tváří v tvář výzvám lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost

Transkript

TVÁŘÍ V TVÁŘ VÝZVÁM
LISABONSKÁ STRATEGIE
PRO RŮST A ZAMĚSTNANOST
ZPRÁVA SKUPINY ODBORNÍKŮ NA VYSOKÉ
ÚROVNI
VEDENÉ PANEM WIMEM KOKEM
LISTOPAD 2004
1
Obsah
Skupina odborníků na vysoké úrovni
4
Stručný přehled
5
První kapitola Proč lisabonská strategie?
8
Úvod
8
Evropa ve změněném světě
10
Smíšený lisabonský obrázek
11
Trvání lisabonských cílů
12
Vnější výzvy – silná mezinárodní konkurence
13
Vnitřní výzvy – stárnutí Evropy
13
Výzva plynoucí z rozšíření
14
Fakta o růstu, zaměstnanosti a produktivitě
15
Zaměřit se na jednání, jednat společně a jednat právě teď
17
Druhá kapitola
Odstranění překážek: uvolnění potenciálu
19
Co dělat?
19
1. Realizace znalostní společnosti
20
Proč společnost založená na znalostech?
20
•
Získání a udržení špičkových výzkumných pracovníků
21
•
Dát výzkumu a vývoji vysokou prioritu
22
•
Zužitkování přínosů informačních a komunikačních technologií
23
•
Ochrana duševního vlastnictví za účelem podpory inovace
24
2. Uchování naší zodpovědnosti za vnitřní trh
24
Proč právě vnitřní trh?
25
•
Závazek k rychlejšímu převodu
25
•
Odstranění překážek volného pohybu služeb
26
•
Identifikace a odstranění bariér v hospodářské soutěži
27
2
•
Volný pohyb zboží realitou pro všechny
27
•
Uvolnění dynamiky finančních trhů
28
•
Snižování nákladů společností na dosažení shody
29
•
Špičkové infrastruktury pro největší vnitřní trh na světě
29
3. Vytváření správného prostředí pro podnikatele
30
Proč vytvářet správné prostředí pro podnikatele?
30
•
Zlepšování kvality právních předpisů
30
•
Zvyšování dostupnosti rizikového kapitálu
31
4. Vytváření širokého a přizpůsobivého trhu práce
pro silnější sociální soudržnost
33
Proč vytvářet široký trh práce?
33
•
Zvyšování přizpůsobivosti pracovníků a podniků
35
•
Efektivnější investice do lidského kapitálu
35
•
Starší pracovníci jsou důležití
36
5. Usilování o ekologicky udržitelnou budoucnost
Proč je životní prostředí pro Evropu
zdrojem konkurenční výhody?
37
37
•
Životní prostředí a konkurenceschopnost: zužitkování
oboustranně výhodných příležitostí
37
•
Práce na udržitelné budoucnosti
39
Třetí kapitola Provádění lisabonských cílů
41
•
Podpora soudržnosti a konzistentnosti při realizaci
42
•
Zdokonalení procesu dosahování lisabonských cílů
45
•
Komunikace
46
•
Závěr
46
Přílohy
48
3
Skupina odborníků na vysoké úrovni
Mandát
Evropská rada na svém zasedání konaném v Bruselu v březnu 2004 vyzvala Komisi, aby
ustavila skupinu odborníků na vysoké úrovni vedenou panem Wimem Kokem, která bude
provádět nezávislé přezkoumávání, kterým přispěje k průběžné hodnotící zprávě. Ve své zprávě
určí opatření, která společně tvoří konzistentní strategii určenou pro evropské ekonomiky
a která vedou k dosažení lisabonských cílů. Skupina byla složena z omezeného počtu vysoce
kvalifikovaných osob schopných vyjadřovat stanoviska všech zaiteresovaných stran. Zpráva
měla být zveřejněna a předána Komisi do 1. listopadu 2004.
Personální složení
Pracovní skupina byla sestavena z těchto členů
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
pan Wim Kok (předseda), bývalý premiér Nizozemska
pan Romain Bausch, prezident a výkonný ředitel SES Global (Lucembursko)
pan Niall FitzGerald, předseda Reuters, předseda Transatlantického obchodního dialogu
pan Antonio Gutiérrez Vegara, poslanec španělského parlamentu
pan Will Hutton (zpravodaj), výkonný ředitel Work Foundation (Nadace práce)
paní Anne-Marie Idrac, předsedkyně Régie autonome des transports parisiens (RATP)
(Dopravní podnik hlavního města Paříže)
paní Wanja Lundby-Wedin, předsedkyně švédské konfederace odborových organizací
(LÖ)
pan Thomas Mirow, bývalý člen městské rady v Hamburku, vyšší obchodní poradce
pan Bedřich Moldan, předseda Centra pro otázky životního prostředí (Karlova univerzita,
Praha)
pan Luigi Paganetto, profesor mezinárodní ekonomie (Řím - Tor Vergata University)
pan Dariusz Rosati, profesor ekonomie, od června 2004 poslanec Evropského parlamentu
pan Veli Sundbäck, víceprezident společnosti Nokia, Finsko
pan Friedrich Verzetnitsch, předseda rakouské federace odborových organizací (ÖGB),
poslanec rakouského parlamentu
Skupina odborníků na vysoké úrovni prováděla svou činnost od května do října 2004. Setkala
se šestkrát a svou zprávu předložila Evropské komisi dne 3. listopadu 2004. Sekretariát
skupiny odborníků na vysoké úrovni byl vykonáván Evropskou komisí. Pan Sylvain Bisarre,
ředitel generálního sekretariátu, působil jako tajemník s podporou pana Jana-Hosta Schmidta,
ředitele generálního ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti a pana Oliviera Baillyho
a dalších členů jednotky koordinačních politik. Pan Jeroen Slaats, politický poradce na
nizozemském Ministerstvu zahraničních záležitostí, působil jako osobní tajemník pana Koka.
