Ke čtení

OBSAH • ÚVODNÍK /2
OBSAH
Úvodník
2
Tomáš Baťa ml.
3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
5
Pohádka
6–7
Zpívánky
8
Volnočasovky
9
Kam s dětmi v Athénách
10–11
Omalovánka
12
Křížovky
13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16–17
Hrátky s češtinou
18–19
Český zeměpis
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Pozvánka
24
Redakce časopisu Krajánek:
Barbora Aydın, Hana Katzourakiová,
Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová,
Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská,
Monika Tutucu, Radka Çelik, Soňa Alfieri,
Soňa Klimešová, Zuzana Doğan
Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç
Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın,
Kristýna Vávrová
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik
Odp. redaktorka: Radka Çelik
Kontakt:
[email protected]
http://czechathenscommunity.cz/
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Nazdar krajánci,
už jste se vrátili
z prázdnin, nebo
si ještě užíváte
posledních
volných dnů
mimo domov?
Ať tak či onak, určitě jste poznali
nová místa, možná i nové kamarády, zažili nějaká dobrodružství a na
prázdniny budete jistě dlouho
a rádi vzpomínat. Je mi jasné, že už
se nemůžete dočkat, až uslyšíte
první školní zvonění, usednete opět
do školních lavic a domů si přinesete domácí úkoly:-) To víte, že si dělám legraci! Tady v Řecku ale léto
ještě nekončí a Krajánek je zpět,
aby vám dělal společníka ve volných
chvílích nebo vám poradil, kam se
vydat s rodiči o víkendu.
Krásné září a úspěšný start nového
školního roku vám přeje
Krajánek
odjel nejprve
do Švýcarska
a Anglie, aby
se pak dostal
na veliké
zaoceánské
lodi Mary
Queen až do
Kanady. Tam
založil zbrusu novou baťovskou společnost Batawa. Začátky nebyly vůbec lehké. A když Kanada vstoupila také do války, obuvnický průmysl se musel přizpůsobit, a tak baťovská strojírna namísto
strojů na výrobu bot začala vyrábět součásti zbraní a torpéd.
Ale ani po skončené válce na Tomáše
Baťu nečekal lehký život. Komunistický
režim rozdělil svět železnou oponou
a jeho sny o návratu do Československa,
do rodného Zlína, neměly šanci na uskutečnění. Vrátil se tam znovu až po více
než čtyřiceti letech!
Tomáš Baťa mladší to však dokázal, vybudoval „nový Zlín“, stále jej rozvíjel
a rozšiřoval svou společnost, z kanadského Toronta řídil desítky závodů v několika zemích a stal se symbolem českého
podnikatelského úspěchu a důstojným
dědicem svého slavného otce.
Důkazem toho jsou „baťovky,“ jak se
odjakživa říká botám Baťovy firmy, které
dodnes můžete koupit všude po světě.
3/ TOMÁŠ BAŤA ML.
Tomáš Baťa mladší, v raném mládí všemi zvaný Tomík, se narodil
17. září 1914 jako jedináček do
rodiny nejznámějšího a nejslavnějšího
českého podnikatele všech dob. Ten
z původně malé rodinné firmy postupně
vytvořil veliké obuvnické impérium. Se
jménem Baťa se dnes můžeme setkat po
celém světě.
Malého Tomíka bohatí rodiče rozhodně
nerozmazlovali, vše však dělali pro jeho
dobro. Jako malý měl slečnu na hlídání,
se kterou mohl mluvit pouze anglicky
nebo německy. Do školy chodil pěšky
a bos jako ostatní. A ještě v raném věku
putoval sám do různých zemí a – odloučen od své rodiny – studoval v Anglii
a Švýcarsku. Kromě cizích jazyků se tak
naučil veliké samostatnosti. Doma se ale
ze všeho nejdříve musel vyučit ševcem
a vyzkoušet si také všechny, i ty úplně
nejobyčejnější, práce v otcově fabrice.
Otec ho zaměstnal jako dělníka, pracoval
na kruhu anebo taky prodával boty před
branou továrny. Aby ji jednou mohl dobře řídit, musel ji a vše, co k ní patřilo,
znát do detailu a osobně.
Tomík dobře pochopil a oceňoval otcovu
snahu. Co tenkrát nikdo netušil, že už
v 18 letech, kdy jeho otec nešťastně zemřel při letecké havárii, bude muset
prokázat své schopnosti a spolu se svým
strýcem Janem se snažit o to, aby rodinná katastrofa nezničila to, co Tomáš Baťa starší vybudoval – obuvnický gigant.
Další velkou komplikací byla 2. světová
válka. Ze strachu z rozmachu nacismu
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
7. září
DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ
V ČESKÉ REPUBLICE
V tento den jsou v CR žprístupneny verejnosti pamatky – česke
kulturní dedičtví, ktere bežne nejsou dostupne.
Cílem je hledaní naseho puvodu v Evrope, ale i ve
svete. Navstevníči pamatek objeví nejen žajímava místa, ale take se dožví spoustu žajímavyčh
večí, žučastní se končertu a souteží. Sežnam pamatek najdete na Mapa pamatek EHD.
