aktuality - rock for people

10. ROČNÍK FESTIVALU
14. ročník
1.
HRADEC KRÁLOVÉ
3.–5.7.2008
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Začíná 14. ročník prestižního hudebního festivalu Rock for People
Pomyslné brány festivalu Rock for People se opět otvírají. Počtrnáté a současně podruhé. Pořádající Ameba Production
nachystala již čtrnácté zastavení s muzikou a skvělými lidmi. Podruhé se akce koná ve Festival Parku na letišti v Hradci
Králové, kam se přesunula po dvanáctiletém působení v domovském Českém Brodu. O tom je mimo jiné rozhovor s Petrem
Fořtem z Ameby Production na jiném místě těchto novin. A jinými slovy: Festivalové noviny budou zase s vámi.
l
AKTUALITY
Tentokrát vše v pořádku
Loni jsme na tomto místě ve Festivalových novinách uváděli, že nepřijedou
některé kapely. Letos žádnou takovou
informaci nemáme. Naopak. Zatímco
to loni nevyšlo, letos jistě dorazí i dvě
britské party, které se před rokem
omluvily. Enter Shikari už se v Česku
zastavili, v červnu předskakovali Linkin
Park v Brně. Kismet měli loni tragické
události v řadách příbuzenstva. Letos
jsou připraveni zahrát a přčesvědčit
o své síle.
Večírek pro nedočkavé, který včera odpoledne festival odstartoval, nabídl zajímavou menu. Na dvou pódiích proti sobě se střídaly kapely velmi nadějné a ty,
které znamenají kulturní jistotu a zážitek. Vydavatelství Indies Scope Records představilo pár koní ze své
stáje a nabídlo ke koupi cédéčka ze své produkce,
která jsou vždy zárukou kvality.
Liguére!, jedna z kapel na včerejším večírku, přiznali
po svém setu, že jejich rockforpeopleovské vystoupení bylo kapku nervózní, neboť na festival přijeli po
osmi letech. Blahé paměti to byli právě oni, kdo asi
dva ročníky v devadesátých letech - ještě na atletickém stadiónu v Českém Brodu - otvírali.
Ona dvě pódia pod jednou střechou jsou jednou
z přehršle novinek letošního ročníku. Filtr Stage
a Kiss Radio Stage si nepřekážejí, neboť hrají “proti
sobě”. Bude to tak stále, do prostoru mezi ně se vejde
nad čtyři tisíce diváků a je to největší stan, který kdy
na Rock for People byl.
Pořadatelé letos mysleli i na děti a samozřejmě jejich
dozor či návštěvníky se sklony k infantilitě. Skupina Kašpárek v rohlíku rozbalila svůj stan v jednom
koutu areálu a kdo tuhle partu neznáte, vězte, že se
prezentuje tzv. bejbypunkem. Navíc jsou její členové
divadelníci, takže se ve stanu bude také hrát tyjátr.
Během tří festiovalových dnů se připojí i řada umělců, kteří budou právě na Rock for People pobývat.
Očekává se set s Davidem Kollerem a Márdim, kteří
na debutovém albu kapely hostují a kteří s ní už vystoupili při nedávném křtu v pražské Akropoli.
Ruku k dílu přiloží také chlapci z Divokýho Billa.
Na začátku června dostali na Ouvalském bigbítu
k desátým narozeninám své loutky. Přivezou je na
Rock for People, ve stanu Kašpárka v rohlíku zahrají
pár táborových písniček a budou přihlížet loutkovému představení, které za ně loutkoherci uskuteční.
Novinkou letošního festivalu je fakt, že program je vystavěn tak, aby se kapely na hlavních pódiích vzájemně netloukly. Bude-li tedy hrát jedna velká scéna, na
druhé se bude chystat formace, která začne, jakmile
první scéna svůj program dočasně ukončí. Podobné
to bude i ve stanu, o kterém už šla řeč.
Milovníci filmů si letos přijdou na své zvlášte ve chvíli,
jsou-li jejich oblíbenými filmy snímky hudební. Ozvěny festivalu MOFFOM, tedy festivalu hudebních filmů,
jsou nachystány do pivního hangáru. Každý, kdo chce
o muzice a jejím pozadí vědět více, měl by být přítomen.
