PRAVIDELNÉ RUBRIKY Z PŘÍŠTÍCH ČÍSEL Mekka

obsah
PŘÍRODOVĚDECKÝ ČASOPIS
AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY
Vychází 12× ročně
ISSN 0042-4544
evidenční. č. MK ČR E 896
Vydává Vesmír, s. r. o., Na Florenci 3, 111 21 Praha 1
Tel.: 23 46 12 393, 395 (22 28 28 393, 395) – redakce
Fax: 23 46 12 396 (22 28 28 396)
E-mail: [email protected]
WWW: http://www.vesmir.cz
Altiplano Chajnantor, snímek © ESO
Nakladatelství zastupují jednatelé:
Ivan Boháček, Stanislav Vaněk
Šéfredaktor: doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D.
Redakce:
Mgr. Ivan Boháček, vedoucí redakce ([email protected])
Marta Ciranová ([email protected])
Mgr. Pavel Hošek ([email protected])
Eva Lorencová
Mgr. Pavla Loucká ([email protected])
RNDr. Stanislav Vaněk ([email protected])
Zora Šimečková ([email protected])
Grafická úprava: Pavel Hošek
Jazykový poradce: prof. PhDr. František Daneš
Mekka evropské astronomie • Ivan Boháček . . . . . . . . . . . . . . .
Kameny v příboji vln • Ivan M. Havel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Brambory jsou chudým tolary • Pavla Loucká . . . . . . . . . . . . . .
Kvasinky člověku
věrnější než pes • Vladimír Vondrejs, Blanka Janderová . . . . . . .
Virus HIV a jeho vstup do buňky – ještě jedna
dobrá zpráva • Jan Konvalinka, Ladislav Machala . . . . . . . . . . . .
O tvůrčím a reprodukčním umění
ve vědě • Milena Rychnovská. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nádorová onemocnění plic • Ivana Pálková, Jana Skřičková . . .
Zelení cizinci přicházejí • Jiří Sádlo, Petr Pyšek . . . . . . . . . . . . . .
Ohrozí makadlovka hlízová
evropské bramborářství? • Dalibor Povolný. . . . . . . . . . . . . . . .
Archeologické ticho Atakamské pouště • Václav Cílek . . . . . .
Bodlíni nejsou jen bodlinatí • Pavel Hošek . . . . . . . . . . . . . . . . .
Netradiční opylovači • Svatopluk Bílý. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nějací korýši tu opravdu scházejí • Jan Zrzavý . . . . . . . . . . . . .
Vrátíme se k malarioterapii? • Ladislav Machala, Jiří Havlík . . .
Dusíkatá výživa rostlin
a oxid uhličitý v atmosféře • František Plhák. . . . . . . . . . . . . . . .
Smutný konec pohřební hostiny • Vojtěch Novotný . . . . . . . . .
Robinsonský přístup k řešení úkolů • Otto Wichterle . . . . . . .
Dom vo svahu • Monika Mitášová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
182
183
188
191
193
194
195
200
207
212
215
220
223
225
227
229
230
238
RECENZE
O. Judsonová: Evoluční biologie sexu trochu jinak • M. Stella, J. Havlíček. . . 232
J. Zrzavý, D. Storch, S. Mihulka: Jak se dělá evoluce • Hynek Burda . . . . . 236
P. Lendvai: Tisíc let maďarského národa • Radan Květ. . . . . . . . . . . . . . . . 237
PRAVIDELNÉ RUBRIKY
Z PŘÍŠTÍCH ČÍSEL
Jaká je největší rychlost ve vesmíru •
Nádory prsu • Programovaná smrt
buněk • Hyperakumulátor arzenu •
Půda je naše bohatství • Proměny
výšky postavy • Dechové testy a poruchy metabolizmu • Welwitschia
mirabilis
(příští číslo vyjde 14. 5. 2004)
184
Věda pod objektivem
Úvodník
Fórum čtenářů
Aktuality