Pan Paul Adamson se podílel na úpravě zprávy.
4
Stručný přehled
V březnu 2000 se vedoucí evropští představitelé zavázali, že se EU stane
do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou
na světě založenou na znalostech a schopnou udržitelného hospodářského
rozvoje s větším množstvím lepších pracovních míst, vyšší sociální
soudržností a úctou k životnímu prostředí“. Tato Lisabonská strategie, jak
byla pojmenována, byla komplexní, vzájemně provázanou řadou reforem.
Diskutovalo se o tom, že by činnosti jednotlivých členských států byly
účinnější, pokud by ostatní členské státy jednaly ve shodě.
Vnější události od roku 2000 nepřispěly k dosažení stanovených cílů,
nicméně Evropská unie a její členské státy se jednoznačně podílely na
pomalém postupu tím, že Lisabonskou strategii neprováděly dostatečně
rychle. Tento nepříznivý výsledek byl zapříčiněn nadměrnou agendou,
špatnou koordinací a neslučitelností priorit. Hlavním problémem je však
chybějící rozhodná politická činnost.
Lisabonská strategie je dnes ještě naléhavější, neboť dochází k zvětšování
rozdílů v růstu ve srovnání se Severní Amerikou a Asií, kdy se Evropa
musí vypořádat s kombinací problémů nízkého růstu populace a jejího
stárnutí. Čas se krátí a nemůžeme být spokojeni. Abychom dohnali
ztracený čas, je nyní potřeba tuto strategii lépe provádět.
Pokud máme v této souvislosti dosáhnout lisabonských cílů co do růstu
a zaměstnanosti, musíme jednat všichni. Jejich splnění vyžaduje, aby se
zapojili všichni. To znamená vyšší přínos ze strany evropských institucí
a členských států cestou větší politické angažovanosti; širší a hlubší
zapojení evropských občanů a uznání skutečnosti, že spolupráce mezi
evropskými národy přinese prospěch všem evropským občanům.
Každý prvek lisabonské strategie je stále potřebný pro úspěch celku.
Zlepšený hospodářský růst a vyšší zaměstnanost poskytují prostředky
k udržení sociální soudržnosti a udržitelnosti stavu životního prostředí.
Sociální soudržnost a environmentální udržitelnost pak mohou přispět
k vyššímu růstu a zaměstnanosti.
Chceme-li zvýšit životní úroveň v Evropě, je třeba urychlit růst
zaměstnanosti a produktivity, a to širokou řadou reformních politik spolu
s makroekonomickým rámcem, které by v maximální možné míře
podporovaly růst, poptávku a zaměstnanost. Žádná osamocená akce
nepřinese vyšší růst a pracovní místa. Spíše se jedná o řadu navzájem
propojených iniciativ a strukturálních změn, které souběžnou činností
v Evropské unii uvolní její nesporný potenciál. To vyžaduje okamžitou
činnost v pěti oblastech politiky:
Znalostní společnost – zvyšování atraktivity Evropy pro výzkumné
pracovníky a vědce, stanovení výzkumu a vývoje jako nejvyšší priority
a podpora používání informačních a komunikačních technologií.
5
Vnitřní trh – dokončení vnitřního trhu pro volný pohyb zboží a kapitálu
a bezodkladná činnost vedoucí k vytvoření jednotného trhu služeb.
Podnikatelské prostředí – snížení celkové administrativní zátěže,
zlepšení kvality legislativy, usnadňování rychlého zakládání nových
podniků a vytváření prostředí, které skýtá podnikům lepší podporu.
Trh práce – rychlé plnění doporučení pracovní skupiny pro zaměstnanost
v Evropě, vytváření strategií pro celoživotní vzdělávání a aktivní stárnutí
a podpora partnerství pro růst a zaměstnanost.
Environmentální udržitelnost – rozšiřování ekologických inovací
a budování vedoucího postavení v ekologickém průmyslu, provádění
politik, které vedou k dlouhodobým a udržitelným zlepšením produktivity
prostřednictvím ekologické účinnosti.
Jednotlivé členské státy sice dosáhly pokroku v jedné nebo více z těchto
prioritních oblastí politiky, ale žádný z nich neuspěl úplně ve všem. Chceli Evropa dosáhnout svých cílů, musí své úsilí značně zvýšit.
Úkolem je vytvořit vnitrostátní politiky v každém členském státě,
podporované příslušným celoevropským rámcem, který se zabývá zájmy
konkrétního členského státu, a poté jednat rozhodně a ve shodě. Evropská
komise musí být připravena jednoznačně a přesně hlásit pokroky nebo
neúspěchy v každém členském státě. Vnitrostátní politiky a politiky
Evropské unie, včetně jejich rozpočtů, musí lépe odrážet lisabonské
priority.
Za účelem zajištění toho, aby členské státy převzaly svou odpovědnost, je
třeba se nově soustředit na tyto tři oblasti: větší soudržnost a konzistence
mezi politikami a účastníky, zdokonalení procesu provádění zapojením
národních parlamentů a sociálních partnerů a jasnější komunikace o cílech
a úspěších.
Kromě toho skupina odborníků na vysoké úrovni navrhuje, aby:
– se Evropská rada ujala vedení při provádění lisabonské strategie,
– členské státy připravily národní programy, ve kterých by se zavázaly
provádět tuto strategii a zapojit své občany a zainteresované osoby do
tohoto procesu,
– Evropská komise přezkoumávala, hlásila a usnadňovala pokrok
a podporovala ho svými politikami a činností,
– Evropský parlament hrál pro-aktivní roli ve sledování výkonu,
– Evropští sociální partneři museli převzít svou odpovědnost a aktivně
se podílet na provádění lisabonské strategie.