Netřeba jistě připomínat, že hlavní festivalové hvězdy se jmenují Kaiser Chiefs, The Offspring a Massive
Attack. Road manager Britů Kaiser Chiefs se byl v areálu podívat již předevčírem. Tak to u profesionálů
chodí. Stejně tak si ale může profesionál po obhlídce
techniky a terénu dovolit uzavřít se ve Festival Parku
před světem a zakalit s místními. Tak to předevčírem
ve Festival Parku bylo.
Flogging Molly vyprodali klub
Americká kapela Flogging Molly, která se
dnes v 17.50 představí na Česká spořitelna
Stage, včera už hrála v Česku. Představila se
v pražském Rock Café a klub zcela naplnila,
tedy vyprodala. Těm, kteří se přišli podívat,
nadto nachystala znamenitý večírek s hudbou, v níž se mísí punk s folkem a irskými
motivy. Zkrátka jako ve veselé krčmě.
Gipsy.cz jezdí po světě
Skupina Gipsy.cz, která vystoupí na Filter Stage v sobotu ve 21.15, dělá čest zemi ve světě.
Minulý týden hrála v polské Vroclavi a hned
poté vyrazila koncertovat na Ukrajinu do Kyjeva. Ten druhý koncert byl prý naprosto báječný, kapela dostala do varu na patnáct tisíc
diváků. V červnu reprezentovala zemi v Bruselu, letos v létě objede pár českých a slovenských festivalů a potom zase vyrazí do světa.
Malá změna v programu
Skupiny Magnetik a Another Way si prohodily pořadí. Magnetik měli hrát v pátek 4. 7.
v Nado Zatopit Stage a Another Way ve čtvrtek 3. 7. na Filter Stage. V tuto chvíli oproti
oficiálnímu programu platí, že se obě kapely
jednoduše prohazují.
1
ROZHOVOR S PETREM FOŘTEM Z POŘÁDAJÍCÍ AMEBA PRODUCTION:
Už to vypadalo, že se zblázníme...
Jezdíte si pro inspiraci do zahraničí?
Teď poslední léta už jo. Legrace je, že jsme první tři ročníky na žádném
jiném festivalu nebyli. Jsem za to i rád, protože jsme to do té doby dělali
intuitivně a díky tomu jsme si nepokřivili pohled na věc. Dnes už jezdíme
po celé Evropě a vybíráme si akce různého charakteru, abychom si rozšířili
obzory.
Jak tvoříte festivalovou dramaturgii?
Chceme jít cestou progresivních kapel. Můj kolega Michal Thomes je
obrovský vyhledávač nových hudebních skupin. Pořád sedí na internetu,
něco poslouchá a pak přijde s něčím, co ho nadchlo. Když se na tom shodneme, snažíme se tu kapelu získat. Důležité je, aby nám lidi důvěřovali,
že i když jim nějaké jméno nic neříká, udělali jsme za ně filtr a bude to
stát za to.
Festival je organizačně náročný. Najdete si čas užít si ho i jako
divák?
Teď už jo. Dřív jsme toho měli nad hlavu, a když už to vypadalo, že se zblázníme, přivedl nám jeden nový kolega slečnu, která dělá systémové rozbory.
Dala nám týdenní školení, během kterého jsme si uvědomili, že už to nelze
táhnout jen s pár kamarády. Udělali jsme z toho klasickou firmu, kde je
ředitelství, ekonomický i marketingový odbor. Bylo mi to trochu líto, ale ta
modernizace pomohla.
V roce 2003 vystoupila na festivalu kapela Cypres Hill a vy jste
prodělali milion a půl. Kde se stala chyba?
Dnes už to bereme s humorem a masochisticky říkáme, že jsme rádi, že
jsme si to prožili. Nám to tehdy nedalo. Než abychom se pořád bavili, jestli
to vyjde nebo nevyjde, tak jsme to zkusili. Je potřeba se někdy spálit. Bylo
špatné počasí a přišlo asi osm tisíc platících návštěvníků. Do té doby nás
hlavní kapela festivalu stávala kolem tří set tisíc korun. Tohle byl šestinásobný skok nahoru. Zpětně jsme si uvědomili, že jsme sáhli po špatné
kapele, protože hip-hop je poměrně úzkoprofilový žánr. Ale stalo se.