14. září 1769
se narodil
ALEXANDER
VON HUMBOLDT
Nemečky vedeč a pružkumník, astronom
a žemepiseč. Již ža sveho života se tesil neuveritelne važnosti, čož
odraží jeho preždívku
„druhy Kolumbus“,
„vedečky žnovuobjevitel
Ameriky“
a
„kní
ž
e vedy“. Jeho vyžkum14. září 1945
ne česty ho žavedly do Jižní a Severní
se narodil
Ameriky a do strední Asie.
JAROSLAV UHLÍŘ
Objevil a popsal spoustu
„Není nutno, není nutno, aby
rostlin a živočičhu, ale take
bylo prímo veselo, hlavne neprírodníčh a klimatičkyčh
smí byti smutno, natož, aby se
jevu. Zavedl moderní vebrečelo…“ Tak tenhle kratky
dečke termíny jako napr.
uryvek je ž jedne ž nejžnaslovo jursky, ktere žnate
mejsíčh písniček českeho
ž filmu Jursky park.
skladatele a písničkare Jaroslava Uhlíre, ktery letos oslaví
17. září 1832
70 let! Učinkuje samostatne nebo
se narodil
společne se Zdenkem Sverakem. Ma
MIROSLAV
na konte mnoho pohadkovyčh a filTYRŠ
movyčh písníček, napríklad ž filmu
S čerty nejsou žerty Byl českym histonebo Ať žijí dučho- rikem a profesove! Celou písničku
rem. Zil umením a sportem. Byl
najdete žde.
jedním že žakladatelu teločvične-
ho spolku Sokol Pražsky v roče
1862. První Vsesokolsky slet
Dnes už si život bež auta nedokažeme (setkaní Sokolu-sportovču) se
ani predstavit: autem jedeme na na- uskutečnilo až v roče 1882. Tyrs
kupy, na praždniny, do kroužku. Au- usiloval o to, aby lide sportovali
tem ježdíme uplne vsude a možna
(mladí, starí, kluči, holky) a pečoi tam, kam byčhom mohli dojít klidne vali tak o sve telo, dučha i ždraví.
pesky! Napadlo vas nekdy, deti, jak
vsečhna ta auta ničí svymi vyfukovymi plyny prírodu a take vždučh, ktery
dyčhame? Ze ne? Tak první žamyslení mužete provest ve skole nebo doma
dne 22. žarí, kdy se slaví Den bež aut!
22. září
DEN BEZ AUT
B
yl jsem českým knížetem, prvním českým
světcem vůbec a svědkem toho, jakou
neplechu dokáže nadělat nesvár mezi tchyní
a její snachou. Jelikož jsem starý jako Metuzalém, přesný den ani rok mého narození si
nepamatuji. To podstatné ale vím. Jmenuji se
Václav, byl jsem českým panovníkem, a to ne
jen tak ledajakým.
Můj tatínek Vratislav I. byl
knížetem českých zemí. Jeho
manželka, moje maminka, se
jmenovala Drahomíra a spolu vychovávali celkem sedm
dětí. Já jsem byl synem nejstarším, a proto jsem už jako
dítě počítal s tím, že jednou budu mít to knížectví pod palcem já. Samozřejmě, abych
mohl v dospělosti vládnout, musel jsem pilně
studovat na hradišti, kterému se říkalo Budeč.
Celé dny jsem čítával latinské i slovanské knihy a ve studiu náboženství mi pomáhala moje
babička Ludmila. Když moje maminka viděla,
jak moc mám svou babičku rád a jaký vliv na
mě má, začala na Ludmilu žárlit. A u žárlení to
bohužel neskončilo.
V roce 921 zemřel můj tatínek a já se měl stát
knížetem. No jo, ale protože jsem ještě nebyl
plnoletý, ujala se prozatím vlády má matka.
Panování ji však natolik zaměstnalo, že na
výchovu svých dětí už jí čas nezbýval, a já jsem
trávil stále víc a víc času se svojí babičkou.
Žárlivost Drahomíry byla stále silnější a jednoho dne už to nevydržela. Nechala mou babičku zavraždit. Svědomí však na sebe nenechalo
dlouho čekat. Drahomíra svého činu později
litovala a jako omluvu nechala nad hrobem
Ludmily vystavět kostel.
V roce 925 jsem se konečně stal knížetem. No
jakou spoušť po sobě matka zanechala! Vyhnala kněze ze země, bourala kostely a to vše
pouze ze žárlivosti ke své tchyni – křesťance
Ludmile. Bál jsem se, že uchystá spiknutí
i proti mně, svému vlastnímu synovi, a tak
jsem ji raději vyhnal.
Zdroje: wikipedia.cz, vira.cz, catholica.cz, abcsvatych.com
Pak už šlo vše jako po másle. Kněží ohlašovali
svůj návrat do českých zemí, zbourané kostely
jsem nechal opět postavit a k nim přidal pár
nových. K mým nejlepším kouskům patří určitě kostel sv. Víta na pražském hradišti, kde se
dnes nacházejí hrobky významných českých
vladařů.