Jazykový koutek
Vesmír před sto lety
Nad knihou
Výtvarná příloha
Vesmír 83, duben 2004 | http://www.vesmir.cz
181, 182
183
185
188
188
190
232
238–240
Redakční rada:
prof. MUDr. M. Anděl (medicína),
doc. PhDr. V. Břicháček (psychologie),
Mgr. I. Budil (vědní publicistika),
Dr. & RNDr. I. T. Budil (antropologie),
RNDr. V. Cílek (geologie),
Dr. & RNDr. F. Cvrčková (biologie),
Prof. MUDr. F. Čiampor (virologie),
doc. RNDr. V. Ferák (molekulární biologie),
doc. RNDr. J. Fiala (matematika, umění),
doc. RNDr. J. Flegr (biologie),
Dr. & RNDr. D. Frynta (biologie),
RNDr. E. Ginter (výživa),
doc. Ing. I. M. Havel, Ph.D. (kybernetika),
prof. RNDr. Z. Herman (chemie, fyzikální chemie),
prof. MUDr. C. Höschl (medicína),
prof. Ing. P. Jirounek (neurofyziologie),
prof. RNDr. R. Kotecký (fyzika, matematika),
doc. RNDr. J. Langer (fyzika),
RNDr. O. Lapčík (biochemie),
RNDr. M. Lipoldová (molekulární biologie),
RNDr. V. Ložek (paleontologie, geologie),
doc. RNDr. Š. Maglocký (botanika),
PhDr. V. Maxová (publicistika),
prof. RNDr. L. Miklós (ekologie),
prof. RNDr. Z. Neubauer (genetika, filozofie),
prof. Ing. J. Niederle (fyzika),
prof. RNDr. V. Pačes (molekulární genetika),
prof. RNDr. J. Palouš (astronomie),
Mgr. Petr Pokorný (paleontologie)
Ing. I. Proks (chemie),
RNDr. J. Sádlo (botanika),
prof. MUDr. V. Schreiber (medicína),
Dr. D. Storch (ekologie),
RNDr. P. Šíma (imunologie),
Ing. Z. Vašků (zemědělství),
Mgr. Antonín Vítek (kosmonautika)
prof. RNDr. B. Velický (fyzika),
doc. Ing. Š. Vilček (molekulární biologie),
prof. RNDr. F. Vyskočil (fyziologie),
prof. RNDr. J. Zrzavý (biologie).
Public relations: Ing. Ivan Svoboda, mobil: 603 14 41 54
tel.: 23 46 12 395, e-mail: [email protected]
Distribuce: Vesmír, s. r. o., tel. 222 828 394 (234 612 394)
Předplatné (na adrese redakce):
Marie Voráčková ([email protected])
tel.: 23 46 12 394 (22 28 28 394),
fax: 23 46 12 396 (22 28 28 396)
předplatné na rok / půl roku
cena jednoho čísla
cena jednoho čísla pro předplatitele
693 Kč / 378 Kč
79 Kč
58 Kč
Ve volném prodeji rozšiřují:
PNS, a. s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s. r. o.
Ve Slovenské republice rozšiřují:
Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a. s., Vajnorská 137, 831 04
Bratislava 3; tel.: 00421 (2) 4445 8821, (2) 4445 8816, fax:
(2) 4445 8819; e-mail: [email protected]
Magnet Press Slovakia, s. r. o., Teslova 12, 821 02 Bratislava,
tel./fax: 00421 (2) 4445 4559, 4445 0697, 4445 4628,
[email protected]
předplatné ve SK vychází z platného kurzu
Sazba: Vesmír, s. r. o.
Litografie: Lithera, s. r. o., Husinecká 8, 130 00 Praha 3
Tisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5
Redakční uzávěrka: 20. 3. 2004
Vychází 15. 4. 2004
Nevyžádané rukopisy nevracíme.
Vesmír vychází s podporou NČLF.
© Vesmír, s. r. o.
Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování v jakékoli formě či
jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vlastníka
autorských práv. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje
a názory autorů jednotlivých článků ani inzerce.