Petr Fořt
Jeden ze dvou hlavních organizátorů Rock for People, Petr
Fořt, vypráví o svém vztahu k festivalu, o jeho těžkých chvílích
i radostech, které akce jemu i divákům dává.
Rock for People od svých začátků každoročně roste. Myslíte, že
tento trend může pokračovat v budoucnu podobným tempem?
To by bylo krásné. Je pravda, že dvanáct let návštěvnost stoupala. Ale je také
jasné, že někde musí mít limit. U nás je to dané financemi a určitou konzervativností. Jsou lidé, kteří na festival prostě nikdy nepůjdou.
Loňským přesunem do Hradce Králové návštěvnost klesla, ale nemáme
z toho špatný pocit. Začínáme na novém místě. V téhle republice lze dosáhnout mety pětadvacet třicet tisíc festivalových návštěvníků, víc asi ne.
Dá se v Čechách na festivalu vydělat?
Dá, ale to neznamená, že vyděláme pokaždé. Stanovili jsme si cíl, aby byl
Rock for People vidět v Evropě. Tudíž se snažíme stavět na zahraničních kapelách. Neznamená to, že domácí eliminujeme a jednou tu nebudou. Řekli
jsme si ale, že budeme tvrdohlaví a budeme přesvědčovat lidi, že takhle je
to správně.
2
Museli jste se prý kvůli tomu vzdát provozování vlastní
hospody.
Nejen kvůli tomu. Zjistili jsme, že nemáme hoteliérské buňky. Vydělávala si
jen o víkendu, když přišli kamarádi, pak přes týden nic. Navíc nás to moc
nebavilo, chtěli jsme dělat muziku a managementy našich kapel. Když přišel
prodělek s Cypress Hill, rozhodli jsme se ji prodat.
K Rock for People je přidruženo několik menších festivalů, jejichž počet stále stoupá. Budou se rozmnožovat dál?
Máme jich šest, se zimním Rock for People sedm. Rozšiřovat je už nechceme. Máme děti a prázdniny si nestíháme užívat s rodinami. Ty menší festivaly nemají ambice být celorepublikové, měly by být prestižní v dané lokalitě.
Mají limitované kapacity. Třeba v lesním divadle v Řevnicích je patnáct set
lidí maximum. Cílem je kapacity vyprodávat a zaměřit se na štábní kulturu.
Jde nám o to, aby se tam lidi nebáli jít, aby se tam neválely kelímky, aby
tam byly atrakce i mimo kulturu a pokud možno, aby tam byly celé rodinky
s dětmi.
Máte mezi těmi festivaly svého favorita?
Pro mne jsou to takové děti, a to je jako se zeptat, které ze svých dětí máš
nejradši.
FESTIVALOVÁ ANKETA
Co by se muselo stát, abyste nepřijeli?
Zuzana, 24 let, Uherské
Hradiště
Kdyby se mi něco stalo,
kdyby mě odvezli do nemocnice nebo bych vážně
onemocněla, jinak bych
každopádně jela. Jsem
tu poprvé a slyšela jsem
samou chválu, takže jsem
se chtěla jet podívat.
Markéta, 19 let, Ostrava
To by muselo být něco
s vlakovýma spojema
a nebo s počasím, takové ty
normální důvody. I kdyby
pršelo, měli jsme už lístek,
tak bychom přijeli. Slyšela
jsem, že se má přehnat
velké krupobití, snad nás
to nezasáhne.
Tereza, 20 let, Ostrava
Určitě bych dorazila
v každém případě, už
máme lístky a nebyly
nejlevnější. Jenom kdybychom si zapomněli peníze,
museli bychom přijet o den
později. Neudělala jsem
zkoušku, další termín je
dnes a přesto jsem tady.
David, 29 let, Říčany
u Prahy
Jedině třeba kdybych měl
angínu, tak bych nedorazil.
