docČasopis Krajem sv. Antonínka 39
download 
Stížnost Transkript
Časopis Krajem sv. Antonínka 39
㶏ERVENEC - SRPEN 2014 Horňácké kosení: nejvoňavější dřina na světě Proč Musica Folklorica hraje s metalisty Slovácké in-line bruslení zažívá boom Na Radošově stojí nová rozhledna 39 V 㶜ervnu se v kostele svatého Václava v Ostrožské Nové Vsi konalo první svaté p㶣ijímání. Svátost p㶣ijalo 12 dětí - 6 děv㶜at a 6 chlapců foto: Miroslav Kusák Na Vápenkách se sešli zástupci družebních obcí - Nové Lhoty a Ko㶜ovců (Tren㶜ínský kraj). Obce spolupracují od roku 2008 foto: František Gajovský Krajohled Cimbálová muzika Ženi㶜ky a ženský sbor Klebetnice uvedly na trh CD „Už sa ně to stalo zas... ...ve㶜írek na uvítání nového alba proběhl se vší pompou v hlucké tvrzi 2x foto: Lukáš Baro㶡 㶜ervna prose na za㶜átku ve Veselí n. M. omě jiného kr si Zámecký park íci vn tě ý les. Jeho návš ov dk há Pavková po v tra il měn foto: Pe t let na koštěti mohli vy zkouše Oslava v podání fotbalistů TJ Spartak Hluk, kte㶣í zvítězili v I. A t㶣ídě 2x foto: Lukáš Baro㶡 OBSAH / ÚVODNÍK Zamíril na holuba, zastrelil vrabca... 4 O pohádkách UDÁLOST Obří číše na Radošově zve k výhledům 5 PŘELET Výběr z událostí v regionu 6 Nechtělo se mně tehdy od blatnických búd. 㶕e㶜eno s Wolkerem, toužil jsem stát se „menším a ještě menším , vlézt si do jedné z těch prázd- ROZHOVOR ných lahví, které jsme spolu s chlapíky z Cechu mladých vina㶣ů (píšeme Petr Pavlinec: Hra na lidovost mě neoslovuje o nich na straně 17) okoštovali, a štíhlým skleněným hrdlem se jako 12 dalekohledem dívat na oblohu kvetoucí letními hvězdami. Ale kdeže p㶣i mých osmdesáti kilech. ŽIVOTNÍ STYL Ve Velké se bude vařit pivo Léto s kovbojem 14 15 celém světě stal. Za p㶣ekvapivý gulliverovský zážitek mohla parti㶜ka obrů, která se v celé své neskute㶜né velikosti rozložila na Radošově. Radovali se ve svitu ohnivého měsíce, ti kluci hromotlu㶜tí, a vinná 㶜íše ZÁPISNÍK V Kuželově mají nový soubor A p㶣ece jsem se tu noc, cestou z Blatnice do Veselí, „nejmenším na 16 kolovala od úst k ústům. Ráno jsem se šel na místo ob㶣ího dýchánku podívat znovu. Milánci se SONDA zjevně nešte㶣ili. Vypadali unaveněji než seká㶜 z titulní stránky tohoto Mladí vinaři touží po dokonalosti 17 REPORTÁŽ Rybářské svody u Rošťovice 18 hodování jistojistě nep㶣ehlédnete. I ten svůj pohár na víno tam zapo- Že Vás lakuju a krmím pohádkami? Nebyli mně ani t㶣i roky, když mě 20 babi㶜ka Ji㶣ina osobně seznámila s vodníkem Karlíkem zpod veselského splavu. Od té doby vím, že takzvané pohádky jsou sou㶜ástí našich ČTENÍ O SLOVÁCKU Knižní tipy podle KSA koleno. Pokud nevě㶣íte, běžte se na Radošov podívat, stopy po ob㶣ím mněli (o radošovské rozhledně 㶜těte na straně 5). SPECIÁL LETNÍ TÁBORY na Slovácku aneb Kdo kam jezdí vydání - jeden hlasitě uchrapoval v remízku u hluboké radošovské studny, druhý si ustlal v poli a t㶣etímu 㶜ouhalo z vinohradu jen od㶣ené 24 životů. Dle mého daleko skute㶜nější sou㶜ástí, než p㶣átelé na sociálních sítích. A ti p㶣ece existují, nebo ne? SPORT Fotbalisté Boršic dostali pět litrů slivovice Největší odměna Trenérky roku Petry Korvasové 26 pohádkové léto Vám p㶣eju. 28 Miloš Kozumplík šéfredaktor FOTOREPORTÁŽ Když kosy sviští Milé 㶜tená㶣ky, vážení 㶜tená㶣i, 30 MÍSTEČKA Kovárna Jana Veverky 32 SU Kovář Anton Vadovič 33 Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko 36 SLOVÁCKO V RÁMU Lenka Jurečková, František Pavlica 39 Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem kultury 㶏R pod. 㶜. MK 㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, PS㶏 687 24 • Redakce: Miloš Kozumplík, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský, Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: [email protected], www.ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště • Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám. 35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. • 㶏asopis vyjde 4. 9. 2014. Titulní fotografie: František Gajovský www. ostrozsko.cz 3 DOPISY A REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů Zamíril na holuba, zastrelil vrabca... zpívá se ve staré velické písni. A PhDr. Mi㶜ka ve svém 㶜lánku z minulého 㶜ísla (kriticky zde reaguje na rozhovor se mnou z 㶜. 36), obrazně 㶣e㶜eno mí㶣il na holuba a místo něho sest㶣elil vrabců hned několik. Většina těchto „p㶣est㶣elů pochází nepochybně z nepozorného 㶜tení rozhovoru, z nepochopení textu a také ze zkreslení toho, co bylo skute㶜ně 㶣e㶜eno. Jeho polemika je vskutku podivná. V úvodu se zdá, že se chystá mé názory podrobit zdrcující kritice a ozna㶜uje je za „úsměvné , některé dokonce za „smyšlené . O pár vět dál se ale dozvíme, že s mnohými z nich (mnohdy poměrně radikálními), „jistým způsobem souhlasí . Tak t㶣eba s tím, že Hroznová Lhota a Kněžbub by měly pat㶣it do Hor㶡ácka. A tady už máme první zádrhel. Ne, že bych nesouhlasil, tyto obce mají z historického pohledu rozhodně mnohem více spole㶜ného s Velkou a Hrubovrbeckem (zejména v hudebním folkloru, ale i ve starších krojových variantách), než t㶣eba se Strážnicí 㶜i Veselím. Problém je, že v rozhovoru jsem doslova uvedl: „Aby bylo jasno, já netla㶜ím Hroznovou Lhotu na Hor㶡ácko ‒ to je stejně spíše imaginární koncept, než reálně historicky vyty㶜itelná oblast. Snažím se dokázat, že striktní hranice mezi folklorními regiony neexistují a je ošidné tomuto dojmu podléhat. Takže ani slovo o nějakém „pat㶣ení do Hor㶡ácka . A mimochodem - to, že tento region je (stejně jako „Dol㶡ácko ) skute㶜ně pouze „koncept dosvěd㶜uje i kniha Hor㶡ácko ( vydáno 1966), kde se hned v úvodu do㶜teme, že „lid hor㶡áckých obcí se d㶣íve sám Hor㶡áky nenazýval, a ani sousední Dol㶡áci nepoužívali tohoto ozna㶜ení , a o něco 4 www. ostrozsko.cz dále se dozvídáme, že tento název prosadili po㶜átkem 20. století zejména intelektuálové z Velké. PhDr. Mi㶜kovi p㶣ipadá také úsměvný údajný „...Valí㶜kův názor, že Hroznová Lhota byla centrem Hor㶡ácka, což dokumentuje dvěma novinovými 㶜lánky... . Inu, pane Mi㶜ko, to není názor Valí㶜kův (mě je to skute㶜ně srde㶜ně jedno, beru to spíše jako kuriozitu), ale historická skute㶜nost, kterou napsali doboví noviná㶣i. Pokud Vám chybí názvy novin ( dochované 㶜lánky jsou celkem 3), zde jsou : Ve㶜erní moravská orlice, 㶜.182 z 12. srpna 1939, Slovo mor. Slovácka, 㶜.186 z 11.srpna 1939 a Lidové noviny, 㶜.176 z 6. srpna 1939. A jako bonus p㶣ikládám oficiální pozvánku na tyto slavnosti. Jak vidíte, měli zde ú㶜inkovat i Veli㶜ané a Hrubovrb㶜ané. Jistě se také spolupodíleli na organizaci takto rozsáhlé akce, (měla trvat dva (!!!) víkendy, byly p㶣ipraveny autokary až z Brna a Vídně, ú㶜ast p㶣islíbil také olomoucký arcibiskup a po㶜ítalo se s každoro㶜ním opakováním) a patrně nic nenamítali proti ozna㶜ení Lhoty jako „centra Hor㶡ácka , takže těžko obstojí Váš argument, že se jednalo o úlet nějakého neinformovaného noviná㶣e. Znovu ale opakuji, i já sám tuto informaci považuji spíše za zajímavost, dokazující, že hranice folklorních regionů jsou vytvo㶣eny uměle, 㶜asto jsou nejednozna㶜né a „tvárné a závislé na úhlu pohledu. Podivné, až zarážející, je spíše to, že se o této události dnes vůbec neví. Že by se nechtělo p㶣ipomínat, že mohla sloužit jako inspirace pro pozdější Strážnické 㶜i Hor㶡ácké slavnosti...? Nejvíce ale PhDr. Mi㶜ku rozho㶣㶜ilo mé tvrzení, že ve většině hor㶡áckých obcí není již na po㶜átku 20. století hudecká muzika doložena vůbec, nebo zanikla koncem 19. století, na rozdíl od Hroznové Lhoty, kde hrávala až do druhé světové války. Kon㶜í slovy, že se mu nechce vě㶣it, že bych nevěděl o muzikách z Velké (Trn, Klusák, Miške㶣íci), vrbeckých (Lipáré, 㶓orci, Kubík), o Hozá㶜cích z Javorníka a o Valáškovi z Lipova. Zmi㶡uje také gajdoše Sobka z Nové Lhoty a „Mimochodky z Vápenek. Na svém tvrzení ale rozhodně trvám! I již zmi㶡ovaná kniha Hor㶡ácko (vydaná v roce 1966, tj. v době, kdy ještě žili p㶣ímí pamětníci), uvádí pouze muziky z Velké nad Veli㶜kou a Hrubé Vrbky, letmo je zmíněn lipovský Valášek a dále jednotlivé muzikanty - slepého hudce Mimochodka z Vápenek a gajdoše Sobka z Nové Lhoty. Tato kniha je považovaná za dodnes nep㶣ekonanou studii „Hor㶡ácka a pokud se v ní o jiných muzikách nedo㶜teme, je k tomu patrně pádný důvod. Nedozvídáme se o nich ani z jiných publikovaných historických pramenů, p㶣itom oblast kolem Velké, Hrubé Vrbky a Nové Lhoty byla hojně navštěvována jak etnografy, tak různými publicisty a hleda㶜i lidové romantiky. Vzhledem k tomu, že sklon k hudbě a zpěvu je lidskému rodu daný, je pravděpodobné, že i v jiných dědinách nějací „hudebníci byli. Je ale otázkou, zda se nejednalo pouze o jedince 㶜i 2-3 㶜lenné „minisestavy s nástrojovým obsazením typu „co bylo po ruce . Velmi pádným důvodem neuvádění těchto muzikantů v knize Hor㶡ácko může být také ten prostý fakt, že se kvalitou hry nemohli ani zdaleka rovnat hudebníkům z Velké 㶜i Vrbky a proto spíš nežli za „hudce byli považováni za pod㶣adné „t㶘ta㶜e (p㶣iznám se, že i v p㶣ípadě Mimochodka mám ur㶜ité pochyby o tom, zda pat㶣il do stejné „ligy jako nap㶣. Trn 㶜i 㶓orci). A㶇 je tomu jakkoliv, v mnoha hor㶡áckých vesnicích si sami obyvatelé hudecké muziky nepamatují a vzpomínají pouze na dechovky. PhDr. Mi㶜ka ve svém vý㶜tu jmenuje muziku Hozákovu z Javorníka. To ale byla (jak potvrzují i rodilí Javorni㶜ané) spíše dechovka, poračování na str. 34 UDÁLOST Obří číše na Radošově zve k výhledům Naučným stezkám v regionu vévodí nová rozhledna. Vyhlídková věž z dřeva a oceli umožňuje výhled až patnácti lidem najednou. Několikero šmiknutí nůžek a slavnostní startovní páska je na kusy. Na nové nau㶜né stezky propojující zajímavé cíle regionu se natěšeně vydávají zvědaví turisté - hrstka pěších, desítky cyklistů. Většina z těch, kdo po slavnostní ceremonii u veselského zámku na právě otev㶣ené trasy vyrážejí, jsou místní lidé, kte㶣í okolní krajinu dob㶣e znají. P㶣esto se v mnoha tvá㶣ích zra㶜í objevitelský zápal. 2x foto: Petr Pavlica Nové stezky, to není jen povrchová úprava polních cest na vytý㶜ené trase. Stojí p㶣i nich devatenáct informa㶜ních tabulí, t㶣i odpo㶜inkové altány a p㶣edevším - jedine㶜ná rozhledna p㶣ipomínající velkou 㶜íši na víno. Stavba je zhotovena ze d㶣eva, schodiště stoupající do patnáctimetrové výše z oceli. Na rozhraní vinorodých katastrů Veselí nad Moravou, Blatnice, Hroznové Lhoty a Tasova má rozhledna ve tvaru poháru symbolický smysl. A ve zmíněných obcích doufají, že bude mít i ekonomický. Cykloturistika je v kurzu a rozhledna umož㶡ující panoramatické výhledy po nemalé 㶜ásti Slovácka má p㶣edpoklady stát se jedním z nejvýznamnějších turistických lákadel regionu. ko NOVÉ STEZKY: ■ K Radošovu s rozhlednou Poznávací okruh za㶜íná u veselského zámku. Parkem zamí㶣í do Zarazic k místu zvanému „Kostelíky , mine zvonici, kapli i známý v Zarazicách krajní dům . Od něj stezka smě㶣uje ke kozojídskému rybníku. Vystoupá k vrcholu Radošova (242 m.n.m.) a od nové rozhledny pokra㶜uje k nádraží v Blatnici. Zamí㶣í ke Svodnici a do Milokoště, kde se sto㶜í zpět do Veselí. Trasa dlouhá témě㶣 20 kilometrů je ur㶜ená p㶣edevším pro cyklisty. 2xfoto: Vojtěch Peša ■ Po zapomenutých stezkách Cesta s tímto názvem za㶜íná u zámku ve Veselí nad Moravou, vede kolem Ba㶇ova kanálu a pokra㶜uje p㶣es veselské louky k Moravskému Písku. Odtud se pak podél odleh㶜ovacího kanálu a 㶣eky Moravy vrací zpět do Veselí. Trasa je ur㶜ená pěším turistům, je dlouhá zhruba 10 kilometrů. www. ostrozsko.cz 5 P㶕ELET Reportér časopisu KSA vystavuje své Postřehy Postřehy z Horňácka - tak se jmenuje výstava fotografií FRANTIŠKA GAJOVSKÉHO, reportéra a fotografa slováckého časopisu Krajem svatého Antonínka. Jeho osobité pohledy na svět charakterizují procítěnost a láska k horňáckému regionu. „Fotografuji nejen pro své potěšení, ale pro zaznamenání okamžiku, který je již po stisknutí spouště neopakovatelnou historii a až 㶜as ukáže jeho hodnotu, nazna㶜uje 㶜ásti lidového oděvu a p㶣edevším, jak ostatně z názvu výstavy vyplývá, momentky a nevšední post㶣ehy z dění okolo něj. František Gajovský se každoro㶜ně ú㶜astní výstavní fotografické soutěže Futrál, kterou ve Velké nad Veli㶜kou po㶣ádají Futra, spolek pro Hor㶡ácko. Fašanek p㶣ed 㶜ty㶣iceti lety objektivem Františka Gajovského filozofii své tvorby František Gajovský. Jeden z kmenových autorů 㶜asopisu KSA a zapálený fotograf se věnuje p㶣edevším reportážní fotografii. Zaznamenává události z oblasti lidové kultury nejen na Hor㶡ácku, ale na celém Slovácku. Nijak výjime㶜né nejsou ani jeho fotografické výpady za hranice regionu. Objektiv Františka Gajovského se soust㶣edí p㶣edevším na folklórní a lidové motivy. Za obdiv stojí detailní záběry na V roce 2012 František Gajovský v této soutěži získal nejvyšší ocenění od diváků i od poroty. Jeho fotoreportáže z dění v regionu jsou dostupné i na webových stránkách obcí Hor㶡ácka, 㶣adu snímků ze svého bohatého archivu poskytl ke knižním publikacím. Redakci Krajem svatého Antonínka je ctí, že František Gajovský svou osobností a prací obohacuje její autorské 㶣ady. red František Gajovský * narodil se v roce 1945 v podhů㶣í Beskyd * od 70. let žije na Hor㶡ácku v Louce * fotografii se věnuje už od školních let, tedy více než 55 let Vernisáž výstavy „POST㶕EHY Z HOR㶓ÁCKA se uskute㶜ní v budově Obecního ú㶣adu Velká nad Veli㶜kou ve 㶜tvrtek 17. 7. 2014 v 17 hod. Krasavci zahájili lázeňské léto 2x foto: Miroslav Kusák Už sedmý ro㶜ník Láze㶡ského zpívání zahájil kulturní léto v Ostrožské Nové Vsi. Akce pod taktovkou domácího mužského sboru Krasavci se zú㶜astnilo na 120 krojovaných zpěváků ze Slovácka i ze zahrani㶜í. P㶣ijely mužské pěvecké sbory z Moravské Nové Vsi, Ratíškovic, Hru- Ženský pěvecký sbor Denica 6 www. ostrozsko.cz bé Vrbky, Bánova, Vápenic, slovenský Lidovec z Topol㶜an a ženský sbor Denica. Zatan㶜ili děti z mate㶣ské školky, program doplnilo i vystoupení dětských verbí㶣ů. Nechyběla ochutnávka vín místních vina㶣ů. Krásné posezení pod širým nebem zp㶣íjemnila novoveská cimbálová muzika Banda. V rámci dne otev㶣ených dve㶣í si zájemci mohli prohlédnout láze㶡ské prostory. jal P㶕ELET Na Smíchově se sešlo několik desítek lidí. P㶣išli i ti, kte㶣í tu dosud nebyli Svatojánská noc na Smíchově Na za㶜átku této nové akce byl nápad, vytáhnout (nejenom) děti do p㶣írody ke spole㶜nému opékání špeká㶜ků, posezení u ohně a zpívání písni㶜ek. Jako nejvhodnější se jevil termín kolem letního slunovratu, kdy jsou nejkratší a nejteplejší noci. Tak se zrodila první Svatojánská noc na Smíchově. „Spousta lidí kritizovala skute㶜nost, že děláme táboráky ve všední den, že se ráno vstává do práce a podobně. Ono je ale těžké posunout Svatojánskou noc na víkend, když ta pravá noc je p㶣esně 23. 