26. Téma války v české a světové meziválečné a

26.
Téma války v české a světové meziválečné a moderní literatuře
První světová válka:
V próze výrazně ubývá dějovost, zároveň ustupuje nezaujatost a snaha vytvářet typové postavy – honě
sebekritizovány. Autor se s nimi ztotožňuje. Přestává být důležitý vnější svět, ale postoj postavy ke světu –
konfrontace vnitřního světa hrdiny s vnějším. Čas není tak důležitý. Velice důležitá je role podtextu. Čtenář si
musí sám domyslet konec. Autoři pracují s náznakem. Próza mívá několik rovin – fantastická, filosofická,
reálná. Meziválečná próza nechce nikoho učit žít, ale chce, aby vnímal svět (existenci) kolem sebe.
Povídkový útvar – hodně se rozvětvuje, ve formě novely
Román – zůstává tradiční literární forma. Povaha románu se mění. Román řeka: široce koncipovaný, celá řada
dějových linií, hodně pokračování. Rozvoj psychologického románu - historický a společenský román
Francie
Romain Rolland
Petr a Lucie – novela, založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět dvojice milenců, problémy války
× rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště - válečná Paříž, od
ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu - obžaloba nesmyslnosti války.
Děj se odehrává v krátkém časovém úseku 1 roku
Dobrý člověk ještě žije – novela, oslava obyčejného života, obyčejného člověka; chudý člověk spjat s přírodou,
obětuje se pro druhé
Henri Barbusse
Oheň – román, otřesný deník vojenské čety (pohled "zdola"), vlastní zážitky z fronty; netradiční román pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny. Zamýšlí se nad příčinami vzniku války.
Marcel Proust
Hledání ztraceného času – románová epopej, široce koncipované – 10 dílů; prolýnání linií, návrat do
minulosti, vzpomínek francouzské společnosti, aby nalezl smysl a naplnění svého života – přítomnosti.
Zobrazuje minulý i současný život francouzské aristokracie – velmi podrobné.
Další autoři: Anatol France, Andrei Gide, Louise Aragon
Německo
Erich Maria Remarque
Na západní frontě klid (ironický název) - generační román, o osudech studentů (hl. postava Pavel Bäumer),
kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z
bojiště, vzpomínky hl. hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života
Cesta zpátky – román, volné pokračování - osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových
přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
Jiskra života, Čas žít, čas umírat - romány, vztahují se k 2. světové válce
Thomas Mann
Buddenbrochovi – rodinná sága
Další autoři: Egon Erwin Kisch, Franz Kafka, Werfel, Döblin, Heidrich Mann, Lion
Feuchtwanger
Rusko
Michail Šolochov
Tichý Don - 4 dílný román, o životě kozáků v 1. světové válce a po ní, generační román v průběhu revoluce –
občanské války, hrdina se nemůže rozhodnout, zda být pro nebo proti revoluci; pokrytci, souzněnci, odpůrci
– mělo dva konce (kvůli cenzuře)
Osud člověka – novela, tématika války a poválečného světa, psáno vzkazovou formou, vyprávění osudných
příběhů; válku enlíčí jako hrdinný boj, ale líčí osud jen jednoho ponižovaného člověka, který se vždy dokáže
postavit na nohy; problém bezdomovců, sirotků
Alexej Tolstoj
Křížová cesta – román, triologie, konflikt ruské inteligence a revoluce, snaží se vyrovnat se situací po a před
revolucí. Zobrazuje dva typy: jedni se k revoluci přiklánějí, druzí jsou jejími protivníky
Další autoři: Maxim Gorkij, Isac Babel, Jergenij Zamjatin, Ivan Bunin, Michail Bulgakov,
Vladimír Nabokov
USA
Ernest Hemingway
Sbohem armádo – román, vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů - upínají se proto
k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hl. hrdina opouští
frontu (do neutrálního Švýcarska). Hl. hrdina – mladý důstojník, prožívá tragickou lásku s ošetřovatelkou
– dezertér; válka je v očích hrdiny nesmyslnými jatkami
Komu zvoní hrana – román, 2. svět. válka reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní
postava americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl
života (láska k španělské dívce), ví o tom že musí zemřít – problém vyrovnání se se smrtí, doba románu je
pouze tří denní
William Faulkner
Vojákův žold – román, o návratu zraněného a znetvořeného válečného letce
Absolone, Absolone - román
Další autoři: John Steinbeck, Theodor Dreiser, John Dos Passos, Francis Scott Fidgerald
2. světová válka:
Německo
Literární skupina 47 – demokraticky orientovaní literáti, kteří otevřeně psali o problémech fašismu; jak se
vytvářeli společenské postoje, které vedli k rozpoutání války. Patřili do ní Günter Grass, Peter Weiss,
Remarque, Heinrich Böll.