Pracovní záležitosti se
zařídí.
Vojta, 20 let, Liptovský
Mikuláš
Kdyby tu nehrály Tři sestry.
Přijel jsem kvůli atmosféře.
Čtyři dny hudby, kdo by
nepřijel.
Pavel, 29 let, Bohdaneč
Kdyby tu nikdo nevystupoval určitě bych nepřijel.
FOTO OHLÉDNUTÍ
Tomáš, 19 let, Brody
u Prostějova
Možná kdyby někdo pořádal ještě větší kalbu. Jsem
rád, že jsem tu letos, jsou
tu dobrý kapely. Bude to
mazec. Už mám prázdniny,
tak není problém. Třeba
Pavlík, kdyby vyvalil na
zahradě bečku. Ale to ještě
nikdy neudělal, to by byla
premiéra.
Jitka, 23 let, Praha
Kdyby mi odřekl ten člověk,
se kterým jsem sem jela.
Jinak jedině výrazná změna
programu.
Nikola, 19 let, Praha
Musel by mi odříct
kamarád. Kdyby si našel
nějakou novou a zase se na
mě vykašlal. Jako se to stalo
minule. Samotnému se mi
nechtělo.
Jiří, 50 let, Hradec
Králové
Muselo by pršet. I když loni
trochu pršelo, byl jsem tu.
Jedině kdyby přijel Paroubek, tak bych sem nejel.
Jonáš, 20 let, Praha
Musel bych si asi zlomit
obě nohy. Ruce by nevadily,
kdyby mi někdo držel pivo.
Petr, 26 let, Praha
Jezdím jsem kvůli kamarádům. Nepřijel bych, kdyby
nejeli ani oni. A samozřejmě
kapely, třeba The Offspring.
Ale program jsem ještě
nečetl.
3
KAISER CHIEFS
Nenápadní hrdinové z Leedsu
Kaiser Chiefs přinesli osvěžující a obnovující vlnu na britské hudební scéně.
V novém tisíciletí se síla tamních klubových kapel počala ztrácet, nebylo
v podstatě co nabídnout, protože Oasis už dávno ztratili glanc. Kaiser Chiefs
spolu s Franz Ferdinand, Klaxons, The Kooks a dalšími přinesli naději, že
na ostrovech bude v nejbližších letech zase dobře. I kdyby z téhle naděje
měl zbýt jen ten jeden singl (Ruby), šrumec kolem nové klubové scény je
v Británii velký. Tradičně se snaží i hudební časopisy.
Ještě do roku 2003 působili tihle nenápadní chlápci opravdu nenápadně: jako ne příliš známá skupina Parva. Teprve tehdy se přejmenovali
na Kaiser Chiefs. Název si propůjčili od jihoafrického fotbalového klubu
Kaizer Chiefs, za který kdysi hrával Lucas Radebe, jejich oblíbený obránce
oblíbeného klubu Leeds United. Známým faktem totiž je, že členové kapely
jsou velkými fanoušky tohoto klubu. Mají na zápasy permanentky, ovšem od
dob, kdy jsou slavní, si prý fotbalu moc neužijí.
První album Kaiser Chiefs vyšlo v roce 2005 pod názvem Employmend.
Inspirováno bylo především styly new wave a punkem pozdějších sedmdesátých let. Úspěšný debut zaznamenal prodeje převyšující tři miliony
kopií a ve stejném roce byl nominován na prestižní cenu Mercury Prize,
ve které se ve velké míře hodnotí vokální projev skupiny. Popularita
Kaiser Chiefs velice rychle stoupala i díky skvělým koncertům, už v roce
2005 vystupovali na hlavním pódiu na prestižním festivalu v Glastonbury
a na charitativním Live Aid ve Philadelphii.
Konec února 2007 byl ve znamení nově vydané desky Yours Truly, Angry
Mob s titulním singlem Ruby (1. místo v britské hitparádě). Tato píseň se
dostala i na první místo nejhranějších skladeb u nás a není v zemi hudebního fanouška, který by pohodovou vypalovačku neznal, respektive ji v rozhlasovém sprše písniček nerozeznal po prvních akordech.