Dosažení cílů vyššího růstu a zvýšené zaměstnanosti za účelem zachování
evropského sociálního modelu bude vyžadovat silné, zanícené
a přesvědčivé politické vedení. Členské státy a Evropská komise musí své
6
úsilí zdvojnásobit, má-li dojít ke změnám. Mnohem větší důraz musí být
kladen na zapojení evropských sociálních partnerů a evropských občanů
do provádění změn. Musíme se více zaměřit na uvědomění si, proč je
lisabonská strategie důležitá pro všechny občany ve všech domácnostech
v Evropě.
Evropa vytvořila charakteristický hospodářský a sociální model
kombinující produktivitu, sociální soudržnost a rostoucí odpovědnost za
environmentální udržitelnost. Lisabonská strategie, znovu zaměřená na
růst a zaměstnanost způsobem, který tato zpráva navrhuje, nabízí Evropě
nové hranice pro uvedený hospodářský a sociální model.
7
První kapitola – PROČ LISABONSKÁ STRATEGIE?
ÚVOD
Strategický cíl
V březnu 2000 se patnáct vedoucích představitelů EU na jarním zasedání
Rady v Lisabonu dohodlo, že by se EU měla zavázat ke zvýšení tempa růstu
a zaměstnanosti a podpořit tak sociální soudržnost a environmentální
udržitelnost. Ekonomika Spojených států postavená na vytváření tzv.
„nové“ ekonomiky založené na znalostech a svém vedoucím postavení
v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) začala podávat
lepší výkon než ekonomiky jednotlivých evropských států, s výjimkou těch
nejlepších. Chce-li Evropa chránit svůj specifický sociální model a dále
nabízet svým občanům příležitosti, pracovní místa a vysokou kvalitu života,
musí jednat rozhodně – zejména v souvislosti s rostoucí ekonomickou
výzvou přicházející z Asie a zpomalováním růstu evropské populace. EU si
stanovila „strategický cíl pro příští desetiletí: stát se nejdynamičtější
a nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě založenou na znalostech,
schopnou udržitelného hospodářského růstu s vyšším počtem lepších
pracovních míst a větší sociální soudržností a s úctou k životnímu
prostředí“.
Řady reforem
Diskutovalo se o tom, že činnosti jednotlivých členských států by byly
mnohem účinnější, pokud by všechny členské státy jednaly ve shodě;
společně vytvořený hospodářský příliv by byl ještě silnější a dostatečný k
tomu, aby nadzvedl každou evropskou loď. V čím užší spolupráci by EU
mohla rozvíjet své znalosti a iniciativy vedoucí k otevření trhu, tím silnější
a konkurenceschopnější by byla ekonomika každého členského státu.
Lisabonská strategie, jak byla pojmenována, byla komplexní, vzájemně
provázanou a samu sebe podporující řadou reforem.
Přechod
evropské
ekonomiky
Argumenty podporující tuto strategii nejsou dnes méně přesvědčivé – ba
právě naopak. Evropa potřebuje inovaci. Síla jejích průmyslových odvětví
založených na znalostech a její schopnost šířit znalosti v celé ekonomice
jsou nezbytně důležité pro její úspěch a jsou klíčové pro zvednutí růstu
produktivity, který kompenzuje klesající růst populace a platí její sociální
model. Lisabonská strategie by měla být chápána jako prostředek přechodu
evropské ekonomiky od struktur, ve kterých v podstatě dohnala světové
jedničky, k zavedení ekonomických struktur, které jí umožní ekonomické
vedení.
Od samého začátku se lisabonský program reforem snažil spojit
hospodářskou dynamiku, která zajišťuje vyšší tempo růstu a zaměstnanosti,
s dlouhodobými evropskými zájmy, jimiž je podpora sociální soudržnosti,
spravedlnosti a ochrany životního prostředí. Lisabonská strategie se
zaměřuje na zvýšení výdajů na soukromý a veřejný výzkum a vývoj jako na
ústřední bod společné snahy o zvýšení, vytváření a šíření vědeckého,
technologického a duševního kapitálu. Dokončením jednotného trhu
a otevřením dosud chráněných odvětví se zaměřuje na podporu obchodu
8
a hospodářské soutěže . Zaměřuje se na zlepšení prostředí pro podnikání
a obchod. Zaměřuje se na zajištění vyšší pružnosti a přizpůsobivosti na trhu
práce zvýšením úrovní vzdělání a kvalifikace, prováděním aktivních politik
na trhu práce a podporou toho, aby bohaté evropské státy napomáhaly růstu
zaměstnanosti a produktivity, spíše než aby jej brzdily. Zaměřuje se také na
to, aby byl růst environmentálně udržitelný.
Vytváření
bohatství
a pracovních
míst
Úspěch v ekonomice založené na znalostech byl spatřován jako klíčový pro
to, aby mohla Evropa zůstat otevřená a sociálně soudržná. Evropa nechtěla
soutěžit uvnitř jako hospodářská unie, ani navenek odstartováním závodu
v dosažení nižších reálných mezd a jiných než mzdových nákladů, neboť to
by mohlo vést k těžkému narušení systémů sociální soudržnosti, partnerství
na pracovišti a ochrany životního prostředí členských států. Čím více by se
Evropa mohla udržet jako ekonomika s vysokou produktivitou, vysokou
přidanou hodnotou a vysokou zaměstnaností, tím by byla schopnější
vytvářet bohatství a pracovní místa, což by jí umožnilo udržet svůj
rozhodující závazek jak ohledně otevřených trhů, tak ohledně sociální
a environmentální Evropy.
