globálních změn. Řešitelé projektu vyšli
z hypotézy, že objasnění souvislostí energo-materiálových toků a hydrických cyklů ve
fungování přírodních a přírodě blízkých ekosystémů v porovnání s antropogenně
přeměněnými ekosystémy (přírodě vzdálenými až cizími) je základní cestou ke zvyšování
efektivity ochrany přírody a krajiny a k prosazování principů udržitelnosti do společenského a
ekonomického života.
Při plnění výše uvedeného zadání svou roli sehrála již samotná definice pojmu ekosystém.
Vyjdeme-li ze všeobecně přijímaných definic ekosystému, známých jak z české či evropské
legislativy, tak zejména z vědecké literatury, že
„Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou
navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně
ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.“ (zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, § 3,
a č. 114/1992 Sb.) a že
„Ekosystém je nejmenší jednotka, jež recykluje biologicky důležité prvky. Ekosystém je
vymezený prostor na povrchu Země, kde organismy recyklují energii a chemické látky rychleji
uvnitř ekosystému než mezi ním a jinými systémy“ (L. Margulisová 2004, s. 110-111),
můžeme všeobecně říci, že ekosystém vyjadřuje funkční propojenost, vzájemnou závislost a
vzájemné utváření forem či druhů života s jejich neživým prostředím. Přitom pod pojmem
ekosystémy je třeba rozumět nejen vymezené prostory na povrchu Země, ale i jednotlivé
organismy, protože ty jsou společenstvími mikrobiálních forem fungujících v rámci
ekosystému daného organismu.
Definování ekosystému jako funkční soustavy složek životního prostředí může v duchu
tradičního karteziánského mechanistického přístupu k světu svádět k analytickému nahlížení
na ekosystémy jako na mechanické soustavy složené ze součástí, které lze podle potřeby
měnit či odebírat. Masivně je tradiční utilitární přístup k životnímu prostředí uplatňován
zejména ze strany mnoha ekonomických subjektů, které pod heslem „rozvoje území – land
development“ přeměňují a poškozují přirozenou krajinu za účelem vlastního obohacení,
okamžitého či rychlého vlastního prospěchu.
Podstatou definice ekosystému je ovšem systém a potřeba jeho systémového chápání. A
základním poznatkem nemechanického, postkarteziánského systémového pohledu na
ekosystémy je, že systém je více než suma jeho částí, že smysl každé jednotlivé části živého
systému lze pochopit jen je-li posuzována v kontextu celého systému, že síť je obecným
způsobem organizace života a uspořádání má zásadní důležitost pro vědecké vysvětlení
podstaty života. Utilitární a mechanistické chápání světa, našeho životního prostředí, je
nejhlubší příčinou všech současných krizových jevů, v nichž se projevuje systémový rozpor
mezi touhou lidí v tržních systémech po rychlém zbohatnutí a globální potřebou udržení
alespoň minima nezbytných životodárných ekosystémů (Capra 2004).
Biosféra Země jako superekosystém představuje velmi vysoký, ale omezený počet
ekosystémů, zahrnujících v jednotně propojené síti vše od jednobuněčného organismu s jeho
okolím až po celou biosféru. Vhodné a potřebné dělící kritérium pro identifikaci částí
v biosféře Země lze nalézat v částech vícenásobně vzájemně závislých. Takovým
fylogeneticky významným kritériem, plynoucím z vývojových fází evoluce života, je rozlišení
autotrofních a heterotrofních ekosystémů, které vytváří vzájemně závislou jednotu forem
života, které nemohou existovat jedna bez druhé.
4
Lidský druh, stejně jako všichni ostatní vyšší živočichové, zejména savci, primáti a hominidi,
se mohli postupně vyvinout teprve po přibližně třech miliardách let fungování mikroforem
života (bakterií, sinic, řas, kvasinek), které vytvořily a udržují nám známé složení atmosféry,
ochrannou ozonovou vrstvu, napomohly vzniku půd, vegetace na kontinentech, tvoří
organickou součást těl živočichů i rostlin atd.
K objasnění interakcí ekosystémů s vnějším prostředím je proto úvodem potřebné zmínit
alespoň základní poznatky z procesu jejich vzniku až do podoby jak je známe v současných
funkcích a službách. Přitom je zřejmé, že k úplnému objasnění interakcí mezi ekosystémy a
vnějším prostředím nemá dosud lidstvo dostatečné poznatky. Proto řešitelé projektu mohli
vycházet jen ze současné úrovně lidského poznání a čerpat z těch poznatků, které jsou
vědeckou komunitou považovány za prokázané. Na druhé straně to, co činí využití
systémového přístupu ve vědě možným, je objev přibližné znalosti. Zatímco staré paradigma
stojí na karteziánské víře v jistotu a přesnost vědeckého poznání, nové systémové paradigma
uznává, že veškeré vědecké koncepce a teorie jsou limitovaným a přibližným poznáváním
nekonečného pletiva vzájemně propojených struktur (Capra 2004).
Většina vědců se shoduje, že počátek života na Zemi je spojen s nahromaděním organických
molekul (obsahujících uhlík) až do podoby, kdy vznikla molekula schopná replikace, která se
postupně rozšířila a vedla ke vzniku buňky podobné bakteriím (Vesmír 2006, s. 52). Nejstarší
dnes známé doklady života jsou staré přibližně 3,8 miliardy let (zbytky uhlovodíků
v metamorfovaných usazených horninách Grónska, pocházející patrně z živých bakterií
využívajících sluneční záření), mikrofosilie z Afriky pak vykazují stáří asi 3,5 mld. let. Již
v té době vytvářeli fotosyntetizující mikrobi v teplých a mělkých vodách kupovité útvary
známé jako stromatolity (Země 2004, s. 27).
V těchto počátečních fázích vzniku života na Zemi organismy měly k dispozici velmi málo
kyslíku a musely čelit ultrafialovému záření, protože neexistovala ochranná ozónová vrstva.
První eukaryonti (organismy se složitou stavbou buněk s jádry) se objevili před asi 2,7 mld.
let. Před 2,2 mld. let obsah kyslíku v atmosféře činil jen asi 1 % současného stavu a před 1,9
mld. let však dosahoval již asi 15 % dnešní úrovně. Překročí-li obsah kyslíku v atmosféře cca
2 %, začíná vznikat ozónová vrstva, takže se musela začít tvořit již před 1,9 mld. let (Země
2004, s. 28).
Živý organismus je charakteristický tím, že musí být schopen se rozmnožovat a v čase se
vyvíjet. K tomu ovšem potřebuje neustálý příkon energie. Téměř veškerý život na Zemi
závisel, závisí a bude záviset na sluneční energii a na ochraně před škodlivým zářením, což
zajišťuje atmosférický (zahrnující i ozónový) obal Země.
Celé dlouhé období počátků vzniku života na Zemi v délce asi 2-3 mld. let (v geologickém
čase období prekambria) je spjato se zvýšeným obsahem oxidu uhličitého v atmosféře
(emitovaného především ze sopečných erupcí spolu s dusíkem a vodními parami),
následovaného a střídaného po rozšíření bakterií a sinic s rolí metanu. Po prvním
celoplanetárním zalednění (Země jako sněhová koule) před 2,4 mld. let došlo v době před
2,32 mld. let k velké okysličovací události, po níž podíl kyslíku v atmosféře stoupl nad
minimální množství tvořené UV fotolýzou atmosférických par (Bekker a kol. 2004).
S růstem koncentrací kyslíku v atmosféře (vznikajícího původně jako odpad expandujících
sinic) byly vytvořeny podmínky pro evoluci mnohobuněčných organismů. Po cca miliardě let
dominance prokaryotních bakterií a sinic byly s rostoucí koncentrací kyslíku v atmosféře
vytvořeny ekosystémy umožňující symbiotický vznik eukaryotních mnohobuněčných
organismů (např. řas Grypania, přispívajících ke zvýšení hladiny kyslíku), jejichž dlouhodobá
5
evoluce vyústila v postkambriu (období fanerozoika = 543 mil. let–současnost) vznikem
suchozemských mnohobuněčných organismů, rostlinných a živočišných forem života, jejichž
každá buňka vyžaduje neustálý přísun kyslíku. Přitom paleoklimatologie ukazuje, že
v období karbonu (354-290 milionů let) před cca 300 miliony let, kdy díky bohaté vegetaci
vznikal biologický základ ložisek uhlí, dosáhl obsah kyslíku v atmosféře až ke 30 % (Berner
1998, 2006).
Atmosféra Země je produktem života a obecně podporuje život a fungování ekosystémů. Je
zdrojem (či nosným médiem) kyslíku, vodní páry a oxidu uhličitého, jež jsou nezbytné pro
biologické procesy (Pretel 2006).
Protože intenzita slunečního záření dlouhodobě narůstá a zvýšila se za dobu existence života
na Zemi přibližně o čtvrtinu, vytvořily živé části ekosystémů biosféry samoorganizací účinné
systémy regulace teplotních výkyvů (podobně jako tělo, tělesný ekosystém každého živého
organismu má svůj teplotně regulační systém). Zatímco lidská těla a těla většiny savců a
ptáků udržují tělesnou teplotu kolem 37°C (přitom krátkodobě snesou výkyvy od 34 do
41°C), potom většina bakterií, řas a jiných jednobuněčných organismů se přizpůsobila daleko
větším výkyvům teplot v rozmezí od -1,6°C (kdy zamrzá mořská voda) až do cca 50°C.
Rozvoj rostlinných a živočišných druhů je přitom limitován fyzikálními vlastnostmi neživých
částí ekosystémů.
Vegetace na pevninách a fotosyntetické řasy v mořích odstraňují z ovzduší oxid uhličitý a
snižují tak skleníkový efekt. Mořské mikroorganismy také produkují plyny, které oxidací na
vzduchu vytvářejí kondenzační jádra nezbytná pro vznik mraků. Bez mraků by tepelné
výkyvy na Zemi byly mnohem větší. Jak bude ukázáno v textu zprávy (zejména kap. 2 a 5),
na kontinentech velmi účinné a ekonomicky vysoce hodnotné zmírňování teplotních pulsů
zajišťuje v symbióze s vodou kvalitní vegetace, tvořící základ autotrofních ekosystémů.
Lidský druh je evolučním produktem a součástí sítě ekosystémů (biosféry) Země, které
udržují a regulují pro život příznivé rozmezí svých teplot, produkují biomasu a udržují a
reprodukují život umožňující složení atmosféry. Biosféra Země se chová homeostaticky,
samoorganizovaně reguluje teplotu a složení atmosféry – to je základ teorie živé planety,
teorie Gaia.
Spoluautorka teorie Gaia L. Margulisová píše: „Gaia je regulovaný povrch planety, jenž
nepřetržitě vytváří nová prostředí a nové organismy…Je to jen příhodné pojmenování
celozemského jevu – regulace teploty, kyselosti či zásaditosti prostředí a složení ovzduší. Gaia
je série interagujících ekosystémů, z nichž se skládá jediný obrovský ekosystém, který pokrývá
celý povrch Země“ (Margulisová 2004, s. 124).
J. Lovelock, autor teorie živé planety, považuje planetární regulační systém (udržující
stabilitu teplot a složení atmosféry) za naprosto ústřední záležitost pro pochopení života na
Zemi (Lovelock 2006, s. 52). Jak tento autor ukazuje, v počátcích existence života na Zemi
nebyla regulace teplot potřebná. Až do počátku kambria (před cca 600 miliony let) byly
dominantními organizmy na Zemi bezjaderné organismy - bakterie a zejména sinice a tento
dlouhý úsek geologické historie Země je označován jako „věk sinic“ (Age of Cyanobacteria).
V tomto období se díky sinicím postupně zvyšoval obsah kyslíku v atmosféře (Kalina a Váňa
2005). Teprve v posledních pěti až šesti stech milionech let, s postupným nárůstem a relativní
stabilizací podílu kyslíku v atmosféře, se mohl život symbioticky rozvinout
do komplexnějších mnohobuněčných forem vyúsťujících v podobě hub, rostlin a živočichů.
J. Lovelock argumentuje, že antropogenními emisemi skleníkových plynů do ovzduší a
nahrazováním přirozených ekosystémů (jako jsou lesy a další formy kvalitní vegetace)
nepřírodními povrchy lidstvo dvounásobně poškozuje Zemi. Nadměrnými emisemi
6
skleníkových plynů a zvyšováním jejich zásob v atmosféře přispívá k růstu průměrných teplot
a souběžným odstraňováním přirozených ekosystémů likviduje účinný a dodejme, že finančně
mimořádně hodnotný regulátor teplot na zemském povrchu. J. Lovelock doslova píše: „To co
nyní děláme se Zemí zlověstně připomíná řadu hloupých kroků, které vedly k černobylské
katastrofě jaderného reaktoru. Po té, co inženýři vypnuli bezpečnostní systémy, zvýšili
teplotu, takže nemohlo být překvapením, že reaktor se přehřál a vznítil se“ (ibid., p. 59).
Proto dostatečné poskytování životodárných či životanosných ekosystémových služeb je
prvotním předpokladem udržení základních existenčních podmínek pro kvalitní život
budoucích lidských generací i dalších forem života na Zemi.
Vyjdeme-li z dnes již široce přijímané teorie sériové endosymbiózy L. Margulisové (2004),
z toho, že všechny formy života na Zemi mají jednoho společného předka v podobě první živé
buňky a z toho, že pro existenci současných odhadovaných 5-30 milionů rostlinných a
živočišných druhů je rozhodující rovnováha mezi autotrofními a heterotrofními formami
života, která je možná na základě slunečního záření a jeho pulsy evokovaných
biogeochemických procesů, musíme začít na ekosystémy nahlížet nejen jako na přírodní
zdroje pro obživu a další ekonomické činnosti lidí, ale také a to především jako na systémy
biogeochemických procesů, bez nichž by život lidí a dalších živočišných druhů na Zemi velmi
rychle deceleroval, zanikal a nanejvýš se udržel skrytý v mikroskopických formách.
„Schopnost ekosystémů poskytovat (lidstvu) služby pramení přímo z fungování přirozených
biogeochemických cyklů, jež byly v některých případech významně pozměněny“ (MEA 2005,
s.33).
Metodický postup v tomto projektu proto vychází z fungování biogeochemických cyklů, které
představují funkční náplň ekosystémů a tvoří základ pro jejich služby lidské společnosti a
dalším živočišným druhům.
V prvé kapitole této závěrečné zprávy je podán širší přehled současných přístupů k hodnocení
interakcí ekosystémů s jejich prostředím.
Druhá kapitola přináší pohledy na kvalitativní mapování (resp. funkční identifikaci)
ekosystémů ČR od satelitní úrovně k úrovni skupin biotopů (mozaiky typů biotopů
s případnou dominancí jednoho či několika typů). Ekosystémy ČR jsou mapovány
v základních jedenadvaceti skupinách rozlišených podle intenzity jejich základních funkcí.
Kvalitativní mapování biotopů je potřebné jak z hlediska realizace soustavy evropsky
významných chráněných území (Natura 2000), tak i z hlediska národního systému ochrany
přírody a krajiny.
V souladu se zadáním je ve třetí kapitole prezentován systém indikátorů využitelných pro
hodnocení krajinných funkcí ekologického zemědělství.
Čtvrtá kapitola prezentuje hodnocení atmosférické depozice síry, dusíku a celkové potenciální
kyselé depozice na území lesních ekosystémů tří modelových oblastí Stropnice, Třeboňsko a
Ralsko s ohledem na kritické zátěže acidity a dusíku a hodnocení ekosystémového rizika pro
lesní ekosystémy v těchto oblastech vlivem imisně - depozičního stresu, který způsobují
vybrané látky znečišťující ovzduší (sloučeniny síry, dusíku a přízemní ozon).
Pátá kapitola integruje přírodovědní a společenskovědní pohledy na ekosystémy formou
ekonomického hodnocení jejich služeb na základě nákladů či cen jejich technologické
náhrady. Je podán orientační odhad peněžní hodnoty biosféry a identifikovány orientační
hladiny peněžních hodnot vybraných služeb základních typů ekosystémů v ČR. Na základě
vymezených jedenadvaceti skupin ekosystémů a jejich vybraných služeb je odhadnut přírodní
7
kapitál ČR. Je rovněž vyjádřen význam jednotlivých skupin ekosystémů z hlediska jejich
měrného příspěvku do celkového toku služeb ekosystémů ČR.
Šestá kapitola přináší nástin základních možností právního zakotvení kategorie služeb
ekosystémů do českého legislativního prostředí.
V sedmé části jsou shrnuty hlavní přínosy a formulovány stručné závěry a doporučení.
Součástí zprávy jsou také tři užitečné přílohy.
8
Kap. 1 Přehled zkoumání interakcí mezi ekosystémy a prostředím
Tato vstupní přehledová kapitola vychází při třídění existujících výzkumných přístupů
k interakcím ekosystémů s prostředím z charakteristiky ekosystému jako prostoru
v biosféře, kde organismus či organismy recyklují energii a chemické látky rychleji
uvnitř ekosystému než mezi ním a prostředím (jinými systémy). V tomto smyslu
třírozměrnou, vzájemně propojenou a do sebe vnořenou síť ekosystémů tvoří vše od
jednobuněčného prokaryotního organismu s jeho prostředím, přes symbiogenezí z něj
vzniklé mnohobuněčné eukaryotní organismy hub, rostlin i živočichů s jejich prostředím
až po biosféru jako superekosystém s jeho souhrnnou biodiverzitou, diverzitou forem
života.
1.1 Hodnocení struktur ekosystémů
Struktura (anglicky "pattern") ekosystému popisuje rozličné fyzikální a biologické části
ekosystému, jako je biomasa a složení druhů v konkrétním čase (Zedler 1996b); v závislosti
na zvoleném měřítku může popisovat druhovou pestrost, druhovou diverzitu, výskyt druhů
nebo jejich skupin, složení biotopů a uspořádání biotopů nebo kategorií využití krajiny.
Struktura ekosystémů ve smyslu uspořádání rostlinných a živočišných druhů a jejich skupin je
výsledkem procesů, jako je rychlost disperze, rychlost reprodukce, interakce mezi jedinci a
druhy, změny edafických podmínek, změny klimatu a jiných abiotických faktorů (Parker
1997). Odborníci, kteří preferují výskyt bioty jakožto indikátor kvality ekosystému, vycházejí
z předpokladu, že vysoce organizovaný ekosystém s velkou diverzitou druhů přizpůsobených
danému stanovišti a jejich typickým uskupením, je sám o sobě zárukou kvalitního plnění
ekosystémových funkcí (Peterson a Lipcius 2003; Seják, Dejmal a kol. 2003), neboť
uspořádání bioty a ekosystémové funkce se vzájemně ovlivňují; funkce ekosystému jsou
závislé na rostlinách, jejich biomase a produkci organické hmoty. Fyzikální a chemické
charakteristiky prostředí ovlivňují složení a strukturu vegetace, jež pak dále ovlivňuje
živočišné a mikrobiální složky ekosystému. Monitorování rostlinných nebo živočišných druhů
pak představuje jednodušší, a přitom v mnoha případech dostatečně vypovídající metodu
hodnocení ekosystému. Inventarizace rostlinných a živočišných druhů sice neodráží změny
funkčnosti, ale zaznamenává, jak se změny prozatím odrazily ve složení bioty (Cairns a kol.
1993). Při hodnocení bioty je samozřejmě důležitá volba měřítka, jež nám předurčuje, zda
sledujeme úroveň populace, společenstva nebo krajiny.
Úroveň populací a druhů
Hodnotí se interakce uvnitř populací a mezi populacemi, relativní vitalita jedinců, genetická
diverzita, evoluční historie a evoluční potenciál, jež umožní předpovědět reakci populace na
změnu (Andel 2003), dále věková struktura (Cairns a kol. 1993); u živočišných populací
alelická (párově dědičná) diverzita, inbreeding (křížení mezi příbuznými jedinci), tok genů,
abundance (početnost jedinců jednoho druhu na určitém místě) a hustota populace, její
natalita, mortalita a doplňování, u rostlinných disperze, rychlost růstu, fenologie, přežívání
nebo velikost (Holl a Cairns 2002).
Úroveň společenstva / ekosystému
Převážná část metod se soustředí pouze na hodnocení rostlinné složky ekosystému.
Předmětem hodnocení může být výskyt jednotlivého druhu (indikačního nebo vzácného a
ohroženého); často se ovšem využívají tzv. indikační skupiny, založené na přirozených
fytocenózách (Chytrý a kol. 2001), případně tzv. guildách (skupinách druhů, využívajících
stejné potravní zdroje) nebo funkčních skupinách; běžně se také pro hodnocení přirozenosti
9
využívá výskyt skupin druhů (rostlinných i živočišných), jež jsou typickými kolonizátory
narušených ploch (ruderální, invazní druhy), přičemž důležitější než početnost těchto druhů je
jejich výskyt nebo absence (Canterbury 2000). Zřejmě nejčastěji používanou metodou
hodnocení je porovnávání druhového bohatství, případně indexu druhové diverzity rostlin
(Cairns a kol. 1993; Holl a Cairns 2002; Andel 2003). Doplněním těchto kritérií může být
biologická integrita, jež hodnotí také živočišnou složku společenstva a kromě druhového
bohatství určuje také trofické úrovně a výskyt stres-tolerantních druhů (Karr 1991), procento
domácích druhů (Anderson 1991), výskyt indikačních, chráněných a vzácných druhů,
procento vegetačního krytu, procento exotických druhů a diverzita struktur a uspořádání
biotopů (Cairns a kol. 1993). Andel (2003) navrhuje doplnit druhovou diverzitu společenstva
o kvantitativní analýzu, která hodnotí trofickou strukturu, diverzitu druhů v rámci funkčních
skupin, uspořádání společenstva, výskyt endemických druhů a výskyt alienů (cizích,
nepůvodních druhů). Aronson a Le Floc´h (1996) navrhují hodnotit 16 vitálních atributů,
rozdělených do tří skupin: 1) složení společenstva a relativní početnosti druhů; 2) funkční
interakce mezi ekosystémem a krajinou; 3) stupeň, druh a příčiny fragmentace a degradace.
Lopez a Fennesy (2002) vypracovali index floristické kvality (FQAI, floristic quality
assessment index), kterým se hodnotí společenstvo rostlin podle stupně „konzervatismu“
jednotlivých druhů, jenž může dosahovat hodnot od 0 do 10 bodů a je vyjádřením původnosti
druhu a jeho vývojové schopnosti k pozdním sukcesím stádiím. Výsledný index je suma
bodů, vydělená odmocninou z počtu domácích druhů.
Jednou z již ověřených metod, založených na druhové diverzitě, výskytu druhů a dalších
přídavných kriteriích, je hesenská metoda hodnocení biotopů, používaná v Německu pro
hodnocení a vyčíslení náhrady za ekologickou újmu (OECD, 2002). Tato metoda, která
zahrnuje ekologické i ekonomické aspekty, byla v roce 2000 doporučena Bílou knihou o
zodpovědnosti za škody na životním prostředí. Z ní byla v roce 2003 v Českém ekologickém
ústavu v Praze vyvinuta metoda hodnocení biotopů (Biotope valuation method, BVM), která
převzala hesenský princip hodnocení a uzpůsobila jej pro aplikaci na metodu pro hodnocení
lokalit NATURA 2000. Pro každý typ biotopu byla vypočítána jeho relativní ekologická
hodnota, určená na základě osmi charakteristik (diverzita druhů, diverzita struktur, zralost,
přirozenost, vzácnost typu biotopu, vzácnost druhů typu biotopu, zranitelnost a ohroženost
množství a kvality typu biotopu). Na toto základní hodnocení navazuje individuální
hodnocení, které se již provádí v terénu a slouží ke korekci bodové hodnoty v případě, že
biotop neodpovídá své typické podobě popsané v katalogu biotopů ČR. Korekční koeficient
se určuje na základě následujících šesti charakteristik: ontogenetická zralost, přirozenost,
nasycenost druhů, nasycenost chráněných druhů, nasycenost struktur a integrita (Seják,
Dejmal a kol. 2003).
Většina odborníků si je vědoma obtížnosti při zadávání obecných kritérií pro hodnocení
ekologické kvality na ekosytémové úrovni či úrovni společenstva, indikátory ekologické
kvality se výrazně liší v závislosti na konkrétním typu ekosystému. Poměrně podrobný výčet
kritérií byl zpracován pro a/ terestrické, b/ mokřadní a c/ říční ekosystémy:
a/ suchozemské ekosystémy
Velice podrobný výčet hodnotících kritérií od genetické úrovně po úroveň krajinnou udává
Holl a Cairns (2002). Při podrobnějším prostudování hodnotících parametrů pro úroveň
společenstva je patrné, že kritéria se opět soustředí na sledování výskytu druhů (druhovou
pestrost, druhovou diverzitu, procentické zastoupení rozličných skupin druhů), tato kritéria
jsou dále doplněna o vegetační strukturu, pokryvnost, biomasu, a kritéria hodnotící vztahy
10
mezi složkami společenstva (parazitismus, predace). Zvláštní kritéria jsou pak zadána pro
hodnocení ekosystémů; týkají se většinou ekologických funkcí, proto budou podrobněji
zmíněny v kapitole o hodnocení ekologických funkcí. Často jsou vedle metod zaměřených na
rostlinnou složku navrhovány metody hodnocení kvality ekosystému podle výskytu zástupců
určitých skupin živočichů, například ptáků (Canterbury 2000), bezobratlých (Vaate a Pavluk
2004), nebo na základě analýzy mikrobiálního společenstva (Harris a Steer 2003).
b/ mokřadní ekosystémy
Zřejmě proto, že mokřadní ekosystémy jsou specifické svou dynamikou a jsou silně závislé na
krajinných procesech, jsou navrhované metody pro hodnocení mokřadů komplexnější. Svou
formou se podobají multikriteriální analýze, ve které jsou kromě strukturních charakteristik
zahrnuty i atributy, týkající se ekologických funkcí, nebo alespoň podmínek, které vytvářejí.
Důležitým parametrem je hydrologie (periodicita zaplavování, hloubka vody, nasycení
vodou), chemické a fyzikální parametry vody (obsah kyslíku, akumulace organických látek,
pH, toxické látky, redox potenciál, cyklus dusíku) a rostlinná společenstva a hodnocení
přizpůsobení rostlin na zaplavené prostředí (Holl a Cairns 2002). Adamus a kol. (1991)
vytvořili podrobnou metodiku pro hodnocení mokřadů – tzv. WET (Wetland Evaluation
Technique), ve které udává podobně řazená kritéria. Vaate a Pavluk (2004) doporučují
hodnotit mokřady podle Indexu trofické kompletnosti (ITC, Index of Trophic Completness),
jenž hodnotí vztahy mezi společenstvy bezobratlých, které jsou negativně ovlivňovány
antropickými činnostmi.
Další metoda (Davis a Muhlberg 2002) je založena na multikriteriálním hodnocení a zahrnuje
hodnocení půd (obsah organických látek, biotop pro bezobratlé, celkový obsah dusíku, obsah
vody v pórech, obsah živin); u rostlin se zaměřuje spíše na hustotu vegetačního krytu, výšku
rostlin a biomasu, ale hodnotí také počet druhů. Kromě rostlin se hodnocení zaměřuje též na
živočichy, hodnotí bezobratlé („makro- a mezo-bezobratlé“, epibentické a vzplývavé),
populace ryb (složení a hustotu populací, využití potočních biotopů) a výskyt ptáků.
c/ říční ekosystémy
V odborné literatuře lze najít podrobný seznam hodnotících kritérií, kategorizovaný podle
skupin parametrů, jako je morfologie, hydrologie, kvalita vody a biotické charakteristiky
(Karr 1981; Davis a Muhlberg 2002; Gergel a kol. 2002; Holl a Cairns 2002). U říčních
ekosystémů se biotické charakteristiky soustředí více na biotické interakce, produkci
jednotlivých skupin v potravním řetězci, ale také na přítomnost sensitivních druhů a druhovou
diverzitu druhů ryb, bezobratlých nebo mikrofauny bentosu (Karr 1981).
Verdonschot (2000) rozlišuje šest základních skupin metod pro ekologické hodnocení
vodních toků:
1) indikátorové (saprobické společenstvo, druhová diverzita, biotické indikátory);
2) multikriteriální hodnocení používá mnoho jednotlivých indikátorů pro určení degradace
ekosystému, například bezobratlí, index biotické integrity (Karr 1986), makrofyta (Barbour
1996); kde je zdraví společenstva určeno na základě rovnováhy a funkčních skupin se často
měří tyto parametry: a) druhové bohatství, b) tolerantní a intolerantní druhy, c) indexy
druhové diverzity, d) biotické indikátory, e) měření podobnosti s referenční plochou, f)
funkční parametry;
3) fyzikálně - ekologické hodnocení používá parametry jako je typ substrátu, morfologie toku,
mokřadní/lužní zóna, eroze břehů, stav systému, potoční hydrologie, struktury, složky a druhy
(tzv. 5 - S model);
4) hodnocení povodí (využití krajiny);
5) hodnocení ekosystémových složek - hodnotící systém SERCON, který zahrnuje fyzikální a
biotické charakteristiky v šesti kritériích: fyzikální diverzita, přirozenost, reprezentativnost,
11
vzácnost, druhové bohatství a zvláštní vlastnosti (Boon a kol. 1997); v Nizozemí se využívá
metoda AMOEBE (Brink a kol. 1991), která je založena na porovnávání s referenční
plochou;
6) hodnocení společenstva metodou RIVPACS, která předpovídá předpokládaný výskyt
„makro-bezobratlých“ na základě malého množství parametrů prostředí (Wright 2000).
1.2. Hodnocení struktur krajiny
„Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně
propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (zák. č. 114/1992 Sb.).
Kritéria a indikátory struktury krajiny
Hodnocení ekologické kvality na krajinné úrovni se týká zejména diverzity stanovišť,
přirozenosti biotopů či jejich integrity s abiotickými podmínkami, prostupnosti krajiny a
fragmentace biotopů. Velký význam má také hodnocení kategorií využití území (land-use),
krajinného pokryvu (land-cover) nebo uspořádání biotopů ve vztahu k funkcím ekosystémů,
neboť do značné míry ovlivňují toky látek a energie v krajině. Krajinná kritéria měření
nemusí být komplexní. Vhodné jsou jednoduché indikátory, jež jsou přímé a efektivní,
například zjištění proporce "buffer" zóny a měření uspořádání nebo konektivity přirozených a
antropogenních typů biotopů v nivě (Gergel a kol. 2002).
Využití dálkového (družicového a leteckého) průzkumu Země
Jako podklad pro hodnocení lze využít data z dálkového průzkumu Země (dále DPZ),
zpracované do podoby GIS vrstev rozlišujících jednotlivé kategorie území (například „landuse“ nebo „land-cover“). Další zpracování dat je možné pomocí základní statistiky a
multikriteriální analýzy (Mansourian a kol. 2005). Speciální metodou, využívající DPZ, je
videogrammetrie, která umožňuje hodnotit například erozní ohrožení podle plošných
videosnímků a následně monitorovat revitalizační úspěch (Davis a kol. 2004).
Podklady z DPZ mají stále větší uplatnění, snímky je v této souvislosti možné využít pro
klasifikaci mokřadů (Barrette a kol. 2000), dokumentaci změn mokřadů v čase (Richardson a
Harris 1995), hodnocení řádů vodních toků (Zeff 1999) či druhového složení vegetace (Jensen
et al. 1986). Využitím DPZ pro hodnocení úspěšnosti revitalizačních akcí se zabývali další
autoři, např. Shuman a Amrose (2003) a porovnávali výsledky s metodami terénního
průzkumu (s technikou kvadrátového a liniového průřezu). Metoda DPZ poskytuje přesné
zaměření pokryvu vegetace, ovšem nedovede rozlišit rostlinné druhy. Tím je její využití
limitováno a je doporučováno kombinovat jej s pozemním průzkumem.
Diverzita stanovišť, přirozenost habitatů
Hodnocení na základě údajů o krajinném pokryvu by se mělo zaměřit na kvantifikaci a
uspořádání jednotlivých jednotek, přičemž se hodnotí počet typů, jejich vzájemná proporce,
tvar ploch, plošné uspořádání a konektivita (Gergel 1999). Kromě kvantity jednotlivých ploch
(např. biotopů nebo kategorií využití území lze hodnotit také jejich kvalitu a současně
monitorovat funkční integritu půdy s vegetací (Ludwig 2004). Přirozenost biotopů je možné
stanovit také jako stupeň změny, která by nastala, kdyby se odstranil vliv člověka; míra
přirozenosti se v tom případě dá vyjádřit jako odchýlení od přirozené vývojové trajektorie
(Anderson 1991). Tento přístup dále rozvíjejí Hong a kol. (2004), kteří navrhují využít jako
rámec pro hodnocení a management ekosystémů na krajinné úrovni mapu ekotopů (jenž je
vodítkem pro určení potenciální vegetace) a provést klasifikaci na základě kombinací
geofyzikálních a biologických proměnných, čímž se zároveň zjistí geografické faktory, jež
ovlivňují plošné uspořádání společenstva.
12
Vztah k funkcím ekosystémů
Uspořádání jednotlivých typů krajinného pokryvu má význam například pro hodnocení
erozního ohrožení, kdy se jako indikátor prověřovaly parametry jako je procento ploch bez
vegetace či jejich průměrná velikost (Desoyza 2000).
Pro odhad kvality cyklu látek v povodí je obzvlášť účinným indikátorem konektivita
lužních/mokřadních biotopů, neboť plošné uspořádání pobřežní vegetace (délka, šířka a
mezery) ovlivňuje její efektivnost při zachycování živin (Gergel a kol. 2002). Další autoři se
věnovali hodnocení uspořádání jednotek krajinného pokryvu v povodí ve vztahu k odnosu
látek; za nejdůležitější kritéria považují procento orné půdy, vážené podle vzdálenosti od toku
(King a kol. 2005) a procento lužního lesa a mokřadu v pásu podél vodního toku (Johnson a
kol. 2001).
Bedford (1996) navrhuje obecný rámec pro hodnocení potenciálních krajinných efektů,
založený na hydrologické ekvivalenci a krajinném profilu, přičemž profily kvantifikují
relativní četnost mokřadů ve třídách, definovaných na základě hydrologických faktorů, jako je
geomorfologické uspořádání, zdroj vody a hydrodynamika.
Fragmentace/konektivita/prostupnost
Určování fragmentace umožňuje hodnocení migračních možností rostlinných propagulí a
živočichů, možnosti osídlování nových ploch atd.; má tedy zásadní význam pro určování
revitalizačního potenciálu jednotlivých ploch a odhad průběhu vývoje revitalizované plochy.
Nejčastěji hodnocenými parametry jsou: poměr okrajů, konektivita, fragmentace, velikost
ploch, poměr hranic s ostatními biotopy (Franklin a Forman 1987; Cairns a kol. 1993; Andel
2003), počet typů a uspořádání krajinného pokryvu, vzájemná proporce typů, fyzikální
struktura vegetace, tvar ploch, plošné uspořádání a konektivita (Gergel 2002).
Vliv prostorového měřítka na hodnocení krajinné struktury
Vliv měřítka na krajinné plošky je často řešeným tématem v krajinné ekologii (Saura 2004;
Levin 1992). Pro řešení všech ekologický otázek není možné stanovit jednotné měřítko,
protože ekosystém vykazuje charakteristickou variabilitu, a to jak v prostoru, tak i v čase
(Levin 1992). Zároveň je také možné pozorovat určitý vztah mezi prostorem a časem. Většina
krátce trvajících změn má vliv na malé oblasti, zatímco dlouho trvající změny mají vliv na
oblasti velké. Tento zobecněný časově-prostorový princip je také často pozorován při řešení
biologických a ekologických otázek (Forman 1997).
Scaling, tedy proces, při kterém jsou objekty nebo jevy popisovány na základě měnícího se
měřítka geografického podkladu, lze využít v různých oblastech výzkumu. Při výběru
geografického podkladu je nutno dbát na jeho vhodné použití, protože jinak by mohlo dojít
k nesprávné interpretaci výsledků (Li a Wu 2004). Jak již bylo řečeno, v současné době jsou
jako primární prostorová data využívány satelitní snímky, protože poskytují digitální mozaiku
krajinného pokryvu, která je použitelná nejen pro hodnocení krajinné struktury, ale i pro další
analýzy krajiny a krajinných plošek (Saura 2004).
Při scalingu lze postupovat podle dvou základních metodických přístupů: top-down (downscaling) a bottom-up (up-scaling), které se liší směrem, kterým se mění měřítko
geografického podkladu. Při up-scalingu se postupuje od konkrétních objektů a jevů až
k objektům a jevům, odehrávajících se na plochách, zahrnujících rozsáhlé území (např. list –
ekosystém – krajina). V případě down-scalingu se postupuje v opačném pořadí (Levin 1992).
Up-scaling ekosystémových procesů, postupující tedy od jednotlivých plošek ke krajině, je
významný pro pochopení krajinné struktury a funkcí krajiny a také pro hodnocení
ekologických dopadů využívání krajiny a klimatických změn (Zhang a kol. 2007). Příkladem
13
up-scalingu může být studie Trogmartina a kol. (Trogmartin a kol. 2007), kteří pomocí
hierarchického modelu prokázali, že je možné převést data výskytu třech druhů lesních ptáků
z lokálního mapování do krajinného měřítka, a tím podpořit management jejich ochrany
v širších souvislostech. Viglizzo a kol. (2004) shrnuje oba přístupy studií, ve které se zabývá
zemědělstvím a jeho přeměnou od poloviny 19. století do počátku 21. století, z hlediska vlivu
přírodních a antropogenních složek. Přírodní složky v tomto případě přestavují regulaci
agroekosystému ve směru top-down a antropogenní složky regulaci ve směru bottom-up.
Měřítko může také výrazně ovlivnit heterogenitu krajiny (Wiens 1989). Obecně jsou při
měření heterogenity důležité dvě složky scalingu: zrno (grain) a rozsah (extent). Zrno udává
rozlišení dat (minimální mapovací jednotka, velikost pixelu a časový interval) a rozsah
vypovídá o velikosti mapované oblasti nebo o časovém období, během kterého se sbírala data
(O'Neil a kol. 1986). Je důležité přizpůsobit velikost zrna a rozsahu ke studovanému jevu
Pokud předmětem studia bude mikrodiverzita určitého biotopu, budou pak všechny vzorky
odebrány v rámci jedné velké plochy uvnitř tohoto biotopu. Pokud však bude sledována
diverzita mezi různými biotopy, budou vzorky odebrány z menší plochy, ale uvnitř všech
biotopů. Celková studovaná plocha pak zůstane stejná jako v prvním případě, ale dojde ke
zmenší zrna a ke zvětšení rozsahu. Stejnou variabilitu rozsahu lze vyjádřit i v čase. Když bude
ptačí populace souvisle pozorována po nějaký čas, pak výsledná data budou obsahovat údaje
o denní aktivitě jednotlivých druhů. Pokud se však stejná doba pozorování rozdělí do několika
intervalů, pak budou data vypovídat o sezónní variabilitě druhů v rámci dané lokality (White
a Harrod 1997). Vliv velikosti zrna na prostorovou heterogenitu a na ekologické procesy
popisuje také Gustafson (1998). Wiens (1989) upozorňuje na problematiku příliš velké
generalizace dat, při které se data v daném měřítku obtížně extrapolují. Výběr velikosti
mapového zrna může významně ovlivnit i výsledky hodnocení krajiny (Wu 2004).
Vliv urbanizace na strukturu krajiny
Vliv urbanizace na krajinnou strukturu studoval Dibari (2007), který se zabýval její změnou
v oblasti Tusconu (Arizona) v půběhu 14 let. Hargis a kol. (1998) sledovali biotopy z hlediska
rostoucí fragmentace krajinných složek, kdy biodiverzita může být silně ovlivněna ztrátou
biotopů a zvýšenou fragmentací, která byla způsobena antropogenními změnami v krajině
(Neel a kol. 2004). A právě vhodným managementem, který by vedl k nižšímu narušování
krajiny, se zabývali Baldwin a kol. (2004). Ve své studii testovali senzitivitu soustavy
krajinných plošek k prostorovému rozsahu, prostorovému rozlišení a významovému rozlišení.
Ve výsledcích uvedli, že při scalingu (změně některého ze tří hledisek), má z 18 sledovaných
kritérií prostorový rozsah vliv na 17 kritérií, prostorové rozlišení na 13 kritérií a významové
rozlišení na 18 kritérií. Podobnou studii provedli Buyantuyev a Wu (2007), kteří zjistili, že
změna tématického rozlišení může významně ovlivnit měření v krajině a tím i jejich
vypovídající schopnost o změnách v krajině. To je také jedním z důvodů, proč je důležité znát
vztah mezi scalingem a měřením vlastností jednotlivých složek krajiny. Znalost vztahů
umožní vyvinutí metod, které ve svých výsledcích nebudou zahrnovat chyby, vznikající
převodem dat z jednoho měřítka do druhého0 a zároveň umožní lepší poznání prostorové
heterogenity krajiny (Shen a kol. 2004).
V rámci lidského poznávání je stále více zřejmé, že živé systémy jsou systémy
otevřenými vůči prostředí, s neustálým příkonem energie, která jim díky své disipaci
napomáhá utvářet se k vyšší dokonalosti. Proto výzkum samotných struktur ekosystémů
by byl zcela jednostranným bez hodnocení jejich funkcí, tj. dynamiky procesů neustále
probíhajících v jejich strukturách.
14
1.3 Hodnocení funkcí ekosystémů na základě biodiverzity
Pojem ekosystémové funkce, případně funkčnost ekosystému bývá často chápán rozdílně a
popisován z různých hledisek – od obecného pojetí ve smyslu veškerých projevů ekosystému,
vztahů a procesů, které v něm probíhají, přes jeho schopnost samoregulace až po vytváření
rozličných ekosystémových služeb. Ekosystémové funkce se týkají interakcí organismů
navzájem a interakcí mezi organismy a jejich prostředím (SER 2002). To vyžaduje zkoumání
procesů, jež se objevují v průběhu času. Může to být například perzistence druhů,
produktivita, kapacita pro asimilaci znečišťujících látek či recyklace živin (Zedler 1996b).
V antropocentrickém pojetí je za funkce ekosystému považováno udržování biologické
produktivity a kvality životního prostředí, spojené s podporou zdraví lidí, rostlin a živočichů
(Andrén a Balandreau 1999). Produktem ekosystémových funkcí je například palivové dřevo,
potraviny, čistý vzduch, pitná voda nebo půdní úrodnost (Schwartz a kol. 1999); pokud tyto
produkty přímo ovlivňují lidské zdraví nebo ekonomický blahobyt, jsou nazývány službami
ekosystému (Lyons a kol. 2005). Ekosystémové funkce a služby lze rozdělit do čtyř
základních kategorií: 1) regulační funkce, 2) funkce biotopu, 3) produkční funkce a 4)
informační funkce (de Groot a kol. 2002).
Vytváření těchto služeb samozřejmě zahrnuje procesy jako je přenos tepla, primární produkci
a cyklus základních živin (Andrén and Balandreau 1999). V této souvislosti jsou
ekosystémové funkce obecně popisovány jako tok energie a materiálů soustavou biotických a
abiotických prvků ekosystému (Chapin a kol. 2000). Whisenant (1999) používá podobné
parametry pro hodnocení funkčnosti revitalizačních opatření. Ekosystém je podle něj funkční,
když je obnovena jeho původní schopnost vázat energii, minimalizuje se odnos látek a jsou
obnoveny hydrologické cykly.
Funkčnost ekosystémů
Termín funkčnost ekosystému se ovšem většinou používá spíše ve smyslu jeho integrity a
stupně vývoje, která s výše uvedenými funkcemi úzce souvisí. S vyšší diverzitou trofických
vztahů se zvyšuje počet alternativních cest pro tok energie mezi trofickými úrovněmi, který se
tak stává stabilnější (Hooper 2005), komplexnější ekosystém se lépe vyrovnává s fluktuacemi
prostředí, je více resilientní (Tilman 2001). Ekosystémy se sice nereprodukují jako živé
organismy a jejich hranice nejsou vždy zcela jasné, ale tak jako organismy vytvářejí zpětné
vazby, které připomínají principy homeostáze a resilience, pozorované u živých organismů
(Winterhalder a kol. 2004). Funkčnost ekosystému je pak chápána jako stupeň jejich vývoje,
případně vývoje procesu „samoorganizace“, kdy na důležitosti nabývají vztahy mezi druhy
(Ripl a Hildmann 2000). To je zřejmě důvod, proč je pojem funkčnost ekosystému často
chápán ve smyslu „zdraví“ ekosystému, v podání některých autorů se jeho význam dokonce
částečně překrývá s pojmem ekologická stabilita, protože součástí funkcí ekosystému jsou
autogenní procesy, které umožňují, aby se tento systém sám udržoval a obnovoval navzdory
fluktuacím vnějšího prostředí (Palmer 1997). Funkčnost ekosystému je v tomto pojetí
vnímána jako schopnost ekosystémů podporovat cílové druhy (Kentula 2000); za zdravý se
považuje ekosystém s vyvinutou homeostází, vysokou diverzitou a komplexností, stabilitou,
resiliencí a rovnováhou mezi jednotlivými složkami (Costanza 1992), se schopností
samoudržitelnosti (Bertollo 1998) a se zachovanou kapacitou pro samoobnovu a minimální
potřebou vnějších zásahů v podobě managementu (Karr 1986).
Druhová diverzita
Druhová diverzita rostlin je na kontinentech často pokládaná za nositele ekosystémových funkcí a
mnoho výzkumů prokázalo její vztah např. k čisté primární produkci, případně k efektivitě
hospodaření s vodou a živinami. Příčina je ve větší komplementaritě rostlinných druhů, umožňující
15
maximální příjem a využití vody a látek, což je ještě podpořeno vyšší diverzitou mutualistických
půdních organismů (mykorhizní houby, půdní bezobratlí) které také příznivě působí na zachycování
vody a živin v ekosystému a jejich příjem rostlinami (Brussaard 2006).
Přestože mnoho studií prokázalo nějaký vztah mezi druhovou diverzitou a funkcemi či službami
ekosystému, tento vztah není jasně definovaný a nelze tedy hodnotit pouhou druhovou diverzitu
jakožto náhradu za ekosystémové funkce a služby. Příčinou nejasnosti vztahu diverzity k funkcím
mohou být také různá měřítka pozorování, protože se tento vztah potvrzuje spíše u většího měřítka
(rozsahu) – a to plošného i časového.
Druhová diverzita je do značné míry relativní pojem, protože každý klimaxový (event. i
paraklimaxový) a tedy ekologicky stabilní ekosystém má různý počet charakteristických (indikačních)
druhů. Např. u bikových bučin se pohybuje v jednotkách druhů, v šipákové doubravě v desítkách
druhů), v tropických deštných pralesích pak až ve stovkách. Ani u konkrétních stanovišť (lokalit)
nemusí být větší druhová diverzita proti standardu spojena se zvýšenou stabilitou.
Z hlediska fungování globálního klimatického systému Země se ke vztahu kvality životního prostředí
a biodiverzity vyjadřuje J. Lovelock v tom smyslu, že vysoká biodiverzita nemusí být preferovanou za
všech okolností a za cenu jakkoli vysokých nákladů. V podmínkách klimatických změn a zvýšené
soutěže druhů se biodiverzita prostřednictvím procesů samoorganizace zvyšuje, následně však klesá
po té, co se ekosystém adaptuje na nové podmínky. Lidé si přivykají chránit často vzácné či ohrožené
druhy např. stromů, ale planetární reakce na negativní klimatické změny je řízena změnami v celých
ekosystémech a nikoli přítomností či absencí samotných vzácných druhů (Lovelock 2006, s. 54-5).
Z pohledu delšího časového horizontu funguje vyšší biodiverzita jako „pojistka“ pro případné změny
prostředí /klimatu, neboť v diverzifikovaném ekosystému může ve změněných podmínkách převzít
ekosystémové funkce druh, který se předtím jevil jako funkčně nadbytečný. To se potvrdilo také
v modelové simulaci vlivu sucha na travní porosty, kde více diverzifikované porosty prokázaly větší
efektivitu ekosystémových funkcí (Kahmen 2006).
U plošně menších ekosystémů a kratších časových horizontů není tento vztah vždy platný, proto je
třeba propojit hodnocení biodiverzity s přímým měřením procesů, funkcí a z nich plynoucích služeb
ekosystémů. Proto se dnes již upouští od striktně strukturálních charakteristik ekosystémů a
doporučuje se je doplnit o funkční kvality ekosystému, jako je tok energie, vody a látek, jejich
zadržování a odnos, a dále dynamické vlastnosti (Muller 2000).
1.4 Ekosystémové procesy, funkce a jejich vztah ke službám ekosystémů
Pojmy ekosystémové procesy a ekosystémové funkce často splývají, ve většině případů se za
ekosystémové funkce považují vybrané ekosystémové procesy, jež nějakým způsobem souvisí
s plněním ekosystémových služeb. De Groot charakterizuje ekosystémové funkce jako schopnost
přirozených procesů a součástí ekosystému plnit ekosystémové služby pro lidstvo a další formy života.
Za přirozené procesy označuje komplexní soubor interakcí mezi biotickými a abiotickými složkami
ekosystému, podporovaných cyklickými toky energie a látek, tedy biogeochemickými cykly.
Vztah biodiverzity, ekosystémových procesů (funkcí) a ekosystémových služeb je znázorněný na
obrázku 1.1.
16
Klima
Hnací síly
Hospodaření
- rotace plodin
Zásoba
vody
a živin
- jakost zdrojů organické hmoty
- orba
Faktory
Biodiverzita
rostlin a půdy
Biogeochemické
cykly uhlíku
a živin
Využití vody a živin
Procesy
Služby
Struktura půdy a
fyzikálně-chemické
procesy
Účinnost využití živin
Vodní
cyklus
Účinnost využití vody
Sekvestrace uhlíku
Udržitelné agroekosystémy
Obr. 1.1. Schéma udržitelnosti agroekosystémů podle Brussaarda (2006).
Jak vyplývá z Brussaardova schématu, mohou procesy ekosystémů (cyklus vody a látek)
vypovídat nejen o jejich životaschopnosti ev. ekologické stabilitě (resistenci či resilienci), ale
mohou sloužit také k hodnocení ekosystémových služeb. To potvrzují také Bartkow & Udy
(2004), kteří doporučují měřit služby ekosystému (jako je např. odběr nadbytečných živin
z eutrofní vody a půdy procesem denitrifikace) pomocí hodnocení ekosystémových procesů.
Také de Groot (2002) doporučuje výběr několika funkcí z komplexnosti ekosystémových
procesů, podle kterých se následně mohou hodnotit ekosystémové služby, jež z nich plynou.
Za tyto základní funkce považuje funkci: 1) regulační (ekosystém reguluje základní procesy a
vytváří životodárný systém pomocí biogeochemických cyklů a dalších procesů, jako je
transport energie do biomasy, zásoba a přeměna minerálů a energie v potravním řetězci,
mineralizace organických látek, regulace klimatu atd.), 2) vytváření biotopů (ekosystém
vytváří prostor pro život a reprodukci rostlin a živočichů), 3) produkční (fotosyntéza a
autotrofní organismy přeměňují energii, oxid uhličitý, vodu a živiny na uhlovodíkové
struktury, z čehož plynou služby jako je produkce potravy, materiálů, energetických zdrojů
atd.) a 4) informační (poskytuje člověku zkušenost volné přírody a přináší mu duchovní
obohacení, odpočinek a rekreaci, poznání a estetické hodnoty).
Ekosystémové funkce a jejich indikátory
Ekosystémy jsou termodynamicky otevřené systémy, které přijímají a ztrácejí energii a cyklují vodu a
látky. Jsou schopny vytvářet gradienty a tvořit stále více disipačních struktur, které mohou být
indikovány pomocí koncentrace gradientů nebo míry strukturní či funkční heterogenity.
Jako indikátory lze obecně využívat veličiny, jež integrují a charakterizují informaci, začleněnou
v komplexním souboru dat, tedy reprezentují vysoce komplexní podmínky ve velmi zhuštěné podobě
(Muller 2000). Podaří-li se nám charakterizovat komplexnost ekosystému pomocí omezeného počtu
funkcí, je možné na jejich základě hodnotit ekosystémové služby (de Groot 2002). Ekosystémové
funkce lze hodnotit podle tří základních skupin indikátorů: a) indikátory struktury ekosystému a
společenstev, b) ekofyziologické indikátory a c) indikátory organizace ekosystému (Muller 2000).
17
1.5 Metody hodnocení funkcí a služeb ekosystémů
1.5.1 Komplexní metody
A) Banzhaf a Boyd (2005) vytvořili rozbor ekosystémových služeb a výčet používaných indikátorů,
které rozdělili do pěti základních okruhů (biodiverzita, biotická integrita, hydrogeomorfní hodnocení,
vhodnost habitatů pro cílové druhy, biofyzikální podmínky):
služby ekosystémů
- čištění ovzduší a vody
- zmírňování sucha a záplav
- vytváření a ochrana půd a obnova jejich živnosti
- detoxikace a rozklad odpadů
- opylení zemědělských plodin a přírodní vegetace
- rozptyl semen
- cyklus a rozmístění živin
- kontrola nad škůdci
- ochrana břehů před erozí a vlnami
- ochrana před UV zářením
- podíl na stabilizaci klimatu
- zmírňování extrémů počasí a jejich následků
- poskytování estetických prožitků, krás a intelektuální stimulace
Indikátory
Biodiverzita
Indexy (Simpsonův, Shanonův)
Vegetace
Genetická diverzita a polymorphismus
Biologické veličiny u vodních ekosystémů: IBI, HGM
Biotická integrita
IBI (index of biotic integrity) pro vodní toky se skládá ze šesti charakteristik, popisujících
druhové bohatství a složení (celkový počet druhů, počet a identita bentických druhů, počet a
identita druhů vodního sloupce, počet a identita dlouhověkých druhů, počet a identita
netolerantních druhů, procento jedinců tolerantních druhů), dále ze tří charakteristik trofické
komplexnosti (procento jedinců všežravců, procento jedinců hmyzožravců a procento jedinců
masožravců) a ze tří charakteristik četnosti a kondice ryb (počet jedinců ve vzorku, procento
jedinců nepůvodních druhů nebo hybridů a procento jedinců trpících nemocemi nebo
anomáliemi).
Pro každou charakteristiku je udaná škála rozdělená na tři části, jež jsou obodované 1, 3 a 5ti
body. Celkový výsledek představuje suma všech bodů. Bodová škála možných výsledků je
rozdělena do šesti kategorií integrity: výborná, dobrá, ucházející, slabá, velmi slabá a tok
zcela bez ryb (Karr 1991).
Hydrogeomorfní hodnocení (HGM)
•
•
•
HGM (stejně jako IBI) porovnává lokalitu s referenční plochou, aby byla určena základní
rovina kvality
zabývá se umístěním plochy v krajině
určuje schopnost plochy plnit ekosystémové funkce, jako je:
- cyklus látek
- retence povrchové a podzemní vody
- konektivita povodí
18
-
vytváření organického C
retence organických i anorganických látek
vytváření biotopů pro obratlovce
vytváření rostlinných společenstev
HGM měří schopnost mokřadu plnit ekosystémové funkce. Prvním krokem je klasifikace
mokřadů na základě jejich ekologických vlastností (umístění v krajině, zdroj vody,
hydrodynamika). Druhým krokem je určení referenčních mokřadů ke stanovení potenciální
funkčnosti mokřadu. Třetím krokem je určení relativní hodnoty funkcí vzhledem
k referenčnímu mokřadu.
HGM využívá hierarchickou klasifikaci se sedmi základními geomorfními třídami mokřadů:
říční, depresní, svahový, nížinný (s organickou a minerální půdou) a „fringe“ (deltové a
lakustrinní).
Funkční index kapacity (FCI)
Funkční hodnocení zahrnuje fyzikální, chemické a biologické charakteristiky (funkce
mokřadů) v rámci regionálních podtříd mokřadů. Identifikuje, které funkce budou
nejpravděpodobněji vytvářeny a zjišťuje, které atributy a procesy ekosystémů a okolní krajiny
jednotlivé funkce ovlivňují. Tyto údaje se následně kalibrují podle dat z referenčních
mokřadů. Výsledkem je funkční index kapacity (FCI), jenž nabývá hodnot od 0 do 1 a
vyjadřuje kapacitu mokřadu vytvářet ekosystémové funkce v porovnání s referenčním
mokřadem ze stejné podtřídy a regionu.
Index vhodnosti habitatů (biotopů)
Habitat suitability index (HSI) charakterizuje nosnou kapacitu habitatů pro konkrétní druh
(ochranářský pohled). Prvním krokem je kvantitativní popis nároků konkrétního druhu ohledně
vlastností habitatu. Vyberou se vhodné proměnné (SI, index vhodnosti, suitability index), jejichž míra
vhodnosti se boduje škálou od 0 do 1. Jsou vždy určené konkrétní proměnné pro daný druh: například
pro norníka rudého je to průměrná výčetní tloušťka stromů (SI1), procento půdy, pokryté opadem
(SI2), procento pokryvnosti bylinného patra (SI3) a procento zápoje dřevinného patra (SI4). Pro
každou proměnnou je určen graf její závislosti na SI, ze kterého se odečte konkrétní hodnota SI dané
proměnné. Celkové HSI se počítá násobením dílčích SI s přidáním váhy důležitosti proměnné. Pro
norníka rudého se použilo následujícího výpočtu: HSI = (SI1 * SI2 * SI3)1/3 *SI4 (Wakeley 1988).
biofyzikální podmínky:
- emise škodlivin
- měření kvality vod
- EBI, environmental benefit index (viz níže)
- land cover a land use
- odtok živin
- půdní organické látky
- kapacita ekosystému zachytit energii
- množství energie a materiálu, jež byl ekosystémem zachycen
- zásoba C
- úrovně obsahu O v tocích
(Banzhaf a Boyd 2005).
Index environmentalního přínosu ≈ (EBI) Environmental benefit index (EBI)
Environmental benefit index (EBI) je založen na hodnocení rizik. Rizika jsou počítána jako
násobek vnitřních environmentálních hodnot a hodnot jejich ohrožení (obě jsou zaznamenány
během terénního hodnocení). Environmentální hodnota zahrnuje geomorfologický typ, míru
19
narušení hydrologie a stav vegetace. Ohrožení představuje břehová nestabilita, existence
přehrad a odvodnění, velikost plošek biotopů, výskyt invazních druhů a jejich poměrné plošné
zastoupení a intenzita pastvy (Ribaudo 2001).
B) Jednodušší hodnocení ekologických služeb, zaměřené na zadržování vody v krajině, ochranu půd a
regulaci navrhuje ve své práci Guo (2001):
Ekosystémové služby:
ochrana vody
regulace hydrologického toku
retence vody
zásoba vody
ochrana vody
zadržování vody:
ochrana půdy
redukce vyčerpání půdy
prevence odplavování/odnosu prachových částic
snižování půdních nánosů řekami
ochrana půdní živnosti
intercepce korunou (L)
obsah vody v opadu (U)
obsah vody v půdě (S)
regulace plynů
vázání uhlíku
zásobení kyslíkem
WR = µ ( L + U + S)
pro každý údaj několik možností určení kombinací těchto možností (zde
90 typů) a porovnáním se standardní
kombinací, pro kterou jsou naměřené
údaje - určení relativní efektivity
(zjištění koeficientů pro jednotlivé typy
vegetace, půdy a sklonitosti)
schopnost zadržení vody se liší dle: typu vegetace
typu půdy
sklonu svahu
Vybraná plocha se rozdělí na plošné ekosystémy s danými kombinacemi a pro každou plochu se vypočítá
množství zadržené vody (na základě naměřené hodnoty pro ideální kombinaci vegetace-půda-sklon, jež se
vynásobí trojicí koeficientů). Spočítá se vážený průměr hodnot (váženo podle plochy). Provede se porovnání se
simulovaným odlesněním celé plochy. Porovnáním výsledků se zjistí vliv lesa na funkci zadržení vody.
ochrana půdy
půdní eroze - zjistí se rozdíl mezi erozí na lesní půdě a na nelesní půdě
moduly půdní eroze: rovněž reaguje na změny vegetace, půdy a sklonu - také určení relativních rozdílů, jako u
ochrany vody
Na hodnocení navazuje peněžní vyjádření služeb ekosystémů, převod na finanční částky byl
proveden několika možnými způsoby, vycházejícími převážně z nákladových metod (Guo 2001):
•
•
•
•
•
•
regulace toku řek - podle hydroelektráren (kolik vyrobí elektřiny a o kolik méně by vyrobily,
kdyby tok nebyl ovlivněný porosty, jež ho dotují vodou
zadržení vody - rozdíl mezi srážkami a výparem, počítá se hodnota vody, která přibyla díky
lesním ekosystémům
ochrana půdy - počítá se, o kolik víc půdy se odnese díky erozi při změně z lesní půdy na
nelesní
vyčerpání půdy (odnos živné části půdy) - počítá se "oportunity cost" lesních ekosystémů,
které snižují vyčerpání půd
nánosy prachových částic řekou - počítají se náklady na odvoz
ochrana úživnosti půd - ztráty se oceňují pomocí nákladů na umělá hnojiva
20
1.5.2 Metody zaměřené na konkrétní typ ekosystémů
Další metody hodnocení se liší podle konkrétního typu ekosystému, na který se zaměřují (základní
dělení na ekosystém vodní, mokřadní a suchozemský).
Říční ekosystémy
A) Hodnotí se jednotlivé okruhy charakteristik, jako jsou fyzikální charakteristiky (hydrologie,
morfologie, substrát), biotické charakteristiky (pobřežní a mokřadní vegetace, řasy, dřevní debris,
bezobratlí, ryby, ptáci) a chemické charakteristiky (teplota, alkalita, tvrdost, pH, vodivost, koncentrace
živin) (Davis a Muhlberg 2002).
B) V podrobné metodě, jež se využívá pro hodnocení revitalizačních akcí, jsou fyzikální
charakteristiky dále rozděleny na morfologii (geometrie meandrů, míra břehové eroze, poměr peřejí a
tišin, poměr hloubky a šířky) a hydrologii (usazování, velikost částic, tok podzemní vody a výměnné
procesy, množství odtoku - roční, sezónní a epizodní, doba retence, toky sedimentů, rychlost průtoku,
hloubka vody), dalším kritériem je kvalita vody, která přibližně odpovídá chemickým charakteristikám
(acidita/alkalita, rozpuštěné toxiny, rozpuštěné soli (vodivost), rozpuštěný kyslík, koncentrace P a N,
usazené sedimenty/ turbidita, teplota vody) a biotické charakteristiky, které jsou hodnoceny
komplexněji a podrobněji (biotické interakce, hrubý dřevní debris, kvalita biotopů, životní stadia ryb,
vegetační pokryvnost, přítomnost sensitivních druhů, produkce řas, makrofyt, bakterií/hub,
bezobratlých, ryb, druhové bohatství a diverzita, trofická diverzita) (Holl a Cairns 2002).
Nivní a mokřadní ekosystémy
A) Nakamura (2006) navrhl index ekosystémových služeb nivy, jenž odráží funkce hydrologické,
geochemické, ekologické a socioekonomické, jež jsou relevantní pro zkoumání služeb nivy. Index je
váženým průměrem hodnot definovaných indikátorů, váhy jsou určené podle managementu nivy.
B) Součástí hodnocení mokřadů jsou hydrologické charakteristiky (stojící voda, hloubka nasycení
vodou, periodicita zaplavování), chemické a biochemické charakteristiky (obsah kyslíku ve vodě a
v půdě, toxické látky, pH, redox potenciál, cyklus dusíku), a biotické charakteristiky (akumulace
organického materiálu, textura organického materiálu) (Holl a Cairns 2002). Jedním z důležitých
indikátorů při hodnocení mokřadů je celkový obsah dusíku v půdě (Zedler a Callaway 1999).
C) Další metoda, jež se snažila vyloučit duplikující se funkce, je rozděluje na funkce přímé (rostlinná
biomasa, retence živin, odebírání dusíku, celkové množství ryb a abundance vzácných a klíčových
druhů) a nepřímé (disipace energie, výměna povrchové vody, biotopy a potravinová základna pro
klíčové druhy savců a ptáků). Princip hodnocení spočívá v určování procentického plnění těchto
funkcí ve srovnání s ideálním stavem (Findlay a kol. 2002).
D) Kritický přehled metod pro hodnocení funkcí mokřadů přináší Innis (2000).
Suchozemské ekosystémy
A) Funkční hodnocení travních porostů je postaveno na hodnocení tří základních
charakteristik: Živnost biotopu, jež se určuje na základě listového dusíku, jenž se odvodil
mnohonásobnou regresí z následujících charakteristik: specifická listová plocha, obsah sušiny
a velikost listů. Další charakteristikou je intenzita pastvy, která se určuje pomocí průměrné
maximální výšky jednotlivých složek, vážených podle zastoupení. Poslední charakteristikou
je míra disturbance, hodnocená pomocí poměru jarních geofytů a jednoletých rostlin
(Hodgson 2005)
21
B) Na úrovni společenstva se sleduje množství biomasy, frekvence parasitismu a míra
predace (Cairns a kol. 1993), tato kritéria byla později doplněna o rychlost mineralizace,
kvalitu a dostupnost organických látek a živin, proces pohybu živin (výměna kationů,
zachycování dusíku) a ztrát živin vyplavováním, výměnou plynů a erozí (Ehrenfeld 2000),
poměr predátora a kořisti a uspořádání potoční sítě (Holl a Cairns 2002).
Další autoři doporučují hodnotit vázání uhlíku nebo energie do ekosystému, hodnocení
produkce, cyklu látek, potravní sítě a vztahů ve společenstvu. Známkou degradace
ekosystémů jsou následující funkční indikátory: 1) redukce počtu druhů, 2) redukce biomasy,
3) snížení primární produkce, 4) snížení toků energie do pastevní a dekompoziční části
potravního řetězce, 5) vyčerpání zásob makronutrientů a 6) snížení půdní stability (Whisenant
1999).
1.5.3 Hodnocení funkcí ekosystémů podle trofické struktury a energie
A) analýza emergy pomocí trojdílného diagramu
Tento diagram je grafickým nástrojem pro environmentální ekonomiku pracující s
hodnocením emergy (Odum H.T. 1996). Fázový diagram umožňuje hodnotit a) závislost
ekosystému na obnovitelných a neobnovitelných vstupech, b) podporu omezování a eliminace
emisí a c) efektivitu ekosystému. Vizualizace umožňuje porovnávat jednotlivé typy
ekosystémů (Giannetti 2006).
B) optimalizace zachycení exergy
Odráží schopnost ekosystému zvyšovat přísun „exergy“, tj. využitelné energie. V průběhu
zrání ekosystému se tato schopnost zlepšuje díky vyšší absorpční kapacitě pro sluneční
energii nebo živiny. Indikátory této schopnosti je velikost listové plochy (LAI), kapacita
fotosyntézy a radiační bilance (Muller 2006).
C) optimalizace zásob energie a látek
Během přirozeného vývoje mají ekosystémy tendenci rozdělovat čím dál více importované
energie (exergy) do odlišných zásob, čímž počet biologických zásobáren pro energii a látky
neustále stoupá. Indikátorem těchto procesů je biomasa a její frakce, půdní organické látky
(SOM), zásoba živin v půdě a rezidenční doba importované exergy (Muller 2006).
Tok energie může být měřený pomocí rychlostí respirace a dekompozice, trofických pyramid,
struktury potravních pyramid a alternativních cest toků energie (Ehrenfeld 2000).
D) analýza sítě trofických výměn jako indikátoru ekologických funkcí
Holistickým indikátorem funkcí ekosystému je ekosystémová ascendence, jež je odvozena
od stupně aktivity a stupně organizace ekosystému. Stupeň aktivity lze vyjádřit jako sumu
množství všech trofických výměn, stupeň organizace jako průměrnou vzájemnou informaci
zabudovanou v uspořádání a napojení toků. Je rovný logaritmu počtu efektivních trofických
úrovní v rámci systému.
Potravní sítě lze určit pomocí softwaru "Ecopath with Ecosim", který zjišťuje vyrovnanou
uhlíkovou zásobu pro každou trofickou úroveň. Program pracuje s dvěma základními
rovnicemi: produkční rovnice a rovnice energetické rovnováhy. Byly použity systémové
ukazatele, jako je konzumace, produkce a respirace, přičemž byly určeny jejich roční bilance
pro každou heterotrofní složku.
22
Nejprve se stanoví se struktura trofických úrovní a cyklů, následuje určení TST (total system
throughput) - sumy všech toků v systému a AMI (average mutual information) - průměrná
míra energie, vynaložené na libovolné množství materiálu, pohybujícího se od jednoho
kompartmentu do druhého, jež závisí na počtu kompartmentů a rozsahu trofické specializace.
Ekosystémová ascendence je určena na základě růstu, vývoje a potenciálu trofické sítě pro
konkurenční zvýhodnění nad jinou sítí. Kapacita vývoje ekosystému převyšuje
ekosystémovou ascendenci, přičemž tento rozdíl je nazýván systémovou režií (Patrício 2006).
E) trofické spektrum jakožto ekosystémový indikátor
Trofické spektrum vyjadřuje biomasu, abundanci nebo kořist na trofické úrovni a může
indikovat funkčnost ekosystému. Může být modelované jako výsledek těchto tří procesů či
faktorů: trofická efektivita, kinetika přenosu a rozsah top-down kontrol (Gascuel 2005).
1.5.4 Hodnocení ekosystémových funkcí podle toku látek
A) soubor ekosystémově orientovaných indikátorů pro krajinné měřítko
je zkoumána relativní rovnováha povodí (pro C a N). Jejich obsahy indikují současné využití půd
(land-use) jakožto příčinu přeměny celé krajiny ze zásobníku (sink) (absorbéru či úložiště) na zdroj,