㶜ervna v p㶣edve㶜er sv. Jana. V letošním roce to vyšlo na pondělí. Je to stejné, jako byste chtěli posunout t㶣eba Štědrý den na víkend, to také není možné, uvedl Antonín Hanák, jeden z organizátorů akce. Jak ale skute㶜nost ukázala, Smíchov p㶣ilákal kolem osmdesáti lidí, zejména dětí, které si táborák opravdu užily. Hlavní po㶣adatelé, obec Blatnice pod Svatým Antonínkem a místní sbor dobrovolných hasi㶜ů, kte㶣í stáli i u obnovy smíchovského areálu, potěšila skute㶜nost, že p㶣išla spousta nových tvá㶣í, které na Smíchově ještě nikdy nebyli. Sraz byl v sedm hodin ve㶜er, v půl osmé děti (za dozoru hasi㶜ů) zapálili p㶣ipravenou lou㶜í rovnou dva svatojánské ohně, které později osvětlovaly celé „nádvo㶣í Smíchova. Byl vzpomenut taktéž význam letního slunovratu. Ve dnech kolem jednadvacátého a dvaadvacátého 㶜ervna dosahuje Slunce p㶣i svém relativním pohybu vů㶜i Zemi své nejsevernější polohy ‒ severní konec zemské osy je nejvíce p㶣ikloněn ke Slunci. Nadchází letní slunovrat; za㶜íná léto. Slune㶜ní paprsky v tento den dopadají v poledne kolmo na obratník Raka. Letní slunovrat však vždy byl op㶣eden mnoha tajemstvími a této astrologické konjunkci lidé p㶣ikládali velký význam po mnoho staletí. Byliny sbírané v den letního slunovratu mají nejvyšší ú㶜innost, nebo㶇 lé㶜ivá síla Slunce vrcholí, p㶣íroda je v největší kondici. Smíchovský p㶣írodní areál je k dispozici všem, každý tam může kdykoliv p㶣ijít tábo㶣it, stanovat a pobavit se. Další spole㶜nou akci na tomto místě plánujeme na úterý 12. srpna, kdy budeme spole㶜ně sledovat padání hvězd ‒ Perseidy, lidově zvané ,,slzy svatého Vav㶣ince . abla www. ostrozsko.cz 7 P㶕ELET Malá Blatnička má velké plány Už mnoho let se počet obyvatel Blatničky pohybuje kolem čísla 450. Odchylky jsou minimální. Snad proto až letos poprvé tady oficiálně vítali nově narozené „občánky“. Byli to tři chlapci. „Sleduju, kdo se p㶣ipravuje na rodi㶜ovství. Zatím vím o jednom manželském páru, takže žádná sláva, ale po㶣ád je to lepší, než v minulosti, protože v roce 2004 se děti nerodily vůbec a musela se tu zrušit mate㶣ská škola, popisuje situaci v obci starostka Jarmila Hrušková. P㶣ed pár lety za㶜alo svítat na lepší 㶜asy. Za㶜aly rodit silné ro㶜níky z Husákových let a po㶜ty novoroze㶡at pomalu narůstaly. „Uvažujeme proto, že v prostorech, kde jsme te㶞 vítali nové ob㶜ánky, za㶜neme s hlídáním dětí. Abychom mladým maminkám trochu pomohli, plánuje Jarmila Hrušková. Podle ní by se matky zárove㶡 mohly u㶜it došívat kroje anebo dělat návrhy na dětské oble㶜ení. Obec v tuto chvíli 㶜eká na vhodné dota㶜ní tituly, které by k realizaci nápadu mohly dopomoct už v p㶣íštím roce. „Mladé rodiny pot㶣ebují pomoct a tohle by bylo p㶣ízna㶜né - dob㶣e by bylo postaráno o děti a maminkám by ženy, co tady šijí kroje, p㶣edávaly tradice, 㶣íká starostka Hrušková s tím, že taková p㶣edstava je pro obec z㶣ejmě vhodnější než z㶣ízení mate㶣ské školy, které by obnášelo zásadnější investice. Navíc statistiky uvádějí, že za t㶣i až 㶜ty㶣i roky bude k㶣ivka porod- nosti opět klesat. „Možná by bylo vhodné realizovat náš návrh, pro který nejsou tak p㶣ísné hygienické kritéria a požadavky. Kdyby to byla p㶣ímo mate㶣ská škola, musela by ji z㶣ídit Blatnice, protože my spadáme pod Blatnici - blatnické zastupitelstvo by muselo z㶣ídit detašované pracoviště, o to je to složitější. Pak bychom dostávali p㶣íspěvky na děti z krajského ú㶣adu, ale bylo by to opravdu jenom na pár let, vysvětluje Jarmila Hrušková. Centrum s hlídáním dětí by podle ní bylo otev㶣ené široké ve㶣ejnosti. Pro volno㶜asové aktivity mladých, různé kroužky a podobně. „Je tady hodně šikovných maminek a lidí, kte㶣í znají mnohé věci, u nichž by bylo škoda, kdyby upadly v zapomenutí. Vždycky se ukáže, že každá maminka je na něco šikovná a že může své zkušeností p㶣edávat druhým, plánuje starostka. Její vizi podporuje i 㶣ada mladých maminek, a tak se zdá, že nezůstane jen u plánů. fg Požární útok ve Lhotě Poslední květnový den se na fotbalovém h㶣išti v Ostrožské Nové Vsi konala Pohárová soutěž mladých hasi㶜ů ve věku od 6 do 15 let za㶣azená do Velké ceny Okresního sdružení hasi㶜ů Uherské Hradiště. Záštitu nad soutěží drží od jejího po㶜átku starosta obce Ostrožská Nová Ves Stanislav Ture㶜ek. budou p㶣ipraveni s nimi na soutěžích změ㶣it síly a dovednosti. Děkujeme Zlínskému kraji a Obci Ostrožská Nová Ves za finan㶜ní podporu na uskute㶜nění soutěže, Fotbalovému klubu Ostrožská Nová Ves za zapůj㶜ení sportovního areálu, 㶜lenům Sboru dobrovolných hasi㶜ů Ostrožská Nová Ves, kte㶣í s organizací soutěže Za krásného po㶜así p㶣ijelo na 4. ro㶜ník soutěže změ㶣it své síly 23 družstev mladých hasi㶜ů z našeho okresu v disciplínách Štafeta dvojic a Požární útok. Krásným zpest㶣ením soutěže bylo vystoupení hasi㶜ské p㶣ípravky, tedy dětí od 3 do 6 let, ze Sboru dobrovolných hasi㶜ů Ostrožská Lhota. Svým starším kolegům p㶣edvedly, že také Požární útok zvládají a za pár let 8 www. ostrozsko.cz foto: Miroslav Kusák V kategorii mladších žáků, tedy dětí od 6 do 11 let, se na prvních t㶣ech místech umístila družstva v tomto po㶣adí: 1. Šumice, 2. Ostrožská Nová Ves, 3. Jalubí. V druhé kategorii starších žáků pohárová místa vybojovala družstva následovně: 1. Bílovice, 2. Staré Město, 3. Míkovice. p㶣išli pomoci, a všem divákům, kte㶣í podpo㶣ili naše domácí družstva mladých hasi㶜ů a vytvo㶣ili krásnou atmosféru soutěže. Petr Kostrůnek, vedoucí kolektivu mladých hasi㶜ů SDH Ostrožská Nová Ves P㶕ELET Futra se zaměřily na fašanek Úst㶣edním tématem 5. ro㶜níku fotosoutěže, kterou organizuje ob㶜anské sdružení pro Hor㶡ácko Futra, byl fašanek. „P㶣ihlásilo se t㶣ináct fotografů. Museli jsme opravdu pe㶜livě vybírat. Minulý rok jsme vystavovali t㶣icet fotek, letos už padesát, 㶣íká o letošním ro㶜níku Martina Venclová ze spolku Futra. Sdružení má na svém kontě akce jako Hor㶡ácké múzy, výtvarné výstavy u p㶣íležitosti Hor㶡áckých slavností, koncertně-výstavní akce, dětský den 㶜i Letní tvo㶣ivé dílny. Soutěží zamě㶣enou na fotografy lidé z Futer seznam svých aktivit ještě rozší㶣ili. „Myslíme si, že dneska má digitální fo㶇ák každý. Všichni nafotí spoustu fotek, které schovávají v po㶜íta㶜ích a po 㶜ase se na ně stejně nedívají. Chtěli jsme, aby lidé s těmi fotografiemi vyšli ven a neschovávali je. Je tady moc pěkný kraj, po㶣ád je co objevovat, krásná místa, krásná zákoutí, vysvětluje smysl výstavy Martina Venclová. Aby p㶣edevším amatérské fotografy ještě více motivovali, organizáto㶣i z Futer pojednali výstavu jako soutěžní. Cenu diváků letos získala fotografie Simony Bo㶜kové Fašankár na houpacím koni, sdružení Futra vybralo snímek Jarmily Sládkové Velický muzikant. Mezi vystavenými fotografiemi byli také archivní záběry Jana Šilpocha, dosud nepublikovanými snímky z velického fašanku p㶣ed 㶜ty㶣iceti roky p㶣ispěl kmenový autor 㶜asopisu KSA František Gajovský. Futra, ob㶜anské sdružení pro Hor㶡ácko, vznikla v roce 2010. V sou㶜asné době 㶜ítá více než deset 㶜lenů. fg Po㶣ádající sdružení Futra vyzdvihlo snímek Jarmily Sládkové Velický muzikant. Placená inzerce Poradím Vám s každou střechou, fasádou a izolací „Je to jednoduché, přijedu k Vám, zaměřím objekt, navrhnu optimální řešení, spočítám cenu a když se Vám to bude líbit, rád vše dodám.“ Nejkvalitnější česká pálená krytina se zárukou 33 let! Cena od 249 Kč/m2 (vč.DPH) Potřebujete přikrýt dřevo, zakrýt kurník nebo kůlnu? Nejjednodušší řešení je trapézový plech. cena běžná: 239 Kč/m2 Věrnostní program COLEMÁNIE Registrujte se a získejte 3 výhody za Váš nákup: 1) Nákup za velkoobchodní ceny 2) Zboží zdarma za nasbírané body (COLy) 3) 150 výherců získá: první 3 zboží zdarma až za 20.000 Kč, dále skútry, tablety, chytré telefony a další ceny. www.colemanie.cz Zelená úsporám na klíč. Od vyřízení dotace pro držitele věrnostních karet: 149 Kč/m2 až po realizaci. (vč. DPH) Váš poradce: Bc. Simon Hradil, mobil: 725 675 660 OBCHODNÍ CENTRUM UHERSKÉ HRADIŠTĚ, Průmyslová 1394, 686 01 Uherské Hradiště, tel: 572 552 004 ředitel obchodního centra Petr Lebánek, mobil: 737 266 167 www.coleman.cz prodáváme i na internetu - http://e.coleman.cz Výrobky těchto partnerů u nás nakoupíte výhodněji. Návštěvníkům letošní fotosoutěže se nevíce líbila fotografie Simony Bo㶜kové Fašankár na houpacím koni www. ostrozsko.cz 9 P㶕ELET Na Antonínku se konala hlavní pouť Antonínkový víkend p㶣ilákal na Blatnickou horu tisíce návštěvníků, kte㶣í putovali na poutní místo Svatý Antonínek. Konala se hlavní pou㶇, kterou sloužil Mons. Josef Nuzík, generální viká㶣 olomoucké arcidiecéze. Na pouti snad se stovkou stánků nabízejících vše možné se poutníci mohli ob㶜erstvit 㶜i si koupit něco na památku. Zkrátka samoz㶣ejmě nep㶣išly ani děti - koloto㶜e, jízda na ponících a jiné atrakce je lákaly. Někte㶣í návštěvníci po㶜kali i na odpolední kulturní program „Chceme ti zazpívat aneb Rodina si zpívá. Po㶜así p㶣álo této pouti. Byl krásný výhled na krajinu, na rozlehlé vinohrady 㶜i v dáli na Bílé Karpaty. Místo má svou duchovní atmosféru, zvláš㶇 p㶣i poutích. Jen škoda, že ú㶜ast krojovaných bylo možné spo㶜ítat na prstech rukou. Snad nebudeme obdivovat nádherné slovácké kroje jen na Úprkových obrazech. fg Z kolébky do kočárku Kdo zavítal o prvním 㶜ervnovém víkendu do Blatni㶜ky, ocitl se rázem v dětství. Ve výstavních prostorách spole㶜nosti Tradice Slovácka, o.p.s. byly k zhlednutí kolébky, starodávné ko㶜árky, tradi㶜ní lidový textil do kolébky i do ko㶜árku, krojované oble㶜ky pro děti od narození do t㶣í let věku, krojované panenky a také staré hra㶜ky a repliky starých hra㶜ek. Záměrem této výstavy je poukázat na krásu a umění lidových 㶣emesel od 㶣ezbá㶣ů, p㶣es malí㶣e a dekoratéry, švadlenky až po vyšíva㶜ky. „Kolébky jsou malované a vy㶣ezávané s tradi㶜ními motivy slováckého regionu. Kolébka byla d㶣íve nedílnou sou㶜ástí vybavení každé domácnosti, sloužila pro uspávání nejmenších dětí. Staré hra㶜ky a repliky starých hra㶜ek vyvolávají nostalgii nejen u té nejstarší generace, stejně jako několik ukázek starých slabiká㶣ů 㶜i pohádkových knížek pro nejmenší, uvedla výstavu její autorka Jarmila Sládková. Obdivovat lze krásu starodávných ko㶜árků, které již dnes nejsou běžně k vidění, jejich půvab, který se i po více než padesáti 10 www. ostrozsko.cz letech stále da㶣í udržet, a㶇 už neskonalou pé㶜í 㶜i citlivou renovací. Většina vystavených ko㶜árků pochází ze soukromé sbírky paní Zde㶡ky Mi㶜kové z Malé Vrbky, která je sbírá od roku 2012 a samá je renovuje. Ve sbírce jich má zhruba šedesát. Snahou autorky výstavy je také ukázat tradi㶜ní výšivky používané na textiliích do ko㶜árků, různé typy pe㶣inek a zavinova㶜ek, kroje㶜ků pro děti do t㶣í let z Blatni㶜ky, Blatnice 㶜i Ostrožské Lhoty, ale i z Vracova nebo také z hor㶡áckého regionu - z Louky, Velké nad Veli㶜kou, Malé 㶜i Hrubé Vrbky. „Dnes jsou tyto tradi㶜ní oděvy a textilie p㶣edstavovány spíše u p㶣íležitosti konání nejrůznějších folklorních a lidových slavností, podotýká Jarmila Sládková. Pozornost návštěvníků upoutaly i dvě stojící figuríny ve sváte㶜ních krojích, takzvané úvodnice, které d㶣íve rodi㶜ku doprovázely s dítětem ke k㶣tu. Jedna je z Blatnice pod Svatým Antonínkem a druhá z hor㶡áckého regionu, z Velké nad Veli㶜kou. P㶣íjemnou komorní atmosféru dotvá㶣ela cimbálová muzika Falešnica s primášem Petrem Moštkem, dív㶜í sbor Kuželovské zpěvulky a za㶜ínající zpěva㶜ka z Veli㶜ánku Ani㶜ka Sládková. fg Výstavu můžete v Blatni㶜ce navštívit během 㶜ervence i srpna. Návštěvní doba: Po - Pá 9 -11 h a 13 - 15h, So a Ne odpoledne po domluvě. www.tradiceslovacka.cz P㶕ELET Štěpy 2014: Tanečky s „třicítkou“ V letošním roce slaví Dětský folklorní soubor Štěpnička z Veselí nad Moravou třicet let od svého založení. Přestože hlavní pořad k tomuto výročí proběhl koncem dubna, odrazilo se jubileum také v programu mezinárodního festivalu ŠTĚPY 2014. Zatan㶜it si s „t㶣icítkou p㶣ijely dětské soubory Holúbek z Uherského Brodu, Kyjovánek z Kyjova, Háje㶜ek z Ostopovic, Doline㶜ka ze Starého Města, Jatelinka z Moravské Nové Vsi 㶜i nejtemperamentnější Šariš z východoslovenského Prešova. V úvodu festivalového programu p㶣edvedli své umění mladí folkloristé p㶣i programu pro školy v kině Morava. Objevila se i novinka novinka. P㶣estože by mohl někdo namítat, že košt vína k dětskému festivalu nepa- t㶣í, dovolím si oponovat slovy po㶣adatelů: „Děláme tento festival pro lidi, nejenom pro děti. A proto necítíme nic špatného na tom, když dospělí návštěvníci ochutnají víno z našeho regionu. Ochutnávkový ve㶜er v p㶣íjemném prost㶣edí Panského dvora dokreslovaly tóny muzik souborů a Cimbálové muziky Petra Mi㶜ky. Následující odpoledne už pat㶣ilo zase dětem. A㶇 už to byl pohádkový les v zámeckém parku, 㶜i tane㶜ní dílny na Bartolomějském náměstí, kde se objevily také prvky aerobiku 㶜i moderního tance. Každý z folklorních souborů se pokusil nau㶜it ty ostatní svému specifickému tanci. Zábava byla stále v plném proudu. Jakmile však p㶣išel na 㶣adu slovenský soubor Šariš s jejich temperamentním vedoucím, za㶜alo to na náměstí doslova v㶣ít. K tanci se nechali strhnout děti ze všech souborů, dokonce i muzikanti, a to už je co 㶣íct. Pronikavý, 㶜istý hlas primášky muziky dodával tane㶜nímu hemžení ten správný náboj. V podve㶜er vyhrávaly na náměstí domácí i hostující muziky a celý ve㶜er zakon㶜ila Cimbálová muzika Radošov. Ozdobou celého festivalu je každoro㶜ně slavnostní krojovaný průvod městem k radnici a do zámeckého parku, jehož kouzlo dodá celému vystoupení správný glanc. Heslo letošního programu bylo p㶣ízna㶜né - „Tan㶜íme s t㶣icítkou . Net㶣eba sáhodlouze vysvětlovat, že právě toto téma úzce souviselo s letošním výro㶜ím Dětského folklorního souboru Štěpni㶜ka. K ve㶜eru se hosté rozjeli směrem ke svým domovům. Některé děti navázaly nová p㶣átelství a dokonce ani neskrývaly slzi㶜ky dojetí. Proto nezbývá než si p㶣át, aby láska k folkloru, kterou se v nich snažíme probudit, v nich zako㶣enila a naše tradice tak žily dál. Petra Pavková _______ Stánek Vladimíra Salčáka ______________________________ Vě㶣ím, že dobré jméno je to, za 㶜ím se na této pozemské pouti vlastně plaho㶜íme, nebo㶇 máme-li dobré jméno, může to znamenat, že se za tím jménem skrývá 㶜lověk dobrý. Špatné je, když se za dobrým jménem skrývá 㶜lověk nedobrý. A za špatným jménem, které t㶣eba ani špatným jménem není, jen jej nějaký z jeho nositelů pošramotil, se potom ani 㶜lověk dobrý skrývat nechce. „Jmenuji se sice Gottwald, ale Klema nebyl z rodiny, to je jenom shoda jmen. Matka byla za svobodna Grebení㶜ková. No, nechme úvah. I my stánka㶣i dbáme na dobré jméno našeho zboží i dobré jméno výrobce hrní㶜ků, talí㶣ků a misek manželů Pelikánových z Boršic. To jméno sice p㶣íliš hrn㶜í㶣sky nezní, slušelo by spíše jmenovat se Hrn㶜í㶣, Talí㶣, Hlína nebo Kruh, ale to zase p㶣íliš nebolí. Horší je, když nap㶣íklad zamí㶣íte k zuba㶣i jménem Vymlátil, na rehabilitaci k doktoru Lazarovi, k ortopedovi Chromému 㶜i, nedejbože, doktorovi Hroba㶣ovi. Podez㶣ele zní i jméno Jiskra, je-li jeho nositel profesionálním hasi㶜em. Noží㶣 a brusi㶜 Josef Tupý, chce-li p㶣ežít, si důvěru zákazníků musí vydobývat každý den znovu a znovu, jenom jiskry lítají. A kupte si pak dům od developerské firmy Prchal a Šmejcký! Latinské r㶜ení nomen omen, což jest doslovně p㶣eloženo jako jméno znamení, se používá v p㶣ípadě, když jméno vyjad㶣uje charakteristickou vlastnost svého nositele. P㶣ed lety jsem si na pultě stánku vypsal jména všech tehdy zvolených poslanců a p㶣emýšlel jsem, jaké ministerstvo by podle jména mohl volený zástupce lidu p㶣ípadně okupovat. Ur㶜itě vás napadne, že veselský poslanec Ohlídal byl p㶣edur㶜en na ministerstvo vnitra, i když konkurovat mu tehdy klidně mohli i Vidím, Halíková, Vostrá, Smýkal, Skopal a Chlad. Na ministerstvo financí mohli dosednout t㶣eba K㶣e㶜ek, Bohá㶜, Dědi㶜, Marková, Navrátilová 㶜i Drobil, obranu by skvěle 㶣ídil t㶣eba Braný s Vysloužilem, kulturu Hašek, Martinů, Bubeníková a menšiny, církve a lidská práva 㶏ernochová, Farský, Papež, Velebný nebo Svoboda, místní rozvoj