Pokroky
v technologiích
a odvětvích
Lisabonská strategie je někdy kritizována jako výtvor opojného optimismu
konce 90. let minulého století, který souvisel s tehdy módní znalostní
a opomíjel význam tradičních průmyslových opor evropské ekonomiky.
Kritika je oprávněná v tom, že je lisabonská strategie vykládána jako
strategie nedoceňující úlohu průmyslu. Je nezbytně důležité, aby si Evropa
ponechala silnou průmyslovou a výrobní základnu jako rozhodující složku
vyrovnaného přístupu k hospodářskému růstu. Už od dob industrializace
byly průmyslový růst a produktivita vždy podporovány pokroky
v technologiích a odvětvích a na této odvěké pravdě je založena lisabonská
strategie. Oproti tomu prospívající znalostní ekonomika nutně potřebuje
silný výrobní sektor špičkových technologií, který vyrábí high-tech zboží na
samé hranici vědy a techniky.
Dobrovolná
koordinace
politik
Lisabonská strategie, díky svým širokým ambicím, pokrývala řadu oblastí,
ve kterých EU neměla ústavní způsobilost, a které byly hájemstvím
členských států. Proto bylo navrženo postupovat kombinací tradiční
„metody Společenství“ spočívající v předkládání právních předpisů EU
Evropskou komisí s novým přístupem známým jako „otevřená metoda
koordinace“. Podle tohoto přístupu členské státy souhlasí s dobrovolnou
spoluprací v oblastech pravomocí jednotlivých států a s využíváním zásad
nejlepší praxe dalších členských států, která by mohla být upravena tak, aby
vyhovovala konkrétním podmínkám v jednotlivých státech. Úlohou
Evropské komise je koordinovat tento proces tím, že zajistí, aby členské
státy dostávaly kompletní informace o pokroku a politikách ostatních členů
a aby oblasti, ve kterých má pravomoc – zejména jednotný trh a politika
hospodářské soutěže – posílí lisabonské cíle použitím metodiky
Společenství. Kromě toho by monitorování ze strany Komise stimulovalo
a vytvářelo nezbytný tlak na dosažení těchto cílů zveřejňováním výsledků
dosažených jednotlivými členskými státy. Lisabonská strategie by tak
přinesla tolik potřebný růst a pracovní místa a na členských státech by
vyžadovala, aby dobrovolně koordinovaly své politiky.
9
Evropa ve změněném světě
Poslední čtyři roky nebyly pro dosažení lisabonských cílů příliš příznivé.
Inkoust na dohodě stěží zaschl, když praskla bublina celosvětového trhu
s cennými papíry. Epicentrem bylo zhroucení nadhodnocených cen akcií
amerických dot.com a telekomunikačních společností na základě důkazů
o finančních zpronevěrách a nekalých praktikách ve společnostech. Skepse
ohledně potenciálu znalostní rostla. Spojené státy prošly dvěma lety
hospodářského zpomalení a recese a za nimi následovala Evropa. Zvyšování
výdajů např. na výzkum a vývoj je v podmínkách stagnující produkce
a celkového tlaku na vládní rozpočet a rozpočty společností mnohem
obtížnější.
Spotřebitelská
s obchodní
sebedůvěra
v Evropě
Teroristické útoky na Spojené státy 11. září 2001 a následné události ještě
více zhoršily mezinárodní ovzduší. I když se vlády zavázaly k dalšímu kolu
jednání o otevření trhu pro zvýšení světového obchodu, které se mělo konat
v Doha, ukázalo se, že přeměnit úmysly v konkrétní opatření je velmi obtížné.
Byl zaznamenán znepokojující nárůst spíše bilaterálních než multilaterálních
obchodních dohod a napětí mezi Evropou a USA vyústilo v hořké obchodní
rozepře. Rostoucí počet znepokojivých ekologických událostí ještě více zvýšil
neklid ohledně lidského vlivu na světové ovzduší. Ceny ropy se v současné
době zvýšily následkem vyšší poptávky v kombinaci s nejistotou ohledně
dodávek. Oba tyto důvody vedly k útlumu současné hospodářské činnosti a ke
zhoršení prognóz pro bezprostřední budoucnost. Kumulativní dopad všech
těchto událostí podlomil spotřebitelskou a obchodní sebedůvěru v Evropě.
Celková
výkonnost byla
zklamáním
Celková výkonnost evropské ekonomiky za poslední čtyři roky byla
zklamáním. Hospodářský vzestup byl za poslední dva roky v Evropě slabší
než v USA a Asii, částečně kvůli trvajícím strukturálním slabinám a částečně
kvůli nízkému růstu veřejné a soukromé poptávky. Je pravda, že deficity
veřejného sektoru v Evropě stouply, protože se na nich podepsaly tzv.
automatické stabilizátory – stoupající platby sociálního zabezpečení
a klesající příjmy z daní. To však nestačilo čelit cyklickému poklesu. Prostor
pro finanční manévrování v Evropě byl omezen slabými rozpočtovými
pozicemi, s kterými některé členské státy EU vstoupily do začátku
hospodářského poklesu, neboť nedostatečně posílily své finance během
předchozího hospodářského růstu. Následkem toho nemohlo použití Paktu
o stabilitě a růstu skýtat dostatečnou podporu pro makroekonomické politiky
zvyšující růst, které by dále bojovaly s klesající částí hospodářského cyklu.
Provádění
strategie není
bráno
dostatečně
vážně
Tak byla řada členských států postavena před těžce řešitelnou situaci.