VESMAD 83 (4) 181–240 (2004)
PRVNÍ ČÍSLO VYŠLO 3. KVĚTNA 1871
Chyba (?) v programu
lidského genomu
(Ad Onkoklipy, Vesmír 83, 16, 2004)
Čte se jako skvostná báseň v próze:
plná, vyčerpávající i hluboká, zároveň velestručná. Má vtip filozofického humoru s tajemstvím, zachovává
brněnskou tvůrčí atmosféru Mikuláškovu a Skácelovu. Kéž by bylo obdobných zpráv víc a častěji ze všech
oborů. Na závěr jediná věta prof. Žaloudíka a doc. Vyzuly, která se může
číst opakovaně, aby se zvětšil a zvýšil
význam, smysl, též účel: „…studium
účinnosti cílené bioregulační léčby,
stojící již na jiných principech…“
Srdečné díky.
Václav M. Wittner, Karlovy Vary
Příroda na Šumavě
(Ad Vesmír 83, 86, 2004/2)
Autorka článku Tereza Stöckelová
analyzuje věcně postoje jednotlivých
– dosti četných – kontrahendů týkajících se koncepce tohoto chráněného
územního celku a z nich plynoucí
zásahy. Jde o rozbor sociologický, ale
uvítat by ho mohl, včetně závěrů, i přírodovědec. S argumenty „Příroda nezačíná tam, kde končí lidská intervence“ a „…nestojíme před rozhodnutím,
zda zasahovat či nezasahovat, ale jak
zasahovat“ bude snad i většina přírodovědecké komunity srozuměna. Nebude, doufám, mít ani mnoho námitek
proti tomu, co autorka označuje (spolu
s jinými sociology) za kolektivní ma-
Knihy došlé do redakce
l Blažena Švandová: Cesty paradoxu
(s úvodní esejí Willarda van Ormana Quina),
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity,
Brno 2002, 264 stran, cena neuvedena, náklad 400 kusů
l François Furet: Francouzská revoluce,
Argo, Praha 2004, 452 stran, doporučená
cena 298 Kč, náklad neuveden
l Stanislav Rozsypal a kol.: Nový přehled
biologie, Scientia, Praha 2003, 800 stran,
cena a náklad neuvedeny
l Roland Barthes: Mytologie, Dokořán,
Praha 2004, 172 stran, doporučená cena
198 Kč, náklad neuveden
l Brian Greene: The Fabric of the Cosmos,
Allen Lane, Penguin Books, London 2004,
570 stran, cena a náklad neuvedeny
l Jiří Beneš, Martin Konvička (ed.): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I a II,
Společnost pro ochranu motýlů, Praha 2002,
862 stran, cena a náklad neuvedeny
l Luciano De Crescenzo: Příběhy řecké filozofie. Sokrates a ti druzí, Dokořán, Praha
2004, 192 stran, doporučená cena 225 Kč,
náklad neuveden
nagement: alespoň v západní Evropě
většina vědců o spoluúčast veřejnosti
v diskusi o roli vědy v nejvlastnějším
zájmu usiluje.
Tendenční výklad obrázků použitých k dokumentaci jistě nebyl
v úmyslu autorky. U textu k pohledu
z vrcholku Luzného směrem k Březníku (Pürstlingu) by ale takový výklad byl možný. Sám vrchol Luzného v popředí snímku je tvořen,
nejméně od třetihor, žulovými bloky pocházejícími ze strarých (snad
paleozoických) hlubinných vyvřelin.
Luzenské údolí na severním úpatí
Luzného rovněž není plocha mrtvého lesa v dnešním smyslu, tj. vzniklá odumíráním lesního porostu, ale
útvar starý již nejméně půldruhého
století, částečně ještě mnohem déle.
Bezlesá část údolí rozděleného v západovýchodním směru Březnickým
potokem (Schwarzbach) je ve své
severní části mýtina z dob schwarzenberského panství (vznikla-li jako taková či byl-li tam původně jen
přízemní porost, nelze dnes bez důkladného studia říct), na níž byla vystavěna – snad před polovinou 19.