Hanáková, Chaloupka, Chalupa, průmysl Ková㶜ik, Horníková, Šidlo, Vodrážka, Šnajdr, Látka, Nomen omen Zapletal, Klu㶜ka, na ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodá㶣ství mohl premier vybírat z kandidátů jako Novosad, Pecková, Zaorálek, Rádl, Bauer, Neubauer, Gazdík, Jalowiczor, Klasnová, Semelová, Krupka, Krákora, Koní㶜ek, Šenfeld, Votava, Lesenská, Chvojka, Š㶇oví㶜ek, Plachý, Kalousek, Skalický, Nedvědová, Baštý㶣, Fischerová, Suchá, Suchánek, Štětina, ministerstvo služeb a cestovního ruchu Holík, Hamá㶜ek, Lukša, ministerstvo sportu t㶣eba Skokan a Pospíšil. Na ministerstvu zahrani㶜í by se hodili Rusová, Němcová, Bém, Šeich, Něme㶜ek, Rusnok a šéfem zdravotnictví mohli být s klidem Doktor, Úlehla 㶜i Grospi㶜. Tiskovou mluv㶜í parlamentu zase Hubá㶜ková a minipremiérem jmenovaným velkým prezidentem se tenkrát nestal Zemánek, ale Ne㶜as. Což mohlo být pro polovinu voli㶜ů jakési nomen omen na druhou. Porozhlédněte se po kraji pod svatým Antonínkem, ur㶜itě se na Veselsku, Ostrožsku 㶜i Hor㶡ácku s nějakým botanikem Větvi㶜kou 㶜i cestovní kancelá㶣í Zabloudil potkáte. A pošlete mi do stánku svůj objev na vladimir.salcak@ centrum.cz. A hrdí bu㶞te na své jméno a 㶜i㶡te mu 㶜est, a㶇 je jakékoliv. Jméno si nikdo z nás nevybírá. A když ano, tak se jmenuje t㶣eba Bureš. www. ostrozsko.cz 11 ROZHOVOR Petr Pavlinec: Hra na lidovost mě neoslovuje Cimbálové Musice Folklorice se daří. Sklízí pochvaly recenzentů, připravuje k vydání nové album a raduje se z mimořádného mezinárodního úspěchu. V rámci originálního hudebního uskupení Chiasmatic oslnila porotu v americkém Nashvillu. ■ Co vyjad㶣uje poněkud tajemný název Chiasmatic? Slovo chiasmatic v obecném základu znamená k㶣ížení, což vyjad㶣uje podstatu naší hudební tvorby. Tento výraz nám zněl zvukomalebně a p㶣itom dostate㶜ně netradi㶜ně, proto jsme se na něm všeobecně shodli. ■ V rámci formace Chiasmatic hrajete mimo jiné s metalisty. Jak k tomuto netradi㶜nímu spojení došlo? S Hyenikem neboli Hynkem Stan㶜íkem, kytaristou a zakladatelem Paladranu (metalová skupina - pozn. red.), jsem p㶣ed osmi lety spolupracoval na skladbách, které vytvá㶣el pro svou folk-metalovou formaci. Tehdy šlo pouze o hostování. Nějakou dobu jsme si pohrávali s myšlenkou vytvo㶣it plnohodnotnou fúzi našich kapel. Chiasmatic, slu㶜ující muzikanty Paladranu a Musiky Folkloriky, se zrodil až v roce 2007 speciálně pro absolventský televizní dokument režisérky Šárky Hánové, mapující vznik skladby Temptament. ■ Další tajemné slůvko. Vyšli jsme ze slova temptation ‒ být v pokušení. Základ pro tuto skladbu p㶣inesl Hyenik. Ve studiu jsme mu ovšem jeho myšlenky zna㶜ně p㶣ekopali a doplnili. Výsledkem je opět naše oblíbené k㶣ížení. ■ Když mluvíte o Temptamentu, 㶜asto dodáváte, že je to skladba experimentální. Co tím míníte? Experimentem je už samotné spojení metalu s folklorem. Ve své podstatě jde spíše o využití nástrojů používaných v těchto dvou žánrech v jednom celku. Největším problémem je akustická vyrovnanost a celistvost zvuku. Muzikantsky nám to ale snad funguje, vytvá㶣íme hudbu, která nás baví a která nám otevírá nové obzory. ■ Všichni hudebníci z kapely Musica Folklorica vzešli z v uvozovkách míněno z klasických lidových muzik. Pro㶜 jste se spojili v takto moderně pojatém projektu? 12 www. ostrozsko.cz Zajímavá otázka. Co to ale je klasická muzika? Folklor je živou záležitostí, která se neustále vyvíjí. Nap㶣íklad na Hor㶡ácku se po㶜átkem devatenáctého století hrávalo ve složení gajdy a dvoje housle, vše p㶣eladěno o několik tónů výše proti stávajícím normám. Na konci téhož století byl pokus použít i žes㶇ové nástroje. Cimbál se zde používá až od t㶣icátých let minulého století. Sou㶜asné složení cimbálových muzik je také zna㶜ně ovlivněno novouherskými kavárenskými kapelami. Za posledních dvě sta let se obsazení folklorních kapel rychle modernizovalo, a㶇 se nám to líbí nebo ne, a proto použití slovního spojení klasická muzika je zna㶜ně relativní a poněkud 㶜asově neukotvené. nápěvy podle momentální nálady. Veškerá p㶣edběžná domluva v ten moment byla nedůležitá. Tento způsob vystupování se možná jeví jako ideální. Funguje ovšem pouze v p㶣ípadě velmi kvalitního sólisty což Luboš Holý byl - a dost zkušené kapely, která má schopnost rychle reagovat na zpěváka, má pevné nervy a nenechá se snadno rozhodit změnou plánovaného programu. Pokud máte na mysli nástrojové složení Musicy Folkloricy, jistě se shodneme, že je běžné pro dnešní dobu. Pohybujeme se ale na velmi tenkém ledu, pokud bychom chtěli rozlišovat, co je a co není folklorní muzika. V obecné rovině by totiž bylo správné většinu pódiových vystoupení ozna㶜it spíše jako projev folklorismu, ve většině p㶣ípadů se totiž jedná o nacvi㶜ené sady písní, a tudíž nejde o folkor. To, co obvykle slyšíme nap㶣íklad na folklorních festivalech, je 㶜asto spíše hra na lidovost, což mě neoslovuje. Velká 㶜ást ve㶣ejnosti má také pocit, že folklor skon㶜il zhruba v období první republiky a je ■ Jak vaše skladby a aranžmá vznikají? Improvizací na zkouškách? ho pot㶣eba pouze oprašovat jako vzácný exponát v muzeu. S tímto nesouhlasím, a proto se nebráním p㶣irozeným inovacím. U Musicy Folkloricy bych jako základ viděl fakt, že jsme všichni prošli klasickým hudebním vzděláním, což nám umožnilo nahlédnout do tajů vážné hudby. Necítíme tedy pot㶣ebu spojovat nap㶣íklad cimbál pouze s krojem a lidovou písní. Z toho pravděpodobně plyne i p㶣irozená pot㶣eba slu㶜ovat nástroje do méně tradi㶜ních seskupení a hledat nové cesty. ■ Jak vy sami hudební projev a styl Musicy Folkloricy pojmenováváte? Jsem opravdu velmi opatrný k vyjád㶣ení, co je folklor. Na podiu jsem ho zažil snad jen s již zesnulým zpěvákem Lubošem Holým. 㶏asto po první písni p㶣ipojil další ■ Co je uměleckým cílem Musicy Folkloricy? Důležitá je cesta, nikoliv cíl. Hudbou vyjad㶣ujeme naše momentální pocity a nálady. Lze těžko odhadnout, co na naší cestě ještě potkáme. Většina skladeb má jednoho autora, úpravy dělá Mirek Kolacia nebo já. Témata 㶜erpáme z různých zpěvníků, také z ústního podání pamětníků. Jednotlivé party zpracujeme v nota㶜ním editoru a na zkouškách, které probíhají u mě doma. Rozdáme noty a hrajeme. Prostor se najde i pro improvizaci, základ ovšem p㶣ináší autor úpravy. Některé naše skladby ovšem na improvizaci stojí, jedná se p㶣edevším o ty, které jsou zamě㶣ené na jednoho sólistu. ■ 㶏emu se na zkouškách nejvíc zasmějete? V poslední době jsme toho měli opravdu hodně, většinou jsme se snažili vyladit kalendá㶣e, abychom stihli vše pot㶣ebné nahrát a zárove㶡 i koncertovat. Na zábavu taky nezapomínáme, setkáváme se i soukromě. V poslední době 㶜asto p㶣icházíme do styku s muzikanty z jiných hudebních žánrů, 㶜asto 㶣ešíme technické záležitosti. Většinou p㶣ijde i na různé hudební historky z vystoupení, na nekompletní nástrojové vybavení, p㶣ípadně indisponované hrá㶜e, vtipkujeme i na vlastní ú㶜et, p㶣edevším v souvislosti s různými zážitky provázejícími zkoušky, vystoupení 㶜i jiné spole㶜né akce. ■ Sklízíte úspěchy, pochvalné recenze, setkáváte se i s nepochopením, se závistí? ROZHOVOR foto: archiv Musicy Folkloricy v prodeji v průběhu 㶜ervence. Hlavním protagonistou je samoz㶣ejmě známý hor㶡ácký zpěvák Martin Pracha㶣. Snažili jsme se mu vybrat méně známé melodie, zazní nap㶣íklad dvě cikánské písně zaznamenané v Hrubé Vrbce, dále písně vystěhovalců do Ameriky. Sáhli jsme i po oblíbených š㶜eglivých, k nim jsme p㶣izvali mužský sbor z Velké. Jednu baladickou skladbu jsme nahráli také ve spolupráci s ženskými sbory Oskoruša a Lipina. Kladné recenze samoz㶣ejmě potěší, p㶣esto si uvědomujeme, že kritika může být i velmi tvrdá. Závist a nepochopení jsem zaznamenal už po koncertech s 㶏echomorem, nijak mě to ale neomezuje v další práci. Kdyby všichni hráli stejně, byla by to nuda. pravdou, že folklorní rybník je malý, 㶜asto se však setkávám s tím, že muzikanti „hrají hubou - kritizují, co se dá, ale sami toho moc nevytvo㶣í. Jdeme se svou kůží na trh, považoval bych za zvláštní, kdybychom se zalíbili všem. Považuji za p㶣ínosné, když každá kapela hraje trošku jinak. Co je správně a co ne, nelze te㶞 hodnotit, to bude z㶣ejmé za několik desetiletí. Osobně však stylizaci do hry p㶣ed sto lety považuji za krok zpět, ale pokud to někoho baví, a㶇 to dělá. Je ■ K vydání p㶣ipravujete nové CD se zpěvákem Martinem Pracha㶣em, můžete o nahrávce prozradit něco víc? CD Opýtaj sa Malana to㶜íme zhruba od letošního ledna. P㶣edpokládáme, že bude ■ P㶣edpokládám, že tím vaše plány nekon㶜í. P㶣edevším se snažíme dokon㶜it již rozběhlé akce. Tou hlavní je spolupráce na tvorbě hudby k seriálu Vina㶣i, který bude vysílán od zá㶣í na TV Prima. Kromě scénické hudby zde ob㶜as tvo㶣íme i herecký komparz, což je pro nás zajímavá zkušenost. S autorem hudby k tomuto seriálu, Zde㶡kem V㶣eš㶇álem, známým ze skupiny Nerez, 㶜i nyní Ne㶣ež, p㶣ipravujeme na letošní podzim několik koncertů. S Chiasmatikem p㶣ipravujeme další skladby a nový klip. Ve stádiu p㶣íprav je projekt s 㶜echošvýcarským operním zpěvákem Karlem Dobrem. Půjde o zpracování některých témat a skladeb Leoše Janá㶜ka v různých instrumenta㶜ních formách. No a samoz㶣ejmě se nám hudební kalendá㶣 zapl㶡uje i festivalovými vystoupeními a koncerty. Folklor v metalovém kabátě zabodoval v zámořské soutěži Po㶜átkem května proběhlo v americkém Nashvillu slavnostní vyhlášení výsledků mezinárodní skladatelské soutěže International Songwriting Competition. Na 2. místě v kategorii World Music se umístilo netradi㶜ní 㶜eské hudební uskupení s tajnosnubným názvem Chiasmatic. Experimentální skladbou Temptament oslnilo odbornou porotu, v níž zasedli nap㶣íklad Tom Waits, Josh Turner, 㶜i Selena Gomez. Ve tvrdé konkurenci 18 500 skladeb soutěžících v 21 kategoriích se skladba neztratila. St㶣íbrná p㶣í㶜ka je velkým úspěchem také proto, že za mnoha soutěžními skladbami stály celé týmy profesionálních hudebníků a dalších realiza㶜ních pracovníků, zatímco 㶜eský folklorně-metalový projekt vsadil p㶣edevším na bohaté hudební nápady a virtuozitu jednotlivých muzikantů. Temptament ovšem ukázal, že se jedná o životaschopnou hudební fúzi, jež dokáže oslovit i poslucha㶜e za hranicemi 㶏eské republiky. Chiasmatic, originální hudební formace, která sdružuje muzikanty z Musiky Folkloriky, 㶜leny metalové kapely Paladran a muzikanty z The Beatles Revivalu, Fleretu 㶜i kapely Symfonická dáse㶡, vznikl v roce 2007 speciálně pro absolventský televizní dokument režisérky Šárky Hánové. Dokument poodhaluje zákulisí této experimentální hudební fúze a zachycuje nejen jednotlivé fáze vzniku Temptamentu, ale i improviza㶜ní a interpreta㶜ní schopnosti hudebníků z obou žánrově tak odlišných hudebních těles. Výsledek jejich snažení byl oceněn i v domácích soutěžích, Temptament získal cenu B㶣itva v roce 2009. Vítěz- ství v prestižním světovém hudebním klání však motivovalo hudebníky jednak k další hudební sou㶜innosti, jednak k ve㶣ejné prezentaci dosavadní hudební kooperace. V sou㶜asné době finišují práce na dokon㶜ení videoklipu, jehož scéná㶣e a režie se zhostila opět Šárka Hánová. Za kameru se postavil Pavel Vrága. Hereckých partů se zhostili sami muzikanti, jimž výte㶜ně sekundovali profesionální herci, nap㶣íklad Alfréd Texel z divadla Polárka, Štěpán Goiš ze Slováckého divadla, 㶜i Filip Chlud. Herecký ansámbl dále doplnily 㶜lenky ženského sboru Oskoruša a komparzisté ‒ nadšení dobrovolníci z 㶣ad p㶣íznivců. Klip se natá㶜el v metalové zkušebně v Kunovicích a p㶣edevším v Hor㶡áckém šenku ve Velké nad Veli㶜kou. dvoustranu p㶣ipravila Monika Frantová www. ostrozsko.cz 13 ŽIVOTNÍ STYL Ve Velké se bude vařit pivo To, že na Horňácku umí pálit slivovici snad každý, je všeobecně známo, ale vařit pivo?! Tři pivní nadšenci, Ladislav Lukáč, Vlado Tomeček a Jan Pleša, se rozhodli, že ve Velké nad Veličkou vybudují pivovar. Plán už začali realizovat. Hor㶡ácký pivovar se bude jmenovat Velický bombar㶞ák. Auto㶣i nápadu už dostali i stavební povolení. Že pivo opravdu milují, je nade všechny pochyby. „Mám hospůdku Hor㶡ácký šenk, kterou jsem za㶜al provozovat v roce 2009. Za㶜al jsem za㶜al 㶜epovat pivo známých pivovarů a za㶜al jsem dělat různé ochutnávkové dny. Hostům se zalíbila rozmanitost a různorodost piva. Nejvíce jim chutnala piva právě z malých pivovarů, vzpomíná na za㶜átky Ladislav Luká㶜. Když se potkal se svými nynějšími kolegy, tehdy štamgasty, brzy se z nich stali p㶣átelé. Jednou, když byli spole㶜ně v jiné hospodě, 㶣ekli si, že pití europiva už mají plné zuby a že si zkusí uva㶣it po㶣ádné pivo sami. První várku, kterou Vlado Tome㶜ek a Jan Pleša spole㶜nými silami uva㶣ili, nebyla nic moc. Va㶣ili doma v kuchyni, malá várka na hrnci, museli ji dokonce vylít. Napodruhé už se pivo povedlo. Chutnalo jim, chutnalo kamarádům, a tak za㶜ali va㶣it ve větším. „Taky jsme svůj výrobek prezentovali jako domovárnici na různých pivních festivalech, kde lidem velice chutnalo. A tak jsme se rozhodli, že si splníme spole㶜ný sen - vlastní pivovárek. Spojili jsme síly a nyní vlastní pivovar stavíme, vypráví hospodský Luká㶜. Technologii už po㶣ídili. Poda㶣ilo se jim sehnat aparáty z pivovaru St㶣e㶜onský Žabák, což je pivovar nedaleko Bohumína. „Dostal jsme tip, že pivovar prodává za㶣ízení z důvodu zvětšování kapacity své varny. Máme tedy technologii, která je již osvěd㶜ená. Jí uzpůsobujeme náš pivovar, popisuje Ladislav Luká㶜. Zkušenosti s va㶣ením piva trojice budoucích pivovarníků už taky má. Jelikož pivo, které uva㶣ili doma nebo v garáži nemůžou nabízet a prodávat, zkusili si vlastní zlatavý mok několikrát uva㶣it v různých menších pivovarech. „Funguje to tím způsobem, že lidé, kte㶣í chtějí va㶣it svoje pivo, se domluví s pivovarem, který má volnou kapacitu. Sjednají si cenu a pivo podle vlastní receptury uva㶣í na originálním za㶣ízení p㶣ímo ve vybraném pivovaru, vysvětlují pivní nadšenci. Tímto způsobem v listopadu minulého roku uva㶣ili v pivovaru Hrádek Slavi㶜ín svou první opravdovou várku. Speciálně na letošní Hor㶡ácké slavnosti nava㶣ili pivo v pivovaru Pegas v Brně. Vytoužený Velický bombar㶞ák bude mít kapacitu zhruba 500 hektolitrů ro㶜ně. P㶣evážnou 㶜ást chtějí podnikatelé prodat ve velickém Hor㶡áckém šenku. Naše pivo se ob㶜as objeví na 㶜epu v ochutnávkových pivnicích, bude i v PET láhvích, a rádi bychom navázali spolupráci i s hospodskými z hor㶡áckého kraje, kte㶣í by od nás pivo mohli odebírat, plánuje Ladislav Luká㶜 a jeho kolegové. Milovníci piva tak mohou rozší㶣it svůj konzuma㶜ní rejst㶣ík o jedenáctu Velický Šmuká㶜 nebo dvanáctku Velický Anciáš. František Gajovský Bombar㶞áci z Velké: Jan Pleša, Vlado Tome㶜ek, Ladislav Luká㶜 14 www. ostrozsko.cz ŽIVOTNÍ STYL Léto s kovbojem Rozkládá se na břehu řeky Moravy, přesto se ranč ve Veselí nad Moravou jmenuje po americku - Mississippi river. Shluk westernových budov se slováckému rázu vymyká, do zdejší krajiny však patří. Vždyť je zhmotněním klukovských snů a ty jsou bez hranic i předsudků. Zvadlé cípy jižanské vlajky visí na stožáru bez jediného záchvěvu. P㶣estože je hodně p㶣ed polednem, krajině kolem 㶣eky Moravy vládne úmorné vedro. Snad jen psí všete㶜ku Jacka slune㶜ní lasery nepálí. „Když jsem p㶣ed lety putoval po Spojených státech, s 㶣ekou Mississippi jsem se po㶣ád potkával, provázela mě celou cestu, zdůvod㶡uje název Jan 㶏ech z Veselí nad Moravou. Myšlenka na vlastní ran㶜 ho provázela od mládí, te㶞 jí už několik let dává hmatatelnou podobu. „Původně jsem chtěl vybudovat něco jako trampskou osadu. P㶣i pobytu mezi americkými kovboji jsem ale původní plán pozměnil. Moc mě inspirovaly farmy v Coloradu, tam jsem se rozhodl pro ran㶜, popisuje majitel stylově upraveného pozemku. Slovácký kovboj Jan 㶏ech p㶣i svých cestách po americkém Divokém Západu foto: archiv Jana 㶏echa Neúnavně slídí mezi d㶣evěnými stavbami, jež hrdý nápis nad vstupní branou ozna㶜uje jako ran㶜 Mississippi river. 