Následkem strukturálních slabin a nízké poptávky byl hospodářský výkon na
úrovni jednotlivých států slabý. Protože byl slabý, bylo složitější provádět
lisabonskou strategii. V tomto prostředí nízkého růstu bylo pro některé vlády
těžší dodržovat své závazky. Je však třeba dodat, že řada členských států
nebrala provádění dohodnutých opatření dostatečně vážně. Kupříkladu
dokončení jednotného trhu nedostalo prioritu, jakou vyžadovalo. To stále drží
Evropu příliš daleko od cílů, kterých musí dosáhnout.
10
Smíšený lisabonský obrázek
V Lisabonu a na následném jarním zasedání Evropské rady byla stanovena
řada ambiciózních cílů1na podporu vytvoření evropské ekonomiky, která by
byla světově údernou. Ovšem na půli cesty k roku 2010 je celkový obrázek
smíšený a je třeba udělat spoustu práce pro to, aby se lisabonská strategie
nestala synonymem pro nedosažené cíle a nesplněné sliby.
Nicméně i přes tato zklamání není lisabonská strategie depresívním
obrázkem, jak ho někteří rádi malují. Od poloviny 90. let minulého století
do roku 2003 došlo k významnému zlepšení v oblasti zaměstnanosti.
Evropské vlády zavedly opatření, jejichž společným prováděním usilují
o odstranění překážek v oblasti zaměstnanosti špatně placených pracovníků,
posilují své politiky aktivního trhu práce a umožňují růst dočasné
zaměstnanosti. Zaměstnanost vzrostla z 62,5 % v roce 1999 na 64,3 %
v roce 2003, i když nešlo pouze o plné úvazky. Sedm členských států EU-15
je připraveno splnit předběžný cíl ve výši 67 % do roku 2005. Celková
zaměstnanost žen vzrostla v roce 2003 na 56 %. Některé země byly úspěšné
v provádění politik zaměřených na zvýšení zaměstnanosti starších
pracovníků, která nyní dosahuje 41,7 %.
Jiné
úspěchy Kromě toho byly zaznamenány i jiné úspěchy kromě zaměstnanosti.
kromě
oblast Členské státy učinily pokrok v rozšíření informačních a komunikačních
zaměstnanosti
technologií a používání internetu ve školách, na univerzitách, ve správě
a v obchodu. Prudce se například zvýšilo pronikání internetu do domácností.
Těchto cílů dosáhlo dvanáct členských států.
Poněkud pesimičtější je konstatování, že čistý počet vytvořených míst se
v posledních letech výrazně zpomalil a existuje zjevné riziko, že cíl 70%
míry zaměstnanosti v roce 2010 nebude dosažen. Totéž platí pro cílovou
hodnotu 50 % v případě starších pracovníků. Pokud jde o cíl související
Pozadu v obou
s výzkumem a vývojem, v současné době pouze dvě země vydávají na
oblastech
výzkum a vývoj více než 3 % HDP; v těchto dvou zemích ekonomika
splňuje cíl výdajů na výzkum a vývoj ve výši 2 % HDP. Ostatní státy jsou
pozadu v obou oblastech. Dosažený pokrok v poskytování digitálního
vzdělávání každému učiteli je velkým zklamáním. Pouze pět zemí
překročilo cílovou úroveň pro provádění směrnic EU o vnitřním trhu.
Pokud se týká životního prostředí, oddělit hospodářský výkon od škodlivých
dopadů na životní prostředí se podařilo pouze z části. Např. objem dopravy
v Evropě roste rychleji než HDP, dopravní zácpy se zhoršují, stejně jako
znečištění a hlučnost, a nadále dochází k poškozování přírodního prostředí.
Většina evropských zemí nedosahuje cílových hodnot stanovených
v Kjótském protokolu, pokud jde o emise skleníkových plynů, a pouze tři
země od roku 1999 zaznamenaly viditelný pokrok v jejich snižování.
Rozšíření Evropské unie, jakkoli vítané, zapříčinilo ještě těžší dosahování
lisabonských cílů v rámci Evropy. Nové členské státy mají obvykle
1
ro sledování pokroků Lisabonské strategie se Komise a Rada dohodly na seznamu 14 ukazatelů. Výkony členských států týkající se
těchto ukazatelů jsou uvedeny v příloze 1.
11
mnohem nižší míru zaměstnanosti a produktivitu; například dosažení cílů
týkajících se výzkumu a vývoje je z nižší počáteční úrovně ještě těžší, než
pro EU původních 15 států, které podepsaly lisabonskou strategii.
Trvání lisabonských cílů
Cíle zdaleka
nebudou splněny
Skutečně zde není důvod ke spokojenosti. Příliš mnoho cílů nebude splněno.
Evropa ztratila v porovnání se Spojenými státy a Asií svou pozici a její
společnosti jsou pod tlakem.
Ambice jsou
potřebné více
než kdy jindy
Znamená to, že je tato ambice špatná? Odpověď zní: ne. Ambice jsou
potřebné více než kdy jindy, ať už pro splnění výzev plynoucích z rozšíření,
stárnoucí populace nebo zesílené globální hospodářské soutěže – co teprve
potřeby snížit současnou úroveň nezaměstnanosti? Jsou lisabonské cíle
přespříliš ambiciózní? Odpověď znovu zní: ne, protože ani kdyby bylo
všech cílů dosaženo ve stanovený čas, neměla by Evropa vyhráno.