V současné době kapela především koncertuje, objíždí Evropy a tamní festivaly. Potvrdila účast na letních festivalech Isle of Wight, Rock Werchter,
Hurricane, Roskilde a Southside, na kterých bude patřit mezi hlavní hvězdy.
Současně pilně pracují na svém třetím studiovém albu.
Diskografie:
Employmend (2005)
Yours Truly, Angry Mob (2007)
SETH LAKEMAN
Většinou vezmu první housle
O britském písničkáři Sethu Lakemanovi fajnšmekři vědí. Na Rock
for People není poprvé, představil se už loni. V Česku absolvoval
turné s Divokým Billem a na přelomu března a dubna tu byl i na
pár klubových koncertech. Dnes večer se ve 23.30 představí na
Kiss Radio Stage.
V Česku jste už vystupoval. Jaké máte na české publikum vzpomínky?
Moc se do Čech opět těším, bude to pro nás velmi vzrušující. Publikum
bylo úžasné, zažili jsme v Praze nádherné chvilky a opravdu hodně legrace.
Takže vzpomínky mám pěkné.
V minulosti jste získal nominaci na Mercury Music Prize
a ocenění na Folkových cenách BBC2. Jakou pro vás mají tato
ocenění hodnotu?
Rozhodně je to pro mne velmi důležité. Hodně to znamená. Mohu pak zpívat o věcech, které jsou pro mne důležité. Vím, že si toho někdo cení.
4
Při vystoupeních používáte housle nebo kytaru. Podle čeho se
rozhodujete, jaký nástroj použijete?
Pro každý nástroj skládám trochu jiným způsobem. Myslím, že hlavně podle rytmu. Ale v zásadě nejradši hraju na housle a zpívám. Většinou je vezmu
do ruky první. Psát písně je pro mne těžké, hudba plyne snadněji než slova.
Je těžké najít téma, které pasuje k hudbě.
O čem zpíváte?
Většinou zpívám o kraji, z kterého pocházím, o západní Anglii, Devonu.
O minulosti i přítomnosti tamějších lidí.
Vaše hudba je definována jako folk. Jaký má pro vás toto slovo
význam?
Folk je hudba lidu. Je to vidět už na tom, kolik folkových festivalů existuje
a stále se rozšiřují. Množství nových písničkářů je obrovské. Písně mohou
být o cestě do obchodu nebo rozchodu s dívkou, obojí vidím jako folk. Jsou
to pohádky moderního dne.
PRVNÍ FESTIVALOVÝ PŘÍBĚH
Hrát tak jednou na Rock for People
Tomáš (uprostřed) se narodil v Českém Brodě
a proto je logické, že jeho život je s festivalem
Rock for People spjatý.
Je zde již podesáté. Zpočátku chodil s rodiči: “Už
když mi bylo asi devět, táta na festivalu točil pivko,”
vzpomíná. “V Brodě jsem bydlel, a tak jsme se tam
všichni znali, je to malé město. Proto jsem akci
trávil hlavně s kamarády ze základky a podobně.
Tady v Hradci Králové poznávám víc nových lidí.
Vývoj je obrovský, stage se neustále rozrůstají.”
Neodradil ho ani přesun festivalu. Loni si ho naposledy vychutnal jako návštěvník. Letos je zde
poprvé zaměstnán: “Právě jsem odmaturoval
a celé léto nemám co dělat, a tak jsem si sehnal
brigádu u firmy, která zajišťuje techniku, protože
mě baví dělat u muziky.”
Tomáš se letos těší hlavně na hlavní hvězdu
The Offspring, také na Massive Attack a americkou kapelu Madball. Nasává zde nejen atmosféru
a pivo, ale především zkušenosti: hraje na bicí
a jednou by si na Rock for People rád zahrál.
Tomáš momentálně kapelu nemá, ale pilně trénuje
a možná se na něj v Hradci usmálo štěstí: Při práci
se seznámil s Danem, momentálně bezprizorním
zpěvákem.
“Kamarád z Brodu, z kapely Evelynne, mi před
dvěma lety řekl, že jednou tu budou stát na pódiu a letos tu jsou. To je pro mě opravdu velká
inspirace.”