následné disturbance vodních ekosystémů díky eutrofizaci a přispívání ke skleníkovému efektu.
(Muller 2006).
Toky látek v povodí se hodnotí pomocí zkoumání průtoků a složení vody v tocích na konci povodí.
Hodnotí se atributy kvality vody jako je průhlednost, teplota a vodivost, a dále biotické atributy jako
vodní bezobratlí, řasy, cévnaté rostliny, index biotické integrity (Karr 1991). Metoda Jonese se
omezuje na charakteristiky odtoku a obsahu látek v toku, zejména živin (dusíku a fosforu), pevných
částic a těžkých kovů (Jones et al. 2001). Buck kromě hodnocení odtoku a turbidity doporučuje
provést analýzu vody, která určí: rozpuštěný kyslík, vodivost, teplotu a celkové množství pevných
látek amonium NH4+, nitrit – nitrat (NO3-, NO2-) a rozpuštěný reaktivní fosfor (Buck a kol. 2004), jiní
autoři doporučují měřit alkalitu a obsah zásaditých iontů (Cresser a kol. 2000; Ripl a Hildmann 2000).
Důležitými indikátory cyklu látek je fixace uhlíku a dusíku, dekompoziční poměr, disturbanční
intervaly, vsakování a tok vody, půdní textura, živiny a kvalita vody v odtoku (Cairns a kol. 1993).
B) dynamika zásob C a N - hlavní indikátor ekosystémových funkcí
-dynamika C a N v čase a prostoru je úzce svázaná se změnami ekosystémových procesů
(produktivitou, cyklem látek, stabilitou, sukcesí a biodiverzitou)
- rychlost cyklů C a N je ovlivněná typem, rozsahem, drsností a četností přirozené a antropogenní
disturbance, jež způsobuje změny ve struktuře a funkčnosti ekosystémů na lokální a regionální úrovni
a jež může ohrozit udržitelnost ekosystémových služeb na globální úrovni
- zásoby C a N jsou proto důležitým indikátorem, jež ukazuje vychýlení z udržitelného managementu
a pomáhá hodnotit potenciální důsledky antropogenní disturbance (Wali 2006).
C) vnitřní toky a cykly - redukce ztráty živin
Během sukcesního vývoje se otevřené systémy uzavírají díky vytvoření energetických disipačních
struktur, jež jsou přizpůsobené lokálním fázím sluneční energie, daným rotací Země a vychýlením její
osy. Tato efektivita využívání zdrojů začíná být pro ekosystém důležitá v momentě, kdy se plocha a
zdroje stanou limitujícím faktorem rozvoje a je základem ekologické stability a udržitelnosti (Ripl
2003). Zvýšená komplexnost ekosystému je doprovázená zvýšenou důležitostí vnitřních toků energie a
látek, z čehož vyplývá, že je omezen odnos živin. Dále se zvyšuje počet vnitřních cyklů. Indikátorem
může být rychlost vyplavování dusíku a jiných živin, ztráta látek erozí a únik látek do ovzduší. Dále
počet, délka a komplexnost cyklů, rychlost mineralizace, mikrobiální aktivita, ascendence a celkový
23
tok skrz systém (Muller 2000), případně poměr mezi celkovými cyklickými procesy a celkovými
procesy, způsobujícími ztráty látek (Ripl a Hildmann 2000).
D) C/N poměr - důležitý indikátor náchylnosti půd k vyplavování N při depozici atmosferického
N
porovnává výsledky jednoduchého C/N modelu se zkoumáním plošných rozdílů v C/N poměru a
vyplavování N.
Zjišťuje, že zásoba org. C významně ovlivňuje ohrožení povodí z hlediska vyplavování N (přestože je
depozice N stejná v celé oblasti, díky rozdílům v poměru C/N je vyplavování a poškození plošně
rozmanité). Potvrzuje se také předpoklad, že obsah N v půdě vyjádřený jako C/N poměr je dobrým
indikátorem náchylnosti půd k vyplavování N. (Evans 2006)
E) Látkové procesy indikující zdravotní stav říčních ekosystémů
Byly zkoumány odpovědi šesti vybraných funkčních indikátorů na změny v zemědělsky využívaném
povodí (zvýšená disturbance).
Zvolené indikátory (červeně označené indikátory se prokázaly jako nejspolehlivější):
potenciální denitrifikace
index potenc. denitrifikace /organický materiál v sedimentech
růst bentických řas na umělých substrátech obohacených o N
růst bentických řas na umělých substrátech obohacených o P
růst bentických řas na umělých substrátech obohacených o N a P
δ15N vodních rostlin a bentického sedimentu
1) denitrifikace: proces přeměny dusičnanového dusíku NO3- na plynný dusík N2 (a tím jeho
vyloučení z vodního ekosystému). Reaguje na změny sedimentu, C, dodávání N, změny teploty
související se změnami (disturbancemi) v povodí, jako např. odstranění přírodní vegetace (včetně
mokřadní vegetace), přeměna ploch na ornou půdu nebo intenzifikace zemědělství. Je způsobena
metabolismem heterotrofních organismů, které užívají NO3- jako akceptor elektronů během oxidace
organického C za anoxických podmínek. Proto se předpokládá, že zvýšená dodávka N a organického
C, vyplývající z disturbance povodí, zvýší denitrifikaci.
2) bentické řasy a fytoplankton reagují na zvýšené dodávky živin - vysoký výskyt obvykle indikuje
vysoké dodávky živin a tím nestabilní povodí
3) isotopy N se používají pro rozlišení původu N (antropogenní N). Vysoký výskyt stabilního izotopu
δ15N indikuje vyšší disturbanci (Nakamura 2006).
1.5.5 Funkce ekosystému ve vztahu ke klimatu
A) funkční vegetační typy pro modelování klimatických a ekosystémových změn
Tyto modely pracují s vegetačními funkčními typy, jež jsou charakterizovány a) hlavními
druhy vegetačního typu a jejich biomasou, plochou koruny, výškou, průměrem kmene
(u stromů), b) počtem jedinců v populaci a c) plošným zastoupením v dané síti (gridu).
24
Tab. 1.1. Kategorie charakteristik porušení gradientů a specifické charakteristiky vybrané pro
zobecněné modely lineární regrese indikátorů využití živin.
Kategorie charakteristik
1. Land -use (využití území) v měřítku povodí
podíl plochy povodí bez překážek v %
kategorie land-use:
2. stav toku (v rozsahu maximálního stavu vody)
stav toku (podmínky)
3. stav pobřeží (v rozsahu maximálního stavu vody)
pokryv z fotografií rybím okem zachycující
zorný úhel 180º
pobřežní vegetace
Poznámka
podíl plochy celkového povodí, který je volně odvodněn
proměnné úrovně kategorie se pohybují od 0 do 4:
0 ≈ pro urbanizované plochy,
4 ≈ pro zcela přírodní nebo neporušené(volné) plochy povodí
proměnné úrovně kategorie se pohybují od 1 do 4:
1 ≈ pro vysoce degradované podmínky
4 ≈ pro zcela neporušené přírodní podmínky
veličina znázorňující procentní podíl zapojeného pokryvu na
vybraných zvláštních místech měření benthického metabolizmu,
vypočtená ze snímků pořízených fotografování rybím okem se
zorným polem odpovídající polokouli
proměnné úrovně kategorie se pohybují od 0 do 4:
0 ≈ pro absenci pobřežní vegetace,
4 ≈ pro vynikající pobřežní vegetace
4. chemické složení vody a sedimentů
(v rozsahu maximálního stavu vody a v měřítku
povodí)
- maximální teplota
- hmotnostní podíl uhlíku v sedimentu v %
- minimum koncentrace rozpuštěného kyslíku
vyjádřená procentním podílem úrovně nasycení
maximální teplota vody zaregistrovaná zapisovačem během 24 hodin
ve volné vodě
hmotnostní podíl uhlíku v sedimentu byl vypočten ze změny
hmotnosti (váhy) vzorku sedimentu po jeho zahřátí na 400 ºC
minimum z hodnot podílu nasycení vody kyslíkem zaznamenané
v toku během 24h období (k tomuto minimu došlo vždy v nočních
hodinách)
Následující charakteristiky jsou založeny na výsledcích laboratorních analýz vzorků vody odebraných v době, kdy bylo
prováděno měření ostatních charakteristik terénním průzkumem
iontový gradient PCA 1
proměnná PCA 1 vyjadřuje úrovně anorganických iontů a je schopna
vysvětlit a postihnout až 53 % změn v chemickém složení vody
koncentrace rozpuštěného dusíku ve formě dusičnanového a
koncentrace dusičnanů a dusitanů (NO3)
dusitanového
aniontu vyjádřená indexem nabývajícím hodnot od 1 do
(NO2)
5
1 ≈ nejnižší koncentrace; 5 ≈ nejvyšší koncentrace
+
koncentrace rozpuštěného dusíku ve formě amonného kationtu
koncentrace amonných iontů (NH4)
vyjádřená indexem nabývajícím hodnot od 1 do 4
1 ≈ nejnižší koncentrace; 4 ≈ nejvyšší koncentrace
3koncentrace filtrovatelného (≈ rozpuštěného-koloidního) fosforu ve
koncentrace fosforečnanů (PO4)
formě fosforečnanového aniontu vyjádřená indexem nabývajícím
hodnot od 1 do 11: 1 ≈ nejnižší koncentrace; 11 ≈ nejvyšší
koncentrace
celkový dusík (TN)
obsah celkového dusíku vyjádřená indexem nabývajícím hodnot od 1
do 4
1 ≈ nejnižší celková koncentrace; 4 ≈ nejvyšší celková koncentrace
celkový fosfor (TP)
obsah celkového fosforu vyjádřená indexem nabývajícím hodnot od 1
do 5
1 ≈ nejnižší celková koncentrace; 5 ≈ nejvyšší celková koncentrace
5. stanoviště v toku (in-stream habitat)
hmotnostní podíl bahna a jemných nánosů (kalů) z celkových
(v rozsahu maximálního stavu vody a v měřítku
sedimentů) v %
povodí)
6. kategorie související s tokem
zatím nezahrnuty
25
Dynamika čisté primární produkce se definuje na základě tří skupin charakteristik. První
skupinou jsou funkční charakteristiky, jako jsou toky energie, hydrologické cykly a asimilace
C, druhou skupinou je chování společenstva, spočívající v hodnocení zavedení a vývoje
druhů, kompetice, růstu populací a mortality. Do třetí skupiny spadá zhodnocení pokryvnosti
rostlin, vyjádřené pomocí LAI (leaf area index).
Suchozemské ekosystémy ovlivňují klima několika způsoby. Mají vliv na toky energie, toky
látek (vody, CO2, stopových prvků, minerálních aerosolů), způsobují rozdíly v albedu,
množství srážek je ovlivněné rozdíly v drsnosti a vodivosti povrchu a rozdíly v půdní textuře.
Příklady citelného ovlivnění klimatu vegetací:
• odlesnění boreálních lesů - zvýšení albeda vedoucí k zalednění
• před 6000 lety - ozelenění Sahary vedoucí k letním monzunům
• posunutí hranice lesa na sever - snížení albeda (oteplení), ale také snížení CO2,
vedoucí k ochlazení (vyrovnaný efekt)
• odlesněné tropy - snížení evapotranspirace a zvýšení CO2 - zrychlení oteplování
Modelově lze simulovat relevantní toky energie, vláhy, toky mezi půdou a atmosférou,
hydrologický cyklus a půdní teplotu (Bonan 2003).
B) modelování ekosystémových funkcí a indikátory
Podobný vegetační model navrhuje též Nemani (1996), jenž považuje za nejdůležitější
parametry z hlediska ekologických funkcí trvání biomasy, opadavost a tvar listů. Pro
jednotlivé funkční skupiny na úrovni biomů se hodnotí množství srážek, LAI (leaf area
index), evapotranspirace a NPP (čistá primární produkce). Model biogeochemických cyklů
má denní krok, jenž zahrnuje transpiraci, evapotranspiraci, fotosyntézu, autotrofní dýchání a
heterotrofní dýchání. Roční krok potom určuje alokaci C a N, opad, rozklad kořenů,
dekompozici a mineralizaci dusíku. Mezi klíčové proměnné patří LAI, klima (denní max a
min), radiace, rosný bod a obsah půdního uhlíku (Nemani 1996).
C) disipace energie procesem evapotranspirace, vyrovnávání teplot
Podle Ripla (2003) je jednou z nejdůležitějších funkcí (služeb) ekosystému disipace sluneční
energie pomocí evapotranspirace, během níž se energie ze slunce přeměňuje na skupenské
teplo páry a tím se zabraňuje přehřívání zemského povrchu. S tím souvisí udržování tzv.
malého koloběhu vodu, neboť dostatek vody v ekosystému je klíčovým faktorem pro
fungování tzv. ekosystémové disipační jednotky. Nedostatek vody se projeví mimo jiné
většími výkyvy teplot v průběhu dne i roku (Ripl 2003). Jako indikátor pak lze použít teplotní
snímky pořízené termokamerou, případně tepelný kanál družicových snímků či měření teplot
v porostu a nad porostem v časovém průběhu (Pokorný a kol. 2007, 2008)
1.5.6 Funkce ekosystému ve vztahu k půdě
Bezobratlí jsou vhodnými bioindikátory pro zjišťování udržitelnosti travních porostů, kdy
reagují na různé typy managementu. Nejlepšími indikátory jsou tyto skupiny: Nematodes,
žížaly, Protozoa, Collembola (King et al. 2005). Podle zastoupení jednotlivých druhů sk.
Nematodes lze určit resilienci ekosystémů (Yeates 2003). Půdní bezobratlí se významně
podílejí na vytváření následujících služeb: půdotvorné procesy, cyklus živin a primární
produkce, regulace klimatu díky ovlivňování toků skleníkových plynů a sekvestraci uhlíku,
regulace povodní, detoxikace a ochrana rostlin před škůdci (viz tab. 1.2).
26
Tab. 1.2. Příspěvky půdních bezobratlých k poskytování ekosystémových služeb půdou.
Typ
Služba
služby
ekosystému
produkční zdroj vody
Ekosystémový
proces
Příspěvek půdních
bezobratlých
Indikátor
příspěvku fauny
infiltrace a uchování
vody v systému půdních
pórů
vytváření a udržování
půdní porozity stálým
rozviřováním a
provrtáváním půdy
podpůrná
cykly živin
dekompozice
humifikace
omezování ztrát živin
denitrifikace výluhů
rozmělňování, selekce a
aktivování
mikrobiálních aktivit
tvorba půdy
pedogeneze- vytváření
půdy
bioturbace povrchové
depozice
primární
produkce
stimulace symbiotické
aktivity v půdě;
nepřímá produkce molekul
působících v půdě jako
rostlinné hormony;
ochrana proti společenstvím
škůdců a chorob;
selektivní mikrobiální
posílení funkčních domén;
omezování škůdců
biologickými interakcemi;
posílení reakceschopnosti
rostlin;
udržování vhodné
biogenní struktury
v půdě;
vytvářené schopnosti
půdy zadržovat vodu;
výsledky vyšetření
dekompozice odpadu;
profil půdní organické
hmoty v různých
frakcích půdy;
analýzy DNA a NIRS
v biogenních
strukturách
morfologie půdy a
humusu;
regulace odtoku vody
vytváření povrchové drsnosti
půdy biogenními strukturami;
infiltrace a zádrž vody v půdě
vytváření a údržba stabilní
póréznosti (porozity) půdy
procesem bioturbace a
zavrtávání se
pohlcování nestabilních
biogenních makroagregátů
organickou hmotou
posílená tvorba odolných
huminových sloučenin
regulační
omezení
záplav a eroze
regulace
klimatu
produkce a spotřeba
(pohlcování) skleníkových
plynů
ukládání organické hmoty
v půdě a v biomase
výsledky vyšetření
půdní DNA
morfologie půdy a
humusu
stabilní biogenní
makro-agregáty
Půdní bezobratlí jako indikátoři ekosystémových služeb
Půdních bezobratlých tedy lze využít jako indikátorů ekosystémových služeb, neboť ovlivňují
základní funkce ekosystémů, jako je zásobení vodou (ovlivňují drsnost povrchu a podporují
vsakování vody a tím snižují povrchový odtok, vytváří strukturální pórovitost), cyklus látek
(zvyšováním mineralizace a humifikace organických látek, vytvářením biogenních struktur,
jež fungují jako inkubátory mikrobiální aktivity a ovlivněním cyklu C a N), primární
produkce (zvyšují rostlinnou produkci - hlavně Protoctista, Nematodes, Enchytraeidae a
Collembola), mezi základní mechanismy působení patří 1) zvýšené uvolňování živin v
rostlinné rhizosféře, 2) stimulace mutualistických mikroorganismů - mykorhizy a N-fixátorů,
3) zvýšení ochrany před škůdci a nemocemi, 4) pozitivní efekt na fyzikální strukturu půd, 5)
produkce hormonálních růstových podpůrných látek) a regulace klimatu (akumulují C po
dlouhou dobu, vytváří půdní agregace, podílejí se na procesu humifikace) (Lavelle 2006).
27
1.6 Krajinné měřítko, land-cover a vztah k ekosystémovým funkcím
Na krajinné úrovni byl zkoumán vztah mezi tzv. strukturou krajiny ve smyslu výskytu a uspořádání
jednotek land-cover a jejími ekologickými funkcemi, jako cyklus látek v povodí a disipace sluneční
energie. Na změnách těchto funkcí se podílejí procesy jako je eroze, nebo vyluhování a odnos látek
z povodí podpovrchovým odtokem. Změny se mohou násobit účinkem pozitivních zpětných vazeb a
následně ovlivnit také biotické charakteristiky ekosystémů (Ripl a Hildmann 2000).
Nejjednodušší způsob přímého měření změny ekologických funkcí na krajinné úrovni je analýza
kvality vody ve vodním toku, protože vypovídá o výši eroze, vyluhování a odnosu látek v jeho povodí.
Příčinou zvýšeného obsahu látek v toku je zejména nevhodný land-cover a land-use, případně další
charakteristiky, jako například nadbytečné hnojení (Berka a kol. 2001), vysoké počty dobytčích
jednotek na ploše (McFarland a Hauck 1999) nebo zvýšená urbanizace (Ouyang a kol. 2006).
Významné se zdá být také celkové množství ploch ovlivněných člověkem a jejich vzdálenost od toku
(Mehaffey a kol. 2005). Tyto parametry byly případně doplněny o další kritéria, jakými je například
hustota silniční sítě (Jones a kol. 2001; Houlahan a Findlay 2004) nebo depozice atmosférického
dusíku (Jones a kol. 2001).
Vybrané hlavní empirické poznatky
Z výsledků pozorování vyplývá, že použití indikátoru kvality vody je do značné míry určující pro
výslednou korelaci s parametry land-use. Například na variabilitu obsahu fosforu má největší vliv
množství lužního lesa v povodí (způsobuje 45% variability obsahu celkového fosforu a až 73%
variability obsahu rozpuštěného fosforu), zatímco na variabilitě obsahu dusíku se podílí následující
parametry: celkové množství lesa v povodí, umístění lesa podél toku (negativní korelace), celkové
množství orné půdy a depozice atmosférického dusíku (pozitivní korelace). Suspendované látky v toku
jsou závislé zejména na množství mokřadů a celkové pokryvnosti rostlin v povodí (Jones a kol. 2001).
U mokřadů se zdá být pro kvalitu vody určující pokryvnost lesa do vzdálenosti přibližně 2 km od jeho
okraje (Houlahan a Findlay 2004), zalesněná lužní zóna je nejdůležitějším parametrem také pro nárůst
indexu biotické integrity (IBI) a diverzity druhů ve vodním toku (Stauffer a kol. 2000). Procento
antropicky ovlivněných ploch (orné půdy a urbanizované půdy) v povodí je nejdůležitějším faktorem
korelujícím s kvalitou vody, jenž vysvětluje 25 – 75% variability (Mehaffey a kol. 2005). Důležité je
také její umístění; King a kol. (2005) proto navrhují vážit procento výskytu orné půdy podle její
vzdálenosti od vodního toku. Výskyt orné půdy společně s výskytem mokřadů v povodí jsou
klíčovými parametry také podle Richardse (1996).
Kvantifikaci vlivu jednotlivých typů využití území provedli Hernandez a kol. (2000) při
modelování vlivu změn krajinného pokryvu na hloubku povrchového toku a maximální odtok v
semiaridní oblasti - pro daný srážkový vstup závisí odtok na krajinném pokryvu v rozmezí tří řádů (viz
tab. 1.3)
Tab. 1.3. Vliv krajinného pokryvu na hydrologické parametry (podle Hernandez a kol., 2000).
1
2
3
4
5
6
7
8
9
průměrný roční odtok (mm)
30
60
0,15
2,6
0,2
0,2
0,07
0,17
0,1
urbánní
holá půda
dubotravnaté háje
suchomilné křoviny
TTP
zemědělská půda
les
mokřad
dubový les
Analýza land-use může být použita také například pro hodnocení erozního ohrožení, které je
také ve vztahu s cyklem látek a ovlivňuje kvalitu vody ve vodních tocích. Lze ho odhadovat na
28
základě fotografií či dat dálkového průzkumu, na kterých je pak hlavním parametrem procento plošek
bez vegetace (Desoyza 2000). Podle Ludwiga souvisí biologická diverzita úzce s funkční integritou;
vhodným indikátorem pro hodnocení v různých měřítcích by mohly být množství a kvalita
vegetačních plošek, určené na základě dálkového průzkumu (Ludwig 2004).
Hypotézy ohledně významnosti různých prvků krajiny
Někteří odborníci se domnívají, že kvalitu vody v toku ovlivňuje zejména land-use v relativně úzkém
pruhu podél vodního toku a ostatní části povodí na něj mají zanedbatelný vliv. Někteří se přiklánějí
k názoru, že pro malé toky (2. řádu) je důležité hlavně pobřežní pásmo o šířce cca 120 m, kdežto u
velkých toků se projevuje vliv celého povodí (Gergel a kol. 1999; Buck a kol. 2004). Záleží také na
tom, jaké kritérium kvality vody se zkoumá. Pásy podél toku (100 m) jsou důležitější než land-cover
pouze pro předpovídání charakteru biotopů ve vztahu k sedimentům (Richards a kol. 1996). Co se týče
kvality vody v mokřadech, bylo sledováno do jaké vzdálenosti jsou hodnoty živin ovlivněny
hodnotami land-cover. Úroveň dusíku a fosforu ve vodě byly v negativní korelaci s pokryvností lesa
do vzdálenosti 2250 m od okraje mokřadu a úroveň fosforu v sedimentu byla v negativní korelaci s
velikostí mokřadu a pokryvností lesa do 4000 m (Houlahan a Findlay 2004).
1.7 Metody hodnocení, které zahrnují strukturní i funkční aspekty
Struktura a funkce jsou dvě základní vlastnosti ekosystémů. Obě tyto vlastnosti mohou být
použity k dokumentování poškození ekosystému, protože jsou mezi nimi vzájemné
komplexní vztahy (Cairns 1995); například mezi půdní texturou, cyklem látek, biomasou
vegetace, velikostí populace býložravého hmyzu a hmyzích predátorů (Perrow a Davy 2002).
Ovšem struktura se snáze měří a do nedávné doby se předpokládalo, že pokud je struktura
v uspokojivém stavu, systém bude také dobře fungovat (Siemenstad a Thom, 1996). Pro
hodnocení struktur (např. floristický index FQAI, biodiverzita, diverzita biotopů, land-use
atd.) hovoří výsledky experimentů a měření, které prokázaly vztah mezi parametry,
hodnotícími strukturu a parametry, hodnotícími stav ekologických funkcí (např. obsah látek
ve vodních tocích, mokřadech, teplotní režim, průtoky atd.), jako např. Lopez a Fennessy
(2002) - viz výše. Nedávno však bylo univerzální přijímání tohoto předpokladu zpochybněno,
neboť vývoj funkcí trvá často mnohem déle než vývoj struktur (Bunn a Davies 2000; Strange
a kol. 2002) a vyvíjí se různou rychlostí (například hydrologické funkce mohou být dosaženy
relativně brzy oproti akumulaci živin.
Při hledání procesů, jež jsou příčinami změn struktury a uspořádání biotopů, je zapotřebí
provést jejich přímé měření, zejména metabolismus společenstva a pohyb uhlíku
v ekosystému. U revitalizačních projektů, které obnovují celý ekosystém, by měly být
hodnoceny funkce i struktura, neboť komponenty ekosystému se mohou obnovovat s
rozdílnou mírou a rychlostí (Holl a Cairns 2002).
Metody, hodnotící strukturní i funkční aspekty
V některých případových studiích jsou již použity metody, které obsahují metody hodnocení
ekologických funkcí i struktur (výskytu a uspořádání bioty), například metoda hodnocení
vodních toků, která spočívá v měření metabolismu bentosu (monitoroval se rozpuštěný
kyslík, jakožto indikátor GPP) a zjištění korelace s hodnocením zdraví ekosystému. To
spočívalo v identifikaci bentických bezobratlých na úrovni rodů a hodnocení
environmentálních kritérií, kterými byly parametry kvality vody. Výstup této části hodnocení
byl porovnán s referenční plochou a výsledek byl zpracován do formy procentického podílu
29
z hodnot naměřených a pozorovaných na referenční ploše (poměr O/E, tedy „observed/
expected“). Tento poměr byl porovnán s naměřenou hodnotou GPP (Bunn a Davies 2000).
Podobnou metodiku, která hodnotila počet bezobratlých a porovnávala je s funkcemi
ekosystémů, vyjádřenými respirací a produktivitou, použili Brooks a kol. (2002).
Kombinace hodnocení ekologických struktur a funkcí použili v metodice hodnocení
revitalizačních akcí i další autoři. Aronson a Le Floc´h (1996) navrhli hodnocení šestnácti
vitálních atributů, rozdělených do tří skupin: 1) složení společenstva a relativní abundance
druhů, 2) funkční interakce mezi ekosystémem a krajinou a 3) stupeň, druh a příčiny
fragmentace a degradace. Mezi typické příklady kombinování hodnocení struktur a funkcí
patří metodiky pro hodnocení revitalizačních opatření mokřadních a říčních ekosystémů. Tyto
ekosystémy disponují výraznou dynamikou a nižší perzistencí struktur, proto se hodnocení
často skládá z atributů hodnotících kromě strukturálních charakteristik (pokryvnost,
patrovitost vegetace, druhové složení, výskyt indikačních druhů, diverzita atd.) také funkční
charakteristiky, které vypovídají o cyklu látek (chemická analýza vody a půdy, obsah uhlíku,
dusíku, fosforu a bazických iontů), disipaci energie (evapotranspirace, teplotní amplituda),
vodním režimu a s ním souvisejících charakteristikách. Metody hodnocení mohou být
kvalitativní, jež udávají pouhý výčet hodnotících parametrů bez možnosti kvantifikace (Holl a
Cairns 2002), nebo kvantitativní, kdy jsou jednotlivé kvantifikované charakteristiky
začleněny do celkového hodnocení pomocí multikriteriální analýzy (Adamus 1991). Holl a
Cairns (2003) rozlišují ve své metodice hodnocení revitalizačních akcí terestrických
ekosystémů několik úrovní, z nichž úroveň ekosystémová je zaměřena více na hodnocení
ekosystémových funkcí, kdežto úroveň společenstva na hodnocení strukturních charakteristik
(viz tabulka 1.4).
Tab. 1.4. Hodnotící kriteria pro terestrické ekosystémy (podle Holl a Cairns, 2002).
Parametry pro monitorování SUCHOZEMSKÝCH ekosystémů
Úroveň
genetická
allelická diverzita
inbreeding depression
tok genů
druhová/populační
abundance, hustota
bioakumulace
natalita, mortalita a
doplňování
disperze
frekvence
rychlost růstu
struktura populace (věk,
pohlaví)
ekosystémová
uhlík, fixace N
rychlost dekompozice
společenstva
biomasa
výskyt indikačních druhů
krajinná
množství okrajů
konektivita
intervaly disturbance
struktura odtoku
půdní textura, živiny a
organ. mat.
topografie
výskyt vzácných druhů
frekvence parazitismu
fragmentace
velikost plošek
poměr ohraničení
jinými biotopy
kvalita vody v odtoku
% exotických druhů
% ohrožených a chráněných
druhů
relativní poměr predátora a
kořisti
druhová diverzita
druhové bohatství
druhové složení
vegetační struktura
fenologie
přežívání
velikost
% pokryvnost
velikost predace
U říčních ekosystémů již většina parametrů odráží spíše funkční charakteristiky (morfologie,
hydrologie, kvalita vody), skupina biotických parametrů zahrnuje také některé strukturní
charakteristiky (viz tabulka 1.5).
30
Tab. 1.5. Hodnotící kriteria pro říční ekosystémy (podle Holl a Cairns 2002).
Parametry pro monitorování ŘÍČNÍCH ekosystémů
morfologie
geometrie meandrů
míra břehové eroze
hydrologie
usazování
velikost částic
poměr peřejí a tišin
tok podzemní vody a rozpuštěné
výměnné procesy
soli (vodivost)
poměr hloubky a šířky
kvalita vody
acidita/alkalita
rozpuštěné toxiny
biotické charakteristiky
biotické interakce
hrubý dřevní opad
kvalita biotopu
množství odtoku (roční,
sezónní, epizodní)
rozpuštěný kyslík
životní stadia ryb
doba retence
koncentrace P a N
vegetační pokryvnost (%)
usazené sedimenty/
toky sedimentů
přítomnost sensitivních druhů
turbidita
produkce
řas,
makrofyt,
rychlost průtoku
teplota vody
bakterií/hub,bezobratlých, ryb
hloubka vody
druhové bohatství a diverzita
trofická diverzita
Jako příklad kvalitativní analýzy, kombinující strukturální a funkční parametry, slouží
metoda navržená pro hodnocení revitalizace vodního toku (Davis a Muhlberg, 2002), která
kombinuje parametry fyzikálních charakteristik (hydrologie, morfologie, substrátu)
s parametry biotickými (výskyt pobřežní vegetace, řas, ryb) a chemickými (cykly a omezení
živin, redox potenciál).
Příkladem multikriteriální analýzy, která hodnotí převážně funkční charakteristiky, ale
částečně se zabývá také strukturálními parametry (divoce žijícími živočichy a regionální
diverzitou) je metoda WET (Wetland Evaluation Technique), kterou vyvinul Adamus a kol.
(1991). Používá sedmistupňovou škálu hodnocení, přičemž pro jednotlivé skupiny parametrů
určuje odlišné váhy (viz tabulka č. 1.6).
Tab. 1.6 Metoda WET, multikriterální analýza pro hodnocení mokřadů (podle Adamus 1991).
Kategorie funkcí mokřadů
Váhy jednotlivých kategorií
Podpora vodního systému
Odtok podzemní vody a laterální tok
Sedimentace, retence toxických látek
Výměna látek
Podpora mokřadních rostlin a břehových porostů
Biotop pro ryby
Erozní ohrožení
Podpora služeb člověku
Doplnění podzemní vody
Kontrola povrchové hydrologie
Benefit z nízko položených ploch
Podpora suchozemských ekosystémů okolí
Divoce žijící živočichové
Regionální ekologická diverzita
9
6
7
10
11
7
7
9
9
12
11
V předkládané práci je rovněž důsledně využita a zásadně doplněna studie hodnocení
krajinných funkcí pomocí multispektrálních družicových dat Landsat, kterou ve své dizertaci
vypracovala Hesslerová (2008), viz kap. 2.
31
1.8 Možnosti ekonomického hodnocení služeb ekosystémů
De Groot řadí metody ekonomického hodnocení ekosystémů do čtyř základních skupin: 1) přímé tržní
hodnocení, 2) nepřímé tržní hodnocení, 3) kontingentní hodnocení a 4) skupinové hodnocení (de
Groot 2002).
Zaměříme-li se na nepřímé tržní hodnocení, můžeme jej rozdělit na následující metody:
a) odvrácení nákladů
ekosystémové služby umožňují odvrátit náklady, jež by za jejich absence vznikly (například
odvrácení záplav a nákladů na kompenzaci škod díky existenci mokřadů);
b) náklady náhrady
služby ekosystému mohou být nahrazeny umělým systémem (např. čistička vody místo mokřadu;
náklady na její výstavbu pak reprezentují hodnotu čisticí funkce mokřadu; technická klimatizační
jednotka nahrazující klimatizační služby ekosystému);
c) faktor příjmu
ekosystémové služby mohou zvyšovat příjmy z některých ekonomických činností (např.
z rybářství, z provozování turistických služeb apod.);
d) cestovní náklady
reflektují potřebu rekreace a potenciál dané oblasti tuto potřebu naplňovat;
e) hedonické ocenění
odvozuje ekonomickou hodnotu přírodních částí území podle rozdílu v cenách nemovitostí, jež
s lokalitou sousedí.
Neméně důležité jsou tzv. expertní metody, které se jako jediné snaží o objektivní, na tržních
preferencích nezávislé zhodnocení kvality ekosystémů a tím jejich schopnosti vytvářet ekosystémové
služby, zejména podpůrné/životadárné a regulační.
Osvědčená hesenská metoda, na jejímž principu vznikla pro podmínky ČR upravená metoda BVM, je
zaměřená převážně na biodiverzitu na úrovni biotopů a částečně krajiny (viz Seják, Dejmal a kol.
2003). Nabízí se proto možnost doplnit tuto metodu o charakteristiky, vypovídající o dalších
ekosystémových funkcích a službách.
32
Kap. 2 Kvalitativní mapování základních typů ekosystémů ČR
V předcházející přehledové kapitole je uvedeno jak se jednotliví autoři či týmy odborníků
pokoušeli schématicky či modelově vyjádřit určité, podle nich podstatné, aspekty přírodních
procesů a z nich plynoucí funkce a služby ekosystémů. Vyjdeme-li z definice, že biosféra,
jakožto soustava ekosystémů, je energeticky otevřený systém, který zajišťuje cyklus vody a
živin, potom ke kvalitativnímu členění ekosystémů můžeme přistoupit na základě účinnosti,
s níž jednotlivé skupiny přirozených ekosystémů, resp. skupiny biotopů, jako prostředí pro
jejich fungování a současně i jejich antropogenně přeměněné formy, dokáží využívat
vstupující energii slunečního záření.
Kvalitativní mapování jednotlivých typů či skupin ekosystémů – konkrétně mapování typů
biotopů ČR pro účely evropského systému NATURA 2000, rozšířené o 53 přírodě
vzdálených, přírodě cizích či umělých biotopů – musí proto vycházet z míry plnění
ekosystémových funkcí, to jest z toho, jak efektivně dokáže příslušný typ ekosystému, resp.
skupina či územní mozaika biotopů jako prostředí pro jeho fungování, zachycovat a
přeměňovat sluneční energii na životodárné procesy. Z ekologických disciplín je již poměrně
dlouho známo, že přirozený vývoj suchozemských biotopů směřuje ke klimaxovým formám,
které v podmínkách mírného pásma mají převažující podobu listnatých opadavých lesů
s příslušným zastoupením bylinných, křovinných a vodních biotopů (viz mapa potenciální
přirozené vegetace ČR, Neuhäuslová a kol. 1998).
Z teorie Energy-Transport-Reaction (ETR) W. Ripla zároveň vyplývá, že klimaxová stádia
vegetačního pokryvu se vyznačují maximální schopností využití slunečního záření
prostřednictvím evapotranspiračních a fotosyntetických procesů při minimalizaci ztrát vody a
živin z území (Ripl 1995, 2003). Z tohoto hlediska lze říci, že samoorganizovaný vývoj
ekosystémů jakožto jednoty geochemického prostředí a živých společenstev, vede přirozenou
vývojovou cestou k maximalizaci záchytu sluneční energie v podobě latentního tepla
(sluneční energie přeměněné do podoby vodní páry, která při poklesu teplot zpětně
kondenzuje do tekuté formy a otepluje tím prostředí), což zabezpečuje nejúčinnější
zmírňování teplotních výkyvů a udržování teplot na zemském povrchu, v rozmezí přijatelném
pro existenci heterotrofních společenstev, včetně lidské společnosti. Tuto účinnou regulaci
teplot zabezpečuje synergické působení vegetace a dostatku vody, kterou si klimaxová
vegetace udržuje prostřednictvím malých vodních cyklů.
Antropogenně vyvolané zásahy do území, likvidace přirozené vegetace a odvádění vody
z území jednoznačně narušují a snižují míru efektivnosti plnění regulačních a podpůrných, čili
životodárných funkcí ekosystémů.
Příjem a následné využití denních pulsů přicházející sluneční energie je v relativně
přirozených ekosystémech významně vyšší než na antropogenizovaných plochách.
Ve zprávě za rok 2007 bylo konstatováno, že ke kvalitativnímu mapování typů ekosystémů je
nezbytné využít územní přístup, který bude schopen přesně vymezit a funkčně popsat
jednotlivé ekosystémy. Nezbytným předpokladem funkční klasifikace krajiny je kromě
vymezení funkčně jednotných biotopů mapový podklad, charakterizující přírodní podmínky
těchto biotopů, umožňující extrapolaci typů funkčních biotopů (zjištěných na základě
terénních měření či detailní GIS analýzy) na celé území ČR. V loňské výroční zprávě byl
uveden přístup kolegů z Katedry fyzické geografie a geoekologie PřFUK, se kterými na řešení
této problematiky spolupracujeme v rámci jiných projektů, je jednou z možností. V letošní
závěrečné zprávě jsou zhodnoceny změny struktury krajiny a krajinných funkcí.
33
2.1 Hodnocení krajinných funkcí a změn struktury krajiny
1. Úvod
Krajinný pokryv a jeho prostorová struktura má zásadní vliv na krajinné funkce (de Groot
2006). Analýzy změn krajinného pokryvu a jeho prostorové struktury, včetně vlivu těchto
změn na krajinné funkce, proto patří mezi tradiční předměty studia krajinně ekologických
výzkumů. V řadě studií například Vitousek a kol. (1997), Stoate a kol. (2001) či Hansen a
kol. (2004) byla prokázána přímá souvislost mezi změnami krajinného pokryvu a krajinnými
funkcemi, včetně dalekosáhlých následků těchto změn pro biodiverzitu.
Krajina České republiky prošla v posledních šedesáti letech převratnými změnami, které
svým rozsahem a rychlostí nemají v její historii obdoby. Zcela zásadní změny ve struktuře
krajiny znamenala kolektivizace zemědělské půdy a centrální plánování v druhé polovině 20.
století. Na většině státního území tak došlo k významnému zjednodušení krajinné struktury
(Lipský, 1995). Druhý zásadní přelom ovlivňující strukturu krajinného pokryvu přinesl pád
železné opony, následná restituce soukromého vlastnictví, obnovení demokracie a tržní
ekonomiky. V posttotalitní historii měla dále výrazný vliv příprava a vstup Česka do EU a
implementace evropských environmentálních a zemědělských politik.
Studie zabývající se změnami krajinného pokryvu a struktury krajiny jsou většinou zaměřeny
pouze na modelová území (Lipský 1995, Václavík a Rogan 2009), případně se zabývají pouze
kvantifikací změn krajinného pokryvu bez hodnocení změn prostorové struktury (Feranec a
kol. 2000; Kolář 2001; Feranec a kol. 2007), i přesto že znalost rychlosti a rozsahu
probíhajících změn, včetně změn krajinné struktury a dopadů takovýchto změn na krajinné
funkce, je jedním ze základních předpokladů trvale udržitelného rozvoje (Millennium
Ecosystem Assessment 2005).
Exaktní hodnocení změn heterogenity krajinného pokryvu celorepublikového rozsahu za
využití kvantifikovatelných ukazatelů doposud nebylo v Česku provedeno. Cílem této studie
proto bylo posoudit časoprostorové aspekty změn krajinného pokryvu pomocí několika
vybraných indikátorů a identifikovat klíčové procesy vedoucí ke změnám krajinného
pokryvu, a tím i ke změně diverzity krajiny. Hodnocení kvality těchto změn je umožněno
pomocí modifikované „hesenské“ metody (Seják, Dejmal a kol. 2003).
2. Metody
2.1 Hodnocení změn krajinného pokryvu
K hodnocení změn krajinného pokryvu na plošně rozsáhlých územích se jeví jako
nejvhodnější využití družicových dat dálkového průzkumu země (Haines a Young 1992),
které zprostředkovávají nejpřesnější informaci o charakteru krajinného pokryvu ke zvoleným
časovým horizontům. V rámci projektu CORINE Land Cover jsou data pořizována
standardními metodami podle jednotné metodiky a klasifikována do tříd krajinného pokryvu
podle jednotného nomenklatorického klíče. Výsledkem klasifikace dat jsou geodatabáze o
charakteru krajinného pokryvu, se kterými je možné dále pracovat v prostředí GIS.
Limitujícím faktorem je minimální velikost klasifikovaného polygonu, která činí 25 ha.
Stavové databáze CORINE Land Cover proto nejsou vhodné pro lokální analýzy krajinného
pokryvu. Kromě vektorových databází k uvedeným časovým horizontům 1990, 2000 a 2006
byly v rámci projektu zpracovány i změnové databáze za období 1990 – 2000, resp. 2000 –
2006, které zachycují jakékoli změny krajinného pokryvu rozsáhlejší než 5 ha. Pro stanovení
hlavních procesů změn krajinného pokryvu v České republice po roce 1990 byly proto
využity právě uvedené změnové databáze, zatímco hodnocení heterogenity krajiny vycházelo
ze stavových databází k uvedeným rokům. Protože po roce 2000 došlo k mírným metodickým
34
změnám v klasifikaci družicových dat, bylo nutné porovnávat obě sledovaná období
samostatně. Předmětem hodnocení vlivu hlavních procesů změn krajinného pokryvu na
heterogenitu krajiny se tak stala dvě období 1990 až 2000, resp. 2000 až 2006.
Pro analýzu změn krajinného pokryvu a jeho struktury je nezbytné zvolit referenční
prostorové jednotky, za které budou výsledky vyjadřovány a porovnávány se zachováním
informací o lokalizaci těchto změn. Pro tyto účely se nejčastěji využívají statistické jednotky
NUTS či administrativní hranice obcí, krajů nebo uměle vytvořené pravidelné sítě (čtvercové
či hexagonální). Výhodou pravidelných sítí je stejná velikost srovnávaných jednotek, která je
důležitá zejména při porovnávání výsledků krajinných indikátorů. Řada algoritmů krajinných
indikátorů je totiž závislá na velikosti území (krajiny) pro něž jsou počítány (O’Neill a kol.
1998).
Pro hodnocení změn krajinného pokryvu a struktury krajiny byla vytvořena pravidelná
hexagonální síť o velikosti oka sítě 10 km2. Volba velikosti oka sítě je do značné míry
subjektivní a závislá na prostorovém rozlišení vstupních dat či prováděných analýzách. Kolář
a kol. (2001) například hodnotil změny krajinného pokryvu Česka v pravidelné síti 1,5x1,5
km. Pro hodnocení změny struktury krajiny na celorepublikové úrovni s využitím dat CLC je
však tato velikost podle našeho názoru příliš jemná.
Změny krajinného pokryvu byly hodnoceny v rámci polí pravidelné hexagonální sítě
vytvořené pomocí extenze Repeating Shapes (Jenness 2006). Velikost hexagonů byla zvolena
10 km2. Za jednotlivá pole byl vypočten procentuální nárůst hodnocených kategorií
krajinného pokryvu vzhledem k celkové rozloze hexagonu.
2.2 Hodnocení změn struktury krajiny
Pro hodnocení změn krajinné struktury existuje celá řada indikátorů (krajinných metrik),
popisujících geometrii a vzájemné prostorové uspořádání prvků krajinného pokryvu, blíže viz
(Botequilha-Leitão a kol. 2006; Bailey a kol. 2007; McGarigal 2007). Indikátory slouží jako
prostředek ke snížení velkého množství dat směrem k jednoduchým proměnným, které však
zachovávají podstatný smysl pro potřebnou interpretaci (Ott 1978 in Wascher et Pérez-Soba,
eds. 2004).
Podle metodických prací, které se zabývají konkrétním využitím kvantitativních indexů při
hodnocení změn heterogenity krajiny (McGarigal 2007), lze krajinné indikátory zjednodušeně
rozdělit do 5 základních typů: (1) ukazatele tvaru plošek, (2) ukazatele hustoty plošek, (3)
ukazatele jádrových charakteristik, (4) ukazatele okrajů a (5) ukazatele diverzity. Jak však
ukázali Riiters a kol. (1995) a O’Neill a kol. (1994) většina indikátorů je vzájemně silně
korelována, proto pro popis struktury krajiny a jejích změn plně postačuje několik málo
indikátorů nesoucích navzájem nezávislé informace.
Základním předpokladem hodnocení změn heterogenity krajinného pokryvu České republiky
byla jednoduchost použitých ukazatelů při současném zachování maximální vypovídací
schopnosti a komplexnosti. Z indikátorů byly proto vybrány takové ukazatele, které splňovaly
kritérium vysoké vypovídací schopnosti při zachování dostatečné jednoduchosti výpočtu a
interpretace změn jejich hodnot.
Soubor indexů obsahoval následující ukazatele:
1. počet tříd krajinného pokryvu – jednoduchý ukazatel změny heterogenity využívání
krajiny;
2. počet plošek krajinného pokryvu – ukazatel změny mikroheterogenity krajinného
pokryvu;
3. hustotu okrajů mezi ploškami – vyjadřuje změny délky rozhraní mezi jednotlivými
ploškami krajinného pokryvu;
4. Shannonův index diverzity – komplexní měřítko relativní pestrosti plošek a tříd
krajinného pokryvu.
35
Uvedené krajinné metriky byly stanoveny za všechna pole pravidelné sítě hexagonů a
následně byly vzájemně porovnávány. Pro výpočet indexů bylo využito extenze Patch Analyst
4.0 pro ArcGIS 9.2 (Rempel 2008). Pro území České republiky (rozloha 78.867 km2) bylo
takto vymezeno celkem 8 232 hexagonů.
2.3 Ocenění krajinných funkcí
Podle metodiky „Hodnocení a oceňování biotopů ČR“ (Seják, Dejmal a kol. 2003) byly na
základě terénního šetření a analýzy leteckých snímků přiřazeny bodové hodnoty všem
kategoriím databáze CORINE Land Cover (podrobněji dále v této zprávě). V rámci
hexagonální sítě byly vypočteny celkové hodnoty biotopů za jednotlivá pole odpovídající
poměrnému zastoupení tříd krajinného pokryvu za jednotlivé časové horizonty. Výsledné
hodnoty byly vzájemně porovnány.
3. Výsledky
3.1 Hodnocení změn krajinného pokryvu
V posledních dvou desetiletích změny krajinného pokryvu Česka následují evropské a
mezinárodní trendy, nicméně některé změny jsou díky dědictví socialistického plánování
intenzivnější. Podle zprávy EEA Land Accounts for Europe 1990 – 2000 (EEA Report no.
11/2006) a Ferance a kol. (2000, 2002), jsou společnými trendy krajinných změn procesy:
(1) urban sprawl – nárůst rozlohy urbánních ploch; (2) deforestation – pokles rozlohy lesa; (3)
intenzifikace zemědělské výroby – nárůst rozlohy orné půdy, vinic, ovocných a zeleninových
plantáží, na jedné straně a na druhé straně neméně intenzivní (4) afforestation – nárůst rozlohy
lesa a (5) extenzifikace – pokles rozlohy intenzivně využívaných zemědělských ploch ve
prospěch luk, pastvin či lesa. V některých státech Evropy výrazněji vystupuje též (6) výstavba
vodních děl (Feranec a kol. 2007).
Z analýzy krajinného pokryvu Česka s využitím změnových databází CORINE LC 1990 –
2000 a 2000 – 2006 vycházejí jako nejvýznamnější čtyři z šesti zmiňovaných procesů:
Extenzifikace zemědělské výroby - hodnocena jako změna kategorie Orná půda (211) a
Vinice (221) na jiné třídy krajinného pokryvu s výjimkou urbánních, vodních a těžebních
ploch.
1. Sub/urbanizace - hodnocena jako nárůst kategorií Městská zástavba (111 a 112) a
Průmyslové a obchodní a dopravní oblasti (121, 122, 123, 124) na úkor jiných tříd.
2. Intenzifikace zemědělské výroby - hodnocena jako změna jakékoli třídy krajinného
pokryvu na kategorie Orná půda (211) a Vinice (221).
3. Zalesňování - hodnocena jako změna jakékoli třídy krajinného pokryvu s výjimkou
kategorie Nízký porost v lese (324) na kategorie Listnaté lesy (311), Jehličnaté lesy
(312), Smíšené lesy (313) a Nízký porost v lese (324).
Výsledky analýzy krajinného pokryvu v České republice podle změnových databází CORINE
Land Cover 1990 – 2000 a 2000 – 2006 ukázaly, že zásadní změny jsou způsobeny
následujícími procesy:
1. Extenzifikace zemědělské výroby - hodnocena jako změna kategorie Orná půda
(211) a Vinice (221) na jiné třídy krajinného pokryvu s výjimkou urbánních, vodních a
těžebních ploch.
2. Sub/urbanizace - hodnocena jako nárůst kategorií Městská zástavba (111 a 112) a
Průmyslové a obchodní a dopravní oblasti (121, 122, 123, 124) na úkor jiných tříd.
36
3. Intenzifikace zemědělské výroby - hodnocena jako změna jakékoli třídy krajinného
pokryvu na kategorie Orná půda (211) a Vinice (221).
4. Zalesňování - hodnocena jako změna jakékoli třídy krajinného pokryvu s výjimkou
kategorie Nízký porost v lese (324) na kategorie Listnaté lesy (311), Jehličnaté lesy
(312), Smíšené lesy (313) a Nízký porost v lese (324).
Počet tříd krajinného pokryvu
Mezi nejjednodušší indikátory změn struktury krajiny patří Počet tříd krajinného pokryvu.
Představuje pouze změnu počtu kategorií krajinného pokryvu, nevypovídá však nic o
konfiguraci plošek. Při analýze změn počtu tříd krajinného pokryvu (viz obr. 2.9. a 2.10.)
vyplývá, že se na poklesu nejvíce podílel proces extenzifikace zemědělské výroby, především
zatravňování orné půdy v ekonomicky nerentabilních podmínkách podhůří a vrchovin. Nárůst
počtu tříd krajinného pokryvu byl naproti tomu zaznamenán zejména ve středních polohách,
zvláště v zázemí velkých sídel, kde vlivem komerční i rezidenční sub/urbanizace, výstavby
dopravních sítí a další infrastruktury došlo ke zvýšení diverzity a fragmentace krajinného
pokryvu.
Počet plošek
Ukazatel Počet plošek představuje jednoduše změnu počtu plošek všech kategorií krajinného
pokryvu v rámci hodnoceného polygonu. Je tedy vhodný ke stanovení změn
mikrogeterogenity daného regionu. V období 1990 – 2000 došlo k poklesu počtu plošek
krajinného pokryvu opět především v podhorských a vrchovinných oblastech, rozptýleně se
však tento jev projevil i v nížinných a pahorkatinných polohách (viz obr. 2.11.). Proces
zvýšení mikroheterogenity krajinného pokryvu se naopak nejvýrazněji uplatnil ve středních
polohách Oderských vrchů, Nízkého Jeseníku a podhůří Orlických hor, Jeseníků, Beskyd a
Krkonoš, podobně i na Chebsku a ve Středních Čechách v Povltaví jižně od Prahy nebo
v nižších (pánevních) polohách jihozápadních Čech.
Po roce 2000 pokračuje na většině území České republiky mírný pokles počtu plošek;
výraznější poklesy jsou vázány na pohraniční převážně horské lokality (obr. 2.12.). Zajímavý
je nárůst počtu plošek krajinného pokryvu na Jižní Moravě, způsobený rozsáhlým zakládáním
nových vinic pod příslibem dotací z EU. V případě celkového hodnocení poklesu či nárůstu
mikroheterogenity krajiny však nelze stanovit jednoznačné závěry, stejné procesy změny land
cover (např. extenzifikace) zde vedly k protichůdným změnám heterogenity krajiny. Relativně
nejmenší změny v počtu plošek lze pozorovat v nejúrodnějších zemědělských oblastech.
3.2 Zhodnocení změn heterogenity krajiny
Změny heterogenity krajinného pokryvu jsou kvantifikovány pomocí několika jednoduchých
ukazatelů odděleně ve dvou časových obdobích. Protože k nejvýznamnějším změnám využití
území došlo v 90. letech, měnila se heterogenita krajinného pokryvu především v tomto
období. Plošný rozsah procesů diverzifikace, nebo naopak homogenizace krajiny je po roce
2000 tedy významně menší, je však třeba si uvědomit, že se odehrál v téměř polovičním
časovém intervalu.
37
Extenzifikace:
Absolutní nárůst:
2.931,6 km2 (1990 – 2000);
649,8 km2 (2000 – 2006)
Obr.2.1. Proces extenzifikace
zemědělské výroby mezi roky 1990
a 2000.
Obr.2.2. Proces extenzifikace
zemědělské výroby mezi roky 2000
a 2006
Suburbanizace:
Absolutní nárůst:
80,9 km2 (1990 – 2000);
50,1 km2 (2000 – 2006)
Obr.2.3. Proces sub/urbanizace
mezi roky 1990 a 2000.
Obr. 2.4. Proces sub/urbanizace
mezi roky 2000 a 2006.
38
Zalesňování:
Absolutní nárůst:
69,6 km2 (1990 – 2000);
46,1 km2 (2000 – 2006)
Obr.2.5. Proces zalesňování
mezi roky 1990 a 2000.
Obr.2.6. Proces zalesňování
mezi roky 2000 a 2006.
Intenzifikace zemědělské
výroby:
Absolutní nárůst:
100,4 km2 (1990 – 2000);
68,9 km2 (2000 – 2006)
Obr. 2.7. Proces intenzifikace
zemědělské výroby mezi roky 1990 a
2000.
Obr. 2.8. Proces intenzifikace
zemědělské výroby mezi roky
2000 a 2006.
Počet tříd krajinného
pokryvu
Počet plošek
Obr.2.9. Změny počtu tříd krajinného
pokryvu mezi roky 1990 a 2000.
Obr. 2.11. Změny počtu plošek
krajinného pokryvu mezi roky 1990 a
2000.
Obr. 2.10. Změny počtu tříd
krajinného pokryvu mezi roky 2000 a
2006.
Obr.2.12. Změny počtu plošek
krajinného pokryvu mezi roky 2000
a 2006.
39
Hustota okrajů
Na funkce krajiny má zásadní vliv také délka a charakter ekotonů či spíše okrajů jednotlivých
tříd krajinného pokryvu. Hodnocení změn jejich hustoty v polích pravidelné sítě tak vypovídá
o charakteru krajinotvorných procesů. Ty vedou na jedné straně k vyšší homogenizaci
krajinného pokryvu, linearizaci okrajů mezi třídami land cover a snižování složitosti tvarů
plošek, jiné procesy však naopak zvyšují míru fragmentace a vytvářejí nové hranice mezi
kategoriemi krajinné pokrývky. Procesy extenzifikace zemědělské výroby v marginálních
oblastech tak vedly v uplynulých 20 letech k poklesu hustoty ekotonů. Známé jsou příklady
zalesňování enkláv orné půdy či pastvin v jinak lesní krajině, podobně se jinde z původní
mozaiky lesních a travních ploch a orné půdy vytvořila masivním zatravňováním krajina
lesně-luční, resp. pastevní s naprostou převahou travních porostů. Tento proces homogenizace
nelze apriori hodnotit negativně, v naprosté většině případů umožnilo zabránit nepříznivým
dopadům vysokého stupně zornění vrchovinných a podhorských poloh. Ovšem na druhou
stranu došlo vlivem rozsáhlého zalesňování ke ztrátám cenných okrajových biotopů,
drobných ploch mezofilních luk a pastvin, které mají zásadní význam pro biodiverzitu
zejména vyšších rostlin, bezobratlých a drobných savců. Dopady zalesňování a zatravňování
na strukturu krajiny byly ovšem výrazně regionálně diferencované, proto např. v Pošumaví,
Slavkovském lese, Českém lese, Ralsku a na Českomoravské vrchovině vedly v dekádě 19902000 k poklesu hustoty délky ekotonů, zatímco např. v Oderských vrších, Drahanské
vrchovině či v Podkrkonoší způsobily nárůst délky okrajů mezi třídami krajinného pokryvu.
Po roce 2000 pokračuje trend snižování délky okrajů plošek výrazněji pouze v Nízkém
Jeseníku a Beskydech.
V případě procesů urbanizace, výstavby komunikací a vývoje umělých ploch vzniklých
těžbou se délka okrajů mezi kategoriemi land cover logicky zvyšuje, ať už zavedením
množství plošek nových tříd nebo nárostem podílu liniových prvků. Ve většině případů vedou
tyto procesy k nárůstu fragmentace krajiny, která je však opět prostorově odlišná. Zatímco
např. na bezprostředním okraji velkého sídla může znamenat suburbánní výstavba ztrátu
několika jiných tříd krajinného pokryvu a podstatné zkrácení délky ekotonů, stejný proces na
„zelené louce“ v širším zázemí téhož města vede naopak k heterogenizaci krajinného
pokryvu. V případě hledání závěrů pro krajinné plánování tak jde především o stanovení míry,
kdy ještě uvedené procesy vedou k akceptovatelným změnám heterogenity krajiny a kdy již
míra fragmentace překračuje únosnou mez.
Shannonův index diverzity
Změny celkové pestrosti krajinného pokryvu nejlépe vyjadřují komplexní indexy, z nichž
nejznámější je Shannonův index diverzity. Analýza změn jeho hodnot potvrzuje obdobný
závěr jako ve výše uvedených případech. Na většině území České republiky došlo za obě
sledovaná období k mírnému nárůstu diverzity, ovšem současně došlo v rozsáhlých oblastech
k podstatnému snížení heterogenity krajinného pokryvu. V některých oblastech podhůří a
vrchovin byl zaznamenán jak pokles tak i nárůst diverzity, podobně i v ostatních typech krajin
tyto jevy přímo sousedí. Protichůdné tendence vyplývají z charakteru určujících procesů, kdy
např. zalesnění louky může znamenat jak snížení diverzity, jednalo-li se o poslední zbytek
travních porostů v lesní krajině, stejně jako její zvýšení, pokud se tak stalo přirozenou sukcesí
na jinak bezlesých výsypkách.
Snížení diverzity postihlo nejvíce lesnaté horské oblasti, k nárůstu diverzity krajinného došlo
naopak v podhorských a vrchovinných až pahorkatinných oblastech s leso-polní krajinou.
Relativně beze změny opět zůstaly intenzivní úrodné zemědělské oblasti.
Shannonův index diverzity
Hustota okrajů
Obr. 2.15. Změny hustoty okrajů
plošek krajinného pokryvu mezi
roky 1990 a 2000.
Obr. 2.17. Změny diverzity
krajinného pokryvu mezi roky 1990
a 2000, vyjádřené pomocí
Shannonova indexu diverzity
Obr. 2.16. Změny hustoty okrajů
plošek krajinného pokryvu mezi
roky 2000 a 2006.
Obr. 2.18. Změny diverzity krajinného
pokryvu mezi roky 2000 a 2006,
vyjádřené pomocí Shannonova indexu
diverzity
3.3 Hodnocení krajinných funkcí
Hodnocení biodiverzity typů ekosystémů
Grafické vyjádření hodnot biodiverzity biotopů v hexagonální síti jasně odráží stupeň
antropogenní přeměny krajiny a rozložení vzácných stanovišť. Tradiční zemědělské oblasti,
urbanizované a těžební krajiny vykazují nejnižší hodnoty, naproti tomu přirozené alpínské i
přírodě blízké sekundární bezlesí, mokřady a rašeliniště, přirozené nížinné i horské lesy
reprezentují nejhodnotnější ekosystémy (obr. 2.19. až 2.21.).
41
Obr. 2.19. Ocenění biotopů
podle metodiky Seják et al.
2003 za rok 1990
Obr. 2.20. Ocenění biotopů
podle metodiky Seják et al.
2003 za rok 2000
Obr. 2.21. Ocenění biotopů
podle metodiky Seják et al.
2003 za rok 2006
42
Cílem vyjádření hodnot biotopů v hexagonální síti bylo zhodnocení změn mezi jednotlivými
časovými horizonty, zapříčiněné výše uvedenými změnami krajinného pokryvu. Výsledné
kartogramy dobře odráží hlavní procesy krajinných změn jako zatravňování, zalesňování či
suburbanizace, zároveň se zde však odráží i negativní změny způsobené plošně
nevýznamnými procesy přechodného odlesnění či intenzifikací zemědělské výroby.
V souladu s intenzitou změn krajinného pokryvu došlo k výraznému nárůstu hodnot biotopů
v 90. letech, po roce 2000 je pozitivní trend regionálně diferencován.
Obr. 2.22. Rozdíly v hodnotě
biotopů podle metodiky
Seják et al. 2003 mezi roky
1990 a 2000
O
Obr. 2.23. Rozdíly v hodnotě
biotopů podle metodiky
Seják et al. 2003 mezi roky
2000 a 2006
Změny heterogenity krajiny patří k základním atributům vývoje jejího využití. V uplynulých
desetiletích prošla česká krajina zásadními změnami, které se musely projevit i v její
struktuře. Analýza vybraných krajinných metrik za roky 1990, 2000 a 2006 ukázala, že
43
v krajině České republiky probíhají protichůdné procesy změn krajinné struktury. Na jedné
straně krajina podléhá homogenizaci a unifikaci, projevující se snižováním počtu tříd
krajinného pokryvu i zastoupených plošek, zkracováním délky okrajů mezi jednotlivými
kategoriemi land cover a celkovým snížením pestrosti krajinné struktury. Nejvíce se to týká
horských oblastí s vysokým podílem lesa, z nichž zmizelo dřívější horské zemědělství. Na
druhé straně v řadě oblastí pozorujeme i zvýšení krajinné diverzity, mimo jiné i vlivem
procesů suburbanizace. Z provedených analýz vyplývá, že na změnách krajinné heterogenity a
diverzity má zásadní podíl několik hlavních procesů, kterými jsou sub/urbanizace, výstavba
komerčních areálů a dopravní infrastruktury, zalesňování, zatravňování jako procesy
extenzifikace hospodářské činnosti a konečně intenzifikace zemědělské výroby. Podobně jako
jsou kvalitativně odlišné tyto řídící procesy, jsou protikladné i jejich dopady na diverzitu
krajinného pokryvu. Nelze jednoznačně prokázat, že zvyšování heterogenity krajiny je kladný
nebo negativní jev, vždy je třeba hodnotit, jaký kvalitativní proces k tomuto výsledku vedl.
Všechny uvedené procesy změn krajinného pokryvu a jeho heterogenity se projevují i
v charakteru krajinných funkcí. Z analýzy změn hodnot biotopů jasně vyplývají pozitivní
dopady rozsáhlé extenzifikace zemědělské výroby, především zatravňování a zalesňování
nerentabilní orné půdy. Zároveň se projevují i negativní dopady protichůdných procesů
intenzifikace zemědělské výroby či suburbanizace.
Cílem pokračujících prací je komplexní zhodnocení změn krajinného pokryvu, jeho
heterogenity a souvisejících změn hodnot biotopů, analýza vzájemných vazeb mezi těmito
procesy a nalezení vysvětlujících environmentálních i sociálně - geografických proměnných.
Kvantifikace ekosystémových funkcí a služeb skupin biotopů
Zařazení tříd Corine-LC (CLC) do funkčních skupin vychází z procentuálního zastoupení
192 typů biotopů Natura 2000-BVM v třídách CLC, proto byly nejprve do 21 funkčních
skupin zařazeny typy biotopů (Seják, Dejmal a kol. 2003). Při tomto kroku byl kladen důraz
na to, aby každý typ biotopu byl zařazen pouze do jedné funkční skupiny. Tam, kde to nebylo
možné, byly typy biotopů zařazeny do maximálně čtyř funkčních skupin. Podíl zastoupení
funkčních skupin v jednotlivých typech biotopů byl určen pomocí testovacích polygonů
využitých při upřesnění bodových hodnot BVM (viz kap. 2.4; Seják, Dejmal a kol. 2003).
V následujícím kroku pak bylo možné vypočítat hodnoty vybraných funkcí ekosystémů pro
jednotlivé třídy CLC (tab. 2.1), které vycházejí z procentuálního zastoupení typů biotopů
v těchto třídách CLC (příloha 2) a odhadnout peněžní hodnoty služeb typů ekosystémů. Na
základě mapového podkladu CLC (EEA, 2000), pak bylo možné zjistit rozložení jednotlivých
hodnot na území celé České republiky a také vypočítat rozlohu, kterou jednotlivé funkční
skupiny biotopů (použité pro výpočet peněžní hodnoty základních ekosystémových služeb)
v rámci České republiky zaujímají (kap. 2.2; tab. 2.3).
Také území tří regionální studií, horní části povodí Stropnice, Ralska a Třeboňska, bylo
zařazeno do hodnot ekosystémových služeb na základě mapového podkladu CLC z roku 2000
(EEA, 2000). Současně byla hodnota ekosystémových služeb vyjádřena na základě
kombinovaného mapování Natura 2000-BVM, na území, kde toto mapování proběhlo: celé
území regionální studie Stropnicka, jádrové území regionální studie Ralsko a mapový list ZM
1:10 000 23-33-23 (Stará Hlína), který se nachází přibližně uprostřed regionální studie
Třeboňsko (viz kap. 2.5).
44
Tab. 2.1. Hodnoty základních funkcí ekosystémů pro jednotlivé třídy Corine-LC (MVC malý vodní cyklus, PPs - protipovodňová služba).
Třídy CLC 2000
1.1.1. Městská
souvislá zástavba
1.1.2. Městská
nesouvislá zástavba
1.2.1. Průmyslové a
obchodní areály
1.2.2. Silniční a
železniční síť a
přilehlé prostory
1.2.3. Přístavní zóny
1.2.4. Letiště
1.3.1. Těžba hornin
1.3.2. Skládky
1.3.3. Staveniště
1.4.1. Plochy
městské zeleně
1.4.2. Zařízení pro
sport a rekreaci
2.1.1. Orná půda
mimo zavlaž. ploch
2.2.1. Vinice
2.2.2. Ovocné sady
a keře
2.3.1. Louky
2.4.2. Komplexní
systémy kultur a
parcel
2.4.3. Převážně
zeměd. území s
příměsí přiroz.
vegetace
3.1.1. Listnaté lesy
3.1.2. Jehličnaté
lesy
3.1.3. Smíšené lesy
3.2.1. Přírodní
pastviny
3.2.2. Slatiny a
vřesoviště,
křovinaté formace
3.2.4. Přechodová
stadia lesa a křovin
3.3.2. Holé skály
4.1.1. Vnitrozemské
bažiny
4.1.2. Rašeliniště
5.1.1. Vodní toky a
cesty
5.1.2. Vodní plochy
Klimatizač.
MVC
funkce
-2
[l.m
.rok-1]
[l.m-2.rok-1]
Produkce
biomasy
[kg.m-2.rok-1]
Produkce
O2
[kg.m-2.rok-1]
Biodiverzita
PPs
[body
-2
[l.m
.rok-1]
BVM.m-2]
153,05
60,61
0,18
0,19
2,39
7,9
365,43
206,30
0,88
0,94
10,22
51,1
179,36
71,53
0,26
0,28
2,95
12,2
302,37
130,05
0,65
0,69
8,23
22,0
323,52
388,60
232,30
444,38
231,63
199,17
196,76
106,71
288,88
76,85
0,74
0,91
0,33
1,10
0,50
0,79
0,97
0,36
1,17
0,53
8,27
11,94
13,40
7,87
7,12
16,0
56,6
5,3
30,5
7,3
475,55
302,89
1,21
1,29
19,27
83,7
389,55
202,64
0,83
0,88
18,77
43,5
322,58
104,30
0,92
0,98
11,18
12,5
439,06
220,21
0,96
1,02
15,25
3,3
437,36
217,76
0,96
1,02
14,15
9,0
486,40
263,86
1,17
1,25
20,79
87,1
415,74
206,11
0,99
1,06
14,08
22,1
462,61
270,75
1,13
1,21
21,51
92,5
634,07
519,84
1,65
1,76
39,99
250,4
507,19
397,64
1,45
1,55
26,18
106,8
538,35
420,44
1,46
1,56
28,48
148,9
520,10
291,38
1,19
1,27
33,02
97,2
576,23
392,98
1,49
1,59
52,99
191,2
480,66
301,66
1,24
1,32
23,51
100,1
473,94
316,85
1,18
1,26
39,79
83,4
672,49
515,86
1,77
1,89
33,47
313,8
728,71
598,01
1,91
2,04
53,29
535,5
566,52
452,80
1,55
1,66
23,14
28,4
597,08
491,69
1,66
1,77
18,67
16,7
45
Hodnoty základních ekosystémových funkcí byly na základě mapového podkladu Corine-LC
z roku 2000 převedeny na celé území České republiky. Nejvyšších hodnot všech základních
ekosystémových služeb dosahovala třída 412 Rašeliniště, která však na území ČR zaujímá
velmi nepatnou část (0,05 %). Vysoké hodnoty produkce jsou však silně ovlivněny velkým
procentuálním zastoupením jiných mokřadních biotopů v této třídě CLC. Nejnižší hodnoty
měla třída 111 Souvislá městská zástavba, což bylo dáno vysokým procentem zastoupení
zastavěných a zpevněných ploch (86% rozlohy třídy 111), jen v protipovodňové službě byla
nejnižší hodnota u třídy 221 Vinice. Nejvíce zastoupená třída na území ČR 211 Orná půda
mimo zavlažovaných ploch (41% rozlohy ČR) dosahovala podprůměrných hodnot a velmi
nízkou hodnotu měla ve službě podpory malého cyklu vody (104 l.m-2.rok-1). Oproti tomu
nadprůměrné hodnoty vykazovala druhá nejvíce zastoupená třída 312 Jehličnaté lesy, která je
na území ČR zastoupena 22 %. Mapy hodnot jednotlivých služeb ekosystémů pro celou ČR
v roce 2000 jsou na obr. 2.24 až 2.27.
Obr. 2.24. Klimatizační funkce typů biotopů na území ČR na základě mapového podkladu
Corine-LC z roku 2000.
46
Obr. 2.25. Mapa malého vodního cyklu, který je podporován typy biotopů na území ČR
vytvořená na základě mapového podkladu Corine-LC z roku 2000.
Obr. 2.26. Mapa roční produkce biomasy typů biotopů na území ČR vytvořená na základě
mapového podkladu Corine-LC z roku 2000.
47
Obr. 2.27. Mapa protipovodňové služby typů biotopů na území ČR vytvořená na základě
mapového podkladu Corine-LC z roku 2000.
Na základě převodních koeficientů (viz tab. 2.3) byly převedeny hodnoty ekosystémových
služeb (klimatizační služba, podpora malého vodního cyklu, produkce biomasy, tvorba
kyslíku, biodiverzita, protipovodňová služba) na peněžní hodnotu, vyjádřenou pro jednotlivé
třídy CLC (tab. 2.2) a současně byla vytvořena mapa ekosystémových služeb vyjádřená
v peněžní hodnotě (obr. 2.28). Jak už vyplývá z dílčích výsledků, nejvyšší souhrnnou peněžní
hodnotu ekosystémových služeb představuje třída 412 Rašeliniště, naopak nejnižší hodnota
ekosystémových služeb zahrnuje třída 111 Souvislá městská zástavba.
Tab. 2.2. Souhrnná hodnota ekosystémových služeb (klimatizační služba, podpora malého
vodního cyklu, produkce biomasy, tvorba kyslíku, biodiverzita, protipovodňová služba)
vyjádřená v peněžní hodnotě [Kč.m-2.rok-1] pro třídy Corine-LC.
Hodnota ekosystémových služeb
-2
-1
[Kč.m .rok ]
671
1950
806
Třídy Corine-LC
1.1.1. Městská souvislá zástavba
1.1.2. Městská nesouvislá zástavba
1.2.1. Průmyslové a obchodní areály
1468
1.2.2. Silniční a železniční síť a přilehlé prostory
1.2.3. Přístavní zóny
1.2.4. Letiště
1.3.1. Těžba hornin
1.3.2. Skládky
1.3.3. Staveniště
1.4.1. Plochy městské zeleně
1.4.2. Zařízení pro sport a rekreaci
2.1.1. Orná půda mimo zavlažovaných ploch
1758
2000
1087
2488
1061
2664
1993
1555
48
2.2.1. Vinice
2.2.2. Ovocné sady a keře
2.3.1. Louky
2.4.2. Komplexní systémy kultur a parcel
2.4.3. Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace
3.1.1. Listnaté lesy
3.1.2. Jehličnaté lesy
3.1.3. Smíšené lesy
3.2.1. Přírodní pastviny
3.2.2. Slatiny a vřesoviště,křovinaté formace
3.2.4. Přechodová stadia lesa a křovin
3.3.2. Holé skály
4.1.1. Vnitrozemské bažiny
4.1.2. Rašeliniště
5.1.1. Vodní toky a cesty
5.1.2. Vodní plochy
2229
2216
2565
2134
2507
3906
3118
3275
2749
3326
2689
2697
4002
4501
3857
3712
Obr. 2.28. Mapa souhrnných hodnot ekosystémových služeb (klimatizační služba, podpora
malého vodního cyklu, produkce biomasy, tvorba kyslíku, biodiverzita, protipovodňová
služba) vyjádřená v peněžní hodnotě [Kč.m-2.rok-1] na základě mapové vrstvy CLC z roku
2000.
2.2 Funkce porostů
Evapotranspirace (ET), proces přeměny sluneční energie do skupenského tepla vody, je
nejmohutnější proces přeměny sluneční energie na Zemi. Tento proces je velice dynamický,
závisí zejména na množství dostupné energie (sluneční záření a vlhkost vzduchu), na
druhovém složení a stavu porostu a pochopitelně na množství dostupné vody.
49
Evapotranspirací se chladí povrch, z něhož se voda odpařuje a energie se převádí ve formě
latentního (skrytého, skupenského) tepla na místa, kde vodní pára kondenzuje.
Evapotranspirace dosahuje výkonu až několika set W.m-2. Denní sumy ET dosahují běžně
několika litrů z m2. Denní maxima dosahují například 0,5kg.m-2, což odpovídá toku 350W.m-2