Okolním panovníkům neuniklo, jak se mně
a lidem v mém knížectví daří. A žárlivost byla
opět na světě. Brzy mi začala přicházet psaní,
která podávala zprávu o tom, že se chystá
útok na mou zemi. Jednou z těchto zpráv byl
také dopis od knížete Radislava, ve kterém
stálo, že vyzývá mne a mé vojsko na souboj. Já
jsem mu obratem odpověděl, že pokud k boji
dojde, tak pouze mezi námi dvěma. Vždy jsem
tvrdil, že násilí není tím správným řešením,
a za tím jsem si také stál. Tolik patálie pro nic!
No představte si, k souboji nakonec vůbec
nedošlo. Když jsme už stáli proti sobě tváří
v tvář, Radislav najednou prohlásil, že se vzdává. Spatřil nad mou hlavou zářící kříž a po jeho
boku dva anděly. „S tím se přeci bojovat nedá,“ řekl. A tak jsme se v míru rozloučili
a odkráčeli každý do svého knížectví.
Tolik jsem se bál, že
mi jednou kudlu do
zad vrazí má matka,
a on to nakonec byl
můj bratr Boleslav.
Ten mě pozval na
své panství do Staré
Boleslavi, abychom spolu navštívili místní
poutní slavnost. Ráno jsem si přivstal, abych
stihnul mši. Cestou jsem potkal svého bratra,
poděkoval mu za jeho pohostinnost a on?
Udeřil mě mečem do hlavy. Protože jsem byl
silnější, hravě jsem se ubránil. Bohužel jsem
nepočítal s tím, že na mě nečíhal
sám. Vzápětí se na mě slétla celá
jeho družina, kterou jsem už
přemoci nedokázal.
A kde mě najdete dnes? Přeci ve
své peněžence! No tak hledejte!
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Svatý Václav
POHÁDKA /6
O chytré princezně
Na motivy pohádky Boženy Němcové
Pohádka o tom, jak chytrá a milující princezna přelstila samotného čerta se všemi
jeho kouzly.
Dva chudí vandrovníci Jiřík s Bořkem
šli světem, hledali práci a snažili se
vydělat trochu prostředků na své
skromné živobytí. Jak tak putovali,
u dobrých lidí se stavovali, s prací jim
pomáhali, za to nocleh, kus chleba
a pár peněz dostali. Když si trochu
odpočinuli a nabrali síly, rozloučili se
se svými dočasnými hospodáři a putovali zase dál tím širým světem, sbírali zkušenosti, šetřili penízky a vesele
si zpívali.
Jednoho dne se
chlapci dostali až
do samotného království, kde panoval dobrý král František. Tento hodný král měl krásnou,
milou dceru. Princezna se jmenovala
Lenka a byla nejen vyhlášenou krasavicí, ale také sršela důvtipem, humorem a inteligencí. Málokterý nápadník
žádající o její ruku, se jí mohl vtipem
a chytrostí vyrovnat. Tudíž byla princezna pořád svobodná a čekala na
toho pravého. Tedy nejenom čekala,
ale také pomáhala svému otci kralovat, nepravosti v království napravovala a spory mezi lidmi urovnávala.
A tak se lidem v jejich království žilo
dobře a spokojeně.
Mezitím se Bořek s Jiříkem dostali do
služby ke králi jako zahradníci a pomocníci a pilně pracovali za slušnou
mzdu. Jiřík jednou princeznu Lenku
potkal na zahradě při její procházce
a okamžitě se do ní bezhlavě a až po
uši zamiloval. Milý chlapec se vzápětí
začal ukrutně soužit nenaplněnou láskou, nejedl, nespal, trápil se. Rozhodl
se však, že princeznu a její srdce získá
za každou cenu. A to se mu následně
mohlo vyplnit. Rozhodl se totiž přivolat čerta a požádat ho o pomoc. Z pekla
mu střelhbitě poslali jednoho zkušeného a všemi mastmi mazaného čerta,
který mladíkovi přislíbil pomoc za to,
že se mu upíše vlastní krví a prodá mu
tak svou vlastní duši. Jiřík kupodivu
dlouho neváhal, čertovský úpis podepsal svou krví a čert z něj následně
udělal bohatého prince.
Takto proměněný Jiřík se vydal hned
do zámku a chtěl požádat krále o ruku
jeho spanilé dcery. Vzhledem k tomu,
že Lence se pohledný a skromně, ač
chytře působící „princ“ okamžitě zalíbil, princezna souhlasila s brzkou svatbou. Konaly se slavné a tři dny trvající
vdavky, které slavilo celé království.
Krásný mladý pár spolu začal žít
a později i kralovat mírumilovně
a spravedlivě poté, co starý král za pár
let zemřel. Mladí lidé spolu byli velice
šťastni, milovali se a postupně se jim
Královna svého manžela velmi milovala, vážila si ho pro jeho dobré vlastnosti a pro to, že byl dobrý
člověk, skvělý král a výborný otec jejich dětí.