3x foto: Lubomír Roubínek Jan 㶏ech si díky ran㶜i splnil i další z dětských p㶣ání. Ke koníkům a dalším zví㶣atům si po㶣ídil vysněného oslíka. „Jako malý kluk jsem si o něj psal do Zoo v Lešné. Neúspěšně, samoz㶣ejmě, směje se slovácký ran㶜er. Zatímco on se stará o pozemek a zví㶣ata, jeho švagr Luboš Roubínek 㶣ídí provoz ran㶜e po ekonomické a organiza㶜ní stránce. Shluk westernově vyhlížejících budov neslouží uzav㶣ené komunitě milovníků amerického západu. Právě naopak. V maximální možné mí㶣e se otvírá ve㶣ejnosti. A㶇 už p㶣ikluše na koni oděn do kovbojské kůže, p㶣ikrá㶜í v trampských maská㶜ích nebo p㶣ijede v cyklistickém dresu, návštěvník se tu nesetká s úsměškem. Pohoda je v Mississippi river nepsaným zákonem pramenícím z povah zdejších ran㶜erů. „Náš ran㶜 není vyleštěným projektem dle vzorů Evropské unie. Zakládáme si na oby㶜ejnosti, p㶣irozenosti, na domáckém prost㶣edí. Chceme vytvo㶣it podmínky pro setkávání lidí různých generací a zájmů, vysvětluje filozofii Mississippi river Luboš Roubínek. Areál ran㶜e se tak plní rodinkami s dětmi, skupinkami žíznivců anebo rybá㶣i a dobrodruhy z hausbótů, které kotví na 㶣ece Moravě jen pár metrů od vstupní brány ran㶜e. „Ran㶜 je něco jako koní㶜ek. Nevydělává, peníze spíš spot㶣ebovává. Kdybych neměl normální civilní zaměstnání, nemohli bychom jeho provoz utáhnout. A to by mně bylo líto, kdyby zanikl, poodhaluje ekonomické zákulisí Luboš Roubínek. Pod jeho správcovskou rukou však ran㶜 viditelně vzkvétá. Na pozemku stojí nové sociální za㶣ízení a pro zájemce o ubytování rovněž nová, kompletně vybavená chatka. Ve výhledu je i rozší㶣ení zookoutku. Nejprve o barevné krocany, a když se poda㶣í, tak i o pštrosy nandu. Zdá se, že sen Jana 㶏echa o slováckém ran㶜i, který by „opravdu žil a naplno dýchal se plní. Možná pomalu, ale s trpělivou jistotou. Miloš Kozumplík www. ostrozsko.cz 15 ZÁPISNÍK V Kuželově mají nový soubor V horňáckém Kuželově se mladí nesmířili s tím, že v jejich obci není taneční a zpěvácký soubor a rozhodli se založit soubor lidových písní a tanců Kuželovjan. Jeho vedoucí, Jakub Prachař, Kraji svatého Antonínka prozradil, jak to všechno začalo. Všechno za㶜alo vloni v létě v poslední den Hor㶡áckých slavností v Kuželově. Byl jsem pozvaný do programu, abych zpíval a tancoval s mužským sborem, který už v Kuželově funguje. No, nějak se mně tancovaní těch chlapů nelíbilo, moc jim to nešlo. Za㶜al jsem p㶣emýšlet, co s tím udělat. Domluvil jsem se s Klárou Kostelanskou, mojí tane㶜nicí z Veli㶜ky, že založíme vlastní soubor. Věci se daly rychle do pohybu. Oslovili jsme několik mladých, šikovných lidí, kte㶣í rádi zpívají a p㶣edevším tancují, a od zá㶣í minulého roku se pravidelně každý pátek scházíme a tancujeme. Zatím to jde, naše první vystoupení, které jsme zorganizovali, bylo letos na fašanku. Od té doby nás lidé mohli vidět i na besedách důchodců v Kuželově a Suchově. Te㶞 nás 㶜eká největší zkouška - Hor㶡ácké slavnosti, kde tancujeme v rámci páte㶜ního a nedělního programu. Poctivě se chystáme, ladíme formu. Soust㶣edíme se p㶣edevším na hor㶡ácké tance, p㶣edevším na Suchov a Lhotky. Letos máme p㶣ed sebou ještě několik dalších vystoupení - na IV. folklorním dnu ve Slavkově, v Praze na Kampě a v rámci Dozvuků Hor㶡áckých slavností. Kroj máme každý svůj a když něco pochybí, tak si to mezi sebou půj㶜íme. Co se týká muziky, spolupracujeme s Hudeckou cimbálovou muzikou Romana Sokola, který nám pomáhá i se sestavováním písni㶜ek pro tance. Te㶞 nás je v souboru osm tane㶜ních párů, ale po㶣ád jsme otev㶣ení novým lidem, kte㶣í by se k nám chtěli p㶣idat. Letos se většina našeho souboru ú㶜astnila Hor㶡áckého kosení v Malé Vrbce. Chlapci poctivě kosili a děv㶜ata poctivě hrabkaly. Navíc se p㶣i tom sta㶜ily usmívat na všechny strany, plést květinové věnce a nechat se fotit. Našla se i malá chvíle k tomu, abysme si zazpívali a zatancovali. Naší prioritou a cílem je, aby všechno dob㶣e fungovalo a děcka se nau㶜ily p㶣edávat dalším generacím naše největší bohatství. To jsou lidové tradice a zvyky, které se pomalu, ale jistě za㶜aly vytrácet. zaznamenal František Gajovský 16 www. ostrozsko.cz 2x foto: Vojtěch Peša SONDA 㶏lenové Cechu mladých vina㶣ů: Antonín Hanák (㶜estný 㶜len), Jan Poleh㶡a, Radek Hoferek (p㶣edseda), Tomáš Rumíšek, Jakub Matuštík a Ji㶣í Těthal Mladí vinaři touží po dokonalosti Týden co týden se scházejí, aby porovnali a zhodnotili svá vína. Jejich košty nejsou zábavní, ale přísně pracovní. Vzájemná kritika má členy blatnického Cechu mladých vinařů inspirovat k výrobě nejlepších vín. Antonín dlouhým nožem krájí uzené maso, klobásy a sýr, Jan vytahuje z batohu sešit a kreslí do něj kolonky. 㶏lenové Cechu mladých vina㶣ů jsou na testovací kroužek, jak 㶣íkají, p㶣ipraveni po všech stránkách zodpovědně. Svá pravidelná nedělní setkávání, která každoro㶜ně za㶜ínají v den hlavní antonínkovské poutě, berou viditelně vážně. Tentokrát „sa koštuje milerka. „Co ve㶜er, to jiná odrůda. Každý p㶣inese vzorek ze svého sklepa, uvede jej komentá㶣em a pošle láhev kolovat, vysvětluje Jan Poleh㶡a a hned do dení㶜ku vpisuje body a poznámky k prvnímu ochutnávanému vzorku. Kdo by mladé blatnické vina㶣e neznal, možná by nad jejich p㶣átelstvím zapochyboval. P㶣i hodnocení vzorků jsou k sobě p㶣ísní a nekompromisní. Žádné sloví㶜ka㶣ení, žádná nevím. „Je nutné, abychom si názory 㶣íkali up㶣ímně, na rovinu. Scházíme se p㶣ece proto, abychom ve svých vínech odhalili p㶣ípadné nedostatky a získali tak možnost je napravit. Ta kritika má smysl, chceme svou práci dotahovat k dokonalosti, vysvětluje Radek Hoferek, p㶣edseda Cechu mladých vina㶣ů. Pětici mužů kolem d㶣evěného stolu je mezi 㶜ty㶣iadvaceti a šestadvaceti lety, šestý, 㶜estný 㶜len cechu Antonín Hanák, je o několik let starší. Dosud se výrobě vína věnovali p㶣i studiu, te㶞 se vina㶣stvím za㶜ínají živit. Vina㶣skou tradici mají v rodech, vínem se většinou zabývají i jejich rodi㶜e. „Není to tak, že bychom se založením Cechu mladých vina㶣ů vymezovali vů㶜i p㶣edcháze- jícím generacím, že by to byl truc prodnik. Spíš jsme sp㶣ízněni věkem, 㶣íká p㶣edseda Hoferek. Jeho slova potvrzuje i skute㶜nost, že všichni 㶜lenové Cechu mladých vina㶣ů jsou zárove㶡 㶜leny staršího Cechu vina㶣ů. Kromě vína mladé blatnické vina㶣e spojuje i zájem o dění v obci, jejíž spole㶜enský život pomáhají rozvíjet. Úspěšnou akcí, kterou organizují, je nap㶣íklad dnes už proslulý Košt ko㶣alek a krajanců. „Je nás v cechu možná málo, ale má to jednu výhodu. Nehrajeme si na to, jestli je někdo z nás p㶣edseda nebo pokladník, ale všichni naplno děláme, co můžeme, popisuje cechovní praxi Radek Hoferek. Láhve na stole p㶣ed búdami jsou prázdné, ochutnané vzorky do detailu prodiskutované. Mladí vina㶣i se zdvíhají k odchodu. Je jedno, který z nich to od kolegů tentokrát schytal nejvíc. Idea nedělního setkávání povyšuje díl㶜í neúspěch na spole㶜ný krok vp㶣ed. Miloš Kozumplík www. ostrozsko.cz 17 REPORTÁŽ Rybářské svody u Rošťovice Reportérka KSA na nočních rybářských závodech TEXT A FOTO: LUCIE MA㶓ÁKOVÁ Noční rybářské závody na Rošťovici jsou vždy očekávanou slavností rybářů. Každoročně se jich k vodní ploše mezi Lipovem a Hrubou Vrbkou sjíždějí desítky. Letošní 13. ročník nebyl výjimkou. Kdo se neúčastnil závodů aktivně, trávil večer a noc pod party stanem. Rok co rok se k původně umělé nádrži na zavlažování vinohradů sjíždí plno nadšených rybá㶣ů z Lipova, Tasova, Vrbky, Kuželova a t㶣eba i z Hodonína. Letos jich p㶣ijelo tolik, že nemůžu najít místo k zaparkování. Volný plácek nevidím ani na b㶣ehu rybníka, nad jehož hladinou už se sklánějí stovky prutů. Po㶜así je relativně chladné, ale i tak se k závodům p㶣ihlásilo „pouze 105 soutěžících. kolem rybníka potkávám i spoustu lidí bez prutů. Jsou to známí 㶜i p㶣íbuzní soutěžících, p㶣ijeli je podpo㶣it. Skoro u každého stanu mi někdo nabídne pohárek nebo štamprli. Pohostinní jsou i Jan Karásek a jeho pět par㶇áků. „Jsem tu letos podvanácté. Vynechal jsem pouze druhý ro㶜ník. Mám to tady p㶣es kopec, tak pro㶜 ne, 㶣íká Jan Karásek. Opodál se chlubí Jožka Ma㶡ák, také jeden z věrných, že má v kapse t㶣i výherní losy. Na věku nezáleží. Na skládacích židli㶜kách sedí zkušení mazáci i za㶜ínající malí rybá㶣i, kte㶣í bedlivě sledují udice tatínků, jež si odsko㶜ili do nedalekého bufetu. P㶣i obchůzce Tombola je u Roš㶇ovice zavedeným rituálem. Někdo vyfasuje krabici s obálkami a kasu a hurá na obchůzku kolem rybníka. Není to jen tak, dobrovolník musí být dostate㶜ně odolný vů㶜i všem lákadlům, které na něj u každého stanu 㶜íhají. Letošní tombola nabízela 170 krásných cen. Mimo jiné novou udici, krmení a další praktické věci. Tombola je u Rošťovice zavedeným rituálem. Ta letošní nabízela 170 krásných cen. Jan Karásek je stálicí závodu. Na Roš㶇ovici nahazoval už dvanáctkrát Svéráz ženského rybolovu Netradičního klání se v Ostrožské Lhotě zúčastnila třicítka žen a dívek. Vítězka získala víkendový pobyt v Beskydech. Takové akce k létu prostě pat㶣í. Se smyslem pro humor ji uspo㶣ádali rybá㶣i v Ostrožské Lhotě - první 㶜ervnovou sobotu zorganizovali závody pro děti, po kterých se rybá㶣ského ná㶜iní chopily netradi㶜ně ženy a dívky. T㶣icetistup㶡ové vedro, pod slune㶜níky stánky s pivem a kofolou, grilované a smažené ryby, z kotliny se vytahoval ovar. K rybní㶜ku Padělky ve Lhotě proudily během celé soboty davy diváků a závodníků. Průběžně se u povedené akce vyst㶣ídala snad celá dědina. Taková byla atmosféra na nedávno vybudovaném rybníku za obcí. 18 www. ostrozsko.cz Jedním z hlavních organizátorů byl Patrik Tr㶜ka. „Lidí p㶣išlo mraky, ale 㶜ekali jsme ještě o mali㶜ko víc. Bohužel, ve Lhotě byly ve stejném termínu ještě další dvě akce, vzhledem k tomu byla ú㶜ast velice slušná, pochvaloval si návštěvnost hospodá㶣 místního rybá㶣ského spolku. V dětské kategorii se závodů zú㶜astnilo 37 dětí. Cenu pro vítěze si odnesl 㶜trnáctiletý Tomáš Hodulík, který ulovil dva kapry a cejna. Vítězný kapr mě㶣il 48,5 centimetru. Za výhru bral mladý rybá㶣 mimo drobných cen i 800 korun. „Kapra jsem chytil na hnojáka (na žížalu - pozn. red.). Na ryby chodím už 㶜tvrtý rok a je to moje první výhra. Koupím si za ni nějaké rybá㶣ské pot㶣eby, prozradil š㶇astný vítěz. Odpoledne pat㶣il rybník Padělky ženám. Vítězkou v této neobvyklé kategorii se stala Hana Rýpalová s pětapadesáticentimetrovým kaprem. Na první oceněnou 㶜ekala také velmi hodnotná odměna ‒ víkendový pobyt pro dvě osoby ve Velkých Karlovicích. Na No㶜ních rybá㶣ských závodech mohli lidé zavítat také do bufetu. Ten zde nebyl jen pro rybá㶣e a jejich rodiny. I ti, kte㶣í se p㶣išli jen projít nebo podívat, mohli ochutnat dobroty ze stánku - vedle tradi㶜ního 㶜epovaného piva t㶣eba kapra nebo pstruha. Rybá㶣i, kte㶣í to měli od rybníku k bufetu p㶣íliš daleko, si sebou zkušeně p㶣ibalili gril a 㶜ekání na úlovek si zp㶣íjemnili podle vlastního apetitu. Všichni se bavili, někdo měl práci s nahazováním udic, jiný poslouchal rádio 㶜i pozoroval hladinu. Slivovice se ochutnávala prakticky na každém metru. Z některých míst zazníval zpěv. O pár hodin později se okolí rybníka uklid㶡uje, 㶜ilé zůstávají jen soutěžící hlídky. Ostatní se p㶣esunují k bufetu. Namíchat krmivo, po kterém by se ryby mohly utlouct, je hotová alchymie. Marek Joch zkoumá „pochoutku , na niž vnadí soutěžící Jan Šantavý Ve㶜er je chladný a koho nezah㶣eje dobrá slivovice, musí zpívat. Zábava je v plném proudu. Na některých je vidět zna㶜ná únava, jiní už si našli své místo u stromu nebo se uložili do svého stanu. Jedno je jisté. Na No㶜ních rybá㶣ských závodech se umí bavit všichni. Rybá㶣ské závody pro ženy a dívky měly ve Lhotě premiéru. Podobných klání se v okolí moc nekoná. „Vymysleli to chlapi z hecu, každý týden máme schůzi a chtěli jsme udělat něco nového, co v okolí ještě nebylo a mohlo by nalákat diváky. Co jsem zjiš㶇oval, tak kategorie, kde by závodily jenom ženy a dívky, nebyla nikde, hlásil Patrik Tr㶜ka. Sedm oceněných dětí na rybá㶣ských závodech v Ostrožské Lhotě. Vítěz Tomáš Hodulík pózuje i s uloveným kaprem Závodů se zú㶜astnila t㶣icítka žen, podobnou ú㶜ast organizáto㶣i o㶜ekávali. „Už p㶣ed závodem byly signály, že p㶣ijde hodně žen. Splnilo to naše o㶜ekávání, 㶣íká lhotský hospodá㶣 a prozradil také největší problém celého klání: zajistit na závody dostatek ryb. „Museli jsme pro ně až do Poho㶣elic u Brna, p㶣iznává hospodá㶣 Tr㶜ka. Stanislav Dufka www. ostrozsko.cz 19 SPECIÁL LETNÍ TÁBORY na Slovácku aneb Kdo kam jezdí Začaly prázdniny a stovky dětí z kraje pod svatým Antonínkem vyrážejí do dětských táborů v očekávání letních dobrodružství, her a zábavy. Vydali jsme se za signály letních ohňů a místa nových i tradičních tábořišť slováckých dětí zmapovali. TEXT: VLADIMÍR SAL㶏ÁK V dětských organizacích je tábor vyvrcholením celoro㶜ní 㶜innosti a nejdůležitější akcí celého roku. Jejich vedoucí tvrdí, že na táborech se děti u㶜í být platným 㶜lenem týmu, osvojují si pravidla spravedlivého soupe㶣ení, ově㶣ují praktické dovednosti i teoretické vědomosti. Nau㶜í se va㶣it, pracovat s ná㶣adím, 㶜íst v mapě, stavět stany a různé táborové stavby, starat se o sebe a také si vybudují bližší vztah k p㶣írodě. Tak se děje na dětských táborech takzvaně klasických. zapojili pioný㶣i a zejména odborá㶣i většiny podniků. Vznikala rekrea㶜ní st㶣ediska, stany byly nahrazeny chatkami, menší děti bývaly ubytovány i v pevných budovách. Táborníci prožívali nejen dobrodružství p㶣ipravená v nápaditých hrách, mnohdy do dětského světa vstoupily události režírované politiky a zanechaly šrám na duši malého táborníka. „Jako jedenáctiletý chlapec jsem se v roce 1947 zú㶜astnil orelského tábora na Provodově. Spávali jsme ve stanech, jejichž zbloudilá kulka nezkušeného 㶜eskoslovenského vojáka. „Naši táborníci se ocitli na trase banderovců. Do tábora dorazila jednotka 㶜eskoslovenské armády, která měla tábor ochra㶡ovat p㶣ed vyrabováním. Jednotce velel shodou okolností také Veselan kapitán Herman, syn bývalého 㶣editele obecné školy. Na㶣ídil, aby se táborníci stáhli ze stanů do zámku a rozmístil hlídky. Hlídky byly ale postaveny špatně. Hlídka byla na svahu u zámku, za zády volný prostor, p㶣ed ní tmavý les, bez výhledu, popsal situaci p㶣ed lety podle vyprávění p㶣ímých ú㶜astníků tábora Zdeněk Smejkal, který po okolnostech kamarádovy smrti i na naléhání rodi㶜ů zast㶣eleného sokola od roku 1947 pátral. Oddíl nejmladších kluků z Veselí nad Moravou na dětském tábo㶣e ve Filipově údolí. Dnes na tomto místě stojí d㶣evěný srub jako sou㶜ást hotelu Filipov. Foto: Vladimír Pavel Sal㶜ák V posledních desetiletích však vznikla tradice táborů zamě㶣ených na různá témata, která někdy s pobytem v p㶣írodě nemají nic spole㶜ného. Děti se tam u㶜í jazyky, tan㶜í, zpívají 㶜i sportují. Nic proti tomu, když se dcery a synové vrátí k rodi㶜ům zdraví a spokojení s prožitými dny. Zbloudilá kulka V povále㶜ných letech po㶣ádali letní dětské tábory veselští sokolové, orli, skauti i další spole㶜enské organizace. Od padesátých let minulého století se do soutěže o p㶣íze㶡 dětí 20 www. ostrozsko.cz podsady jsme si sami udělali. Svítili jsme v nich sví㶜kami. Na Talašově louce, kde tábor stál, nebyl elektrický proud. Jednou jsme podnikli p㶣es h㶣eben Vizovických vrchů výlet do Luha㶜ovic, zanechal p㶣ed lety p㶣íjemnou vzpomínku na klukovská léta na blogu stránek obce Boršice u Blatnice muzikant Vladimír Pavel Sal㶜ák. Ale bývalo hů㶣. Ze žáru téhož léta u valašské obce Návojná, kam pravidelně jezdívali tábo㶣it veselští sokolové, se tehdy nevrátil hlavní vedoucí tábora, legendární házenká㶣 a všestranný sportovec František Mí㶜ka. Zabila jej omylem Pedrův deník P㶣es 㶜ty㶣icet dětí zaměstnanců tehdejších Jihomoravských trubkáren a tažíren Veselí nad Moravou, jejichž věk se dnes blíží šedesátce, ur㶜itě nikdy nezapomene na dramatický návrat z tábora v Protivanově na Drahanské vrchovině v srpnu roku 1968, kdy 㶏eskoslovensko p㶣epadly a následně p㶣es dvacet roků okupovaly komunistické státy vedené Sovětským svazem. „Tábor nám skon㶜il v půlce, vedoucí bre㶜eli. Nesměli jsme se dívat z oken autobusu na tanky a dívat se vojákom do o㶜í a smít se nebo se šklebit, zapsal si tenkrát do dení㶜ku autor tohoto 㶜lánku. O dva roky později zamí㶣il jako nejmladší ú㶜astník na skautský tábor nástup a vyšlo 1. 