(skupenské teplo vody při teplotě 20 oC je 2,5MJ.kg-1, tedy 0,69 kWh).
Stanovit kvantitativně ET v prostoru a v čase, tedy stanovit průběh ET na plochách v průběhu
dne, je velmi obtížné a přístrojově náročné. Navíc, procesy přeměny změny skupenství a
vázání/uvolňování skupenského tepla nelze modelovat. Níže uvedená tabulka je pokusem
přiblížit, jak různé porosty a ekosystémy za optimálních podmínek přispívají ke klimatizaci
krajiny. Optimálními podmínkami se rozumí vyvinutý porost a dostatečné zásobení vodou.
Spolehlivou metodou relativního hodnocení výkonu ET (chlazení, klimatizace) je termovizní
snímek, který ukazuje rozložení teplot v určitém časovém okamžiku (viz Příloha 1). Ve
větším měřítku je využitelný satelitní snímek pořízený v teplotním spektru.
Vysoká ET se projevuje nižší teplotou povrchu. Velmi důležitou charakteristikou je, zda se
vypařená voda vrací zpět do povodí, zda obíhá v krátkém cyklu (uzavřeném) nebo v cyklu
dlouhém (otevřeném). Uzavřený cyklus se popisuje jako oběh nad kontinentem. Rozlišuje se
ještě tzv. mikrocyklus, kdy voda obíhá v daném ekosystému. Takový mikrocyklus je znám
z lesních porostů, kdy se voda odpařená během dne vrací zpět kondenzací v noci.
Zemědělské plodiny jsou šlechtěny na nízkou spotřebu vody. Porosty plodin jsou
monokulturami s jednoduchou vertikální strukturou. Ve slunných dnech se přehřívají, teplý
vzduch o poměrně nízké relativní vlhkosti stoupá vzhůru a voda se nevrací zpět.
Naše zemědělská krajina s poli o rozsáhlé výměře ztratila teplotní pestrost. Zatímco
v mozaikovité krajině se chladnější místa střídají s teplejšími podle velikosti výparu a
množství přítomné vody na tom kterém stanovišti, krajina s rozsáhlými monokulturami na
odvodněných plochách vykazuje mnohem homogennější rozmístění teplot. V mozaikovité
krajině je přítomno velké množství potenciálních míst vhodných pro kondenzaci vodní páry
(chladnější remízky, drobné mokřady a podobně). V krajině s rozsáhlými lány tato
kondenzační místa chybí a odpařená voda stoupá vzhůru do atmosféry a pokud nespadne zpět
ve formě konvektivních srážek, odchází z místa výparu se vzdušným prouděním. Pohyb vodní
páry je v podstatě nemožné detailně sledovat. Je však zřejmé, že pro snížení úniku vodní páry
z dané lokality je nutné zvýšit její prostorovou teplotní variabilitu a to jak v horizontálním, tak
ve vertikálním smyslu. Kromě geomorfologie a hydrologie území je z tohoto hlediska zásadní
také přítomnost a struktura zastoupené vegetace.
Následující tabulka (tab. 2.1.) představuje nástin funkcí a služeb různých ekosystémů. Jde o
ukázku přístupu, jak kvantifikovat zřejmé ekosystémové funkce a z nich plynoucí služby.
V některých případech jsme mohli vycházet z dat ověřených opakovaně v terénu (množství
nadzemní biomasy). Většinou jsou však k dispozici jen dílčí data.
Tabulka naznačuje, jaké služby lze očekávat od různých typů ekosystémů. Jejich skutečné
hodnoty je možné určit jen pro jednotlivé konkrétní případy. Popisujeme živé systémy a ty
lze jen s menším či větším zjednodušením popsat konstantami. Přesto, chceme-li ukázat řád
škod působených přeměnami přírodních území, musíme se takového zjednodušení dopustit při
vědomí relativnosti, proměnlivosti a neúplné uchopitelnosti živého systému. V tom je
základní smysl našeho systémového pokusu.
50
Tab. 2.3. Nástin funkcí a služeb různých funkčních skupin biotopů.
Funkční skupina biotopů
č.
typu
m2
*
ET *
Disip.
min
Etmax skup.
CC kg
suš
m
-2
O2 kg
kg suš
-2
-2
MVC
Klim. MVC min max
klim.
sl.
MVC
sl.
02 sl.
1134
962
421
8
4,8
867
717
294
10
3,4
1
75
4369
2224
1019
77
11,7
75
7811
4770
2890
45
PPs
RŽ
BD
m
19
1,78
600
400
600
500
19
500
5
19-59
2,17
800
550
750
650
41,4
500
1,05
60-90
3
33-63
1,12
600
250
350
300
48
1,39
60-90
3
13
1,48
500
200
400
300
13
m
MVC
BD
PPs
BD prod.
sl. biom. PPS Σ za FS
% sl.
% pl.
2529
1,38
0,86
1893
1,04
0,49
1
7702
4,2
3,3
33,0
2
15552
8,5
7,1
Vodní plochy
1
675010506
500
700
nehodnoc.
Ostatní mokřady
2
387220687
600
900
1,3
Extenzivně využívané mezofilní
louky a pastviny
3
2600740905
400
700
4
Intenzivně využívané mezofilní
louky a pastviny
400
600
5
4
5579425046
Degradované mezofilní louky,
pastviny a lada
5
4608661970
300
500
8
Suché uzavřené trávníky (TTP)
6
40093782
200
400
8
Suché mezernaté trávníky (TTP)
7
172361155
200
400
9
8
426487327
200
400
6
Křoviny mezofilní
9
1958802998
300
500
Křoviny mokřadní
10
16685204
500
Suché bory
11
297585489
Ostatní jehličnaté lesy
12
Jehličnaté lesy poškozené
1,67
1,67
1,59-2,03 2,03
1,39
<0,8
60-90
2
13
0,85
400
100
250
175
13
75
5162
2299
1371
37
15,7
2
8886
4,9
5,8
0,7
60-90
1
13-84
0,75
400
50
150
100
49
75
45
11
11
1
0,1
0
68
0,0
0,1
0,4
1
13-85
0,43
300
50
100
75
49
145
37
26
5
0,3
0
213
0,1
0,2
0,8
0,8
2
10-56
0,85
400
50
250
150
33
478
182
127
9
1,5
0
797
0,4
0,5
4
1,06
1,06
3
33
1,13
500
200
400
300
33
2742
1675
775
40
8,9
0
5241
2,9
2,5
700
2
1,16
1,16
4
33-56
1,24
600
400
550
475
45
28
23
7
0
0,1
0
58
0,0
0,0
200
400
5
3
40-61
0,96
400
150
300
225
50
333
191
100
9
1,1
0
634
0,3
0,4
6049852844
400
600
1,2,5
13
8222081514
300
500
3,5,6,8,9
Listnaté lesy
14
6635885444
600
800
1
Listnaté lesy degradované,
kulticenozy
15
1631924483
400
600
Lužní lesy
16
923810105
700
900
700
mimo
rozliš.
Křoviny suchomilné (xerotermní)
Soliterní stromy, aleje
17
Orná půda: biotopy obilovin a
okopanin
Orná půda: biotopy pícnin a trvalé
polní vegetace
Plocha bez vegetace
18
1276413502
300
1,12
600
0,9
600
1,56
60-90
4
36-43
1,66
500
300
500
400
40
75
8470
6897
3515
150
40,2
2
19074
10,4
7,7
1,25
30
3
19-20
1,33
400
200
400
300
20
30
9209
7030
3827
102
43,7
1
20213
11,1
10,4
1,79
250
4
38-72
1,91
700
500
700
600
55
250 13006 11347
4436
226
50,7
8
29074
15,9
8,4
5
1,28
200
3
19-25
1,37
500
250
450
350
22
200
2285
1628
783
22
8,9
2
4728
2,6
2,1
1
2,03
750
6
55-65
2,17
800
600
800
700
60
750
2069
1843
702
34
8,0
3
4660
2,5
1,2
1,43
100
25
1,52
500
200
400
300
25
100
1787
1091
679
20
7,8
1
3585
2,0
1,6
-
10
0,96
300
50
100
75
10
23189
5901
9275
171
106,0
0
38641
21,1
35,0
1,56
1,79
1,43
1,4,5,6,7,8
,9
0,52-0,9
0,9
27605433114
200
400
19
141178987
200
500
6,7,8
1,98
1,98
60-90
0
10
2,11
400
50
200
175
10
75
158
70
104
1
1,2
0
335
0,2
0,2
20
2938464117
1
200
9
0
0
0
0
0
0
100
0
50
25
0
0
823
209
0
0
0,0
0
1032
0,6
3,7
mimo
rozliš.
0
40-56
0,21
200
50
150
100
47
64
32
8
3
0,1
0
108
0,1
0,1
6227
4771
2123
96
24,3
3
13245
7,2
4,8
2672
1204
1000
21
11,4
0
4908
2,7
3,5
93072 55115
33493
1086
383
27
183175
100
100
Biotopy skalních stanovišť
113471077
100
300
Ostatní přírodní a přírodě blízké
biotopy**
21
3780091369
456
681,58
1,51
1,61
588,3
350,24
536
443
41
155
Ostatní více antropogenně
ovlivněné biotopy**
2787085625
242
442,42
0,96
1,02
342,4
98,89
204
152
12
27
Σ za ČR
0,2
78868767250
* 7-9 ET (l.m-2.rok) skupin pro ČR (zjednodušení reality), ale pro odhad národní hodnoty ekosystémových služeb nezbytné.
* * Typy biotopů, které v rozloze minimálně jedné třídy CLC měly míru zastoupení nižší než jedno procento, a proto nebyly zařazeny do funkčních skupin. Pro tyto biotopy byl vypočítán
vážený průměr z hodnot jednotlivých funkčních skupin: pro ostaní přírodní a přírodě blízké biotopy z funkčních skupin 1-3, 6-12,14,16,17,21; pro ostaní více antropogenně ovlivněné
biotopy z funkční skupin 4,5,13,15,18-20.
Služby typů ekosystémů:
CC kg suš m-2 = roční produkce biomasy (podle projektu Czech Carbo)
PPs = protipovodňová služba
RŽ = retence živin - ztráty, 0 = neutrální, 1 = mírné zadržení až nejvyšší
BD = bodová hodnota BVM
02kg.m-2 = produkce kyslíku = roční produkce x 1,0666
Klim. = klimatizační služba
MVC= malý vodní cyklus - voda, která se vrací do krajiny
51
Poznámky a vysvětlivky k tab. 2.3:
Kg biomasy (sušina) na m2: čistá roční produkce nadzemní a podzemní biomasy. Zásadní hodnota pro výpočet
a odvozování dalších funkcí. Vycházíme zejména z dat z projektu CzechCarbo (typy ekosystémů: 1, 2, 4,
6,8,9,10, 12, 14, 17,18,19). Z hodnot roční produkce biomasy odvozujeme produkci kyslíku z rovnice
fotosyntézy (6CO2 + 6H2O = C6H12O6 + 6O2). Poměr hmotnosti uvolněného kyslíku ku hmotnosti vytvořené
biomasy tvořené polysacharidy je c. 192/180. Změny poměru v případě tvorby tuků, bílkovin jsme neuvažovali.
Retence živin (RŽ): Množství zadržených živin závisí na množství vytvořené biomasy a zejména na vlhkosti
resp. provzdušnění půdy. V půdách s vysokou hladinou podzemní vody převládá akumulace organických látek
nad rozkladem. Živiny se v takové půdě hromadí – typickým příkladem jsou funkční rašeliniště. V říčních
nivách vznikaly tímto způsobem úrodné půdy s vysokým obsahem organických látek. Po odvodnění takových
půd převládne rozklad nad akumulací organických látek a z půd se živiny vyplavují. Pro retenci živin jsme
zvolili několik tříd podle očekávaného stupně zadržení živin. Retenci je možno částečně kvantifikovat, podle
množství živin ve vytvořené biomase. V takovém případě neuvažujeme konkrétní situaci případného odvodnění
a uvolňování živin z půdního profilu následkem mineralizace. Koncentrace v biomase z eutrofních biotopů bude
vyšší, koncentrace N, P, K, Ca a Mg v dřevinách bude nižší. Z empirie lze obsah živin a dalších prvků přepočítat
podle jejich obsahu ve vlhké louky. Tyto hodnoty je potřeba dále upřesňovat podle dostupných analytických dat
pro konkrétní typy ekosystémů. Hodnoty v závorce značí gramy prvku na kg sušiny: N (15), P (2), K (12), Ca
(2), Mg (1). Koncentrace prvků v půdě se vyznačují nižším podílem N,P a vyšším podílem vápníku (Pokorný a
kol. 2002). Neuvažujeme zadržení živin v půdě při záplavě.
Evapotranspirace (ET): Ekosystémy využívají sluneční energii k životním pochodům a vyrovnávají tak rozdíly
teplot mezi místy i v čase. Hlavními toky energie jsou: odraz slunečního záření, výpar vody rostlinami a z půdy
(evapotranspirace), zjevné teplo (turbulentní proudění ohřátého vzduchu), tok tepla do půdy, ohřev porostů,
fotosyntéza a dekompozice (rozklad organických látek). Tyto toky energie jsou dynamické a jejich velikost je
zpětnovazebně spojena s příkonem sluneční energie, dostupností vody, vlhkostí vzduchu, stavem porostu atd.
Právě poměr dvou nejmohutnějších a nejdynamičtějších toků (zjevné teplo a latentní teplo výparu vody) závisí
na dostupnosti vody a stavu vegetace. Toky zjevného tepla a evapotranspirace mohou dosahovat řádově hodnot
až stovek W.m-2. Fotosyntéza (tok energie do vytvářené biomasy) dosahuje hodnot jednotek W.m-2, tok energie
spojený s dekompozicí (exotermní) může být i několikrát vyšší nežli fotosyntéza. Tok energie do půdy je
nejvyšší do půdy vlhké (až 10% dopadajícího slunečního záření).
Evapotranspirace je nejdůležitějším procesem vyrovnávání teplot na Zemi v prostoru a v čase. Je to ovšem děj
nanejvýš dynamický spojený s přeměnou skupenství vody a vázáním/uvolňováním skupenského tepla. Procesy
transformace energie prostřednictvím vody a rostlin v závislosti na slunečním záření, vlhkosti vzduchu a
proudění vzduchu a stavu porostu nelze popsat matematickým modelem. Tyto zásadní děje ovlivňující klima se
nedostaly do závěrů Mezivládního panelu klimatické změny (IPCC 2007) a nejsou tudíž respektovány při
zásadních rozhodováních politiků.
Rozhodli jsme se zařadit evapotranspiraci jako jednu z ekosystémových funkcí a uvádíme pokus o kvantifikaci
této funkce jako ekosystémové služby. Jsme si plně vědomi, že jde o proces dynamický proměnlivý. Je to ovšem
proces nanejvýš významný a nelze je opomíjet pouze proto, že jej nedokážeme přesně kvantifikovat.
Klasifikujeme porosty podle celoročního výparu (evapotranspirace ET). Vysokou roční sumu výparu
považujeme za pozitivní – velký podíl slunečního záření se uplatňuje ve výparu vody, ve vyrovnávání teplot.
Vycházíme z vlastních měření (2B6023 NPV, Tokenelek), z prací z Botanického ústavu AVČR (Přibáň, Ondok
a další, Ryzskowski, Rejšková 2009 atd).
Uzavřený a otevřený oběh vody: Vysoké ET je schopen i kulturní porost. Ten roste ovšem na částečně
odvodněné půdě a brzo vodu vyčerpá, za několik bezsrážkových dnů bude ET nízká. Ze zavlažovaných oblastí
Austrálie je známo, že zavlažované porosty vykazují ET přes 10 mm za den, tedy velmi vysoké. Vodní pára
však z porostů a z krajiny zmizí v dlouhém/otevřeném cyklu, protože krajina okolo je vysušená a teplý a suchý
vzduch vodní páru odnáší a ta nekondenzuje zpět v krajině.
Gorškov, Makarjeva vysvětlují: téměř 100% vlhkost vzduchu těsně nad povrchem půdy a aerostatická rovnováha
díky teplotní inverzi v průběhu dne, zabraňují ztrátám půdní vlhkosti do atmosféry z lesních porostů. Nad
povrchem půdy je teplota nižší nežli ve vyšších patrech porostu, vzduch tedy neproudí vzhůru. Výdej vody do
atmosféry se děje převážně transpirací přes koruny stromů, výdej vody je tedy regulován živým organismem –
stromem – přes průduchy. Inverzi teplot v lesním porostu a vyšší teploty na povrchu půdy nežli na povrchu
porostu jsme zaznamenali termokamerou v letním dnu (viz příloha č. 1).
V řídkém lese a v otevřených ekosystémech, zejména v plodinách se teplotní inverze během dne nevytváří,
porost a povrch půdy jsou teplejší nežli vzduch nad nimi a vodní pára uniká.
V.G. Gorškov a A.M.Makarjeva dále vysvětlují funkci velkých lesních celků: roční úhrny srážek se zmenšují se
vzdáleností od moře méně u lesnatých celků nežli u bezlesých (savany). Na nezalesněných územích ubývá
srážek směrem od moře rychleji nežli na zalesněných. Na zalesněných dokonce někdy srážek směrem od moře
přibývá a to i na vzdálenosti několik set tisíc km. Tito autoři zformulovali koncept tzv. biologické pumpy – mezi
52
dvěma sousedícími regiony s rozdílným výparem a rozdílnou vlhkostí povrchu půdy vzniká horizontální tok
vlhkého vzduchu z oblasti se slabším výparem do oblasti s vyšším výparem. Tento pohyb proti vlhkostnímu
gradientu snižuje srážky v oblasti suché a zvyšuje srážky v oblasti vlhké.
Uvádíme:
Rozsah evapotranspirace v mm/rok (škály ET) a klimatizační službu jako střední hodnotu škály (odhadnutého
rozsahu roční ET). Malý vodní cyklus vyznačuje množství vody, které se vrací zpět do krajiny formou mlhy,
rosy a malých srážek. Uvádíme jak rozsah vody v malém vodním cyklu, tak střední hodnotu, ze které se počítá
klimatizační služba.
Klimatizační služba: Evapotranspirace zabraňuje zvyšování teploty na povrchu, ze kterého se voda vypařuje.
Skupenské teplo se z vodní páry uvolňuje na chladných místech, kde vodní pára kondenzuje zpět do kapalného
stavu a přitom otepluje prostředí. Proces oběhu vody, tedy její výpar a kondenzace představuje perfektní
klimatizační systém, jehož mediem je voda, která klimatizuje dvakrát: 1) chladí místa výparu, 2) ohřívá chladná
místa, kde kondenzuje. Abychom upozornili na význam tohoto procesu, vyjádřili jsme procesy výparu a
kondenzace v množství přeměňované energie a tuto energii vyjadřujeme v běžných (spíše výrobních než
prodejních) cenách. Neuvažujeme náklady spojené s transportem vody ani utopickou cenu, jakou by stála výroba
vegetace člověkem.
Protipovodňová služba: u této služby je vyjádřena schopnost jednotlivých ekosystémů absorbovat mimořádně
vysoké srážky, udržet vodu ve svém prostředí a převést ji do podzemních vod. Na základě pokusů Z. Válka
(Válek 1977) vyplynulo, že zdravý buk je schopen absorbovat až 250 mm/m2 hodinové srážky, aniž by voda
odtékala z jeho území. Naproti tomu smrk zachytí jen 5 mm/m2 a ostatní srážky odtékají po povrchu. U mokřadů
uvažujeme jejich schopnost zachytit povrchově až 500 litrů/m2. Konkrétní záchyt je samozřejmě podmíněn
geomorfologicky.
O významu vody a rostlin pro klima viz též: www.ourclimate.eu, www.enki.cz, ( Water, Vegetation and Climate
Change, Košice Protocol)
Ze shrnující tabulky hodnot služeb ekosystémů ČR lze zdůraznit zejména následující
skutečnosti. Především kvantifikovaných pět služeb nepokrývá zdaleka všechny služby, které
ekosystémy lidské společnosti poskytují. Množina těchto služeb je otevřená a zůstane
otevřenou i do budoucna. Z dalších služeb, které zůstávají ke kvantifikacím, můžeme
jmenovat např. podpůrnou službu tvorby půdy, záchyt prachových částic vegetací, zdravotní
službu, subjektivně vnímané kulturní a estetické služby přírody a krajiny atd. Přes nutnou
neúplnost kvantifikovaných pět služeb každoročně vytváří tok přínosů pro společnost, které
představují téměř padesátinásobek (49,3 násobek) v porovnání s ročním hrubým domácím
produktem ČR z roku 2008 (3706 mld. Kč).
53
2.3 Využití dat z DPZ pro funkční klasifikaci krajinných segmentů
Metoda hodnocení disipační schopnosti krajiny
Samostatné hodnocení teploty krajiny podává poměrně uspokojivé výsledky o jejím fungování.
Pro detailnější analýzu, či jako případné podklady pro krajinný management, jehož cílem je
obnova základních ekologických funkcí krajiny, je vhodné mít i doplňkové informace o
kvalitativních vlastnostech krajiny, jež tento teplotní obraz ovlivňují, tzn. i indikátory hodnotící
množství zelené biomasy a vlhkost.
Pro hodnocení fungování krajiny byla navržena metoda, která zohledňuje všechny tři základní
parametry – teplotu, zelenou biomasu a vlhkost krajinného pokryvu. Integrace těchto
parametrů se stala základem klasifikačního schématu, podle něhož lze krajinu hodnotit ve
vztahu k disipaci sluneční energie a jejímu fungování. Navržené klasifikační schéma poskytuje
údaje o faktorech, které disipaci ovlivňují. Význam spočívá především v analýze fungování
různých typů krajinného pokryvu s ohledem na jeho kvalitativní vlastnosti, což nelze získat
pouhým hodnocením teplotního obrazu.
Navržené klasifikační schéma pro hodnocení disipační schopnosti krajiny bylo definováno na
základě matice obrazů relativní teploty a indexu wetness-biomass. Krajina je rozdělena do
sedmi (popř. devíti) základních disipačních tříd. Použití tohoto klasifikačního schématu
umožňuje poměrně rychlou analýzu a diagnózu krajinných funkcí, velkých a zároveň
heterogenních územních celků. Vymezené disipační krajinné typy charakterizují krajinu
z hlediska toho, jakým způsobem v ní dochází k přeměně sluneční energie. Jednu stranu
klasifikačního schématu představuje typ krajiny s vysokým množstvím zelené biomasy a
vlhkosti, který je schopen většinu dopadajícího slunečního záření, přes evapotranspiraci,
transformovat do latentní složky tepla. V rámci fungování krajiny představuje tato kategorie
maximálně funkční krajinný typ, reprezentovaný víceméně lesními porosty. Druhá strana je
charakterizována krajinou s minimálním množstvím vegetace, s vysokým vodním deficitem a
převažující vlastní tepelnou složkou slunečního záření. Takovýto krajinný typ je nejméně
žádoucí, v závislosti na množství zelené biomasy je představován buď holými povrchy
(technogenní plochy a sídla) na jedné straně, ale v některých případech i zemědělsky
využívanými plochami.
Metoda je nástrojem typu „scene-wise“, jehož použití a dosažené výsledky jsou ovlivněny
konkrétním územím, které je analyzováno. Z tohoto důvodu je každé provedené hodnocení
„případové“, neboť je využíváno metody relativního škálování, které je odvozeno z
proporcionality tříd krajinného pokryvu, relativní teploty, vlhkosti i zelené biomasy. Výsledek
metody bude závislý na výběru analyzovaného území a jeho heterogenitě. Z hodnocení území
byly vyňaty vodní plochy.
Informace o relativní teplotě zájmového území byla vytvořena z kumulovaného histogramu
hodnot kanálu TM6 ekviareální metodou. Bylo vymezeno pět teplotních tříd (každá
obsahující cca 20 % pixelů), s označením plochy nejchladnější – chladné – středně teplé –
teplé – nejteplejší.
Z hlediska přeměny sluneční energie v latentní teplo není důležitý pouze obsah chlorofylu, ale
především množství vody, které je vázané v rostlinách a následovně využitelné při
evapotranspiraci (tzv. „zelená voda“). Navržený index wetness-biomass umožňuje detekovat
stavové parametry krajinného pokryvu, v závislosti na jeho fotosyntetické aktivitě (korelace
NDVI s množstvím chlorofylu) a vodním obsahu. Lze jej použít jako indikátor případného
vodního stresu vegetace. Zároveň však má i vypovídací schopnost o množství zelené biomasy
v dané lokalitě. Součtový index wetness-biomass, pro indikaci vlhkostního stavu krajiny byl
54
vypočten podle níže uvedeného vztahu, tj. jako součet indexu NDVI a komponenty Wetness,
z transformace Tasseled Cap.
WB = NDVI + WETNESS
WETNESS = 0,1509 TM1 + 0,1793 TM2 + 0,3299 TM3 + 0,3406 TM4-0,7112 TM5-0,4572 TM7
NDVI = (TM4 – TM3) / (TM4 + TM3)
Pozn. Hodnoty platí pro Landsat 5
Komponenta Wetness byla však nejdříve přepočtena (funkcí linear stretch) do intervalu (-1, 1).
Ve výsledku nízké hodnoty indexu) indikují plochy s nízkým obsahem chlorofylu i vlhkosti
(řídká, suchá vegetace či holé suché povrchy) a naopak. Obraz byl opět překlasifikován do pěti
kategorií tématického obrazu, a to ekviareální metodou kumulovaného histogramu.
V následujícím kroku byla provedena krosklasifikační maticová analýza. Matice je tvořena
pěti kategoriemi indexu wetness-biomass WB a pěti kategoriemi relativní teploty krajiny, s
výsledným počtem 25 tříd (obr. 2.29). Pro účely snadnější interpretace výsledku bylo těchto
25 tříd sloučeno do sedmi, které mají vypovídací schopnost o teplotně – vlhkostním stavu
krajiny a její disipační schopnosti. Byly tak zohledněny všechny tři základní a rozhodující
parametry - vlhkost, množství zelené biomasy a relativní teplota povrchu.
Normalized Difference
Vegetation Index
(NDVI), korelace
s obsahem chlorofylu
+
WETNESS – korelace
s vodním obsahem
=
5 kategorií indexu
wetness-biomass
2
3
4
5
relativní teplota krajinného pokryvu
min
max
Krosklasifikační analýza
5
6
5 kategorií RELATIVNÍ
POVRCHOVÉ
TEPLOTY
7
4
2
3
1
1
1
max.
2
3
4
obsah chlorofylu a vlhkosti
5
min.
Obr. 2.29. Schéma postupu, podle něhož byla sestavena metoda hodnocení disipační
schopnosti krajiny.
Kategorie 1 zahrnuje lokality v krajině s hustou vegetací (vysokým množstvím zelené
biomasy), vysokým vodním obsahem a nízkou teplotou. Tato místa lze považovat za
kondenzační jednotky v krajině, jež jsou schopny vyrovnávat lokální i časové tepelné rozdíly,
zadržovat vodu a přes evapotranspiraci účinně disipovat sluneční energii. Ve většině případů
se jedná o listnaté, případně i jehličnaté lesní porosty, vlhké louky, mokřady a rašeliniště, ve
vrcholných fázích vegetačního období i o trvalé travní porosty, či rozptýlenou zeleň.
Kategorie 2 je pozitivním přechodným typem. Je charakterizována středním podílem zelené
biomasy a vlhkosti a nízkou teplotou, bez výraznějšího ovlivnění fenologickou fází. Ve
většině případů se jedná o jehličnaté lesní porosty, u nichž se příliš neprojevuje teplotněvlhkostní stres. Do této kategorie lze rovněž zařadit trvalé travní porosty, rozptýlenou zeleň
(přechodová společenstva les – trvalé travní porosty), rašeliniště a mokřady.
Kategorii 3 lze považovat za relativně funkční krajinný typ, který se rovněž podílí na
udržování nízké teploty. Odlišnost oproti předchozímu typu spočívá v nízkém množství
55
zelené biomasy, nižšímu vláhovému obsahu až vodnímu stresu (nemusí být pravidlem). I přes
to dokáže v krajině fungovat jako účinná kondenzační jednotka. Jedná se o menšinový typ, do
kterého lze zařadit různé typy krajinného pokryvu s ohledem na jejich kvalitativní
charakteristiky - např. listnaté porosty, křovinná společenstva v raných fázích vegetačního
období, velmi vlhké povrchy s minimálním množstvím vegetace, lesy pod vlivem stresových
faktorů apod.
Kategorie 4 je přechodným typem, který není příliš ovlivněn stavovými parametry
(biomasou, vlhkostí). Zahrnuje následující typové kombinace – buď se jedná o lokality:
• se střední kategorií teploty a nízkým podílem zelené biomasy, případně i vlhkosti (např.
některé téměř holé povrchy, zemědělské plodiny pod působením vláhového stresu)
• se střední kategorií teploty a vyšším podílem zelené biomasy i vlhkosti (lesní i trvalé
travní porosty, zemědělské plodiny)
Kategorie 5 sice zahrnuje lokality charakterizované vysokým podílem zelené biomasy i
vlhkostí, avšak zároveň s vysokými hodnotami povrchové teploty. Tuto kategorii tedy nelze
počítat mezi funkční krajinné typy, neboť nesplňuje požadavky disipačního poměru tepla a
latentního tepla. Stejně jako v případě kategorie 3 se jedná spíše o menšinový typ, který lze
přiřadit zejména zemědělsky využívanému území. Podíl této kategorie v krajině je ovlivněn
fenologickou fází – nejvyšší zastoupení má ve vrcholné části vegetačního období. S poklesem
zelené biomasy směrem k jeho konci, se její zastoupení snižuje.
Kategorie 6 je negativním přechodným typem, s vysokou teplotou. Od předchozí kategorie se
liší pouze středním podílem zelené biomasy a vlhkosti. Je zastoupena ve většině případů
nelesní vegetací, především zemědělsky využívanými plochami, rovněž charakterizuje
poškozené lesní porosty.
Kategorie 7 představuje nejméně žádoucí typ. Jedná se většinou o lokality bez funkčního
vegetačního pokryvu (buď, se silným vláhovým deficitem, většinou velmi intenzivně
hospodářsky využívané. Tyto plochy přispívají k otevřenosti vodního cyklu, intenzita
evapotranspirace je velmi nízká. Z hlediska disipace sluneční energie to znamená růst podílu
vlastní tepelné složky na úkor latentního tepla. Toto vede ke zvýšení teploty krajiny a
tepelných výkyvů a zároveň k rychlejšímu odnosu i rozkladu látek. Jejich podíl v krajině by
měl být v ideálním případě co nejnižší, s nejmenší rozlohou.
Pro regionální studie bylo využito i modifikované detailnější klasifikační schéma pro 9
kategorií - kategorie 4 byla rozdělena na tři (obr. 2.30).
Disipační kategorie krajiny vymezené na základě krosklasifikační analýzy relativní teploty a
indexu wetness-biomass
Kategorie 1
Hustá vegetace (vysokým množstvím zelené biomasy), vysokým vodním obsahem a
nízkou teplotou. Kondenzační jednotky v krajině, vyrovnávající lokální i časové
tepelné rozdíly, jsou schopny zadržovat vodu a přes evapotranspiraci účinně
disipovat sluneční energii. Např. lesní porosty, mokřady
Kategorie 2
Pozitivní přechodný typ. Střední podíl zelené biomasy a vlhkosti, nízká teplota. Např.
jehličnaté lesní porosty.
Kategorie 3
Nízká teplota, nízké množství zelené biomasy a nižší vláhový obsah (nemusí být
pravidlem). např. rákosiny, listnaté porosty, křovinná společenstva v ranných fázích
vegetačního období, poškozené lesní porosty
56
Kategorie 4
Střední kategorie teploty, vysoké množství biomasy i vlhkosti např. (lesy v srpnovém
termínu v přehřáté krajině), zemědělské plochy, TTP na mezofilních stanovištích
extenzivně využívané
Kategorie 5
Střední kategorie teploty, střední biomasa i vlhkost např. jehličnaté lesy
s nedostatkem vody, TTP na mezofilních stanovištích – intenzivně využívané
Kategorie 6
Střední kategorie teploty, střední biomasa , nízká vlhkost např. Keřový porost na
sušších stanovištích
Kategorie 7
Vysoká teplota s vysokým podílem zelené biomasy i vlhkosti. Příkladem jsou
zejména intenzivně zemědělsky využívaná území
Kategorie 8
Negativní přechodný typ se středním podílem zelené biomasy a vlhkosti a vysokou
teplotou. Především zemědělské plodiny.
Kategorie 9
Lokality bez funkčního vegetačního pokryvu, se silným vláhovým deficitem, Tyto
plochy přispívají k otevřenosti vodního cyklu, intenzita evapotranspirace je velmi
nízká. Z hlediska disipace sluneční energie to znamená růst podílu vlastní tepelné
složky na úkor latentního tepla. Plochy bez vegetace, či s uschlou vegetací (strniště,
posekaná louka s uschlou travou)
Normalized Difference
Vegetation Index (NDVI),
korelace s obsahem
chlorofylu
+
WETNESS – korelace
s vodním obsahem
5 kategorií indexu
wetness-biomass
=
7
8
9
4
5
6
1
2
3
5 kategorií RELATIVNÍ
POVRCHOVÉ
TEPLOTY
5
1
2
3
4
Min. relativní teplota krajinného pokryvu
max.
Krosklasifikační analýza
1
2
3
4
5
max. wetness-biomass index
min.
Obr. 2.30. Schéma modifikovaného postupu ( 9 kategorií), podle něhož byla sestavena metoda hodnocení
disipační schopnosti krajiny.
získání výchozího souhrnného pohledu na stav antropogenizace určitého území lze využít
multispektrální data ze zpracování satelitních snímků. Antropogenizací se rozumí snížení
účinnosti záchytu sluneční energie odstraňováním přirozené vegetace za účelem lidských
potřeb a v tržních ekonomikách také za účelem dosahování osobního prospěchu ze spekulace
s územím. Značnou míru antropogenizace území České republiky můžeme dokumentovat na
příkladu intenzívně využívaného regionu severních Čech, a to v porovnání s územím jižního
Saska, kde se podařilo zachovat mnohem lepší účinnost klimatizační a vodo- a živinověretenční služby ekosystémů. První snímek (obr. 2.26) ukazuje krajinný pokryv tohoto regionu
11.8.2004 (Hesslerová 2008).
57
Na obr. 2.31. vidíme průměrné teploty povrchů s vegetací a bez vegetace. Jak ze spektrálního
snímku vyplývá, biotopy s kvalitní vegetací a dostatkem vody dokáží za slunného letního dne
snižovat teploty povrchu až o 20 stupňů.
Zároveň je ze snímku vidět, že severozápad České republiky je územím s vysokým narušením
regulačně klimatizační služby ekosystémů i služby udržení vody a živin v krajině,
způsobeným povrchovými těžbami hnědého uhlí, antropogenními přeměnami povrchů na
výsypkách, vysokou mírou zástavby území, ale i odvodněnými zemědělskými půdami.
Ve všech těchto případech ploch bez vegetace či s vegetací bez dostatku vody je účinnost
záchytu sluneční energie velmi nízká, což zvyšuje nárůst teplotních výkyvů i průměrných
teplot v modelovém regionu a navíc způsobuje nevratné a výrazně zvýšené odnosy živin
z tohoto území a ztráty vody rozvrácením krátkých vodních cyklů (Ripl 2003).
Na následujícím snímku (obr. 2.32) je studované území rozděleno do 7 kategorií krajiny,
podle své povrchové teploty, množství biomasy a vlhkosti (Hesslerová 2008).
Chemnitz
Ústí nad Labem
Not classified
Bare grounds
Non-forest vegetation
Forest
Vody
Obr. 2.31. Krajinný pokryv Mostecké pánve, Krušných
hor a přilehlé části jižního Saska. Družicová data
z Landsat TM, ze dne 11.8.2004 (Hesslerová 2008).
58
[ °C ]
Obr. 2.32. Průměrná povrchová teplota Mostecké pánve, Krušných hor a přilehlé části
jižního Saska. Družicová data z Landsat TM, ze dne 11.8.2004 (Hesslerová 2008).
Obr.2.33. Kategorizace krajiny podle schopnosti disipace sluneční energie na základě
družicových dat z Landsat TM, ze dne 11.8.2004 (Hesslerová 2008).
Kat. 1 – lokality s nízkou teplotou, s vysokým množstvím zelené biomasy a vysokým obsahem vody; 2 – lokality
s nízkou teplotou, s nízkým množstvím zelené biomasy a nižším obsahem vody; 3 – lokality se střední úrovní
teploty, s nízkým či vyšším podílem zelené biomasy, případně i vlhkosti; 4 - lokality s vysokou teplotou, i když s
vysokým množstvím zelené biomasy a vysokým obsahem vody; 5 - lokality s vysokou teplotou, bez funkčního
vegetačního pokryvu; 6 - lokality s nízkou teplotou, se středním podílem zelené biomasy a vlhkosti; 7 - lokality s
vysokou teplotou, se středním podílem zelené biomasy a vlhkosti.
59
2.3.2 Závislost kategorií disipace sluneční energie na reliéfu a půdních poměrech
Cílem této analýzy bylo zjistit, zda třídy disipace stanovené na základě analýzy dat dálkového
průzkumu Země (Hesslerová 2008) odrážejí krajinný pokryv, či zda se i v rámci stejných
kategorií krajinného pokryvu vyskytují rozdíly ve schopnosti disipace sluneční energie, a
pokusit se případně identifikovat, zda jsou tyto rozdíly dány reliéfovými a/nebo půdními
poměry.
Metody
Klasifikace krajinného pokryvu v modelovém území byla přejata z databáze CORINE Land
Cover. Z této databáze byly vybrány pouze 4 nejzastoupenější třídy krajinného pokryvu
v modelovém území: jehličnatý les, listnatý les, orná půda a louky včetně pastvin. Ve
vybraných třídách krajinného pokryvu byla provedena prostorová analýza a zjištěna
heterogenita kategorií disipace, reliéfových charakteristik a půdních poměrů.
Kategorie disipace byly převzaty z práce Hesslerové (2008), reliéfové charakteristiky byly
odvozeny z digitálního modelu reliéfu o rozlišení 100 m a půdní poměry byly
charakterizovány podle půdní mapy 1:200 000 (Němeček a Kozák 2003).
Z modelu reliéfu byl vytvořen rastr expozice (všesměrná, S, J, V, Z, SV, SZ, JV, JZ) a
reklasifikovaný rastr nadmořských výšek (v intervalu 100 m). Všechny podklady byly
převedeny do vektorové podoby a vzájemně překryty. Překryvem vrstev vznikly relativně
homogenní jednotky stejných reliéfových a půdních charakteristik, náležejících do stejných
tříd krajinného pokryvu a stejných tříd disipace sluneční energie. Takto vytvořené podklady
byly dále analyzovány.
Data byla analyzována pomocí multinomiální regrese. Závislou proměnnou byla kategorie
disipace. Jako vysvětlující proměnné byly použity kategoriální proměnné – expozice, půdní
typ a kvantitativní proměnné – nadmořská výška. Multinomiální regrese využívá vždy jednu
z kategorií jako srovnávací. V těchto modelech byla jako srovnávací kategorii zvolena vždy ta
nejhorší kategorii disipace, které je v dané třídě krajinného pokryvu dosaženo a zároveň je
dostatečně četná. Z toho důvodu není poslední kategorie zahrnuta ve výsledcích, neboť se
nechá odvodit z ostatních.
Kladná hodnota Estimate značí, že daná proměnná má pozitivní vliv, tzn. zvyšuje
pravděpodobnost zařazení do dané kategorie. Negativní hodnota tuto pravděpodobnost
snižuje. Intercept je prvním členem v regresní rovnici. Je to hodnota, které nabývá Y při
nulových faktorech. Wald Stat. je testové kritérium, obdobně jako F statistika, na jejímž
základě se počítá P hodnota. Testuje průkaznost regresního koeficientu: W = b * 1/Var(b) * b.
Analýza plošného zastoupení kategorií disipace sluneční energie
Podíl plošného zastoupení kategorií disipace sluneční energie mimo kategorie 0
v severozápadních Čechách v hlavních třídách krajinného pokryvu podle mapování Corine
LC je vyjádřen pro jehličnaté a smíšené lesy, louky a pastviny a ornou půdu na obr. 2.34 až
2.37. Kódy kategorií disipace jsou uvedeny dle Hesslerové (2008).
60
Podíl kategorií disipace v jehličnatých lesích v %
0.4
0.8
7.6
15.7
0.5
1.6
1(A)
2(B)
3(C)
4(D)
73.4
5(E)
6(F)
7(G)
Obr. 2.34. Zastoupení kategorií disipace sluneční energie v jehličnatých lesích.
Podíl kategorií disipace v listnatých lesích v %
17.5
2.9
0.3
1.4 2.5
2.5
c
1(A)
2(B)
3(C)
4(D)
5(E)
72.9
6(F)
7(G)
Obr. 2.35. Zastoupení kategorií disipace sluneční energie v listnatých lesích.
Podíl kategorií disipace luk a pastvin v %
33.3
2.1
7.9
1(A)
2(B)
27.4
3(C)
12.8
1.8
4(D)
5(E)
14.6
6(F)
7(G)
Obr. 2.36. Zastoupení kategorií disipace sluneční energie na loukách a pastvinách.
61
Podíl kategorií disipace orné půdy v %
77.6
1(A)
2(B)
3(C)
3.2
10.0
0.6
0.7
7.5
0.4
4(D)
5(E)
6(F)
7(G)
Obr. 2.37. Zastoupení kategorií disipace sluneční energie na orné půdě.
Analýza četnosti reliéfově a pedologicky homogenních jednotek dle příslušnosti k dané
třídě krajinného pokryvu a třídě disipace
Jednotlivé vybrané kategorie krajinného pokryvu vykazovaly rozdílnou heterogenitu
v příslušnosti k disipačním kategoriím. Zatímco jehličnatý a listnatý les náležel v naprosté
většině do jedné či dvou kategorií disipace, bez ohledu na variabilitu reliéfových a půdních
charakteristik, orná půda a trvalé travní porosty vykazovaly vyšší heterogenitu disipace (viz.
Tab. 2.4).
Tab. 2.4. Počet polygonů nejvíce zastoupených tříd krajinného pokryvu, patřících do
jednotlivých kategorií disipace sluneční energie.
Vysvětlivky:
211
231
311
312
313
Orná půda mimo zavlažovaných ploch (Non-irrigated arable land)
Louky (Pastures).
Listnaté lesy (Broad-leaved forest)
Jehličnaté lesy (Coniferous forest)
Smíšené lesy (Mixed forest)
Pro jednotlivé kategorie krajinného pokryvu byly vybrány jen nejčetnější disipační kategorie a
analyzována závislost na reliéfových a půdních charakteristikách.
62
Analýza závislosti kategorií disipace jednotlivých tříd krajinného pokryvu na
reliéfových a půdních charakteristikách
a) Analýza orné půdy
Orná půda se nacházela nejčastěji v kategoriích disipace C, D, E, G (3, 4, 5, 7 – dle kódování
Heslerové, 2008). Příslušnost orné půdy k dané třídě disipace byla průkazně závislá na
nadmořské výšce a expozici. Závislost na půdních poměrech se nepodařilo prokázat. Vyšší
pravděpodobnost příslušnosti orné půdy do kategorie disipace C, oproti kategorii G, pozitivně
ovlivňovala vyšší nadmořská výška a Z a SZ expozice (tab. 2.5).
Tab. 2.5. Výsledky multinomiální regrese závislosti kategorií disipace sluneční energie na
reliéfových a půdních charakteristikách na orné půdě.
GRID_TXT - Test of all effects (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Degr. of
Wald
p
Effect
Freedom
Stat.
Intercept
3 1252.090 0.000000
Nadmor_vys
3 619.310 0.000000
Aspect
24 118.483 0.000000
GRID_TXT - Parameter estimates (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Level of
Level of Column Estimate Standard
Wald
p
Effect
Effect
Response
Error
Stat.
Intercept 1
C
1 -3.22531 0.349588 85.1195 0.000000
Nadmor_vys
C
2 0.01330 0.001055 158.8993 0.000000
Aspect
North
C
3 0.41920 0.215268
3.7921 0.051495
Aspect
Northeast
C
4 0.18385 0.198942
0.8541 0.355409
Aspect
Northwest
C
5 0.73191 0.259415
7.9603 0.004782
Aspect
Southeast
C
6 -0.35678 0.221773
2.5881 0.107670
Aspect
East
C
7 -0.50753 0.205782
6.0829 0.013650
Aspect
Southwest
C
8 -0.75698 0.235629 10.3209 0.001315
Aspect
West
C
9 1.17794 0.429664
7.5160 0.006115
Aspect
South
C
10 -1.04276 0.206899 25.4009 0.000000
Intercept 2
D
11 0.40503 0.448598
0.8152 0.366591
Nadmor_vys
D
12 -0.00238 0.001486
2.5732 0.108684
Aspect
North
D
13 -0.60463 0.340040
3.1617 0.075386
Aspect
Northeast
D
14 0.04557 0.262947
0.0300 0.862400
Aspect
Northwest
D
15 0.16142 0.346841
0.2166 0.641647
Aspect
Southeast
D
16 0.17990 0.277654
0.4198 0.517038
Aspect
East
D
17 -0.46911 0.288159
2.6503 0.103532
Aspect
Southwest
D
18 -0.54146 0.329877
2.6942 0.100715
Aspect
West
D
19 0.85482 0.508212
2.8292 0.092565
Aspect
South
D
20 -0.38211 0.263308
2.1060 0.146724
Intercept 3
E
21 3.64881 0.289837 158.4872 0.000000
Nadmor_vys
E
22 -0.00066 0.000927
0.5038 0.477814
Aspect
North
E
23 -0.00745 0.194840
0.0015 0.969497
Aspect
Northeast
E
24 -0.12991 0.179009
0.5266 0.468020
Aspect
Northwest
E
25 0.22385 0.241012
0.8626 0.353001
Aspect
Southeast
E
26 0.05151 0.192826
0.0714 0.789352
Aspect
East
E
27 -0.46939 0.174328
7.2499 0.007091
Aspect
Southwest
E
28 -0.24642 0.192858
1.6325 0.201353
Aspect
West
E
29 0.99860 0.407015
6.0195 0.014149
Aspect
South
E
30 -0.52667 0.164149 10.2943 0.001334
Scale
1.00000 0.000000
63
b) Analýza trvalých travních porostů (louky, pastviny)
Trvalé travní porosty se nacházely nejčastěji v kategoriích A, C, E, F, G (1, 3, 5, 6, 7 – dle
kódování Heslerové, 2008). Příslušnost trvalých travních porostů k dané třídě disipace byla
též průkazně závislá na nadmořské výšce a expozici. Závislost na půdních poměrech se
nepodařilo prokázat. Vyšší pravděpodobnost příslušnosti travních porostů do kategorie
disipace A (1 dle Heslerová 2008), oproti kategorii G, pozitivně ovlivnila vyšší nadmořská
výška a Z expozice. JZ, V a JV expozice snižují pravděpodobnost příslušnosti trvalých
travních porostů do kategorie disipace A (tab. 2.6).
Tab. 2.6. Výsledky multinomiální regrese závislosti kategorií disipace sluneční energie na
reliéfových a půdních charakteristikách v trvalých travních porostech.
GRID_TXT - Test of all effects (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Degr. of
Wald
p
Freedom
Stat.
Effect
Intercept
4 756.2976 0.000000
Nadmor_vys
4 677.5919 0.000000
Aspect
28 109.9984 0.000000
Effect
Intercept 1
Nadmor_vys
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Intercept 2
Nadmor_vys
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Intercept 3
Nadmor_vys
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Intercept 4
Nadmor_vys
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Aspect
Scale
GRID_TXT - Parameter estimates (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Level of
Level of Column Estimate Standard
Effect
Response
Error
A
1 -5.6075 0.470782
A
2
0.0127 0.000863
West
A
3
1.1152 0.508569
Southwest
A
4 -1.0856 0.316914
East
A
5 -1.4280 0.317199
Southeast
A
6 -1.1342 0.259288
Northwest
A
7
0.8511 0.455610
Northeast
A
8
0.5188 0.333795
South
A
9 -0.4066 0.318763
C
10 -0.5537 0.358700
C
11
0.0056 0.000749
West
C
12
0.5015 0.480767
Southwest
C
13 -1.1005 0.284461
East
C
14 -0.8887 0.277053
Southeast
C
15 -0.7889 0.231642
Northwest
C
16
0.4117 0.434969
Northeast
C
17
0.4044 0.311117
South
C
18 -0.1256 0.285368
E
19
3.1248 0.341015
E
20 -0.0019 0.000742
West
E
21
0.4206 0.469196
Southwest
E
22 -0.6197 0.265213
East
E
23 -0.3228 0.264062
Southeast
E
24 -0.5537 0.222963
Northwest
E
25 -0.0645 0.431284
Northeast
E
26
0.2598 0.307250
South
E
27 -0.0379 0.275513
F
28 -14.5431 1.154677
F
29
0.0221 0.001530
West
F
30
1.6873 0.577730
Southwest
F
31 -0.8344 0.391878
East
F
32 -1.7227 0.445786
Southeast
F
33 -1.1624 0.344336
Northwest
F
34
1.0463 0.503720
Northeast
F
35
0.2931 0.463461
South
F
36 -1.2947 0.488515
1.0000 0.000000
64
Wald
Stat.
141.8732
217.0606
4.8083
11.7352
20.2667
19.1350
3.4893
2.4153
1.6267
2.3828
55.0237
1.0880
14.9668
10.2894
11.5980
0.8958
1.6894
0.1936
83.9648
6.3175
0.8038
5.4591
1.4940
6.1681
0.0224
0.7152
0.0190
158.6317
209.3136
8.5301
4.5341
14.9334
11.3967
4.3144
0.4000
7.0235
p
0.000000
0.000000
0.028323
0.000613
0.000007
0.000012
0.061768
0.120152
0.202156
0.122678
0.000000
0.296912
0.000109
0.001338
0.000660
0.343901
0.193680
0.659953
0.000000
0.011955
0.369971
0.019466
0.221595
0.013007
0.881065
0.397726
0.890482
0.000000
0.000000
0.003493
0.033226
0.000111
0.000736
0.037792
0.527091
0.008044
c) Analýza listnatého lesa
Listnaté lesy se nejčastěji nacházely pouze ve dvou třídách disipace A, C (1, 3 – dle kódování
Hesslerové 2008). Příslušnost listnatého lesa k dané třídě disipace byla průkazně závislá na
nadmořské výšce a expozici. Závislost na půdních poměrech se opět nepodařilo prokázat.
Vyšší nadmořská výška zvýšila pravděpodobnost příslušnosti listnatého lesa do A kategorie
disipace; JZ a JV expozice tuto pravděpodobnost naopak snížila (tab.2.5).
Tab.2.7. Výsledky multinomiální regrese závislosti kategorií disipace sluneční energie na
reliéfových a půdních charakteristikách v listnatém lese.
GRID_TXT - Test of all effects (CLC_zajmove)
Distribution : BINOMIAL
Link function: LOGIT
Degr. of
Wald
p
Effect
Freedom
Stat.
Intercept
1 198.1705 0.000000
Nadmor_vys
1 330.0543 0.000000
Aspect
8 42.4734 0.000001
GRID_TXT - Parameter estimates (CLC_zajmove)
Distribution : BINOMIAL
Link function: LOGIT
Level of Column Estimate Standard
Wald
Effect
Error
Stat.
Effect
Intercept
1 -4.20369 0.298615 198.1705
Nadmor_vys
2 0.01532 0.000843 330.0543
Aspect
Northeast
3 -0.03500 0.236546
0.0219
Aspect
Southwest
4 -0.95347 0.192514 24.5297
Aspect
Southeast
5 -0.40620 0.168181
5.8334
Aspect
South
6 0.00806 0.192059
0.0018
Aspect
Northwest
7 -0.01829 0.281002
0.0042
Aspect
North
8 1.09000 0.283812 14.7501
Aspect
East
9 0.25239 0.297512
0.7197
Aspect
West
10 0.31175 0.259358
1.4448
Scale
1.00000 0.000000
p
0.000000
0.000000
0.882385
0.000001
0.015725
0.966517
0.948093
0.000123
0.396257
0.229362
d) Analýza jehličnatého lesa
Jehličnaté lesy se nacházely většinou ve třech třídách disipace A, C F (1, 3, 6 – dle kódování
Hesslerové 2008). Příslušnost jehličnatého lesa k dané třídě disipace byla průkazně závislá na
nadmořské výšce a expozici. Závislost na půdních poměrech se nepodařilo prokázat. Vyšší
nadmořská výška a S expozice zvýšily pravděpodobnost příslušnosti jehličnatého lesa do A
kategorie disipace (oproti F kategorii), naopak JZ, SV a JV expozice tuto pravděpodobnost
snížily. Srovnáváme-li mezi sebou kategorie C a F, pak vzrůstající nadmořská výška snížila
pravděpodobnost zařazení do kategorie C (tab.2.6).
65
Tab. 2.7. Výsledky multinomiální regrese závislosti kategorií disipace sluneční energie na
reliéfových a půdních charakteristikách v jehličnatém lese.
GRID_TXT - Test of all effects (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Degr. of
Wald
p
Effect
Freedom
Stat.
Intercept
2 27.9461 0.000001
Nadmor_vys
2 162.5561 0.000000
Aspect
14 38.2295 0.000479
GRID_TXT - Parameter estimates (CLC_zajmove)
Distribution : MULTINOMIAL
Link function: LOGIT
Level of
Level of Column Estimate Standard
Wald
p
Effect
Effect
Response
Error
Stat.
Intercept 1
A
1 -0.15534 0.368301 0.17790 0.673185
Nadmor_vys
A
2 0.00655 0.000770 72.36239 0.000000
Aspect
South
A
3 -0.58209 0.313074 3.45693 0.062987
Aspect
East
A
4 0.05182 0.343979 0.02270 0.880252
Aspect
North
A
5 2.16405 0.887390 5.94708 0.014742
Aspect
Southwest
A
6 -0.76165 0.277173 7.55100 0.005998
Aspect
Northwest
A
7 0.49596 0.375428 1.74519 0.186483
Aspect
Northeast
A
8 -0.60441 0.249212 5.88198 0.015297
Aspect
Southeast
A
9 -0.64841 0.290424 4.98471 0.025572
Intercept 2
C
10 2.27831 0.545240 17.46016 0.000029
Nadmor_vys
C
11 -0.00651 0.001407 21.42313 0.000004
Aspect
South
C
12 -0.67189 0.554011 1.47083 0.225215
Aspect
East
C
13 0.76062 0.417304 3.32228 0.068347
Aspect
North
C
14 2.44413 0.930156 6.90460 0.008597
Aspect
Southwest
C
15 -2.11944 0.687998 9.48999 0.002066
Aspect
Northwest
C
16 0.78713 0.455833 2.98183 0.084204
Aspect
Northeast
C
17 -1.23505 0.434553 8.07760 0.004482
Aspect
Southeast
C
18 0.32664 0.406443 0.64586 0.421595
Scale
1.00000 0.000000
2.4 Up-scaling a down-scaling mezi mapováním biotopů metodou Natura
2000+ BVM a kategoriemi CLC
Pro vymapování funkční klasifikace biotopů (kvality ekosystémů) je zapotřebí mapový
podklad biotopů v dostatečně podrobném měřítku, aby zahrnoval relativně homogenní
ekosystémy, plnící obdobným způsobem základní ekosystémové funkce. Takovým
celorepublikovým podkladem je pouze mapování přírodních a přírodě blízkých biotopů
v rámci soustavy Natura 2000 v měřítku 1:10 000. Ostatní, antropogenně vzniklé či
podmíněné biotopy, byly mapovány pouze asi na jedné třetině území ČR; protože byly
rozděleny pouze do 14 směsných kategorií, nemohly být použity pro rozlišení biotopů
plnících různou měrou ekosystémové funkce. Proto byly pro potřeby hodnocení biodiverzity
metodou biotopového hodnocení (BVM) podle Sejáka, Dejmala a kol. (2003) rozděleny na 53
biotopů. Tak vznikl systém 192 typů biotopů „Natura 2000+BVM“. Vzhledem k tomu, že
66
jediným dostupným oficiálním celorepublikovým podkladem vymapování krajinného
pokryvu je periodicky se opakující mapování Corine LC (v měřítku přibližně 1:100 000), bylo
nutno provést zpřesnění jeho tříd z hlediska zastoupení jednotlivých 192 typů biotopů.
Výpočet procentuálního zastoupení typů biotopů kombinovaného mapování
Natura 2000 – BVM ve třídách Corine-LC
Přesné zastoupení kategorií Natura 2000-BVM v třídách Corine-LC bylo možné zjistit pro
rozlohu celé České Republiky jen u přírodních a přírodě blízkých biotopů, protože podrobné
mapování (tedy mapování i více antropogenně ovlivněných biotopů X) bylo provedeno jen na
části území republiky. Více antropogenně ovlivněné biotopy (tyto typy biotopů jsou v textu
značené jako X) z podrobného mapování Natura 2000 bylo nutné převést z 14 kategorií
Natura 2000 na 53 kategorií BVM (pro odlišení jsou tyto typy biotopů značené jako X´).
V případech, kde byl převod jednoznačný, tedy tam, kde v rámci jednotlivých tříd Corine-LC
odpovídala jedné kategorii mapování Natura 2000 jedna kategorie BVM, byl převod proveden
administrativně pro celou kategorii zahrnutou v dané třídě Corine-LC. Tam, kde jedné
kategorii Natura 2000 neodpovídala jedna kategorie BVM, byl převod proveden pomocí
interpretace leteckých snímků u náhodně vybraných testovací polygonů z dané třídy CorineLC a interpolací výsledků na zbývající území České Republiky (obr.2.33).
Obr. 2.38. Schéma postupu při upřesňování bodových hodnot tříd Corine-LC na základě typů
biotopů Natura 2000-BVM. M,S,A,T,K,L,V,R,X – skupiny biotopů podle Katalogu biotopů
ČR (Chytrý a kol. 2001), X´ - více antropogenně ovlivněné biotopy podle metody BVM
(Seják, Dejmal a kol. 2003).
67
Zastoupení více antropogenně ovlivněných biotopů X´ (nemapované při kontextovém
mapováním Natura 2000), na vybraných testovacích polygonech jednotlivých tříd Corine-LC
bylo zjišťováno buď přímo v terénu (využití 4 mapových listů ZM 1: 10 000), nebo za využití
leteckých snímků. Počet testovacích mapovaných polygonů z jednotlivých tříd Corine-LC
byl určen tak, aby byla podchycena heterogenita jednotlivých tříd. Výsledkem je procentuální
zastoupení typů biotopů Natura 2000-BVM v jednotlivých třídách Corine-LC.
Základem pro výpočet procentuálního zastoupení typů biotopů Natura 2000-BVM
v jednotlivých třídách Corine-LC bylo zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů
v těchto třídách. Rozloha přírodních a přírodě blízkých biotopů byla známa pro celou
republiku z mapování Natura 2000 a bylo tedy možné převést jejich rozlohy na procenta,
která zaujímají v rámci dané třídy Corine-LC. Stejný postup byl použit i u biotopů více
antropogenně ovlivněných (X), které byly mapovány podrobným mapováním Natura 2000.
Tyto rozlohy přírodních a přírodě blízkých biotopů a více antropogenně ovlivněných biotopů
(X), převedené na procenta, byly sečteny a následně odečteny od sta procent (celková rozloha
dané třídy Corine-LC). Tím byla získána rozloha, která chyběla do celkové rozlohy
jednotlivých tříd Corine-LC a která představovala rozlohu více antropogenně ovlivněných
biotopů (X´), které nebyly v rámci kontextového mapování Natura 2000 mapovány. Jejich
procentuální zastoupení bylo nejprve vypočítáno ze součtu rozloh všech testovaných
polygonů dané třídy Corine-LC a to pak bylo přepočítáno na plochu zbývající do celkové
rozlohy třídy Corine-LC.
Výpočet hodnoty krajiny metodou BVM pro třídy Corine-LC
Pro každou třídu Corine-LC, která je zastoupena na území České Republiky, byl vypočítán
počet bodů podle průměrného zastoupení typů biotopů Natura 2000-BVM v jednotlivých
třídách Corine-LC. Bodové hodnoty pro 192 typů biotopů byly vypočteny metodou
hodnocení biotopů (BVM; Seják, Dejmal a kol. 2003).
Při výpočtu se opět postupovalo od přírodních a přírodě blízkých biotopů, které byly
mapovány během mapování Natura 2000. Těmto přírodním a přírodě blízkým biotopům
s jejich procentuálním zastoupením, byla přiřazena bodová hodnota podle metody BVM
(Seják, Dejmal a kol., 2003). Poté následoval stejný postup u více antropogenně ovlivněných
biotopů (X), které byly mapovány podrobným mapováním Natura 2000 a které, jak již bylo
popsáno v předcházejícím kroku, byly převedeny na biotopy popsané metodou BVM (Seják a
kol., 2003). Procentům, zbývajícím do celkové rozlohy jednotlivých tříd Corine-LC, byla
přiřazena bodová hodnota, která byla vypočítána jako průměr celkových bodových hodnot
testovacích polygonů dané třídy Corine-LC (jejich výběr je popsán výše). Tyto polygony byly
tvořeny více antropogenně ovlivněnými biotopy (X´), které nebyly mapovány kontextovým
mapováním Natura 2000 a jejich hodnota byla vypočítána jako průměr bodových hodnot
biotopů Natura 2000–BVM, spadajících do dané třídy Corine-LC, vážený jejich rozlohou. Do
výpočtu nebyly zařazeny biotopy, jejichž rozloha byla v dílčích vybraných polygonech nižší
než jedno procento. Bodová hodnota plochy, zbývající do celkové rozlohy dílčího vybraného
polygonu z třídy Corine-LC, byla vypočtena jako průměrná bodová hodnota více
antropogenně ovlivněných biotopů (X´) vyskytujících se v daném testovacím polygonu,
jejichž plocha přesahovala 1% rozlohy tohoto polygonu.
Celková bodová hodnota tříd Corine-LC pak byla vypočítána jako průměr bodových hodnot
jednotlivých typů biotopů Natura 2000–BVM, vážený jejich procentuálním zastoupením
v rozlohách těchto tříd Corine-LC (tab. 2.9).
68
Tab. 2.9. Názvy tříd CORINE-LC podle české národní CORINE Land Cover nomenklatury
(Bossard a kol. 2000) a jejich bodová [body.m-2] a peněžní [Kč.m-2] hodnota vypočítaná podle
metody BVM (Seják, Dejmal a kol. 2003).
Kód
1.1.1.
1.1.2.
1.2.1.
1.2.2.
1.2.3.
1.2.4.
1.3.1.
1.3.2.
1.3.3.
1.4.1.
1.4.2.
2.1.1.
2.2.1.
2.2.2.
2.3.1.
2.4.2.
2.4.3.
3.1.1.
3.1.2.
3.1.3.
3.2.1.
3.2.2.
3.2.4.
3.3.2.
3.3.3.
3.3.4
4.1.1.
4.1.2.
5.1.1.
5.1.2.
Název třídy CORINE-LC
Městská souvislá zástavba
Městská nesouvislá zástavba
Průmyslové nebo obchodní zóny
Silniční a železniční síť a přilehlé prostory
Přístavní zóny
Letiště
Těžba hornin
Skládky
Staveniště
Plochy městské zeleně
Zařízení pro sport a rekreaci
Orná půda mimo zavlažovaných ploch
Vinice
Ovocné sady a keře
Louky
Komplexní systémy kultur a parcel
Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace
Listnaté lesy
Jehličnaté lesy
Smíšené lesy
Přírodní pastviny
Slatiny a vřesoviště, křovinaté formace
Přechodová stadia lesa a křovin
Holé skály
Oblasti s řídkou vegetací
Vypálené oblasti
Vnitrozemské bažiny
Rašeliniště
Vodní toky a cesty
Vodní plochy
Bodová hodota
[body.m-2]
2,39
10,22
2,95
8,23
8,27
11,94
13,40
7,87
7,12
19,27
18,77
11,18
15,25
14,15
20,79
14,08
21,51
39,99
26,18
28,48
33,02
52,99
23,51
39,79
61,65
32,48
33,47
53,29
23,14
18,67
Peněžní hodnota
[Kč.m-2]
29,5
126,4
36,4
101,7
102,3
147,6
165,7
97,3
88,1
238,2
232,0
138,2
188,4
175,0
256,9
174,0
265,8
494,3
323,5
352,0
408,1
654,9
290,5
491,8
761,9
401,4
413,7
658,6
286,0
230,8
Přehled procentuálního zastoupení dílčích biotopů v jednotlivých třídách Corine-LC je
uveden v příloze 2.
2.5 Regionální studie
V souladu s cíly projektu byly v letošním roce dokončeny tři regionální studie: horní část
povodí Stropnice, část Třeboňska a území vojenské střelnice v bývalém vojenském újezdu
Ralsko. Jejich hlavním cílem bylo detailnější analýza krajinných funkcí, zjišťovaných na
základě disipace sluneční energie jednotlivými biotopy, vymapovanými metodou Natura
2000-BVM.
69
2.5.1 Regionální studie horní část povodí Stropnice
Základní charakteristiky zájmového území horní části povodí Stropnice
Území zájmové oblasti je vymezeno horní částí povodí řeky Stropnice s uzávěrovým profilem
u Tomkova Mlýna (470 m n.m., nejnižší bod oblasti). Rozloha zájmového území je 112 km2,
z které 99 km2 leží na území České republiky, a to převážně v jižní části okresu České
Budějovice, zbývající část je na území Rakouské republiky (obr.2.34). Hlavním tokem území
je Stropnice, která je největším pravostranným přítokem Malše a náleží k umoří Severního
moře. Celková délka toku je 54 km z toho 20 km se nalézá v zájmovém území. Nejvyšším
bodem této oblasti je vrchol Vysoká (1034 m n.m.), který se nalézá v blízkosti rakouských
hranic.
ský p .
Dv
ors
k
Lesní
Lesozemedelská
ký
Be
dř
ic
ho
vs
Typy krajin dle využítí (Löw, 2005)
dsk
ýp
.
Veveřský p.
p.
No
voh
ra
ýp
.
ý p.
nsk
S
ice
pn
o
tr
e
Vy š
Janov
Rybnicní
Mino území CR
Obr. 2.39. Lokalizace zájmové oblasti s vymezením typů krajin podle využití území (Löw,
2005; zdroj Cenia). a s vyznačením hlavních vodních toků (zdroj ArcČR 500). Území
regionální studie bylo zařazeno do tří typů krajin dle využití: lesozemědělská (49,2%), lesní
(34%) a rybniční krajina (17,8%). Procento zastoupení je uvedeno pro českou část regionální
studie.
Geologie a pedologie
Geologické podloží je na území regionální studie poměrně rozmanité. V jižní a střední části
(subprovincie Šumavská soustava) se střídají žuly (granitová řada) s jednotvárnou sérií
moldanubika (svorové ruly, pararuly až magmaty), která vybíhá i do severní části
(subprovincie Česko-moravská soustava), kde je doplněna mezozoickými horninami
(pískovce, jílovce), terciálními horninami (písky, jíly) a kvartery (hlíny, spraše, písky,
štěrky). V severní části probíhá v jihovýchodním směru několik geologických zlomů
(Geologická mapa, CENIA).
Na území regionální studie se půdní typy střídají v severojižním směru. V severní části jsou
převládajícím půdním typem pseudogleje s hnědými půdami oglejenými, které jižním směrem
přecházejí v hnědé půdy kyselé a dále v hnědé půdy silně kyselé (Tomášek 2000). Z druhů
70
převažují půdy hlinitopísčité a na severním okraji jsou to převážně půdy rázu zahliněných a
zajílených písků (Tomášek 2000).
Klimatická charakteristika
Z hlediska klimatické klasifikace náleží převážná část území regionální studie dle Köppena
(1991) do podtypu podnebí listnatých lesů mírného pásma a jižní část do podtypu boreální
klima (Atlas podnebí Česka, 2007). Dle klasifikace Quitta (1971), která je v České republice
více používána, náleží sledované území do třech jednotek mírně teplých oblastí, s klesajícími
průměrnými teplotami od severu k jihu a jižní část území náleží již do chladné oblasti (Atlas
podnebí Česka, 2007).
Průměrná teplota vzduchu se v severní části regionální studie pohybuje od 7° do 8° C a
průměrné roční srážky jsou 700 mm, jižní část území je chladnější a průměrná teplota se
pohybuje mezi 6° - 7° C, průměrné srážky jsou vyšší - kolem 750 mm.
Zemědělská výrobní oblast
Území regionální studie bylo zařazeno do výrobní oblasti bramborářské, typu bramborářskoobilnářského a do podtypu B3 (Půda-situační a výhledová zpráva, 2006), která zahrnuje
území v nadmořské výšce 400 – 600 m s výrazně členitým terénem s převážným výskytem
hnědých půd (Anonym 2008).
Vegetační charakteristika
Podle fytogeografického členění (Culek 1995) náleží území převážně do Českomoravského
mezofytika (37p-Novohradské podhůří, 39-Třeboňská pánev) a menší jihozápadní částí do
Českého oreofytika (89-Novohradské hory).
Potenciální vegetační jednotky (Neuhäuslová a kol. 1998; obr. 2.35) jsou pro největší střední
regionální studie část biková a/nebo jedlová doubrava (Luzulo albidae-Quercetum petraeae,
Abieti-Quercetum), pro severní část střemchová doubrava a olšina (spol. Quercus roburPadus avium, spol. Alnus glutinosa-Padus avium s ostřicí třeslicovitou Carex brizoides, místy
v komplexu s mokřadními olšinami Carici elongatae-Alnetum a společenstvy rákosin a
vysokých ostřic Phragmito-Magnocaricetea) a na velmi malé části i biková bučina (LuzuloFagetum). Potenciální vegetační jednotkou jižní části je převážně bučina s kyčelnicí
devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), doplněná podmáčenou rohovcovou smrčinou
(Mastigobryo-Piceetum, místy v komplexu s rašelinnou smrčinou Sphagno-Piceetum).
´
2 Střemchová
- Stremchova doubrava
a olsinaa
doubrava
olšina
Bučina s kyčelnicí devítilistou
Biková a/nebo jedlová doubrava
36 - Bikova a/nebo jedlova doubrava
Podmáčená rohozcová smrčina
18 - Bucina s kycelnici devitilistou
44 - Podmacena rohozcova smrcina
Obr. 2.40. Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová a kol. 1998). Zdroj: Cenia.
71
Chráněná území
Téměř celé území regionální studie (90%) spadá do Chráněné oblasti přirozené akumulace
vod (CHOPAV); převážná část do CHOPAV Novohradské hory a zbývající část do CHOPAV
Třeboňská pánev. Na severním okraji zasahuje do zájmového území nepatrnou částí
biosférická rezervace CHKO Třeboňsko. Většina území (kromě východního výběžku) náleží
do přírodního parku Novohradské hory, který byl vyhlášen v roce 1999.
2.5.2 Regionální studie zájmového území Ralsko
Základní charakteristiky zájmového území “Židlov” v bývalém VVP Ralsko
Zájmové území se nachází v jihovýchodní části bývalého vojenského výcvikového
prostoru Ralsko, v Libereckém kraji (obr. 2.41). Svojí rozlohou (16,5 km2) zabírá plochu
bývalé židlovské střelnice (dnes obory) včetně okolních lesů a částečně i zemědělských
pozemků (obr. 2.42). Územím neprotéká žádný vodní tok, pouze na východ od Židlovské
obory protéká údolím potok Zábrdka, na kterém se nachází Zourovský rybník a více na jih
pramení Mukařovský potok. Na pravé, západní, straně obory pramení Ploužnický potok
(Vlček 1984). Nadmořská výška se v celém bývalém vojenském prostoru pohybuje od 260 m
n.m. při břehu Ploučnice až po 696 m na vrcholu Ralska (Ložek 2001; geologická mapa ČR).
Obr. 2.41. Lokalizace zájmového území v rámci ČR (zdroj ArcČR).
Geologie a pedologie
Území bývalého VVP Ralsko je součástí České křídové tabule a Ralské pahorkatiny.
Charakteristická morfologie bývalého vojenského újezdu, kde z rozsáhlé pískovcové tabule
vystupují kužely vulkanických kopců, určuje jedinečný krajinný ráz tohoto území (Lipský
2001). Horninový základ tvoří křemenné i vápnité pískovce jizerského souvrství (středního
turonu), které jsou na řadě míst proraženy mladotřetihorními vulkanity. I vápnité pískovce
jsou na plošinách hluboce odvápněné a celá oblast je charakteristická největší souvislou
72
vrstvou písečných (arenických) podzolů v Čechách (Ložek 2001; Mísař 1983; geologická
mapa ČR).
Samotné zájmové území, nacházející se v jihovýchodní části, je tvořeno převážně pískovci
vápnitými. Převažujícím půdním typem zde jsou podzoly, na erodovaných svazích půdy
rendzinového typu (Tomášek 2003). Nelze však předpokládat, že současný půdní pokryv
odpovídá přirozenému rozložení. Během vojenských cvičení docházelo také k rozsáhlým
překryvům půd a tedy jejich současné rozložení nemusí být spojeno s půdní genezí místa, ale
s transportem.
Obr. 2.42. Rozdělení zájmového území podle typů krajin dle využití (Lıw 2005; zdroj
Cenia). Území spadá převážně do lesozemědělské krajiny, přičemž částečně zasahuje a je
obklopeno také krajinou lesní.
Klimatické podmínky
Podnebí je mírně teplé s dostatečným množstvím srážek a s převládajícími západními až
severozápadními větry. Podle Quitta se nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT 11,
kterou charakterizuje dlouhé, teplé a suché léto, krátká a mírná přechodná období a krátká,
mírně teplá a velmi suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn
srážek je 650 mm a průměrné roční teploty se pohybují mezi 7-8 ºC (Quitt 1971; Culek (ed.)
1995).
Vegetační charakteristika
73
Biogeograficky spadá oblast do Ralského bioregionu (Culek(ed.) 1995). Nejrozšířenějším
typem potenciální vegetace jsou acidofilní doubravy (svaz Genisto germanicae-Quercion),
s vazbou na písčité půdy na pískovcových plošinách (Neuhäuslová 2001) roztroušeně pak
menší oblasti acidofilních bučin (Luzulo-Fagetum). Mezi reliktní společenstva patří plošně
omezené reliktní bory, a to jak druhově chudé acidofilní na surových píscích nebo
podzolových půdách, tak i druhově bohaté „květnaté“ vápnomilné bory, které pokrývají svahy
s trvale erodovaným povrchem (Petříček a Kolbek 1984). Podle mapování biotopů soustavy
NATURA 2000 jsou tyto dva typy označeny jako boreokontinentální bory a lesostepní bory
(Chytrý et al. 2001).
Chráněná území
Území patří do chráněné oblasti přirozené akumulace vod (ChOPAV) Česká křídová tabule.
Celé území trpí obecně nedostatkem vody, jak je patrné i z historických záznamů. Po
vyklizení prostoru, když se voda přestala pravidelně odčerpávat, došlo k dalšímu poklesu
hladiny podzemní vody. Povrchové vody se váží na střednoturonský kolektor. Vodní režim na
pískovcích je nepříznivý, protože půdy jsou málo vodotěsné, vysýchavé, s malou vzlínavostí,
což umožňuje rychlé vsakování do spodních vrstev (Netopil 1984).
V bývalém vojenském újezdu Ralsko byla zřízena řada maloplošných zvláště chráněných
území. V rámci sítě celoevropsky chráněných území Natura 2000 byly v bývalém VVP
vyhlášeny dvě evropsky významné lokality a jedna ptačí oblast. Avšak přímo na prostor
bývalé Židlovské střelnice chráněná území nezasahují.
Analýza změn ve využití krajiny byla provedena na základě srovnání leteckých snímků z let
1938, 1975 a 2000 v programu ArcGIS 8.3, doplněné terénním průzkumem, mapovými a
obrazovými dokumenty a získanou literaturou (obr. 2.43).
74
Obr. 2.43. Analýza změn ve využití krajiny na základě srovnání leteckých snímků z let 1938,
1975 a 2000.
2.5.3 Charakteristika modelového území Třeboňska
Modelový region Třeboňska (974 km2) zahrnuje území vymezené zhruba linií Veselí nad