století – dřevařská osada s rozsáhlou myslivnou. Jižní část až k úpatí
Luzného tvoří mokřiny a slať (zvaná
dnes Hraniční, dříve Kaltstaudenská), která sahá na sever k zmíněnému Březnickému potoku a protéká jí
další potok, Luzenský. Podél západního okraje této bezlesé horské mokřiny vede cesta (v nadmořské výšce
1100–1200 m), která přetíná bavorsko-českou hranici u další menší slatě zvané Stangenfilz. Tento bod se
nazývá podle historického hraničního kamenu „Bei den blauen Säulen“
a je snadno dosažitelný ze strany
bavorské, bohužel nikoliv však české. V důsledku poněkud přehnaných
ochranářských snah a snad i nezkušenosti s režimem chráněných území
byla tato nepřílis schůdná a pro běžné turisty málo atraktivní stezka uzavřena. Odtud dále vede tzv. Böhmerweg přes bavorské osady Waldhäuser
a Schönau dále do vnitrozemí – kdysi část Zlaté stezky. O nějaké novodobé odumírání lesa zde tedy nešlo;
již znalec šumavské krajiny Karel
Klostermann popisuje tento kout ve
známém románu Ze světa lesních samot
z roku 1892 takto: „Na bavorské straně pak sklání se půda dosti příkře
a všechny svahy jsou podnes hustým
vysokým lesem, z velké části míchaným, porostlé, kdežto česká strana
vykazuje jen málo lesa, zato divoké houštiny, bujnou, vysokou trávu,
místy černou, rašelinatou půdu, klečí
porostlou. Zde bývalo druhdy mnoho srnců, kteří tu hojnou mívali pastvu; sem i mířily výlety bavorských
Fórum čtenářů
forum [lat.], náměstí v městech řím.
říše… přeneseně veřejné místo, kde
lze o něčem jednat, hlásat své názory, … (Ilustrovaný encyklopedický
slovník)
Není-li předem dohodnuto jinak, kterýkoli dopis došlý do redakce může být
publikován buď celý, anebo ve zkrácené
podobě v časopise i na webu. Redakce
si vyhrazuje právo běžného redigování.
Dopisy reagující na příspěvky externích
autorů redakce zasílá dotyčným autorům
k vyjádření. Pokud na ně v rozumném
termínu nedostaneme odpověď, publikujeme je bez odpovědi autora příspěvku.
Redakce
pánů pytláků a území kol Modrého
sloupu, označující hranici obou států
blíž cesty do bavorské Šenavy vedoucí, bývalo nejednou dějištěm krvavých srážek.“ Snímky již z počátku
20. století jsou podobné zmíněnému uveřejněnému pohledu. Od té
doby jich byly pořízeny snad statisíce (jde o opravdu krásný kout přírody) a žádné podstatné změny v nich
nejsou rozeznatelné. S jednou výjimkou – kromě polorozpadlé myslivny
nezbylo z bývalé osady v Březníku
v důsledku ostražitosti neblaze proslulých Pohraničních útvarů zhola
nic, stejně jako z jiných šumavských
samot. Lidský prvek v přírodě, o kterém se ostatně autorka sympaticky
vyjadřuje, přišel tu tedy zkrátka.
Je to snad dnes lepší? V jistém smyslu jistě ano, osobně se ale nemohu
zbavit pocitu, že ochrana přírody
Biologické čtvrtky
ve Viničné
15. dubna
Vladimír Hampl, Ivan Čepička:
Časná evoluce eukaryot
(Ví alespoň Pánbůh, jak to bylo?)
22. dubna — Oldřich Fatka:
Spliteři versus příroda
(Záludnost paleogeografie
mikroplanktonu)
29. dubna — Pavel Drozd:
Je v tom chaos (O teorii chaosu
v ekologii)
6. května — Jan Žďárek:
Antikoncepce pro zlou mouchu
(nebo hodné lidi?)