Rozhodla se tedy, že přelstí samotné peklo i se
všemi čerty. V noci, když
se opět zjevil čert a sháněl
se po Jiříkovi, mu přetlumočila své přání. Nakázala čertovi, aby jí z hlavy
vytrhl tři vlasy, ale tak
opatrně, aby ji to ani v nejmenším nebolelo. To se čertovi pochopitelně nepovedlo a královna vyjekla ukrutnou
a hranou bolestí. Nicméně se rozhodla
čertíkovi odpustit a navrhla mu, aby
každý vlas udělal o celou polovinu
delší. A to byl úkol, na který byl i čert
krátký! Vlasy sice odnesl do pekla, aby
se tam poradil i s Luciferem, nicméně
úkol se jim nepodařilo splnit. Vládce
pekel záhy bolestně poznal, že se jeho
podřízený čert nechal pekelně napálit
obyčejnou a všemi mastmi mazanou
smrtelnicí. Musel tedy poslat čerta
s ostudou zpět na zemi k Jiříkovi, aby
mu vrátil úpis, a tak ho peklo nechalo
navždy na pokoji.
Láska, důvtip a chytrost tedy projednou zvítězily nad samotným peklem
a jeho všemocnými kouzly. Jiřík své
moudré manželce Lence poděkoval za
záchranu života a sklonil se nad jejím
ostrovtipem.
Královský pár spokojeně žil až do smrti a nadále spravedlivě panoval. Jiřík se
poučil z toho, že pýcha vždy předchází
pád, a že pokud se člověk upíše vlastní
krví peklu, musí očekávat následky.
7/ POHÁDKA
narodily tři děti.
Mezitím uplynulo skoro dvacet let od
Jiříkovy smlouvy s ďáblem. Ani nynější král, ani
peklo však na tuto úmluvu nezapomnělo. Jedné
noci se čert králi zjevil a
žádal jej o splnění své části smlouvy. Jiřík však čerta přemluvil, aby mu nechal ještě tři dny s rodinou. Vyslanec pekla blahosklonně svolil
a dokonce mu nabídl, že mu může po
tři dny dát nějaký úkol, který když jako
čert nebude moci splnit, tak Jiříka nechá jednou provždy být.
První den dal Jiřík čertovi za úkol, aby
odstranil obrovskou skálu stínící půlce
zámku ze zadní strany nádvoří. Ovšemže se to čertovi povedlo a do rána
skála byla tatam. Královně Lence, která
o čertovi nic nevěděla, to bylo poněkud
divné a rozhodla se tedy navrhnout
další zdánlivě nesplnitelný úkol. Přes
svého královského manžela ďáblovi
předala své přání, aby do rána měla
zahradu plnou krásných rudých květin, po kterých již léta toužila, ale na
zahradě v hlubokém stínu se květinám
nikdy nedařilo. A ejhle, do rána voněla
celá zahrada a její okolí nádhernými,
do krvava zbarvenými květy. V ten
moment královna pochopila, že její
manžel má co do činění s peklem a že
mu teď hrozí ztráta nejen života, ale
hlavně vlastní duše. Již velmi utrápený
Jiřík své manželce vše přiznal a řekl jí,
že mu zbývá poslední noc s rodinou,
než ho čert navždy odnese do pekla,
kde bude pykat za své hříchy a pýchu.
ZPÍVÁNKY /8
Dělání
si můžete zazpívat i za doprovodu videa
Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček.
ZELENÁ
ČERVENÁ
Když se tráva zazelená,
žabka skočí do tůně.
Protože se otužuje,
nekýchá a nestůně.
Jahody se červenají –
už jsou sladké jako med.
Kamarádi, pojďte ke mně!
Zvu vás všecky na oběd!
Dračí křídla, tělo myší,
špatně vidí, dobře slyší.
Ve dne spí a v noci létá,
do vlasů prý rád se vplétá.
(netopýr)
Za kadeřavou hlavičku
vytáhnu z nory lištičku.
Sáhni si, je hladká,
ukousni, je sladká.
Kdo vyleze na patro bez
žebříku?
(jazyk)
Hádanky
Jazykolamy
Král spal. Vstal, vzal
vál, dal vál dál,
a spal dál.
(mrkev)
Květo, kup poupě,
je to skvělá koupě.
Kdo je nejrychlejším
malířem?
(zrcadlo)
Kdo umí bít a přece nemá
ruce?
Konec pranic pro nic
za nic.
Bylo-li by libo ryby?
9/ VOLNOČASOVKY
Ř í k a n ky
p r o n e j m e n š í k r aj á n ky
(srdce)
KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH /10
Prázdniny nám už pomalu končí, většina z vás už je asi zpět
v Athénách, ale léto je ještě tady. Proč tedy nevyzkoušet některou z pláží v blízkosti naší metropole? Hrátkám v moři ještě
neodzvonilo!