㶜íslo táborového 㶜asopisu „Lu㶡ák . Te㶞 mám hlídku. Dnes pršelo. ▲ 4. táborový den Dnes ráno jsme vůbec necvi㶜ili. A s prohlídkami stanů to bylo nerozhodně. Ráno to šlo ráz na ráz: budí㶜ek, snídaně, nástup a práce. Po obědě byl odpolední klid. A protože to nebyl klid, tak jsme „mašírovali . Bratr Nová㶜ek vyšel ze stanu a za㶣val: pozor! Do dvojstupů, pochdem chod! Raz, dva, levá, pravá. A tak jsme cvi㶜ili 10 minut. Po odpoledním klidu jsme šli podle mapy podívat se po okolí. Došli jsme do Dolních He㶣manic. Stihli jsme to za dvě hodiny. A pak jsme bloudili a do tábora jsme to stihli za půl hodiny. Došli jsme na ve㶜e㶣i a po ve㶜e㶣i byl nástup a po něm ve㶜erka. ▲ 5. táborový den Táborová základna Polana (snímek z roku 1987) sloužila dětem až do roku 2007, pak dlouhá léta chátrala. Do původního stavu ji za rok uvedlo Ob㶜anské sdružení Polana 2013 a p㶣ipravuje už na letošní prázdniny zkušební provoz. Foto: Jaroslav Ka㶡ovský k Eliášovu splavu do Nesmě㶣ského údolí u Velkého Mezi㶣í㶜í, kam veselští junáci jezdí dodnes. V roce 1970 to však byl na dvacet poslední skautský tábor, po prázdninách byla junácká organizace komunistickými normalizátory zakázána. Zápisky z táborového deníku desetiletého Pedra, kterými proložíme procházku táborovými aktivitami organizací Veselska, Ostrožska a Hor㶡ácka, jsou ponechány i s pravopisnými chybami. Deník byl na za㶜átku léta roku 1970 (30.6. ‒ 19.7.) psán a dětskými kresbami ilustrován do sešitu v 㶜erných deskách. Na p㶣ipojených kresbách jsou nakresleny všechny velké táborové stavby a podrobný a poměrně p㶣esný plánek tábo㶣iště. V sešitě je vložen průkaz 㶜íslo 015683 a pracovní průkaz akce Milion hodin republice. ----------------------------------------------------------------------------------------------------- ▲ 2. táborový den V㶜era a dnes v noci jsem měl s B㶣e㶇ů hlídku. Ze za㶜átku to bylo dost strašidelné. Ale ke konci se nám to líbilo. Vzbudili jsme Feru a šli spát. Vzbudili jsme se v 6.30 p㶣i bu㶞í㶜ku. Nap㶣ed jsme se umyli a pak jsme měli rozcvi㶜ku a po ní nástup, kde jsme se dozvěděli co máme za práci. My jsme měli stavět mostek. Postavili jsme ho a bratr Nová㶜ek nás pochválil. Zatím jsme se nekoupali ale já ano. Šel jsem po balvanoch po potoku a spadl jsem tam. Rýmu zatím nemám. V㶜era jsem deník nepsal protože jsme se museli ubytovat. V d㶣ívějších dobách bývaly Bílé Karpaty z hor㶡ácké strany poho㶣ím s mnoha oblíbenými tábo㶣išti a tábory. Filipovo údolí bylo doslova Mekkou táborů. Na léto tam jezdili skauti, děti odborá㶣ů i sportovci. Na pozemcích, na nichž je vybudován krytý bazén a srub hotelu Filipov, stávala v šedesátých letech stanová podkova, později plátno na konstrukcích nahradilo d㶣evo a vznikly malé chatky, které v roce 1971 provozovatel táborů ROH JTT (později Železárny) Veselí nahradil dvanácti bungalovy. T㶣i turnusy t㶣ítýdenních dětských táborů s výborným programem skon㶜ily kvůli p㶣ístavbě zděné budovy v roce 1979, na krátký 㶜as se vrátily na konci osmdesátých let. ▲ 3. táborový den Vzbudil jsem se p㶣i budí㶜ku a než jsem si obul boty (později jsem zjistil že to jsou B㶣e㶇ovi.) byli kluci už pry㶜 na rozcvi㶜ce. Doběhl jsem je až u hájenky, kde se zastavili a cvi㶜ili. Pak jsme se vrátili do tábora, kde byla snídaně a nástup. A potom slavnostní otev㶣ení latriny. Pak jsme se vydali za svými prácemi. Já jsem chvíli kopal sklípek a pak jsem s Lun㶜em vy㶜istil zásobní stan a udělali jsme stojan na kola. Pak byla sva㶜ina a pak práce a potom oběd. Po obědě byl odpolední klid a po něm šla naše družina do cizího skautského tábora a Pavel a Fera zůstali na cestě. Uvítali nás jak v hotelu a dali nám i dětské krupice. Vrátili jsme se do tábora, kde jsme zjistili že Pavel spadl do potoka. Potom byl Dnes naše družina měla službu. Jsem skoro po㶣ád v kuchyni. Po㶣ád jenom va㶣it, umývat nádobí a vydávat jídlo. Je to dost nudné. Zítra ve㶜er bude táborák. Velice se těším. Fera dělá t㶣i orlí pera. Dnes za㶜al hladem a ml㶜ením. Jde mu to dob㶣e. Měli jsme v tábo㶣e návštěvu. Nějací p㶣íbuzní bratra Nová㶜ka. Byli tu jenom chvíli a pak odešli. Zatím jsem vyfotil jenom dva snímky. Druhým rušným tábornickým místem Filipova údolí byla Liš㶜í bouda, kde u chaty Kristýna st㶣ídaly každoro㶜ně táborníci ze Slovácka i ze vzdálenějších obcí. V sedmdesátém roce tam nap㶣íklad tábo㶣ili skauti z Vyškova nebo v roce 1977 pioný㶣i ze Strážnice. Letos u Liš㶜í boudy po㶣ádá hnutí BRONTOSAURUS BR㶑O Vlkani Mikul㶜ice tábor pro st㶣edoškoláky pod názvem Za tajemstvím Filipova údolí II., věnovaný obnově táborové základny chaty Kristýna. ▲ 6. táborový den Budí㶜ek byl až v 7.00. A tak jsme se vyspali. Fera ty t㶣i orlí pera neudělal protože mu spadla do latriny baterka a on za㶜al nadávat. V㶜era ve㶜er za㶜al bojovat o t㶣i orlí pera Ko㶇átko. Ale taky je nedokon㶜il. Dnes bude ten táborák. Nau㶜il jsem se trošilinku hrát na kytaru ale opravdu trošilinku. Slibuju si že až dojedu z tábora tak se nau㶜ím hrát od našeho Váše. Dnes je ne㶞ele tak se nic nedělá. Akorát p㶣íprava na táborák. Velice se mi tu líbí. Ve㶜er jsme měli táborák, který byl velice zábavný. Oblíbeným stanovým tábo㶣ištěm na konci Filipova údolí bývaly i louky za chatou Megovka, na jeho za㶜átku pod sjezdovkou po㶣ádali v roce 1977 týdenní výcvikový tábor veselští národní házenká㶣i. www. ostrozsko.cz 21 SPECIÁL ▲ 7. táborový den ▲ 9. táborový den Ráno naše družina dělala s Lišákama plánek tábora, který musel být velmi p㶣esný. V kreslení nás p㶣erušila sva㶜ina. 㶏ervík našel v rohlíku zape㶜eného brouka a málem ho zhltl. Já jsem spadl v teplákách a v bundě do vody. Když jsem vylezl, vypadal jsem jak Dnes máme službu v kuchyni. Po nástupu a snídani jsme šli do závodu „Kablo ve Velkém Mezi㶣í㶜í, kromě Sama, Bakiho a Pyropa. Velice se to všem líbilo. Dozvěděli jsme se jak se vyrábí kabely (ale ne tašky) a také je to jediný závod v republice který vyrábí izolepy. V bufetě jsme si každý koupili „zónku , 2 rohlíky a kus salámu. Vrátili jsme se do tábora akorát na oběd. Celé odpoledne jsme va㶣ili, umývali nádobí atd. Ve㶜er šel Pyrop spát do lesa. Do „Deseti malých orlích per . vodník. Dnes bylo pěkně a tak kdo chtěl šel se koupat. Voda byla st㶣ední. Na sva㶜inu (odpolední) byl chleba s marmeládou. A dort. Dnes dojel bratr Hynšt a Baki. Dnes je to 555 let roků co upálili Jana Husa. Po obnovení skautingu v 㶏eskoslovensku v roce 1968 se první tábor veselských junáků konal mezi Filipovým údolím a javornickou osadou U Sabotů (dnešní slovenské Šance) u lesácké chaty 㶏ajkovna. V roce 1969 vyjeli Veselané do Moravského krasu k Bý㶜í skále, pot㶣etí a na dlouhou dobu naposled tábo㶣ili v už zmi㶡ovaném Nesmě㶣ském údolí u 㶣eky Oslavy. ▲ 8. táborový den Dnes jsme se pustili do hlídkové věže a do stavby brány. Jde nám to rychle. Spím s Pyropem a s Rychlonožkou. Dnes drží t㶣i orlí pera Milan Staněk ‒ 㶏ejk. Dnes dostal p㶣ezdívku. Su trochu opálený nebo špinavý. Nevím. Baki je stále ve volných chvilkách u své kytary ‒ Kost㶣i㶜ky. Došli k nám skauti ze Zbýšova. Byl to druhý oddíl. Byli to ti které jsme navštívili i my na 3. táborový den. St㶣edisko 㶏ejka Veselí nad Moravou Junák ‒ Svaz skautů a skautek 㶏R se na Vyso㶜ině utábo㶣í od 5. 㶜ervence. „Do devatenáctého 㶜ervence se na našem tradi㶜ním místě vyst㶣ídá na prvním turnusu t㶣ináct kluků se 㶜ty㶣mi vedoucími a na druhém dvaadvacet děv㶜at se stejným po㶜tem vedoucích, prozradil vůdce st㶣ediska Miroslav Jagoš-Kokr. „Od devatenáctého 㶜ervence za námi p㶣ijede témě㶣 t㶣icet Vl㶜at a na druhé tábo㶣iště bychom chtěli pozvat i oldskauty, dodal vůdce veselských skautů. 22 www. ostrozsko.cz St㶣edisko 㶏ejka Veselí nad Moravou pod vedením tehdejšího vůdce Ji㶣ího Peši-Akély po posledním obnovení junácké 㶜innosti (skauting zakázali jednou něme㶜tí nacisti a dvakrát 㶜eskoslovenští komunisti) tábo㶣ili v letech 1990-91 u Suchovských Mlýnů a v letech 1998-99 na Vápenkách, kam se tenkrát na troje prázdniny na louku u potoka vracel i kroužek CHKO Bílé Karpaty Karpa㶇á㶜ek. ▲ 10. táborový den Dnes odpoledne jsme sbírali po tábo㶣e odpadky a stavěli věž. Po obědě a odpoledním klidu jsme všichni šli do Dolních He㶣manic okoupat se. Bylo to dobré až na to že za㶜ala bou㶣ka. Utíkali jsme rychle do vesnice schovat se. Schovali nás jedni lidé pod okap. V tábo㶣e to vyplavilo ze stanu Bakiho, Feriny a Sama boty. Nám to nevyplavilo nic. Voda v 㶣ece stoupla o půl metru. Dům dětí a mládeže Veselí nad Moravou po㶣ádá od 29. 6. do 11. 7. pobytový tábor ve V㶣esovicích pod názvem Asterix, Obelix a Panoramix, od 6. do 13. 7. pobyt u koní na ran㶜i Rovná. Od 7. do 11. 7. p㶣íměstký tábor na DDM ve Veselí a od 13. do 23. 7. pobytový tábor ve V㶣esovicích na téma Ztraceni v 㶜ase a od 18. do 22. 8. p㶣íměstský tábor na veselském DDM. ▲ 11. táborový den Po ranním budí㶜ku, rozcvi㶜ce, snídani a nástupu jsme dostavěli hlídkovou věž a tábor o㶜istili od odpadků. Pracovali jsme celé dopoledne. Dnes jsme odpolední klid neměli, protože jsme se šli koupat. Šli jsme ve dvou skupinách. Jedna s bratrem Hynštem, kreslit obraz. Druhá s bratrem Kotáskem se koupat. Já jsem se šel radši koupat. Dnes jsem „ulovil orlí pérko ‒ žíze㶡 a též nás dojeli navštívit naši, Kucha㶣ovi, Rychlíkovi a Tymlovy. Dnes jsme měli hlídku a otcové vytáhli Pyropovy (když se nedíval) na stožár k㶣idélku. Ve㶜erku troubil náš ta㶇ka. Farnost Boršice u Blatnice po㶣ádala v 㶜ervenci 2013 letní tábor pro děti ve věku od 6 do 12 let na Nové Lhotě, v roce 2007 rozbili výcvikový tábor u kuželovského mlýna napoleonští vojáci a v 㶜ervenci 2008 prožilo v budově a ve stanech Myslivny ve Velké nad Veli㶜kou 27 tova㶜ovských a 7 p㶣erovských dětí z KRPŠ Tova㶜ov deset pravěkých dnů. Navštívili koupaliště v Lipově a jarmak na Hor㶡áckých slavnostech. ▲ 12. táborový den Tento den měli službu v kuchyni Lišáci. Po budí㶜ku, rozcvi㶜ce, snídani a nástupu jsme měli volno a odpoledne jsme měli odpolední klid. A pak zase volno. P㶣ipadá mě to jak Lukost㶣elba není jedinou dovedností, kterou se na správném tábo㶣e děti nau㶜í. Dra㶜í smy㶜ka, ambulan㶜ní uzel nebo morseovka pat㶣í k táborům dodnes. Foto: Vladimír Sal㶜ák písni㶜ka: V neděli se nedělalo, v úterý byl sraz, ve st㶣edu se hrály karty, a ve 㶜tvrtek zas. V pátek se šlo na robotu, která nebyla. a v sobotu pro výplatu, ta se propila. Konec prázdnin v roce 2011 zakon㶜ily děti ze Štěpni㶜ky tradi㶜ním táborem ve V㶣esovicích u Kyjova na chatě Radost. Tématem táborové hry byli bojovní rytí㶣i a spanilé princezny. Štěpni㶜ka je ovšem tane㶜ní soubor, proto na tábo㶣e nechyběly ani každodenní zkoušky, kdy nejmladší děti nacvi㶜ovaly pásmo Škola a o něco starší tane㶜níci nové pásmo Zvony. Téma nového tane㶜ního pásma Štěpni㶜ku inspirovalo a honorá㶣 za nedělní vystoupení věnovala na konto sbírky na po㶣ízení nových zvonů. Vznikající cimbálovou muziku p㶣ijela podpo㶣it také cimbálová muzika Cangla z Hovoran, která Štěpni㶜ku doprovodila p㶣i nedělním vystoupení u p㶣íležitosti oslav 750 let od první písemné zmínky o Veselí. ▲ 13. táborový den Dnes máme službu u kuchyně. V㶜era dojel bratr Krep㶜ík, bratr Adámek a bratr Nizner. Bratr Krep㶜ík je hlavním „Šéfem kuchyně . Dopoledne jsme škrabali brambory. Na oběd byli 㶣ízky. Dnes odjeli naši. Odpoledne nám bratr Krep㶜ík 㶣íkal „fóry . Pak jsme dali kuchy㶡 do po㶣ádku. Ve㶜er byl táborák. Dům dětí a mládeže Pastelka Uherský Ostroh po㶣ádá pro děti od 7 do 15 let od 7. do 11.7. sportovní p㶣íměstský tábor O 㶣ád krále Ferguse aneb rebelové a rebelky na cestě za dobrodružstvím po stopách jedné ze starých skotských legend a od 14. do 18.7. plavecký p㶣íměstský tábor pro žáky 1. stupně základní školy v Aquaparku Uherské Hradiště. ▲ 14. táborový den Dnes ráno jsme byli v obo㶣e. Dívali jsme se z posedu, ale viděli jsme jen malou srnku. A když jsme se vraceli k východu z obory, tak jsme viděli krásného jelena. Ale než jsme si p㶣ichystali fo㶇áky, tak jelen byl pry㶜. Odpoledne jsme se koupali „u velkých balvanů . Milan Staněk splnil orlí pero ‒ ml㶜ení ‒ hlad. Dnes jsem si udělal Nová㶜kovskou zkoušku. Dům dětí a mládeže Pastelka Uherský Ostroh po㶣ádá od 4. do 8.8. pro děti pro z mate㶣ské školy Šmoulí prázdniny aneb Můj první tábor, od 18. do 22.8. zve všechny tvo㶣ivé děti na výtvarně-dramatický p㶣íměstský tábor V 㶣íši divů, kde si vyzkouší různé výtvarné techniky i výrobu divadelních kulis a dramaticky ztvární pohádku Alenka v 㶣íši divů, na jejíž premiéru budou pozváni i rodi㶜e. Bramborový guláš dokáží na ohništi v kotlíku p㶣ipravit i nejmenší děti. A chutná úplně jinak než ve školní jídelně. Foto: Vladimír Sal㶜ák ▲ 15. táborový den Na nástupu jsme se dozvěděli že naše družina má dělat pro celý tábor seda㶜ky. Nachystali jsme si materiál. Ale seda㶜ky jsme neudělali. Odpoledne si každý měl tedy udělat seda㶜ku sám pro sebe. Mě se povedla. Naše družina našla do táborové hry první zprávu!!! Hurá! Hurá! Hurá! Dům dětí a mládeže Pastelka Uherský Ostroh po㶣ádá také pobytové tábory v italském Bibione (14.-21.6.) a Divoký západ (4. - 13.8.) našli správu. A v tábo㶣e zase. Podle ní šli ti „schopnější do skalní pevnosti. V noci. Ve㶜erka se netroubila. Ve㶜er jsem za stanem zaslechl co si o mě Pyrop a B㶣e㶇a povídají. Od Pyropa to moc pěkná 㶣e㶜 nebyla. Dům dětí a mládeže v Hluku po㶣ádá také p㶣íměstský tábor Prázdniny plné zábavy pro děti do 11 let a koná se v termínu od 11. do 15.8.2014. Je zamě㶣ený na hraní pohybových i spole㶜enských her, tvorbu, lehkou turistiku v okolí Hluku, koupání a zábavu. ▲ 16. táborový den Dnes ráno jsem viděl s Rychlonožkou jak bratr Nová㶜ek nesl papír na ostrůvek. Ale když se vracel tak papír neměl. Hledali jsme tam. A jedno p㶣ísloví se vyplnilo ‒ „Kdo hledá ‒ najde. Ale až odpoledne jsme to našli. Už druhý dopis a zase my!!! Hurá! Hurá! Hurá! K sva㶜ině byl chleba s máslem a marmeládou. Po sva㶜ině jsme hledali zprávu „u k㶣íže . Našla ji zase naše družina s Lišákama. (Jsme rozděleni do 2 skupin) Ve zprávě byly 2 mapky. Šli jsme podle ní ale nenašli jsme nic. Zato druhá skupina ano. Dům dětí a mládeže v Hluku p㶣ipravil pro zájemce o dobrodružství, zábavu a lov pokladů další ro㶜ník tradi㶜ního letního cyklotábora s geocachingem. Pojedou od 7. do 11.7. lovit poklady a zažívat dobrodružství k Plumlovské p㶣ehradě. ▲ 17. táborový den Dnes jsme měli službu v kuchyni. Někte㶣í kluci si dodělávali seda㶜ky. ve službě je to stále stejné. Po㶣ád va㶣it, umývat ná㶜ení a vydávat jídlo. Až po odpoledním klidu se to změnilo. Na Velkých balvanoch jsme ▲ 18. táborový den Dnes ráno po㶣ád pršelo až do oběda. Byl jsem v té době u Bédi a 㶏ervíka. Dnes vlastně pršelo celý den. V kuchyni jsme udělali na okna závěsy z juty. Aby nefoukalo. 