(Tse-tse chrání africkou divočinu,
ale hlad je hlad)
13. května — Eva Landová:
O trvalosti nenaučeného
(Jak jsou na tom koňadry
s pamětí)
Kdy a kde: v 17.10
v posluchárně „Fotochemie“
Po každé přednášce diskuse
http://www.vesmir.cz | Vesmír 83, duben 2004
185
FÓRUM ČTENÁŘŮ
spočívá v něčem jiném než v regulaci lesního hospodaření, v uzavírání
co největších ploch veřejnosti pod
záminkou jejich ochrany či v „adaptivním managementu“. Neshoduje
se to ani s dlouhodobou a do velké
míry úspěšnou koncepcí zemí se starou tradicí národních parků – USA
a Kanady. Ale i alpské země prosazují
jinou strategii (uzavírání jen malých
ploch bezprostředně ohrožených sešlapem, vysoušením atd. a vylučování
nadměrné turistické a hospodářské
infrastruktury na plochách podstatně větších); podobná strategie existuje ostatně i na druhé – „sesterské“
– straně hranice šumavského parku,
v Bavorském lese. Kilometry asfaltovaných lesních silnic protínajícich
českou Šumavu, ochotně převzatých
dnešními orgány lesní správy od bývalých střežitelů hranic (s možností
pořádat na nich v letních měsících
převážně městskými turisty krkolomné cyklistické závody), přírodu
narušují mnohem více než několik
odvážných turistů, kteří by se vydali
po neschůdné stezce k Modrému
sloupu. Ochrana přírody pozůstává
především a nejúčinněji ve výchově
nás všech k tomuto cíli – a to je úkol
zdlouhavý a neobyčejně obtížný.
Vladimír Pliška
Wallisellen, Švýcarsko
Článek Terezy Stöckelové „Příroda
v Národním parku Šumava“ je tak
úplně zaostřen na české postoje
k Národnímu parku Šumava, že to
oslabuje smysl obsahu. Článek se
zabývá jen naší částí Šumavy a zcela
opomíjí skutečnost, že naše republika
není izolována od ostatního světa,
ale že v cizině jsou tisíce přírodních
rezervací a parků, z nichž některé
existují mnohem déle než šumavský
NP. Jejich zkušenosti a výsledky by
měly být přínosné pro postup správy
našich přírodních parků. Zvláštní
význam pro úvahy o Šumavě by pak
měl mít postup ochrany přírody v německém parku Bavorský les, který
k šumavskému NP přiléhá. Jejich
postup se zásadně liší od postupu
bývalé správy našeho parku. O tom
není v článku ani zmínka. Významný
by měl pro nás být i celkový postoj
Errata et corrigenda
3/2004 s. 121 (obálka), chybí popis
fotografie:
Podélný radiální řez dřevem borovice.
Fotografováno v polarizovaném světle mikroskopu Olympus AX70 Provis, celkové
zvětšení na obálce je 150×.
Snímek k článku J. Pláška na s. 146 © Josef
Reischig, Referenční pracoviště optické mikroskopie formy Olympus v Biologickém
ústavu Lékařské fakulty UK v Plzni.
186
evropských a celosvětových institucí
ochrany přírody. Ty daly zřetelně
najevo, že naše politika kácení smrků
jako ochrana proti kůrovci je postup
ležící mimo evropskou ochranářskou
praxi. Také politika a zkušenosti
s ochranou přírody v USA, například výborné výsledky rozhodnutí
Yellowstonského parku nehasit lesní
požáry způsobené bleskem nebo
zkušenosti americké organizace The
Nature Conservancy s rekonstrukcí
a obnovou ekosystémů, by neměly být
bez vlivu na naši ochranu přírody.
Přirozený les má vedle stromů různého věku také křovinné a bylinné
patro, které by mělo být v ochraně
přírody stejně ceněné jako stromy.
Pro hospodářský les, který je příliš
často monokulturou stromů stejného
věku, je existence a kvalita křovinného a bylinného patra irelevantní.
Ve zmíněné zkušenosti Yellowstonského parku to bylo právě zvýšení
kvality bylinného patra a celkové
zvýšení druhové pestrosti, které bohatě ospravedlnily politiku nekontrolovat přirozené požáry – přírodní
děj daleko „destruktivnější“ než náš
kůrovec. V článku Mgr. Stöckelové
není o ochraně nebo rekonstrukci
bylinného a křovinného patra v šumavském parku skoro nic, stejně jako
o rozdílnosti mezi přirozeným lesem
se stromy různého věku a vysazeným
stejnověkým lesem, byť také druhově
odrážejícím původní les.