A co bude jednou Tomášova kapela na RFP hrát?
“Já můžu všechno, pěkný punk, funkrock... Klidně
bych šel i do jazzu, ale to zatím moc nedávám.”
POZDRAVY PŘÁTEL
Petr Fořt (Ameba), Michal Thomes (Ameba), Looky (Lety mimo), Bára Zemanová
5
HORKÝŽE SLÍŽE
Krize přijde až dojdou nápady
Nitranská čtveřice se už na české hudební scéně s gustem usadila. Nedávno pořtila svůj nový videoklip k písničce Líza a Wendy ze
svého loňského alba Ukáž tú tvoju zoo. Zpěvák a baskytarista Kuko
a kytarista a vokalista Juraj Štefánik se ničím netají.
Jste skupina, které dělá parodie?
Juraj: Horkýže slíže nejsou kapela, která je založena na parodii. Jen písničky,
které tu vlastnost mají, nad ostatními ční. Lidé si jich více všímají, a když jsou
dobře udělané, jsou z nich hity. Parodie ale není tak docela náš styl. Spíš
poukazujeme na to, že i tohle je možné.
Co je tedy váš styl?
Kuko: Písničky jako Líza a Wendy. Není to žádná parodie, je to v podstatě
vymyšlený příběh. Charakteristická je pro nás třeba písnička Emanuel Bacigala, Fakty nebo Striptérka. Na minulých deskách je to například písnička
A ja sprostá, Náboženské zvyky a další.
A to vás nemrzí, že vyčuhují právě ty parodie, když vaše hudební
srdce tluče spíše pro příběhy a postřehy?
Kuko: Nemrzí, to určitě ne. Parodie dělají album pestřejší. I v té parodii si ale
člověk musí zachovat svůj charakteristický bod. V našem případě to jsou texty. Ty nás, chvala bohu, identifikují. Myslím si, že právě texty vždycky prozradí,
že to, co člověk poslouchá, jsou Horkýže slíže. Je to náš sichr.
Juraj: Parodie se dají dělat mnoha způsoby. Nějčastěji někdo vezme něčí hudbu a dá k ní svůj primitivní text. Myslím si, že naše parodie mají nápad. Například písnička Bernardín, na kterou jsme natočili nový videoklip, je sestavena
ze slov, která znějí jako slova německá. V tom je základ našeho přístupu.
Kuko: Pravda, v té písničce trochu zaostává děj. Ale nebylo účelem udělat
něco dějově duchaplného. Když jsme věděli, že neuděláme textově duchaplný
příběh, dali jsme si záležet na tom, aby lidé v tom textu nic duchaplného
nehledali.
Máte ve svém repertoáru nějakou trapnou písničku?
Juraj: Jsou tam písničky, které nám po patnácti letech připadají zvláštní a Kuko si kolikrát říká, jak něco takového mohl napsat. To ale souvisí s věkem.
V té době se mu to líbilo, a třeba mně se kolikrát zdá, že písnička, nad kterou
Kuko teskní, není ani dnes trapná.
Kuko: Například písnička Na škole je bomba mi dnes přijde velmi dětinská.
Myslel jsem to tenkrát tak, že na škole je fajn, prostě bomba. Ale pro spoustu
lidí to znamenalo, že někdo s žáků zavolal a anonymním hlasem oznámil, že
na škole je někde uložená bomba, aby tam nemusel. Složili jsme ji v roce
1999, bylo nám tehdy v průměru pětadvacet let. Když jsem psal text, měl jsem
6
už tenkrát pocit, že ho dělám pro jiné lidi.
Které písničky jsou pro existenci Horkýže slíže rozhodující?
Kuko: Je jich víc, ovšem v zásadě si myslím, že to byla především písnička
Maštaľ, která je první na našem prvním albu V rámci oného z roku 1996.
Další rozhodující písničky bych rozdělil na parodické, slížovské, baladické
a na krátké songy, jako je například písnička Nebolo to také zlé, kde je na
konci sborové “jébáť”.