Konkurenční země a regiony se rovněž pohybují kupředu a ohrožují pozici
Evropy v tabulce globální ekonomiky. Evropa musí najít svoje místo
v globální ekonomice, která jí nicméně umožní udržet si její vlastní
charakteristické volby sociálního modelu, který chce právem zachovat. Ať
již je to očekávaná délka života, kojenecká úmrtnost, nerovnost příjmů nebo
chudoba, Evropa má mnohem lepší výsledky než USA. Cílem lisabonské
strategie je podpořit tyto výsledky v prostředí přinášejícím rozmanité
a rostoucí výzvy.
Evropa musí
najít své místo
Nikoliv
jednorázový cíl
Je třeba posunout termín 2010? Odpověď znovu zní: ne. Termín 2010 je
důležitý, neboť signalizuje a zdůrazňuje naléhavou potřebu činnosti.
Stanovení nového, pozdějšího termínu by naznačovalo, že situace je nyní
méně naléhavá, což by bylo špatné. Trvající výzva týkající se termínu 2010
je potřebná pro podnícení členských států k tomu, aby vynaložily opravdové
úsilí pro dosažení zlepšení. V každém případě by lisabonská strategie
neměla být chápána jako jednorázový cíl, od kterého se po roce 2010 upustí,
pokud dojde k dosažení jednotlivých dílčích cílů. Jedná se o stále trvající
proces zaměřený na zajištění budoucnosti Evropy jako ekonomiky
vyznačující se vysokou produktivitou, vysokou přidanou hodnotou, vysokou
zaměstnaností a ekologickou účinností. Tento proces neskončí k určitému
datu; naopak - bude neustále obnovován, přehodnocován a budou stanoveny
nové závazky. Je nanejvýš důležité, aby vedoucí političtí představitelé nyní
projevili žádoucí odhodlání a využili výhod současného prchavého zlepšení
ekonomického prostředí a nárůstu obchodní sebedůvěry, a tak znovu nabyli
postavení, o které přišli za poslední čtyři roky.
Dosažení
evropské vize
Lisabonská strategie neznamená snahu napodobovat USA – to ani náhodou.
Lisabonská strategie znamená splnění evropské vize toho, čím chce Evropa
být a co si chce zachovat v souvislosti s rostoucí globální hospodářskou
soutěží, stárnoucí populací a rozšířením. Má vysokou ambici solidarity
s potřebnými, a to jak v současnosti, tak do budoucna. Aby mohla tuto
ambici realizovat, potřebuje Evropa větší růst a více zaměstnaných lidí.
12
Vnější výzvy – silná mezinárodní konkurence
Mezinárodní hospodářská soutěž se zesiluje a Evropa čelí tlaku jak z Asie,
tak ze strany USA. Potenciální rychlý růst čínské ekonomiky přinese Evropě
nejen nového konkurenta, ale také ohromný a rostoucí trh. Aby Evropa
mohla této příležitosti využít, potřebuje dostatečnou hospodářskou základnu
a uznání skutečnosti, že během několika budoucích desetiletí se
hospodářská soutěž ve výrobě zboží doma a v zahraničí, zejména pak zboží
spojeného s vysokými mzdami a stabilními technologiemi, závratně zvýší.
A opravdu, Čína, industrializující se díky vysokému a rostoucímu objemu
přímých zahraničních investic ve spojení s vlastní vědeckou základnou,
začala představovat konkurenci nejen v oblasti zboží s nízkou přidanou
hodnotou, ale i v oblasti zboží s vysokou přidanou hodnotou. Třebaže jsou
čínské mzdy pouhým zlomkem mezd v Evropě, je zřejmé, že rozdíl v jakosti
produktů vyrobených v Číně a Evropě je již nyní malý nebo dokonce žádný.
Výzva přicházející z Indie je neméně reálná – zejména v sektoru služeb, kde
je jediným největším příjemcem zahraničních zakázek na externí
poskytování služeb, který disponuje ohromným zdrojem vzdělaných,
levných a anglicky hovořících pracovníků. Společná přítomnost asijských
států ve světovém obchodním systému bude ještě výraznější.
Odpověď na
výzvy Asie
a Spojených
států
Evropa si musí vytvořit svou vlastní oblast, na kterou se bude specializovat,
ve které bude dosahovat výborných výsledků a ve které bude mít poměrnou
výhodu, která musí nutně spočívat ve znalostní ekonomice v tom nejširším
smyslu – musí se zde ovšem vypořádat s dominantním postavením USA.
Navíc zde hrozí, že USA své vedení upevní. Z nejlepších 300 společností
zabývajících se informačními technologiemi je 74 % amerických, stejně
jako 46 % z nejlepších 300 firem hodnocených podle výdajů na výzkum
a vývoj. Podíl EU na světovém vývozu high-tech výrobků je nižší než podíl
USA; podíl high-tech výroby na celkové přidané hodnotě a počet
pracovníků zaměstnaných v high-tech výrobě je také nižší. V globální
ekonomice nemá Evropa jinou možnost, než radikálně zlepšit svou znalostní
ekonomiku a základní hospodářskou výkonnost, chce-li reagovat na výzvy
Asie a USA.
Vnitřní výzvy – stárnutí Evropy
Dramatická
změna
v evropské
populaci
Dva faktory – klesající porodnost a rostoucí očekávaná délka života –
společně způsobují dramatickou změnu ve velikosti a věkové struktuře
evropské populace. Podle odhadů se celková populace do roku 2020 sníží.
Podle odhadů bude do roku 2050 populace v produktivním věku (15-64 let)
o 18 % nižší než v současnosti a počet občanů starších 65 let se zvýší
o 60 %. Následkem toho dojde v Evropě ke zdvojnásobení průměrného
podílu osob v důchodu v porovnání s podílem osob v produktivním věku
z dnešních 24 % na téměř 50 % v roce 2050. Tento podíl se bude v roce
2050 pohybovat od 36 % v Dánsku do 61 % v Itálii.