Anna Sehgersová
Sedmý kříž – román, vydáno 1942, psáno za války; tesně předválečné německo; 7 uprchlíků z
koncentračního tábora, ideologie fašismu – jak působila uprostřed Němců. 6 ze 7 bylo chyceno a
ukřižováno, 7. stále prchá. Sedmý kříž zůstává prázdný jako symbol vítězství nad fašismem
Günter Grass
Plechový bubínek – výchovný román naruby, bizardnost a absurdnost hl. postavy a její filosofie. Hl. hrdina
Oskar – zároveň vypravěč – 30. letý chovanec v psychyatrickém ústavu – talentovaný, nadaný. Nechce být
velký, stále s sebou nosí plechový bubínek
Rusko
ideologická socialistická a komunistická koncepce proti Německu (fašismu). Psáno vojáky, monumentální obrazy
války, líčící heroismus vojáků. Podrobná a faktografická znalost událostí.
Konstantin Simonov
Živý a mrtvý, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto – triologie, 1. část líčí boj o Moskvu, 2 část události
kolem Stalingradu, 3. část boje v Bělorusku. Líčí dramatické události kombinované popisem životů
civilních lidí.
Viktor Někrasov
V stalingradských zákopech – román, stejná kombinace epického vyprávění jako u Simonova. Na válku se
dívá z pohledu obyčejných lidí; oslava hrdinství obyčejných lidí, kteří se hrdiny necítí být
Michail Šolochov
Osud člověka – novela, Nobelova cena, líčí následky války dvou osiřelých lidí, bývalého vojáka bez rodiny a
malého kluka – sirotka
Další autoři: Boris Polevoj, Fadějev, Vasilij Grossman, Vladimír Bogomolov, Rasputin,
Vladimír Vojinovič (Zivot a neobyčejná dobrodružství vojína Čonkina)
USA
Norman Mailer
Nazí a mrtví – román, vydáno 1948, velký úspěch; ukazuje prvky přístupu, chybí v ní rozměrné koncepce,
nesoustřeďuje se na úzkou, omezenou skupinu lidí. Román není pojat chronologicky, mísí různé časy +
starší časové vrstvy + mladší – doba po válce. Montáž textu – vyprávění, proud myšlenek, reportážní
charakter – výňatky z dobového tisku. Děj: na malém ostrůvku, záložní rota; nemá hl. hrdinu, část lidí
zmasakrována. Zjistili, že vše co dělali bylo zbytečné, protože Japonci se již před několika dny vzdali.
Generál – zelený mozek, vojáci jen jako čísla; mladý důstojník – opozice.
William Styron
Sophiina volba - psychologický román, reálná rovina je po válce. Hl. hrdina – Stingo, mladík, který se snaží
napsat svůj první román. Další postavy: milenecká dvojice Sophie a Nathan, ona prošla koncentračním
táborem – měla si vybrat syna nebo dceru (zvolila syna, on pak ale pravděpodobně stejně zahynul). Oba
nakonec umírají
Joseph Heller
Hlava XXII – jeho 1. román, s humorem a ironií, děj je zasazen do 2. světové války, ale neví to přesně,
prostředí amerického letectva. Válka naruby, groteska, sem tam i morbidní. Děj není v souvislé linii.