Pláže v okolí Athén
Bohužel, ne všechny pláže
v okolí Athén jsou vhodné ke
koupání, ačkoli moře se zdá
být čisté. Na následující pláže máte nejen volný přístup,
ale můžete se tu koupat bez
obav z onemocnění:
Edem Palaio Faliro
Legrena
Nachází se asi 60 km od Athén,
těsně před mysem Sounion.
Jakmile minete vesnici Charakas,
uvidíte ceduli s nápisem
„Vlastnictví KAPE“. Tady se dáte
Toto je nejbližší volně přístupná
doprava a pojedete až na konec
pláž z centra Athén a tramvaj je
prašné cesty. Zaparkujte a dál už
nejpohodlnější způsob, jak sem
musíte pěšky. Schůdky vás dove-
docestovat. Zaveze vás totiž přímo
dou na krásnou pláž s jemným pís-
před vchod a zastávka má stejné
kem a mořem v tyrkysové barvě.
jméno jako pláž – Edem.
Budete se tu cítit jako na ostrově.
Jedna z nejkrásnějších a nejklidJedna z nejdelších pláží na polo-
nějších pláží na attickém polo-
ostrově Attika asi 45 minut od
ostrově. Většinou se sem chodí
Athén. Pláž se nachází v hustém
koupat obyvatelé Vravrony, ale
borovém lese, který dosahuje
jistě si ji oblíbíte i vy!
téměř do moře. Vyznačuje se jemným pískem a čistou vodou.
V oblasti najdeme i několik kaváren či taveren nebo centrum pro
vodní sporty.
Vykoupat se můžeme zajít i na malou pláž v těsné
blízkosti 3. Mariny Glyfada a po koupání můžeme
navštívit
ARCHELON – sdružení pro ochranu mořských želv
Právě tady, v Glyfádě, se totiž nachází záchranné centrum, tedy taková
nemocnice pro želvy. Sídlí v pěti starých vyřazených
železničních vagonech. Každý rok sem přivezou až
50 zraněných nebo nemocných želv z celého Řecka.
Podrobí se tu operaci a léčbě a po uzdravení, je-li
to možné, je pracovníci Archelonu vypustí zpět
do moře.
Záchranné centrum Archelon je otevřeno pro veřejnost o víkendech od 11:00 do 17:00 a najdete jej na
adrese 3. Marina Glyfada, 16675 Glyfada.
Vstup volný.
11/ KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH
Chamolia
Vravrona
Schinias
OMALOVÁNKA /12
1. Plaz
2. Orgán zraku
3. Druhý den v týdnu
4. Část těla, kterou
používáme při chůzi
5. 10 + 10 =
6. Budova, kde se žáci učí
7. Opak ke slovu velký
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
OSMISMĚRKA
Vyhledej názvy osmi věcí, které nosíme ve školní tašce:
P
O
Č
T
I
Š
E
S
E
R
Z
Y
R
E
F
Ř
N
K
A
A
Ý
B
Ě
N
Á
C
M
V
K
H
Ů
M
L
U
K
N
Í
Ž
K
A
G
T
E
I
K
T
U
P
O
W
S
Y
J
A
K
T
D
U
N
A
P
E
R
O
13/ KŘÍŽOVKY
Jak se jinak říká školní tašce? Odpověď najdete v tajence:
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
TIPY NA ČTENÍ
Tři bratři
napsal: Zdeněk Svěrák, ilustroval: Václav Šlajch
Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence,
O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Kdo viděl film Tři
bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl,
ten si je užije v nečekaném spojení.
Kosprd a Telecí
napsala: Eva Papoušková, ilustrovala: Galina Miklínová
Hlavní hrdina, malý Kosprd, rád chodí do tatínkovy dílny
a pomáhá mu při výrobě vzducholodi. Jednoho dne se však
rodiče rozhodnou, že jejich syn musí začít chodit do školky,
a to se našemu Kosprdovi vůbec, ale vůbec nelíbí. Toto rozhodnutí se mu příčí, a velmi hlasitě protestuje – už při samotném příchodu. Naštěstí hned první den ve školce potká báječnou kamarádku s obrovskou fantazií, malou Telecí. Vtipné příběhy, které se
mohou přihodit v kterékoliv mateřské školce, s nadsázkou popisují život předškoláků a jejich nápady, nad nimiž se dospělí nestačí divit.
Báječné letní experimenty s vodou
napsal: Radek Chajda
Jak proměnit zahradu a bazén v malou vědeckou laboratoř?
S pomocí jednoduchých pomůcek si doslova na vlastní kůži
ověříte, jak fungují některé přírodní zákonitosti a bezpochyby
se při tom pobavíte. Vodotrysk, vodní mlýnek, kuličková dráha nebo torpédo z PET lahve? Staňte se na chvíli malým
vědcem!