Uvedený vývoj je již v pohybu a v roce 2015 bude tento podíl v EU
dosahovat průměrné hodnoty 30 %. Tento dopad se ještě zvyšuje nízkou
mírou zaměstnanosti starších pracovníků. Tento vývoj bude mít závažné
13
důsledky pro evropskou ekonomiku a její schopnost financovat evropské
systémy sociálního zabezpečení. Stárnutí populace přinese zvýšenou
potřebu důchodů a finanční pomoci ve zdravotní péči ve stejném okamžiku,
kdy se sníží množství lidí produktivního věku, kteří vytvářejí potřebné
bohatství.
Evropská komise odhaduje,2 že dopad stárnutí populace bude spočívat ve
snížení potenciálního tempa růstu EU ze současných 2-2,25 % na přibližně
1,25% do roku 2040. Kumulativní dopad tohoto poklesu by znamenal
hodnotu HDP na osobu asi o 20 % nižší, než by se dalo jinak očekávat. Již
od roku 2015 klesne potenciální hospodářský růst na přibližně 1,5 %,
zůstane-li současné využívání pracovní síly nezměněno.
Toto stárnutí populace způsobí do roku 2050 zvýšení výdajů na důchody
a zdravotní péči o 4-8 % HDP3. Již od roku 2020 se odhadované výdaje na
důchody a zdravotní péči v mnoha členských státech zvýší o přibližně 2 %
HDP a v roce 2030 bude tento nárůst představovat 4-5 % HDP. Kromě toho
bude mít nižší hospodářský růst nepříznivý dopad na veřejné finance,
přičemž tento nepříznivý dopad se začne projevovat od roku 2010.
Výzva plynoucí z rozšíření
Rozšíření ještě prohloubilo nerovnosti a problémy soudržnosti EU.
Populace EU se zvýšila o 20 %, zatímco evropský HDP narostl pouze
o 5 %, což má za následek pokles produkce na osobu o 12,5 % v EU-25.
Kromě toho jsou pro nové členské státy typické silné regionální rozdíly,
kdy je bohatství soustředěno v malém počtu regionů. Populace žijící
v regionech s produkcí na osobu nižší než 75 % produkce EU se zvýšila ze
73 miliónů na 123 miliónů.
Ještě náročnější
cíle
Stejně , jak již bylo uvedeno výše, bude pro EU-25 náročnější splnit některé
z lisabonských cílů než pro EU-15. Například průměrná zaměstnanost
EU-25 klesla následkem rozšíření o téměř 1,5 procenta. Dlouhodobá míra
nezaměstnanosti v EU-25 činí 4 % ve srovnání s 3,3 % v EU-15. Bude také
těžší dosáhnout některých z cílů týkajících se životního prostředí. V případě
některých ukazatelů (např. podíl výdajů na výzkum a vývoj na HDP) budou
nové členské státy muset značně zvýšit své úsilí.
Dohnání
evropského
průměru
Pozitivním aspektem rozšíření je, že nabízí novým členským státům
vyhlídku rychlého růstu HDP a produktivity při dohánění evropského
průměru a tak ve východní Evropě vytváří oblast hospodářské dynamiky.
Již nyní existují důkazy o tom, že k tomu dochází. Růst produkce
a produktivity v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Slovinsku,
Slovensku a v České republice za posledních pět let byl vyšší než růst
v USA. Nahradí-li tyto státy nadbytečné zastarávající technologie
nejmodernějšími procesy, poskočí ve své technologické schopnosti
o generaci. Vyhlídky na růst produkce a produktivity zde stále existují.
2
„Ekonomika EU: zpráva za rok 2002“, Evropská ekonomika č. 6/2002, s. 192.
3
„Dopad stárnoucí populace na veřejné finance“, EPC/ECFIN/407/04 2003.
14
Nicméně, jejich nízké daně a mzdy lákající investice z ostatních států EU
jsou pravděpodobným zdrojem rostoucího napětí. Bez vyhlídky na
sbližování se tyto neshody vyostří. V tomto ohledu je splnění lisabonských
cílů v oblasti podpory růstu a zaměstnanosti ve všech částech EU nezbytné
pro budoucí vnitřní soudržnost unie.
Fakta o růstu, zaměstnanosti a produktivitě
Řečeno bez obalu, evropská ekonomika roste pomaleji než ekonomika
USA a v současnosti se do ní promítá pomalejší růst produktivity.
Poválečný proces dohánění USA Evropskou unií v produkci na osobu
skončil v polovině 70. let minulého století (viz obr. 1), ale pak se do
značné míry stabilizoval. Nicméně od roku 1996 je průměrný roční růst
produkce EU na osobu o 0,4 procenta nižší než růst USA. Při tomto
stabilizovaném růstu Evropa nyní ztrácí své postavení.
Obr. 1: HDP na osobu v EU v ukazateli kupní síly (v konstantních cenách
roku 1995) (US=100)
100
90
80
70
60
50
40
30
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
Zdroj : Služby Komise, 2004-2005: odhady
Obrat v dohánění
produktivity v
Evropě
4
Tento nepříznivý trend v růstu produkce na osobu je doprovázen obratem
v dohánění produktivity USA Evropou. Poprvé za několik desetiletí se
růst produktivity práce v EU dostal na hodnotu , která je nižší než
v případě USA. Za období 1996-2003 dosahoval růst produktivity4
v EU-15 průměrně 1,4 %, oproti 2,2 % zaznamenaným v USA.
Při celkově vysoké dynamice nových členských států byl průměrný růst produktivity v EU-25 za toto období mírně vyšší, ovšem stále
mnohem nižší než růst produktivity v USA.