Lužnicí – Jindřichův Hradec – Suchdol nad Lužnicí – Štěpánovice, přičemž jihovýchodní část
již zasahuje do Rakouska. Území Třeboňska je od 12. stol. přetvářeno člověkem, avšak pouze
75
v míře, která dokázala zachovat i původní biotopy. Úpravy krajiny byly směřovány především
na úpravy hydrologických poměrů. Bylo zde vytvořeno 16 rybničních soustav (v regionu se
nachází cca 480 rybníků, o rozloze více než 7500 ha), z nichž většina pochází z 16. století a
jsou propojeny nejen sítí přírodních toků, ale především sítí umělých stok a kanálů.
Téměř celé území se nachází v CHKO Třeboňsko, geomorfologicky náleží k celku Třeboňská
pánev. Tektonicky podmíněnou pánev vyplňují převážně svrchnokřídové a neogenní jezerněříční sedimenty. Na okrajích vystupují proterozoické metamorfované horniny (pararuly,
migmatity) a granitoidy moldanubického plutonu. Plošně rozsáhlé pokryvy tvoří pleistocenní i
holocenní fluviální, deluviální i deluviofluviální sedimenty. Specifický fenomén představují
třeboňská rašeliniště, vyvinutá především v depresních polohách, s málo propustným
podložím.
Převažujícími půdními typy jsou semihydromorfní a hydromorfní půdy, pseudogleje i gleje.
Plošně rozsáhlé zastoupení mají i organogenní půdy a kambizemě. Na minerálně chudých
píscích se vyvinuly regozemě.
Většina území Třeboňska náleží (dle Quitta) do mírně teplé oblasti MT7. Severní část území
částečně spadá do MT11, jižní naopak do MT10. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 78oC, průměrné roční úhrny srážek mezi 600-700 mm. Podle Köppena náleží celé k podtypu
podnebí listnatých lesů mírného pásma Cfb.
Třeboňsko je charakteristické především bohatostí flóry. K ojedinělým biotopům v rámci
Evropy patří přechodová rašeliniště. Rozsáhlé celky tvoří jehličnaté i listnaté lesy,
s typickými proveniencemi středoevropských stromů a keřů. Významné jsou i lokální variety.
Z ohrožených druhů se jich zde vyskytuje téměř 400. Unikátní jsou rašelinné lesy s porosty
rojovníku bahenního, dále rozmanité květnaté a rašelinné louky či ostřicové porosty.
Třeboňsko bylo v roce 1977 vyhlášeno biosférickou rezervací, pod Ramsarskou konvenci
spadají Třeboňské rybníky a Třeboňská rašeliniště, je významnou ornitologickou lokalitou
IBA (Important Bird Area), nachází se zde 16 lokalit v rámci sítě NATURA 2000.
Nejcennější lokality jsou chráněny v rámci 33 maloplošných chráněných území.
2.5.4 Hodnota vybraných služeb ekosystémů na územích tří regionálních studií
Pro území tří regionálních studií: Ralsko, Stropnicko a Třeboňsko byla spočítána peněžní
hodnota ekosystémových služeb stejným postupem jako na úrovni celé České republiky.
Mapovým pokladem bylo Corine – LC, na jehož základě byla vypočítána hodnota pro celá
území regionálních studií (tab. 2.10).
Tab. 2.10. Peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro regionální studie získané z mapového
podkladu Corine-LC z roku 2000.
Rozloha[m2]
84374134
Hodnota [Kč]
240449371280
Hodnota[Kč.m-2]
2849
Stropnicko
98437735
256148675667
2602
Třeboňsko
935896611
2354818276919
2516
Regionální studie
Ralsko
Dále byla hodnota ekosystémových služeb vypočítána i na základě jemnějšího
kombinovaného mapování Natura 2000 – BVM, a to pro jádrovou oblast studie Ralsko,
mapový list Stará Hlína (23-33-23; ZM 1: 10 000), který se nachází uprostřed studie
Třeboňsko a pro celou studii Stropnicko. Hodnoty získané na základě tohoto jemnější
mapování pak byly pro stejné oblasti porovnány s hodnotami získaných z mapového pokladu
76
Corine-LC. Z těchto výsledků vyplývá, že vždy byla vyšší hodnota získaná z podrobnějšího
kombinovaného mapování Natura 2000 – BVM (tab. 2.11).
Hodnota ekosystémových služeb jádrové oblasti Ralska byla nižší (o 6%) než průměrná
hodnota pro celé území této regionální studie. Naopak mapový list Stará Hlína (23-33-23; ZM
1: 10 000) měl hodnotu ekosystémových služeb vyšší (o 15%) než byla průměrná hodnota pro
celou studii Třeboňska.
Mapy pro jednotlivá území jsou uvedeny na obr. 2.44 – 2.46.
Tab. 2.11. Peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro regionální studie získané z mapového
podkladu Corine-LC z roku 2000 a z kombinovaného mapování Natura 2000-BVM.
CLC
Regionální studie
Rozloha
[m2]
Ralsko (jádrová oblast)
Natura 200 - BVM
16618012
Hodnota
[Kč]
44434492727
Hodnota
[Kč.m-2]
2673
Hodnota
[Kč]
49372643276
Hodnota
[Kč.m-2]
2971
Stropnicko
98437735
256148675667
2602
283506507594
2880
Třeboňsko (mapový list)
18538449
54587951222
2944
63089642961
3403
Obr. 2.44. Peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro území regionální studie Stropnicko
získané z kombinovaného mapování Natura 2000-BVM (levá část obrázku) a z mapového
podkladu a Corine-LC z roku 2000 (pravá část obrázku).
77
Obr. 2.45. Peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro celé území regionální studie Ralsko
získané z mapového podkladu Corine-LC z roku 2000 (levá část obrázku) a peněžní hodnoty
ekosystémových služeb pro jádrovou oblast studie získané z kombinovaného mapování
Natura 2000-BVM (pravá část obrázku).
Obr. 2.46. Peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro celé území regionální studie
Třeboňsko získané z mapového podkladu Corine-LC z roku 2000 (levá část obrázku) a
peněžní hodnoty ekosystémových služeb pro mapový list Stará Hlína (23-33-23;
ZM 1:10 000) získané z kombinovaného mapování Natura 2000-BVM (pravá část obrázku).
78
2.5.5 Disipace sluneční energie na území regionální studie v horní části povodí
Stropnice
Na území regionální studie byla provedena analýza vlivu typů biotopů na disipaci sluneční
energie. Pro analýzu byly využita mapa typů biotopů Bodlák a kol. 2008) a mapa disipace
energie. Z hlediska disipace energie bylo modelové území stejně jako ostatní příhraniční
modelová území (Třeboňsko a Severozápadní Čechy) hodnoceno pouze pro českou část,
v důsledku chybějících zahraničních dat. Disipační kategorie krajiny, využívané v analýzách,
byly však stanoveny pro pravoúhlé výřezy, jak byly popsány v charakteristikách zájmových
území.
Na území regionální studie se nachází 82 typů biotopů, pro které bylo zjištěno, v jakých
kategoriích disipace energie se nacházejí (tabulka 2.12). Polygony s typy biotopů byly
zařazeny do kategorií disipace energie podle převažující kategorie v daném polygonu. Pokud
se polygon skládal z mozaiky typů biotopů byla plocha polygonu přepočtena pro jednotlivé
členy mozaiky podle jejich procentuálního zastoupení; tak mohla být procenta zastoupení
kategorií disipace energie vyjádřena pro každý typ biotopu zvlášť (obr. 2.47).
Z celkových 82 typů biotopů je 25 typů biotopů charakterizováno pouze jednou kategorií
disipace energie (v tabulce jsou zvýrazněny tmavě šedou barvou), v další 10 typech biotopů je
jedna kategorie disipace energie zastoupena více jak 90 % (v tabulce zvýrazněno světle šedou
barvou). Takto poměrně jednoznačně určené kategorie se vyskytují především v přírodních a
přírodně blízkých typech biotopů, výjimkou je více antropogenně ovlivněný typ biotopu X4.7
Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických oblastech, který zcela
jednoznačně spadá do kategorie 9, která je charakterizována jako plocha bez vegetace, se
silným vláhovým deficitem.
Tabulka 2.12. Zastoupení kategorií disipace energie v typech biotopů vyskytujících se na
území regionální studie v horní části povodí Stropnice.
Pořadové číslo Typ biotopu
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
K1
K2.1
K3
L1
L10.2
L2.2A
L2.2B
L3.1
L4
L5.1
L5.4
L7.1
L7.2
L7.3
L7.4
L7.5
L7.6
L7.7
Kategorie disipace energie
H0
H1
H2
H3
H4
1
11
4
17
70
46
78
54
42
1
100
96
97
25
58
95
5
29
22
28
34
1
2
33
29
5
H5
8
33
9
3
H6
19
15
1
7
9
1
H7
1
6
4
7
91
H8
9
5
11
3
H9
30
47
4
12
2
1
10
9
2
6
2
5
6
4
1
5
100
100
100
100
79
23
2
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
L7.8
L8.1B
L9.2B
M1.1
M1.2
M1.3
M1.4
M1.5
M1.6
M1.7
M1.8
M1.9
M2.1
M2.2
M3
M5
R1.4
R2.2
R2.3
S1.2
T1.1
T1.10
T1.11
T1.12
T1.13
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.7
T1.8
T1.9
T2.3B
T3.5B
T4.2
T5.5
T6.1B
T8.2B
V1F
V1G
V2C
V4A
V4B
X4.3
X4.4
X4.7
X5.2
X6.4
XK1
XK2
XL1
XL3
100
67
56
100
0
100
3
34
2
8
13
18
99
1
2
51
98
1
5
1
12
6
42
3
1
1
100
14
3
100
60
100
100
100
100
100
0
99
34
1
61
6
1
100
23
99
7
4
12
26
7
8
22
4
2
5
1
43
59
78
100
1
3
17
7
18
15
18
3
13
18
24
1
6
19
14
100
99
79
23
20
100
15
20
67
2
6
33
13
100
9
10
13
2
18
10
52
62
12
100
2
54
100
90
5
33
0
1
9
1
11
1
25
92
2
2
2
19
6
100
35
32
0
9
3
87
0
9
4
70
1
1
26
5
1
3
80
6
5
1
7
3
1
25
10
13
5
5
6
9
1
51
17
10
2
1
5
2
2
4
4
2
9
5
1
100
26
100
80
100
81
1
23
24
62
3
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
XL4
XL5
XM1
XS1
XT1
XT2
XT3
XT6
XV2
XV4
XX3.1
XX3.2
0
53
77
40
7
2
2
36
4
84
3
12
12
9
3
2
1
2
2
0
1
5
10
3
7
4
1
1
3
1
5
3
13
4
3
20
18
8
9
9
3
35
13
1
1
6
6
2
5
1
9
9
2
1
4
25
58
92
87
76
76
29
18
16
81
65
Obr. 2.47. Mapy rozložení kategorií disipace sluneční energie na území regionální studie
v horní části povodí Stropnice. Pokladem byla mapa typů biotopů a mapa disipace energie.
Na území regionální studie v horní části povodí Stropnice, byla provedena i analýza, který
zjišťovala, jaké typy biotopů se nachází v jednotlivých kategoriích disipace energie. Na celém
území regionální studie byla nejvíce zastoupena kategorie H1 (36% území), která je
charakterizována jako hustá vegetace s vysokým vodním obsahem a nízkou teplotou a
kategorie H9 (39% území), která přestavuje lokalitu bez funkčního vegetačního pokryvu, se
silným vláhovým deficitem (obr. 2.48 ).
81
Na území regionální studie zahrnovaly kategorie disipace energie rozdílný počet typů biotopů
(tab. 2.13). Nejméně typů biotopů zahrnovala kategorie H0 (vodní plochy) se 3 typy biotopů a
nejvíce heterogenní kategorie byla H6 (střední kategorie teploty, střední biomasy, nízká
vlhkost) s 23 typy biotopů. Převaha více antropogenně ovlivněných biotopů v jednotlivých
kategorií disipace energie je dána jejich celkově vyšší mírou zastoupení na území regionální
studie (84% z celkové rozlohy 99km2).
40,0
Míra zastoupení [%]
35,0
30,0
25,0
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0
H0
H1
H2
H3
H4
H5
H6
H7
H8
H9
Kategorie disipace energie
Obr. 2.48. Míra zastoupení kategorií disipace sluneční energie na území regionální studie
v horní části povodí Stropnice.
Charakteristika kategorií disipace energie z hlediska zastoupení typů biotopů:
H0 (vodní plochy): převažují vodní plochy doplněné o mokřady
H1: výrazné zastoupení lesních porostů, převážně více antropogenně ovlivněných
H2: výrazné zastoupení více antropogenně ovlivněných lesní porostů
H3: převažují lesní typy biotopů v kombinaci s vodními plochami, doplněné mokřadním
typem biotopu
H4: výrazné zastoupení lesních typů biotopů v kombinaci s ornou půdou a trvalými travními
porosty
H5: výrazné zastoupení lesních typů biotopů v kombinaci s trvalými travními porosty
H6: převažuje orná půda, doplněná o travinné a lesní typy biotopů
H7: kombinace lesních a travinných typů biotopů
H8: výrazné zastoupení travinných typů biotopů, doplněné o ornou půdu
H9: kombinace orné půdy a travinných typů biotopů
82
Tab. 2.13. Zastoupení typů biotopů v kategoriích disipace energie na území regionální studie
v horní části povodí Stropnice.
Kategorie
disipace
energie
H0
H1
H1
H2
H3
H4
Typ
biotopu
M1.1
V1G
XV2
L10.2
L2.2A
L2.2B
L5.1
L5.4
L7.2
L8.1B
T1.1
X6.4
XL3
XL4
XT3
X6.4
XK1
XK2
XL3
XL4
XT3
K1
L5.4
L7.3
M1.1
M1.7
T1.9
T2.3B
V1G
X5.2
XK2
XL3
XL4
XL5
XT2
XT3
XV2
XX3.1
XX3.2
L1
L10.2
L2.2A
L2.2B
L5.4
Míra
zastoupení
[%]
3
75
22
1
1
2
4
10
2
2
2
3
53
20
1
1
1
3
89
3
3
2
2
3
9
5
2
2
4
4
1
22
7
2
5
12
12
3
3
1
2
2
3
1
L7.1
L7.2
T1.1
T1.5
T1.6
X4.4
X6.4
XK2
XL3
2
3
2
2
1
17
1
2
39
XL4
XT3
12
10
Kategorie
disipace
energie
H5
H5
H6
Typ
biotopu
K1
K2.1
L2.2B
L7.1
L7.2
L7.3
L8.1B
T1.1
T1.4
T1.6
X4.4
X5.2
XK2
XL1
XL3
XL4
XT2
XT3
XX3.1
XX3.2
K1
K2.1
L8.1B
M1.1
M1.7
T1.1
T1.5
T1.6
T1.9
T2.3B
V1G
X4.4
X5.2
XK2
XL1
XL3
XL4
XL5
XM1
XT2
XT3
XV2
XX3.1
83
Míra
zastoupení
[%]
1
1
2
1
1
2
5
7
1
2
2
1
1
2
44
5
4
16
2
2
1
1
1
5
1
3
2
3
1
2
1
24
4
2
2
13
7
1
1
3
17
2
4
Kategorie
disipace
energie
H7
H7
H8
H9
Typ
biotopu
L1
L2.2A
L2.2B
L3.1
L5.4
L7.1
L7.2
T1.1
T1.6
X4.4
X6.4
XK2
XL1
XL3
XL4
XM1
XT3
K1
L7.2
L7.3
T1.1
T1.5
T1.6
X4.4
X5.2
XK2
XL1
XL3
XL4
XT3
XX3.1
M1.7
T1.1
T1.9
X4.3
X4.4
X5.2
XL1
XL3
XL4
XT2
XT3
XX3.1
XX3.2
Míra
zastoupení
[%]
1
2
4
5
1
1
2
5
2
7
2
1
1
31
7
1
26
1
1
2
3
3
2
26
1
1
1
9
2
48
1
1
2
1
2
39
5
1
2
3
3
38
3
1
Kap. 3 Indikátory pro zemědělské hospodaření se zaměřením na
ekologické (trvale udržitelné) zemědělství
3.1 Úvod
V průběhu 20.století došlo k výrazným změnám ve způsobu hospodaření na zemědělské půdě.
Postupně dochází ke zvyšování produktivity, ale také se začínají objevovat první negativní
tendence (snižování kvality půdy, utužení, eroze atd.). S nástupem tzv. „Zelené revoluce“ po
II. světové válce došlo k intenzivní industrializaci zemědělství (Šarapatka et al. 2006).
Důsledkem bylo zvýšení produkce, ale také zvyšující se negativní ovlivnění životního
prostředí (půda, voda, biologická diverzita). Mezi hlavní problémy konvenčního zemědělství
řadíme – používání rychle rozpustných minerálních hnojiv (exploatace neobnovitelných
zdrojů, kontaminace povrchových a podzemních vod), nadměrné používání syntetických
pesticidů (vytváření rezistence, snižování biodiverzity, rezidua v potravinách), velkochovy
hospodářských zvířat (špatné chovatelské podmínky, bodové znečištění životního prostředí),
kontaminace krmiv (stimulátory růstu, syntetické zchutňovače), preventivní používání léčiv
(antibiotika), podávání hormonálních látek, zvětšování přepravních vzdáleností a s tím
související potřeba dlouhé trvanlivosti potravin (Šarapatka et al. 2006). Srovnání přírodních
ekosystémů s konvenčním agroekosystémem uvádí Gliessman (2000). Konvenční
agroekosystém není z dlouhodobého hlediska udržitelný. Jeho vysoká produkce je udržovaná
velkými dodatečnými vklady energie a materiálů z externích zdrojů. Trvale udržitelné
zemědělské hospodaření vidí v kompromisu přístupů k přírodního ekosystému a konvenčního
agroekosystému. Tento způsob hospodaření má minimální negativní vliv na životní prostředí,
udržuje a obnovuje půdní úrodnost, zabraňuje půdní erozi, šetrně využívá vodní zdroje,
spoléhá se na lokální zdroje (a těmito zdroji nahrazuje externí vstupy jako např. cyklus živin),
podporuje biodiverzitu.
Intenzivně hospodařící zemědělské farmy dosahují vysoké produkce, ale mají vysoké vstupní
náklady na fosilní paliva, velké množství spotřebovaných agrochemikálií, velké množství
spotřebované vody, mají vysoké transportní náklady a také vysokou zátěž životního prostředí
(emise, eutrofizace vod, půdní eroze atd.). Nízké vstupní náklady jsou pouze u pracovní síly.
Naopak extenzivně hospodařící zemědělské farmy mají vysoké nároky na pracovní sílu. Ve
všech ostatních ukazatelích mají nízké vstupní náklady, ale také nižší produkci potravin a
zemědělských produktů (Hindmarch a Pienkowski 2000).
Podle intenzity vstupů do agroekosystému můžeme zemědělské hospodaření rozdělit na
konvenční (intenzivní), integrované a ekologické. Integrované zemědělství je přechodný
stupeň mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Využívá diagnostické metody stavu
výživy rostlin a okamžité zásoby živin v půdě. Aplikaci pesticidů omezuje na případy
překročení prahu škodlivosti jednotlivých škodlivých činitelů a preferuje preventivní opatření
(střídání plodin, výběr odrůd), biologické metody regulace a vyváženost všech pěstitelských
faktorů (Moudrý 2006, www).
Rozšířeným alternativním způsobem hospodaření je tzv. ekologické zemědělství, což
je „způsob zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky
stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují a znečišťují životní
prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a dbá na pohodu chovaných
hospodářských zvířat“. Mezi hlavní cíle patří – produkovat kvalitní potraviny a krmiva
o vysoké nutriční hodnotě, udržet uzavřené cykly látek, minimalizovat ztráty, udržet a
zvyšovat půdní úrodnost, minimalizovat znečištění a minimalizovat používání
84
neobnovitelných zdrojů energie a surovin (minerální hnojiva, pesticidy atd.) Šarapatka et al.
(2006). Ekologické zemědělství je definováno zákonem 242/2000 Sb., mezi další předpisy
patří nařízení rady č. 834/2007 Sb. o ekologické produkci a označování ekologických
produktů a nařízení komise č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro
předcházející nařízení rady.
Zemědělství je poskytovatel i příjemce ekosystémových služeb. Poskytuje produkční,
regulační a kulturní služby; výrazně závislé je na podpůrné službě – půdní úrodnosti. Vlivem
zemědělského hospodaření vznikají i tzv. ekosystémové „dis-services“ (Swinton et al. 2007).
Přehled ekosystémových služeb a „dis-servises“ je uveden v tab. 3.1. a tab. 3.2 (Zhang et al.
2007; Swinton et al. 2007).
Tab. 3.1. Přehled hlavních ekosystémových služeb pro zemědělství.
Zásobovací
Produkce potravin
Orná půda
Produkce ostatních komodit
Farma
Genetické zdroje
Farma
Regulační
Regulace klimatu
Uhlíková sekvestrace
Regulace povodní (retence vody)
Regulace eroze
Regulace nemocí, škůdců
„Čištění“ vody (evapotranspirace)
Opylování
Farma
Farma
Louky a pastviny
Louky a pastviny
Louky a pastviny
Farma
Farma
Kulturní
Rekreace a ekoturistika
Estetické hodnoty
Farma
Farma
Podpůrné
Úrodnost půdy
Fotosyntéza
Vodní cyklus
Cyklus živin
Biodiverzita
Farma
Farma
Farma
Farma
Louky a pastviny
Tab. 3.2. Přehled vybraných ekosystémových „dis-services“.
Znečištění půdy, vody (eutrofizace,
Farma; Výrobci
pesticidy, průmyslová výroba)
Eroze (vodní, větrná)
Orná půda
Snížení biodiverzity
Orná půda
Narušení (malých) vodních cyklů
Orná půda
Mineralizační procesy v půdě
Orná půda
Nemoci, škůdci
Orná půda
Snížení množství opylovačů
Orná půda
Utužení půdy
Farma
85
Indikátory jsou vhodným prostředkem ke studiu ekologické struktury, funkce a složení.
Ekologické systémy můžeme hodnotit na různých úrovních – krajina a region, ekosystémy a
komunity, populace a druhy. „Struktura“ v úrovni krajiny zahrnuje např. velikost, prostorovou
heterogenitu, tvar a distribuci, fragmentaci, propojenost. Na ekosystémové úrovni zahrnuje
např. půdu a půdní podmínky, sklon, vodu a její zdroje. Populační úroveň je tvořena např.
populační strukturou, morfologickou variabilitou. „Funkce“ v úrovni krajiny zahrnuje např.
energetický tok a cyklus živin, erozi, geomorfologické a hydrologické procesy, disturbanci.
Ekosystémová úroveň zahrnuje biomasu, produktivitu a dekompozici, cyklus živin,
býložravce, parazity, predátory atd. Populační úroveň zahrnuje např. demografii, populační
změny, fyziologii, fenologii, adaptaci. „Složení“ zahrnuje na úrovni krajiny identitu a
distribuci, na ekosystémové úrovni identitu, množství, frekvenci, biodiverzitu a na populační
úrovni například přítomnost, množství, frekvenci, pokryv, hustotu (Dale a Polasky 2007).
Jednou z možností využití indikátorů při řešení problémů životního prostředí jsou
navržené rámce PSR diagram (Patlitzianas et al. 2008), DSR diagram (Patlitzianas et al.
2008) a DPSIR diagram (Niemeijer a de Groot 2008). PSR diagram je tvořen pojmy
„Pressure – State - Response“. „Pressure“ zahrnuje přímé a nepřímé vlivy společnosti na
životní prostředí. Pod pojmem „State“ rozumíme vlivy na životní prostředí (znečištění
atmosféry atd.) a „Response“ jsou popsány jako reakce společnosti na snížení těchto vlivů,
nebo preventivní opatření (obr. 3.1).
Obr. 3.1. (a) PSR diagram, (b) DSR
diagram,
(c)
DPSIR
diagram
(Niemeijer a de Groot 2008).
DSR diagram je tvořen pojmy „Driving force – State – Response“. Tento diagram byl
vyvinut pro monitorování udržitelného růstu. Indikátory jsou rozděleny na sociální,
ekonomické, environmentální a institucionální. „Driving force“ zahrnuje aktivity společnosti,
které ovlivňují udržitelný růst. Pod pojmem „State“ rozumíme vliv na udržitelný růst a
„Response“ zahrnuje politická a jiná opatření ke zlepšení aktuálního stavu (Patlitzianas et al.
2008).
DPSIR diagram zahrnuje „Driving force – Pressure – State – Impact – Response“ = Aktivity
společnosti – Dopady stresového působení – Stav ekosystému – Reakce ekosystému – Reakce
společnosti“. Tento diagram je široce používaný a zabývá se komplexně procesy pro analýzu
environmentálních problémů. Niemeijer a de Groot (2008) navrhli následující postup pro
využití DPSIR diagramu: i) vytvořit diagram (definovat cíl, hranice systému, identifikovat
obecné indikátory, zobrazit je v interaktivní mapě); ii) co nejlépe definovat cíle; iii)
identifikovat tzv. „key-nodes“= indikátory klíčových bodů, které můžeme rozdělit na tzv.
root-nodes (= indikátory výchozích bodů), central-nodes (= indikátory uzlových bodů) a endof-chain-nodes (= indikátory konečných bodů). Na závěr vybereme nejlepší indikátory podle
předem stanovených kritérií (přesnost, měřitelnost, dosažitelnost atd.).
86
Metodickými přístupy a výběrem vhodných indikátorů se také zabývali Dantsis et al. (2009),
Ritz et al. (2009), Bastin and Lutz (2006), Yli-Viikari et al. (2007). Dantsis et al. (2009)
uvádějí metodický přístup ke srovnání jednotlivých úrovní udržitelné zemědělské produkce.
Indikátory rozdělili na environmentální, sociální a ekonomické. Environmentální indikátory
zahrnují použití hnojiv, použití pesticidů, spotřebu zavlažované vody, agro-ekologické
operace (aplikace chlévského hnoje, zelené hnojení, osevní postup, atd.), strojní pracovní
operace a intenzitu zemědělského hospodaření. Mezi sociální indikátory řadí věk farmáře,
dosažené vzdělání, „nezemědělské“ aktivity, velikost rodin a zaměstnanost v zemědělství.
Mezi ekonomické indikátory zařazují finanční zdroje (hrubá zemědělská hodnota), strukturu
farem (diverzita plodin, velikost farmy, počet parcel/farmu, počet strojů/ha).
Z projektů, které se v posledních letech zabývaly indikátory pro zemědělské hospodaření
postavené na „DSR diagramu“ lze zmínit např. “Environmental sustainability of Canadian
agriculture“ (2000) (McRae T. et al., 2000) a “Environmental indicators for agriculture:
methods and results“ (2001). Na „DPSIR diagramu“ byl postaven např. “ISTAT Agroenvironmental indicators: methodologies, data needs and availability“ (2006).
3.2 Metody pro stanovení, výběr a použití vhodných indikátorů pro zjištění
potřeby a možností přechodu z konvenčního na ekologické zemědělství
Pro identifikaci a výběr vhodných indikátorů ke zjišťování udržitelnosti zemědělského
obhospodařování půdy je možno využít DPSIR diagram (Niemeijer a de Groot, 2008; obr.
3.1). Diagram zahrnuje „Driving force – Pressure – State – Impact – Response“ = „Aktivity
společnosti – Dopady stresového působení – Stav ekosystému – Reakce ekosystému – Reakce
společnosti“.
Celý postup můžeme popsat několika kroky:
1. Definovat náš cíl – stanovit indikátory pro zjištění potřeby konverze konvenčního
zemědělského hospodaření na ekologické (trvale udržitelné) hospodaření.
2. Definovat hranice systému (obr. 3.2).
Sluneční záření
Dodatková
energie
Atmosféra
a voda
Produkce ŽV
Produkce RV
Spotřeba a trh
Půda
Rozklad
Ztráty
Ztráty
Ztráty
Živiny
Energie
Ztráty
Obr. 3.2. Agroekosystémový koncept (podle Gliessman 2007).
87
3. Definovat pomocné otázky:
Otázka 1 – Nezatěžujeme nadměrně agroekosystém, na kterém hospodaříme (je náš
způsob hospodaření trvale udržitelný)? (obr. 3.3)
Otázka 2 – Je náš způsob využívání zemědělské krajiny optimálním kompromisem mezi
maximálním využíváním agroekosystému a udržením regulačních a regeneračních
procesů v krajině? (obr. 3.4)
Otázka 3 – Využívám dostatečně všech možných prostředků (technologické inovace,
dotace) k zachování udržitelnosti zemědělského hospodaření? (obr. 3.4)
4. Zvolit obecné indikátory na základě DPSIR diagramu = „Aktivity společnosti“ (D)
– „Dopady stresového působeni“ (P) – „Stav ekosystému“ (S) – „Reakci ekosystému“
(I) – „Reakci společnosti“ (R) .
5.
Upřesnit konkrétní indikátory pro dané podmínky (vlastní, anebo z dostupné
literatury).
Obr. 3.3. DPSIR diagram pro zjištění míry environmentální zátěže agroekosystémů.
Aktivity společnosti (D)
Počet obyvatel
Dostupnost potravin
Cena potravin, hnojiv,
pesticidů, půdy, atd.
Dostupné technologie
(stroje atd.)
Zisk
Know-how
Dotace, směrnice, nařízení,
zákony a vyhlášky
„Životní úroveň“ obyvatel
Dopady stresového
působení (P)
Změna landuse
Změna managementu
Dodatkové energie
(fosilní energie, plyn, elektřina,
stroje, budovy, minerální hnojiva,
pesticidy atd.)
Reakce společnosti (R)
Změna dotací, směrnic,
nařízení, zákonů a
vyhlášek
Změna spotřeby potravin
Výzkum a vývoj
Společnost
Reakce ekosystému (I)
Stav ekosystému (S)
Sluneční záření
Biodiverzita
Vodní cyklus a kvalita
Landuse
Rostliny a zvířata
Kvalita produktů
GPP a NPP
Efektivita fotosyntézy
Půdní organický uhlík
Ostatní půdní živiny
Detritový řetězec
Výskyt opylovačů
Snížení biodiverzity
Otevřený vodní cyklus
Kvalita produktů = překročení
zdravotních limitů
Otevřený živinný cyklus
Mineralizace půdního
organického uhlíku
Vyplavování půdních živin
Eutrofizace vod
Nedostatek vody
Překročení hraniční hodnoty
eroze
Snížení množství opylovačů
Utužení půd
Environmentální zátěž (LCA)
Farmy
Obr. 3.4. DPSIR diagram pro zjištění trvalé udržitelnosti (ekologického) hospodaření.
88
Aktivity společnosti (D)
Reakce společnosti (R)
Počet obyvatel
Dostupnost kvalitních
potravin
“Environmental thinking”
Udržitelnost zemědělství
Cena fosilních paliv, půdy
atd.
Dostupné technologie
(stroje atd.)
Know-how
Zisk
Dotace, směrnice, nařízení,
zákony a vyhlášky
„Životní úroveň“ obyvatel
Změna dotací, směrnic,
nařízení, zákonů a
vyhlášek
Změna spotřeby potravin
Výzkum a vývoj
Dopady stresového
působení (P)
Změna landuse
Změna managementu
Dodatkové energie
(fosilní energie, plyn, elektřina,
stroje, budovy, minerální hnojiva,
pesticidy atd.)
Společnost
Reakce ekosystému (I)
Stav ekosystému (S)
Sluneční záření
Biodiverzita
Vodní cyklus a kvalita
Landuse
Rostliny a zvířata
Kvalita produktů
GPP a NPP
Efektivita fotosyntézy
Půdní organický uhlík
Ostatní půdní živiny
Detritový řetězec
Výskyt opylovačů
Zvýšení biodiverzity
Uzavírání vodních cyklů
Kvalita potravin –
nepřekročení zdravotních limitů
Uzavírání cyklů živin
Nižší mineralizace půdního
organického uhlíku
Nižší vyplavování živin z půd
Nižší eutrofizace vod
Zvýšení zásoby vody v půdě
Snížení erozní úrovně
Zvýšení množství opylovačů
Snížení utužení půdy
Snížení environmentální
zátěže zemědělství (LCA)
Farmy
6. Definovat kritéria pro výběr indikátorů
Kritéria pro indikátory by měly zohlednit cíl naší práce. Základní kritéria jsou (Dale a
Polasky 2007):
- měly by být lehce měřitelné
- měly by být citlivé na změny v systému
- měly by odpovídat změně, kterou chceme předpovídat
- měly by zachytit klíčové charakteristiky systému
- měly by předpovídat změny, kterým by mohlo být zabráněno vhodným
managementem
- měly by být integrační
- měli bychom znát variabilitu indikátoru
7. Na základě kritérií vybrat nejvhodnější indikátory
Pro zjištění míry environmentální zátěže agroekosystémů byly vybrány tyto indikátory:
Aktivity společnosti (D)
- produkce potravin [t. 100 obyvatel-1]
- cena potravin, fosilních paliv, hnojiv, pesticidů, půdy atd. [Kč.jednotku-1]
- dotace [Kč.ha-1]
Dopady stresového působení (P)
- množství použitých hnojiv [kg.ha-1]
- množství použitých pesticidů [kg.ha-1]
- množství dodatkové energie [GJ.ha-1]
Stav ekosystému (S)
89
- landuse [% výměry orné půdy a TTP]
- vodní deficit [mm]
- zemědělské produkty [GJ.ha-1 ] [GJ.DJ-1]
Reakce ekosystému (I)
- snížení biotopové hodnoty [Kč.m-2]
- překročení koncentrace N, P, K, Ca ve výpustích a vodních tocích [µg.l-1]
- překročení koncentrace pesticidů ve vodách [µg.l-1]
- množství půdy odnesené z pole (eroze) [kg.ha-1]
- trend obsahu Cox v půdě [%]
Reakce společnosti (R)
- změna v dotacích
- spotřeba potravin
- investice do výzkumu a vývoje
Pro zjištění trvalé udržitelnosti (ekologického) hospodaření byly vybrány tyto indikátory:
Aktivity společnosti (D)
- zdravotní limity látek v potravinách [µg.g-1]
- % výměry zem. půdy, kde se hospodaří ekologicky z celk. výměry půdy
- dotace [Kč.ha-1]
Dopady stresového působení (P)
- množství použitých hnojiv [kg.ha-1]
- množství použitých pesticidů [kg.ha-1]
- množství dodatkové energie [GJ.ha-1]
Stav ekosystému (S)
- landuse [% výměry orné půdy a TTP]
- vodní deficit [mm]
- zemědělské produkty [GJ.ha-1] [GJ.DJ-1]
Reakce ekosystému (I)
- zvýšení biotopové hodnoty [Kč.m-2]
- zvýšení množství opylovačů [počet.ha-1]
- trendy populací vybraných druhů ptáků (např. chřástal polní) [Shannon index]
- trend obsahu Cox v půdě [%]
Reakce společnosti (R)
- změna v dotacích
- spotřeba potravin
- investice do výzkumu a vývoje
Grafické znázornění výběru vhodných indikátorů na základě diagramu DPSIR pro zjištění
míry environmentální zátěže agroekosystémů a pro zjištění trvalé udržitelnosti (ekologického)
hospodaření je uvedeno na obr. 3.5 a 3.6.
90
Konvenční
hospodaření
Aktivita společnosti (D)
• Produkce potravin
[t.100 obyvatel-1]
Reakce společnosti (R)
Stav ekosystému (S) a reakce ekosystému (I)
(uhlíkový a vodní cyklus)
Slunce
• Změna v dotacích
• Spotřeba potravin
• Investice do výzkumu
Atmosféra
Společnost
Konzumenti
Producenti
• Cena potravin,
fosilních paliv,
minerálních hnojiv,
pesticidů, půdy atd.
[Kč.jednotku-1]
• Produkty
[GJ.ha-1]
• Dotace [Kč.ha-1]
• Produkty
[GJ.DJ-1]
• Snížení
biotopové
hodnoty
[Kč.m-2]
• Landuse
[% výměry
orné půdy
a TTP]
Dodatková
energie
Dopady stresového
působení (P)
• Překročení
koncentrace
pesticidů
[µg.l-1]
• Množství použitých hnojiv [kg.ha-1]
• Množství použitých pesticidů
[kg.ha-1]
• Množství dodatkové energie
[GJ.ha-1]
ní
če ce - 1 ]
o
kr tra .l
ře en [µg
P
• nc K.
k o , P,
N
ní
od it
V
• efic ]
d m
[m
Voda
(povrchová a
podzemní)
Půda
• Množství
odnesené
půdy
(eroze)
[kg.ha-1]
• Trend
obsahu Cox
v půdě [%]
Obr. 3.5. Grafické zobrazení vybraných indikátorů pro zjištění míry environmentální zátěže
agroekosystémů.
Pozn.: stav ekosystému (S) charakterizují žluté indikátory; reakci ekosystému (I) šedé indikátory.
91
Ekologické
hospodaření
Aktivita společnosti (D)
Reakce společnosti (R)
Stav ekosystému (S) a reakce ekosystému (I)
(uhlíkový a vodní cyklus)
Slunce
• Změna v dotacích
• Spotřeba potravin
• Investice do výzkumu
• Zdravotní limity látek
v potravinách [µg.g-1]
Atmosféra
Společnost
Konzumenti
Producenti
• % výměry půdy pro
ekolog. hospodaření z
celk. výměry
• Produkty
[GJ.ha-1]
• Dotace [Kč.ha-1]
• Produkty
[GJ.DJ-1]
• Zvýšení
biotopové
hodnoty
[Kč.m-2]
• Landuse
[% výměry
orné půdy
a TTP]
Dodatková
energie
Dopady stresového
působení (P)
• Množství použitých hnojiv [kg.ha-1]
• Množství použitých pesticidů
[kg.ha-1]
• Množství dodatkové energie
[GJ.ha-1]
ní
od it
V
• efic ]
d m
[m
• Zvýšení počtu
opylovačů
[počet.ha-1]
dy
ren
• T ulací
h
pop ranýc ků
vyb ů ptá
h
dru annon
[Sh x]
e
ind
Půda
• Trend
obsahu Cox
v půdě [%]
Voda
(povrchová a
podzemní)
Obr. 3.6. Grafické zobrazení vybraných indikátorů pro pro zjištění trvalé udržitelnosti
(ekologického) hospodaření.
Pozn.: stav ekosystému (S) charakterizují žluté indikátory; reakci ekosystému (I) šedé indikátory
Zdroje dostupných dat pro indikátory
-
-
Státní instituce: Český statistický úřad, Český hydrometeorologický ústav,
Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo zemědělství ČR, Agentura ochrany
přírody a krajiny.
Přírodovědecké časopisy.
Vlastní průzkum
3.3 Případová studie
Charakteristika zájmového území a popis variant
Zájmové území tvoří horní část povodí toku Stropnice – Novohradské hory – Jižní čechy.
Celková rozloha území je přibližně 99 km2. Využití krajiny („landuse“) uvádí obr. 3.7.
V tomto území hospodaří 5 hlavních zemědělských farem, lišících se výměrou zemědělské
půdy a intenzitou hospodaření. Celková rozloha zemědělských farem je přibližně 3 708 ha
(33,1% z celkové rozlohy zájmového území).
Dotazníkovým způsobem byla zjištěna základní data o jednotlivých farmách a byly
kvantifikovány jednotlivé vstupy a výstupy (energetické a látkové toky). Podle druhu
92
pěstovaných plodin na farmách byly zjišťovány – provedené pracovní operace, výsevek,
spotřeba minerálních a organických hnojiv (název hnojiva, dávka, výměra, % účinných živin),
spotřebované množství chemických přípravků na ochranu rostlin (název přípravku, dávka, %
účinné látky), výnosy hlavního i vedlejšího produktu. Dále byl vyhotoven seznam použitých
strojů a nářadí.
Podle druhu a plemene chovaných zvířat
Les y
na farmách byly sestaveny obraty stáda,
Louk y , pas tviny
zjišťována struktura a spotřeba krmiv,
Orná půda
množství použitého steliva, pracovní
Ry bník y
operace a produkce jednotlivých komodit
1%
Zás tavba
2%
(mléko, maso, chlévská mrva). Dále byl
3%
M ok řady
4%
vyhotoven seznam použitých strojů,
Os tatní
seznam staveb (výměra, typ budovy) a
zařízení.
18%
49%
Obr. 3.7. Využití krajiny zájmového
území horní části povodí toku Stropnice
– Novohradské hory.
23%
Pro účely této případové studie byla využita data o hospodaření z farmy s největší výměrou
zemědělské půdy a největším počtem chovaných zvířat (farma 4). Tato farma hospodaří na
2 365 ha zemědělské půdy (1 550 ha orné půdy, 815 ha louky a pastviny), chovají masný skot,
mléčný skot, ovce, drůbež, prasata. Zemědělské hospodaření lze charakterizovat jako
intenzivnější.
Pro tuto farmu byly vytvořeny dvě varianty hospodaření – I. klasická (konvenční) a II.
ekologická (ekologické zemědělství). Konvenční varianta je tvořena skutečným stavem
a způsobem hospodaření. Údaje byly získány z dotazníku. Pro ekologickou variantu byl
vypracován a spočítán návrh hospodaření pro ekologické zemědělství. Výpočty energetické a
ekonomické bilance u obou variant jsou vztaženy k roku 2005.
Charakteristika varianty I. – „konvenční“
Využití zemědělské půdy [ha]
Obilniny
1 040,0
Olejniny
230,0
Ostatní (jeteloviny)
180,0
Louky
600,0
Pastviny
315,0
Celkem výměra
2 365,0
Průměrné počty chovaných zvířat [DJ]
Masný skot
81,4
Mléčný skot
834,2
Ovce
21,2
Drůbež
26,7
Prasata
156,7
Celkem DJ
1 120,2
Farma nakupuje průmyslová hnojiva a pesticidy. Produkce organických hnojiv je
používána pro vlastní potřebu. Část produkce rostlinné výroby je využívána pro krmení
93
chovaných hospodářských zvířat. Dokupovány jsou kompletní krmné směsi. Významnou
produkcí ŽV je produkce mléka.
Charakteristika varianty II. – „ekologická“
Využití zemědělské půdy [ha]
Jetel
203,8
Pšenice
326,0
Kukuřice
122,2
Oves
163,0
Louky
1 100,0
Pastviny
450,0
Celkem výměra
2365,0
Průměrné počty chovaných zvířat [DJ]
Masný skot
475,0
Mléčný skot
834,2
Ovce
40,0
Celkem DJ
1 349,2
Pro tuto variantu byla minimalizována výměra orné půdy a maximalizována výměra trvalých
travních porostů. Počet chovaných kusů mléčného skotu je stejný jako ve variantě I., zvýšen
byl počet kusů pro mléčný skot a ovce. Chov drůbeže a prasat byl z této varianty vyřazen.
Byly sestaveny nové krmné dávky s využitím vlastní rostlinné produkce. Pro doplnění N má
v osevní postupu trvale zařazeny jeteloviny. Produkce organických hnojiv je využívána pro
hnojení orné půdy a luk.
Metoda výpočtu energetické a ekonomické bilance
Metoda výpočtu energetické bilance
Byla spočítána energetická bilance rostlinné výroby, energetická bilance živočišné výroby a
celková energetická bilance. Energetické bilance jsou rozděleny na dvě části – „náklady“ a
„výnosy“. „Náklady“ jsou tvořeny energetickými náklady na výrobu a spotřebu (případně na
balení a transport) např. minerálních hnojiv, pesticidů, osiv, fosilních paliv, elektrické energie,
plynu, atd. „Výnosy“ jsou tvořeny energií produkce ve spalném teple v GJ. Pro bilanci
rostlinné výroby jsou „výnosy“ rozděleny na celkovou produkci (nadzemní+podzemní),
produkce produktů (např. zrno a sláma) a produkce pro prodej (např. pouze zrno). Pro bilanci
živočišné výroby jsou „výnosy“ rozděleny na primární komoditu (maso), sekundární
komoditu (mléko), produkce organických hnojiv, produkce methanu a produkce tepelné
energie. Produkty ŽV jsou tvořeny primární komoditou, sekundární komoditou a produkcí
organických hnojiv. V celkové energetické bilance byly sečteny „náklady“ rostlinné výroby s
„náklady“ živočišné výroby a „výnosy“ rostlinné výroby s „výnosy“ živočišné výroby.
V rámci celkové bilance je ale důležité nepočítat některé jednotlivé náklady dvakrát.
Mezi hlavní zdroje energet. koeficientů patří tato literatura – Preininger M. 1987,
Fluck R.C. 1992.
Metoda výpočtu ekonomické bilance
Byla spočítána celková ekonomická bilance včetně zahrnutí zdrojů z dotací. Tato
bilance byla rozdělena na dvě části – „náklady“ a „výnosy“. „Náklady“ jsou tvořeny přímými
náklady na produkci (např. mzdy přímých zaměstnanců v provozu, fosilní paliva, elektrická
energie, plyn, odpisy strojů a budov, minerální hnojiva, pesticidy atd.), nejsou zde zahrnuty
ostatní náklady tzn. např. nákup nového HIM a NIM, opravy budov, náklady na
administrativu a top management. Bilance je počítána v cenách bez DPH. Ceny byly
94
zjišťovány za rok 2005. Pro ekonomické výnosy ekologické varianty byla základní tržní cena
z konvenční produkce navýšena o 20% cenovou prémii.
Mezi hlavní zdroje ekonomických dat o cenách můžeme zařadit stránky Českého statistického
úřadu (on-line, http://www.czso.cz/), pro oceňování budov vyhláška 3/2008 Sb., pro zjištění
přibližných pořizovacích cen strojů Abrham Z. et al. 1998, pro dotace
z agroenvironmentálních programů ČR publikaci MŽP 2004.
Energetická a ekonomická bilance zemědělských farem s konvenčním a ekologickým
hospodařením
V energetické bilanci rostlinné výroby dosáhly obě varianty pozitivních výsledků. V
konvenční variantě farma dosahuje vysokých energetických výnosy produktů (86,25 GJ), má
vyšší náklady na 1 ha zem. půdy (11,27 GJ) a nížší efektivitu (index=7,65). Zatímco u
navrhované ekologické varianty byly dosaženy nižší výnosy (67,04 GJ), ale náklady na 1 ha
zemědělské půdy jsou nižší (5,74 GJ) a efektivita se zvýšila (index=11,67) (tab. 3.3).
Z výsledků vyplývá, že i když dojde u ekologické varianty. ke snížení výnosů o přibližně
22%, tak zároveň dojde ke snížení nákladů na 1 ha o 49%. Šarapatka (2006) potvrzuje, že na
základě výsledků ze zahraničí lze obecně počítat se snížením výnosů pro ekologické
hospodaření o 10-20% (pro obiloviny uvádí snížení o 30-40%, u olejnin snížení o 12-50%,
u luskovin snížení o 20%). Celkové snížení výnosů je závislé hlavně na kvalitě půdy,
klimatických podmínkách, osevním postupu, druhu plodin, a počtu chovaných zvířat.
Rozhodující úlohu má také doba ekologického hospodaření na farmě.
Tab. 3.3. Energetické srovnání konvenčního hospodaření s ekologickým [GJ].
KONVENČNÍ
farma
Položka / Index
Energet. náklady RV
EKOLOG.
návrh I.
26 653,8
13 585,7
Energet. výnosy produktů RV
203 988,6
158 553,6
Energetický zisk / ztráta
177 334,8
144 967,9
7,65
11,67
Energet. výnosy prod. z 1 ha
86,25
67,04
Energet. náklady na 1 ha
11,27
5,74
0,218%
0,169%
Energet. výnosy / energet. náklady
Energet. výnosy / sluneční energie
jednotky
GJ
GJ
V energetické bilanci živočišné výroby dosáhly obě varianty pozitivních výsledků.
V konvenční variantě farma dosahuje vyšších energetických výnosů (19,45 GJ.DJ-1), má vyšší
náklady (39,93 GJ.DJ-1) a nižší efektivitu (index=2,05). Naproti tomu u navrhované
ekologické varianty jsou výnosy nižší (13,65 GJ.DJ-1), náklady jsou nižší (30,14 GJ.DJ-1).
U ekologické varianty je patrný pokles výnosů i nákladů a zvýšení efektivity (tab. 3.4).
95
Tab. 3.4. Energetické srovnání konvenčního hospodaření s ekologickým [GJ].
KONVENČNÍ
farma
Položka / Index
EKOLOG.
návrh I.
Energet. náklady ŽV
21 782,9
18 414,8
Energet. výnosy produktů ŽV
44 726,2
40 659,6
Energetický zisk / ztráta
22 943,3
22 244,8
2,05
2,21
Energet. výnosy z 1 DJ
19,45
13,65
Eneget. náklady na 1 DJ
39,93
30,14
Energet. výnosy / energet. náklady
jednotky
GJ
GJ
V celkové energetické bilanci dosáhly obě varianty pozitivních výsledků. „Energetické
výnosy produktů“ jsou spočítány součtem energetických výnosů produkce rostlinné výroby a
živočišné výroby. Jedná se pouze o součet, bez zohlednění kolik energie produkce zůstává na
farmě (krmení, stlaní, zaorání atd.) a kolik energie produkce je určeno pro prodej.
„Energetické výnosy pro prodej“ zahrnují pouze energii prodaných produktů. U konveční
varianty byly zaznamenány vyšší náklady, vyšší výnosy a celkově bylo dosaženo vyššího
energetického zisku. U navrhované ekologické varianty jsou náklady nižší, výnosy nižší a
celkově bylo dosaženo nižšího energetického zisku. Konvenční varianta je více zaměřena na
prodej produktů (převážně rostlinné výroby, ale také živočišné výroby). Energie produktů
zůstavající na farmě je u konvenční varianty 86%, u ekologické varianty 95% (tab. 3.5).
Tab. 3.5 Energetické srovnání konvenčního hospodaření s ekologickým [GJ].
KONVENČNÍ
farma
Položka / Index
Energet. náklady (RV+ŽV)
Energet. výnosy produktů (RV+ŽV)
Energet. výnosy pro prodej (RV+ŽV)
Energet. výnosy prod. - náklady
Energet. výnosy prodej - náklady
Výnosy produktů / Náklady
Energie produktů zůstavající na farmě
jednotky
EKOLOG.
návrh I.
34 015,5
20 470,0
248 714,9
199 213,2
34 348,9
8 901,3
214 699,4
178 743,3
333,4
-11 568,7
7,31
9,73
86,19%
GJ
95,53%
GJ
V ekonomické bilanci dosáhly obě varianty zisku. „Ekonomické výnosy v Kč (potenc.)“ jsou
spočítány součtem ekonomických výnosů produkce rostlinné výroby a živočišné výroby.
Jedná se pouze o součet, bez zohlednění, kolik produkce (v cenách v Kč) zůstává na farmě
(krmení, stlaní, zaorání atd.) a kolik produkce (v cenách v Kč) je určeno pro prodej.
„Ekonomické výnosy v Kč (skuteč.)“ zahrnují pouze cenu prodaných produktů. Ekologická
varianta má nižší ekonomické náklady o 34% a o 12% nižší ekonomické výnosy (tab. 3.6).
96
Výnosy v ekologické variantě byly navýšeny o cenovou prémii 20%. Šarapatka (2006) uvádí,
že výše cenové prémie se liší podle jednotlivých produktů i v rámci jednotlivých zemí.
Např. pšenice má cenovou prémií 50-200%, v ČR byla prémie minimální (přibližně 10%);
u mléka je cenová prémie 10-30%, v ČR přibližně 20%; hovězí maso realizuje prémii 2030%. Celkové dotace jsou vyčísleny zvlášť a nejsou započítány do ekonomické bilance.
Nutno podotknout, že do celkových dotací pro ekologickou variantu byly započítány pouze
základní dotace a nebyly vyčerpány všechny dotace z programů na ochranu a obnovu
životního prostředí v zemědělství (agroenvironmentální programy ČR).
Tab. 3.6. Ekonomické srovnání konvenčního hospodaření s ekologickým [Kč].
Položka / Index
KONVENČNÍ
farma
EKOLOG. návrh
II.
Ekonomické náklady v Kč
29 839 388,9
19 563 729,7
Ekonomické výnosy v Kč (potenc.)
57 530 599,3
50 688 535,0
Ekonomické výnosy v Kč (skuteč.)
Zisk / Ztráta v Kč (potenc.)
Zisk / Ztráta v Kč (skuteč.)
40 665 394,0
27 691 210,4
10 826 005,1
32 218 121,7
31 124 805,3
12 654 391,9
Výnosy / Náklady (potenc.)
1,93
2,59
Výnosy / Náklady (skuteč.)
1,36
1,65
22 413 424,0
19 569 053,7
Celkové dotace (rok 2005)
V celkové energetické a ekonomické bilanci (při zařazení do výnosů pouze produkty
pro prodej) dosáhla konvenční varianta pozitivních výsledků. Zatímco ekologická varianta
dosáhle v energetické bilanci negativního výsledku. V ekonomické bilanci ekologické
varianty se tento trend neprojevil z důvodu zahrnutí cenové prémie do ekonomických výnosů
(tab. 3, tab. 4).
Indikátory trvale udržitelného zemědělského hospodaření odvozené na základě případové
studie
Pomocí energetických a ekonomických bilancí lze srovnávat jednotlivé způsoby
zemědělského hospodaření (konvenční x integrované x ekologické), hodnotit jednotlivé farmy
a stanovit pro ně jednoduché indikátory. Tyto indikátory jsou:
• Pro energetickou bilanci rostlinné výroby
- energetická produkce v GJ z 1 ha
- energetické náklady v GJ na 1 ha
- efektivita hospodaření = energetické výnosy v GJ / energetické náklady v GJ
- efektivita rostlinné výroby [%] = energetické výnosy v GJ / sluneční energie v GJ
•
-
Pro energetickou bilanci živočišné výroby
efektivita hospodaření = energetické výnosy v GJ / energetické náklady v GJ
energetické výnosy z 1 DJ
energetické náklady na 1 DJ
•
-
Pro celkovou energetickou bilanci
efektivita hospodaření = energetické výnosy produktů v GJ / energetické náklady v GJ
97
-
% energie produktů, které zůstává na farmě
•
-
Pro celkovou ekonomickou bilanci
dosažení zisku / ztráty (skutečné)
efektivita hospodaření = ekonomické výnosy (skutečné) v Kč / ekonomické náklady
v Kč
pozn. „ekonomické výnosy (skutečné) v Kč“ jsou tvořeny zemědělskými produkty, které
byly určeny pro prodej.
Metodika pro výpočet energetické a ekonomické bilance bude publikována v roce 2010.
98
Kap. 4 Rizika depozičních kritických zátěží v oblastech Stropnice,
Třeboňsko a Ralsko
4.1. Úvod
Cílem této studie je hodnocení atmosférické depozice síry, dusíku a celkové potenciální
kyselé depozice na území lesních ekosystémů tří modelových oblastí Stropnice, Třeboňsko a
Ralsko s ohledem na kritické zátěže acidity a dusíku a hodnocení ekosystémového rizika pro
lesní ekosystémy v těchto oblastech vlivem imisně - depozičního stresu, který způsobují
vybrané látky znečišťující ovzduší (sloučeniny síry, dusíku a přízemní ozon). Výsledky byly
dány do souvislosti s údaji o defoliaci a mortalitě lesních porostů.
Z hlediska ochrany ekosystémů před účinky atmosférické depozice sloučenin síry a dusíku je
důležité znát atmosférickou depozici, kritické zátěže a velikost překročení (o které je
nezbytné snížit atmosférickou depozici síry a dusíku tak, aby nedocházelo k další devastaci
přírodního prostředí acidifikací a eutrofizací).
Nejvýznamnějšími negativními procesy v přírodním ekosystému, které způsobují látky
znečišťující ovzduší, jsou procesy acidifikace (okyselování), eutrofizace a působení
přízemního ozonu. Acidifikace je proces vnášení okyselujících látek do prostředí, obvykle
vyjádřený v molární jednotce (mol H+). Projevuje se přímým narušením listového parenchymu,
zvyšováním mobility hliníku a některých toxických prvků v půdě, likvidací některých skupin
mikroorganismů v půdě, narušováním správné struktury půdy, zhoršením příjmu nebo
imobilizací základních živin z půdy, mizením senzitivních druhů rostlin. Eutrofizace je
nadměrný přísun sloučenin dusíku a fosforu do ekosystému, v jehož důsledku dochází ke
změnám živinových poměrů v půdě a vodě. Projevuje se negativně v příjmu jiných nezbytných
prvků (Mg), úbytkem některých skupin mikroorganismů (narušení rhizosféry), mizením
senzitivních druhů rostlin typických pro chudá stanoviště, apod. Limitní hranice eutrofizace dle
EHK OSN jsou vyjádřeny ”kritickou zátěží všech sloučenin dusíku”. K hodnocení
potenciálního poškození vegetace ozonem se používá dlouhodobá kritická úroveň pro ozon,
která je vyjádřena jako kumulativní expozice nad prahovou hodnotou koncentrace 40 ppb
(Fuhrer, Acherman 1994). Tato kritická úroveň je používána k tvorbě map překročení, které
ukazují místa, kde může být pozorováno poškození vegetace ozonem.
4.2. Výpočet atmosférické depozice sloučenin síry a dusíku
Atmosférická depozice síry a dusíku byla odhadnuta z naměřených a modelovaných
(interpolovaných) hodnot koncentrací acidifikačních činitelů v ovzduší a ve srážkách.
Informace o koncentracích acidifikačních činitelů v ovzduší a ve srážkách byly získány z
měření, která byla provedena na monitorovacích stanicích Českého hydrometeorologického
ústavu a jiných organizací v České republice (ČHMÚ 2004). Imisní koncentrace
acidifikačních činitelů v ovzduší a ve srážkách naměřené na monitorovacích stanicích byly
interpolovány do sítě 1 x 1 km na území České republiky podle metodiky uvedené v prácí
(Zapletal 2006). Mokrá depozice byla odvozena z hodnot koncentrací SO42-, NO3- a NH4+ ve
srážkách a ze srážkových úhrnů. Suchá depozice byla odvozena z hodnot koncentrací
plynných složek a aerosolových částic v ovzduší a jejich depozičních rychlostí. Pro výpočet
depozičních rychlostí SO2, NOx, NH3 byl použit rezistenční model, jehož vstupními
proměnnými byla meteorologická data, data o drsnosti povrchu a využití ploch na území
99
České republiky a hodnoty rezistence povrchu a pokryvu odvozené z literatury. Depoziční
rychlosti HNO3 byly odvozeny z literatury, depoziční rychlosti aerosolových částic byly
parametrizovány. Pro geografickou identifikaci a interpretaci územně orientovaných dat v síti
1x1 km byly využity nástroje geografického informačního systému (GIS). Výpočetní schéma
pro výpočet celkové potenciální kyselé depozice je uvedeno na obr. 2.1.
Mapa využití
ploch
1x1 km
Meteorologická
pozorování
Ra, Rb, Rc
+
Model pro
prostorovou interpolaci
Rezistenční
model
Imisní
koncentrace 1x1 km
Depoziční
rychlosti Vd
1 x 1 km
+
Koncentrace
Suchá
depozice
1 x 1 km
Úhrn srážek
1x1 km
SO42-, NO3- a NH4+
+
Mokrá
depozice
1 x 1 km
Celková potenciální
kyselá depozice
1 x 1 km
Obr. 2.1. Výpočetní schéma pro výpočet celkové potenciální kyselé depozice.
100
Pro potřeby této studie byly brány v úvahu následující acidifikační činitele: oxid siřičitý
(SO2), oxidy dusíku (NO, NO2), kyselina dusičná (HNO3), amoniak (NH3), sírany (SO42-),
dusičnany (NO3-) a amonné ionty (NH4+) v aerosolu a ve srážkách. Předpokládá se, že jeden
mol SO2 může v konečné formě vytvořit dva vodíkové ionty H+, zatímco jeden mol NOx nebo
NH3 jeden vodíkový iont H+ (Erisman et al. 1989). Maximální množství kyselé depozice, zde
nazývané celková potenciální kyselá depozice, bylo odhadnuto následovně:
Celková potenciální kyselá depozice = 2 SOx + NOy + NHx
(2.1.)
kde SOx je celková (mokrá a suchá) depozice sloučenin síry (SO2 a SO42- v aerosolu a ve
srážkách), kde NOy je celková depozice oxidovaných sloučenin dusíku (NO, NO2, HNO3,
NO3- v aerosolu a ve srážkách) a NHx je celková depozice redukovaných sloučenin dusíku
NH4+). Celková potenciální kyselá depozice je vyjádřena v mol H+ ha-1 rok-1.
Podrobný popis metodiky výpočtu atmosférické depozice acidifikačních činitelů na území ČR
v síti 1 x 1 km je uveden např. v práci Zapletala (2006).
4.2.1. Mokrá depozice
Celková potenciální mokrá depozice byla vypočtena takto (Erisman et al. 1989):
Celková potenciální mokrá depozice = 2 SO42- + NO3- + NH4+
(2.2)
Roční průměrné koncentrace SO42-, NO3- a NH4+ ve srážkách (vážené srážkovým úhrnem),
které byly vypočteny z denních měření provedených na monitorovacích stanicích v České
republice, byly následně interpolovány do sítě 1 x 1 km, která pokrývá celé území České
republiky. Pro převedení ročních srážkových úhrnů na území České republiky do sítě 1 x 1
km byly použity mapy polí ročních srážkových úhrnů a příslušné srážkové úhrny z
monitorovacích stanic, kde jsou odebírány srážky (ČHMÚ, 2004). Roční průměrná mokrá
depozice SO42-, NO3- a NH4+ pro každý čtverec 1 x 1 km na území České republiky byla
vypočtena vynásobením ročních průměrných koncentrací SO42-, NO3- a NH4+ ve srážkách
ročními srážkovými úhrny.
Metodika kvantifikace vertikální mokré depozice v lesním ekosystému a hodnocení vlivu
mokré vertikální depozice na zdravotní stav lesního ekosystému je uvedena např. v práci
Zapletala et al. (2007).
4.2.2 Suchá depozice
K odhadu suché depozice plynných složek byla použita metoda, která odvozuje depoziční tok
plynných složek pro každý čtverec 1 x 1 km z naměřených imisních koncentrací těchto složek
v ovzduší a jejich depozičních rychlostí podle následujícího vztahu:
F = Vd(z)C(z).
(2.3)
F je depoziční tok složky, Vd je depoziční rychlost složky a C(z) je koncentrace složky ve
výšce z nad povrchem.
101
Pro modelování depozičních rychlostí z meteorologických dat a charakteristik vegetačních
pokryvů byl použit několikanásobný rezistenční model (Voldner, 1986; Zapletal, 2006), který
využívá koncepce jednoduché několikanásobné rezistence, která popisuje povrch stromového
zápoje jako tzv. povrch „velkého listu (big leaf)“. Rezistence povrchu roste nebo klesá
v závislosti na indexu listové plochy (LAI), který umožňuje rozšíření rezistence povrchu
jednotlivého individuálního listu na celý stromový zápoj.
Depoziční rychlost Vd byla vypočtena jako inverzní hodnota součtu tří rezistencí:
Vd ( z ) =
1
Ra ( z ) + Rb + Rc
(2.4)
Tři rezistence reprezentují tři fáze přenosu: aerodynamická rezistence Ra reprezentuje přenos
volnou atmosférou (turbulentní vrstvou) k laminární mezní vrstvě, laminární rezistence Rb
reprezentuje přenos přes laminární mezní vrstvu k povrchu, rezistence povrchu nebo pokryvu
Rc reprezentuje různý způsob příjmu plynu nebo částic povrchem. Aerodynamická rezistence
Ra byly vypočtena standardním způsobem podle mikrometeorologických vztahů podle Hickse
et al. (1987), Hickse et al. (1989) a Voldnera et al. (1986). Laminární rezistence Rb byla
vypočtena z empirického vztahu uvedeného Hicksem et al. (1987). Rezistence povrchu Rc
byla vypočtena podle Erismana a Draaijerse (1995) s využitím parametrizace, kterou uvedl
Wesely (1989). Depoziční rychlost pro aerosolové částice byla odvozena podle Weseleho et
al. (1985) a Erismana (1992).
Celková potenciální kyselá depozice síry a dusíku byla vypočtena sečtením suché a mokré
depozice síry a dusíku. Atmosférická depozice síry a dusíku byla porovnána s kritickými
zátěžemi dle metodologie EHK OSN.
4.3. Kritické zátěže
Kritická zátěž je nejvyšší dávka znečišťující látky, která ještě nezpůsobí chemické změny,
které by měly dlouhodobé škodlivé účinky na nejcitlivější ekosystémy (Nilsson, Grennfelt,
1988).
4.3.1 Kritické zátěže acidity
Kritické zátěže acidity byly vypočteny podle metodiky založené na hmotové bilanci
vodíkových iontů v půdách za předpokladu ustáleného stavu (steady-state mass balance)
podle Posch et al. (1995, 1997, 1999):
ANCw + ANCex = Ad + Aup + ANC l + AN
A = acidita (množství produkovaných vodíkových iontů)
ANC = alkalita (opak acidity, množství bazických kationtů)
Ad = atmosférická depozice vodíkových iontů
Aup = produkce vodíkových iontů spotřebou bazických kationtů při růstu vegetace
AN = produkce vodíkových iontů při procesech přeměny dusíku v půdě
ANC l = vyplavování alkality
ANCw = produkce alkality při zvětrávání primárních minerálů v půdě
ANCex = produkce alkality při okyselování iontovýměnného komplexu půd
102
(3.1)
Okyselování lesní půdy způsobují sloučeniny síry a dusíku, a proto hodnotíme působení sloučenin síry
a dusíku současně, neboť vyhodnocení jejich limitních hodnot umožňuje optimalizovat snížení
atmosférické depozice síry a dusíku. Určení kritických zátěží pro síru a dusík je důležité z hlediska
vymezení maximálně přípustné zátěže pro daný ekosystém. Každý ekosystém charakterizovaný
určitými půdními vlastnostmi, množstvím vody a dalšími toky, které jsou schopné okyselující
sloučeniny neutralizovat, má jinou maximálně přípustnou zátěž okyselujících sloučenin. Pro
vyhodnocení kritických zátěží i pro výsledné překročení se používá součtu kritických zátěží pro S
(síra) a N (dusík) a součtu celkové aktuální zátěže S a N vyjádřené v ekvivalentech (mol H+).
4.3.2 Empirické kritické zátěže dusíku
Na území lesních ekosystémů v České republice bylo aplikovány revidované empirické
kritické zátěže pro dusík v rozsahu od 9 do 14,5 kg-N ha-1rok-1 (Zapletal et al. 2005). Tento
rozsah empirických kritických zátěží pro dusík byl stanoven pro jehličnaté, listnaté a smíšené
lesy na základě empirických pozorování změn v lesní půdě Bobbink et al. (2002). Příznakem
překročení kritické zátěže dusíku pro jehličnaté a listnaté lesy je vyplavování dusíku,
příznakem překročení kritické zátěže dusíku pro smíšené lesy je vzrůstající mineralizace
dusíkem a nitrifikace.
Faktory, které ovlivňují hodnotu kritické zátěže:
•
•
•
•
•
•
klima (vlhkost půdy, vodní režim)
nasycenost půdy bazickými kationty
stupeň dekompozice
půdní typ
vegetační pokryv (dřevinná skladba lesního porostu)
intenzita hospodaření
Pokud kritické zátěže hodnotíme na základě chemismu půdy, jsou nejvýznamnějšími faktory
půdní typ a vegetační pokryv. Dále vycházíme z předpokladu, že faktory klimatu, nasycenosti
bazickými kationty a stupně dekompozice jsou implicitně zahrnuty především v půdním typu.
Na základě tohoto přístupu bylo odvozeny empirické kritické zátěže na základě půdního typu
a vegetačního pokryvu, s případnou modifikací podle intenzity hospodaření. Pro vybrané
půdní typy byly výchozí hodnoty kritické zátěže z rozpětí (intervalu) 9 – 14,5 kg N.ha-1.rok-1
stanoveny na základě chemismu půdy (chemicko - fyzikálních charakteristik půdy) a
vynásobeny koeficienty pro vegetační pokryv. Výchozí hodnoty kritické zátěže i koeficienty
pro vegetační pokryvy byly kalibrovány s ohledem na vegetační pokryv. Půdní typy byly
seskupeny na základě fyzikálně - chemických vlastností, hlavních klimatických podmínek a
vodního režimu do čtyř skupin. Počáteční hodnoty kritických zátěží byly přiřazeny každé
skupině půdních typů (viz tab. 4.1). Ke stanovení půdních typů byla použita digitální půdní
mapa (Němeček 2004) a digitální mapa pokryvu (Zapletal 1998). Význam vegetačního
pokryvu je vyšší u kyselých půd než u půd mezotrofních a bazických. Z tohoto důvodu se
s obsahem bází v půdě snižuje hodnota koeficientu smíšeného a listnatého lesa.
103
-1
Tab. 4.1. Skupiny půdních typů pro stanovení empirických kritických zátěží dusíku (kg N ha
-1
rok ) stanovené podle fyzikálně - chemických vlastností, hlavních klimatických podmínek a
vodního režimu v České republice
Počáteční
Konečné
Koeficient
Skupiny půdních typů pro stanovení empirická
empirické
vegetačního
empirických kritických zátěží(a)
kritická
kritické
pokryvu
zátěž(b)
zátěže
silně kyselé půdy na kyselých 9
jehličnatý 1
9
substrátech s nízkým stupněm nasycení
smíšený
1.1
10
bázemi, akumulace surového humusu, 9
studené a vlhké klima
9
listnatý
1.25 11
kyselé
půdy
na
silikátových 11
jehličnatý 1
11
substrátech, nižší stupeň nasycení
smíšený
1.1
12
bázemi, střední akumulace sur. 11
humusu, chladnější a vlhčí klima
11
listnatý
1.2
13
mezotrofní půdy a různých neutrálních 13
jehličnatý 1
13
substrátech střední stupeň nasycení
smíšený
1.05 14
bázemi, nízká akumulace sur. humusu, 13
mírné klima
13
listnatý
1.1
14
neutrální a zásadité půdy většinou na 14.5
jehličnatý 1
15
bazických
substrátech,
dobrá
smíšený
1.05 15
nasycenost bázemi, bez akumulace sur. 14.5
14.5
listnatý
1.1
16
humusu, sušší a teplé klima
a) Klimatické charakteristiky nebyly hodnoceny pro azonální půdy
b) Podle: Bobbink (2002)
4.4. Metodika hodnocení ekosystémového rizika
Imisně – depoziční stres lesních ekosystémů v oblastech Stropnice, Třeboňsko a Ralsko byl
hodnocen pomocí metodiky identifikace a stanovení koeficientu ekosystémového rizika
(Zapletal, 2009) in Vrubel, Zapletal et al. (2009). Tato metodika umožňuje hodnocení poškození
lesních porostů vlivem imisního a depozičního působení vybraných látek znečišťujících
ovzduší a odhad podílu těchto látek na vzniklém poškození. Metodika je založená na současné
úrovni poznání o poškozování lesních ekosystémů imisními koncentracemi a depozičním
tokem acidifikačních a eutrofizačních činitelů a přízemního ozonu s využitím konceptů
kritických koncentrací a kritických zátěží stanovených pro lesní ekosystémy či vegetaci.
Metodika hodnocení poškození lesních porostů vlivem imisního a depozičního působení
vybraných látek znečišťujících ovzduší je založena na těchto východiscích:
•
•
Na asimilační aparát dřevin působí přímo imisní koncentrace vybraných látek
znečišťujících ovzduší. Pro potřeby hodnocení přímého vlivu imisních koncentrací na
ekosystémy je dlouhodobě vyvíjena koncepce kritických koncentrací.
Látky znečišťující ovzduší se do ekosystémů dostávají prostřednictvím procesů plynné
(suché) depozice, procesů mokré depozice (nejčastěji srážky) v kombinaci s procesy
104
•
•
•
horizontální depozice (mlha, námraza atd.). Na většině území dnes dominují vstupy
mokrou depozicí (na rozdíl od let osmdesátých a počátku let devadesátých minulého
století, kdy ve velkých oblastech byla dominantním vstupem suchá depozice
především oxidu siřičitého a oxidů dusíku). V horských oblastech se zvyšuje podíl a
význam horizontální mokré depozice. Pro hodnocení depozičních vstupů látek
způsobujících acidifikaci a eutrofizaci prostředí je vyvíjena a neustále zpřesňována
koncepce kritických zátěží.
Koncepce kritických koncentrací a kritických zátěží je základem pro vypracování
strategií snižování emisí látek znečišťujících ovzduší v Evropě. Tato koncepce je
vhodným nástrojem pro objektivizaci imisního poškození lesních porostů vlivem
suchých a mokrých depozičních toků znečišťujících látek.
Vliv znečištění ovzduší na ekosystémy se projevuje v celkové změně stanovištních
podmínek, což se v různé míře odráží ve změně biochemických charakteristik půd a
v asimilačním aparátu dřevin (sekundární ukazatele změn v ekosystémech vlivem
znečištění ovzduší) a na změně jejich zdravotního stavu.
Acidifikace lesních půd v důsledků emisí okyselujících látek je proces dlouhodobý,
dynamicky se vyvíjející a jeho negativní účinky na zdravotním stavu lesního
ekosystému jsou patrné teprve po určitém čase.
Jako riziko pro lesní ekosystémy v oblastech Stropnice, Třeboňsko a Ralsko byly brány
v úvahu podle stupně zatížení tyto stresové faktory:
Průměrná roční imisní koncentrace oxidu siřičitého nad 5 µg.m-3 (kritická koncentrace
pro SO2 je 20 µg.m-3)
Průměrná roční imisní koncentrace oxidů dusíku nad 15 µg.m-3 (kritická koncentrace pro
NOx je 30 µg.m-3).
Imisní koncentrace přízemního ozonu v průběhu vegetačního období posuzovaná
prostřednictvím kumulovaného expozičního indexu AOT40 pro ozon nad 6 ppmh pro
jehličnaté a listnaté lesy (kritický práh pro ochranu vegetace je 9 ppmh). Data poskytl
ČHMÚ (ČHMÚ, (2004).
Překročení kritických zátěží acidity (sloučenin síry a dusíku) atmosférickou depozicí síry
a dusíku v mol H+ ha-1 rok-1.
Překročení kritických zátěží dusíku atmosférickou depozicí dusíku v mol H+ ha-1 rok-1.
Nepříznivé geografické a meteorologické podmínky (horské polohy v nadmořské výšce
od 800 m n.m. (možnost negativního působení horizontální mokré depozice a
spolupůsobení nepříznivých meteorologických podmínek).
Nižší polohy v 1.- 3. lesním vegetačním stupni (jen pro smrk)
Pro tyto stresové faktory byl navržen diferencovaný bodový systém koeficientů rizika, který
udává váhu významu jednotlivých stresových faktorů pro vytipování ekosystémových rizik.
Bodový systém je expertním vyjádřením míry rizika, kterým jsou vystaveny nejcitlivější
ekosystémy (lesní ekosystémy) v důsledku působení antropogenních imisí vybraných látek
znečišťujících ovzduší (sloučenin síry, dusíku a přízemního ozonu). Toto nastavení odpovídá
současné míře poznání problematiky působení antropogenních emisí na lesní ekosystémy a
využívá poznatků, doporučení a závěrů mezinárodních institucí působících v oblasti
omezování a vyhodnocování emisí (mezinárodní programy a protokoly, především pracovní
skupiny EHK/OSN).
105
4.5. Hodnocení ekosystémového rizika v oblastech Stropnice, Třeboňsko a
Ralsko
Podle metodiky hodnocení ekosystémového rizika (Zapletal 2009) v práci Vrubel, Zapletal et
al. (2009) vyplývajícího pro lesní ekosystémy v důsledku působení vybraných stresových
faktorů (imisní koncentrace, atmosférická depozice, nadmořská výška) byly v oblastech
Stropnice, Třeboňsko a Ralsko vymezeny dva stupně rizika (stupeň rizika je vyjádřen
koeficientem rizika, který vyjadřuje potenciální působení imisně - depozičního stresu
sloučenin síry, dusíku a přízemního ozonu na lesní ekosystémy):
Bez rizika (0 - 155 bodů)
Území lesních ekosystémů bez rizika negativních ekosystémových změn v důsledku působení
antropogenních imisí sloučenin síry, sloučenin dusíku a působení přízemního ozonu. Pokud