Pozorování v přírodě
napsala: Martina Drijverová, ilustroval: V. Otčenášek
Začtěte se do deníku kamarádů Ondřeje a Hanky, kteří po celý
rok, týden po týdnu zaznamenávají vše, čeho si všimli na svých
toulkách přírodou. Podívejte se, co všechno zjistili. V jejich deníku narazíte na spoustu zajímavostí. Pořiďte si také velký sešit
v tvrdých deskách bez linek, abyste do něj mohli kreslit, psát
a vlepovat sušené rostliny a peříčka. Oba kamarádi vás budou
na stránkách při zkoumání přírody inspirovat.
napsala: Ivona Březinová, ilustroval: Jaromír F. Palme
Třída 3. A byla nejdřív úplně obyčejná, stejná jako ostatní třídy na škole. Děti se učily, trošku vyrušovaly výklad paní učitelky, občas nedávaly pozor vůbec – jako je tomu všude. Až jednou přišli tři noví žáci, bratři Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník.
S maminkou a tatínkem se zastavili ve městě, protože rodiče
byli kouzelníci a měli zde svá vystoupení. A jejich synové? Museli do školy, jak
jinak. Od té chvíle se ve 3. A děly věci! V hodině kreslení ožily obrázky, tabule
byla najednou bílá, takže se na ni bílou křídou nedalo nic napsat, učebna se
proměnila v kluziště. Tohle všechno a ještě mnohem víc můžete s dětmi z 3. A
prožít i vy.
Dvojčata v akci – Hořká vůně mandlí
napsal: Vojtěch Steklač
Andrea a Martin, hlavní hrdinové již šestidílné knižní série,
jsou čtrnáctiletá dvojčata žijící na Starém Městě, která mají
zajímavého koníčka – pátrání po pachatelích nekalých činů.
Do jejich domu se přistěhovali detektivové na odpočinku
Hugo a Kvído Lorencové, taky dvojčata. Společně obnovili
Detektivní kancelář HUKLOR a luští jeden případ za druhým.
Jakub a Jáchym
napsal: Jørgen Clevin, ilustrovala: Helena Zmatlíková
Příběh o chlapečkovi Jakubovi a jeho slonovi Jáchymovi, který
jde poprvé do školy. Je to vtipně řešené aktivní čtení, kdy
rodiče nebo učitelé mohou rozvíjet znalosti i fantazii malých
čtenářů. Děti se naučí odpovídat na otázku, kde bydlí, v kolik
chodí spát a tak podobně.
Pohádky brášky Králíka
napsal: Pavel Šrut, ilustroval: Jindřich Čapek
Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu
rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží vtipem, lstí
a chytrostí. Chce být za každou cenu vítězem, a tak si často
vymýšlí, chvástá se a vychloubá. Hrdinské historky vejtahy
Králíka se možná nezakládají na pravdě, ale zato jsou velice
vtipné.
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Začarovaná třída
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Část devátá
Díl první
Strýc Juhi zrovna zavíral krámek,
pískal si a těšil se domů na večeři.
Teta Johanka, jeho žena, mu slíbila,
že udělá řízek s bramborovým salátem, a to Juhi zbožňoval. Vtom si
všiml, že k němu celá udýchaná běží
ta japonská holčička, jak s ní kamarádí jeho neteř Eva. „Ahoj Kiko,
kampak tak letíš?“ zeptal se. Kiko
mu nerozuměla, ale začala mu
předvádět stejnou pantomimu, jakou hrála odpoledne Eva. Ukazovala, že má přes sebe přehozenou
plachtu, a předváděla ducha. Pak
ukazovala na obrázek v kulatém
rámečku na stěně a nakonec směrem k zámku. Strýc Juhi chodil často
do divadla, a tak hned pochopil, co
Kiko svou scénkou chce říct. „Jo ták,
ty potřebuješ poznat ducha, co máte na zámku! No to je jasné, že ti
ten obrázek půjčím, to víš že ano,
jen mi pak musíš toho ducha princezničky taky ukázat, na princezny
já si potrpím, ještě víc než na řízek
s bramborovým salátem…,“ bručel
si strýc Juhi pod nos jako nějaký
velikánský medvěd. Sundal ze stěny malinkou podobenku v kulatém
rámečku a podával ji Kiko. „Dávej
mi na ten obrázek pozor!“ Kiko se
najednou zdálo, že strýčkovi Juhimu rozumí, i když česky ještě neumí. „Ano,“ řekla ale česky, protože
tohle slovíčko si dobře zapamatovala. „Tak se měj hezky, Kiko,
a hodně štěstí s duchy!“ smál se
strýc Juhi a rychle spěchal domů na
večeři, protože už měl opravdu
hlad. „Tak co, tati, jak to jde? Už je
to s tím králem lepší?“ ptala se Kiko. „Ne, vůbec ne, je to čím dál
horší. Mám strach, že tak za dva
dny zbude v knize už jen bílá stránka,“ smutně vrtěl svou holou hlavou ze strany na stranu tatínek, což
dělal, jen když už byl doopravdy
mrzutý. „Ale volala maminka! Říkala, že ti koupila nějaké speciální
papírky v argentinském papírnictví.