Tak úzce pojatý článek je nutně
zavádějící, ale ještě více překvapuje, že v článku o lidském postoji
k přírodě se mezi aktéry ochrany
přírody nevyskytuje zmínka o konfliktu jako nedorozumění mezi
lesníky a ochránci přírody. Přitom
konflikt mezi bývalou správou parku
a ochránci přírody byl vyvolán právě
rozdílnou zkušeností a vzděláním
obou skupin. Lesníci vystudovali
lesnické školy, lesní inženýrství
apod. a měli zkušenost s pěstováním
komerčního lesa. Ochránci přírody
měli zkušenost s ochranou mokřadů,
xerotermních stepí a dalších ekosystémů. Exploatace těchto rozdílných
zkušeností na nevyzkoušené podmínky šumavského NP vedla k popsanému konfliktu.
Je škoda že v Čechách nebyla silná
skupina se zkušeností obdobnou
zkušenosti The Nature Conservancy
s rekonstrukcí ekosystémů. Asi by
to zkvalitnilo debatu a rozhodování.
A je škoda, že vliv zkušenosti s naší
izolací železnou oponou do jisté míry
trvá a pohled na celosvětovou zkušenost ochrany přírody hrál tak malou
roli, včetně pohledu autorky článku.
RNDr. Michal Wagner, CSc.
([email protected])
Vesmír 83, duben 2004 | http://www.vesmir.cz
Invazní rostliny
a invazní psychózy
(Dvakrát ad Vesmír 83, 80, 2004/2)
Petr Pyšek a Jiří Sádlo informují
o tom, co je z rostlin u nás domorodec a co příchozí. Je to záslužný čin,
a to nejen v oblasti botaniky. Ukazuje mimo jiné, že obecné soudy o heterogenních skupinách jsou dobré buď
k nekonečným „pivním“ diskusím,
nebo k ideologické agitaci: hmyz
je užitečný – škodlivý, zavlečené
rostliny jsou pro nás dobré – špatné,
bakterie člověku prospívají – škodí,
atd. Vždy je tu jediná odpověď: jak
které(ý), jak kdy a jak kde.
Bohužel, jakmile však autoři výborně zpracovaného příspěvku vstoupí
na pole genetických modifikací, nastane u nich invaze „GMO psychózy“, jak o ní mluvil jeden z komisařů
EU. Aby podpořili svou víru v „bohapustý hazard“ celé heterogenní
skupiny GMO, dopouštějí se něčeho,
co by vědec neměl nikdy udělat: jako důkaz k svému tvrzení podstrčí
případ, jenž dokumentuje limit klasického šlechtění, který právě GMO
mají odstranit. Ten uvedl na pravou
míru M. Ondřej. Ovšem formulace
je taková, že neodborník si pod
„geneticky upravená kukuřice“ (LN
– pro odborníky vylepšeno) dosadí
transgenní. Jimi uváděný příklad
ukazuje pouze jedno: riziku se nevyhneme ani při klasických metodách.
Jediná možnost je nedělat nic.
Dále uvádějí, že se geny z modifikovaných plodin dostávají do přírody.
Pro čtenáře ihned uvedou příklad:
ředkvička. Ani v souborných databázích jsme nenašli, kde a kdy by byla
připravena a do praxe uvedena geneticky modifikovaná ředkvička, ale
způsob, jakým ji autoři předvádějí,
musí čtenáře přesvědčit, že mu roste
za humny a šíří zhoubný gen.
V praxi je dnes přes 2300 radiačních
mutant z více než 163 druhů rostlin.
Např. J. Salava, D. Chodová a J. Mikulka ukazují, že o vzniku rezistence
na herbicidy potlačující acetolaktátsyntázu rozhoduje jediný rozdíl
v kodonu 574. Nemůže se takový mutovaný gen šířit? Není tedy radiační
mutageneze bohapustý hazard? Ještě
bohapustější, protože na rozdíl od
transgenních odrůd, které musí před
schválením projít prověrkou podle více než stovky kritérií, se radiační mutanty neprověřují ani ze zdravotního,
natož z ekologického hlediska.
V tom je totiž základní nedostatek
autorů: neznají nebo zamlčují husté
síto, kterým musí, zejména v Evropě, projít každá transgenní odrůda.
Přenos genů je podrobně studován,
FÓRUM ČTENÁŘŮ
u nás např. u hrachu, lnu, brambor,
společnost na to vynakládá nemalé prostředky (projekt NAZV QC
1362), mnoho kolegů řešení těchto
otázek věnuje své úsilí – a autoři veřejnost informují způsobem, který to
vše bohorovně přehlíží.