byly tyto oblasti dříve imisně zatíženy je možno v budoucnu předpokládat zlepšení
zdravotního stavu ekosystémů.
S potenciálním rizikem (156 - 305)
Území lesních ekosystémů s příležitostným překračováním kritických koncentrací a
kritických zátěží. V závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách může docházet
k negativnímu působení imisí na lesní ekosystémy, které se ovšem nemusí nutně v krátkém
časovém horizontu projevit na zhoršení zdravotního stavu lesních ekosystémů.
4.5.1 Oblast Stropnice
Oblast se nachází v Jihočeském kraji a byla definována rozvodím vodního toku Stropnice.
Nadmořská výška se pohybuje od 475 do1000 m n. m. Průměrná nadmořská výška oblasti je
581 m n. m. Na obr.5.1 je zobrazena mapa Corinne landcover povodí Stropnice (EEA 2005).
Na obrázcích 5.2 až 5.10 jsou postupně zobrazeny celková depozice dusíku, celková depozice
síry, celková potenciální depozice, kritické zátěže nutričního dusíku, kritické zátěže acidity,
překročení kritických zátěží nutričního dusíku, překročení kritických zátěží acidity, defoliace
a mortalita lesních porostů a koeficienty rizika na území oblasti Stropnice v síti 1x1 km.
106
Obr. 5.1. Mapa Corinne landcover oblasti Stropnice.
Obr. 5.2. Celkové depozice dusíku N (NOy + NHx) v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1) na
území lesních ekosystémů oblasti Stropnice v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
107
Obr. 5.3. Celkové depozice SOx v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (S) ha-1 rok-1) na území lesních
ekosystémů oblasti Stropnice v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.4. Celkové potenciální kyselé depozice v mol (H+) ha-1 rok-1
ekosystémů oblasti Stropnice v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
108
na území lesních
Obr. 5.5. Kritické zátěže nutričního dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1) na území
lesních ekosystémů oblasti Stropnice v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.6. Kritické zátěže acidity v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti
Stropnice v síti 1 x 1 km.
109
Obr. 5.7. Překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku v mol (H+)
ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1) na území lesních ekosystémů oblasti Stropnice v roce 2003 v síti
1 x 1 km.
Obr. 5.8. Překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry a
dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti Stropnice v roce 2003 v síti
1 x 1 km.
110
Obr. 5.9. Průměrná defoliace a mortalita lesních porostů v oblasti Stropnice v roce 2003 v síti
1 x 1 km (podle Stoklasa, 2003).
Obr. 5.10. Koeficienty rizika, které vyjadřují potenciální působení imisně - depozičního stresu
sloučenin síry, dusíku a přízemního ozonu na lesní ekosystémy v oblasti Stropnice v roce
2003 v síti 1 x 1 km.
111
Nejvyšší hodnoty celkové depozice dusíku N(NOy + NHx) se nachází na jihozápadě, ve středu
a na severovýchodě oblasti, nejnižší hodnoty celkové depozice dusíku se nachází na západě
oblasti (převážně luční krajina). Nejvyšší hodnoty celkové depozice síry (SOx) se nachází
na jihovýchodě oblasti, nejnižší na západě oblasti (převážně luční krajina). Nejvyšší hodnoty
potenciální kyselé depozice se nachází zejména na jihu oblasti, nejnižší na západě oblasti
(převážně luční krajina).
Nejvyšší překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku (NOy +
NHx) se nachází v hraničních pásech jehličnatého lesa na jihozápadě a severovýchodě oblasti.
Nejnižší překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku se nachází
v západní části oblasti (louky).
Nejvyšší překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry a
dusíku se nachází zejména v oblasti jehličnatého lesa při jihozápadní hranici území a také
v některých částech na severu území. K překročení nedošlo v převážně luční krajině na
západě území a k mírnému překročení došlo ve středních oblastech území. Nejvyšší hodnoty
průměrné defoliace a mortality dosahují lesní porosty zejména ve středu a na severu území.
Jako oblasti s potenciálním rizikem můžeme označit lesní porost při jihozápadní a
severovýchodní hranici území a lesní porost nacházející se ve středu hodnoceného území
území.
4.5.2 Oblast Třeboňsko
Oblast se nachází v Jihočeském kraji. Nadmořská výška se pohybuje od 425 do 600 m n. m.
Průměrná nadmořská výška oblasti je 461 m n. m. Na obr. 5.11 je zobrazena mapa Corinne
landcover oblasti Třeboňsko (EEA, 2005). Na obrázcích 5.12 až 5.20 jsou postupně
zobrazeny celková depozice dusíku, celková depozice síry, celková potenciální depozice,
kritické zátěže nutričního dusíku, kritické zátěže acidity, překročení kritických zátěží
nutričního dusíku, překročení kritických zátěží acidity, defoliace a mortalita lesních porostů a
koeficienty rizika na území oblasti Třeboňsko v síti 1x1 km.
112
Obr. 5.11. Mapa Corine landcover oblasti Třeboňsko.
113
Obr. 5.12. Celkové depozice dusíku N (NOy + NHx) v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1)
na území lesních ekosystémů oblasti Třeboňsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km
Obr. 5.13. Celková depozice SOx v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (S) ha-1 rok-1) na území lesních
ekosystémů oblasti Třeboňsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km
114
Obr. 5.14. Celkové potenciální kyselé depozice v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních
ekosystémů oblasti Třeboňsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.15. Kritické zátěže nutričního dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok1) na území
lesních ekosystémů oblasti Třeboňsko v síti 1 x 1 km.
115
Obr. 5.16. Kritické zátěže acidity v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti
Třeboňsko v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.17. Překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku v mol
(H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1) na území lesních ekosystémů oblasti Třeboňsko v roce 2003
v síti 1 x 1 km.
116
Obr. 5.18. Překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry a
dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti Třeboňsko v roce 2003 v síti
1 x 1 km.
Obr. 5.19. Průměrná defoliace a mortalita lesních porostů v oblasti Třeboňsko v roce 2003
v síti 1 x 1 km (podle Stoklasa 2003).
117
Obr. 5.20. Koeficienty rizika, které vyjadřují potenciální působení imisně - depozičního stresu
sloučenin síry, dusíku a přízemního ozonu na lesní ekosystémy v oblasti Třeboňsko v roce
2003 v síti 1 x 1 km.
Nejvyšší hodnoty celkové depozice dusíku N(NOy + NHx) se nachází zejména na severu a na
západě oblasti, nejnižší hodnoty celkové depozice dusíku se nachází zejména na severozápadě
a jihu oblasti. Nejvyšší hodnoty depozice síry (SOx) se nachází zejména na severu a
jihovýchodě oblasti, nejnižší hodnoty se nachází ve středu západní části oblasti. Nejvyšší
hodnoty celkové potenciální depozice se nachází zejména na severu oblasti, nejnižší hodnoty
celkové potenciální depozice se nachází na severozápadě oblasti.
Nejvíce byly kritické zátěže nutričního dusíku překročeny na severu oblasti, k nejnižšímu
překročení kritických zátěží nutričního dusíku došlo naopak zejména na severozápadě oblasti.
K nejvyššímu překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry
a dusíku došlo zejména na severu a jihu oblasti. Nízkým nebo žádným překročením kritických
zátěží se naopak vyznačuje severozápad a jihozápad oblasti.
Okrajová území oblasti dosahují vyšších hodnot průměrné defoliace a mortality lesních
porostů, jižní a severní části oblasti má naopak nejnižší hodnoty průměrné defoliace a
mortality.
Potenciální riziko poškození lesních porostů v důsledku imisně – depozičního stresu můžeme
identifikovat na většině území oblasti Třeboňsko.
118
4.5.3 Oblast Ralsko
Svou jihozápadní částí zasahuje oblast do Středočeského kraje, většina plochy však již leží
v kraji Královehradeckém. Nadmořská výška se pohybuje od 300 do 450 m n. m. Průměrná
nadmořská výška oblasti je 340 m n. m. Na obr. 5.21 je zobrazena mapa Corine landcover
oblasti Ralsko (EEA 2005). Na obrázcích 5.22 až 5.30 jsou postupně zobrazeny celková
depozice dusíku, celková depozice síry, celková potenciální depozice, kritické zátěže
nutričního dusíku, kritické zátěže acidity, překročení kritických zátěží nutričního dusíku,
překročení kritických zátěží acidity, defoliace a mortalita lesních porostů a koeficienty rizika
na Ralska v síti 1x1 km.
Obr. 5.21. Mapa Corine landcover oblasti Ralsko.
119
Obr. 5.22. Celková depozice dusíku N (NOy + NHx) v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1)
na území lesních ekosystémů oblasti Ralsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.23. Celková depozice SOx v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (S) ha-1 rok-1) na území lesních
ekosystémů oblasti Ralsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km
120
Obr. 5.24. Celkové potenciální kyselé depozice v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních
ekosystémů oblasti Ralsko v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.25. Kritické zátěže nutričního dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok1) na území
lesních ekosystémů oblasti Ralsko v síti 1 x 1 km.
121
Obr. 5.26. Kritické zátěže acidity v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti
Ralsko v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.27. Překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku v mol
(H+) ha-1 rok-1 (kg (N) ha-1 rok-1) na území lesních ekosystémů oblasti Ralsko v roce 2003
v síti 1 x 1 km.
122
Obr. 5.28. Překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry a
dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů oblasti Ralsko v roce 2003 v síti 1 x
1 km.
Obr. 5.29. Mapa průměrné defoliace a mortality lesních porostů v oblasti Ralsko v roce 2003
v síti 1 x 1 km (podle Stoklasa 2003).
123
Obr. 5.30. Koeficienty rizika, které vyjadřují potenciální působení imisně - depozičního stresu
sloučenin síry, dusíku a přízemního ozonu na lesní ekosystémy v oblasti Ralsko v roce 2003
v síti 1 x 1 km.
Na území jehličnatým porostů lze lokalizovat vyšší překročení kritických zátěží nutričního
dusíku celkovou depozicí dusíku, než na území s převládající luční či zemědělskou krajinou.
Nejvyšší překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou depozicí síry a
dusíku lze lokalizovat zejména při severozápadní hranici oblasti. Nejnižší překročení
kritických zátěží acidity lze lokalizovat v luční a zemědělské krajině táhnoucí se středem
oblasti.
Nejnižší hodnoty průměrné defoliace a mortality lesních porostů se nachází v centrální části
oblasti.
Potenciální riziko poškození lesních porostů v důsledku imisně – depozičního stresu můžeme
identifikovat na většině území Ralska.
4.6 Porovnání hodnocených charakteristik v oblastech Stropnice,
Třeboňsko a Ralsko
V Tab. 5.1 je uvedeno srovnání průměrných hodnot vybraných charakteristik v hodnocených
oblastech a na obrázcích 5.3.1 až 5.3.3 jsou srovnány oblasti podle překročení kritických
zátěží nutričního dusíku, acidity a koeficientů rizika v síti 1 x1 km.
124
Tab. 5.1 Průměr, minimum a maximum hodnot vybraných charakteristik v hodnocených
oblastech
Depozice dusíku*
Depozice síry*
Depozice acidity*
Kritická zátěž dusíku*
Kritická zátěž acidity*
Překročení krit. zátěže
dusíku*
Překročení krit. zát.ěže
acidity*
Defoliace a mortalita+
Koeficient rizika++
Pozn.
Prům.
1226
465
1690
640
1450
600
Stropnice
Min
895
354
1274
500
1244
28
Max
1565
605
2008
1057
1714
867
Prům.
1336
367
1703
525
1364
864
Třeboňsko
Min
798
273
1130
215
999
220
Max.
2220
479
2655
725
1672
1638
Prům.
1345
767
2113
699
1627
677
Ralsko
Min
916
579
1495
627
1467
103
Max.
1698
983
2494
815
1807
1054
262
0
698
405
0
1188
527
0
1015
25
154
11
70
46
240
28
183
6
90
46
280
30
177
21
80
47
230
*
mol (H+) ha-1 rok-1
+
%
++
body
Z údajů uvedených v Tabulce 5.1 a z obrázků 5.3.1 až 5.3.3 lze odvodit následující hlavní
závěry. Na území lesních ekosystémů v oblasti Stropnice je ze tří srovnávaných oblastí
průměrně nejnižší celková depozice dusíku N (NOy + NHx), průměrně nejnižší celková
potenciální kyselá depozice, průměrně nejnižší překročení kritických zátěží nutričního dusíku
celkovou depozicí dusíku a průměrně nejnižší překročení kritických zátěží acidity celkovou
potenciální kyselou depozicí síry a dusíku. Oblast se vyznačuje nejnižší průměrnou mírou
defoliace a mortality a náleží jí nejnižší průměrný koeficient rizika. Většina území lesních
ekosystémů této oblasti je bez potenciálního rizika poškození lesních porostů.
Na území lesních ekosystémů v oblasti Třeboňsko je průměrně nejvyšší celková depozice
dusíku N (NOy + NHx), průměrně nejnižší celková depozice síry (SOx ), průměrně nejvyšší
překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku (způsobené mimo
jiné tím, že má oblast nejnižší kritické zátěže nutričního dusíku). Oblast se vyznačuje
prostřední pozicí při hodnocení průměrné defoliace a mortality lesních porostů a náleží jí
nejvyšší průměrný koeficient rizika. Na základě průměru koeficientu rizika je možné oblast
označit jako oblast s potenciálním rizikem poškození lesních porostů.
Na území lesních ekosystémů v oblasti Ralsko je nejvyšší průměrná hodnota celkové
depozice síry (SOx), nejvyšší průměrná hodnota celkové potenciální kyselé depozice a
nejvyšší průměrná hodnota překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou
depozicí síry a dusíku, ačkoliv má oblast nejvyšší průměrnou hodnotu kritické zátěže acidity.
Oblast je charakteristická nejvyšší průměrnou hodnotou defoliace a mortality lesních porostů.
Z hlediska porovnávání průměrných hodnot koeficientu rizika zaujímá tato oblast prostřední
pozici mezi hodnocenými oblastmi. Na základě tohoto průměru je možné oblast označit jako
oblast s potenciálním rizikem.
125
Obr. 5.31. Srovnání překročení kritických zátěží nutričního dusíku celkovou depozicí dusíku
v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů hodnocených oblastí roce 2003 v síti 1 x 1
km.
126
Obr. 5.32. Srovnání překročení kritických zátěží acidity celkovou potenciální kyselou
depozicí síry a dusíku v mol (H+) ha-1 rok-1 na území lesních ekosystémů hodnocených
oblastí v roce 2003 v síti 1 x 1 km.
Obr. 5.33. Srovnání hodnocených oblastí podle koeficientu rizika ve čtvercích 1 x 1 km v roce
2003.
127
Kap. 5 Peněžní hodnocení biotopů a služeb ekosystémů
Lidé dosud oceňují přírodu převážně jen jako zdroj vlastních ekonomických užitků (tradiční
oceňování stavebních pozemků, zemědělských a lesních půd, vodních zdrojů, ložisek
nerostů). Význam území pro fungování přírody, krajiny a jejích ekosystémů je dosud
v rozhodnutích o území považován z finančního hlediska za nulový čili bezcenný a bezplatný.
Je čím dál víc jasné, že cesta k vytváření rovnováhy mezi rostoucími ekonomickými
požadavky lidí na území a stále naléhavější potřebou ochrany lidmi ničené a omezované
krajiny a jejích životodárných ekosystémů je jak v rozpracování a zavedení peněžních hodnot
přírody jako prostředí pro fungování ekosystémů (ocenění biotopů), tak i v identifikaci a
využití samotných ocenění významných služeb ekosystémů (jako přínosů z udržování
podmínek pro život).
Hlavní tlaky na znehodnocování přírody a jejích autotrofních ekosystémů plynou z
ekonomických činností lidí a v tržních ekonomikách pak z jejich společensky a eticky
přijímané a politicky podporované materiální orientace na vlastní prospěch. Je třeba zdůraznit,
že orientace jednotlivce na vlastní prospěch je v celé lidské historii ojedinělá, protože až do
počátků průmyslové revoluce byli jednotlivci prakticky ve všech společenských systémech
morálně zavazováni k jednání ve prospěch svých komunit. Teprve s nástupem průmyslové
revoluce a s prosazením individuálních ekonomických svobod bylo paradigma vlastního
prospěchu a soukromého vlastnictví povýšeno na základní cílovou funkci pro chování
jednotlivců.
Otec moderní ekonomie a propagátor spásné úlohy neviditelné ruky trhu Adam Smith
prospěšnost orientace na vlastní prospěch formuloval před více jak 230 lety známým
výrokem: „Sledováním svého vlastního prospěchu jednotlivec často podporuje prospěch
společnosti efektivněji než kdyby jej podporoval přímo“ (Smith 1776). Jak je ovšem dokázáno
v mnoha následných ekonomických analýzách, tato pro mnohé fascinující doktrína
neviditelné ruky může efektivně fungovat jen při splnění mnoha zásadních podmínek (viz
např. Perman a kol. 1996), z nichž v současné, globalizací stále víc určované, hospodářské
praxi není úplně splněna prakticky žádná.
Po přibližně 250 letech honby za vlastním prospěchem dospívá lidstvo nejen v tržních
ekonomikách, ale i globálně, ke stále častějším krizovým situacím, které jsou v prvé řadě krizí
hodnotové orientace lidí v ekonomických činnostech. Politická orientace na neustálý
ekonomický růst, spojený v té či oné podobě s růstem čerpání přírody, je v prostředí
omezených zdrojů dlouhodobě neudržitelná. Někteří kritici volnotržního systému dospívají
dokonce k závěrům o principiální neslučitelnosti paradigmatu tržní ekonomiky s ekologickou
udržitelností (Gowdy 1994). J. Gowdy tento hlavní závěr své knihy zdůvodňuje zásadním
rozporem mezi samo-organizujícími principy trhů a samoorganizujícími principy ekosystémů.
I když nebude posuzována otázka slučitelnosti tržního systému s jeho udržitelností tak přísně,
je zřejmé, že východisko k udržení podmínek pro život budoucích lidských generací je
primárně ve většinovém pochopení místa a úlohy jednotlivce a lidské společnosti v biosféře,
v přijetí nové hodnotové orientace, která bude preferovat tvůrčí kvalitu života lidí při
snižování materiálních nároků na přírodu a její ekosystémy. K dosažení nezbytné změny ve
vnímání užitečnosti ekosystémů pro udržení životních podmínek lidí a dalších heterotrofních
forem života, je potřebné ukázat význam přírody, jejích biotopů a ekosystémů v penězích,
v jejich obecně srozumitelné a prakticky každému jednotlivci jasné řeči.
Dosud však i v samotných metodách ekonomického hodnocení významu funkcí a služeb
ekosystémů pro společnost převládá v tržních ekonomikách omezující individualistický a
128
parciální přístup, který vychází v rámci standardní neoklasické teorie z tvrzení, že
ekonomickou hodnotou je pouze to, co vyjadřují preference jednotlivých spotřebitelů. Pomocí
preferencí jednotlivců se odborníci na ekonomické hodnocení snaží odhalit ekonomickou
hodnotu těch služeb, které jednotlivci v té či oné podobě vnímají a hodnotí jako užitečné
(např. rekreační či estetické služby přírodních lokalit apod.).
Je ale zřejmé, že určující služby ekosystémů, které tvoří základní podpůrné podmínky pro
život (např. produkce kyslíku, klimatizační služba, vodoretenční služba, tvorba půdy atd.)
nejsou, a pro svůj skrytý charakter většinou ani nemohou být, jednotlivci bezprostředně
smyslově vnímány (mírnění teplot vegetací si lidé sice uvědomují, proč to tak je však již
většinou ne). Proto uplatňování individualistických preferenčních metod k zjišťování služeb
ekosystémů vede dosud obecně k jejich významnému podhodnocování. Asi ne náhodou mezi
stem v současnosti nejdůležitějších otázek k významu ochrany biodiverzity byla zástupci 24
mezinárodních organizací, vládních i nevládních organizací a akademické sféry ze všech
kontinentů hned na druhém místě formulována otázka „Jaká je efektivnost různých metod
odhadování služeb ekosystémů?“ (Sutherland a kol. 2009).
5.1 Hodnocení přírody, funkcí a služeb ekosystémů ve světě
S prohlubováním poznání v ekologických a biologických vědních disciplínách a ve vědách o
životě a Zemi, s poznáváním počátků a vývojových tendencí forem života a jejich interakcí
vzájemných a s prostředím této planety, se začínají rýsovat jasnější kontury pro určování
společenského významu fungování přírody a krajiny a jejich ekosystémů. Formy života se
samy podílejí na utváření prostředí - biotopů, ve kterých jsou schopny optimálně existovat
nebo alespoň přežívat. Samoorganizace či autoregulace ekosystémů je dnes součástí
základních vědeckých poznatků o podstatě života, toto poznání však zatím ani zdaleka
neproniklo do lidského jednání, do ekonomických aktivit jednotlivců a firem, a konec konců
jak uvedeno výše, ani do metod hodnocení ekosystémů.
Četné lidské generace vychovávané a vzdělávané v evropském kulturním prostředí židovskokřesťanských tradic byly po staletí vedeny k tomu, chápat přírodu především jako prostředí
k podrobení a panování. To se dodnes projevuje v mnoha oblastech lidských činností tím, že
civilizační rozvoj území je obvykle fatálně spojován s nutnou likvidací přirozených biotopů a
jejich nahrazováním zástavbou, komunikacemi a nejrůznějšími dalšími způsoby odvodnění a
vysušení povrchu krajiny a přeměňování na prostředí vhodné především pro člověka a jeho
blahobyt a finanční prospěch.
Od počátků průmyslové revoluce pod vlivem změny morálního kodexu, potlačení
odpovědnosti jednotlivce vůči své komunitě a uznání vlastního prospěchu jednotlivce jako
oficiální morální doktríny, podpořené glorifikací soukromého vlastnictví, se v euro-americké
civilizaci území začalo chápat především jen jako prostředí pro vlastní obohacování těch, kteří
jej získali do svého soukromého vlastnictví či užívání. S železnou pravidelností obohacování
z území téměř vždy začíná na úkor potlačení či přímého zničení přírody, přirozených biotopů
a funkcí a služeb jejich ekosystémů. Např. známý Websterův slovník definuje ‘developera’
jako osobu, která rozvíjí nemovitost za účelem spekulace (vlastního prospěchu) (“a person
who develops real estate on a speculative basis”, Webster’s Dictionary 1991, pp. 366-7).
Přitom vědcům z oblasti přírodních věd, věd o životě a Zemi je již dlouho jasné, že příroda a
její ekosystémy poskytují lidstvu široké spektrum cenných funkcí a služeb. Environmentální
ekonomové je shrnuli do čtyř integrovaných přínosů (Turner 1994, str. 17):
- jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných,
- mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností,
- představují systém podpory života na Zemi (služby ekosystémů),
129
- jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás,
První dvě „ekonomické“ funkce (zásobárna přírodních zdrojů a asimilování odpadů) jsou
zřejmými substituty dvou následujících „ekologických“ funkcí (systém podpory života na
Zemi, množina přírodních krajinných statků), tzn. ekonomické a ekologické funkce jsou
vzájemně konkurenční.
Vzhledem k tomu, že ekonomické funkce přírody jsou peněžně oceňovány (ceny
základních druhů přírodních zdrojů, platby za odpady), ekologické však nikoliv, dochází
při rychlém růstu lidské populace k trvalému úbytku přírodních území a lidstvo tak, často
nevratně, ztrácí přirozené ekosystémy a s nimi i podmínky pro existenci a kvalitu života.
K přímým pokusům vědecké komunity o vyjádření významnosti přírody a jejich ekosystémů
pro lidskou populaci a pro udržitelnost života v biosféře Země, bylo přistoupeno teprve
v posledních zhruba třech desetiletích, vážněji a masivněji však teprve v posledním desetiletí.
V uplynulém čtvrtstoletí bylo vyvinuto mnoho experimentálních metod hodnocení netržních
přínosů přírody, které většina autorů v duchu utilitární neklasické ekonomie měří
prostřednictvím zjišťování ochoty jednotlivců platit za určitou kvalitu životního prostředí,
přírody a krajiny či ochoty přijímat (náhrady) za zhoršení jejich kvality. Tyto
individualistické utilitární metody však vykazují řadu systémových omezení, která je dosud
odsouvají na okraj společenského zájmu.
Většina odborníků zaměřených na hodnocení významu přírody zastává názor, že je-li lidstvo
existenčně závislé na kvalitě služeb ekosystémů, pak jejich hodnoty tendují ve vědomém a
poučeném lidském hodnocení k nekonečnu, neboli jejich celková hodnota pro ekonomiky a
lidskou společnost je nekonečně vysoká (např. Costanza et al. 1997, s. 253).
Potřeba ocenění funkcí a služeb ekosystémů je stále naléhavější, protože nekonečno
v úvahách teoretiků – ekologů, vědců zabývajících se životem a Zemí - se dosud při
praktickém politickém rozhodování o území nejčastěji mění na nulu, ekologické aspekty
území nejsou v ekonomickém rozhodování brány v úvahu v podobě konkrétních cen. Jinak
řečeno, při rozhodování o využití území se dosud ekologické souvislosti peněžně nevyjadřují,
čili přiřazuje se jim nulová cena. Hledají se proto způsoby a metody, které by vyjádřily takové
ceny funkcí a služeb ekosystémů a umožňovaly tak nezbytná porovnávání mezi
ekonomickými a ekologickými užitky a náklady při využívání přírody. Zejména jde přitom o
vyjádření užitků a nákladů služeb přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, kterým tvrdě a
nezřídka likvidačně konkuruje standardní ekonomické využívání území („rozvoj území“) pro
zcela nepřírodní zástavby, zpevňování povrchů a vytlačování vody z krajiny.
V posledních desetiletích byly publikovány stovky studií zaměřených na hodnocení služeb
ekosystémů. Hodnotou služeb se pak obvykle rozumí jejich přírůstková (marginální) hodnota,
která ukazuje jak se změní hodnota při změně úrovně či kvality služby. Z metodického
hlediska největší skupinu v realizovaných hodnoceních tvoří experimentální metody
odvozování environmentálních hodnot z preferencí jednotlivců (spotřebitelů). Preferenční
metody se dále dělí na metody odvozování hodnot ze souvisejících trhů (zejména hedonické
metody, metody cestovních nákladů ad.) a metody přímého zjišťování ochoty jednotlivců
platit (zejména dotazníkové metody kontingentního hodnocení).
V níže uvedeném grafu podáváme návrh rozdělení metod hodnocení služeb ekosystémů na
dvě základní skupiny. Tou dosud převažující skupinou jsou metody preferenční, které pod
vlivem utilitární ekonomie a jejího individualistického pojetí ekonomické hodnoty vycházejí
z různých způsobů přímého či nepřímého zjišťování preferencí jednotlivců. Jako druhou
samostatnou skupinu definujeme expertní metody, které vycházejí z týmových
interdisciplinárních znalostí o ekosystémech, jejich funkcích a službách a tyto poznatky
130
převádějí do příslušných škál hodnocení, včetně hodnocení peněžních. Výsledky takových
expertních hodnocení lze v zastupitelských demokraciích předkládat k posouzení a schválení
orgánům odpovědným za kvalitu životního prostředí a ochranu přírody a krajiny.
V pozadí dále uvedeného duálního členění metod netržního hodnocení přírody stojí rozdílnost
samotných paradigmat vztahů lidí s přírodou – antropocentrického a ekocentrického.
Standardní preferenční přístupy vycházejí z omezujícího neoklasického individualistického
pojetí ekonomické hodnoty jako ochoty jednotlivce platit za určitou kvalitu životního
prostředí či ochoty přijímat za její pokles. Naproti tomu ekosystémové metody vycházejí
z paradigmatu primární úlohy a hodnoty ekosystémů a z chápání lidského druhu a jeho
ekonomických činností jako podmnožiny ekosystémů, jako jejich organické součásti.
Metody hodnocení služeb ekosystémů
preferenční metody
metody
souvisejících
trhů
metody
přímého
zjišťování
preferencí
expertní metody
metody
metody
transferu
transferu
přínosů
přínosů
metody
ekosystémové
metody
nákladové
metody
hodnocení
rizik
Preferenční metody se často člení na metody odvozující ocenění ze souvisejících trhů (např.
hedonická ocenění kvality životního prostředí na základě rozdílných cen bytů), metody
přímého zjišťování preferencí čili přímého dotazování (zejména kontingentní metody
dotazníkových průzkumů) a konečně metody přenosů získaných výsledků v čase či prostoru).
Hodnocení preferenčními metodami probíhá způsobem obdobným jako při oceňování
ekonomicky využívaných přírodních zdrojů (nehodnotí se zdroje, ale jen budoucí užitky
z nich pro lidské jednotlivce). Celková hodnota ekosystému je pak například odhadována jako
suma diskontovaných budoucích toků služeb příslušného ekosystému v určitém (konečném či
nekonečném) budoucím horizontu. Obvykle je však odhadována nikoli souhrnná hodnota
ekosystému jako takového (hodnota zásoby přírodního kapitálu), ale pouze hodnota služby
(užitku) tohoto přírodního kapitálu (z ekonomického hlediska má dimenzi toku za určitý čas,
obvykle rok). Výše služby závisí na aktuální poptávce jednotlivců po takové službě, resp. na
tom, co respondenti o hodnoceném problému životního prostředí vůbec ví (dosud jsou
znalosti o společenském významu ekosystémů velmi mizivé) a za co jsou tudíž schopni
deklarovat svou individuální ochotu platit.
Dnes již mezi odborníky všeobecně známým příkladem takového individualisticky
preferenčního hodnocení je např. stať Costanza et al. (1997). Jak známo, tento tým dospěl
k odhadu hodnoty ročních služeb světových ekosystémů (sedmnáct služeb šestnácti světových
biomů) ve výši 16-54 bilionů USD (bilion=1012, tj. v průměru cca 33 bilionů USD, což
představovalo 1,8 násobek ročního světového HDP (18 bilionů USD). Jak autoři uvádějí
(ibid., s. 258), hodnoty byly většinou odvozeny ze studií vycházejících ze zjištění běžné
ochoty jednotlivců platit za jednotlivé služby ekosystémů.
Pro praktická hodnocení životodárných či životanosných funkcí a služeb ekosystémů lze však
tento přístup pomocí zjišťování a sečítání ochoty jednotlivců platit za jejich jednotlivé
vybrané služby považovat za velmi omezující a z logického hlediska až zavádějící. Přístup
131
pomocí sumace diskontovaných budoucích služeb ekosystémů v čase je především z mnoha
důvodů obtížně aplikovatelný v běžné ekonomické praxi. Například nedokážeme podat úplný
seznam služeb přírody pro člověka, celková ekonomická hodnota ekosystémů je neomezená a
těžko vyjádřitelná, použití diskontní míry otevírá nesjednocené názory na otázku její
přiměřené výše, nelze sčítat vzájemně substituční užitky pro přírodu s užitky pro ekonomické
potřeby společnosti, důležitější než přímé služby pro člověka jsou nezřídka vzájemné služby
v ekosystémech.
Preferenční metody hodnocení a sečítání jednotlivých služeb ekosystémů jsou poplatné
tradičnímu mechanistickému, karteziánskému, antropocentrickému a subjektivistickému
přístupu, který neumožňuje vyjádřit vzájemnou závislost všech složek ekosystému,
neumožňuje vyjádřit, že živý systém je víc než pouhá suma jeho částí. Taková systémová
hodnocení jsou možná jen pomocí ekosystémových metod, které nahlíží na ekosystém jako na
samorganizující se živý celek v určitém prostředí.
Ze všech těchto důvodů a zejména také proto, že metody zjišťování preferencí jednotlivců ve
vztahu k životnímu prostředí a službám jeho ekosystémů neodpovídají společenské,
veřejnoprávní podstatě rozhodování o kvalitě životního prostředí, se začaly v Evropě rozvíjet
expertní metody, které jsou s to postihovat vnitřní hodnoty přírody a jejích ekosystémů.
V České republice byla jako první systémová metoda hodnocení ekologických aspektů
přírody a krajiny rozpracována metoda hodnocení biotopů, definovaných českou
environmentální legislativou jako prostředí pro specifické formy života (zák. č. 114/1992
Sb.).
5.2 Peněžní hodnocení biotopů ČR
Systematičtější práce na ekonomickém hodnocení ekologických aspektů přírody započaly
v ČR až na vstupu do třetího tisíciletí. V letech 2001-2003 byla v tříletém projektu MŽP
rozpracována původní tzv. hesenská metoda do podoby metody hodnocení biotopů ČR (Seják,
Dejmal a kol. 2003), která uspořádává biotopy ČR podle jejich ekologického významu
pomocí osmi ekologických charakteristik (zralost, přirozenost, diverzita struktur, diverzita
druhů, vzácnost biotopu, vzácnost druhů, citlivost, ohrožení). Tato metoda hodnocení biotopů,
již přizpůsobená potřebám ochrany biodiverzity a evropského systému ochrany Natura 2000,
poskytuje seznam 192 typů biotopů ČR (ohodnocených na škále 0-84 bodů), který umožňuje
zařadit každý metr čtvereční území ČR pod některý z nich (stručný výklad metody a seznam
biotopů ČR viz http://fzp.ujep.cz/projekty/bvm/BVM_CZ.pdf).
Peněžní hodnotu bodu řešitelský tým odvodil analýzou efektivnosti skutečných
revitalizačních akcí z průměrných nákladů v ČR na přírůstek jednoho bodu. Ohodnocení
bodu jsme tedy nerealizovali dotazováním spotřebitelů na jejich hypotetickou ochotu platit za
zlepšení kvality životního prostředí, neboť dotazníková metoda kontingentního hodnocení je
sice univerzální v možnostech své aplikace a také nejčastěji používána, ale zároveň velmi
často i kritizována za svou hypotetičnost. Proto bylo hodnocení bodu postaveno na zjištění
průměrných národních nákladů na přírůstek jednoho bodu. Ekonomickou analýzou 136
revitalizačních projektů jsme v roce 2003 dospěli k hodnotě jednoho bodu ve výši 12,36 Kč.
Metoda hodnocení biotopů byla primárně rozpracována pro účely obecné ochrany
biodiverzity a kvantifikace ekologické újmy na biotopech České republiky. Peněžní hodnoty
ekologických funkcí biotopů, které metoda poskytuje, se pohybují v rozmezí od nuly do 1 038
Kč za 1 m2, neboli do hodnoty cca 10 mil. Kč na 1 hektar. Tyto hodnotové veličiny vyjadřují
v zásadě kapitálovou hodnotu biotopů, neboli hodnotu biotopů jako součástí přírodního
kapitálu ČR.
132
Ze 136 revitalizačních projektů zjištěná průměrná hodnota bodu ve výši 12,36 Kč odráží
skutečné náklady na udržování a zlepšování kvality přírody a krajiny v České republice
(průměrné náklady na přírůstek jednoho bodu). Peněžní hodnoty biotopů jsou v prvé řadě
využitelné pro vyčíslování výše ekologické újmy ve všech projektech, které mění přirozené či
přírodě blízké biotopy na biotopy antropogenně změněné. Obdobně je možné metodu
využívat i v opačném pro hodnocení přínosů z revitalizačních projektů.
Na základě upřesněných bodových hodnot tříd Corine-LC bylo možné vypočítat bodovou
hodnotu přírodního kapitálu celé České Republiky. Podkladem bylo mapování Corine-LC ve
třech obdobích: 1990, 2000 a 2006. Dále bylo možné vypočítat i peněžní hodnotu (tab. 4.1) a
to vynásobením bodové hodnoty částkou 12,36 Kč, jejíž výpočet je popsán v Seják, Dejmal a
kol. (2003).
Tab. 5.1 Bodové a peněžní hodnoty biotopů v ČR
1990
2000
2006
Celková bodová hodnota
[body]
1440654767357
1470545909371
1497232440841
Bodová hodnota
2
[body/m ]
18,27
18,65
18,98
A
133
Peněžní hodnota
[miliardy Kč]
17806
18176
18506
BB
B
C
-2
Legenda: Bodová hodnota [body.m ]
2,39
7,87
10,22
13,4
15,25
19,27
23,14
28,48
33,47
52,99
2,95
8,23
11,18
14,08
18,67
20,79
23,51
30,51
39,79
53,29
7,12
8,27
11,94
14,15
18,77
21,51
26,18
33,02
39,99
61,65
Obr. 5.1 Výsledné mapy bodových hodnot pro celou Českou Republiku. Podkladem pro výpočet bylo
mapování Corine-LC ve třech časových obdobích A: 1990; B: 2000; C: 2006
134
Rozlohy jednotlivých tříd Corine-LC v letech 1990, 2000 a 2006 jsou zachyceny v tabulce
5.2.
Tab. 5.2 Změny v rozlohách jednotlivých tříd Corine-LC mezi jednotlivými roky
1990
Třídy
Rozloha
Corine[miliony
Počet
LC
m2]
polygonů
14
14636
111
5417
3578496
112
828
521195
121
87
48074
122
3
1503
123
31
56090
124
174
180628
131
105
154614
132
34
21241
133
120
65256
141
257
117710
142
5256
35541028
211
161
110770
221
472
328213
222
3969
2527625
231
818
415343
242
7816
6736177
243
2057
2495243
311
5999
16552101
312
5000
5854942
313
256
404643
321
22
26523
322
3907
2486743
324
7
2099
332
0
333
2
1172
334
64
53537
411
41
37499
412
14
42805
511
535
492894
512
2000
Rozloha
Počet
[miliony
polygonů
m2]
14
14636
5424
3625853
845
547731
99
52727
3
1503
31
56266
171
171024
95
138865
19
8575
121
65552
264
127334
4713
32621674
169
119421
451
326438
5415
5317048
834
429535
7844
6747694
2054
2527400
5649
16992915
5036
6042243
252
392038
21
27389
2554
1869695
7
2099
0
0
66
53364
41
37110
14
43006
548
509669
Změna
mezi roky
1990 a
2000
0
1,3
4,8
8,8
0
0,3
-5,3
-10,2
-59,6
0,5
7,6
-8,2
7,2
-0,5
52,5
3,3
0,2
1,3
2,6
3,1
-3,1
3,2
-24,8
0,0
0
-100
-0,3
-1
0,5
3,3
2006
Rozloha
[miliony
Počet
m2]
polygonů
19
15669
5698
3773845
893
599351
118
62535
2
788
30
56102
158
162029
91
95313
45
17931
116
66199
338
155638
5371
30109141
190
157672
428
306442
6968
7007970
1033
474406
8248
7066989
2120
2782404
5144
17220496
5167
6170285
222
270507
9
18231
2108
1604298
5
1498
4
1151
0
82
61448
52
42231
18
46386
561
520470
Změna
mezi roky
2000 a
2006
6,6
3,9
8,6
15,7
-47,6
-0,3
-5,3
-31,4
52,2
1
18,2
-8,3
24,3
-6,1
24,1
9,5
4,5
9,2
1,3
2,1
-31,0
-33,4
-14,2
-28,6
100
0
13,2
12,1
7,3
2,1
Peněžní hodnoty biotopů jakožto specifických prostředí pro specifické rostlinné a živočišné
druhy přitom neodpovídají na otázku jak významné či cenné jsou vlastní funkce ekosystémů a
zejména jejich služby pro společnost. Proto projekt MŽP nazvaný „Objasnění dlouhodobých
interakcí mezi ekosystémy a jejich vnějším prostředím v podmínkách globálních změn“, dal
příležitost obohatit a rozšířit hodnocení biotopů o zásadní aspekt přínosů (služeb) z fungování
souvisejících ekosystémů.
Jednou z legitimních expertních metod k odhadu peněžní hodnoty služeb ekosystémů je
systémově vyjádřit jejich základní množinu a posoudit, kolik by stálo tyto služby
zabezpečovat náhradní, antropogenní cestou. Jeden z takových globálních propočtů jsme
mohli v průběhu řešení projektu aplikovat na celou biosféru tím, že jsme využili skutečných
nákladů na realizaci ambiciózního experimentu Biosféra 2 (Hawken a kol. 2004). Jak známo,
135
experiment amerických vědců v Arizoně v první polovině 90. let spočíval v pokusu 8
dobrovolníků přežít po dobu dvou let ve skleníkovém hermeticky uzavřeném prostředí uměle
vytvořeného ekosystému. Projekt, který si vyžádal investici ve výši 200 mil. USD prokázal,
že s poznatky z počátku 90. let nebyli vědci schopni vytvořit dlouhodoběji zdravě fungující
ekosystém. Již po pěti měsících bylo nutno začít s externími dodávkami kyslíku, aby byla
udržena žádoucí struktura atmosféry. Tuto službu přitom vykonává ekosystém Země
každodenně a zdarma pro současných již téměř sedm miliard lidí.
5.3. Řádový odhad hodnoty služeb biosféry
V projektu jsme se proto pokusili orientačně odhadnout řád ekonomické hodnoty biosféry na
základě známého experimentu Biosféra 2 (Hawken et al. 2003). Experiment amerických
vědců v Arizoně spočíval v pokusu 8 dobrovolníků přežít po dobu dvou let ve skleníkovém
prostředí uměle vytvořeného ekosystému. Projekt, který si vyžádal investici ve výši 200 mil.
USD, prokázal, že s poznatky z počátku 90. let nebyli vědci schopni vytvořit dlouhodoběji
zdravě fungující ekosystém.
Jestliže investice v Biosféře 2 činila celkem 25 mil. USD na hlavu, potom kapitálovou
hodnotu biosféry Země lze velmi orientačně odhadnout nejméně ve výši 165 tis. bilionů USD
(6.6 x 109 x 25 x 106 neboli 165 x 1015). Když jsme provedli podobně jako Costanza a kol.
(1997, s. 258) přepočet z dimenze zásoby přírodního kapitálu na dimenzi ročního toku služeb
světových ekosystémů a použili k tomu diskont 5 %, pak hodnota těchto ročních služeb sítě
ekosystémů světa dosahuje 8 tisíc bilionů USD (8x1015). Jestliže roční světový HDP činil v
první polovině 90. let asi 16 bilionů USD (16x1012), znamená to, že peněžní hodnota ročních
služeb biosféry by asi pětsetkrát převyšovala hodnotu ročního světového HDP.
Porovnáme-li tento výsledek (8x1015) získaný na základě metody skutečných nákladů
náhradního řešení s výsledkem, ke kterému dospěl tým R. Costanzy (33x1012) prostřednictvím
zjišťování převážně hypotetické ochoty jednotlivců platit za jednotlivé služby (Costanza et al.
1997), zjišťujeme, že skutečné náklady na vytvoření umělého ekosystému byly o dva řády
vyšší (242krát vyšší) než tvořila souhrnná ochota lidí platit za služby ekosystémů biosféry
světa. To na jedné straně potvrzuje dosavadní všeobecně malou míru povědomí lidí o své
mnohostranné existenční závislosti na autotrofních ekosystémech, na straně druhé to ukazuje
na nákladnost a dosavadní nedostatečnou úroveň znalostí při vytváření umělých ekosystémů a
technologických náhrad jejich služeb.
Již z tohoto jednoho experimentem podloženého příkladu je zřejmé, že odhady absolutní
hodnoty přírodního kapitálu Země, který poskytuje dosud ne zcela identifikovanou škálu
služeb pro lidskou společnost (Costanza a kol. jich identifikovali celkem 17 na základě 16
světových biomů) ukazují na veličiny, které značně přesahují hodnotové dimenze celé světové
ekonomiky (Seják, Pokorný 2008a,b).
Je pravděpodobné, že další vývoj v oblasti ekonomického hodnocení služeb ekosystémů
pomocí preferenčních metod bude postupně, se zvyšováním povědomí lidí o jejich
mnohostranné závislosti na ekosystémech, poskytovat zvyšující se hladiny odhadů. Naproti
tomu odhad na základě investičních nákladů experimentu Biosféra 2 lze považovat za
maximální a to jak z hlediska zlepšujícího se stavu poznání ekosystémů, tak z hlediska
snižování nákladů při opakování podobných experimentů. Tendenci k postupnému sbližování
odhadů pomocí obou metodických postupů potvrzuje např. jak modelová studie prezentující
výsledky prvního globálního metamodelu biosféry (Boumans et al. 2002), v němž
prostřednictvím mezního užitku jsou celkové roční služby ekosystémů v r. 2000 odhadnuty na
čtyřapůlnásobek ročního hrubého světového produktu. Tendenci sbližování potvrzují i dále
uváděné výsledky našich propočtů pomocí metody náhradních nákladů (viz část 5.4).
136
Ekosystémy a jejich energomateriálové a informační toky tvoří základní podmínky pro
existenci a rozvoj forem života na Zemi. Stimulem pro práci v ČR se staly i závěry globálního
projektu Millennium Ecosystem Assessment (MEA 2005), v nichž byly definovány tzv.
podpůrné, zásobovací, regulační a kulturní služby ekosystémů. Zatímco funkce ekosystémů
jsou nejčastěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystémů, pojem služby ekosystémů
souvisí s jejich přímými či nepřímými užitky pro lidskou populaci.
Hodnocení jednotlivých služeb ekosystémů (viz i přehledová kap. 1) je dosud převážně
poplatné tradičnímu subjektivistickému přístupu, který neumožňuje vyjádřit vzájemnou
závislost všech složek ekosystému, neumožňuje vyjádřit, že živý systém je víc než pouhá
suma jeho částí. Taková systémová hodnocení jsou možná jen pomocí ekosystémových metod
a přístupů, které nahlížejí na ekosystém jako na samoorganizující se celek. Ze všech těchto
důvodů a zejména také proto, že metody zjišťování preferencí jednotlivců ve vztahu k
životnímu prostředí a službám jeho ekosystémů neodpovídají společenské, veřejnoprávní
podstatě rozhodování o kvalitě životního prostředí, se začaly rozvíjet expertní metody, které
jsou s to postihovat vnitřní hodnoty ekosystémů.
Jednou z legitimních expertních metod k odhadu hodnoty služeb ekosystémů je vyjádřit, kolik
by stálo zabezpečovat jednotlivé služby ekosystémů náhradní, antropogenní cestou. V tom, že
biosféra je pro život lidí nenahraditelná a tudíž je její ekonomická hodnota nekonečně vysoká,
se shoduje většina odborníků (Costanza et al. 1997, Toman 1998). Je ale známo, že v
ekonomické praxi se často nekonečné veličiny služeb ekosystémů mění na nulové hodnoty,
protože prostě nejsou hodnoceny v penězích.
V této části jsme za použití metody náhradních nákladů (nákladů na odborníky vybudovaný
ekosystém) dospěli k orientačnímu odhadu ročních služeb biosféry Země ve výši
pětisetnásobku ročního světového HDP. Obdobným způsobem jsme v průběhu let 2008 a
2009 prováděli odhady hodnot služeb základních skupin typů ekosystémů v rámci území
České republiky (Seják, Pokorný 2008a,b; 2009).
5.4 Odhady peněžních hodnot služeb typů ekosystémů v ČR
Obdobným způsobem jako v případě orientačního odhadu ekonomické hodnoty biosféry jsme
postupovali i při odhadech pro jednotlivé skupiny typů přírodních a přírodě blízkých biotopů
a porovnávali se skupinami biotopů antropogenních. V průběhu roku 2008 byla provedena
identifikace pro nivní ekosystém, ekosystémy listnatého, jehličnatého a smíšeného lesa a
porovnány s antropogenně přeměněným ekosystémem odvodněné pastviny.
Počáteční práce byly s ohledem na širší zájem vědecké komunity zaměřeny na odhad
základního souboru služeb nivního, vodou dobře zásobeného ekosystému. Na základě využití
metody nákladů náhradního antropogenního řešení a v kombinaci s metodou hodnocení
biotopů, jsme provedli řádový odhad základního souboru ročních služeb ekosystému říční
nivy (1 hektar, povodí Stropnice), které dosud nejsou oceňovány (Eiseltová et al. 2007),
vodou dobře zásobeného lesa a odvodněné pastviny:
137
Odhad hodnoty ročních služeb z 1 hektaru zaplavované říční nivy:
1. protipovodňová služba nivy stojí na investičních vkladech náhradního řešení (investiční limit 100 Kč na
zadržení 1 m3 umělou hrází) 0,5 mil. Kč na 1 ha nivy, což v přepočtu na roční protipovodňovou službu (při 5%
diskontu) představuje částku cca
25 000 Kč ročně
2. produkce nadzemní biomasy: 5 tun ročně x 4 MWh (=4 tis. KWh) x 2 Kč/kWh x 0,5 (efektivnost) =
20 000 Kč ročně
3. retence živin: zadržení 1 tuny alkálií oproti meliorovaným orným půdám (Seják a kol. 2008) =
1 000 kg x 30-40 Kč
35 000 Kč ročně
4. biodiverzita: aluviální psárkové louky T 1.4 jsou hodnoceny 46 body/m2 (Seják, Dejmal a kol. 2003), což na 1
ha představuje 460 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 5,685 mil. Kč, při 5% diskontu představuje roční službu v
biodiverzitě ve výši cca
284 000 Kč ročně
5. produkce kyslíku: 3,5 mil. litrů O2 x min. 0,25-0,73 Kč/litr (0,50)
1 750 000 Kč ročně
6. klimatizační služba: 500 litrů odpařené vody ročně z 1 m2 v přepočtu na 1 ha znamená
500 x 1,4 kWh (0,7 kWh chlazení, 0,7 kWh oteplování) x 10000x 2 Kč/kWh
14 000 000 Kč ročně
7. podpora krátkého vodního cyklu, odpařených 500 litrů/m2 za rok znamená roční službu z 1 ha nivy:
(500 litrů/m2) x cca 2,85 Kč (cena destil. vody) x 10000 =
14 250 000 Kč ročně
Celkem služeb z 1 ha nivy
30 364 000 Kč ročně
Odhad hodnoty ročních ekosystémových služeb 1 ha lesa (zdravý smíšený les
s dostatkem vody):
1. Biodiverzita: L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek jsou hodnoceny 66 body na 1 m2, což na 1 ha představuje
660 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 8,158 mil. Kč, při 5% diskontu představuje roční službu v biodiverzitě ve výši cca
0,4 mil. Kč ročně
2. Odhad kyslíkové služby lesního porostu: Jeden hektar listnatého opadavého lesa v podmínkách mírného
pásma vyprodukuje za rok průměrně 10 tun čisté produkce kyslíku. Pro přepočet mezi kilogramy a litry 02 platí
vztah 1,429 kg/m3 neboli 1 kg 02 = 700 litrů 02. 10 000 kg/ha x 700 litrů x 0,50 Kč/litr =
3,5 mil. Kč ročně
3. Odhad klimatizační služby lesního porostu
Vycházíme z úvahy, že strom s průměrem koruny cca 5 m (tj. plochou cca 20 m2), který je dostatečně zásoben
vodou, odpaří za slunných dnů více než 100 litrů vody denně (cca 70 kWh) a zužitkuje tak podstatnou část
slunečního záření (cca 80 %) na ochlazení prostřednictvím výparu. Naopak v noci vodní pára kondenzuje na
chladnějších místech, čímž dochází k jejich oteplení a návratu vody do krajiny. Strom tedy působí jako přirozené
klimatizační zařízení s dvojitou funkcí ochlazování za slunečního svitu a oteplování při poklesu teplot. S ohledem
na počet slunných dnů v roce a střídavou disponibilitu vody můžeme předpokládat, že v průměru z 1 m2
zapojeného lesa za rok evapotranspiruje 600 l vody
300 stromů/ha x 140 kWh/den a strom x 150 dnů x 2 Kč/kWh =
16,8 mil. Kč ročně
(600 l/m2 a rok x 1,4 kWh x 10 000 x 2 Kč/kWh = 16,8 mil. Kč ročně)
4. podpora krátkého vodního cyklu, odpařených 600 litrů/m2 za rok znamená roční službu z 1 ha lesa:
(600 litrů/m2) x cca 2,85 Kč (cena litru destil. vody) x 10000 =
17,1 mil. Kč ročně
Celkem služeb z 1 ha lesa
37,8 mil. Kč ročně
Odhad hodnoty ročních ekosystémových služeb 1 ha podhorské pastviny s napřímeným
a zahloubeným vodním tokem:
1. produkce nadzemní biomasy: 5 tun ročně x 4 MWh (=4 tis. KWh) x 2 Kč x 0,5 =
20 000 Kč ročně
2. biodiverzita: Intenzivní nebo degradované mezofilní louky X T.3 jsou hodnoceny 13 bodů/m2 (Seják,
Dejmal a kol. 2003), což na 1 ha představuje 130 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 1,6 mil. Kč, při 5% diskontu
představuje roční službu v biodiverzitě ve výši celkem
80 000 Kč ročně
3. produkce kyslíku: 3,5 mil. litrů O2 x min. 0,25-0,73 Kč/litr (0,50)
1 750 000 Kč ročně
4. klimatizační služba: 300 litrů odpařené vody ročně z 1 m2 v přepočtu na 1 ha znamená
300 x 1,4 kWh (0,7 kWh chlazení, 0,7 kWh oteplování) x 10000x 2 Kč/kWh
8 400 000 Kč ročně
5. podpora krátkého vodního cyklu, odpařených 300 litrů/m2 za rok znamená roční službu z 1 ha nivy:
(300 litrů/m2) x cca 2,85 Kč (cena destil. vody) x 10000 =
8 550 000 Kč ročně
Celkem služeb z 1 ha odvodněné pastviny
18 800 000 Kč ročně
138
Uvedené pilotní odhady pro jednotlivé typy ekosystémů ČR, vycházející z výsledků
podrobného monitoringu toků energie a vody (Pokorný 2001, Eiseltová et al. 2007) potvrzují,
že zdravý listnatý les s dostatkem vody je v klimatických podmínkách ČR klimaxovou
podobou ekosystému, který samoorganizací zajišťuje optimum udržení vody a živin v krajině.
Případová studie s odvodněnou pastvinou ukazuje, že umělé odvedení vody z krajiny výrazně
snižuje potenciál účinnosti lokálního ekosystému v produkci základních služeb pro udržování
životodárných podmínek. I přes účelové antropogenní zásahy však tento přírodě blízký
ekosystém poskytuje každoroční služby ve výši téměř 2 tis. Kč z každého čtverečního metru.
To jsou veličiny o tři řády vyšší než činí úřední ceny metru čtverečního luk a pastvin podle
vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že na zpevněných površích
hodnota služeb ekosystémů tenduje k nulové hladině.
V průběhu roku 2009 řešitelé rozpracovali přehled základních služeb pro vymezených 21 typů
ekosystémů (se dvěma zbytkovými), které se navzájem liší intenzitou svých funkcí, intenzitou
energo-materiálových toků, cyklů a zpětných vazeb (viz tab. 2.1).
K této shrnující tabulce s přehledem služeb ekosystémů ČR je hned úvodem nutno
poznamenat, že údaje, které uvádí jsou přibližnými průměrnými údaji, které se v konkrétním
ekosystému mohou i dost výrazně odchylovat nahoru i dolů. Účelem tabulky tudíž není podat
rešeršní přehled výsledků konkrétních měření (i když se o ně snažíme opírat), ale použít
obvyklé veličiny, které v praxi fluktuují v často velkých rozsazích a to jen proto, abychom
alespoň velmi orientačně dokázali odhadnout řád několika základních služeb zmíněných
jedenadvaceti resp. třiadvaceti typů ekosystémů ČR.
Je zřejmé, že vysoká vzájemná provázanost funkcí, cyklů a pozitivních i negativních zpětných
vazeb, které v ekosystémech i mezi ekosystémy a prostředím trvale probíhají, nedává zatím
možnost postihnout živý systém ekosystémů ČR výrazně přesnějším způsobem. Základním
cílem bylo získat prvotní poznatek o řádu služeb, které ekosystémy ČR trvale produkují. Proto
jsme volili vyjádření alespoň těch několika služeb, které se z pilotních hodnocení ukázaly
jako určující.
Z tabulky 2.1 vyplývá, že peněžní hodnota čtyř základních služeb (klimatizační, vodoretenční,
kyslíková, biodiverzitní) ekosystémů ČR dosahuje hladiny 182 tis. mld. Kč, což v porovnání
s ročním HDP ve výši 3706 mld. Kč (rok 2008) představuje téměř padesátinásobek (přesněji
49,3) ročního HDP.
Jestliže porovnáme tento výsledek s propočteným odhadem hodnoty služeb biosféry,
odvozeným z nákladů experimentu Biosféra 2 na úrovni pětisetnásobku ročního produktu,
vidíme, že použití nákladů náhrad za jednotlivé kvantifikované služby snižuje celkový odhad
o jeden řád a metodu náhradních nákladů tak značně přibližuje úrovním odhadů prováděných
pomocí tradičních preferenčních metod. Trend sbližování výsledků obou hlavních
metodických postupů je tedy zřejmý.
Vlastní kvantifikace pro jednotlivé typy ekosystémů ČR pak ukazují, že z hlediska zvolených
služeb nejhodnotnějšími ekosystémy jsou mokřady a ekosystémy listnatých lesů. Vzhledem
k tomu, že podíl mokřadů činí jen 0,5 % z plochy ČR, potom určující roli v ČR mají listnaté
lesy. S podílem 8,4 % výměry ČR tvoří téměř dvojnásobné služby (15,9 % z celkových
služeb ekosystémů ČR). Pro porovnání lze zmínit hladinu služeb agroekosystémů, které při
podílu 35 % na území ČR zabezpečují „jen“ 21 % služeb ekosystémů. Je zřejmé, že jejich
primárním účelem je výživa lidí a tyto ekonomické přínosy jsou pro udržitelnost života
lidského druhu determinující. Prakticky nulové či nule se blížící ekosystémové služby
představují všechny podoby zpevněných povrchů.
139
Pro porovnávání ekonomických a ekologických aspektů území je účelné promítnout výsledky
peněžních hodnocení biotopů ČR a následného hodnocení služeb ekosystémů do souhrnné
tabulky 5.3 jednotlivých forem pokryvu území ČR (CLC položek), v níž jsou tyto výsledky
porovnány s úředními cenami pozemků podle vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. o provedení
některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku:
Tab. 5.3 Hodnoty biotopů, služeb ekosystémů a úředních cen území ČR v Kč/m2
LAND COVER 1:100000
1.1.1. Souvislá městská zástavba
průměr
Hodn.
biotopů
(BVM)
Kč/m2
Hodnota
ročních
služeb ekos.
Kč/m2
0 - 2,4
0 - 30
671
Body
Hodnota Ekonom. ceny
ekosystémů Vyhl. MFČR
Kč/m2
13420
Kč/m2
35-2050 dle velik. obce
10,2
126
1950
39000
35-2050 dle velik. obce
0 - 2,9
0 - 33
806
16120
35-2050 dle velik. obce
1.2.2. Silniční a železniční síť s okolím
8,2
100
1468
29360
35-2050 dle velik. obce
1.2.3. Přístavy
8,3
98
1758
35160
35-2050 dle velik. obce
1.2.4. Letiště
11,9
148
2000
40000
35-2050 dle velik. obce
1.3.1. Oblasti současné těžby surovin
13,4
166
1087
21740
35-2050 dle velik. obce
1.3.2. Haldy a skládky
7,9
97
2488
49760
1.3.3. Staveniště
7,1
88
1061
21220
35-2050 dle velik. obce
1.4.1. Městské zelené plochy
19,3
238
2664
53280
35-820 dle velik. obce
1.4.2. Sportovní a rekreační plochy
18,8
232
1993
39860
1-10
2.1.1. Nezavlažovaná orná půda
11,2
138
1555
31100
2-10
2.2.1. Vinice
15,2
188
2229
44580
42
2.2.2. Sady, chmelnice a zahradní plantáže
14,2
175
2216
44320
42
2.3.1. Louky a pastviny
20,8
257
2565
51300
2.4.2. Směsice polí luk a trvalých plodin
14,1
174
2134
42680
2.4.3. Zemědělské oblasti s přiroz.vegetací
21,5
266
2507
50140
3.1.1. Listnaté lesy
40,7
503
3906
78120
30 Roční sl. 3780
3.1.2. Jehličnaté lesy
26,2
324
3118
62360
22
Roční sl. 2500
3.1.3. Smíšené lesy
28,5
352
3275
65500
26
Roční sl. 3100
3.2.1. Přírodní pastviny
33,0
408
2749
54980
3
3.2.2. Stepi a křoviny
53,0
655
3326
66520
1
3.2.4. Přechodová stadia lesa a křovin
23,5
291
2689
53780
1
3.3.2. Skály
39,8
492
2697
53940
1
4.1.1. Mokřiny a močály
33,5
414
4002
80040
1 Roční sl. 3000
4.1.2. Rašeliniště
53,3
659
4501
90020
1
5.1.1. Vodní toky
23,1
286
3857
77140
7
5.1.2. Vodní plochy
18,7
231
3712
74240
7
1.1.2. Nesouvislá městská zástavba
1.2.1. Průmyslové a obchodní areály
1
dle okresů
Roční sl. 1880
s regul. tokem
1-10
dle okresů
1-5
1-5
dle okresů
Pramen: vlastní propočty
Z tabulky 5.3 v prvé řadě vyplývá protichůdnost trendů v samoorganizovaném fungování
přírody na straně jedné, na straně druhé pak trendů v jejích přeměnách lidmi ve vlastní
prospěch. Příroda z nulových hodnot antropogenně znehodnocených biotopů dokáže
prostřednictvím samoorganizovaných sukcesních procesů během kratšího (u vodních biotopů)
či delšího období vytvořit biotopy s maximálními hodnotami, které zajišťují nejvhodnější
prostředí pro maximalizaci služeb ekosystémů udržujících podmínky pro život. Naproti tomu
lidé ve svých ekonomických a spekulačních aktivitách přeměňují dosud téměř bezplatné
přirozené ekosystémy (v ČR symbolicky oceňované 1 Kč/m2) na zastavěná a antropogenně
140
jinak přeměněná území, kterým přidělují nejvyšší tržní hodnoty. Společnost tím ovšem ztrácí
hodnoty služeb ekosystémů, které řádově přesahují veškeré utilitární ekonomické hodnoty.
Je proto potřebné intenzívně šířit informace o skutečné úloze ekosystémů, aby si lidé v co
nejkratší době uvědomili, že služby ekosystémů představují v peněžním vyjádření hodnoty,
které jsou až o několik řádů vyšší než ekonomický prospěch fyzických či právnických osob
plynoucí z „rozvoje území“, tj. z přeměny přirozených ekosystémů na antropogenizovanou
podobu území s omezenou či neexistující vegetací a s vodou odvedenou co nejrychleji z
krajiny. Přitom tyto peněžně velmi vysoké služby přírodních ekosystémů jsou jen velmi
omezeně nahraditelné technickými způsoby (hráze, přehrady, klimatizace atd.) a jejich
náhrada, jak dokládá výše uvedený propočet, je velmi drahá. Z prohlubujícího se poznání
základních vývojových procesů vývoje Země a života, stále jasněji vyplývá, že již mnoho
lidských civilizací zmizelo proto, že nedokázaly udržet přirozenou krajinu, která je výsledkem
stovek milionů let trvajícího nastavování základní rovnováhy autotrofních a heterotrofních
ekosystémů.
Upřesňování takových experimentálních kvantifikací bude nesporně přínosné i v
mezinárodním kontextu, protože hodnocení služeb ekosystémů se stalo předním tématem
světové vědecké komunity (viz např. projekt IUCN k platbám za služby lesních ekosystémů).
Při dalších pracích je třeba zejména respektovat systémový charakter ekosystémů a jejich
samoorganizovaný vývoj. Podle systémového pohledu jsou zásadními vlastnostmi organizmu
nebo živého systému vlastnosti celku, které nemá žádná jeho část. V systémovém resp.
ekosystémovém pohledu mohou být vlastnosti částí pochopeny jen z organizace celku. Každý
organismus je sám o sobě složitým ekosystémem, složeným z množství menších organizmů,
nicméně samoorganizací harmonicky integrovaným do fungování celku (Capra 2004,
Pokorný 2001).
Základní podobu této samoorganizace ekosystémů představuje přirozená tendence vývoje
vegetace směrem ke klimaxové podobě, která je charakteristická maximální schopností
udržení vody a živin v krajině pomocí kombinace klimaxové vegetace (v ČR především
vegetace opadavého listnatého lesa) s krátkými vodními cykly (Ripl 2003). V tomto smyslu
bude rovněž třeba začít přehodnocovat i úlohu zemědělství v krajině tak, aby byly optimálně
sladěny produkční služby zemědělství s udržením živin a vody v krajině (Seják et al. 2008).
5.5 Závěry
Zdravé ekosystémy (s dostatkem vody a vegetace) jsou ve své klimatizační a retenční službě
(zadržení vody a živin) schopny využít až asi 80-90 % dopadajícího slunečního záření,
zatímco v produkci biomasy využívají jen necelé 1 % tohoto záření.
Pro zmírňování dopadů globálního oteplování lze jako první předpoklad úspěšné revitalizace
přírody a krajiny spatřovat v co nejrychlejším návratu vody do jeho povrchových vrstev a
souběžný návrat vegetace zakládající postup k její klimaxové podobě, ke zdravému
agroenvironmentálnímu využívání či jiným formám ekologicky a ekonomicky vyváženého
budoucího využívání území České republiky.
Povinnost návratu vody a vegetace do povrchových vrstev území musí být promítnuta do
všech projektů spojených se vznikem ekologické újmy. V tomto smyslu nový zákon o
předcházení ekologické újmě se musí vztahovat nejenom na vybrané části zvláště chráněných
území, ale na celé území České republiky. Jen tak lze účinně a relativně velmi levně
zmírňovat dopady při pokračování tendencí globálního oteplování.
141
Kap. 6 Možnosti právní úpravy oceňování služeb ekosystémů v
ČR
6.1 Úvod: zadání, cíl
Zadání z projektu doslova zní „návrh legislativního zakotvení opatření omezujících snižování
plnění ekosystémových funkcí biotopů“. Konkrétní provedení popsané v této kapitole má
oproti zadání určité důrazy a omezení. Pro přehlednost a kvůli souvislostem připomínáme
několik aktualit a obecnějších okolností, které jsou ovšem podrobněji rozebrány jinde.
Předmětem našeho zájmu je v zásadě Česká republika. Širší záběr nebo sousední a jiné státy,
případně Evropská unie slouží pro zasazení do kontextu, pro srovnání a inspiraci.
Paradigmatický posun od funkcí ke službám je primárně popsán v předchozích kapitolách.
Zatímco koncept funkcí spočívá plně na půdě přírodních věd, úvahy o službách, které těmito
funkcemi ekosystémy lidstvu (člověku, lidskému společenství) poskytují, přecházejí i do věd
společenských. Pouhé překlopení – změna pojmu a hlediska z funkcí na služby- by nebylo
možné bez zásadních zjednodušení a ztrát. Tým řešitelů projektu se naopak snaží o komplexní
(snad dokonce holistický), multidisciplinární přístup. Klasická ani neoliberální ekonomická
teorie dosud koncept ekosystémových služeb neuvažuje. Soudobé pojetí „založili“ Costanza
et al. (1997) a Daily a kol. (1997), pro městské prostředí pak rozpracovali např. Bolund a
Hunhammar (1999). Široké publicity a přijetí přístupu využívajícího pojem ekosystémových
služeb se dostalo díky zprávě Millenium Ecosystem Assessment (MEA 2005). Různé, někdy i
principiální kritiky ovšem toto pojetí provázejí od samého počátku (např. Toman 1998).
V českém prostředí zatím spíše střídmým aktivitám (více v odd. 2) oponuje z neoliberálních
pozic například poradce prezidenta Václava Klause M. Petřík (2008).
V souladu se zaměřením projektu necháváme stranou zejména direktivní (případně některé
jiné, například osvětové) druhy opatření a soustředíme se na ekonomické nástroje. Někteří
profesionální ochránci životního prostředí obecně (a přírody zvlášť) odmítají jejich širší
využívání z principiálních důvodů. Australští autoři Reeson a Tisdell (2008) provedli
experiment, jehož výsledky poukazují na riziko, že zavedení ekonomických (tržních) nástrojů
na financování veřejných statků může vést k „převedení“ dosud převládajícího „etického“
přístupu (s prvky společenské zodpovědnosti, altruismu apod.) na přístup „tržní“, výrazně
upřednostňující soukromý profit před jakýmikoliv jinými ohledy. Přesto jsme přesvědčeni, že
v současných podmínkách veřejné správy v ČR, především v oblasti povolovacích řízení
podle stavebního zákona (č. 167/2006 Sb., v platném znění) a předpisů souvisejících
(například zákona o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb., v platném znění)
může být zavedení rutinního oceňování ekosystémových služeb jednoznačným přínosem, t.j.
s efektem ochrany (příp. „omezení snižování“) těchto služeb, respektive funkcí, které tyto
služby podmiňují. Aktuálně nás v našem snažení povzbudily závěry jednání rady ministrů
životního prostředí členských států Evropské unie 25.června 2009: rada výslovně „uznává
potřebu vyvíjet nástroje a politiky ke správnému oceňování ekosystémových statků a služeb a
zlepšit využívání ekonomických pobídek, jako jsou například tržně orientované nástroje,
k udržitelnému využívání služeb ekosystémů1. Rada přitom vycházela z návrhů Evropské
1
„RECOGNISES the need to develop tools and policies to properly value ecosystem goods and services and to
make better use of economic incentives for the sustainable use of ecosystem services such as through marketbased instruments“ (2953rd ENVIRONMENT Council meeting, Luxembourg, 25 June 2009, Information Note
No. 11412/09)
142
agentury pro životní prostředí (EEA), jak je přednesla ředitelka EEA Jacqueline McGlade na
konferenci „Ochrana biologické rozmanitosti po roce 2010“, která se konala 27.-28..dubna
2009 v Athénách.
Přísně vzato, citované zadání by mohlo zahrnout podstatnou část celé politiky ochrany
životního prostředí, protože naprostá většina právních předpisů týkajících se životního
prostředí více či méně působí v uloženém směru. Působí však spíše méně, protože plnění
mnoha ekosystémových funkcí mnoha ekosystémů v ČR se v uplynulých letech snižuje.
K tomu sice chybí ucelený kritický přehled, ale dílčí existující zprávy tomu nasvědčují (např.
vládní Zpráva o životním prostředí v r. 2007, OECD Zpráva o politice, stavu a vývoji
životního prostředí. Česká republika, 2005 a nejnověji Zpráva o stavu české přírody a krajiny