19. táborový den Dnes je zase takové po㶜así jako v㶜era. Je to nuda. Už se trochu těším domů. Moc psát nebudu, protože nemám náladu. Ve㶜er jsem měl hlídku. V dešti. 㶏vacht. Kunovi㶜tí pioný㶣i se letos vydají do Hostýnských vrchů na Vojtkovu louku a do Podhradní Lhoty. Centrum pro rodinu Veselí nad Moravou vyrazí s dětmi od 15.7. do 19.7. na Cestu kolem světa. ▲ 20. a bohužel poslední táborový den Ráno rozcvi㶜ka nebyla. Byl slavnostní nástup, kde byl ve sklence zakopaný u stožáru list s podpisy. Na snídani bylo kakao a váno㶜ky. K obědu ku㶣ata. Na nástupu jsem složil slib. Potom se dostávali odborky ‒ dostal jsem táborníka. Odpoledne nás pak odvezli do Veselí. www. ostrozsko.cz 23 㶏TENÍ NA LÉTO Přečíst Slovácko Časopis Krajem svatého Antonínka přináší několik knižních typů, kterými si můžete zpestřit a zpříjemnit letní dovolenou. Zaměřili jsme se výhradně na knihy, které mají co dočinění se slováckým regionem. U některých titulů je toto spojení zjevné už z názvu, u jiných budete možná překvapeni. Záhadná jízda králů Modré z kypy Klára Binderová Albert, 2014, 148 stran Populárně nau㶜ná kniha etnoložky Kláry Binderové p㶣ibližuje život a práci v rodinné dílně Jochových, kde se už více než sto let zhotovuje modrotisk. Rukodělná dílna ve Strážnici je jednou z posledních 㶏eské Tak chutná štěstí Jiří Jilík Josef Jonáš, Jiří Kuchař Computer Press, 2014, 184 stran Eminent, 2014, 168 stran Pokud máte rádi sladké, změní tato kniha váš život. Najdete v ní více než dvě stě receptů, v nichž se nepoužívá rafinovaný cukr. Je nahrazen podstatně zdravějšími ingrediencemi nejen populární stévií, ale p㶣edevším p㶣írodním t㶣tinovým cukrem typu demerara 㶜i raw sugar, opomíjenou, a p㶣itom velmi cennou melasou, 㶜es- republice, která se výrobou této specifické textilie zabývá. Kniha poukazuje na neoby㶜ejnou pestrost vzorů i na různorodé způsoby využití modrotiskových výrobků. Klade také důraz také na specifi㶜nost této dílny ve slováckém prost㶣edí. -------------------------------------------------------kým medem nebo sušeným ovocem. Kniha je zajímavá tím, že mimo jiné 㶜erpá i z tradi㶜ních domácích receptů někdejší cukrá㶣ské rodiny Malotovy z Veselí nad Moravou. ----------------------------------------------------------- 24 www. ostrozsko.cz Jízda králů je obest㶣ena záhadou, tajemstvím. Kdo první vyslal mladi㶜kého krále na pou㶇 věky, aby se každým rokem, vždy znovu a znovu v jediný den v roce zjevil mezi lidmi a odjel do roku p㶣íštího, do dalšího desetiletí, století? Jaké poselství veze na svém bílém koni? Je snad p㶣edobrazem vl㶜novského lidového krále zmizelý velkomoravský král Svatopluk? Anebo prchající uherský král Matyáš? A nejde spíš o pozůstatky p㶣edk㶣es㶇anských kultů? -------------------------------------------------------------------- Můj rodný kraj Jan Bělčík Malanský Louky Bílých Karpat Albert, 2014, 140 stran editor: Ivana Jongepierová ČSOP Bílé Karpaty, 2008, 461 stran Na jedine㶜né monografii se podílelo 73 autorů. Podává p㶣ehled sou㶜asných poznatků o lu㶜ních spole㶜enstvech Bílých Karpat - od historie, p㶣es botaniku, zoologii a výsledky výzkumných projektů. Jejím cílem je nejen upozornit na nutnost ochrany těchto spole㶜enstev, ale jsou zde prezentovány i nejvhodnější způsoby managementu. Publikaci sice vyšla už p㶣ed několika lety, ale za p㶣e㶜tení nebo alespo㶡 prolistování stojí kdykoliv. -------------------------------------------------------p㶣ipravil: ko Osobnost Jana Běl㶜íka (1900‒1943) je dnes témě㶣 zapomenutá. Pracovitý a state㶜ný muž, který kromě těžké práce, pé㶜e o rodinu a odvahy, kterou projevil zejména ve vále㶜ných dobách, dokázal citlivě vnímat svět kolem sebe a zachycovat jej do svých útržkovitých zápisků veršů a post㶣ehů. V rodinném archivu bylo nalezeno několik sešitů popsaných básněmi, ve kterých Běl㶜ík popisuje krásy Hor㶡ácka, svůj vztah k rodině, prost㶣edí, lidovému umění, ale také k vlasti. Běl㶜íkova básnická tvorba je z větší 㶜ásti zamě㶣ena na p㶣írodní lyriku, která p㶣evažuje nad ne㶜etnými epickými básněmi. I p㶣es ur㶜itou uměleckou naivitu jsou jeho básně živým svědectvím doby a p㶣íkladnou ukázkou tvorby „písmáků v místech, kde se národní povědomí prosazovalo také literární tvorbou nadšených jedinců. Knihu dopl㶡uje CD, na kterém rodilí Hor㶡áci recitují některé z jeho veršů (p㶣ednes dopl㶡uje cimbálová muzika Petra Gale㶜ky). -------------------------------------------------------------------- FEJETON I mistr tesař se někdy utne Když jsme se p㶣istěhovali ze západních 㶏ech a za㶜ala jsem chodit do školy, nebyl to žádný med. 㶏eský jazyk mě bavil od první vyu㶜ovací hodiny. Neměla jsem problém se psaním nebo 㶜tením, ale to ná㶣e㶜í... Uff, to byl problém pane㶜ku. Paní u㶜itelka, bude jistě dlouho vzpomínat, jak mi vtloukala do hlavy, že se ne㶣íká zelenej ale zelený, a mlíko že je mléko. Jenže to bych nebyla já, kdybych si zarputile nestála za svým a co víc - drze jsem tvrdila, že budu mluvit tak, jak mi zobák narost . Ani po několika letech se mi nepoda㶣ilo zapadnout. I když jsem hrdě navštěvovala Lipovjánek a soukala se do kroje, i p㶣esto, že jsem dostala hlavní roli v souboru, kde jsem měla vykládat...(což mi zpo㶜átku opravdu nešlo, já jsem spíš po㶣ád kecala). Ještě dlouho jsem netušila, co jsou erteple, žufánek nebo paradajka. Po dobrých studijních výsledcích jsem zavítala na vysokou školu ke studiu literatury. Kdo by to byl 㶣ekl, že se minulost bude opakovat a já - tentokrát trochu v jiném gardu - se budu zase potýkat s problémy s ná㶣e㶜ím. Když jsem se uvedla na Slezskou univerzitu v Opavě a potkala první spoluža㶜ku, doufala jsem, že si na akademické půdě budeme všichni rozumět. Já naivka. Oné spoluža㶜ce, rodilé Slezance, jsem nerozuměla ani slovo. Ale byla jsem tím alespo㶡 pobavená. Po roce studia mě 㶜ekaly zkoušky. Cítila jsem se jako zkušená bohemistka - všemu rozumím, všechno znám, 㶜eštinu mám v malí㶜ku. Na zkoušku z rétoriky jsem se vyš㶡o㶣ila, nasadila úsměv a sebejistě vkro㶜ila do kabinetu vedoucí fakulty filozofie. Úžasná milá dáma mně nabídla židli a za㶜ala klást otázky. Já mlela a mlela - docentka na mě celých dvacet minut zírala s otev㶣enou pusou. Byla jsme vnit㶣ně p㶣esvěd㶜ená, že jsem skvělá, že to perfektně umím a že odejdu s á㶜kem. Když jsem domluvila, panty už mě skoro bolely, docentka propukla v nezastavitelný smích. Te㶞 jsem pro změnu zírala já. Když u㶜itelku několikaminutový záchvat smíchu p㶣ešel, zeptala se: ,,Sle㶜no, proboha odkud, že to jste?! Hrdě jsem pravila že jsem se narodila v Chebu, ale te㶞 že bydlím na Slovácku. Znovu se pobaveně usmála; takovou slátaninu ná㶣e㶜í prý ještě neslyšela. Na zkoušku jsem musela samoz㶣ejmě znovu. To ještě nebylo vše. P㶣i odchodu jsem zdrceně prohodila - Naschle!. V tu ránu byl ohe㶡 na st㶣eše a následovala půlhodinová p㶣ednáška, že p㶣ece s t u d u j i bo-he-mi-sti-ku!!! NA SHLEDANOU, se 㶣íká. Od té doby si mě paní docentka velmi dob㶣e pamatuje. Když se potkáme, nikdy se neopomene pousmát. A já si setsakra dávám pozor na jazyk. Lucie Ma㶡áková www. ostrozsko.cz 25 SPORT Fotbalisté Boršic dostali pět litrů slivovice Svěřenci trenéra Bilíka přepisovali klubovou historii. Hráli finále poháru OFS na prvoligovém trávníku Slovácka. Zápas v bouřlivé atmosféře sledovalo 1 035 diváků. o t㶣ídu výš. V mojí trenérské karié㶣e to byl vrchol. Byla to paráda, zahrát si na prvoligovém h㶣išti, hlavně pro mladé kluky, hodnotil zápas hrající trenér Boršic Vladimír Bilík. jejich výsledky, trošku jsem měl obavy, aby zápas neskon㶜il pro naše kluky nějakým debaklem. Nechtěli jsme odejít s ostudou. Kluci hráli výborně, bojovali do posledního Jelikož klub si nevedl kroniku, jak je to běžné v jiných obcích, víme o jeho historii jen velmi málo. „V obecní kronice je první zápis o fotbale z roku 1951, takže to budiž rok vzniku fotbalového klubu, píše se na obecních webových stránkách Boršic u Blatnice. Ve více než šedesátileté existenci klubu se největší úspěch zrodil teprve nedávno. Budeme-li p㶣esnější, tak v pátek 23. května v Uherském Hradišti. Parta kolem trenéra Vladimíra Bilíka se probojovala do finále Okresního poháru, které se hrálo na prvoligovém stadionu 1. FC Slovácka. Ráz už tak slavnostnímu zápasu dodalo umělé osvětlení a nebývale bou㶣livá kulisa - do hlediště si našlo cestu neuvě㶣itelných 1 035 fanoušků. Borši㶜ané sice na úplný vrchol nedosáhli, prohráli po vyrovnaném polo㶜ase s Jiskrou Staré Město 4:1, ale za p㶣edvedený výkon se rozhodně nemuseli stydět. „Klobouk dolů p㶣ed kluky, vybi㶜ovali se k obětavému výkonu. Jednu chvíli jsem myslel, že by mohlo dojít i na penalty, ale v druhé půlce už nám docházely síly a Jiskra vyhrála zaslouženě. Bylo vidět, že hrají 26 www. ostrozsko.cz Hrající kou㶜 Boršic Vladimír Bilík, pro kterého bylo finále největším trenérským úspěchem V hledišti nemohl chybět ani velký p㶣íznivec boršického fotbalu a starosta obce Bohuslav Vávra. Ani porážka mu neubrala na výborné náladě. „Prohráli, prohráli, ale tady to vypadá, jako bychom vyhráli, těšil se na ligovém trávníku těsně po zápase. P㶣edem věděl, že jasným favoritem zápasu byla staroměstská Jiskra. „Sledoval jsem dechu, snažili se a hráli na to, co měli. Po hodině fyzicky odešli, ale nemusí vůbec truchlit. Za to, že neudělali ostudu, jim obec dá deset tisíc a já k tomu p㶣idám pět litrů slivovice. Vítěz dostal od svazu deset tisíc, takže na tom budou lépe než vítězové, usmíval se Bohuslav Vávra. Stanislav Dufka Borši㶜ané těsně p㶣ed finálovým zápasem SPORT Velká nad Veličkou třetí ve finále Novinářského kalamáře V již 43. ročníku této házenkářské soutěže základních škol se v národním finále utkalo deset dívčích a osm chlapeckých družstev. Poprvé se zúčastnila i Základní škola Velká nad Veličkou a umístila se na krásném třetím místě. Finálový úspěch byl vyvrcholením výborného letošního roku. Děv㶜ata ze základní školy Velké nad Veli㶜kou se do finále probojovala po dvou kolech. Nejprve se utkala v okresním kole se dvěma družstvy Hodonína, hladce zvítězila 25:3 a 25:2. Ne㶜ekaně výborné skóre zarazilo i favorizovaného soupe㶣e z Ivan㶜i㶜, se kterým se děv㶜ata st㶣etla v kole krajském. Utkání od za㶜átku vládly Veli㶜anky, p㶣ed koncem prvního polo㶜asu se zápas nepatrně zdramatizoval, když byl rozdíl skóre pouze dvě branky. Do druhého polo㶜asu daly zarputilé házenká㶣ky vše a zvítězily 27:18. Ve finále Noviná㶣ského kalamá㶣e mohou startovat i ne-házenká㶣ky. Ve školní lize mohou startovat hrá㶜ky, které splní zadaný ro㶜ník. Hlavní podmínkou je, aby družstvo bylo složeno s žáky㶡 jedné školy. Výhodou pro velické školy bylo, že nast㶣ádala 14 žáky㶡, které jsou sou㶜asně hrá㶜kami SKH Velká nad Veli㶜kou. I tento fakt hrál důležitou roli ve finále. Základní škola Velká nad Veli㶜kou se zú㶜astnila školní ligy poprvé a byla v roli outsidera. Los k nim také nebyl p㶣ívětivý. Všichni 㶜ty㶣i soupe㶣i byly velkou neznámou; kromě favorizovaného Zlína, který národní finále vyhrává prakticky každý rok. V prvním utkání se žákyně st㶣etly se základní školou Turnov, jejíž hrá㶜ky byly až p㶣íliš vysoké. V průběhu hry se však ukázalo, že výška a váha není vše - mrštné a velmi rychlé Veli㶜anky zvítězily hladce hned na úvod turnaje. Rázem byly spolufavoritkami turnaje, což se nakonec potvrdilo. Se školami Olomouce a Havlí㶜kova Brodu bylo vítězství témě㶣 samoz㶣ejmostí a tak je 㶜ekal boj o první místo ve skupině. Základní škola Zlín má sportovní t㶣ídu, která je zaplněna jen házenká㶣kami v jednom ro㶜níku. I když Velká nad Veli㶜kou má velmi šikovné hrá㶜ky, p㶣ece jen byla poskládaná z více ro㶜níků a to sehrálo svou roli. Boj o t㶣etí místo se Zub㶣ím byl prakticky od za㶜átku v rukou děv㶜at ze Slovácka a tak se mohlo pomalu slavit. T㶣etí místo Úspěšné velické družstvo završilo skvělý rok v národním finále je jistě obrovský úspěch. P㶣íští rok už velické házenká㶣ky p㶣ijedou jako favorit a nikdo je jistě podce㶡ovat nebude. Podle dostupných informací by p㶣íští rok měly dostat šanci i ža㶜ky devátých a osmých t㶣íd. Pokud by se jim poda㶣ilo probojovat p㶣es okresní a krajské kolo, do národního finále by byl vyslán velmi silný tým. Mohli by se zde p㶣edvést jak hrá㶜ky narozené v roce 2000 (opory jako Hana Lapšanská, Katarína Trýsková, Hana Borosová 㶜i branka㶣ka Adéla H㶣ebejková), tak ro㶜ník 1999 (Linda Trachtulcová a levoruká spojka Pavlína Zem㶜íková, která je již sou㶜ástí výběru 㶏R). Snad bude p㶣íští rok stejně úspěšný jako ten letošní. luma Malanskú trnku skrápěl déšť V polovině května proběhla v Malé Vrbce tradi㶜ní sportovní událost. Sedmý ro㶜ník běhu „O malanskú trnku. P㶣es nep㶣íze㶡 po㶜así v nádherné krajině Hor㶡ácka bojovalo o co nejlepší umístění 277 startujích ve všech kategoriích. Nejmladší závodnící byla teprve ro㶜ní Nikol Migotová z Hrubé Vrbky (㶜íslo 392). V hlavním závodě na 6,4 kilometrů déš㶇 vyhovoval více Slovákům - vyhráli témě㶣 všechny kategorie. Jenom Dušan Tom㶜al a Mirka Hanáková byli výjimkou hlavního závodu z Malé Vrbky do Hrubé Vrby a zpět. Jasné vítězství bylo i mezi ženami. Zuzana Durcová porazila druhou Irenu Pospíšilovou a t㶣etí doběhla výborná veteránka nad 45 let Mirka Hanáková. fg Opravdový sportovec je nepromokavý www. ostrozsko.cz 27 SPORT Velká propagátorka, šéfka a trenérka in – line oddílu bruslení ve Veselí nad Moravou tvrdí: Největší odměna? Spokojenost a úsměvy nejmenších Až do vyhlášení nejlepších sportovců města Veselí nad Moravou jsem o podobném oddíle v našem regionu neměl ponětí. Před pár měsíci si pro cenu v kategorii Trenér přišla PETRA KORVASOVÁ. Žena, která se svým manželem před pěti lety založila oddíl in-line bruslení. Na první trénink přišlo šest dětí, dnes má oddíl kolem šedesátky členů. „Jestli mě takový nárůst p㶣ekvapil? Těžko 㶣íct. Každý za㶜átek je těžký. Mám radost, že děti na tréninky chodí a není témě㶣 žádný odpad, že témě㶣 nikdo neodchází. Také k nám ob㶜as p㶣ijdou děti, které se sportováním teprve za㶜ínají, a pak je kouzelné sledovat, jak se trénink od tréninku zlepšují, to je pro mě největší odměna. Trenérský glejt Myslím, že je to pro děti správné vybíjení energie, místo běhání zbůhdarma po městě nebo sezení doma u po㶜íta㶜e, povídá trenérka, která na bruslích za㶜ínala p㶣ed patnácti lety. „To už je ovšem brusla㶣ský pravěk. První brusle jsem si koupila v roce 1999. Byly šílené, měly ještě plastová kole㶜ka, dnes už bych 㶣ekla, že to je muzejní exponát. Zkoušela jsem je u nás na sídlišti, ale tehdy se ještě o nějakém in-line bruslení nedalo hovo㶣it. Další brusle jsem si koupila až po narození dcer, vzpomíná Petra Korvasová. P㶣ed dvěma lety jsme se zú㶜astnili trenérského in-line kempu, který vedl světoznámý italský trenér Paolo Marcelloni. Ten kurz nám otev㶣el úplně nové obzory, co se tréninku in-line rychlobrusla㶣ů tý㶜e. Pokud chcete s dětmi pracovat a posunovat je dál v jejich dovednostech, musíte mít „glejt a vědět jak na to, pokra㶜uje ve vyprávění trenérka a vyjmenovává další 㶜leny realiza㶜ního kádru: „V posledních dvou letech spolupracujeme se skvělou Za patnáct let se úrove㶡 tohoto stále populárnějšího sportu posunula o několik stup㶡ů jinam. Nejen co se týká vybavení. Mladí veselští brusla㶣i se můžou op㶣ít i o nové tréninkové metody, které jim Petra a Petr Korvasovi p㶣edávají. „Manžel má klasický instruktorský kurs, já mám specializaci na menší děti, a oba jsme vlastníky certifikátu Trenér III. t㶣ídy. Chtěli jsme získávat víc informací, je to p㶣ece jen mladý sport, a tudíž jsme po nových metodách pátrali většinou v zahrani㶜ních zdrojích. Ale také nám vždy velice ochotně poradila reprezenta㶜ní trenérka 㶜eských in-line rychlobrusla㶣ů paní Lída Krupková. „Nejde až tak o ty medaile a umístění. Pro mě je důležité, že se děti u toho baví, najdou nové kamarády a mají z bruslení radost.