vítězslav nezval moře láska má

V Í T Ě Z S L AV N E Z VA L M O Ř E L Á S K A M Á
MOTTO :
Báseň je ten svitek celulózy, filmové celulózy, celulózy.
Název je to světlo v magické krabici, černé, magické krabici,
krabici. A vy jste bílé plátno.
Ale někdy také černé, žluté, oranžové a blankytné,
kde se ztratím.
Báseň, ten svitek celulózy, to jsem já.
A název, ta černá, magická krabice světla, to jsem já.
A vy jste bílé plátno.
A někdy také černé, žluté, oranžové a blankytné, kde se ztratím.
Zbavte se své černi, žlutě, oranže a blankytu.
Ten svitek celulózy, to je něco ze mne a z vás. A ta černá,
magická krabice světla, to je něco ze mne a z vás.
Vy jste bílé plátno, propisované něčím ze mne a z vás.
Ten svitek celulózy, filmové celulózy, celulózy. A to světlo
v magické krabici, černé, magické krabici, krabici.
A to bílé plátno. A ta báseň. A ten název. A vy a já.
Něco ze mne a z vás.
Vítězslav Nezval
ilustroval Jan Hísek
Moře láska má
Meander
Veškerá práva vyhrazena
© Vítězslav Nezval – dědicové c/o DILIA, 2010
Editor © Jana Čeňková, 2010
Illustrations © Jan Hísek, 2010
Epilogue © Jana Čeňková, 2010
Photo © Emma Pecháčková, 2010
© Meander, 2010
ISBN 978-80-86283-84-5
I. Věci, barvy, lidé…
ČTYŘVERŠÍ
Černé stuhy bílé stuhy
Naděje střídá se s beznadějí
Má duše co ty máš nejraději?
– Zázrak duhy
VLOČKA
Za tvou sladkost, za tvou něhu
nesu ti kytici sněhu.
Jak vločka vzdušná je…
Když na ni dýchneš, roztaje.
CUKR
Cukr sněženka kuchyně
led v květnu šálků roztaje
vidina rozplývající se v bdění
sladkosti prchavé sladkosti každodenní
VA JÍČKO
Jak snáší křepelka vejce na zimu
tak kladu slovo k slovu do rýmů
z každého vyletí kropenatý ptáček
budete-li zticha sladce rozzpívá se
MÝDLO
Jak srdce matky
rozpouští mýdlo všechen kal
voní jak růže ze zahrádky
pění jak láska puká jak žal
(9)
AUTOMOBIL
Jestřábi odneste mou zimnici
geometr měří silnici
utíná hlavy pahorků
přistěhovalý dudák z New Yorku
DEŠTNÍK
Deštníku optimista nosí tě rád v duši
ráno svítí slunce večer na to prší
když zmokneš občas na kůži
nezoufej bratře to se usuší
PSACÍ STROJ
V kanceláři trojnásobný jazzband k tanci hraje
papírová řeka plná modrých vlajek
kapříci pstruzi a květy stromů
vesele tančí při charlestonu
KALAMÁŘ
Kominík leze po střeše
Kuchařka oběd vaří
Básník se krásně učeše
než sedne si ke kalamáři
Kalamář země černochů
Už běží s prospekty po náměstí
Ach vstávej, vstávej lenochu
Kolem okna jde štěstí
( 10 )
TELEFON
Neviditelní provazolezci
listonoš s holubicí závodí
vstupují zamčenými dveřmi s rolničkami
jak andělé a radují se s námi
PIANO
Piano vydlážděný břeh
síť roztoužených rybářek
poupata v župánku pracím jednoduchém
lampionový průvod táhne uchem
P Í Š ŤA L K A
Ve světě slavných milostnic a králů
hvízdám si jako Giotto na píšťalu
chudobky rostou v zahrádce
a mně se stýská po lásce
KLOBOUK
Žebrákův klobouk poklad do ráje
a listí padá ptákům zima je
pomoz jim skývou a dobrým slovem
štěstí si postaví hnízdo pod tvým krovem
VÍNEK
Báseň z třešňového kompotu
narodil jsem se zrána v sobotu
nebe bylo vymeteno koštětem
čáp řekl: budiž děvčetem
( 11 )
POVIJAN
Bílý a červený povijan
v jednom spí Andělka v druhém Jan
narodili se v květnu na konci
když vládli zvěrokruhu Blíženci
NADÁVKY
Sklenice
vypilas víc lidské krve nežli všecky štěnice
Židle
ropucho jež roztáhla ses na lázeňském vřídle
Měsíci
blbče s růžky ty víš dobře čím lze lásky dosíci
Moře
slaný řízku kdo tě spolkl tomu je už dobře
Žížalo
zube narodili jsme se v tomto světě pro málo
Svině
všecky děti mají rády hořká jádra z dýně
Potkane
králi temnot z čeho jsou mé sny tak jemně utkané
( 13 )
BLUDIČKY
Kdybych byl králem
Můj zámek by stál nad močálem
Z mé světničky
Bylo by vidět bludičky
Za jejich svitu
Bych hleděl v noci do blankytu
Na loužích cest
By třpytilo se tisíc hvězd
Kdož jsou mně milí
By cestou ke mně zabloudili
Ty také snad
Bys marně hledala můj hrad
Co bych si počal
Musil bych vysušit ten močál
Ty zbabělý!
Tvé bludičky zmizely
( 14 )