Kapitoly pojmenovány podle postav. Hl. postava – snaží se uniknout z války, snaha o individuální
záchranu. Hlava XXII – neexistující paragraf, který nikdo neviděl – symbolické vyjádření absurdního
světa. Josarian nebojuje s Němci, ale s mašinérií války
Další autoři: Erik Lambert, Irwing Shaw, Myrer, Eastlake, James Clawel
Anglie
Patrick Ryan
Jak jsem vyhrál válku - humorná forma, zfilmováno - ve filmu hrál John Lennon
Český obraz válek:
Autoři popisují své zážitky+ krize lidské společnosti, realistický popis – popisováno z nadhledu. Válka = běs,
absurdita, válka likviduje lidské a materiální hodnoty. Vznik legií – česká společnost začíná prožívat válku jako
ničící symbol. Legionářská literatura. Forma: kronikářská, rozsáhlé romány, někteří autoři krajně pravicoví až
fašističtí. Povídkové cykly – pohled obyčejného člověka posuzujícího válku z pohledu denního života. Románové
epopeje – válka z lidí dělá zvířata, převrací všechny hodnoty. Psychologie hrdiny – proměna psychiky. Satirická
groteska.
Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – satirický román, 4 dílný, nedokončený, geniální satira na
rakouský militarismus, světový humoristický román o válce. Hl. postava Švejk: člověk válečné doby, hájící
své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se
brání svým chytráctvím); uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destriktivní živel
– vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; internacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku
tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka.
Švejkovi nadřízení jsou zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti
nebo chorobné ctižádostivosti)
Rudolf Medek
Anabáze - 5 dílný románový cyklus, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů čsl. legií na
straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku,
vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návrat domů
Josef Kopta - účastník 1. světové války
Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma - románová trilogie, postup malé vojenské jednotky od
Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka, zachycuje psychologii postav. Ukazoval
ruskou společnost před a po revoluci
František Langer - vojenský lékař čsl. legií v Rusku
Železný vlk – próza, listy z kroniky legií
Jízdní hlídka – drama, o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány a bolševiky
Jaroslav Kratochvíl - důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. svět. války zahynul v Terezíně
Cesta revoluce - vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
Prameny - 2 dílný román složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor
sympatizuje s ruskou revolucí. Román řeka – moc dějových linií, potlačoval reportážský a kronikářský
postoj
Vladislav Vančura
Pole orná a válečná – román, absurdita války poukazovaná na hrdinovi, který se absolutně vymyká –
prosťáček, imbecil, vrah – má pocit, že se během války vyrovná všem ostatním. Dodává mu sebevědomí. Ve
válce umírá. Uctíván jako neznámý padlý hrdina.
Jaromír John
Večery na slamníku – povídkový soubor, monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do
války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově,
oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie
Tématika války též v díle K.Čapka (Bílá nemoc, Krakatit), F.Šrámka (Rány, růže), J.Durycha (Plížení
Německem), R.Weinera (Lítice), B.Benešové (trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha) aj.
26b. - Zvuková stránka jazyka – soustava hlásek, hlavní zásady
výslovnosti, přízvuk
Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Jsou to nejmenší součástky řeči, které sluchem dobře
rozlišujeme od druhých (např. ve slově pole jsou hlásky p, o, l, e). Hláskami spojenými v slovo se vyjadřuje význam, který
slovo má a označuje se tvar slova. V slově nemůžeme měnit ani jednotlivé hlásky, ani jejich pořádek (rak – rok, rek, ryk...)
Hlásky se při vyslovování seskupují do slabik. Mluvíme-li, nevyslovujeme jednotlivé hlásky slova odděleně, ale vyslovíme
najednou vždy celou slabiku, např. na-sta-la zi-ma.
Hlásky jsou dvojího typu: samohlásky a souhlásky
Hlásky vznikají tím, že vydechovaný proud vzduchu různým způsobem v hrdle upravujeme. Orgány, kterých k tomu
užíváme, nazýváme mluvidly a jejich činnost potřebnou k mluvení artikulací.
Samohlásky
a, e, i, o, u – základem jsou tóny. Kolik je ve slově samohlásek, tolik má slovo slabik (např. a-no, Pra-ha..). Samohláska
je základem slabiky, jsou slabikotvorné. Podle svého trvání jsou samohlásky krátké nebo dlouhé. Podle toho se často
mění význam slov (ráda – rada; váha – váhá). V písmu označujeme délku čárkou (á, é, í, ó, ú) u samohlásky u také
kroužkem (ů).
Kromě těchto jednoduchých samohlásek má spisovná čeština dvojhlásku ou (louka, mouka, nesou) a v slovech původem
nečeských a v citoslovcích dvojhlásku au (auto, mňau). V slovech původem českých (s výjimkou citoslovcí) netvoří seskupení
au dvojhlásku, ale hlásky a, u náležejí do dvou slabik (na-učit). Stejně tak i seskupení ou není vždy dvojhláskou.