“ 28 www. ostrozsko.cz Cesty za úspěchem Otrokovice, Opava, Brno, Praha nebo t㶣eba ma㶞arská Tatabánya 㶜i ještě vzdálenější Szeged - oddíl veselských in-line brusla㶣ů je témě㶣 každý víkend na závodech. Svoje ratolesti doprovází spousta rodi㶜ů, kte㶣í během závodů rozhodně nesedí na tribuně, jak 㶜asto vidíme u ostatních sportů. „Na bruslení je super, že je to sport pro celou rodinu. Jsme rádi, že se p㶣idávají i rodi㶜e. Ve Ždáru nad Sázavou nás bylo t㶣icet a někte㶣í tatínkové a maminky sami závodili. Jezdí s dětmi, zabruslí si, užijí si den. Rodi㶜e mají zážitek, děti mají zážitek, je to skvělé. Je to sport pro celou rodinu, může jej dělat každý 㶜lověk, nezatěžujete klouby a organismus jako t㶣eba p㶣i běhu. Je to nenáro㶜ný sport na průpravu a také na vybavení, 㶣íká velká propagátorka in-line bruslení, pro kterou je největší odměna spokojenost a š㶇astné úsměvy nejmenších prcků. „Nejde až tak o ty medaile a umístění. Pro mě je důležité, že se děti u toho baví, najdou si nové kamarády a mají z bruslení radost. Samoz㶣ejmě když se jim poda㶣í vyhrát, tak je ta radost ještě mnohem větší a to je pro mě největší p㶣ínos. Těší mě, že se děcka věnují sportu, radují se z pohybu, mají spole㶜né zážitky a nau㶜í se aktivně žít. Navíc musím všechny děti z oddílu moc pochválit, nebo㶇 jsou velmi šikovné a skute㶜ně je vidět, jak se zlepšují, povídá nadšeně Petra Korvasová. Dvojčata na kolečkách Trenér roku Petra Korvasová v akci fitness instruktorkou a cvi㶜itelkou aerobicu paní Zuzkou Hanzelkovou a nedávno se k nám p㶣idal také výborný brusla㶣 a trenér Kamil Hastík z Napajedel, takže už je nás na trénování víc. V nejbližších měsících se veselský brusla㶣ský oddíl posune zase o notný skok kup㶣edu. Vedení města schválilo výstavbu zbrusu nového oválu pro in-line bruslení. Brusla㶣i z oddílu IN-LINE VESELÍ už nebudou muset dojíždět do okolních obcí na tréninky a trené㶣i již nebudou muset riskovat zranění svých svě㶣enců na parkovištích 㶜i pro trénink rychlobrusla㶣ů nebezpe㶜ných cyklostezkách. Dráha, která bude u koupa- v týmu a využít toho, že si mohou v závodě pomoci. Oby㶜ejně to bývá takový sestrovražedný boj, ale musí se s tím prostě poprat. Nicméně po skvělé spolupráci na silni㶜ním okruhu v Běchovicích vě㶣ím, že se blýská na lepší 㶜asy, doufá Petra Korvasová. Dvoustranu p㶣ipravil Stanislav Dufka foto: archiv Petry Korvasové liště a vyjde zhruba na dva a půl milionu korun, by měla být hotová nejpozději na ja㶣e p㶣íštího roku. „Jsme strašně rádi, že se to poda㶣ilo, v podstatě jsme neměli žádné oficiální tréninkové sportoviště, kde by se in-line rychlobruslení dalo bezpe㶜ně provozovat. Ovál nebude sloužit jenom nám, ale celé široké ve㶣ejnosti, poznamenala Petra Korvasová. Brusle, brusle a zase do brusle, to je život sedmat㶣icetileté trenérky, velké propagátorky tohoto poměrně mladého sportu. Pokud se zeptáte na další koní㶜ky, se smíchem odpovídá, že si jde ve volném 㶜ase zabruslit. „Ráda se projedu, sama závodím, chci se vcítit do kůže dětí, je to lepší než jenom sedět na tribuně. Momentálně se p㶣ipravujeme na 㶜ty㶣iadvacetihodinový závod kolem Olešné. Takhle se mi to líbí a takhle mě to napl㶡uje. Nic jiného než brusle aktuálně ne㶣ešíme. Tedy mimo ten ovál, o který se snažíme už 㶜ty㶣i roky, prozrazuje matka dvoj㶜at, které jsou samoz㶣ejmě i jejími sportovními svě㶣enkyněmi. „Máme jedenácti- Po rozhovoru s Petrou Korvasovou jsem měl nutkání okamžitě nazout brusle a vyrazit na nějakou blízkou cyklostezku. Sedmat㶣icetiletá šéfka veselských brusla㶣ů mě totiž svým nadšeným povídáním okamžitě vtáhla do svého světa. Do světa in-line brusla㶣ů. Je to opravdu sport pro každého a díky manželům Korvasovým dostává ve Veselí nad Moravou nový rozměr. Můžeme směle napsat, že i ovál, který má nejbližší době ve městě vyrůst, je dílo, které ponese jejich podpis. Bez oddílu, který založili, si jenom stěží můžeme p㶣edstavit, že by vznikla tak nákladná a jistě užite㶜ná stavba, na které se vy㶣ádí hlavně děti. glosa „Ovál řešíme už čtyři roky, jsem ráda, že se to podařilo,“ Petra Korvasová je skute㶜ný tahoun oddílu letá dvoj㶜ata, Lucii a Veroniku. Holky byly naši první svě㶣enci. Jako dvě děv㶜ata mají velkou nevýhodu, protože na závodech bojují proti sobě. Ještě neumí pracovat www. ostrozsko.cz 29 www.leader.ostrozsko.cz Když kosy sviští Sekáči na Horňácku vzdávají hold předkům TEXT A FOTO: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ Sobotní 㶜asné ráno, slunce se teprve dere p㶣es obzor. Cestou do Malé Vrbky potkávám hrubovrbecké seká㶜e s dvousp㶣ežím a h㶣íbátkem klusajícím p㶣i voze. Muži si na voze prozpěvují. Takto zvesela se jedou pomě㶣ovat v klání zvaném Hor㶡ácké kosení. Na návsi v Malé Vrbce se shromaž㶞ují první ú㶜astníci už 15. ro㶜níku se㶜ení orchidejových luk, které jsou co do druhů rostlin světovým unikátem. Seká㶜ů se sešlo na sto dvacet. P㶣ijeli ze severní Moravy i ze sousedního Slovenska. Poprvé se zú㶜astnilo na 㶜ty㶣icet hostů z MAS Kopani㶜iarského regionu. Díky projektu byli všichni soutěžící obdarováni malým propaga㶜ním dárkem a výborným gulášem servírovaným pod mírně obla㶜ným nebem. K dobré náladě p㶣ispívala nejen cimbálová muzika Petr Gale㶜ky a Romana Sokola, ale i štamprlata slivovice, kterou ú㶜astníky vítal organizátor akce František Hruška. P㶣ed sedmou hodinou se zpívající průvod seká㶜ů vydal vzhůru na Vojšické louky. Ty, původně p㶣evážně zelené, rychle rozkvétaly pestrými barvami množících se krojů. Pod širokými rozmachy se stébla trávy kladla do úhledně sese㶜ených 㶣ad. Do svištění kos zněly tóny hudců a ob㶜asné tahy brousků po 㶜epelích. Scenérii dopl㶡ovala krojovaná děv㶜ata, která za kosci pose㶜enou trávu obracela. Pro návštěvníky, kte㶣í se uchýlili do stínu stromů a zápolení kosců pozorovali jen z povzdálí, hrála cimbálovka. O zpěváky neměla nouzi a umoc㶡ovala pohodovou atmosféru. Někte㶣í na louce trhali kytky. Ti pozornější nacházeli vzácné orchideje a jiné rostliny, jež se v hojném množství vyskytují jen na Vojšických loukách. Děti zaujal pastevec koz Bohatství bělokarpatských luk • • • 30 Bílé Karpaty pat㶣í k druhově nejbohatším a svou rozlohou více než 4 tisíce hektarů i k nejrozsáhlejším travním spole㶜enstvům Evropy. Zvláštností bělokarpatských luk je p㶣ítomnost roztroušených stromů. Většina z nich byla původně vysázena k vytý㶜ení hranic pozemků jednotlivých vlastníků. Bělokarpatské louky byly jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty (v roce 1980). V podhorských oblastech Bílých Karpat bývaly louky pouze jednose㶜né, p㶣edevším v důsledku nedostatku vláhy v letních měsících. Na za㶜átku 20. století se louky sekly p㶣ede žněmi během 㶜ervence. Vzhledem k tomu, že bývaly od vesnice vzdáleny i několik kilometrů, seká㶜i na ně odjížděli nebo odcházeli už zve㶜era, aby po spadnutí rosy kus posekli. Znovu kosili brzy zrána. www. ostrozsko.cz • V roce 2000 byl CHKO Bílé Karpaty p㶣idělen Radou Evropy Evropský diplom chráněných území, protože Bílé Karpaty „p㶣edstavují dokonalý p㶣íklad pozoruhodné kombinace dob㶣e zachovaných p㶣írodních biotopů a prost㶣edí, které byly citlivě vytvo㶣eny 㶜lověkem. Rovněž jsou modelem spolužití lidí s p㶣írodou, který se vyzna㶜uje svéráznou kulturou a folklorem. • Existence proslulých orchideových luk je podmíněna pravidelným kosením. Pro mimo㶣ádně úzké vztahy mezi mezi kvalitou karpatské p㶣írody a lidskou 㶜inností bylo toto území za㶣azeno do světové sítě Biosférických rezervací UNESCO (v roce 1996). zdroj: Ivana Jongepierová (ed.) - Louky ...trikrat sa tá tráva na úkách pokosí, co sa ten šohajek, co sa on na vojně šablenky nanosí. Bílých Karpat (2008) www.leader.ostrozsko.cz s cvi㶜eným psem, i projíž㶞ka ko㶡ským povozem. Než sta㶜il návštěvník všechno obejít a u stánku se ně㶜ím ob㶜erstvit, seká㶜i už měli hlavní díl louky pose㶜ený. Bylo teprve devět hodin, což dokazovalo, že letos zápolilo s kosou víc seká㶜ů než v p㶣edešlých letech, kdy si odpo㶜inek ve stínu staré hrušky a zasloužený doušek vína dop㶣ávali až kolem poledne. vyhlášen nejlepším dospělým seká㶜em. Mezi dorostenci na porotu nejlépe zapůsobil Tomáš Hamala. Nejstarším ú㶜astníkem s kosou byl pravidelný ú㶜astník J. Šantavý z Kozojídek. V kategorii družstev zvítězili zahrani㶜ní kosci z Nol㶜ova u Martina, druhá byla parta z Hrubé Vrbky - Zelnice a t㶣etí skon㶜ili každoro㶜ní hosté z Kostelan nad Moravou. „Zvítězit nebylo nikdy to hlavní, pro㶜 jsme znovu tady. Rádi k vám jezdíme, je tady p㶣íjemná pohoda, žádné divo㶜ení, kdo vyhraje. Vrbecké kosení, nádherná p㶣íroda Bílých Karpat, milí lidé, setkání s p㶣áteli a kamarády. Prostě zážitek, na který se těším celý rok, svě㶣il se 㶜asopisu KSA Cyril Macalík z Vě㶣㶡ovic, který byl už poněkolikáté Sou㶜ástí akce bylo i p㶣edstavení básnické sbírky Jana Běl㶜íka Malanského Můj rodný kraj (nakl. Albert). Vrbecké kosení má již patnáctiletou tradici, je hodně navštěvované lidmi nejen ze Slovácka. Je to nejen kulturní zážitek, ale také snaha navázat na tradice naších p㶣edků a jejich těžkou práci. Tato akce byla podpo㶣ena z projektu „ P㶣ibližme si tradice našich p㶣edků . www. ostrozsko.cz 31 MÍSTE㶏KA Kovárna Jana Veverky Kovárna Jana Veverky v Lipově kdysi jistě plně sloužila. Byla závislá na vývoji zemědělství a když svůj účel splnila, byla v roce 1975 přesunuta do skanzenu dobových staveb ve Strážnici. V místě, kde stávala kovárna Jana Veverky bylo později vybudováno dětské h㶣iště, to㶜na a malý park. Dům Veverkových koupila rodina Ma㶡ákova. Ten dnes slouží jako květiná㶣ství. V domě zůstaly d㶣evěné stropy a zachovala se také velká kachlová kamna. Majitelé chtějí dům zrekonstruovat do původní podoby, v㶜etně dobových oken a d㶣evěných trámů. do dalších prostor. Místnosti domu jsou malé. Pat㶣í k němu ale poměrně velký dvůr, stodola a rozhlehlá zahrada. V domě se našel obraz kovárny, který byl Veverkovým darován rodinou z Blatnice. Žel, k obrazu je jen málo informací. Autor je podepsán v levém spodním rohu, podpis se však nepoda㶣ilo rozluštit. Původní architektura stavby je dob㶣e patrná p㶣i vstupu do obchodu s květinami. Vedle už vzpomínaných kachlových kamen a d㶣evěných stropů si nelze nevšimnout širokého d㶣evěného obložení p㶣i průchodu V roce 1975 byla stavba p㶣esunuta do skanzenu dobových staveb a 㶣emesel ve Strážnici. Tam je kovárna Jana Veverky p㶣ístupná ve㶣ejnosti. Lucie Ma㶡áková Ková㶣ství je 㶣emeslo zabývající se zpracováním oceli a z㶣ídka i jiných kovů. Pat㶣ilo k nejvýznamnějším oborům lidské 㶜innosti. V dnešní době je ková㶣ství ve vyspělých zemích spíše okrajovým, p㶣edevším uměleckým 㶣emeslem. Ková㶣 pracoval s ohněm a tak bylo kování považováno za jakési tajemné, snad až magické 㶣emeslo. Mnohde bylo obklopeno mýty a pověrami. Ková㶣 měl zpravidla dobré spole㶜enské postavení, kovárny byly na vesnicích a ve městech jedním z center života. Vesni㶜tí ková㶣i se zamě㶣ovali p㶣edevším na zemědělské ná㶜iní. Vyráběli je, opravovali a udržovali. Tak tomu bylo i v Lipově, kde na po㶜átku 20. století p㶣evžovala zemědělská 㶜innost. 32 www. ostrozsko.cz SU Návrat ke starému řemeslu Na Horňácku byli vždy zruční řemeslníci, zvláště kováři. Tuto tradici křísí mladý umělecký kovář ANTON VADOVIČ z Lipova. Zhotovuje nejen užitkové kovářské výrobky, ale bravurně ovládá i technologii výroby z damašské oceli. ■ Co to vlastně je, damašská ocel? Kolem původu damašské oceli vládne takové tajemno, je op㶣edená mýty. Podle jedné z teorií pochází pravděpodobně z Damašku. Má super vlastnosti. Je tvrdá a houževnatá, ideální na výrobu nožů nebo 㶜epelí obecně. Pokouším se ji vyrábět novodobým způsobem. Vyrábím damascenskou ocel, která je specifická tím, že má vzor. Je pruhovaná, trochu jako zebra. Výroba takové oceli má 㶣adu úskalí, je to spíš alchymie než věda. Základem je několik druhů oceli. Ty se ková㶣sky sva㶣í dohromady a pak se p㶣ekládají jako listové těsto, 㶜ím víc vrstev, tím líp. Po㶣ád kováte a kováte a p㶣ekládáte, je to po㶣ád stejné. Nakonec získaný materiál vybrousíte a je z něj nůž. ■ Kde sháníte pot㶣ebný materiál? Absolvent strojní průmyslovky, oboru umělecké ková㶣ství Anton Vadovi㶜 z Lipova nyní studuje na Vyšší odborné škole Restaurování kovů v Turnově Po různu. Ocel se dá recyklovat, takže něco ze šrotu. Lze ji samoz㶣ejmě také sehnat p㶣esně podle normy 㶏SN, ale to jsou potom úplně jiné ceny. Obchody ji navíc většinou prodávají jen ve velkém, takže pokud nevezmete tunu... Základem damašské oceli je kombinace měkké oceli, kterou ohnete, ale nic s ní neu㶣íznete, a oceli tvrdé. Kus páskoviny ve šrotu, to většinou bývá ta měkká, úplně nejoby㶜ejnější konstruk㶜ní ocel. Staré pilníky, p㶣ípadně listové pružiny, to jsou nástroje z lepších ocelí. Tyto dva různé materiály pak ková㶣sky sva㶣ím dohromady. nemůžu zaru㶜it dopadne p㶣esně tak a tak. Po㶣ád je to p㶣ekvapení a velká neznámá, sázka do loterie, risk. Strašné nervy. Když na ■ Co vás vedlo k tomu, že jste se za㶜al specializovat se na damašskou ocel? furt zlepšovat, furt se snažit a furt se vyvíjet. Damašskou ocel dělá strašně málo lidí. Te㶞 už se sice rozmáhá, ale p㶣esto nikdo tajemství výroby neodhalí. Je to velké specifikum, které málokdo umí. Byla to výzva. A je to po㶣ád výzva, protože nikdy nevím, co z toho vyjde. Můž výsledek ovlivnit, ale ně㶜em osm hodin dělám a pak to můžu vyhodit, moc mně to nepotěší. Je pot㶣eba se ■ Kde tvo㶣íte, jaké máte podmínky pro práci? Pracuju v Lipově, doma na padesátce. Dílna se budovala od za㶜átku, v rodině nikdo kova㶣inu nedělal. Jsem první, a kdoví jak to bude dál. ■ Co se svými výrobky děláte? Darujete je, prodáváte, vystavujete? Musím se otá㶜et, je toho hodně. Takové ty rádoby zakázky pro rodinu - ten má narozeniny, tam se něco slaví, te㶞ka jdeme na svatbu, bylo by dobrý kdybys... Ale lidé už o mně za㶜ínají trošku vědět, takže se ob㶜as někdo ozve. To mě potěší. P㶣estože stále studuju, je o mé 㶣emeslo zájem, T㶣eba na Hor㶡áckých slavnostech vloni nebo p㶣edloni. Je to pěkné, když se lidi na mou práci koukají a sta㶣í pánové vzpomínají - jó, to my jsme na st㶣ední kovávali... Nebo malé děti, jak stojí u toho skute㶜ně pohádkového ohně. Už je to takové zapomenuté 㶣emeslo. ■ Je v okolí ještě někdo, kdo se s ková㶣stvím