Na GMO psychóze si dělají kariéru
politici i některé organizace a berou
z ní „šťávu“ méně poctiví žurnalisté.
Pro vědecké pracovníky je takový
postup bohapustý hazard s jejich
dobrým jménem.
prof. Jaroslav Drobník, Praha
[email protected]
odrůd. Na závěr ještě poznámka k jednomu konstatování v článku: „Dnes
už máme nezvratné důkazy, že geny
z modifikovaných plodin se do přírody dostávají… máme to potvrzeno
například u ředkvičky a její divoké
příbuzné nebo pro čirok…“
Geneticky modifikované odrůdy
ředkvičky a čiroku nejsou.
Miloš Ondřej, České Budějovice
[email protected]
Pozn. redakce: O tom, že číst a reprodukovat čtené nezvládá každý, kdo
se naučil abecedu, se mohou čtenáři
přesvědčit, přečtou-li si pozorně
znovu inkriminovaný článek Petra
Pyška a Jiřího Sádla.
Autoři článku „Zavlečené rostliny“
poněkud matou čtenáře, že pylově
sterilní kukuřice je geneticky modifikovaná a tato její genetická úprava
již napáchala velké škody.
Problém je v tom, že autoři nerozlišují genetiku a genetické úpravy
(modifikace, manipulace). „Genetické úpravy“ je novinářský termín, který měl jednoduše vystihnout vnášení
klonovaných genů do genomu, tedy genové manipulace, transgenozi. (ad Vesmír 83, 175, 2004/3)
V uvedeném článku mají autoři na
mysli jeden z typů mitochondriálně Některé omyly mají vskutku tuhý
podmíněné pylové sterility kukuřice
život. Jestliže se s nimi opakovaně
(cms-T), který nemá s genovými ma- setkáváme v denním tisku, jsme
nipulacemi nic společného. Je znám
ochotni nad nimi mávnout rukou
nejméně 50 let (tedy déle než genové
a pokrčit rameny nad neinformovamanipulace) a v 70. letech skutečně ností novinářů. V časopise, jakým
jeho používání natropilo v USA velké
je Vesmír, by se však podobné chyby
škody, protože je spojeno se zvýšenou
opravdu neměly objevovat. O co
citlivostí k houbové chorobě, působe- jde? V první ze dvou citovaných rené patogenem Bipolaris maydis. Pylová
cenzí se setkáváme s konstatováním
sterilita je tam podmíněna mitochon- (s. 176), že Bedřich Hrozný, úspěšdriálním genem (obecněji typem
ný rozluštitel chetitštiny, „usoudil,
mitochondriální DNA, typem cyto- že jde o semitský jazyk“ a v druhé
plazmy), který fylogeneticky vzni- recenzi je zase napsáno (s. 177), že
kl několika přirozenými nehomolog- „rozluštil písmo Chetitů“. Jak je to
ními výměnami mitochondriálních
tedy s vědeckým objevem slavného
úseků DNA. Vznikl nezávisle na člo- českého orientalisty doopravdy?
věku a šlechtitelé jen tento typ cytoBedřich Hrozný písmo Chetitů neplazmy vyselektovali a použili. Nyní
rozluštil a chetitština není semitským
se typ T cytoplazmatické samčí ste- jazykem. Maloasijští Chetité (bibličtí
rility kukuřice ve šlechtění téměř ne- Chetejci) používali k záznamu svého
používá, ale existuje několik jiných. jazyka tzv. klínové písmo, jež převzali
Jaderně-cytoplazmaticky podmíněná
od obyvatel Mezopotámie, kteří ho
pylová sterilita je běžná při šlechtě- zase používali pro zápis svých jazyní hybridní kukuřice i dalších plodin. ků (sumerštiny neznámé genetické
Není to ovšem genetická modifikace, příslušnosti a semitské akkadštiny).
ale klasické šlechtění. To, co uvádějí Klínové písmo bylo rozluštěno během
autoři článku, je jednoznačný důkaz, první poloviny 19. století badateli G.
že lze vyšlechtit odrůdu, jejíž vlast- F. Grotefendem, H. C. Rawlinsonem,
nosti se později neosvědčí, a to zcela E. Hincksem a dalšími a tento úkol
nezávisle na metodě šlechtění.
byl více méně dokončen roku 1857.