Juraj: Je na albu Festival Chorobná 2001. Křtil nám ho tehdy pan Julius Satinský. Přišel za námi a řekl nám: “Chlapci, nikdy jsem neposlouchal rockovou
muziku, ale to devítihlasé ‘jébáť’ na konci je něco úžasného. My to chtěli
nazpívat už dávno, ale v naší době se to nedalo. Klobouk dolů”. Na to nikdy
nezapomenu.
Také chci říct, že od začátku existence kapely jsme neodbočili od stylu. Od
prvního alba děláme rockovou muziku s punkovými prvky. Byly nějaké drobné výkyvy, ale základ je pořád stejný. Nikdy jsme nepřevlíkali kabát, jako jiné
kapely.
Proč to podle vás ty kapely udělaly?
Kuko: Byly ve slepé uličce, musely se zachránit, protože o ně nikdo nestál.
Sklopily uši a začaly to dělat jinak. Tím se zachránily. Musím se jich ale zastat:
dělají dobře, že neposlouchají kritiky typu “dělali jste dobrou muziku a teď
děláte špatnou”. Každý by měl hrát, co chce. My naštěstí můžeme dělat stále
to samé, to, co nás baví.
To, o čem mluvíte, úzce souvisí s krizí, ve které v současné době
hudba je. Jak jí čelíte?
Kuko: Kapely to mají rok od roku těžší. Vychází stále víc desek, každý se
snaží být originální a všichni musí vymýšlet něco nového. Lépe jsou na tom
ty, které už mají zázemí a nemusí s novými alby tolik spěchat, protože mohou
žít ze starších písniček. To je dobrý způsob. Myslím si, že není třeba nahrávat
špatná alba.
Juraj: Je rychlá doba. Všichni mají internet a stahují, nač si vzpomenou. My si
jako mladí kluci koupili album a poslouchali jsme ho několik měsíců. Dnes
je životnost desek i písniček výrazně nižší.
Jste připraveni na svou krizi?
Kuko: Krize přijde, až nám dojdou nápady. Zatím o tom ale nepřemýšlíme.
Juraj: Podívej na Kuka, jak má velkou hlavu. Tam je nápadů na spoustu let.
GLOSA: Boháč a festival
Vždycky se najde někdo, kdo festival ve
svém městě nesnáší. Pochopitelné je to
u domorodců, méně pochopitelné
u těch, kteří se na místo konání akce
v čase nastěhovali a přišli k hotovému.
V Česku existuje festival, který byl léta
u jedné řeky v jednom údolí. Dařilo se
mu tam, ale co čert nechtěl, místo jeho
spočinutí bylo současně hnízdištěm
zbohatlíků z Prahy. A co čert nechtěl
podruhé, mezi těmi zbohatlíky jezdíval
k řece do jednoho údolí chlapík, který
druhdy hrával v relativně slavné kapele.
Jenomže později tačal podnikat a bigbít
mu připadal směšný. I proto jej za okny
rušil festivalový hluk, a tak si vzhledem
ke svému bohatství a prestižnímu postavení vynutil přijetí na radnici a příšlib,
že se s hlukem, a tedy celou akcí, bude
hnedle něco dělat.
Pak už se jen dávaly takové podmínky,
které pořadatel festivalu nemohl splnit,
protože byly zhovadilé. A tak se dva roky
po boháčově intervenci na nejvyšších
místech festival pakoval jinam.
Jenomže ejhle, boháčovi najednou počal
hluk chybět. Další léto zjistil, že je v městečku podezřele ticho, že nepotkává ty
sexy holky, co si nedělají problémy
s volným oblečením, a koneckonců nemusí ani hubovat, když mu emomládež
s chutí kálí před plot.
Zastesklo se mu. Ani ne tak po lidech,
jako po muzice. Vždyť přece poslouchával z druhé strany svého plotu tóny
chlapíků a div, kteří to v bigbítu dotáhli
dál než on, ale zase nebyli tak protřelí
obchodníci. Vzal silný vůz s protekční
espézetkou a vyjel do města. Jeho kroky
vedly k muzikantům, kteří už své kapely
nemají, ale kteří jsou stále v branži
aktivní a pódia jim nejsou cizí.