zabývá? Na Hor㶡ácku ve Vrbce je kolega, který se tím živí. A v Hroznové Lhotě je kluk, který chodil o ro㶜ník níž, takže trošku konkurence, ale taky šikovný. Ještě o ro㶜ník níž je kluk, který žije na Myjavě. František Gajovský www.leader.ostroszko.cz 33 DOPISYA REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů DOPISY Zamíril na holuba, zastrelil vrabca... pokračování ze str. 4 která s hudeckými muzikami neměla mnoho spole㶜ného. Dle svědectví p. Hozáka, starosty Javorníka, synovce muzikanta Hozáka (děkuji J. Moravcovi za poskytnutí záznamu jejich rozhovoru), hrávali v období první republiky a to bu㶞 ve velkém dechovkovém obsazení (až 12 muzikantů), nebo jako malý „šraml v obsazu harmonika, buben a k㶣ídlovka. Lhoty...? Pokud existovaly, pro㶜 o nich ml㶜í i tak podrobná publikace, jako je kniha Hor㶡ácko? Zdá se tedy, že bohužel i v tomto p㶣ípadě PhDr. Mi㶜ka místo zacíleného holuba skolil nechtěného vrab㶜áka ‒ p㶣itom sta㶜ilo jen pozorněji 㶜íst a lépe po㶜ítat. ne. Ve Velké a na Vrbecku se zachoval starobylý hudební folklor! V Javorníku se zachovaly nejpůvodnější a nejstarobylejší kroje! Všude jinde prostě došlo k p㶣etržení původní tradice (zejména té pís㶡ové a hudební) úplně stejně jako u ostatních Co se týká Lipova, je známo, že zde hrávala hudecká muzika Valáškova. Svoji 㶜innost ale ukon㶜ila na p㶣elomu 19. a 20. století, což zcela souhlasí s mým vyjád㶣ením uvedeným výše. Po zániku Valáškovy muziky hudební pole v Lipově ovládla dechovka. Dle monografie o Lipově je zde dechová hudba doložena už v roce 1885. O folklorním vakuu v této obci v období mezi I. a II. světovou válkou svěd㶜í záznamy z tzv. Šoupalovy pozůstalosti z konce 20. let 20. století, ve které lipovští u㶜itelé ve zprávě pro vlastivědný soupis okresu Hodonín konstatoTrnova muzika kolem roku 1915 repro: Ji㶣í Pajer - 㶏tení o Hor㶡ácku (2013) vali: „Hudba jest vždy dechová I odborníky psaná literatura může být zavádějící. V knize Hor㶡ácko 㶜teme, že „ve Velké, Hrubé a Malé Vrbce, Kuželově a postrádá naprosto nějaké a Javorníku nosili v druhé polovině 19. století nohavice ze světlemodrého ‚myjavského sukna. Ty se pak staly typickrajové zvláštnosti a zklamakou sou㶜ástí hor㶡áckého kroje i v pozdějších obdobích . Hm, tak pro㶜 tedy mají VŠICHNI veli㶜tí muzikanti z kapely hudce Trna na dobových fotografiích z konce 19. století tmavé nohavice ze strážnického sukna? Jsou to vesměs muži ně to potvrzuje také V. Úlehla st㶣edního věku, takže nep㶣edpokládám, že je jedná o nějaký tehdy módní „výst㶣elek , ale o oděv, který byli zvyklí ve své knize Živá píse㶡: „Ponosit od mládí. Troufám si tvrdit, že pokud by se v podobném odění objevil dnes někdo ve Velké, drtivá většina „odbýval jsem ob㶜as několik dní borníků folkloristů se mu vysměje a poradí mu, aby se vrátil do Strážnice 㶜i Veselí. u otce v Lipově. Jednou v roce 1929, ve㶜er jak ve㶜er p㶣echázeli pod okny rekruti. Ale co zpívali, to už nebyla Podobně obsáhlou historii hudecké muziky obcí Slovácka a folklorní nadšenci se snaží naše píse㶡 vůbec, ani ne úpadková. jako Velká a Hrubá Vrbka má v okolí skute㶜o její obnovení. ně jen Hroznová Lhota (dvě generace hudOhledně hudců z Velké a z Hrubé Vrbky, niců Nekardů a Andrýsků, ú㶜inkující v druhé Mým cílem rozhodně není dělat zlou krev kdy jsem jejich existenci nepopíral! Naopak, polovině 19. století a na ně navazující mezi folkloristy, zrušit Hor㶡ácko nebo mým argumentem vždy bylo, že právě tyto Strachotova hudecká muzika působící do II. proslavit Hroznovou Lhotu. Prostě jsem jen muziky jsou synonymem „hor㶡áckého svět. války, poté ale i zde došlo k p㶣erušení p㶣i sbírání materiálu na svou knihu narazil folkloru! Z celého Hor㶡ácka ale POUZE kontinuity) a město Strážnice. na spoustu skute㶜ností, které odporují tyto dvě obce mohou doložit déletrvající běžně zaužívanému názoru a podíval jsem historii hudecké muziky, zahrnující několik Za velickou a vrbeckou „širokou sukni se na ně selským rozumem. O㶜ekával jsem generací muzikantů z více rodů! A to zcela se ovšem, jak se zdá, dnes schovávají nesouhlas, ale inteligentní, p㶣ipouštějící jistě není VĚTŠINA z devíti, že? Když poi ostatní obce Hor㶡ácka. Dle mého názoru diskusi a podpo㶣ený důkazy a argumenty. mineme již zmíněný Javorník a Lipov (kde je absurdní zevšeobec㶡ování typu : na Uznávám, že nemusím mít ve všem pravdu, v první polovině 20. století už prokazatelně HOR㶓ÁCKU se zachoval nejpůvodnější ale bohužel mi nesta㶜í víra, „ tak to prostě žádná hudecká kapela nebyla), kde jsou folklor, na HOR㶓ÁCKU se zachovaly nejbylo , já zkrátka chci vědět PRO㶏. muziky z Kuželova, Malé Vrbky, Louky, Nové starobylejší kroje... Tak to tedy rozhodně Pavel Valí㶜ek 34 www. ostrozsko.cz ‚ z babiččiny plotny SLOVÁCKO V HRNCI ANEB KUCHAŘSKÁ NOSTALGIE Dnes už je v mnoha domácnostech nahradily specializované gastronomické 㶜asopisy, výpravné knižní kucha㶣ky nebo televizní po㶣ady o va㶣ení - o to větší cenu rukou psané kucha㶣ské deníky našich babi㶜ek a prababi㶜ek mají. Mastná oka, skvrny od vína 㶜i dokonce oho㶣elé okraje zažloutlých listů dělají z těchto sešitů originální a neopakovatelné dílo. S odstupem let nesvěd㶜í jen o kucha㶣ském stylu někdejších hospodyněk, lze z nich vy㶜íst nap㶣íklad životní standard rodiny. Ale p㶣edevším - skrývají v sobě p㶣íběh svých autorek, jejich starosti i radosti, slabůstky i silné stránky. Leckdo by mohl paní Anně Š㶇astné z Louky závidět její dlouholeté zkušenosti a vynikající praxi. I p㶣esto, že právě oslavila 81. narozeniny, stále pracuje v kuchyni. Po㶣ád je v jednom kole a jak sama 㶣íká, práce je nápl㶡 jejího života. Vždy má nape㶜eno plno dobrot, ostatně i mě je nabídnuto, když ji navštívím. Paní Š㶇astná vyrůstala se šesti sourozenci a tak musela ob㶜as pomoct mamince u plotny. V devíti letech pekla svůj první chléb. Život se s ní p㶣íliš nemazlil, sourozenci nesouhlasili s tehdejším režimem a tak celá rodina měla o vyu㶜ení 㶜i „dobrou práci postaráno. To ale nezměnilo nic na tom, že se později stala výbornou kucha㶣kou. Pracovala na Filipově, na Vápenkách, va㶣ila ve školce, na Vranově a v 90. letech dokonce v 㶕ímě a v Alpách. P㶣emýšlela jsem nad tím, že jí navrhnu, aby sepsala kucha㶣ku. Takové zkušenosti jen tak někdo nemá... Máte doma takový kuchařský poklad? 㶇te jej a snímek Pokud ano, vy fo REDAKCE. nám POŠLETE DO spo㶡 několiNebo kopie ale iložte i opis ka stránek. A p㶣 vaší rodině receptů, které ve di㶜ní. Nezapovažujete za tra t také několik pome㶡te p㶣ipsa ce, jejíž zásluvět o hospody㶡 nikla. Vaše p㶣íhou kucha㶣ka vz e. Spole㶜ně spěvky zve㶣ejním tentick ý obraz tak vy tvo㶣íme au vácku d㶣íve toho, jak se na Slo se v našich kuva㶣ilo a jedlo, co alo, co naopak chyních zachov . Nepochybně zásadně změnilo nat. nám bude chut ■ BOŽÍ MILOSTI: ■ BRATISLAVSKÁ ROLÁDA: ¼ kg tuku 15 dkg hladké mouky 4 žloutky 10 polévkových lžic bílého vína p㶣idáme trochu soli a mouky dle pot㶣eby 1. těsto: 10 dkg másla, 10 dkg cukru, 12 dkg kokosu zpracovat bílé těsto 2. těsto: 25 dkg jemně strouhaných keksů, 10 dkg cukru, 3 dkg kakaa, 1 polévková lžíce rumu, 2 celá vejce, zpracovat 㶜erné těsto Bílé těsto položíme na 㶜erné, svineme do rolády a můžeme obalit v kokosové mou㶜ce. p㶣ipravila: Lucie Ma㶡áková www. ostrozsko.cz 35 www.leader.ostrozsko.cz Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko představuje další projekt spolupráce P㶣eshrani㶜ní malovaná mapa Kopanice, Hor㶡ácko a Ostrožsko ‒ FMP (mezinárodní projekt spolupráce) Cílem projektu je zlepšení informovanosti a povědomí o zajímavostech a atraktivitách cestovního ruchu a dalších možností trávení volného času v příhraničním regionu jižní části Bílých Karpat a okolí. Termín realizace projektu 5/2014 ‒ 10/2014. Celkové náklady projektu: 12 565,- EUR Aktivity: Hlavním výstupem p㶣edkládaného projektu bude skládací p㶣eshrani㶜ní turistická ‒ malovaná mapa regionu Kopanic, Hor㶡ácka a Ostrožska. Je to ru㶜ní práce, která je do posledního detailu vypracovaná 㶜lověkem, ne programem. Malovaná mapa bude sloužit pro orientaci turistů v regionu, p㶣ehled turistických zajímavostí a památek v regionu, nebo jako suvenýr. Výstupy: • tištěné mapy formát A1, 10 000 ks • laminovaná tabule formát 150 x 100 cm , 50 ks • aktuální letecké snímky 20 -50 ks. Celkové výdaje 㶜ásti projektu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko jsou ve výši 5 358,- EUR ( tj. 146,5 tis.K㶜) Dotace za 㶜ást projektu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko je ve výši 4 822,2 EUR ( tj.131,9 tis.K㶜) Vlastní zdroje spolufinancování 㶜ásti projektu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko jsou ve výši 535,8 EUR ( tj.14,6 tis.K㶜) P㶣edfinancování projektu a spolufinancování vlastních zdrojů bude zajištěno obcemi, mikroregiony, Místní ak㶜ní skupinou. Představení dalších úspěšně dokončených projektu přes PRV ČR 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie MAS Horňácko a Ostrožsko. Pavla Kope㶜ná - Hrušková , Blatnice pod Svatým Antonínkem: Musíme se rozvíjet Projekt byl zamě㶣en na rozší㶣ení za㶣ízení na podporu výroby vína - jednalo se p㶣edevším o 4 ks barrique sudů a technologii pro 㶣ízené kvašení. Barrique sud : V posledních letech se barrique vína stávají módní záležitostí. Principem výroby je uložení mladého 㶜erveného vína do dubových sudů o objemu 225 litrů. Do vína tím p㶣ejdou některé p㶣íjemné chu㶇ové látky a někdy víno získá i d㶣íve nežádoucí d㶣evinku. V těchto speciálních sudech víno leží ur㶜itou dobu a ze d㶣eva sudu získává typické aroma. Podstatou je vanilin, který se z dubového d㶣eva extrahuje oxidací a spolu s různými laktony d㶣eva a nezkvasitelnými sacharidy dává vínu charakteristickou vanilkovou p㶣íchu㶇. Také se ze d㶣eva vyluhují taniny a vína s nízkým obsahem taninu se takto obohacují. Naopak u silně taninových vín d㶣evo 㶜ást taninů absorbuje. Pokud víno leží v barrique sudu p㶣íliš dlouho, p㶣evládne ve víně aroma d㶣eva a zanikne původní aroma vína. Tyto sudy se používají pro skladování vína zpravidla maximálně t㶣ikrát. Délka skladování vína v barrique sudech záleží p㶣edevším na druhu vína. 36 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí. www.leader.ostrozsko.cz Technologie 㶣ízeného kvašení vína : P㶣i kvašení zejména bílých a růžových vín je t㶣eba kvasící mošt chladit, aby byl průběh kvašení pozvolný, aby p㶣ívlastková vína neprokvasila do p㶣íliš vysokých alkoholů a udržela si svou svěžest a lehkost. Naopak 㶜ervené víno je pot㶣eba držet p㶣i vyšších teplotách p㶣i jable㶜no-mlé㶜né fermentaci,aby fermentace proběhla v plné mí㶣e. Každý ze st㶣ídajících se procesů probíhajících p㶣i výrobě vína si žádá jinou teplotu a tím pádem je nutností výše uvedený agregát vhodný pro za㶣azení do technologie výroby vína. CELKOVÉ VÝDAJE: 397 114,-K㶜, dotace: 157 384,- K㶜., vlastní zdroje: 239 730,-K㶜. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí. 37 www.leader.ostrozsko.cz PLÁNOVANÉ AKCE Ostrožsko / Veselsko / Horňácko červenec - srpen 2014 HLUK 3. - 7. 7. 2014 Dol㶡ácké slavnosti s tradi㶜ní jízdou králů 8. -10. 8. 2014 Svatovav㶣inecké hody VESELÍ NAD MORAVOU BLATNICE POD SVATÝM ANTONÍNKEM 2. 7. 2014 Posezení s DFS Štěpni㶜ka TC Veselska 9. 7. 2014 Posezení s CM Petra Mi㶜ky 26. 7. 2014 Fazolfest na h㶣išti TC Veselska 11. -12. 7. 2014 Svátek bláznů 9. 8. 2014 Blatnické búdy pod hvězdami 16. 8. 2014 Rybá㶣ská noc sv. Antonínek 30. 8. 2014 Děkovná pou㶇 sv. Antonínek zámecký park 16. 7. 2014 Posezení s kapelou Eldorádo TC Veselska 19. 7. 2014 㶏ervencová noc areál Komár 23. 7. 2014 Posezení s Radošovem TC Veselska 26. 7. 2014 Javory ‒ koncert OSTROŽSKÁ LHOTA P㶣ístaviště BK 27. 7. 2014 Hrátky v Milokošti 25. 7. 2014 CM Falešnica ‒ beseda u cimbálu Na Hrázi 30. 7. 2014 Posezení s Drumless Jazz Quartet 26. -27. 7. 2014 Žená㶜ské hody TC Veselska 2. 8. 2014 Vzpomínkový ve㶜er areál Komár 6. 8. 2014 Posezení s DH ZUŠ BLATNI㶏KA TC Veselska 8. 8. 2014 Graveyard Train (AUS) Do 1. 9. 2014 Výstava „Z kolébky do ko㶜árků Tradice Slovácka OSTROŽSKÁ NOVÁ VES 6. 7. 2014 Léto s dechovkou Sirnaté lázně h㶣iště 19. 7. 2014 Myslivecká noc h㶣iště 20. 7. 2014 Léto s dechovkou 22. -24. 8. 2014 Slovácká 500 13. 8. 2014 Posezení s Amigos TC Veselska 17. 8. 2014 Hrátky v Zarazících Centrum Zarazic 20. 8. 2014 Posezení s Fanfánem Tulipánem 12. 7. 2014 㶏ervencová noc 9. -10. 8. 2014 Mistrovství Moravy dra㶜ích lodí P㶣ístaviště BK Sirnaté lázně Kunovská tabule TC Veselska 23. -24. 8. 2014 Bartolomějská pou㶇 s jarmarkem náměstí 23. 8. 2014 Srpnová noc areál Komár 27. 8. 2014 Posezení s Bigbandem ZUŠ 30. 8. 2014 Unite The Passion TC Veselska areál Komár a Skatepark 31. 8. 2014 Pavel Matyska a Martin Skalický Městská galerie Kunovská tabule LOUKA UHERSKÝ OSTROH 4. 7. 2014 Jagermeister party- Volání divo㶜iny 12. 7. 2014 Koncert Marka Kalety a skupiny Revolta 19. 7. 2014 㶏ervencová noc nádvo㶣í zámku myslivna 9. 8. 2014 Beseda u cimbálu s verbu㶡kem nádvo㶣í zámku 22. 8. 2014 Divadlo: Neprodejné manželky nádvo㶣í zámku 23. 8. 2014 Divadlo: Pinocchio nádvo㶣í zámku 23. 8. 2014 Divadlo: Lé㶜ivé divadlo G. Filippi nádvo㶣í zámku 24. 8. 2014 Divadlo: IT Story aneb zaru㶜ený p㶣íběh o tom, pro㶜 Švédové v roce 1645 nedobyli Brno, hraje Memento Mori nádvo㶣í zámku 12. 7. 2014 Pouli㶜ní turnaj 26. 7. 2014 Nohejbal 9. 8. 2014 Posezení u dechovky Pod Hájem 5. 7. 2014 Javo㶣inské zpívání 12. 7. 2014 Karpatský pedál 14. -17. 7. 2014 Výstava -100. výro㶜í (Majtan Tomáš) 22. 7. 2014 Koncert pro Javorník kostel 9. 8. 2014 Koncert pro mládež h㶣iště VELKÁ NAD VELI㶏KOU 18. -20. 7. 2014 Hor㶡ácké slavnosti 15. -16. 8. 2014 Ozvěny Hor㶡ácka www. ostrozsko.cz h㶣iště Pod Hájem JAVORNÍK 30. 8. 2014 Soutěž o nejlepší guláš 38 Pod Hájem Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí. h㶣iště Tane㶜nice / olej na desce, 60 x 30 cm, 2014 SLOVÁCKO V RÁMU Lenka Jure㶜ková Tvo㶣í obrazy, monotypy, akvarely a kresby. Je inspirována folklorním děním, krajinou jihovýchodní Moravy a p㶣ilehlých regionů západního Slovenska. Žila a pracovala v Bzenci, nyní v Praze. František Pavlica (*1971) Věnuje se malbě, ale zejména grafickým technikám - nejen jako výtvarník, ale i coby tiska㶣 ve své litografické dílně v Hroznové Lhotě. Sv. Antoní㶜ek litografie, 50 x 70 cm, 2014 P㶕IPRAVIL: PAVEL HAVLÍK PARTA KRAJE Zprava dole: Radim Doležal ‒ Dodek, Martin Ture㶜ek ‒ Turek, Jaroslav Noži㶜ka ‒ Bony, Jan Kadl㶜ek ‒ Zabijá㶜ek ( branká㶣), Petr Ježek ‒ Válec, Pavel Kusenda mladší ‒ Flegoš, Martin Halík ‒ 㶏ára ( kapitán mužstva), Petr Kurenda starší ‒ Medvěd (vedoucí mužstva, asistent trenéra). Zprava naho㶣e: Lukáš Libosvár ‒ Balus, Milan Huspenina ‒ Malta, Petr Noži㶜ka ‒ Lexa, Radek Zim㶜ík ‒ Rade㶜ek, Vladimír Bilík starší ‒ hrající trenér, Josef Slaník ‒ Slanko, Roman Šimek ‒ Slimák, Erik Hrbá㶜 ‒ Erža, Vladimír Bilík mladší ‒ Tule㶡, Jaroslav Gál ‒ Hokejka, Bohuslav Vávra ‒ Varecha (starosta obce). Na fotografii schází Pavel Ondra ‒ Myslivec. Na dalších fotkách je základní man㶜aft p㶣ed zápasem a hrající trenér Vladimír Bilík. P㶣edstavujeme fotbalisty FC Boršice u Blatnice, kte㶣í dosáhli v na konci května největšího úspěchu ve více jako šedesátileté historii klubu. Parta kolem trenéra Vladimíra Bilíka se probojoval do finále poháru Okresního fotbalového svazu Uherské Hradiště. Zápas se hrál na prvoligovém stadionu 1. FC Slovácka. Tady jsou i se svými p㶣ezdívkami.