Věřím, že k přenosům genů z kultur- Bedřich Hrozný tedy luštil texty v neních do planých druhů u většiny kul- známém jazyce zapsané pomocí znáturních druhů dochází, a to po celou
mého písma. Při jejich četbě narazil na
historii pěstování kulturních rostlin. skupinu znaků, která vypadala takto:
Není to ale argument proti šlechtění
nu NINDA-an e-ez-za-at-te-ni wa-a-tar-ma
a už vůbec ne proti využívání určité
e-ku-ut-te-ni. Věděl, že slovní znak (logokonkrétní metodiky ve šlechtění, je
gram) NINDA, který se tu vyskytoval,
to však důvod k velmi komplexnímu
znamená sumersky „chléb“. K chlebu
hodnocení všech nově povolovaných
patří voda a skupina znaků wa-a-tar
Jak je to se slavným
vědeckým objevem
českého orientalisty
doopravdy?
mu nápadně připomněla anglické
slovo „water“, německé „Wasser“ atd.
Chléb se jí a voda pije a skupina znaků
e-ez-za-at-te-ni mu zase připomněla německé sloveso „essen“. Správně usoudil, že v oné zatím nesrozumitelné
skupině znaků nemůže jít o nic jiného
než o pojídání chleba a pití vody a že
chetitština je zřejmě jazykem indoevropským (stejně jako třeba angličtina
nebo němčina) a nikoli semitským (!)
či jiným. Klíč k rozluštění chetitštiny
byl nalezen a Hrozného úsilí se završilo roku 1917 vydáním chetitské gramatiky. Tím založil v rámci výzkumu
dějin, kultury a jazyků starověkého
Předního východu i nový vědecký
obor nazvaný „chetitologie“.
Jiří Prosecký
[email protected]
Pozn. redakce: Za upozornění děkujeme Michale Lvové ([email protected]), řediteli Orientálního ústavu AV ČR Jiřímu Proseckému a Ing.
Luboru Mojdlovi. K omylu může
snadno dojít např. spolehnutím se na
paměť, na nespolehlivý zdroj anebo
také posunem smyslu přečteného.
Doložit to lze následujícím citátem,
který sice netvrdí, že chetitština je
jazyk semitský, ale neudivilo by mne,
kdyby někdo čtený text takto interpretoval. A jak dr. Prosecký jistě ví,
neexistuje procedura, která by zaručila, že se všem chybám vyhneme.
Proto i v odborných časopisech jsou
čas od času errata (což je často právě
odlišuje od novin).
Ivan Boháček
P. S.: Byl jsem poučen, že je prý kvůli nevhodným konotacím politicky
korektnější místo termínu jazyky semitské používat termín jazyky afro-asijské. Jak je komu libo.
Stalo se prý za první světové války v roce
1915. „Poslyšte, inteligente!“ zeptal se jednoho dne c. a k. nadporučík Kammergruber.
„Čím jste v civilu?“ „Poslušně hlásím, profesor semitologie, se zvláštním zřetelem k asyriologii.“ „Semi-co? Jak to děláte, že vám
tu ve skladě nic nechybí?“ „Poslušně hlásím,
nekradu!“ „Tomu poprvé věřím. A jak to
děláte, že vám tu nekradou jiní?“ „Poslušně
hlásím, pokud možno stále tu sedím!“ A na
vysvětlenou, čím si krátí čas, vytáhl balík
klínopisných textů, který měl v bedně od cukru. „Mít tak deset tisíc semitologů, Rakousko
tuto válku vyhraje! Studujte si třeba od rána
do večera, ale ať to pan major nevidí!..“
A tak se nadporučík Kammergruber, jak
kdysi uvedl již V. Zamarovský, zasloužil
o chetitologii. Poděkování za „ohleduplné
porozumění“ mu v předmluvě ke své práci
„Řeč Chetitů“ v roce 1917 vyslovil vděčný
Bedřich Hrozný…
/http://www.nymburk-info.cz/
turinfo/obce/Lysa/bh.html/
http://www.vesmir.cz | Vesmír 83, duben 2004
187