Psaní samohlásek: 1) Dlouhé u píšeme s čárkou (ú) nebo s kroužkem (ů)
2) samohlásky i, í píšeme dvojím způsobem, buď jako tzv. měkké i, í nebo tvrdé y, ý.
Souhlásky
b, m, p, d, t, s... – základem jsou šumy (samohlásky můžeme zpívat, souhlásky samy o sobě ne).
Spisovná čeština má 25 souhlásek (b, c, č, d, ď...). Podle účasti hlasivek rozlišujeme souhlásky znělé a neznělé. Znělé
jsou všechny samohlásky a také tzv. souhlásky nepárové (m, n, ň, j, l, r). K nepárovým patří souhláska ř, která však
může být znělá i neznělá, podle souhláskového okolí a podle postavení ve slově (dřevo, řepa nebo třetí, kouř). Souhlásky
odlišující se jenom znělostí nazýváme párové (b – p, v – f, d – t, ď – ť, z – s, ž – š, g – k, h – ch).
Někteří lidé (hlavně děti) nedokážou správně vyslovit všechny hlásky (např. r, ř, s, k, l), projevují se u nich výslovnostní
vady. Tyto vady pomáhají ostraňovat logopedická střediska.
Hlavní zásady výslovnosti
Pravidla spisovné výslovnosti určují výslovnostní normy. Zjišťuje se v projevech těch mluvčích, kteří spisovného jazyka
užívají běžně a uvědoměle, jakou jsou např. rozhlasoví a televizní hlasatelé nebo reportéři, herci, učitelé, dobří řečníci, apod.
Táž hláska se v písmu označuje dvojím způsobem, např. samohláska [i] jako i (bit), nebo y (byt), samohláska [ú] jako ú
(úkol) nebo ů (stůl). Souhlásky [ď], [ť], [ň] se označují buď písmeny ď, ť, ň (ďábelský) nebo před ě nebo í písmeny d, t,
n (děti)
Skupiny hlásek [bje], [vje] se píší buď bje, vje (objem, vjezd), nebo bě, vě (oběd). Skupina hlásek [mňe] se v písmu označuje
buď mně (zapomněl) nebo mě (uměl)
Skupina párových hlásek v slově nebo na rozhraní předložky a slova se vyslovuje buď celá znělá (sbírat [zbírat]), nebo celá
neznělá (zkouška [skouška]). Rozhodující je poslední souhláska ve skupině
Dvě sousední stejné souhlásky se vyslovují splývavě (měkký [měký], činnost [činost]). To se týká i skupin, kde došlo ke
spodobě znělosti (vítězství [vítěství]). Jen tam, kde by mohlo dojít k nedorozumění, vyslovují se zdvojeně (nejjasnější).
Zdvojeně se tyto hlásky vyslovují i na hranici dvou slov (pod dubem, měl lyže)
Nevyslovujeme počáteční j ve tvarech slovesa být: jsem [sem], jsi [si], jsme [sme], není-li na nich důraz.
Nedostatky:
Nedodržuje se délka samohlásek. Buď se prodlužuje (pívo, kam deté, tak có) nebo se zkracuje (řikat, domu); zkracují se
hlavně samohlásky [ů], [í]
Mění se souhlásky [škořápka, šlupka, šmytec, lepčí]
Vysouvají se souhlásky [řeben, kanička, přídu]
Pro spisovnou českou výslovnost slov přejatých není rozhodující jejich výslovnost v původním jazyce, ale to, jak se v našich
spisovných projevech ustálila. Nevyslovujeme tedy [hoki], [voliból], [goul], jak se tato slova vyslovují v angličtině, ale
vyslovujeme (a v důsledku toho i píšeme) hokej, volejbal, gól.
Větný přízvuk
Větný přízvuk (důraz) je zesílený přízvuk na některém slově ve větě. Podle toho, na kterém slově je větný přízvuk umístěn,
můžeme usuzovat na další významné souvislosti. Např:
Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (jen půjčím, nedám)
Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (Zdeňkovi, ne Mílovi)
Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (nový, ne starý)
Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (magnetofon, ne nic jiného)