v roce 2009, kterou připravilo MŽP v listopadu 2009).
Návrh nemusí zahrnovat nutná (inherentní, povinná, automatická) rozhodnutí aniž být omezen
na využívání mechanismů trhu. Základním úkolem navrhovaných nástrojů (resp. obecně vzato
institutů) je zajistit účinnější informovanost při rozhodování administrativním, kvazitržním
nebo i čistě tržním. Základem pro to je „ocenění“ vybraných služeb ekosystémů, které umožní
kvantifikovat nejen případnou újmu (jakkoliv je to v podmínkách ČR aktuálně naléhavější,
viz také předchozí odstavec), ale i prospěch. Teprve na základě ocenění bude možné
stanovovat „škody“, „úhrady“ a podobně. V první řadě jde „jen“ o kodifikaci samotného
institutu (a metody) oceňování. Právní předpisy týkající se životního prostředí (resp.
legislativu) ani společnost jako celek totiž nepovažujeme za natolik připravené na tak
radikální změnu, jako tomu bylo např. na počátku 90. let. Tehdy se podařilo provést do určité
míry podobný proces kodifikace nového, originálního nástroje ochrany přírody krajiny,
nezaložený na transpozici unijní legislativy. totiž územních systémů ekologické stability.
Jeden z jejich duchovních otců, doc. A. Buček, zhodnotil tento proces se čtrnáctiletým
odstupem takto: „Tehdy šlo o šťastnou souhru okolností. My jsme měli připravenou
metodiku, na prvních realizacích jsme mohli ukázat, jak to vypadá a funguje. Ministrem
životního prostředí byl Ivan Dejmal, který ÚSES znal a pokládal za rozumné. Dostaly se tedy
do zákona. Pochybuji, že by dnes něco podobného prošlo.“ (Sedmá generace, č. 6/2006).
6.2 Literární rešerše
Podobně jako v předchozím oddílu se zde omezíme na vybrané důležité zdroje. Základní
přehled poznatků a zkušeností do r. 2003 shrnuli Seják, Dejmal a kol. (2003, 35 – 41).
Následující text jednak doplňuje uvedený přehled o aktuální vývoj a publikace, jednak
popisuje způsob a míru návaznosti na první komplexní návrh právní úpravy (Seják, Dejmal a
kol 2003, 397 – 419) i naopak případné odlišnosti (a jejich zdůvodnění). Anotovanou
bibliografii mezinárodních publikací nedávno zpracoval na vysoké úrovni D. Huberman
(2008), takže v dalším se soustředíme především na situaci v ČR.
V evropském kontextu je třeba se podrobněji zmínit o společné iniciativě Evropské komise a
Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) The Economics of Ecosystems and Biodiversity
(TEEB). Podle politického „zadavatele“, komisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase je
jejím cílem „upozornit na globální ekonomický přínos biodiverzity i na náklady spojené s její
ztrátou a degradací ekosystémů“ (TEEB 2008, 3). Vedoucí prováděných studií ale nechtějí
jen upozornit, nýbrž také „prosadit lepší pochopení skutečné ekonomické hodnoty služeb
ekosystémů a nabídnout ekonomické nástroje, které tuto hodnotu plně respektují“ (TEEB
2008, 9). Práce začaly v létě 2007 a mají vyvrcholit publikací závěrečné zprávy v říjnu 2010.
143
Publikace TEEB (2008) shrnuje výsledky první fáze, která zahrnovala pět následujících
studií:
název
autoři
CENA POLITICKÉ PASIVITY (COPI): PŘÍPAD
NESPLNĚNÍ CÍLE BIODIVERZITY PRO ROK 2010
Braat, L. (Alterra) a ten Brink, P. (IEEP) a
kol.,
PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY:
ZKOUMÁNÍ DOPADU VĚDECKÝCH POZNATKŮ
Balmford, A., Rodriguesová, A. (University of
Cambridge), Walpole, M. (WCMC), ten
Brink, P., Kettunenová, M. (IEEP) a Braat, L.
a de Groot, R. (Alterra),
PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY:
EKONOMICKÁ ANALÝZA A SYNTÉZA
Markandya, A., Nunes, P.A.L.D. (FEEM),
Brauer, I. (Ecologic), ten Brink, P. (IEEP), a
Kuik, O. a Rayment, M. (GHK)
STUDIE O EKONOMII OCHRANY LESNÍ
BIODIVERZITY
Kontoleon, A. a kol., University of
Cambridge, Katedra ekonomie krajiny
EKOSYSTÉMOVÉ ÚČETNICTVÍ PRO HODNOCENÍ
NÁKLADŮ SOUVISEJÍCÍ S ÚBYTKEM
BIODIVERZITY: RÁMEC A PŘÍPADOVÁ STUDIE
PRO POBŘEŽNÍ MOKŘADY VE STŘEDOZEMÍ
EEA – Evropská agentura pro životní
prostředí
Přestože v názvu iniciativy stojí vedle sebe souřadně ekosystémy a biodiverzita, studie se
soustředí spíše na biologickou rozmanitost a z existujících ekosystémů více na ty z pohledu
ochrany přírody cenné. V tomto smyslu se ohnisko TEEB poněkud liší od zaměření řešeného
projektu. Ohromný význam ovšem má rozsáhlá rešeršní či „metastudijní“ aktivita (studie
Kontoleona a kol. je takovou „metastudií“ - kritickým, syntetizujícím přehledem literatury) a
také zodpovědná a uvážlivá orientace na politiky jako důležitou „cílovou skupinu“ iniciativy.
Rozvrh práce na bezmála čtyři roky vede k tomu, že v dílčí oblasti oceňování byl zatím
navržen jen poněkud obecný, dosud blíže neupřesněný „oceňovací rámec“ (TEEB 2008, 38 –
43), který zatím ani náznakem neřeší konkrétní problémy případné právní úpravy. Ve druhé
fázi iniciativy se plánuje studium stávající oceňovací literatury a na jeho základě vývoj
metodiky výběru oceňovacích technik. Oceňovací postupy by měly být použitelné pro většinu
terestrických ekosystémů a výstupy (jejich uspořádání, dostupnost, proveditelnost a celková
účelnost) by měly být co nejvíc přizpůsobeny potřebám konečných uživatelů. Bude také
prověřen a zveřejněn soubor politických nástrojů pro politiky i úředníky, který s pomocí
správně nastavené ekonomie podpoří reformu politiky a hodnocení ekologických vlivů
(TEEB 2008, 5).
Oproti komplexním cílům, zformulovaným v zadání řešeného projektu (viz úvodní oddíl), je
většina dosavadních výzkumů, návrhů a jiných souvisejících aktivit různými způsoby
omezená:
v rozsahu územním a společenském, tj. jsou závazné jen pro někoho a jen na velmi dílčím
území,
zahrnují často jen jednu ze všech prakticky ocenitelných služeb ekosystémů (vodní režim,
sekvestrace uhlíku, biologická rozmanitost apod.),
případně se týkají jen jednoho typu ekosystému.
V globálním měřítku se v souvislosti s klimatickými změnami (konkrétně s vysokým
významem, který je přikládán zásobám a tokům uhlíku resp. oxidu uhličitého) v současné
době rychle rozvíjí úsilí o omezování emisí z odlesňování a poškozování lesů (Reducing
emissions from deforestation and forest degradation, REDD). Zdá se (podle pracovního
144
dokumentu FCCC/AWGLCA/2009/INF.2), že v této dílčí problematice politické úsilí
poněkud předbíhá stav poznání a odborné pozadí. Přehled tohoto stavu včetně nedostatků,
omezení a podmíněností podává L. Milesová (Miles 2007). Dílčí studii ochoty platit v zájmu
REDD provedli v Ženevě Baranziniová, Faustová a Huberman (2008) s nepříliš
povzbudivými výsledky. Soustředili se na metodu „ochota platit“ (WTP), ale srovnali i dva
možné (hypotetické) nástroje, totiž dobrovolné příspěvky do mezinárodního fondu,
spravovaného nejspíš nějakou organizací při OSN a novou daň uvalenou např. na produkty
z tropických lesů. V souladu s výsledky předchozích podobných studií byla ochota platit
prostřednictvím „tvrdého“ nástroje (daně) nižší. Mezinárodní rozměr není v dosavadních
případových studiích úplně opomíjený, ale zdá se, že do značné míry má jen úlohu
politického ospravedlnění a odborného podložení rozvojové spolupráce (pomoci). Naprosto
převládají lokální a regionální případové studie a naopak nápadně chybějí kodifikované
systémy na národní úrovni. Zaznamenáníhodnou výjimkou jsou Spojené státy americké
s několika takovými systémy fungujícími i více než deset let, zaměřenými především na vodu,
tedy s omezením typu b) (Ruhl, Kraft a Lant 2007).
V mnoha částech světa včetně tzv. vyspělých států existují systémy ekonomických
nástrojů ochrany mokřadů – pro USA např. Ruhl, Kraft a Lant (2007, 193-197 a 213-221, pro
Nizozemsko Almaši 2005 nebo Smit, H., P. Luttik & G. Boosten, 2005. V ČR patrně i
z historických důvodů byla dosud větší pozornost věnována lesům: Vyskot 2003 a desítky
jeho konkrétních „finančních vyjádření škody a újmy na životním prostředí v důsledku
těžební činnosti v lesních porostech“ resp. „posouzení a vyhodnocení újmy na funkcích lesů“,
dále Krečmer 2006, Melichar 2008 aj.
Ekonomie hlavního proudu ani v ČR koncept ekosystémových služeb dosud
neakceptovala. Snad i proto Moldan v kompendiu Podmaněná planeta (Moldan 2008) jenom
obhajuje povahu služeb ekosystémů („přírodních služeb“) jako veřejných statků – ale
nenavrhuje nic k jejich oceňování. Pouze zdůrazňuje význam vlastnictví – především
soukromého- biotopů pro správu ekosystémů resp. obecně přírody. Přitom právě on respektive
pracoviště, které vede, se zasloužilo o propagaci MEA v českém prostředí a má i dílčí přímé
zkušenosti s oceňováním (Melichar 2008).
Pro praxi je vzhledem k dostupnosti v češtině doporučeníhodnou (protože je bohatým
zdrojem postupů, technologií a strategií jak ekosystémové služby chránit) monografie
Přírodní kapitalismus (Hawken, Lovins a Lovinsová 2003). Autoři vysvětlují na mnoha
příkladech z praxe, jak lze ekosystémy a jejich často nedoceňované služby vynalézavě chránit
na základě toho, že je to ekonomicky velmi výhodné. Činí tak návrhem „integrovaného
projektování“, které překonává hledisko, že priority ekonomické, sociální a environmentální
navzájem soutěží nebo se dokonce vylučují. Integrovaným projektováním se prioritních cílů
ekonomických, sociálních i environmentálních dosahuje simultánně v celé společnosti a na
každé úrovni. Podmínkou je (d-)ocenění služeb ekosystémů a zastavení jejich destrukce.
V ČR se sice na několika pracovištích a v několika kolektivech pěstuje ekologická a
environmentální ekonomie, ale konkrétně dílčí problém oceňování služeb ekosystémů byl
spíše na okraji zájmu. Soustavně se jím –a obzvlášť jeho možným praktickým využitím
včetně právní úpravy- zabývá prakticky jen tým doc. Sejáka (Falukta životního prostředí
UJEP v Ústí nad Labem a další instituce), Centrum pro životní prostředí Univerzity Karlovy
v Praze (CŽP – Moldan, Melichar a další) a konečně Ústav ochrany a tvorby krajiny Fakulty
lesnické a dřevařské Mendelovy lesnické a dřevařské univerzity v Brně (ÚTOK LDF MZL,
145
Vyskot), které ostatně více (ÚTOK LDF MZLU) či méně spolupracují, viz samotné složení
řešitelského týmu tohoto projektu.
Dále předložené návrhy –tak jako celý řešený projekt- navazují na projekt MŽP č.
VaV/610/5/01 „Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské
unii s cílem sjednotit tento přístup“. Jeho závěrečná zpráva zahrnuje i návrh legislativního
zakotvení ekologické újmy (Seják, Dejmal a kol., 2003, 397 – 419). Tento návrh je komplexní
a precizní. Pochopitelně v rámci tehdejší prací pojímá ekologickou újmu jen jako oceněnou
zápornou změnu (poškození) biologické rozmanitosti a tedy nezahrnuje ostatní služby
ekosystémů. V dalších návrzích přebíráme, nepřebíráme nebo modifikujeme následující
principy, pojmy a nástroje:
a) zatím nekodifikujeme úhradu způsobené újmy (viz závěr úvodního oddílu),
protože k tomu neexistuje širší politická a úřední vůle ani shoda mezi
zainteresovanými odborníky (právníky, ekonomy, ekology),
b) Oceňování a úhrada jen nelegálního nebo i právního jednání – naopak
vzhledem k účelu směřujeme jednoznačně i k oceňování důsledků právního
jednání. V této věci existuje rozpor mezi paragrafy 10 a 27 zákona č. 17/1992
Sb., o životním prostředí, ale ten není předmětem dále uvedených návrhů.
Vztah k zákonu č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě, (stran předmětu,
terminologie apod.) je naopak těsný a komplikovaný, viz dále.
c) Všeobecná (generální) povinnost prevence resp. zabránění vzniku újmy – to je
sice logické a důsledné, ale z hlediska hlavního účelu ne nutné.
d) Povinnost obnovy a až následně náhradní opatření – dtto
e) Podklady (metody zjišťování údajů) – v původním návrhu je kodifikována
potřeba zvláštního průzkum (se zvláštní autorizací, viz dále), případně využití
výsledků jiných, ale vždy kvalifikovaných, náročných průzkumů. V mezičase
ale bylo dokončeno mapování biotopů pro potřeby soustavy Natura 2000 a také
metodiky jeho revizí a aktualizací (Härtel, Lončáková a Hošek 2008; Hošek,
Zárybnický, Škapec, Chobot a Zohorna 2008), takže pro podobnou regulaci
nevidíme důvod. I proto postačí, bude-li kvalita podkladů zajištěna
v předpisech nižší právní síly.
f) Autorizaci až na další nezavádíme. Předpokládáme takové formulace (a míru
podrobnosti) metodických postupů, aby nebyly zneužitelné a obejitelné, resp.
aby zneužití nebo obejití dokázal identifikovat průměrný úředník příslušného
orgánu ochrany přírody a krajiny, ochrany ZPF apod. Funkce autorizací v praxi
ochrany přírody a krajiny v ČR je nejednoznačná.
g) Ochrana zemědělského půdního fondu (ZPF) – protože zatím neupravujeme
institut úhrady, navrhujeme oceňování újmy na ekosystémech samostatně
upravit pro potřeby stanovení výše odvodů za zábor ZPF v příslušném
zvláštním zákonu. Obdobně u záboru PUPFL (pozemků určených k plnění
funkcí lesa), ale předběžně nenavrhujeme nově právně upravit újmu na lesních
ekosystémech (pokud k tomu nemá nějaký podnět prof. Vyskot).
h) Vydání metodiky formou vyhlášky MŽP – tento postup by byl odůvodněný jen
za určitých okolností (viz dále), ale není nezbytný. I forma předpisu s nižší
právní silou by v tomto stádiu mohla být dostatečná.
146
6.3 Návrhy změn a doplňků relevantních právních předpisů
Výchozí poznámky:
•
Využíváme koncept ekosystémových služeb podle Millenium Ecosystem
Assessment (MEA 2005). Pragmatický výběr deseti služeb (Příloha č. 1)
k oceňování podle navrhované zákonné úpravy odráží pohled jednak na
středoevropské přírodní a společenské podmínky, jednak na dosavadní výzkumy
(včetně modelových výpočtů).
•
Terminologie: Při jakémkoliv jiném řešení než je změna zákona o ekologické újmě
(přeformulování, rozšíření předmětu a definice) navrhujeme používat pojem „újma
na ekosystémech“. Pojem ekologická újma byl do českého právního řádu uveden
v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ale ve zřetelně jiném vymezení se
používá v zákoně č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě.
Systematická rozvaha vedla k identifikaci čtyř nástrojů, využitelných ke kodifikaci
oceňování služeb ekosystémů:
I. nový nástroj v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny;
II. povinná součást dokumentace vlivů na životní prostředí (EIA/SEA) podle zákona č.
100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí;
III. stanovení výše odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (zákon č.
334/1992 Sb.) resp. poplatků za odnětí pozemků plnění funkcí lesa (zákon č.
289/1995 Sb.);
IV. rozsáhlé změny a doplňky z. č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě.
Jejich vzájemný vztah není nikterak jednoduchý – nástroje č. 2 a 3 mohou působit
v zásadě i samostatně; pro další rozvinutí jsou nejvhodnější nástroje č. 1 a 4, které by přitom
jen velmi obtížně mohly existovat zároveň. Naopak při zakotvení v zákonech podle č. 1 nebo
4 by bylo vhodné je pojímat jako speciální a při používání metod oceňování při posuzování
vlivů na životní prostředí a při stanovování výše odvodů a poplatků na ně odkazovat.
Existuje i jedna v podstatě „nelegislativní“ možnost: publikovat metodiku oceňování a
propagovat ji cíleně mezi soudními znalci (a i když to možná zní cynicky, i mezi
poškozenými). V občanskoprávních sporech by to asi bylo snazší než ve věcech trestních.
Text by musel být dostatečně atraktivní, srozumitelný a použitelný.
6.3.1 Nový nástroj v z. č. 114/1992 Sb.
Na základě návrhu z projektu „Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí
přírody v ČR a Evropské unii s cílem sjednotit tento přístup“ (Seják, Dejmal a kol. 2003).
byla zpracována nová verze, a to v intencích naznačených v předchozích oddílech, tedy
jednak stručnější a liberálnější, jednak rozšířená na všechny ekosystémové služby. Znění
celého návrhu je pro přehlednost uvedeno v příloze č. 2.
Komentář: vzhledem k faktickému obsahu ekosystémových složek je začlenění do
zákona o ochraně přírody a krajiny nanejvýš logické. Pro naznačenou úpravu –oproti, dejme
tomu, nástroji č. 4, tedy ekologické újmě ve smyslu zákona č. 167/2008 Sb.)- svědčí
skutečnost, že se jedná o nástroj „národní“ (vnitrostátní, dosud a zřejmě ještě po několik
příštích let nezaložený komunitárním právem EU). Nejsystémovějším řešením by bylo
zahrnutí úpravy oceňování služeb ekosystémů do nového zákona o ochraně přírody a krajiny,
147
který se s různou intenzitou připravuje už několik let. Návrh v příloze č. 2 je ale vztažen
k zákonu č. 114/1992 Sb. především kvůli operativnosti. S ohledem na obvyklé okolnosti
legislativního procesu nelze jednoznačně stanovit, zdali by byla vhodná novelizace vládním
anebo poslaneckým (případně jiným, viz zákonodárná iniciativy zakotvená v čl. 41 odst 2)
Ústavy ČR) návrhem. Obzvlášť při výběru tohoto nástroje je ale důležitá popularizace celého
konceptu
oceňování ekologický služeb v resortu MŽP a především na samotném
ministerstvu.
6.3.2 Povinná součást dokumentace EIA/SEA
Návrh je pojednán jako samostatný, tedy bez předpokladu zakotvení metody
oceňování služeb ekosystémů v jiném zákoně, např. z. č. 114/ 1992 Sb. nebo z. č. 167/2008
Sb. Jádrem je změna resp. doplnění příloh č. 4 (Náležitosti dokumentace) a č. 9 (Náležitosti
vyhodnocení koncepce z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví) k zákonu č.
100/2001 Sb. Návazně by bylo vhodné vydat metodiku oceňování služeb ekosystémů formou
vyhlášky MŽP, takže součástí legislativního zásahu je i doplnění příslušného zmocnění mezi
ostatní společná ustanovení v § 23 cit.z.
U územně plánovací dokumentace je potřeba doplnit přílohu č. 5 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.
(o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence plánovací
činnosti).
Pro Politiku územního rozvoje ČR je třeba doplnění § 35 odst. 2) stavebního zákona (č.
183/2006 Sb.) – Aktualizace politiky územního rozvoje.
Navržené změny:
IIa. Novela zákona č. 100/2001 Sb.:
1. V § 23 se doplní nový odst. 11) a další se přečíslují:
„Ministerstvo stanoví vyhláškou metodu oceňování služeb ekosystémů při zpracování
dokumentace podle § 8 a vyhodnocení podle § 10e, odst. 3) tohoto zákona, případně při
jiných úkonech podle jiných právních předpisů“.
2. V příloze č. 4 se v části D oddílu I doplňuje bod 10. „Ocenění změn služeb ekosystémů.“
3. V příloze č. 9 se doplňuje nový bod 7. „Ocenění změn služeb ekosystémů“ a následující
body se přečíslují.
IIb. Novela vyhlášky č. 500/2006 Sb.:
V příloze č. 5 se doplňuje nové písm. C. „Ocenění změn služeb ekosystémů3.“ a nová
poznámka pod čarou č. 3
3
§ 23 odst. 11 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
a následující písmena se přeznačí a následující poznámky pod čarou se přečíslují.
IIc. Novela zákona č. 183/2006 Sb.:
V § 35 odst. 2) se doplňuje nové písmeno c) „ocenění změn ekosystémových služeb
včetně stanovení rozsahu, v jakém byly tyto změny způsobeny plněním úkolů politiky územního
rozvoje“ a následující písmena se přeznačí.
Při komplexním zavedení metody oceňování služeb ekosystémů (zde ve smyslu
kodifikace do zákona č. 114/ 1992 Sb.) by se použila mírně odlišná formulace. Bod 1. novely
z. č. 100/2001 Sb. by nebyl nutný a následující body by odkazovaly na z.č. 114/1992 Sb.:
„Ocenění služeb ekosystémů podle zvláštního právního předpisu1“
148
1
§§ 67a a 67b zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
Komentář: Metoda je tak povinná pro záměry a koncepce posuzované podle příslušného
zákona a pro zásady územního rozvoje (krajů) a územní plány (obcí). Tato varianta je
obzvlášť vhodná pro postupné zavádění. Teprve podle zkušeností z praxe by mohlo
v dalších letech následovat rozšíření oceňování služeb ekosystémů i pro jiné situace,
zejména pro pořizování regulačních plánů (§§ 61 – 75 stavebního zákona) a při územním
rozhodnutí (§§ 76 – 96 stavebního zákona). Metodickou výhodou je dosavadní praxe při
posuzování vlivů na životní prostředí, kdy se více či méně formalizovaně používá
multikriteriální analýza, do které lze oceňování služeb ekosystémů velice snadno a
organicky (ve srovnání např. se správním řízením) začlenit.
III. stanovení výše odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu resp.
poplatků za odnětí pozemků plnění funkcí lesa
Vzhledem ke složitosti zákonných nástrojů ochrany zemědělského fondu uvádíme
hlavní prvky navrhované novelizace zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského
půdního fondu, nikoliv její paragrafové znění. Hlavní navrhovaná změna se týká stanovení
výše odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.
• V příloze zákona se zrušují části B a C (Faktory životního prostředí, které budou
negativně ovlivněny odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a ekologické váhy
těchto vlivů a Důvody ke snížení základní sazby odvodů za odnětí půdy ze
zemědělského půdního fondu.
• Část D přílohy zákona se mění v tom smyslu, že k tzv. skutečné výši odvodu (stanovené
dosavadním, resp. po zrušení částí B a C zjednodušeným postupem) se přičte záporná
hodnota částky vypočtené jako ocenění předpokládaných změn služeb ekosystémů.
• Bude potřeba promyslet a upravit postup v případech, pokud by byla výsledná částka
záporná.
• Suspenze odvodů upravená v odstavcích 3) až 6) § 11 zákona se bude vztahovat pouze na
tzv. skutečnou výši odvodu. Složka odvodu určená jako ocenění předpokládaných
změn služeb ekosystémů se stanoví i v těchto případech a odvody se předepíší.
• Pokud nebude změna součástí komplexní úpravy, do § 17 se doplní nové písm. i), kterým
se zmocní MŽP k vydání metodiky oceňování formou vyhlášky. Případně –
alternativně- ve stejném smyslu doplní nové písm. g) v § 22. V případě komplexní
změny se na metodiku oceňování kodifikovanou v jiné, zákoně (nejspíš č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny) jen odkáže v postupu upraveném v části D přílohy
zákona.
• Podle zkušeností po uplatnění výše uvedených změn by jistě bylo možné zvážit
zapracování metody oceňování služeb ekosystémů i při postupu podle §§ 2, 6 a 7,
tedy při změnách kultur zemědělské a nezemědělské půdy, při zpracování návrhů na
stanovení dobývacích prostorů a při zpracování zadání staveb.
Teoreticky by bylo možné tento nástroj připravovat a používat souběžně s č. 2
(posuzování vlivů na životní prostředí, EIA/SEA).
Podle dosud platné úpravy jsou předepisované odvody v rozsahu cca 20 – 76 tisíc Kč/ha
podle bonity. V současné době projednává sněmovna parlamentu ČR návrh novely
příslušného zákona, který odvody zvyšuje cca 1,6x až 2,8x. Podle předběžných propočtů
(Seják – ústní sdělení) poskytuje každý hektar zemědělské půdy ekosystémové služby
v hodnotě řádově (nízkých) desítek miliónů Kč, přesněji 13-23 000 000 Kč.
149
Obdobně by mohla být změněna příloha zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona.
K poplatku za odnětí pozemků plnění funkcí lesa vypočtenému podle dosavadního postupu se
přičte částka vzniklá výpočtem ocenění předpokládané změny plnění služeb ekosystémů na
dotčených pozemcích. Zároveň bude možné snížit hodnotu tzv. faktoru ekologické váhy lesa a
výrazně snížit počet odlišených kategorií lesa pro tento účel (v téže příloze). Bylo by
konzistentní vztáhnout výjimky ze zpoplatnění uvedené v § 17 odst. 2 cit. z. jen na složku
poplatku určovanou dosavadním postupem, ne na složku odpovídající ztrátě služeb
ekosystémů.
6.3.4 Změny a doplňky zákona č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě
•
•
•
•
•
•
•
•
•
IVa. Vybrané prvky nutné novelizace z. č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě
§ 1, 1, předmět úpravy – ne jen zapracování příslušného předpisu Evropské unie, ale i
úprava ochrany plnění ekosystémových funkcí biotopů (dále též „služby ekosystémů“)
a oceňování služeb ekosystémů.
§ 1, 3, výjimky z působnosti zákona – zvážit vypuštění písm. c) (činnosti, na které se
vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii),
přičemž písm. d) (činnosti, na které se vztahuje odpovědnost podle atomového zákona
nebo podle vybraných mezinárodních smluv, uvedených v příloze zákona) by zůstalo
každopádně zachováno; důsledný postoj by bylo trvat na vypuštění, ale ani případné
jeho zachování nezasahuje do podstaty úpravy. Není naopak žádný důvod ponechat
široké vymezení výjimky podle písm. f) (činnosti, jejímž jediným účelem je
ochrana života, zdraví nebo majetku osob před živelními pohromami). Pro tyto
činnosti je naopak v mnoha případech (typicky při plánování protipovodňových
opatření v říčních nivách) velmi žádoucí ocenit hrozící škodu na ekosystémových
službách a toto ocenění využívat při volbě řešení z více variant.
§ 2, a), základní pojmy – radikálně rozšířit vymezení ekologické újmy. Formálně se nabízí
doplnit další bod (4.) o [změně na] plnění služeb ekosystémů, definovaných v příloze
zákona. V návětí písm, a) je zajímavá formulace, která obecně opisuje ekologickou
újmu i jako měřitelné zhoršení funkcí přírodního zdroje. Z pohledu odborné ekologie
je to sporné, ale pro navržené rozšíření definice nesporně užitečné. Vzhledem
k formulacím v dalším textu zákona (například v písm. h) téhož paragrafu) je vhodné
například v definici služeb ekosystémů výslovně označit ekosystémy, které poskytují
oceňované služby, jako přírodní zdroj.
§ 2, základní pojmy – doplnit definici „služeb ekosystémů“
§ 2, definice provozní činnosti – prověřit, zda uvedená definice pokrývá všechny úkony,
které mohou poskytování služeb ekosystémů významně omezit. Důležité je i hledisko
následnosti, aby bylo možné oceňovat ohrožené služby ekosystémů s dostatečným
předstihem – před zahájením konkrétních úkonů, už v raných fázích rozhodování
(např. již v etapě územního plánování).
§ 5, 1 a 2a), obdobně i v jiných případech, např. § 10 a v přílohách 3 a 4 – újma nejen na
druzích a stanovištích, ale i na službách ekosystémů
§ 5, 2 – doplnit i jednání podle práva
§ 14 – finanční zajištění se nemusí vztahovat na náklady na opatření proti omezení plnění
funkcí ekosystémů potřebných pro poskytování služeb ekosystémů
§15 – na oblast služeb ekosystémů se nevztahuje uvedený postup při vzniku a řešení
přeshraniční ekologické újmy
150
IVb. Změna zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí:
1.: V § 27 odst. 1 se za slova „nebo jiným protiprávním jednáním“ doplňují slova „nebo i v důsledku
jednání podle práva“.
2.: V § 27 se ruší odst. 4 .
Komentář: Zákon č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě i evropské předpisy, které
transponuje (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní
prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve znění směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o
změně směrnice 2004/35/ES), jsou založeny na sporných principech, se sporně vymezenými
předměty, atd. Přípravu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES provázely ostré
spory ochránců životního prostředí a jejich odpůrců, což přispívá k tomu, že dosud si jen
málokdo dovolil tuto směrnici kritizovat z environmentalistických pozic pro nízkou účinnost.
Pochyby jsou nezřídka vyslovovány jen v neformálních diskusích. Velmi decentně jsou
formulovány například v bulletinu rakouské zastřešující nevládní organizace Oekobuero
(Newsflash Umweltrecht, Oktober 2008) nebo v příspěvku T. Rady na letošní konferenci
COFOLA (Rada 2009). Zkušenosti prakticky v žádném členském státu EU dosud neexistují,
ale některé modelové úvahy předpokládaly, že ve středně velkém členském státě se
odpovědnost podle této směrnice bude uplatňovat v jednotkách případů za rok (Natural
Scotland 2006).
Zákon v ČR nemá zřetelnou politickou ani administrativní podporu. Příslušná novela by
musela být velmi rozsáhlá a poněkud cizorodá. Radikálně by změnila úzce transpoziční
povahu zákona.
6.3.5 Návrh dalších kroků
Za nejnaléhavější úkol (nejefektivnější opatření pro další postup ve smyslu zadání
z projektu) považujeme soustavnou osvětu – propagaci konceptu ekosystémových služeb a
potřeby a metody jejich oceňování. Pro jednotlivé typy zainteresovaných či dotčených činitelů
(stakeholderů) je přitom třeba volit odlišné formy a postupy. Za významné skupiny činitelů
lze považovat:
• Ministerstvo životního prostředí
• Českou inspekci životního prostředí
• Environmentální právníky a ekonomy v akademické a soukromé sféře
• Nevládní organizace expertní i aktivistické
• Environmentální úřednictvo v regionech, především na krajských úřadech a na
správách CHKO a NP
• Environmentální exponenty hlavních politických stran.
151
Příloha 1, pracovní verze
Kategorie služeb ekosystémů podle MEA a jejich podchycení v našem EWV přístupu
Provisioning services i.e. products obtained from ecosystems
1. Food e.g. crops, fruit, fish
2. Fibre and fuel e.g. timber, wool
3. Biochemicals, natural medicines and pharmaceuticals
4. Genetic resources: genes and genetic information used for animal/plant breeding and biotechnology
5. Ornamental resources e.g. shells, flowers
6. Fresh water
Regulating services i.e. benefits obtained from the regulation of ecosystem processes
1. Air-quality maintenance: ecosystems contribute chemicals to and extract chemicals from the
atmosphere
2. Climate regulation e.g. land cover can affect local temperature and precipitation; globally ecosystems
affect greenhouse gas sequestration and emissions
3. Water regulation: ecosystems affect e.g. the timing and magnitude of runoff, flooding etc.
4. Erosion control: vegetative cover plays an important role in soil retention/prevention of land/asset
erosion
5. Water purification/detoxification: ecosystems can be a source of water impurities but can also help to
filter out/decompose organic waste
6. Natural hazard protection e.g. storms, floods, landslides
7. Bioremediation of waste i.e. removal of pollutants through storage, dilution, transformation and burial
8. Pollination
9. Regulation of pests
10. Regulation of diseases
Cultural services i.e. nonmaterial benefits that people obtain through spiritual enrichment, cognitive
development, recreation etc
1. Spiritual and religious value: many religions attach spiritual and religious values to ecosystems
2. Inspiration for art, folklore, architecture etc
3. Social relations: ecosystems affect the types of social relations that are established e.g. fishing
societies
4. Aesthetic values: many people find beauty in various aspects of ecosystems
5. Cultural heritage values: many societies place high value on the maintenance of important landscapes
or species
6. Recreation and ecotourism
Supporting services, necessary for the production of all other ecosystem services
1. Soil formation and retention
2. Nutrient cycling
3. Primary production
4. Water cycling
5. Production of atmospheric oxygen
6. Provision of habitat
152
Příloha 2
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se mění a
doplňuje takto:
1. Za ustanovení § 67 se vkládá nový § 67a a § 67b, který zní:
㤠67a
Ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání přírody a krajiny zamýšlí uskutečnit zásah,
který by mohl způsobit dočasně či trvale újmu na ekosystémech (dále jen „povinná osoba“), je
povinen vzniku újmy na ekosystémech zabránit. Pokud tak nelze učinit, je povinná osoba
povinna zajistit obnovení přirozených funkcí narušeného ekosystému nebo jeho části,
v případě, že je to možné nebo účelné, nebo v opačném případě je povinna provést přiměřená
náhradní opatření na svůj náklad. O rozsahu a nezbytnosti těchto opatření rozhodne orgán
ochrany přírody.
§ 67b
(1) Příslušný orgán ochrany přírody je oprávněn v případě rozhodování o povolení výjimky či
vydání souhlasu nebo závazného stanoviska podle tohoto zákona ocenit hrozící újmu na
ekosystémech.
(2) Způsob ocenění újmy na ekosystémech a další podrobnosti stanoví Ministerstvo životního
prostředí v příloze vyhlášky.
(3) Ocenění újmy na ekosystémech je podkladem pro rozhodování o náhradních opatřeních
podle § 67a.
(4) Ustanovení zvláštních právních předpisů2 nejsou dotčena.“
2. V ustanovení § 76 odst. 4 písm. c) se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“
doplňují slova „§ 67a“.
3. V ustanovení § 77 odst. 2 písm.f) se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“
doplňují slova „§ 67a“.
4. V § 80 se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“ doplňují slova „§ 67a“.
5. V ustanovení § 86 nový odst. 3 zní:
„(3) Jestliže není možný nebo z vážných důvodů účelný postup podle odst. 2, rozhodne příslušný
orgán ochrany přírody o povinnosti povinného napravit ekologickou újmu úhradou v penězích (dále
jen „finanční plnění“). O výši finančního plnění za ekologickou újmu rozhoduje ve správním řízení
orgán ochrany přírody a toto rozhodnutí je podkladem pro vybírání a vymáhání úhrady příslušným
úřadem. Způsob výpočtu finančního plnění za ekologickou újmu a další podrobnosti stanoví
Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Vybírání a vymáhání finančního plnění za ekologickou
újmu vykonávají místně příslušné finanční úřady podle sídla jednotlivých odpovědných osob na
základě podkladů vydaných orgánem ochrany přírody; přitom postupuje podle zákona o správě daní a
poplatků. Finanční plnění za ekologickou újmu je příjmem Státního fondu životního prostředí.“
6. V ustanovení § 87 se doplňuje v odst. 3 písm. e) za slova „či přiměřená náhradní opatření
podle § 67 odst. 4,“ slova „ nebo náhradní opatření podle § 67a“.
7. V ustanovení § 88 se doplňuje v odst. 2 písm.g) za slova „či přiměřená náhradní opatření
2
§ 11 zákona č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
153
podle § 67 odst. 4,“ slova „ nebo náhradní opatření podle § 67a“.
8. V ustanovení § 90 odst. 5 se doplňuje na konci další věta: „Tím však není dotčena působnost orgánů
ochrany přírody podle § 67b odst. 1.“
154
7. Dosažené výsledky, závěry a doporučení
Jak vyplývá z úvodu závěrečné zprávy, hlavními cíli projektu byly i) funkční klasifikace a
mapování biotopů na území ČR, postihující souvislost mezi mírou poskytování vybraných
ekosystémových služeb a hodnotou jejich biodiverzity; ii) získání informací o schopnosti
biotopů vytvářet ekosystémové služby v současnosti a prognóza pro podmínky globální
environmentální změny s ohledem na ochranu biodiverzity a iii) návrh metody hodnocení
ekosystémových služeb.
Funkční klasifikace a mapování biotopů na území ČR
•
Pomocí 192 typů biotopů kombinovaného mapování „Natura 2000+BVM“ (v měřítku
1:10 000) bylo zmapováno území tří regionálních studií, horní část povodí Stropnice na
Novohradsku, část Třeboňska a část bývalého vojenského prostoru Ralsko (kap. 2.5) a
byla v nich zjištěna hodnota biodiverzity podle Sejáka, Dejmala a kol. (2003).
•
Up-scaling typů biotopů do tříd krajinného pokryvu Corine-LC v těchto modelových
územích umožnil hodnocení biodiverzity i na základě mnohem méně přesného mapového
podkladu Corine LC (v měřítku přibližně 1:100 000), dostupného pro roky 1990, 2000 a
2006, na základě zpřesnění jeho tříd z hlediska zastoupení jednotlivých 192 typů biotopů
BVM (kap. 2.4; příloha 1).
•
Pro 21 funkčních skupin typů biotopů byla odhadnuta jejich schopnost minimalizovat
výkyvy teploty (snižovat množství vyzařovaného tepla) a zkracovat cyklus vody v krajině
(zadržet vodu v krajině, recyklovat látky a minimalizovat jejich ztráty z ekosystému)
(kap. 2.2; tab. 2.1) a poskytovat tak podpůrné a regulační služby ekosystémů.
•
Všech 192 typů biotopů bylo přiřazeno k jednotlivým funkčním skupinám a díky jejich
známému zastoupení ve třídách Corine LC, mohly být k ním přiřazeny i tyto třídy. To
umožnilo zpracovat jak pro modelová území, tak i pro celou ČR, mapy míry poskytování
vybraných služeb ekosystémů a případně i mapy cenové (kap. 2.5).
Návrh metody hodnocení ekosystémových služeb
•
Na základě odhadu plnění výše zmíněných ekosystémových funkcí a byly nastíněny pro
všech 21 funkčních skupin typů biotopů rozsahy hodnot ročního plnění vybraných služeb
ekosystémů (viz kap. 2.2, tab. 2.1).
•
Podle současných nákladů na náhradu vybraných ekosystémových funkcí lidskou činností
(například náklady na klimatizaci, na zadržování vody v přehradách) byly provedeny
odhady peněžních hodnot služeb typů ekosystémů v ČR (viz kap. 5).
•
Při odhadu ekologické újmy se ocení ztráty poskytování ekosystémových služeb určitého
území podle procenta snížení poskytování ekosystémových služeb ve srovnání
s původními biotopy před plánovaným zásahem; k nim se připočtou náklady na
revitalizaci stanoviště do stavu před zásahem podle metody BVM (viz kap. 5).
•
Možnosti právní úpravy oceňování služeb ekosystémů v ČR, včetně oceňování hodnoty
biodiverzity biotopů, jsou diskutovány v kap. 6.
155
Schopnosti biotopů vytvářet ekosystémové služby v současnosti a prognóza pro
podmínky globální environmentální změny
•
Hodnocení změn struktury krajiny a krajinných funkcí pro jednotlivé třídy krajinného
pokryvu Corine LC, se známou hodnotou biodiverzity podle metody BVM, umožnilo
zjistit vliv v posledních letech hlavních krajinotvorných procesů (intenzifikace a
extenzifikace zemědělské výroby, zalesňování, sub/urbanizace) na stav biodiverzity, a tím
i na degradaci přírodních a přírodě blízkých biotopů v období 1990 až 2006 (kap. 2.1).
•
Míra plnění ekosystémových funkcí (poskytování ekosystémových služeb) jednotlivých
biotopů a tříd krajinného pokryvu Corine LC v modelových územích byla stanovena
(nejprve v širším území severovýchodních Čech a potom ve všech třech modelových
oblastech) zjištěním jejich disipace sluneční energie pomocí syntézy dat DPZ (povrchové
teploty, zelené biomasy a vlhkosti krajinného pokryvu) (kap. 2.3; Hesslerová 2008).
Následně byla provedena analýza závislosti kategorií disipace sluneční energie
jednotlivých tříd krajinného pokryvu Corine LC na reliéfových a půdních
charakteristikách.
•
Na míru narušení biogeochemických cyklů krajinných segmentů bylo usuzováno na
základě stanovení překročení kritických zátěží acidity a atmosférického dusíku a
ekologického rizika (kap. 4).
•
Byla vypracována metoda pro výběr vhodných indikátorů na základě diagramu DPSIR pro
zjištění míry environmentální zátěže agroekosystémů a pro zjištění trvalé udržitelnosti
(ekologického) hospodaření v konkrétním území (viz kap. 3).
•
Na základě scénářů klimatických změn a zhodnocení vývoje zátěže ekosystémů
atmosférickou depozicí vybraných látek znečišťujících ovzduší lze usuzovat na změnu ve
využití krajiny, a tím i na míru změny poskytování ekosystémových služeb v podmínkách
environmentálních změn.
****
Výsledky řešení tohoto tříletého projektu potvrdily platnost hypotézy, že objasnění souvislostí
energo-materiálových toků a hydrických cyklů ve fungování přírodních a přírodě blízkých
ekosystémů v porovnání s antropogenně přeměněnými ekosystémy (přírodě vzdálenými až
cizími) je základní cestou ke zvyšování efektivity ochrany přírody a krajiny a k prosazování
principů udržitelnosti do společenského a ekonomického života.
Zdravé ekosystémy (s dostatkem vody a vegetace) jsou ve své klimatizační a retenční službě
(zadržení vody a živin) schopny využívat až asi 80-90 % dopadajícího slunečního záření,
zatímco v produkci biomasy využívají jen necelé 1 % tohoto záření.
Pro zmírňování dopadů globálního oteplování lze jako první předpoklad úspěšné revitalizace
přírody a krajiny spatřovat v co nejrychlejším návratu vody do jeho povrchových vrstev a
souběžný návrat vegetace zakládající postup k její klimaxové podobě listnatých lesů, ke
zdravému agroenvironmentálnímu využívání či jiným formám ekologicky a ekonomicky
vyváženého budoucího využívání území České republiky. Povinnost návratu vody a vegetace
do povrchových vrstev území musí být promítnuta do všech projektů spojených se vznikem
ekologické újmy. V tomto smyslu nový zákon o předcházení ekologické újmě se musí
vztahovat nejenom na vybrané části zvláště chráněných území, ale na celé území České
republiky. Jen tak lze účinně a relativně velmi levně zmírňovat dopady při pokračování
tendencí globálního oteplování.
Antropogenní přeměny přirozené krajiny jsou sice rozvojem a přínosem z hlediska vlastního
prospěchu jedné či několika osob, avšak společnosti a životu vytvářejí v mnoha případech
156
vysokou ekologickou újmu, která dosud není zahrnována do ekonomického rozhodování lidí.
Proto orgány ochrany přírody a krajiny musí usilovat o co nejrychlejší plošnou ochranu
životního prostředí, přírody a krajiny území ČR s ukládáním povinnosti náhradních
ekologických opatření a za využití ekonomických nástrojů a plateb, aby jednotlivci se mohli
rozhodovat se znalostí příslušných nejen ekonomických, ale i ekologických cen, plateb a
hodnot.
157
Literatura:
Abrham Z. et al., (1998): Náklady na provoz zemědělských strojů, Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva
zemědělství ČR v Praze.
Aber, J. D., Nadelhoffer, K.J., Stendler, P. & Melillo, J. M. (1989): Nitrogen saturation in northern forest
ecosystems. Bioscience : 39, 378 – 386.
Adamus, P.R. a kol. (1991) Wetland evaluation technique WET, I. Literature review and Evaluation Rationale.
Technical report WRP-DE-2 US Army Corps of Engineers Waterways Experiment Station, Vickburg,
Mississippi, USA.
Acherman, B. & Bobbink, R. (2003): Empirical Critical Loads for Nitrogen. Proceedings of the Expert
Workshop, Berne, 11-13 November 2002. Environmental Documentation No. 164 – Air, Swiss Agency for the
Environment, Forests and Landscape SAEFL, Berne. 327 pp.
Alkan Olsson. J., Bockstaller. C., Turpin, N., Therond. O., Bezlepkina. I., Knapen, R., (2009): Indicator
framework, indicators, and up-scaling methods implemented in the final version of SEAMLESS-IF, Report no.:
42, ISBN 978-90-8585-585-9
Almaši, A. (2005): Some issues and Examples of Environemnetal Services and Financing for the Protection and
Sustainable Use of Waterrelated Ecosystems in the Netherlands, A contribution of the Ministry of Agriculture,
Nature and Food Quality, Seminar on environmental services and financing for the protection and sustainable
use of ecosystems, 10-11 October 2005, Geneva.
Almeida, C.M.V.B., F.A. Barrella and B.F. Giannetti. 2007. Emergetic ternary diagrams: five examples for
application in environmental accounting for decision-making. Journal of Cleaner Production 15: 63-74
Andel, J. Van (2003) Understanding biodiversity for biological conservation and restoration in terrestrial
ecosystems: towards an ecological evaluation of changes. Citováno [17.12 2004]. Dostupné z WWW:
<http://www.aka.fi/index.asp?id=70983D3C99624961926BACD636146B0A&data=1,
URL,http://www.aka.fi/modules/page/show_page.asp?id=DC8C14CD95F344D8BD3D6913768B7D81&
itemtype=00308B787886459385F296A5AFD4FA74>
Andren, O., Balandreau, J. (1999) Biodiversity and soil functioning – from black box to can of worms? Applied
ecology 13: 105 – 108.
Anderson, J.E. (1991) A conceptual framework for evaluating. and quantifying naturalness. Conservation
Biology 5:347-352.
Atlas podnebí Česka (2007), ČHMÚ, UP Olomouc, ISBN 978-80-86690-26-1.
Aronson, J.C., Le Floc´h (1996) Vital landscape attributes: missing tools for restoration ecology. Restoration
ecology 4: 377 – 387.
Bailey, D., Herzog, F., Augenstein, I., Aviron, Stéphanie, Billeter, R., Szerencsits, E., Baudry, J., (2007):
Thematic resolution matters: Indicators of landscape pattern for European agro-ecosystems. Ecological
Indicators, 7, p.692-709.
Baldocchi, D.D., Hicks, B.B., Camara, P. (1987): A canopy stomatal resistance model for gaseous deposition to
vegetated surfaces. Atmospheric Environment 21, 91-101.
Baldwin, D.J.B, Weaver, K., Schnekenburger, F., Perera, A.H., 2004: Sensitivity of landscape pattern indices
input data characteristics on real landscapes: implications for thein use in natural disturbance emulation.
Landscape Ecology 19: 255-271.
Banzhaf, S., Boyd, J. (2005) The Architecture and Measurement of an Ecosystem Services Index. Resources for
the future, Discussion paper. Washington, DC 20036. RF DP 05 - 22.
Baranzini, A., Faust, A.-K., Huberman, D. (2008). Understanding the Private Demand for International
Ecosystem Services – Public attitudes and preferences towards REDD, final report, 56 p.
Barrette, J., August, P., Golet, F. (2000) Accuracy assessment of wetland boundary delineation using aerial
photography and digital orthophotography. Photogrammetric engineering and remore sensing 66 (4): 409-416.
Bartkow, M.E. and Udy, J. W. (2004) Quantifying potential nitrogen removal by denitrification in stream
sediments at a regional scale, Marine and Freshwater Research, vol. 55, nr. 3, ISSN 1323-1650, pp. 309-315.
Bastion O., Lutz M., (2006): Landscape functions as indicators for the development of local agri-envrionmental
measures, Ecological Indicators 6.
Bekker, A., Holland, H.D., Wang, P.L., Rumble, D.R., Stein, H.J., Hannah, J.L., Coetzee, L.L. & Beukes, N.J.
158
2004 Dating the rise of atmospheric oxygen. Nature 427, 117-120.
Bedford L.B, The need to define hydrologic equivalence at the landscape scale for freshwater wetland
mitigation. Ecological Applications 6 (1996), pp. 57–68.
Berka, C., Schreier, H. a Hall, K. (2001) Linking Water Quality with Agricultural Intensification in a Rural
Watershed. Water, Air and Soil Pollution 127:389-401.
Berner R.A. (1998) The carbon cycle and CO2 over Phanerozoic time: the role of land plants. Philosophical
Transactions of the Royal Society of London, B 353, 75-82.
Berner R.A. (2006) GEOCARBSULF: A combined model for Phanerozoic atmospheric O2 and CO2,
Geochimica et Cosmochimica Acta 70, 5653–5664.
Bertollo, P. (1998) Assessing ecosystem health in governed landscapes: A framework for developing core
indicators.Ecosystem Health, 4(1):33.
Bičík, I., Jeleček, L., Štěpánek, V. (2001): Land-use changes and their social driving forces in Czechia in the
19th and 20th centurie. Land Use Policy 18, 65-73.
Block, W.M., Franklin, A.B., Ward, J.P., Ganey, J.L., White, G.C. (2001) Design and Implementation of
Monitoring Studies to evaluate the Success of Ecological Restoration on Wildlife, Restoration Ecology 9/3, pp.
293 - 303.
Bobbink, R., Ashmore, M., Braun, S., Flückiger, W., and Van den Wyngaert, I.J.J. (2002): Empirical nitrogen
critical loads for natural and semi-natural ecosystems: 2002 update. Background paper for the Expert Workshop
on Empirical Critical Loads for Nitrogen on (Semi-) natural Ecosystems, held under the UN/ECE CLRTAP,
Berne, Switzerland, 11- 13 November 2002. Swiss Agency for the Environment, Forests and Landscape
(SAEFL), Berne, 1-123.
Bobbink, R., Horniny, M.& Roelofs, J., G.,M. (1996): Empirical nitrogen critical loads for natural and seminatural ecosystems. In: Manual on methodologies and criteria for mapping critical loads/levels and geographical
areas where they exceeded, UNECE CLRTAP, Federál Environmental Agency, Berlin.
Bockstael, N.E., Freeman, A. M., Kopp, R. J., Portney, P. R., Smith, V. K. (2000): On measuring economic
values for nature. Environ. Sci. Technol., 34 (8), pp 1384–1389.
Bolund.P., Hunhammar, S. (1999): Ecosystem services in urban areas, Ecological Economics, 29, pp 293-301.
Bonan, G. B., Levis, S., Sitch, S., Vertenstein, M., Oleson, K.W. (2003) A dynamic global vegetation model for
use with climate models: concepts and description of simulated vegetation dynamics. Global Change Biology 9
(1543 - 1566).
Boon, P. J., N. T. H. Holmes, P. S. Maitland, T. A. Rowell & J. Davies, 1997. A system for evaluating rivers for
conservation (SERCON): development, structure and function. In: Boon, P. J. & D. L. Howell (eds), Freshwater
Quality: Defining the Indefinable? The Stationery Office, Edinburgh: 299–326.
Bossard, M., Feranec, J., Otahel, J., 2000. CORINE Land Cover Technical Guide –Addendum 2000. Technical
report No 40. Copenhagen: European Environment Agency. Citováno [20.7.2009]. Dostupné z WWW <
http://www.eea.eu.int>
Botequilha-Leitão, A., Miller, J., Ahern, J., McGarigal, K. (2006): Measuring Landscapes: A Planner´s
Handbook. Island Press, Washington, 245 p.
Boumans R, Costanza R, Farley J, Wilson M A, Portela R, Rotmans J, Villa F, Grasso M (2002) Modelling the
dynamics of the integrated earth systém and the value of global ecosystem services usány GUMBO model,
Ecological Economics 41, s. 529-560.
Breemen, N. van, Burrough, P.A., Velthorst, E.J., Dobben, H.F. van, Wut, T. de, Ridder, T.B., Reinders, H.F.R.
(1982): Soil acidification from atmospheric ammonium sulphate in forest canopy troughfall. Nature 299, 548550.
ten Brink, B.J.E., 1991. The AMOEBA approach as a useful tool for establishing sustainable development. In:
Kuik, O. and Verbruggen, H., Editors, 1991. In Search of Indicators of Sustainable Development, Kluwer,
Dordrecht, pp. 71–87.
Brussaard, L., Ruiter, P.C., Brown, G.G. (2006) Soil biodiversity for agricultural sustainability. Agriculture,
Ecosystems and Environment 121 (233 - 244).
Buck, O., Niyogi, D. K., Townsend, C. R. (2004) Scale-dependance of land use effects on water quality of
streams in agricultural catchments.
Bunn, S.E., Davies, P.M. (2000) Biological processes in running waters and their implications for the
assessment of ecological integrity. Hydrobiologia 422/423, pp. 61 - 70.
159
Buyantuyev, A., Wu, J., 2007: Effects of thematic resolution on landscape pattern analysis. Ladscape Ecology
22: 7-13.
Cairns, J. (1995) Rehabiliting Damaged Ecosystems. Lewis Publishers. Boca Raton. . 425 pp.
Cairns, J., McCormick, P.V., Niederlehner, B.R. (1993) A proposed framework for developing indicators of
ecosystem health. Hydrobiologia 263 (1): 1-44.
Canterbury, G. E.et al. (2000) Bird communities and Habitat as Ecological Indicators of Forest Condition in
Regional Monitoring, Conservation Biology, 14/2, pp 544 – 558.
Capra F. (2004) Tkáň života, Nová syntéza mysli a hmoty, Academia
Comission of the European Communities (2000) White Paper on Environmental Liability, COM 66 final,
Brussels.
Costanza, R., d’Arge, R. De Groot, R., Farberk, S., Grasso, M. Hannon, B., Limburg, K., Naeem, S., O’Neill,
R., Paruelo, J., Raskin, R., Sutton, P. and van den Belt, M. (1997): The Value of the World’s Ecosystem
Services and Natural Capital Nature, 387: 253–260.
Costanza, R. and Daly, H. E. (1992) Natural capital and sustainable development. Conservation Biology; 63746.
Cuffney, T.F., Meador, M.R. Porter, S.D., Gurtz, M.E. (2000) Responses of physical, chemical and biological
indicators of water quality to a gradient of agricultural land use in the Yakima river basin, Washington.
Environmental Monitoring and Assessment 64.
Cummings, R.G., Brookshire, D.S., Schulze, W.D. (1986) Valuing Environmental Goods. An Assessment of the
Contingent Evaluation Method. Totowa, N.J.
Cresser, M.S., Smart, R.P., Billett, M.F., Soulsby, C., Neal, C., Wade, A., Langan, C., Edwards, A.C. (2000)
Modelling water chemistry for a major Scottish river from catchment attributes. J. Appl. Ecol. 37, 1–15.
Culek, M. (ed.) 1995. Biogeografické členění České republiky. Praha.
Čermák, J., Jeník, J., Kučera, J., Zídek, V., 1984, Xylem water flow in a crack willow (Salix fragilis L.)in
relation to diurnal changes of environment. Oecologia 64, 145 – 151.
ČHMÚ (2004): Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2003. Český hydrometeorologický ústav,
Praha, 2004.
ČHMÚ (2005): Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika 2004. Český
hydrometeorologický ústav, Praha, 2005.
ČHMÚ (2006): Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2005. Celkové emise základních druhů
látek znečišťujících ovzduší v České republice, 1990–2005. Český hydrometeorologický ústav, Praha. Internet:
http://www.chmi.cz/uoco/isko/groc/gr05cz/kap1.html
ČHMÚ (2007) Informace o klimatu. Český hydrometeorologický ústav, Praha, odbor klimatologie. Internet:
http://www.chmi.cz/meteo/ok/infklim.html
Dantsis T., Douma C., Giourga Ch., Loumou A., Polychronaki E., (2009): A methodological approach to assess
and compare the sustainability level of agricultural plant production systems, Ecological Indicators.
Dale V.H., Polasky S., (2007): Measures of the effects of agricultural practices on ecosystem services,
Ecological economics 64.
Daily G. et al. (1997). Nature's Services: Societal Dependence On Natural Ecosystems.
Publisher: Island Press.
Dantsis T., Douma C., Giourga Ch., Loumou A., Polychronaki E., (2009): A methodological approach to assess
and compare the sustainability level of agricultural plant production systems, Ecological Indicators.
Davidson, C.I., Wu, Y.L.(1990): Dry deposition of particles and vapors. In: Acidic Precipitation, Vol. 3. (
edited by Lindberg, Page, Norton ). Springer, Hamburg.
Davis, J. C., and G. A. Muhlberg. 2002. Wasilla Creek Stream Condition Evaluation. Alaska Department of
Fish and Game, Habitat and Restoration Division, Technical Report No. 02-05. Anchorage, Alaska. 20p.
Davis, A.M., Slobodkin L.B. (2004) The Science and Values of Restoration Ecology, Restoration Ecology 12/1,
pp. 1-3.
Davis, J. C., Muhlberg, G. A. (2002) The Evaluation of Wetland and Riparian Restoration Projects. Alaska
Department of Fish and Game, Habitat and Restoration Division, Technical Report No DRAFT. Anchorage,
Alaska.
de Groot, R. S., Wilson, M. A., Boumans, R. M. J. (2002) A Typology for the Classification, Description and
160
Valuation of Ecosystem Functions, Goods and Services. Ecological Economics, 41(3), pp. 393-408.
De Groot, R. (2006): Function-analysis and valuation as a tool to assess land use conflicts in planning for
sustainable, multi-functional landscapes. Landscape and Urban Planning 75, 175–186.
Desoyza, A. G. et al. (2000) Assessing and Monitoring the Health of Western Rangeland Watersheds,
Environmental monitoring and assessment 64, pp 153 – 166.
De Vries, W., Kros, H., Reinds, G. J., Wamelink, W., Mol, J., Van Dobben, H., Bobbink, R., Emmett, B.,
Smart, S., Evans, C., Schlutow, A., Kraft, P., Belyazid, S., Sverdrup, H., Van Hinsberg, A., Posch, M. &
Hettelingh, J.-P. (2007): Development in deriving critical limits and modelling critical loads of nitrogen for
terrestrial ecosystems in Europe. Alterra-MNP/CCE report, Alterra report 1382, ISSN 1566-7197, Wageningen,
Bilthoven. 206 pp.
DiBari, J., 2007: Evaluation of five landscape-level metrics for measuring the effects of urbanization on
landscape structure: the case of Tucson, Arizona, USA. Landscape and Urban Planning 79: 308 – 313.
EEA (2005): CORINE Land Cover vector by country. European Enviromental Agency data service.
http://dataservice.eea.eu.int .
EEA, European Environment Agency ,2000. Spatial and temporal coverage of the Corine land cover 1990 and
2000 projects. Citováno [15.7.2009]. Dostupné z WWW < http://www.eea. europa.eu/publications/COR0landcover>
Eiseltova M. et al. (2005). Assessment of landscape efficiency in matter retention in submontane agricultural
catchments of the Czech Republic. Source: Nutrient Management in Agricultural Watersheds: A Wetlands
Solution Pages: 34-3
EMEP (2002): Vestreng, V., Klein, H.: Emission data reported to UNECE/EMEP: Quality assurance and trend
analysis & Presentation of WebDab. EMEP/MSC-W, Status Report 1/2002. Oslo, Norway, 2002.
EMEP (2004): Lövblad, G., Tarrasón, L., Tørseth, K., et al.: EMEP Assessment report, Part I, European
Perspective, Chapter 4, Ammonia. Norwegian Meteorological Institute, Oslo, 2004. http://www.emp.int
Erisman, J.W., Leeuw, F.A.A.M. de, Aalst, R.M. van (1989): Deposition of the Most Acidifying Components in
the Netherlands During the Period 1980-1986. Atmospheric Environment, 23, 1989, s. 1051-1062.
Erisman, J. W. (1991): A micrometeorological investigation of surface exchange parameters over heathland.
Boundary - Layer Meteorology 57, 115 - 128.
Erisman, J.W. (1992): Atmospheric deposition of acidifying compounds in The Netherlands. Ph. D. Thesis,
Utrecht University, The Netherlands, 1992. 155 s.
Erisman, J. W., Draaijers, G. P. J. (1995): Atmospheric Deposition in Relation to Acidification and
Eutrophication. Elsevier Science B. V., Amsterdam.
European Commission, (2005): Measuring progress towards a more sustainable Europe, ISBN 92-894-9768-8.
Evans, CD; Reynolds, B; Jenkins, A, et al. (2006) Evidence that soil carbon pool determines susceptibility of
semi-natural ecosystems to elevated nitrogen leaching. Ecosystems, 9 /3, 453-462.
Feranec, J., Suri, M., Otahel, J., Cebecauer, T., Kolar, J., Soukup, T., Zdenkova, D., Waszmuth, J., Vajdea, V.,
Vijdea, A., Nitica, C. (2000): Inventory of major landscape changes in the Czech Republic, Hungary, Romania
and Slovak Republic. International Journal of Applied Earth Observation and Geoinformation 2, 129–139.
Feranec, J., Hazeu, G., Christensen, S., Jaffrain, G. (2007): Corine land cover change detection in Europe (case
studies of the Netherlands and Slovakia). Land Use Policy 24, 234–247.
Findlay, S. E. G., Kiviat, E., Nieder, W. Ch., Blair E. A. (2002) Functional assessment of a refence wetland set
as a tool for science, management and restoration, Aquatic science 64, pp 107 – 117.
Fluck R.C.,(1992): Energy in farm production, Elsevier.
Forman, R.T.T., 1997: Land mosaics : the ecology of landscapes and regions.Cambridge University Press, 1997.
632 s.
Fottová, D., Krám, P., Navrátil, T., Skořepa, J. & Skořepová, I. (2006): Twelve years of hydrochemical
monitoring of the GEOMON network, Czech Republic, BIOGEOMON - 5th International Symposium on
Ecosystem Behaviour, Conference Program and Abstract, June 25 – 30, 2006, Santa Cruz, CA, USA. p. 84.
Franklin, J.F., Forman, T.T. (1987) Creating landscape patterns by forest cutting: Ecological consequences and
principles. Landsc. Ecol. 1: 5-18.
Fuhrer, J., Acherman, B. (eds.) (1994): Critical Levels for Ozone. A UN ECE workshop report. Schriftenreiche
der FAC No.16. Bern-Liebefed.
161
Gascuel, D. (2005) The trophic-level based model: A theoretical approach of fishing effects on marine
ecosystems Ecological Modelling, 189, 315-332.
Gary, G. et al (2000) What is the observed relationship between species richness and productivity? Ecology
82(9):2381 – 2396.
Gergel, S. E., Turner M. G., Miller J. R., Melack J. M., Stanley E. H. (2002) Landscape indicators of human
impacts to riverine systems, Aquatic Science 64, pp.118 – 128.
Gergel, S. E., Turner M. G., Kratz, T. K. (1999) Dissolved organic carbon as an indicator of the scale of
watershade influence on lakes and rivers, Ecological aplications 9 (4), pp. 1377 – 1390.
Giannetti, BF; Barrella, FA; Almeida, CMVB (2006) A combined tool for environmental scientists and decision
makers: ternary diagrams and emergy accounting. Journal of Cleaner Production, 14 /2 (201-210) .
Gliessman S. R., (2000): Ecological Foundations of Agroecosystem sustainablity, In: Agroecosystem
sustainability – developing practical strategies, CRC Press, ISBN 0-8493-0894-1.
Gowdy J. (1994) Coevolutionary Economics: The ekonomy, Society and the Environment, Kluwer Academic
Publishers
Gundersen, P. (1991): Nitrogen deposition and the forest nitrogen cycle: role of denitrification. Forest Ecol.
Manage.: 44 (1), 15 – 28.
Guo, Z., Xiao, X., Gan, Y., Zheng, Y. (2001) Ecosystem functions, services and their values - a case study in
Xingshan County of China. Ecological Economics 38, 141 - 154.
Grayson, J.E., M.G. Chapman & A.J. Underwood, 1998. The assessment of restoration of habitat in urban
wetlands. Landsc. Urb. Plan. 43: 227–236.
Gustafson, EJ. (1998): Quantifying landscape spatial pattern: What is the state of the art? Ecosystems (1) 2:
143-156 pp.
Haines-Young, R.H., (1992): The use of remotely-sensed satellite imagery for landscape classification in Wales
(U.K.), Landscape Ecol. 7, pp. 253–274.
Hansen, A.J., DeFries, R., Turner, W., (2004). Land use change and biodiversity: a synthesis of rates and
consequences during the period of satellite imagery. In: Gutman, G., Justice, C. (Eds.), Land Change Science:
Observing, Monitoring, and Understanding Trajectories of Change on the Earth’s Surface. Springer-Verlag,
New York, pp. 277–299.
Hargis,C.D., Bissonette, J.A, David, J.L. (1998): The behavior of landscape metrics commonly used in the study
of habitat fragmentation. Landscape Ecology 13: 167-186 pp.
Harris, J.A. and Steer, J. (2003) Modern methods for estimating soil microbial biomass and diversity: An
integrated approach. V.Sasek (Ed) The Utilization of Bioremediation to Reduce Soil Contamination: Problems
and Solutions, NATO CCMS Symposium. Kluwer .
Hawken P., Lovins A. a Lovins L.H. (2003): Přírodní kapitalismus. Jak se rodí další průmyslová revoluce.
Mladá Fronta, Praha
Härtel H., Lončáková J. & Hošek M. (eds.) (2008): Mapování biotopů v České republice. Východiska,
výsledky, perspektivy.- Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Heij, G. J., Schneider, T. (1991): Final report, dutch Priority Programme on Acidification, Second Phase. Report
No. 200-09. National Institute of Public Health and Environmental protection, Bilthoven, The Netherlands.
Heij, G. J., Vries, W. de, Posthumus, A. C., Mohren, G. M. J. (1991): Effect of air pollution and acid
deposition on forest soil. In: Acidification research in the Netherlands. Studies in Environmental Science 46
(edited by Heij and Schneider). Elsevier, Amsterdam.
Hernandes, M., Miller, S.N., Goodrich, D.C., Goff, B.F., Kepner, W.G., Edmonds, C.M, Jones, B. (2000)
Modeling runoff response to land cover and rainfall spatial variability in semi-arid watersheds. Environmental
Monitoring and Assessment 64: 285-298.
Hesslerová, P. (2008) Hodnocení krajinných funkcí pomocí multispektrálních družicových dat Landsat, PřF UK
Praha.
Hindmarch C., Pienkowski M., (2000): Land management, British Ecological Society, ISBN 0-632-05652-5.
Hicks, B.B., Baldocchi, D.D., Meyers, T.P., Hosker, Jr.R.P., Matt, D.R.(1987): A preliminary multiple
resistance routine for deriving dry deposition velocities from measured quantities. Water, Air, and Soil Pollut.
36, 311.
Hicks, B.B., Matt, D.R., McMillen, R.T. (1989): A micrometeorological investigation of surface exchange of
O3, SO2 and NO2: a case study. Boundary-Layer Met. 47, 321-336.
162
Hodgson, JG; Montserrat-Marti, G; Cerabolini, B, et al.(2005) A functional method for classifying European
grasslands for use in joint ecological and economic studies. BASIC AND APPLIED ECOLOGY. 6 / 2 (119131)
Holl, K.D., Cairns, J, Jr. (2002) Monitoring and appraisal. Handbook of Ecological Restoration, vol. 1. (eds
M.R. Perrow & A.J. Davy) pp 411-432. Cambridge University Press, Cambridge.
Hong, S. K., Kim, S., Cho, K. H., Kim, J. E. , Kang, S., Lee, D. (2004). Ecotope mapping for landscape
ecological assessment of habitat and ecosystem. Ecological Research, 19, 130-139.
Hooper, D. et al. (2005) Effects of biodiversity on ecosystem functioning:A consensus of current knowledge.
Ecological Monographs 75 (1): 3- 35.
Houlahan, J.E., Findlay, C.S. (2004) Estimating the “critical” distance at which adjacent land-use degrades
wetland water and sediment quality, Landscape ecology 19, pp. 677-690.
Hošek, M., Zárybnický, J., Škapec, L., Chobot, K. a Zohorna, J. (2008): Koncepce zpřístupnění nálezových dat
ochrany přírody, Ochrana přírody č. 6/2008, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha.
Huberman, D. (2008) A Gateway to PES: Using Payments for Ecosystem Services for Livelihoods and
Landscapes. Markets and Incentives for Livelihoods and Landscapes Series No. 1, Forest Conservation
Programme, International Union for the Conservation of Nature (IUCN), Gland.
Chapin, F.S. et al. (1997) Biotic control over the functioning of ecosystems. Science 277: 500 – 504.
Chapin, F.S. et al. (2000) Consequences of changing biodiversity. Nature 405: 234 – 241.