Zavzpomínali na staré časy, popili drahé
whisky, kterou bohatý bývalý muzikant
osobně dovezl ze Skotska, kde pro ni byl
minulý týden, a mluvili
i o tom, co by - kdyby.
Našeho boháče totiž napadlo, že by
v tom svém městě, kde ještě loni byl ten
zpropadený festival, uspořádal festival
svůj.
Aby to ale bylo maso, chtělo by to něco
originálního, něco, co zemi postaví do
pozoru.
Druhá strana ne a ne pochopit, kam boháč míří, a tak se při druhé lahvi vyložily
karty na stůl. Chtělo by to comeback.
Muzikant na to, že si to musí nechat
projít hlavou, ale že bude samozřejmě
záležet na těch ostatních. Další boháčova cesta tedy vedla za těmi ostatními
a tam to bylo stejné. Jinými slovy, odjel
od nich lehčí o pár lahví, ale s matnými příšliby, že by se o tom mohlo dále
diskutovat. Samozřejmě, budou-li dobré
podmínky.
Proto se může docela klidně stát, že příští rok na tom místě u řeky v údolí bude
festival, na který se vrátí jedna slavná
česká kapela, protože okolnosti tomu
tak chtěly.
Může se docela klidně stát, že se na ten
festival vrátí kapela, která je největší
z těch, které u nás kdy vystupovaly, tedy
alespoň po revoluci.
Hlavu vzhůru, přišli byste na to po
chvíli. Může se docela klidně stát, že
se na tom festivalu objeví ta největší
kapela z českých největších. Přemýšlíte
třeba o Lucii? Klidně. Stát se totiž může
cokoliv.
A není to o Rock for People.
Jaroslav Špulák
7
DNEŠNÍ AUTOGRAMIÁDY
Konají se v Info stanu mezi dvěma hlavními
pódii, v tom stanu, kde se prodávají festivalová
trička a další suvenýry.
15.50 Outville
17.00 Horkýže slíže
19.15 Flogging Molly
20.00 Southpaw
20.30 Seth Lakeman
21.00 Los de Abajo
21.30 Madball
22.00 Tři sestry
Všechny autogramiády jsou bez záruky, může
dojít ke změnám.
JEŠTĚ JEDEN POZDRAV PŘÁTEL
Golda (Znouzectnost)
META
COLDPLAY |
ORIA | TOXX
LLICA | VICT
X
CD
DA
RM
A
2008
ČERVENEC
116 STRAN + CD ZDARMA
100 NEJV
ĚTŠÍCH FRAJ
ERŮ ČESKÉ
HUDEBNÍ
AYS | CAZA
SCÉNY | SUBW
LS| COLDP
100
LAY | META
JERŮ)
H FRA
ÍC
Š
T
Ě
V
2
J
E
N české hudby(1500 008
LLICA | GAME
BOY GAME
GIRL | VICTO
RIA HUGO
PRÁVĚ
A SA
AV
MEJLA HL
A
XA
AX
MA
UM
BAU
ER B
IER
VIE
V
AV
XA
XA
ÍN DVOŘÁK
NÍN
ON
TO
NT
A
AN
R
L ER
LL
OLLE
D KO
ID
VID
AV
DA
MÁRDI
Á
VÁ
OV
LO
RGL
IR
A IRG
TA
ÉTA
MARKÉT
RANT
KRYŠTOF HA VÁ
OVÁ
IŠO
B
BIŠ
UB
KU
MARTA K
NA
ETA
BEDŘICH SM
Ý
HÝ
CH
CH
UC
JIŘÍ SU
ORION
A
VA
EV
NAČE
OW
JAN P. MUCH
EL HAŠLER
RE
KAR
KA
TICKÝ
CH
ČE
N
JA
K...
AV JEŽEK
LA
| LTOXX |
CÍCH
N
Á
T
S
A
N
TCHENDOS
| TOMIO OKAM
URA | FE
8
rfp_190x71.indd 1
Sk
65 Kč /99
2008 CENA
ČERVENEC
S
PUKA
REG NK
GAE
!
25.6.2008 11:23:08