A že už brzy přijede. To je prima,
viď?“ usmál se konečně tatínek.
„To je paráda! Vážně? A proč jsi
mě nezavolal, když máma telefo-
třeba nějaké
stránky…, počkej, Kiko, no
ty jsi na to
kápla! Podívej, některé
stránky jsou
tu vytržené!
A tady v téhle
knížce taky…
A v téhle, no
tady taky něco chybí!“ Tatínek byl rozčilením
úplně bez sebe. Bylo mu jasné, že tu
něco nehraje. Někomu se Zrzavý
král pořádně znelíbil, a tak všechny
stránky, kde se o něm ve starých
knihách vyprávělo, vytrhal. Jsou fuč.
A co horšího…, teď se pravděpodobně někdo snaží, aby se vytratil i obrázek Zrzavého krále. „To je tedy ale
opravdový, jak bych to řekl, nejopravdovější problém, Kiko, co budeme dělat?“ zeptal se tatínek. „Já
nevím jak ty, ale já si posvítím na
duchy,“ řekla Kiko docela jako nějaký detektiv. „Co to plácáš, prosím
tě, na jaké duchy, co je to za nesmysl!“ „Nesmysl to možná je. Musíme
ale přece zkusit všechno, aby se ti
ten povedený král neztratil z obrázku. A taky musíme zjistit, jak se dostaly moje hvězdičky do knihovny!“
řekla Kiko.
Pokračování příště
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
novala?“ durdila
se Kiko. „Jak
jsem tě mohl
zavolat, když jsi
nikde nebyla.
Pořád někde
lítáš, vůbec na
zámku nejsi,
a tak se nediv,
že jsi maminku
propásla!“ zlobil
se naoko tatínek, který se ve skutečnosti vůbec
zlobit neuměl, a už vůbec ne na Kiko.
Po večeři se pak ve svém pokoji zahloubal do starých zaprášených knih
psaných latinsky – naskládal jich na
koberec celou horu a sedl si doprostřed. Úplně se v nich ztrácel, jako
v nějaké knižní pevnosti. „Co to děláš,
tati?“ zeptala se Kiko. „Snažím se najít nějakou další zmínku o Zrzavém
králi, ale nikde nic. Jako by byl jeho
život popsaný jen v jediné knize. Je to
trochu divné, vládl přece docela dlouho a vyhrál spoustu bitev nad Turky.
A je o něm zmínka jen v té jedné knize a ještě ke všemu se mi ztrácí z obrázku,“ láteřil tatínek a listoval v jedné knížce za druhou, ale pořád nemohl nic najít. „A nemohl ty zmínky
o něm někdo vymazat? Jako gumou
nebo zmizíkem?“ napadlo Kiko. „No
vidíš, to máš pravdu, možná ne zrovna gumou nebo zmizíkem, ale prostě
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
penal
aktovka
svačina
pastelky
tabule
trída
laviče
skola
učitelka
žak
krída
židle
nužky
sesit
písmena
pero
pravítko
učebniče
guma
orežavatko
(skrabatko)
tužka
steteč
čísla
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
kružítko
ČESKÝ ZEMĚPIS /20
Sto roků v š achtě ž il, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasé m
svaly mi v ž elezo ztuhly...
Toto jsou slavné verše, jimiž začíná báseň
Ostrava českého básníka Petra Bezruče.
Právě šachty (to jsou podzemní chodby, které tvoří důl, z nějž horníci dobývají uhlí, železnou rudu nebo nějakou jinou surovinu),
spolu s uhlím a železem jsou věci, které každého napadnou jako první, když se řekne
Ostrava.
Dnes je Ostrava, sídlo Moravskoslezského
kraje, třetí největší město v České republice
(po Praze a Brně) a vděčí za to právě objevení ložisek černého uhlí, které mu v 18. století
přineslo obrovský rozmach: za prací se přistěhovala spousta nových lidí, stavěly se
nové domy, později i železárenské továrny, menší části se spojovaly v jedno veliké město,
které stále rostlo.
Dlouhých 200 let fárali horníci
do uhelných dolů. Byla to vždy
práce velice namáhavá, zdraví škodlivá
a zejména ve svých počátcích často i životu
nebezpečná. Těžbě uhlí sice už před 20 lety
odzvonilo, ale v Dole Anselm, který se nachází u ostravského vrchu Landek, dnes najdete
největší hornické muzeum u nás – můžete
zde sfárat dolů do hloubky v původní těžní
kleci a přesvědčit se, v jak drsných podmı ́n-
kách havı ́ři pracovali,
nebo si rovnou vyzkoušet
některé činnosti a také
některá důlní zařı ́zenı ́.
Vrch Landek je proslavený
ještě z dalšího důvodu: na
jeho vrchu měli tábořiště
lovci mamutů už před 25 tisíci lety, tedy
v době kamenné (právě různé druhy kamene
používali tehdejší pravěcí lidé na výrobu
velmi jednoduchých nástrojů), což dokládají
mnohé archeologické nálezy. Ten nejslavnější je torzo ženské postavy vyřezané z krevelu
(to je červenohnědý kámen), které dostalo
název podle místa nálezu: Petřkovická Venuše. Archeologové také našli důkazy o tom, že
tehdejší pravěcí lidé už používali nalezené
uhlí jako palivo – jde o první doložené použití
černého uhlí na světě!