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. (2001) Katalog biotopů České republiky, AOPK ČR.
Innis, S. A., Naiman, R. J., Elliott, S. R. (2000) Indicators an assessment methods for measuring the ecological
integrity of semi-aquatic terrestrial environments. Hydrobiologia 422/423 (111 - 131).
IUCN-UNEP. 2007. Developing International Payments for Ecosystem Services – Greening the World
Economy.
Jensen, E. (1986) Population density and fertility – comment. Demography 23 (2): 283-284.
Jenness, J. 2006. Repeating shapes for ArcGIS. Jenness Enterprises. Available at:
http://www.jennessent.com/arcgis/repeat_shapes.htm.
Johnson, K. H., Vogt, K. A., Clark, H. J., Schmitz, O. J., Vogt, D. J. (1996) Biodiversity and the productivity
and stability of ecosystems. Trends in Ecology & Evolution. 11(9):372-377.
Jones K. B. et al. (2001) Predicting nutrient and sediment loadings to streams from landscape metrics: A
multiple watershed study from the United States Mid-Atlantic Region, Landscape Ecology 16, pp. 301 – 312.
Kahmen, A; Perner, J; Buchmann, N (2006) Diversity-dependent productivity in semi-natural grasslands
following climate perturbations. Functional Ecology, 19/4, 594-601.
Kalina, T.; Váňa , J. (2005) Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha :
Karolinum, 2005.
Karr, J. R., Fausch, K. D., Angermeier, P. L., Yant, P. R. and Schlosser, I. J. (1986) Assessment of Biological
Integrity in Running Waters: A Method and its Rationale. Illinois Natural History Survey Special Publication 5,
Champaign, Illinois.
Karr, JR (1991) Biological integrity: A long-neglected aspect of water resource management. Ecol. Appl. 1:66–
84.
Kentula, M. E. (2000) Perspectives on setting success criteria for wetland restoration. Ecological Engineering
15:199-209.
King, R.S, Baker, M.E., Whigham, D.F., Weller, D.E., Jordan, T.E., Kazyak, P.F., Hurd, M.K. (2005) Spatial
considerations for linking watershed land cover to ecological indicators in streams, Ecological Aplications 15/1,
pp. 137 – 153.
Kolář, J. (2001):Land cover changes in Central Europe mapped from satelite data. In: Buchroithner (ed): A
Decade of Trans-European repote Sensing Cooperation. Balkerna, Rotterdam.
Lavelle, P., Decaëns, T., Aubert, M., Barot, S., Blouin,S., Bureau, F., Margerie,P., Mora, P., Rossi, J. - P. (2006)
Soil invertebrates and ecosystem services. European Journal of Soil Biology 42 (S3 - S15).
Levin, S.A., 1992: The problem of pattern and scale in ecology. Ecology, 73, p. 1943-1967.
Li, H. and J. Wu. 2004. Use and misuse of landscape indices. Landscape Ecology 19: 389-399.
Lipský, Z., (1995). The changing face of the Czech rural landscape. Landsc. Urban Plan. 31, 39–45.
Lipský, Z., Romportl, D., 2006: Landscape indicators for an evaluation of the landscape character´s changes (in
163
Czech) In: Sklenička, P., Vorel, I. (eds), Ochrana krajinného rázu. Třináct let úspěchů, zkušeností a omylů.
Naděžda Skleničková, Praha.
Lopez, R.D., Fennessy, M.S. (2002) Testing the floristic quality assessment index as an indicator of wetland
condition Ecological Applications, 12(2).
Lovelock, J. (2006) The Revenge of Gaia, Why the Earth is Fighting Back – and How We Can Still Save
Humanity, Penguin Books, ISBN: 978-0-141-02990-0.
Ložek, V. 2001. Srovnání VVP Mladá a Ralsko z hlediska přírodních věd. Příroda, 8: 126-127.
Löw, J. (ed.) (2005): Typologie české krajiny. Závěrečná zpráva o realizaci projektu VaV/640/1/03. Brno.
Ludwig, J.A., Tongway, D.J., Bastin, G.N.and James, C.D. (2004). Monitoring ecological indicators of
rangeland functional integrity and their relation to biodiversity at local to regional scales. Austral Ecology 29(1):
108-120.
Lyons, K., Brigham, C., Traut B., Schwartz, M. (2005) Rare species and ecosystem functioning. Conservation
biology 9(4): 1019 – 1024.
Mansourian, S., Vallauri, D., Dudley, N., eds. (in cooperation with WWF International) (2005) Forest
restoration in Landscapes: Beyond planting trees, Springer, New York.
Manual on methodologies and criteria for mapping critical loads/levels and geographical areas where they
exceeded (2004), UNECE CLRTAP, Federal Environmental Agency, Berlin.
Margulisová, L. (2004) Symbiotická planeta, Nový pohled na evoluci, Academia 2004, ISBN 80-200-1206-0
McFarland, A., Hauck, L. (1999) Relating agricultural land uses to in-stream stormwater quality. Journal of
Environmental Quality 28: 836-844.
McGarigal, K., (2007): Papers from Fragstats Workshop, 2007 IALE World Congress, Wageningen.
McGarigal, K., Marks, B., (2002): Fragstats 3.3.
http://www.umass.edu/landeco/research/fragstats/downloads/fragstats_downloads.html
McRae T., Smith C.A.S., Gregorich L.J., (2000): Environmental sustainability of Canadian Agriculture,
Minister of Public Works and Goverment of Canada Services, ISBN 0-662-28492-5.
MEA (2005). Ecosystems and Human Well-being: Synthesis. Millenium Ecosystem Assessment. Island Press,
Washington, D.C.
MEA 2005, Ekosystémy a lidský blahobyt: Syntéza, COŽP UK Praha, ISBN 80-239-6300-7.
Mehaffey, M. H., Nash, M. S, Wade, T. G., Ebert, D. W., Jones, K. B., Rager, A. (2005) Linking land cover and
water quality in New York City´s water supply watersheds, Environmental monitoring and assessment 107(1 3), pp. 19 - 44.
Melichar, J. (ed.) (2008): Forestry Valuation and Policy Relevance. Proceedings from an international seminar.
Charles University Environment Center. Prague. ISBN: 978-80-87076-09-5.
Ministerstvo životního prostředí, (2004): Agroenvironmentální programy ČR.
Meyers T. P., Baldocchi, D.D. (1988): A comparison of models for deriving dry deposition fluxes of O3 and
SO2 to a forest canopy. Tellus 40B, 270.
Miles, L. (2007): Reducing Emissions from Deforestation: global mechanisms, conservation and livelihoods.
UNEP World Conservation Monitoring Centre, Cambridge, U.K.)
Mísař, Z. et al. 1983. Geologie ČSSR, Český masív. Praha.
http://www.moldan.cz/cze/index.php
Moudrý J., (2006): Multifunkční zemědělství, multimediální texty, Dostupné z
http://home.zf.jcu.cz/~moudry/multif_zemedelstvi.
Müller, F. (2005) Indicating ecosystem and landscape organisation. Ecological Indicators, 5 /4, 280-294.
Muller, F. Hoffmann-Kroll, R., Wiggering, H. (2000) Indicating ecosystem integrity - theoretical concepts and
environmantal requiremnts. Ecological modelling 130: 13 - 23.
Muller, F; Schrautzer, J; Reiche, EW, et al. (2006) Ecosystem based indicators in retrogressive successions of
an agricultural landscape. Ecological Indicators, 6 /1, 63-82.
MZe, (2008): Zpráva o výsledcích sledování a vyhodnocování cizorodých látek v potravních řetězcích v resortu
zemědělství v roce 2007.
Nakamura, T (2006) Development of decision-making indicators for ecosystem-based river basin management.
Hydrological processes, 20/6, 1293-1308.
National Institute of Statistics (ISTAT), (2006): Agrienvironmental indicators: methodologies, data needs and
164
availability, essayes nr. 16/2006.
Natural Scotland (2006): Environmental Liability, Directive, A Consultation, pp. 92
Neel, M.C., McGarigal, K., Cushman, S.A., 2004: Behavior of class-level landscape metrics across gradients of
class aggregation and area. Landscape Ecology 19: 435-455.
Nemani, R., Running, S. W. (1996) Implementaion of hierarchical global vegetation classification in ecosystem
function models. Journal of Vegetation Science 7 (337 - 346).
Netopil, R. a kol. 1984. Fyzická geografie I, SPN, Praha.
Němeček, J. a kol. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. ČZU Praha.
Němeček, J. (2004): Digitální půdní mapa. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha.
Němeček J., Kozák J. (2003): Soil map of the Czech Republic at the scale 1:250 000 in SOTER system. In:
Sobocká J., Jambor P. (eds): Druhé Pôdoznalecké dni v SR. Sborník konference. VÚPOP, Bratislava, 283–286.
Niemeijer D., de Groot R.S., (2008): A conceptual framework for selecting environmental indicator sets,
Ecological Indicators 8.
Neuhäuslová Z. a kol. Mapa potenciální přirozené vegetace ČR, Praha : Academia, 1998. 341 s. ISBN 80-2000687-7.
Nilsson, J., Grennfelt, P. (1988): Critical loads for sulphur and nitrogen. Report from a workshop held at
Skokloster, Sweden, 19-24 March 1988, Nord miljorapport 1988, Nordic Council of Ministers, Copenhagen,
1988.
O’Neill; Gustafson, EJ.,1998: Quantifying landscape spatial pattern: What is the state of the art? Ecosystems (1)
2: 143-156.
Odum HT. Environmental accounting - emergy environmental decision making. John Wiley & Sons; 1996. 370
pp.
OECD, (2001): Environmental Indicators for Agriculture - methods and results.
OECD (2002) Handbook of Biodiversity Valuation: A Guide for Policy Makers.
Ouyang, T., Zhu, Z., Kuang, Y. (2006) Assessing Impact of Urbanization on River Water Quality In The Pearl
River Delta Economic Zone, China. Environmental Monitoring and Assessment.120: 1-3.
Palmer, M.A. et al. (1997) Biodiversity and Ecosystem processes in freshwater sediments. Ambio. 26:571-577.
Parker, T.V. (1997) The Scale of Successional Models and Restoration Objectives, Restoration Ecology 5/4, pp.
301 - 306.
Patlitzianas, K.D., A. Pappa and J. Psarras, An information decision support system towards the formulation of
a modern energy companies' environment, Renewable and Sustainable Energy Reviews 12 (2008), pp. 790–806.
Patrício, J., R. Ulanowicz, M. A. Pardal & J. C. Marques, 2006. Ascendancy as ecological indicator for
environmental quality assessment at the ecosystem level: a case study. Hydrobiologia 555: 19–30.
Perman R, Yue M., McGilwray (1996) Natural Ressource & Environmental Economics, Longman Singapure
Publisher, 396 s.
Perrow, M.R., Davy, A.J. eds. (2002) Handbook of Ecological Restoration, Principles of Restoration.
Cambridge University Press.
Peterson, C.H., Lipcius, R.N. (2003) Conceptual progress towards predicting quantitative ecosystem benefits of
ecological restorationMarine Ecology Progress Series 264:297 - 307.
Petříček, V., Kolbek, J. 1984. Floristic study of the river Bělá watershed in the region of central Pojizeří (in
Czech). Bohemia centralis, Praha, 13: 21-81.
Petřík, M.(2008): Kořeny environmentalismu - služby ekosystémů a lidský blahobyt, RevuePolitika, 6-7/2008.
Pokorný J. (2001) Dissipation of solar energy in landscape – controlled by management of water and
vegetation. In: Renewable Energy, Amsterdam. Vol 24, pp. 641-645.
Pokorný, J., Čeřovská, K., Macák, M., Pecharová, E. (2003): Matter losses from large catchment expressed as
acidification – how much does acid rain cause? – In: Vymazal, J. (ed.), Wetlands: nutrients, metals and mass
cycling, p 293-306, Backhuys Publ., Leiden.
Pokorný, J., Květ, J., Čeřovská, K. (2002) The role of wetlands in energy and material flows in the landscape.
In: Květ, J., Jeník, J., Soukupová, L. (eds) Freshwater wetlands and their sustainable future A case study of
Třeboň Basin Biosphere Reserve, Czech Republic, UNESCO, Man and BIosphere, Paris, vol 28, 445 – 462.
165
Pokorný, J., Kučerová, A. (2000) Monitoring klimatu a atmosférických depozic v ChKO Třeboňso (Monitoring
of climate and atmospheric depositions in Třeboň Landcape Protected Area In: Pokorný, J., Šulcová, J., Hátle,
M., Hlásek, J. (eds.): Třeboňsko 2000. Ekologie a ekonomika Třeboňska po dvaceti letech. (Ecology and
Economy of Třeboňsko Region after twenty years). Pp. 87 – 99, UNESCO MaB, ENKI, o.p.s. Třeboň, In Czech
with English summary.
Pokorný, J., Rejšková, A., Brom, J. (2007): Úloha makrofyt v energetické bilanci mokřadů, Zprávy Čes. Bot.
Společ., Praha, 42 Mater. 22: 47 – 60
Pokorný, J., Rejšková, A. (2008): Water cycle management, In: Erik Jorgensen and Brian D. Fath (Editor in
Chief), Ecological Engineering. Vol. 5 of Encyclopedia of Ecology, 5 vols. Pp. (3729 – 3737) Oxford: Elsevier
Posch, M., de Smet, P.A.M., Hettelingh, J.-P., Downing, R.J., (eds.) (1995): Calculation and Mapping of
Critical Tresholds in Europe. Stat. Rep. 1995, Coordination Centre for Effects, RIVM Rep. No. 259101004,
ISBN No. 90-6960-060-9, Bilthoven, 1995.
Posh, M., Hettelingh, J.P., Smet, P.A.M. de, Downing, R.J. (eds.) (1997): Calculation and Mapping of Critical
Thresholds in Europe - Status Report 1997, RIVM Report No. 259101007, Coordination Centre for Effects,
National Institute of Public Health and Environmental Protection, Bilthoven, The Netherlands.
Posh, M., Smet, P.A.M. de, Hettelingh, J.P., Downing, R.J. (eds.) (1999): Calculation and Mapping of Critical
Thresholds in Europe - Status Report 1999, RIVM Report No. 259101009, Coordination Centre for Effects,
National Institute of Public Health and Environmental Protection, Bilthoven, The Netherlands.
Preninger M.,(1987): Energetické hodnocení výrobních procesů v rostlinné výrobě, Ústav vědeckotechnických
informací pro zemědělství, 1987.
Pretel J. (2006) Klima na Zemi se mění, Vesmír 85, červenec 2006, s. 421-4
Procházka J., Brom J., Němcová J. a Pechar L.: Dynamika odtoku, vodní a látkové bilance malých povodí v
závislosti na způsobu hospodaření člověka v krajině.(rukopis v přípravě)
Procházka, J., Včelák, V., Wotavová, K., Štíchová, J., Pechar, L. (2006): Holistic concept of landscape
assessment: case study of three small catchments in the Šumava mountains. Ekológia (Bratislava), vol 25,
suplement 3/2006 p. 5 – 17.
Přibáň, K., Ondok, J.P., Jeník, J., Popela, P. (1992) Analysis and modeling of wetland microclimate: The sase
study Třeboň Biosphere Reserve, Academia Praha, 167 pp.
Pul, W.A.J. van, Jacobs, A. F. G. (1994): The conductance of a maize crop and the underlying soil to ozone
under various environmental conditions. Boundary-layer Met. 69, 83-99.
Pul, W.A.J. van, Potma, C.J.M., Leeuwen, E.P. van, Draaijers, G.P.J., Erisman, J.W.: EDACS (1995): European
deposition maps of acidifying components on a small scale. Model description and preliminary results, RIVM.
Report No. 722401005. National Institute of Public Health and Environmental Protection, Bilthoven, The
Netherlands.
Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73
s.
Rada, T. (2009): Nedostatky Trestněprávní odpovědnosti na úseku ochrany půdy v České republice – Absence
trestněprávní odpovědnosti právnických osob? In: Dávid R., Neckář J., Sehnálek D., (Editors). COFOLA 2009:
the Conference Proceedings, Brno: Masaryk University.
Reeson, A. F., Tisdell, J.G., (2008): Institutions, motivations and public goods: An experimental test of
motivational crowding,“ Journal of Economic Behavior & Organization, vol. 68(1), 273-281.
Rejšková, A., 2009 Non-metabolic use of solar energy in plants, PhD disertační práce, Jihočeská univerzita v
Českých Budějovicích, Ústav fyzikální biologie, 400 pp.
Rempel, R., (2008): Patch Analyst 4 (Beta release). http://flash.lakeheadu.ca/~rrempel/patch/download.htm.
Ribaudo, M. (2001). “Non-point Source Pollution Control Policy in the USA.” In J. S. Shortle and D. Abler
(eds.), Environmental Policies for Agricultural Pollution Control (pp. 123-149). Wallingford, UK: CAB
International.
Richards, C., Johnson, L.B., Host, G.E. (1996) Landscape-scale influences on stream habitats and biota. J. Fish.
Aquatic Sci. 53, 295-311 Suppl. 1.
Richardson, J. R., Harris, T. T. (1995) Vegetation mapping and change detection in the Lake Okeechobee
marsh ecosystem. Archiv fur Hydrobiologie, Advances in Limnology. 45:17–39.Riitters, K.H, O’Neil1, R.V.,
Hunsaker, C.T, Wickham, J.D., Yankee, D.H., Timmins, S.P., Jones, K.B., Jackson, B.L. (1995): A factor
analysis of landscape pattern and structure metrics. Landscape Ecology vol. 10, pp. 23-39.
166
Ripl, W. (1995) Management of Water Cycle and energy flow for ecosystem control: the energy-transportreaction (ETR) model. Ecological Modelling, 78, 61-76.
Ripl, W., Hildmann, Ch. (2000) Dissolved load transported by rivers as an indicator of landscape sustainability.
Ecological Engineering 14: 373 – 387.
Ripl, W. (2003) Water: the bloodstream of the biosphere. Phil. Trans. R. Society, London B 358: 1921 - 1934.
Ritz K., Black H.I.J., Campbell C.D., Hartus J.A., Wood C., (2009): Selecting biological indicators for
monitoring soils: A framework for balancing scientific and technical opinion to assist policy development,
Ecological Indicators 9.
Ruhl, J. B., S. E. Kraft, and C. L. Lant (2007): The Law and Policy of Ecosystem Services, Washington
(DC), Island Press.
Rockstrom J., Gordon L., Folke C., Falkenmark M., Engwall M. (1999) Linkage among water vapour flows,
food production, and terrestrial ecosystem services. Conservation Ecology 3 (2), article 5.
Ryszkowski, L. (ed.). 2002. Landscape Ecology in Agroecosystems Management. CRC Press, Boca Raton,
Florida, USA.
Ryszkowski, L. (1989). Control of energy and matter fluxes in agricultural landscapes Agriculture, Ecosystems
& Environment, 107.
Ryszkowski, L., Kedziora, A. (1995): Modification of effects of global climate change by plant cover structure
in an agricultural landscape. Journal of Geographica Polonica, 65, 5.
Ryszkowski, L, Kedziora A. (2004). Impact of agricultural landscape structure on energy flow and water
cycling. Journal of Landscape Ecology).
Saura, S., 2004: Effects of remote sensor spatial resolution and data aggregation on selected fragmentation
indices. Landscape Ecology 19: 197 – 209.
Seják, J., Dejmal, I. et al. 2003: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. Český ekologický ústav, 422
p. ISBN 80-85087-54-5.
Seják J. a kol. (2008) Udržitelnost českého zemědělství v globalizovaném prostředí, FŽP UJEP, ISBN 978-807414-007-5
Seják J., Pokorný J. .(2008a).
Oceňování ekosystémových služeb na příkladu říční nivy (Valuing the
ecosystem services on example of river floodplain). Příspěvek ve sborníku z konference Ekosystémové služby
říční nivy (Pithart, D., Benedová, Z., Křováková, K. editoři), Ústav systémové biologie a ekologie AVČR,
Třeboň 28.-30.4.2008, , s. 183-189, ISBN 978-80-254-1834-5.
Seják J., Pokorný J.(2008b). Creating Biotope Values for National Economies, Proceedings of the 2nd Intern.
Sustainability conf. Creating Values for Sust. Dev., 21-22 Aug. 2008, Basel. Switzerland, ISBN 978-3-90612948-8.
Seják J., Pokorný J. (2009). Voda a peněžní hodnocení biotopů a služeb ekosystémů (Water and Monetary
Valuation of Biotopes and Ecosystem Services), Vodní hospodářství č. 1, s. 12-14
Seják et al. (2008): Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy ČR a jejich vnějším prostředím
v podmínkách globálních změn. Zpráva za rok 2008. Projekt VaV MŽP č. SP/2d3/99/07. UJEP Ústí nad Labem.
SER 2002, The SER International Primer on Ecological Restoration, http://www.ser.org/pdf/primer3.pdf.
Shen, W., Jenerette, G.D., Wu, J., Gardner, R.H., 2004: Evaluating empirical scaling relations of pattern metrics
with simulated landscapes. Ecography 27: 459-469.
Shuman C.S, Ambrose R.F. (2003) A comparison of remote sensing and ground-based methods for monitoring
wetland restoration success. Restor. Ecol. 11, 325–333.
Schwartz, M.W. et al. (1999) Exotic plant species invade hot spots of native plant diversity. Ecological
monographs 69 (1):25 – 46.
Simenstad, C.A. and Thom, R.M. (1996) Functional equivalency trajectories of the restored Gog-Le-Hi-Te
estuarine wetland. Ecological Applications 6: 38-56.
Skořepová, I., Beneš, S., Roušarová, Š. & Withers, R.,R.,H. (1998): Klasifikace obsahů Cr, Cu, Ni, Zn, Pb,
Fe2+, Fe3+, Si, Al, Mg, Ca, Na, K a P v horninách České republiky. Podklad pro mapování kritických zátěží na
území ČR, Český ekologický ústav, Praha. 118 str.
Skořepová, I., Skořepa, J., Beneš, S., Fottová, D. & Hruška, J. (2007): Czech Republic – the national database
of nutrient nitrogen critical loads. In: J. Slootweg, M. Posch, J.-P. Hettelingh (eds.): Critical Loads of Nitrogen
and Dynamic Modelling. CCE Progress Report 2007, MNP Report 500090001/2007, Bilthoven. p.129-132.
167
Skořepová, I., Skořepa, J. & Beneš, S. (2008): Empirické kritické zátěže a jejich překročení. Oponovaná
závěrečná zpráva přímé zakázky pro MŽP Pokrytí doplňkových aktivit spojených s plněním závazků
vyplývajících z členství ČR v Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, vedených
WGE (Working Group on Effects) a úkolovými pracovními skupinami mezinárodních programů spolupráce
(ICP) pro modelování a mapování, pro integrovaný monitoring, pro materiály a kulturní památky, pro
povrchové vody, pro lesy a expertní skupinou pro dynamické modelování. Česká geologická služba, Praha. 14
str.
Smit, H., P. Luttik & G. Boosten, 2005. Nature and landscape as investment. Prospects for new financial
instruments for nature and landscape management. (In Netherlands with English summary), Wageningen,
Nature Policy Assessment Office, Wageningen, Planbureaurapporten 28, pp. 36
Statistical commission - Economic comission for Europe - Commission of the european communities Eurostat,(2001): Agri-environmental indicators to describe agriculture sustainability, working paper no. 21.
Smith A. (1776) The Wealth of Nations. New Rochelle: Arlington House
Stauffer, J.C., Goldstein, R.M., Newman, R.M. (2000) Relationship of wooded riparian zones and runoff
potential to fish community composition in agricultural streams.Can. J. Fish. Aquatic Sci. 57 (2), 307-316.
Stoate, C., Boatman, N.D., Borralho, R.J., Carvalho, C.R., de Snoo, G.R., Eden, P., (2001). Ecological impacts
of arable intensification in Europe. Journal of Environmental Management. 63, 337–365.
Stoklasa, M.: Interní zpráva. StoklasaTech. Praha, 2003.
Strange, E., Galbraith, H., Bickel, S., Mills, D., Beltman, D., Lipton, J. (2002) Environmental assessment.
Determinign Ecological Equvalence in Service-to Service Scaling of Salt Marsh Restoration. Environmental
Management 29/2: 290 - 300.
Sutherland W.J. et al. (2009) One Hundred Questions of Importance to the Conservation of Global Biological
Diversity, Conservation Biology, vol. 23, No. 3, 557-567.
Sverdrup, H. &Ineson, J. (1993): Immobilization of N in soils. In: Posch, M., de Smet, P.,A., M., Hettelingh, J.P.& Downing, R., J. (1995): Calculation and Mapping of Critical Thresholds in Europe. Status Report 1995,
No.259101004, ISBN 90-6960-060-9, RIVM, Bilthoven. p. 34-35.
Swinton S.M., Lupi F., Robertson G.P., Hamilton S.K., (2007): Ecosystem services and agriculture: Cultivating
agricultural ecosystems for diverse benefits, Ecological economics 64.
Šarapatka B. – Urban J. a kol., (2006): Ekologické zemědělství v praxi, Šumperk, ISBN 978-80-903583-0-0.
TEEB (2008): Ekonomie ekosystémů a biodiverzity, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství,
Lucemburk, 64 str.
Thogmartin, W., J. R. Sauer, and M. G. Knutson. 2007. Modeling and mapping abundance of American
woodcock across the Midwestern and Northeastern United States. Journal of Wildlife Management 71:376–382.
Tilman, D. et al (2001) Diversity and productivity in a long-term grassland experiment. Science 294: 843 – 845.
Toman, M. (1998): Special Section: Forum on Valuation of Ecosystem Services: Why not to calculate the value
of the world‘s ecosystem services and natural capital, Ecological Economics, 25 (1): 57-60.
Tomášek, M. 2003. Půdy České republiky, třetí vydání. ČGS, Praha.
Turner R.K., Pearce D., Bateman I. (1994), Environmental Economics, Harvester Wheatsheaf, Hemel
Hempstead. ISBN 0-7450-1083-0.
UBA, 1996. Manual on Methologies and Criteria for Mapping Critical Levels/Loads and Geographical Areas
where they are Exceeded. Federal Environmental Agency text 71/96, ISSN 0722
UBA (2004): Manual on methologies and criteria for modelling and mapping critical loads & levels and air
pollution effects, risks and trends. Texte 52/04, Federal Environmental Agency, Berlin. www.icpmapping.org
ÚHÚL (2002): Oblastní plány rozvoje lesů. ÚHÚL, Brandýs nad Labem, 2002.
UNECE (2005). Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution to Abate
Acidification, Eutrophication and Ground-level Ozone (Gothenburg Protocol). http://www.unece.org
Vaate, A., Pavluk, T. I. (2004) Practicability of the Index of Trophic Completeness for running waters,
Hydrobiologia 519, pp. 49 – 60.
Václavík, T., Rogan, J. (2009): Identifying Trends in Land Use/Land Cover Changes in the Context of PostSocialist Transformation in Central Europe: A Case Study of the Greater Olomouc Region, Czech Republic.
Válek Z. (1977) Lesní dřeviny jako vodohospodářský a protierozní činitel, SZN Praha , 203 s.
168
Verdonschot, P.F.M. (2000) Integrated ecological assessment methods as a basis for sustainable catchment
management. Hydrobiologia 422/423: 389 – 412.
Vesmír (2006), Euromedia group a.s. - knižní klub v Praze. 512 s. ISBN 80-242-1668-X.
Viglizzo, E. F., A. J. Pordomingo, M. G. Castro, F. A. Lértora, and J. N. Bernardos. 2004. Scale-dependent
controls of ecological functions in agroecosystems of Argentina. Agriculture, Ecosystems and Environment
101:39–51.
Vitousek, P.M., Mooney, H.A., Lubchenco, J., Melillo, J.M., 1997. Human domination of earth’s ecosystems.
Science 277, 494–500.
Vlček J. (1994). Technika a životní prostředí. - ČVUT Praha, 1994.
Voldner, E.C., Barrie, L.A., Sirois, A. (1986): A literature rewiew of dry deposition of oxides of sulphur and
nitrogen with emphasis on long-range transport modelling in North America. Atmospheric Environment 20,
2101-2112.
Vrubel, J., Zapletal, M. et al. (2009): Návrh nového systému kompenzace imisních škod vlastníkům lesa.
Závěrečná zpráva projektu 8/2007. Grantová služba státního podniku Lesy České republiky.
Vyhláška 3/2008 Sb., Ministerstvo financí ČR.
Vyskot a kol. (2003) Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. MŽP Praha. ISBN 80-72212-264-9.
Wakeley, J. S. (1988) A Method to Create Simplified Version of Existing Habitat Suitability Index (HSI)
Models. Environmental Management 12/1 (79 – 83).
Wali, MK; Evrendilek, F; West, TO, et al. (2006) Assessing terrestrial ecosystem sustainability: Usefulness of
regional carbon and nitrogen models. Nature & Resources, 35/4, 21-33.
Walker, L.R., del Moral, R. (2003) Primary succession and Ecosystem Rehabilitation, Cambridge University
Press, 442 p.
Wascher, D.M.(2002): Landscape-indicator development: steps towards a European approach. In: Jongman,
R.G.H. (ed.): The new dimensions of the European landscape. Proceedings of the Frontis workshop on the
future of the European cultural landscape. Wageningen, The Netherlands 9-12 June 2002,
http://library.wur.nl/frontis/landscape/toc.html , s.237 – 251, 24.10.2007.
Wascher, D.M., Pérez-Soba, M. (eds.), (2004): Learning from European Transfrontier Landscapes. Project in
Support of the European Landscape Convention. Alterra report 964, Wageningen, vi+58 pp.
Costello R B (ed.) ,(1995). Webster’s College Dictionary (New York: Random House).
Wesely, M.L., Cook, D.R., Hart, R.L. (1985): Measurements and parametrization of particulate sulfur dry
deposition over grass. J.Geophys. Res., 90, 1985, s. 2131
Wesely, M.L., Lesht, B.M. (1989): Comparasion of RADM dry deposition algorithms with a site-specific
method for inferring dry deposition. Water, Air, and Soil Pollut. 44, 273-293.
Whisenant, S.G. (1999) Repairing Damaged Wildlands, A process-Orientated, Landscape-Scale Approach,
Cambridge University Press, 312 p.
White, D., Fennessy, S. (2005) Modeling the suitability of wetland restoration potential at the watershed scale.
Ecological Engineering 24: 359 - 377.
WHO (2000): Air duality guidelines for Europe, sekond edition. WHO regional publications, European series,
No. 91. World Health Organisation, Regional office for Europe, Copenhagen.
Wiens, JA., 1989: Spatial scaling in ecology. Functional Ecology 3: 385 – 397.
White, P.S., Harrod, J., Bissonette, J.A., 1997: Wildlife and landscape ecology, Springer, s.128 – 159.
Winterhalder, K., Clewel, A.F., Aronson, J. (2004) Values and Science in Ecological Restoration - A Response
to Davis and Slobodkin, Restoration ecology 12/1, pp. 4 - 7.
Wright, J. F. (2000) An introduction to RIVPACS. En, Wright, J. F.; Sutcliffe, D. W. y Furse,
M. T. (eds.): Assessing the biological quality of fresh waters: RIVPACS and other techniques, pp. 1-24.
Freshwater Biological Association. Ambleside.
Wu, J., 2004: Effects of changing scale on landscape pattern analysis: scaling relations. Landscape ecology 19:
125-138.
Yeates, GW (2003) Assessment of soil contamination - a functional perspective. Biodegradation ,13 /1, 41-52.
Yli-Viikari A., Hietala-Koivu R., Huusela-Veistola E., Hyvonen R., Perala P., Turtola E.,(2007): Evaluating
agri-environmental indicators (AEIs) – Use and limitations of international indicators at national level,
Ecological Indicators 7.
169
Zapletal, M. (1998): Atmospheric deposition of nitrogen compounds in the Czech Republic. Environmental
Poll. 29, 305-311.
Zapletal M., Chroust P., Kuňák D. (2005): Atmospheric deposition of nitrogen in relation to empirical critical
loads of nitrogen in the Czech Republic. Acid Rain 2005, 7th International Conference on Acid Deposition,
Prague, Czech Republic, June 12 – 17, 2005. Conference Abstracts, p. 146.
Zapletal, M., Chroust, P., Kuňák, D., Sáňka, M., Skořepová, I., Fottová, D., Pačes, T., Kazmarová, H., Čupr, P.,
Fara, M., Seják, J., Budská, E., Fabiánek, P., Šrámek, V. (2005): Zjišťování účinnosti opatření na omezení
znečišťování ovzduší na základě snížení negativních účinků polutantů na složky životního prostředí a lidské
zdraví. Projekt MŽP ČR VaV 740/1/02. Ekotoxa, 2005.
Zapletal, M. (2006): Atmospheric deposition of nitrogen and sulphur in relation to critical loads of nitrogen and
acidity in the Czech Republic. Journal of Forest Science, 52, 2006 (2): 92-100.
Zapletal, M., Chroust, P. (2006): „Aktualizace a vyhodnocení prostorové distribuce emisí a depozice amoniaku
na území ČR jako podklad pro hodnocení dosažitelnosti a plnění mezinárodních závazků ČR vyplývajících
z Protokolu o snížení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu v podmínkách ČR“, Projekt MŽP č. 740/9/06,
2006.
Zapletal, M., Kuňák, D., Chroust, P. (2007): Chemical Characterization of Rain and Fog Water in the
Cervenohorske Sedlo (Hruby Jesenik Mountains, Czech Republic). Water, Air, & Soil Pollution, 186:85-96,
DOI 10.1007/s11270-007-9467-0.
Zapletal, M. (2009): Návrh kritérií pro identifikaci a stanovení koeficientu ekosystémového rizika. In: Vrubel, J,
Zapletal, M. et al.,(2009): Návrh nového systému kompenzace imisních škod vlastníkům lesa. Závěrečná zpráva
projektu 8/2007. Grantová služba státního podniku Lesy České republiky.
Zedler, J. B., and Callaway, J. C. (1999) Tracking wetland restoration: do mitigation sites follow desired
trajectories? Restoration Ecology 7: 69–73.
Zeff, M.L. (1999) Salt marsh tidal channel morphometry: Applications for wetland creation and restoration.
Restoration Ecology 7 (2): 205-211.
Země (2004), Euromedia Group, k.s. – knižní klub v Praze, 520 s., ISBN 80-242-1225-0.
Zhang W., Ricketts T.H., Kremen C., Carney K., Swinton S.M., (2007): Ecosystem services and dis-services
to agriculture, Ecological Economics 64.
170
Příloha 1 Příklady termovizních snímků z různých biotopů
Termovizní snímky pořízené za jasného dne (25.8. 2009) kolem 13h SEČ ukazují rozdíly
teplot v různých biotopech.
Vzrostlý borový les. Teplota v lese je okolo 20 oC , v rozmezí 4 oC. Pozoruhodné je rozložení
teplot ve vertikálním profilu. V podrostu je často teplota vyšší nežli ve vyšších patrech
porostu. Při takové inverzi teplotní inverzi nestoupá vlhký vzduch z porostů vzhůru.
Strniště s kulisou stromů v pozadí. Teplota strniště je okolo 40 oC. V sousedním lese je teplota
až o 20 stupňů nižší. Snímky v lese a na strništi byly pořízeny v rozmezí několika minut.
Kukuřičné pole vykazuje teploty v rozsahu 27 – 33 oC, pozoruhodné je, že teploty půdy jsou
místy vyšší nežli teplota povrchu porostu. Vzduch tedy stoupá porostem vzhůru a vodní pára
je odnášena.00
Oranice má nejvyšší teplotu, až 44 oC,
171
Strom v zástavbě má na povrchu koruny teplotu okolo 27 oC, ve stínu stromu je teplota ještě
nižší. Na okolních střechách je teplota nad 40 oC.
Efekt pokosení mezofylní louky je zřejmý z rozdílu teplot suché trávy (35 oC) a nepokosené
trávy (25 oC)
172
Příloha 2 Přehled bodových hodnot a zastoupení typů biotopů v položkách
pokryvu ČR (CLC).
Kód
Název biotopu
biotopu
Bodová
hodnota
Procent.
Zastoupení
[%]
1.1.1. Městská souvislá zástavba
2,39
X6.1
Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
18
11,95
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
85,88
2,17
Ostatní X biotopy
1.1.2. Městská nesouvislá zástavba
T1.1
Výsledná
hodnota
[body/m2]
10,22
Mezofilní ovsíkové louky
33
0,96
1,92
XT2
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Degradovaní vlhká lada
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
8,77
XT5
Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází
15
1,89
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
1,82
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
1,39
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
29,93
X6.1
Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
18
13,04
X6.2
Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
15
4,49
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
30,91
17
1,11
3,76
Ostatní X biotopy
1.2.1. Průmyslové a obchodní areály
2,95
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
0,91
XK4
13
2,74
XT3
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Intenzivní nebo degradované louky
13
7,61
X4.6
Železniční stanice
8
1,91
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
4,93
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,66
X6.2
Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
15
1,01
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
75,59
3,63
Ostatní X biotopy
1.2.2. Silniční a železniční síť a přilehlé prostory
8,23
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
3,86
XK4
13
5,43
XL1
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
1,36
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
1,76
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
1,81
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
11,12
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
8,67
X4.6
Železniční stanice
8
22,15
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
5,33
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
5,38
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
29,50
3,63
Ostatní X biotopy
173
1.2.3. Přístavní zóny
8,27
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
4,47
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
3,02
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
6,93
XT5
Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází
15
1,39
XV2
Degradovaná biota vod
14
22,67
X4.6
Železniční stanice
8
4,71
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
1,55
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
8,12
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
44,40
2,73
Ostatní X biotopy
1.2.4. Letiště
11,94
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
T5.3
Kostřavové trávníky písčin
50
2,63
1,61
0,93
XK2
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Lada s křovinnými porosty a stromy
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
2,00
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
65,58
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
4,83
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
2,64
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
16,60
24
3,10
0,07
Ostatní X biotopy
1.3.1. Těžba hornin
13,40
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
1,29
XK4
13
2,14
XL3
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
1,40
XS1
Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly
14
65,56
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
2,55
XT4
Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
11,74
XT6
Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů
13
5,99
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
1,39
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
2,63
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
3,22
2,08
Ostatní X biotopy
1.3.2. Skládky
7,87
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
2,54
XK3
17
4,15
XL1
Dřevinné porosty náspů dopravních staveb
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
2,70
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
1,93
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
6,35
XT5
Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází
15
2,00
XT6
Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů
13
8,41
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
2,23
X4.5
Bylinné porosty na nerekultivovaných skládkách
10
24,33
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
1,88
XX1.1
Nádrže čističek, odkaliště
0
38,24
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
2,06
174
XX4.2
Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek toxických
materiálů
0
1,85
1,33
Ostatní X biotopy
1.3.3. Staveniště
7,12
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
1,28
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
6,59
XT5
Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází
15
7,42
XT6
Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů
13
9,11
X1.1
Nové umělé nádrže z přírodních materiálů
9
1,39
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
35,20
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
1,92
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,02
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
35,48
0,59
Ostatní X biotopy
1.4.1. Plochy městské zeleně
Údolní jasanovo-olšové luhy (degradované a atypické)
L2.2B
19,27
34
1,28
Hercynské dubohabřiny
Suché acidofilní doubravy
47
4,19
L7.1
38
3,29
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
0,90
XL3
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
3,79
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,80
X6.1
Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
18
41,87
X6.2
Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
15
21,52
X6.4
Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
0,95
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
11,02
L3.1
5,81
2,02
1,55
Ostatní X biotopy
1.4.2. Zařízení pro sport a rekreaci
18,77
L3.1
Hercynské dubohabřiny
47
1,84
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
3,72
T1.3
Poháňkové pastviny
66
1,27
XK2
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
1,50
XL3
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
5,93
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
1,91
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
2,93
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
3,50
XT4
Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
38,05
XV4
Lokálně upravené vodní toky
23
1,10
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
2,18
X6.1
Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
18
14,40
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
10,58
9,09
1,99
Ostatní X biotopy
2.1.1. Orná půda mimo zavlažovaných ploch
T1.1
11,18
Mezofilní ovsíkové louky
33
1,14
2,11
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
175
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
8,06
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
80,23
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,12
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
1,78
5,57
Ostatní X biotopy
2.2.1. Vinice
15,25
K3
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
33
0,97
XK1
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Extenzivní nebo opuštěné vinice a sady
36
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
2,92
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
2,82
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
0,92
X5.3
Intenzivní vinice, chmelnice a sady
13
80,11
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
2,26
1,27
6,45
2,29
Ostatní X biotopy
2.2.2. Ovocné sady a keře
14,15
K3
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
33
1,12
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
1,23
XK1
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Extenzivní nebo opuštěné vinice a sady
36
2,01
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
1,58
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
3,70
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
7,90
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,18
X5.3
Intenzivní vinice, chmelnice a sady
13
75,53
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
1,74
2,60
1,42
Ostatní X biotopy
2.3.1. Louky
20,79
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
11,96
T1.2
Horské trojštětové louky
50
1,74
T1.3
Poháňkové pastviny
66
4,19
T1.4
Aluviální psárkové louky
46
1,58
T1.5
Vlhké pcháčové louky
49
2,17
6,30
XK1
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Extenzivní nebo opuštěné vinice a sady
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
2,30
XL3
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
1,02
XT2
Degradovaní vlhká lada
17
1,38
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
53,82
X4.3
Víceleté kultury na orné půdě
10
2,66
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
6,17
36
1,13
3,60
Ostatní X biotopy
2.4.2. Komplexní systémy kultur a parcel
14,08
K3
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
T3.4D
Širokolisté suché trávníky (bez význačného zastoupení vstavačovitých
a bez jalovce)
176
33
0,91
T3.4D
0,95
2,89
XK1
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Extenzivní nebo opuštěné vinice a sady
36
1,38
XK2
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
3,92
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
2,01
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
9,87
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
16,16
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
9,30
X5.3
Intenzivní vinice, chmelnice a sady
13
44,59
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
5,16
2,87
Ostatní X biotopy
2.4.3. Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace
21,51
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
Údolní jasanovo-olšové luhy
33
1,40
L2.2A
42
1,01
L2.2B
Údolní jasanovo-olšové luhy (degradované a atypické)
34
2,03
L3.1
Hercynské dubohabřiny
47
0,99
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
9,79
T1.3
Poháňkové pastviny
66
1,96
T1.4
Aluviální psárkové louky
46
1,14
T1.5
Vlhké pcháčové louky
49
2,15
XK2
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
2,02
13
1,48
XL1
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
7,34
XL3
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
2,95
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
2,01
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
1,04
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
20,07
XV2
Degradovaná biota vod
14
1,69
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
9,43
X4.7
Lada v průmyslových a skladových areálech
6
1,67
X5.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
7,87
X5.3
Intenzivní vinice, chmelnice a sady
13
0,93
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
9,37
K3
XK4
8,78
2,86
Ostatní X biotopy
3.1.1. Listnaté lesy
Údolní jasanovo-olšové luhy
L2.2A
39,99
42
1,29
L2.2B
Údolní jasanovo-olšové luhy (degradované a atypické)
34
0,94
Tvrdé luhy nížinných řek (dobře zachovalé, člověkem málo ovlivněné
lesy s vyvinutou strukturou porost. pater a vysokou druh. diverzitou)
66
2,28
L2.3A
49
5,38
L3.1
Tvrdé luhy nížinných řek (člověkem silně ovlivněné fragmenty,
zachované přirozené druhové složení stromovéhé patra)
Hercynské dubohabřiny
47
13,31
L3.3A
Panonsko-karpatské dubohabřiny
58
1,32
7,69
61
1,75
L4
Západokarpatské dubohabřiny
Panonské dubohabřiny
Suťové lesy
58
L4
2,26
L5.4
Acidofilní bučiny
38
7,63
L6.5B
Acidofilní teplomilné doubravy (bez kručinky chlupaté)
51
1,24
L7.1
Suché acidofilní doubravy
38
2,98
L2.3B
L3.3B
L3.4
177
L5.1
Květnaté bučiny
45
15,95
XL5
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
2,15
XL3
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
8,24
XL1
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
1,09
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
10,86
X6.4
Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
2,22
8,86
2,57
Ostatní X biotopy
3.1.2. Jehličnaté lesy
26,18
L5.1
Květnaté bučiny
45
12,74
L5.4
Acidofilní bučiny
38
4,76
L7.3
43
1,38
L9.1
Subkontinentální borové doubravy
Horské třtinové smrčiny
36
1,47
L9.2B
Rašelinné a podmáčené smrčiny (podmáčené smrčiny)
43
1,45
7,04
XL3
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
66,88
2,95
1,32
Ostatní X biotopy
3.1.3. Smíšené lesy
Údolní jasanovo-olšové luhy
L2.2A
28,48
42
1,06
Údolní jasanovo-olšové luhy (degradované a atypické)
34
1,33
L3.1
Hercynské dubohabřiny
47
6,44
L3.3B
58
1,37
L4
Západokarpatské dubohabřiny
Suťové lesy
L4
1,56
L5.1
Květnaté bučiny
45
8,40
L5.4
38
8,97
L7.1
Acidofilní bučiny
Suché acidofilní doubravy
38
2,53
L7.3
Subkontinentální borové doubravy
43
1,06
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
L2.2B
1,27
5,74
XL3
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
37,77
XL4
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
14,80
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
3,04
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
1,14
X6.4
Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
1,06
XX3.1
XX3.2
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
1,04
1,41
Ostatní X biotopy
3.2.1. Přírodní pastviny
33,02
Zapojené alpínské trávníky
56
1,37
1,25
K3
Mokřadní vrbiny
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
36
33
7,77
R2.3
Přechodová rašeliniště
56
1,07
T1.9
Střídavě vlhké bezkolencové louky
63
2,01
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
16,53
T1.2
Horské trojštětové louky
50
4,36
T1.5
Vlhké pcháčové louky
49
3,14
T1.6
Vlhká tužebníková lada
46
1,81
T2.3
Podhorské až horské smilkové trávníky
39
2,17
A1.2
K1
178
T3.4D
Širokolisté suché trávníky (bez význěčného výskytu vstavačovitých a
bez jalovce)
T3.4D
5,32
T3.5B
Acidofilní suché trávníky (bez význačného výskytu vstavačovitých)
T3.5B
2,65
T3.3D
Úzkolisté suché trávníky (bez význačného výskytu vstavačovitých)
T3.3D
1,22
12,67
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
13
6,32
XL3
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
2,60
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
1,71
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
22,66
Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
2,18
XK4
XT4
1,17
Ostatní X biotopy
3.2.2. Slatiny a vřesoviště,křovinaté formace
52,99
A1.1
Vyfoukávané alpínské trávníky
59
1,76
A1.2
Zapojené alpínské trávníky
Subalpínská brusnicová vegetace
56
7,67
56
5,01
59
7,32
A6A
Subalpínské vysokostébelné trávníky
Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin (droliny)
66
3,58
A7
Kosodřevina
58
29,33
L10.4
Blatkové bory
59
4,08
L9.1
Horské třtinové smrčiny
36
12,42
L9.2A
Rašelinné a podmáčené smrčiny (rašelinné smrčiny)
56
3,56
L9.2B
Rašelinné a podmáčené smrčiny (podmáčené smrčiny)
43
7,54
R3.1
66
2,65
R3.2
Otevřená vrchoviště
Vrchoviště s klečí
66
4,37
R3.3
Vrchovištní šlenky
63
A2.2
A4.1
1,06
4,74
XK2
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
2,19
1,55
1,17
Ostatní X biotopy
3.2.4. Přechodová stadia lesa a křovin
23,51
K3
Vysoké xerofilní a mezofilní křoviny
33
1,65
L5.1
Květnaté bučiny
45
1,11
L5.4
Acidofilní bučiny
Horské třtinové smrčiny
38
2,76
L9.1
36
5,35
L9.2A
Rašelinné a podmáčené smrčiny (rašelinné smrčiny)
56
1,13
L9.2B
Rašelinné a podmáčené smrčiny (podmáčené smrčiny)
43
2,00
T1.1
Mezofilní ovsíkové louky
33
XK2
XK4
1,83
10,92
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Lada s křovinnými porosty a stromy
24
7,81
13
2,22
19
19,30
23,87
XL4
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
5,19
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
12,53
X4.5
Bylinné porosty na nerekultivovaných skládkách
10
1,79
0,55
Ostatní X biotopy
3.3.2. Holé skály
39,79
A1.1
Vyfoukávané alpínské trávníky
59
5,23
A1.2
Zapojené alpínské trávníky
56
3,06
A2.1
Alpínská vřesoviště
56
2,43
179
A2.2
Subalpínská brusnicová vegetace
56
1,14
A4.1
Subalpínské vysokostébelné trávníky
59
9,06
A4.2
Subalpínské vysokobylinné nivy
66
1,12
A4.3
Subalpínské kapradinové nivy
Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin (droliny)
63
4,09
66
13,28
Kosodřevina
Vysoké subalpínské listnaté křoviny
58
5,82
56
1,44
38
1,10
A6A
A7
A8.2
L5.4
S1.2
Acidofilní bučiny
Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
46
4,37
2,44
XL3
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
XL5
Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby
17
1,78
X6.4
Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
14,26
28,83
0,55
Ostatní X biotopy
4.1.1. Vnitrozemské bažiny
33,47
36
L1
Mokřadní vrbiny
Vrbové křoviny hlinitých náplavů
Mokřadní olšiny
L9.2B
Rašelinné a podmáčené smrčiny (podmáčené smrčiny)
43
2,02
M1.1
Rákosiny eutrofních stojatých vod
28
12,04
M1.4
Říční rákosiny
28
2,30
M1.7
Vegetace vysokých ostřic
26
10,00
R2.2
Nevápnitá mechová slatiniště
53
1,63
R2.3
Přechodová rašeliniště
56
2,49
T1.9
Střídavě vlhké bezkolencové louky
63
2,30
T1.2
Horské trojštětové louky
50
1,74
T1.4
Aluviální psárkové louky
46
3,91
T1.5
Vlhké pcháčové louky
49
8,75
T1.6
Vlhká tužebníková lada
46
2,55
T2.3
Podhorské až horské smilkové trávníky
39
K1
K2.1
6,38
36
3,67
55
0,97
1,58
8,99
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
13
3,60
XL3
20
3,43
XT3
Intenzivní nebo degradované louky
13
1,56
XR
Degradovaná vrchoviště
42
3,72
XV2
Degradovaná biota vod
14
15,44
XK4
0,94
Ostatní X biotopy
4.1.2. Rašeliniště
53,29
L10.2
Rašelinné březiny
Rašelinné brusnicové bory
L10.4
Blatkové bory
59
10,94
L9.2A
Rašelinné a podmáčené smrčiny (rašelinné smrčiny)
56
11,32
L9.2B
Rašelinné a podmáčené smrčiny (podmáčené smrčiny)
43
5,86
R2.3
Přechodová rašeliniště
56
3,79
R3.1
Otevřená vrchoviště
Vrchoviště s klečí
66
8,63
66
21,49
L10.1
R3.2
56
2,83
56
2,20
8,66
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
XK4
XL3
XR
Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
13
4,17
20
1,77
Degradovaná vrchoviště
42
17,50
0,82
Ostatní X biotopy
180
5.1.1. Vodní toky a cesty
23,14
V1F
Tvrdé luhy nížinných řek (člověkem silně ovlivněné fragmenty,
zachované přirozené druhové složení stromovéhé patra)
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
(bez významných druhů)
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
(bez makrofytní vegetace, přírodní charakter dna a břehu)
29
V1G
V4A
Makrofytní vegetace vodních toků (aktuální výskyt makrofyt)
52
1,55
V4B
Makrofytní vegetace vodních toků (potencionální výskyt makrofyt)
32
13,02
XL1
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Remízky,a aleje a renaturalizační výsadby
25
1,93
19
2,52
L2.3B
XL4
49
1,35
47
2,21
2,75
4,77
XT3
Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
Intenzivní nebo degradované louky
13
4,75
XV2
Degradovaná biota vod
14
22,91
XV4
Lokálně upravené vodní toky
23
32,76
X1.3
Systematicky upravené vodní toky
7
2,54
X4.4
Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
10
1,00
X5.2
XX3.1
XX3.2
Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
14
1,26
Plošně zastavěné území s minimální vegetací
Nepropustné plochy
0
2,93
1,74
Ostatní X biotopy
5.1.2. Vodní plochy
Rákosiny eutrofních stojatých vod
M1.1
18,67
28
1,65
V1F
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
(bez významných druhů)
47
4,60
V1G
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
(bez makrofytní vegetace, přírodní charakter dna a břehu)
29
12,05
XT3
Ostatní přírodní a přírodě blízké biotopy
Intenzivní nebo degradované louky
13
0,69
XV2
Degradovaná biota vod
14
74,40
4,82
1,79
Ostatní X biotopy
181
Příloha 3 Seznam indikátorů pro zjišťování intenzity přechodu na ekologické
hospodaření v rámci DPSIR.
Intenzivní hospodaření
1. Aktivity společnosti (D)
- Počet obyvatel
- Dostupnost potravin
- Cena potravin, fosilních paliv, hnojiv, pesticidů,
půdy atd.
- Dostupné technologie
- Zisk
- Know how
- Dotace, směrnice, nařízení, zákony a vyhlášky
- "Životní úroveň" obyvatel
2. Dopady stresového působení (P)
- Změna landuse
- Změna managementu
Indikátory
[počet]
-2
hustota obyvatelstva [počet.km ]
-2
-1
populační růst [počet.km .rok ]
-1
množství orné půdy [ha.obyvatel ]
-1
počet chovaných hospodářských zvířat [DJ.obyvatel ]
-1
-1
produkce + import - export of základních potravin [t.obyvatel .rok ]
-1
-1
produkce + import - export základních živočišných potravin [t.obyvatel .rok ]
-2
dostupnost prodejních trhů, prodejen, supermarketů [počet.km ]
cena základních potravin [Kč]
-1
cena 1l fosilních paliv [Kč.l ]
-1
cena 1 kg průmyslových hnojiv [Kč.kg ]
-1
cena 1 kg pesticidů [Kč.kg ]
-1
cena 1 ha zemědělské půdy [Kč.ha ]
-1
množství strojů [počet. ha ]
-1
typ a hmotnost [název; t. ha ]
zisk [Kč.ha]
počet farmářů s univerzitním zemědělským, biologickým vzděláním [počet]
-1
celkové dotace [Kč.ha ]
-1
agroenvironmentální dotace [CZK.ha ]
-1
průměrné mzdy [Kč.obyvatel ]
Indikátory
[% orné půdy, % luk a pastvin, % lesů]
množství pracovních operací pro ornou půdu, pro louky a pastviny [počet]
druhy pěstovaných rostlin a chovaných zvířat
-1
počet chovaných hospodářských zvířat [DJ.ha ]
výměra rostlin s + C bilancí [ha]/ výměra rostlin s - C bilancí [ha] < 1
-1
-1
množství průmyslových hnojiv [N, P, K, Ca v kg. ha .rok ]
-1
-1
množství organických hnojiv [N, P, K, Ca kg.ha .rok ]
-1
-1
celkové množství aplikovaného N na farmě [N kg.ha .rok ]
-1
-1
množství N z průmyslových hnojiv aplikovaných na ornou půdu a past. [N kg.ha rok ]
-1
-1
množství aplikovaných pesticidů [kg aktivní látky.ha .rok ]
- Dodatkové energie
Citace
% území, kde je aplikace pestiicidů nadlimitní
-1
množství dodané dodatkové energie [GJ.ha ]
Citace
OECD, 2001
European Commission, 2005
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
Alkan Olsson J. et al. 2009
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
-1
množství dodatkové energie spotřebované pro rostlinnou výrobu [GJ.ha ]
-1
množství dodatkové energie spotřebované pro živočišnou výrobu [GJ.ha ]
3. Stav ekosystému (S)
- Sluneční záření
Indikátory
-2
-1
množství slunečního záření [GJ.m .rok ]
- Efektivita fotosyntézy
- Půdní organický uhlík
Bowenův poměr
Simpson index
Shannon index
Biotopová hodnota [Kč]
-2
-1
množství srážek [l.m .rok ]
relativní vlhkost půdy [%]
-1
koncentrace N, P, K, Ca v řekách [mg.l ]
vodní deficit = množství srážek - evapotranspirace [mm]
[% orné půdy, % luk a pastvin, % lesů]
poměr výměry orné půdy k TTP
druhy pěstovaných rostlin a chovaných zvířat
výměra plodiny na orné půdě / celk. výměra [%]
-1
počet DJ [DJ.ha ]
výměra rostlin s + C bilancí [ha]/ výměra rostlin s - C bilancí [ha] < 1
-1
zdravotní limity potravin [ug.g ]
-1
-1
zemědělská produkce [t C.ha ]; produkce nadzemní + podzemní [t C.ha ]
-1
zemědělské produkty [GJ. ha ]
-1
-1
index sluneční záření [GJ.rok ] / energie v produkci [GJ.rok ] [%]
-1
množství půdního organického uhlíku v půdě [0-30 cm % Cox v půdě.ha ]
- Ostatní půdní živiny
množství N, P, K, Ca v půdě []
- Biodiverzita
- Vodní cyklus a kvalita
- Landuse
- Rostliny a zvířata
- Kvalita produktů
- GPP a NPP
- Detritový řetězec
- Výskyt opylovačů
- Environmentální zátěž (LCA)
-2
množství žížal na 1 ha [počet.m ]
-1
množství opylovačů [počet.ha ]
-1
celková emise [CO2 ekv. ha ]
-1
celková eutrofizace [PO4 ekv. ha ]
-1
celková acidifikace [SO4 ekv. ha ]
182
Citace
OECD, 2001
MZe, 2008
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
4. Reakce ekosystému (I)
- Snížení biodiverzity
- Otevřený vodní cyklus
- Kvalita produktů
- Otevřený živinný cyklus
- Mineralizace půdního organického uhlíku
Indikátory
Simpson index
Shannon index
snížení biotopové hodnoty [Kč]
počet druhů [kulturních, nekulturních, …, živočichů]
trendy populací 24 vybraných druhů ptáků vyskytující se v Evropě
Bowen ratio
-1
překročení zdravotních limitů potravin [mg.g ]
[% NPK živin v produktech, které zůstávají na farmě (z celk. NPK v produktech)]
překročení poměru C:N < 10 v půdě
snížení množství organického uhlíku v půdě [0-30 cm % Cox v půdě]
Citace
OECD, 2001
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
- Vyplavování půdních živin
- Eutrofizace vod
- Nedostatek vody
- Překročení hraniční hodnoty eroze
- Snížení množství opylovačů
- Utužení půdy
- Environmentální zátěž (LCA)
5. Reakce společnosti (R)
- Změna dotací, směrnic, nařízení, zákonů a
vyhlášek
- Změna spotřeby potravin
- Výzkum a vývoj
-1
koncentrace živin NPK v drenážních výpustech [mg.l ]
rozdíl množství dostupného dusíku v půdě - množství odebíraného N v produktech
-1
překročení koncentrace N, P, K, Ca v řekách [mg.l ]
-1
překročení limitů pro pesticidy obsažených v povrchových a podzemních vodách [ug.l ]
množství pesticidů (aktivních látek) vyplavovaných do spodních vod
období aplikace N-hnojiv
intenzita využívání
efektivita využívání (technická, ekonomická)
3
množství čerpané podzemní vody k zavlažování [m /rok]
Wischmeier-Smith 1978 [t.ha.year]
index počet dní v roce bez porostů/ 365 dní [např. >0,5]
-1
množství půdy odnesené z pole [kg.ha ]
% území s činností způsobující vysokou erozy nad stanovený limit
-2
počet opylovačů [počet.m ]
-3
překročení utužení půdy [kg.m ]
emise NOx []
emise amoniaku [NH3]
-1
-1
emise methanu [CH4.ha .rok ]
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
McRae T. et al. 2000
OECD, 2001
OECD, 2001
ISTAT, 2006
McRae T. et al. 2000
McRae T. et al. 2000
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Citace
změna v dotacích [Kč]
prodejnost potravin [počet]
-1
výkupní ceny produktů [Kč.t ]
[Kč]
183
Trvale udržitelné (ekologické) zemědělství
1. Aktivity společnosti (D)
- Počet obyvatel
- Dostupnost kvalitních potravin
- "environmental thinking" a udržitelnost
- Cena potravin, fosilních paliv, půdy atd.
- Dostupné technologie
- Know-how
Indikátory
[počet]
podíl ekologicky vyprodukovaných potravin na trhu
-1
"zdravotní limity látek" obsažených v potravinách (dusičnany, těžké kovy, …) [ug.g ]
-1
množství pesticidových reziduí [ug.g ]
-1
mykotoxiny [ug.g ]
-1
množství akrylamidů [ug.g ]
-1
počet nevládních organizací [počet.1000 ha ]
-1
počet ekologicky hospodařících zemědělců [počet.1000 ha ]
% ekologicky hospodařících zemědělců z celk. zeměď. půdy
vyměra půdy, na které se hospodaří ekologicky [ha]
-1
welfare zvířat - velikost výběhů [m2. DJ ]; [přístupnost výběhů = % dní v roce]
-1
cena 1l fosilních paliv [Kč.l ]
-1
cena 1 ha zemědělské půdy [Kč.ha ]
index cena eko-produktů / cena konvečních produktů [%]
-1
množství strojů [kusy. ha ]
-1
typ a hmotnost [název; t. ha ]
počet farmářů s univerzitním zemědělským, biologickým vzděláním [počet]
Citace
MZe, 2008
MZe, 2008
MZe, 2008
MZe, 2008
European Commission, 2005
ISTAT, 2006
ISTAT, 2006
-1
- Zisk
zisk [Kč.ha ]
% zisku na inovační technologie
- Dotace, směrnice, nařízení, zákony a vyhlášky
celkové dotace [Kč.ha ]
- "Životní úroveň" obyvatel
agroenvironmentální dotace [Kč.ha ]
-1
průměrné mzdy [Kč.obyvatel ]
-1
-1
2. Dopady stresového působení (P)
- Změna landuse
- Změna managementu
Indikátory
[% orné půdy, % luk a pastvin, % lesů]
množství pracovních operací pro ornou půdu, pro louky a pastviny [počet]
druhy pěstovaných rostlin a chovaných zvířat
-1
počet chovaných hospodářských zvířat [DJ.ha ]
výměra rostlin s + C bilancí [ha]/ výměra rostlin s - C bilancí [ha] > 1
-1
-1
množství průmyslových hnojiv [P, K, Ca v kg. ha .rok ]
-1
-1
množství organických hnojiv [N, P, K, Ca kg.ha .rok ]
-1
-1
celkové množství aplikovaného N na farmě [N kg.ha .rok ]
množství aplikovaných pesticidů [kg aktivní látky.ha.rok]
- Dodatkové energie
% území, kde je aplikace pestiicidů nadlimitní
množství dodané dodatkové energie [GJ.ha]
Citace
OECD, 2001
European Commission, 2005
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
-1
množství dodatkové energie spotřebované pro rostlinnou výrobu [GJ.ha ]
-1
množství dodatkové energie spotřebované pro živočišnou výrobu [GJ.ha ]
3. Stav ekosystému (S)
- Sluneční záření
- Biodiverzita
- Vodní cyklus a kvalita
- Landuse
- Rostliny a zvířata
- Kvalita produktů
- GPP a NPP
- Efektivita fotosyntézy
Indikátory
-2
-1
množství slunečního záření [GJ.m .rok ]
Bowenův poměr
Simpson index
Shannon index
Biotopová hodnota [Kč]
-2
-1
množství srážek [l.m .rok ]
relativní vlhkost půdy [%]
-1
koncentrace N, P, K, Ca v řekách [mg.l ]
vodní deficit = množství srážek - evapotranspirace [mm]
[% orné půdy, % luk a pastvin, % lesů]
poměr výměry orné půdy k TTP
druhy pěstovaných rostlin a chovaných zvířat
výměra plodiny na orné půdě / celk. výměra [%]
-1
počet DJ [DJ.ha ]
výměra rostlin s + C bilancí [ha]/ výměra rostlin s - C bilancí [ha] > 1
-1
zdravotní limity potravin [ug.g ]
-1
-1
zemědělská produkce [t C.ha ]; produkce nadzemní + podzemní [t C.ha ]
-1
zemědělské produkty [GJ.ha ]
-1
-1
index sluneční záření [GJ.rok ] / energie v produkci [GJ.rok ] [%]
- Půdní organický uhlík
množství půdního organického uhlíku v půdě [0-30 cm % Cox v půdě.ha-1]
- Ostatní půdní živiny
- Detritový řetězec
- Výskyt opylovačů
množství N, P, K, Ca v půdě []
-2
množství žížal na 1 ha [počet.m ]
-1
množství opylovačů [počet.ha ]
- Snížení environmentální zátěže (LCA)
-1
celková emise [CO2 ekv. ha ]
-1
celková eutrofizace [PO4 ekv. ha ]
-1
celková acidifikace [SO4 ekv. ha ]
184
Citace
OECD, 2001
MZe, 2008
McRae T. et al. 2000
ISTAT, 2006
4. Reakce ekosystému (I)
- Zvýšení biodiverzity
- Uzavírání vodních cyklů
- Kvalita potravin
- Uzavírání cyklu živin
- Nižší mineralizace půdního organického uhlíku
Indikátory
Simpson index
Shannon index
zvýšení biotopové hodnoty [Kč]
počet druhů [kulturních, nekulturních, …, živočichů]
trendy populací 24 vybraných druhů ptáků vyskytující se v Evropě
Bowen ratio
-1
nepřekročení zdravotních limitů potravin [mg.g ]
[% NPK živin v produktech, které zůstávají na farmě (z celk. NPK v produktech)]
překročení poměru C:N < 10 v půdě
-1
množství sekvestrovaného C v půdě [kg.ha ]
-1
snížení ztráty Cox v půdě [% Cox .rok ]
Citace
OECD, 2001
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
Alkan Olsson J. et al. 2009
McRae T. et al. 2000
- Nižší vyplavování živin z půd
- Nižší eutrofizace vod
- Zvýšení zásoby vody v půdě
- Snížení erozní úrovně
- Zvýšení množství opylovačů
- Snížení utužení půdy
- Snížení environmentální zátěže (LCA)
-1
koncentrace živin NPK v drenážních výpustech [mg.l ]
rozdíl množství dostupného dusíku v půdě - množství odebíraného N v produktech
-1
snížení koncentrace N, P, K, Ca v řekách [mg.l ]
-1
množství pesticidů (aktivních látek) vyplavovaných do spodních vod [ug.l ]
intenzita využívání
index počet dní v roce bez porostů/ 365 dní [např. <0,5]
efektivita využívání (technická, ekonomická)
3
množství čerpané podzemní vody k zavlažování [m /rok]
Wischmeier-Smith 1978 [t.ha.year]
% rozlohy, kde je pěstována meziplodina
-2
počet opylovačů [počet.m ]
-3
snížení utužení půdy [kg.m ]
emise NOx []
emise amoniaku [NH3]
-1
-1
emise methanu [CH4.ha .rok ]
McRae T. et al. 2000
Alkan Olsson J. et al. 2009
OECD, 2001
McRae T. et al. 2000
OECD, 2001
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
ISTAT, 2006
Alkan Olsson J. et al. 2009
ISTAT, 2006
5. Society response
Citace
změna v dotacích [Kč]
- Změna dotací, směrnic, nařízení, zákonů a vyhlášek
- Změna spotřeby potravin
prodejnost potravin [počet]
-1
výkupní ceny produktů [Kč.t ]
- Výzkum a vývoj
[Kč]
185

Podobné dokumenty

Diverzita a ekologické zemědělství

Diverzita a ekologické zemědělství V posledních desetiletích jsme svědky negativních změn v krajině, ztráty některých druhů rostlin a živočichů a snížení abundance řady dalších. Na tomto snížení se do značné míry podílí i intenzifik...

Více

Nutriční management koně

Nutriční management koně dalších živin. Zažívací trakt koně je přizpůsoben pro kontinuální příjem velkého objemu píce. Malá kapacita kraniální části zažívacího traktu není utvářena pro jednorázový příjem velkého množství k...

Více

Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy - Projekty

Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy - Projekty RNDr. Václav Petříček RNDr. Jan Pokorný, CSc. RNDr. Irena Skořepová, CSc. Ing. Miloslav Šindlar Ing. Václav Vacek, CSc. Doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr. Ing. Marcela Prokopová Ing. Renata Burešová

Více

Text s fotografiemi - Unie pro řeku Moravu

Text s fotografiemi - Unie pro řeku Moravu Podle dostupných prognóz se vlivem změny klimatu zvýší teploty a dojde ke změně distribuce srážek, zvýší se jejich extremita a dojde k přesunu srážek do zimního období, přičemž se sníží průměrné sr...

Více

Interakce laserového pulsu s plazmatem v souvislosti s inerciální

Interakce laserového pulsu s plazmatem v souvislosti s inerciální Tato práce je zaměřena právě na interakci laserového záření s plazmatem pro podmínky současných experimentů Badatelského centra PALS v Praze, které studují možnosti zapálení inerciálně držené fúze ...

Více

Doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr.

Doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr. Vědecké práce v zahraničních vědeckých sbornících: - Zapletal, M.: Modelování imisní zátěže oxidu siřičitého v prostoru Severní Moravy a Slezska a její grafická interpretace formou grafických výstu...

Více

Vorel (2006)

Vorel (2006) snižuje tak objektivitu hodnocení. Metodický postup proto zavádí postupy, které využívají metod, používaných v architektonické a krajinářské kompozici, využívá standardizovaných kroků hodnocení a o...

Více

zde

zde Romanticky laděná kolekce v široké škále prvků a barev.

Více