V Ostravě můžete také navštívit Slezskoostravský hrad, nedávno nově opravený, ale
postavený už ve středověku na ochranu stezky, po níž putovali obchodníci s vzácným
jantarem od jihu Středozemního moře až
k severu Baltského moře.
Určitě také vyjeďte rychlovýtahem na
85 metrů vysokou radniční věž. Uvidíte Ostravu jako na dlani a za hezkého počasí dohlédnete až na krásná pohoří Beskyd a Jeseníků či do nedalekého sousedního Polska!
Aşure uvařil poprvé Noe, ten, co na radu Pána Boha postavil loď a díky ní zachránil vyvolené před potopou, která měla zaplavit svět jako trest za to, jak na
sebe byli lidé zlí. Poté, co Noe a jeho společnost připluli na pevninu, dali dokupy jídlo, které zbylo, a udělali z něj jeden pokrm. A tak vzniklo aşure.
A jak na něj? Neexistuje žádný
 1 kg pšenice
univerzální recept, každopádně
 2 hrnky
je potřeba velká spousta surovin,
cizrny
stejně jako tenkrát na lodi! My
 2 hrnky
přinášíme zjednodušený recept,
fazolí
abyste s tím neměli tolik práce.
 sušené ovoce
Děti, pokud budete dodržovat následující
(meruňky, jablka, švestky,...)
množství, budete mít pudingu plný hrnec,
chcete-li jenom ochutnat, omezte množství na  2,5 hrnku hrozinek
 7 lžic cukru
polovinu.
 5 lžic rýže
 2 hrnky mléka
POSTUP
 voda
1. Všechny sypké suroviny dejte do
hrnce, zalijte dostatečným množstvím vody a nechte je, ať ji vstřebají přes noc.
2. Druhý den všechno uvaříme do
měkka, přidáme cukr a ještě chvíli
povaříme, asi dvě až tři minuty.
Na ozdobu můžeme použít třeba semínka z granátového jablka, ořechy, skořici, fíky nebo
pistácie.
Afiyet olsun!
3. Nakonec aşure dáme do mističek, ozdobíme a rozdáváme.
Zajímavosti:
 Vaří se vždy desátý den prvního měsíce islámského kalendáře
 Arabsky se aşure řekne ashara, což znamená „desátý“
 Rozdává se sousedům a rodině, protože jde o symbol bohatství, lásky, sdílení
a společného života
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Milí kuchaři, milé kuchařky, chopte se svých
vařeček, oblečte si zástěry, je tu další díl
Krajánkovy kuchařské rubriky!
Dnes si uvaříme puding podle tureckého
receptu, ale nebude to puding obyčejný, jde totiž o nejstarší
dezert na světě!
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
Prázdniny jsou u konce, škola volá. Během školního roku mnohem častěji používáme psací potřeby: propisky, pastelky a tužky. Psaní, kreslení
a rýsování je zábava, ale když si tužku ještě bláznivě ozdobíme, bude
zábava o to větší.
Dnešní návod je velmi jednoduchý, ale při výrobě bláznivé ozdoby bude
potřeba pomoc rodičů. Naučíme se totiž pracovat s tavnou lepicí pistolí!
Bl á z n iv á ozd o b a n a t už k u
BUDEME POTŘEBOVAT
 tužku
 kousek umělé kožešiny s dlouhým
vlasem (dá se koupit v obchodech
s metráží nebo s kreativními
potřebami)
 tavnou lepicí pistoli
 malá plastová očička
 Nejdříve ustřihneme kousek
umělé kožešiny veliký asi 7,5 cm
na délku a 5,5 cm na šířku. Dáme
pozor, abychom při stříhání obdélníku nezkrátili omylem kožešinové vlasy. Stačí si před stříháním kožešinu uhladit nebo učesat
opačným směrem - uděláme si
tak „pěšinku“ a pak stříháme
pouze podkladový materiál a nikoli samotné vlasy. Při stříhání
delší strany obdélníku už kožešinu česat nemusíme,
protože
stříháme
„po srsti“.
 Potom přiložíme konec tužky k pravému
okraji a zavineme jej zprava doleva do kožešiny. Kožešinu pevně přitlačíme k tužce, aby nebyl vidět spoj.
 Nakonec pomocí tavné pistole přilepíme
očka. A zábava může začít!
TIP: Nejlepší a největší „vlasy“ získáme tak, že je nejdříve krásně
uhladíme a následně tužku vezmeme mezi dlaně a rychle ji roztočíme.
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
 Obrátíme kožešinový obdélník
rubovou stranou vzhůru a kolem
levého, spodního a části pravého
okraje naneseme tavnou pistolí
lepidlo tak, jak vidíme na obrázku.