15
Obr. 2: Produktivita práce na hodinu (klouzavý průměr)
roční změna v %
6
5
4
US
3
EU15
2
1
2002
1999
1996
1993
1990
1987
1984
1981
1978
1975
1972
1969
1966
0
Zdroj : Komise EU, databáze AMECO
Pokles produktivity práce v EU v polovině 90. let minulého století lze
připisovat více méně do stejné míry nižším investicím na zaměstnance
a zpomalení tempa technologického pokroku. Nižší investice lze částečně
vysvětlit současným úspěchem EU ve vytváření pracovních míst, ovšem
protiargumentem je, že tato nově vytvořená pracovní místa jsou obvykle
místa s nízkou produktivitou.
Zpomalení technologického pokroku souvisí se stejnými důvody, proč
Evropa nesplňuje lisabonské cíle: nedostatečné investice do výzkumu,
vývoje a vzdělávání, nízká schopnost převádět výsledky výzkumu do
obchodovatelných výrobků a procesů a nižší produktivita v evropských
průmyslových odvětvích vyrábějících informační a komunikační
technologie (včetně kancelářského vybavení a polovodičů) a v evropských
službách používajících tyto technologie (jako je velkoobchod,
maloobchod, finanční služby) kvůli pomalejšímu šíření těchto technologií.
Následkem toho byl přínos informačních a komunikačních technologií
pro růst ekonomiky ve srovnání s USA poloviční . Tento výsledek souvisí
také se strukturou evropského průmyslu, která je založena na odvětvích
využívajících spíše méně a středně vyvinuté technologie a dále s potížemi
v přesunu k sektorům skýtajícím možnosti vysokého růstu produktivity.
Lepší využití
pracovní síly
Ve druhé polovině 90. let minulého století EU zaznamenala zvýšení
celkového počtu hodin odpracovaných za rok oproti předchozímu
desetiletí. K tomuto zvýšení došlo zejména následkem zvýšení počtu
vytvořených pracovních míst, zatímco skutečný průměrný počet hodin
odpracovaných za rok na osobu dále klesal. Od roku 1983 průměrný počet
odpracovaných hodin na osobu nejenže klesl více než ve Spojených
státech a Japonsku, ale také na této nižší úrovni setrvával následkem nižší
týdenní pracovní doby a menšího počtu pracovních dní. Pozitivní vliv na
růst produkce na osobu bude mít potřebné lepší využití pracovní síly, a to
jak zvýšením zaměstnanosti, tak odpracováním většího počtu hodin za
život.
16
Zaměřit se na jednání, jednat společně a jednat právě teď.
Zaměření na růst
a zaměstnanost
V nebezpečí – ze střednědobého a dlouhodobého hlediska – není nic
menšího než udržitelnost společenství, které Evropa vybudovala.
Evropané si vybrali, jak vyjádřit hodnoty, které považují za samozřejmé –
odpovědnost za společenskou smlouvu, která přebírá riziko
nezaměstnanosti, špatného zdravotního stavu a stáří a dává všem možnost
vysoce kvalitního vzdělávání, zodpovědnost za veřejné instituce, veřejnou
sféru a veřejný zájem a za to, že tržní ekonomika bude fungovat poctivě
a s úctou k životnímu prostředí. Tyto hodnoty jsou vyjádřeny v systémech
sociální péče, veřejných institucí a v řízení, které jsou ve světě, kde levní
a velmi schopní výrobci odmítají starý pořádek, velmi nákladné. Pokud se
Evropa nepřizpůsobí, nemůže modernizovat své systémy a nemůže
zvyšovat svůj růst a zaměstnanost dostatečně rychle. Pak bude nemožné
tyto volby udržet. Evropa, krátce řečeno, se musí zaměřit na růst
a zaměstnanost, aby dosáhla Lisabonských cílů.
Je potřeba více
naléhavosti
Lisabonská strategie byla nejlepší odpovědí Evropy na tyto četné výzvy.
Představuje rámec úsilí a cílů, které určují hrubý směr potřebné změny
k udržení evropské ekonomiky, která je ryze novátorská, pracuje na
pomezí technologií a vytváří růst a pracovní příležitosti, které Evropa
potřebuje. Názor skupiny odborníků na vysoké úrovni je takový, že
Lisabonský směr je správný a nezbytný, je však potřeba více naléhavosti
při jeho uplatňování – a více si uvědomovat vysoké náklady, pokud by se
toto nepodařilo.
Je zde však problém, že Lisabonská strategie se stala příliš široká na to,
aby byla pochopitelná jako vzájemně propojený příběh. Lisabon je o všem
a tudíž o ničem. Odpovědný je každý a tudíž nikdo. Konečný výsledek
strategie se někdy ztrácí. Ambiciózní a široká reformní agenda vyžaduje
jasný a přehledný popis tak, aby bylo možno účinně sdělovat její potřebu.
Takže každý ví, proč se co dělá a vidí oprávněnost potřeby zavádět někdy
bolestné reformy. Takže každý ví, kdo je zodpovědný.
Zodpovědnost
Evropy za sociální
soudružnost
Lépe řečeno, lisabonská strategie je o tom, aby se Evropa stala
integrovanou konkurenceschopnou dynamickou znalostní ekonomikou,
náležející mezi nejlepší ekonomiky na světě. Přeje si začlenit odpovědnost
Evropy do sociální koheze a životní prostředí do jádra růstu a procesu
vytváření pracovních příležitostí, aby se tak staly součástí konkurenční
výhody Evropy. To nelze dělat při stagnaci nebo pomalu rostoucí
poptávky. Širší makroekonomický rámec, uskutečňování jak měnové, tak
i daňové politiky, musí pokud možno co nejvíce podporovat růst. Ve
světle těchto skutečností podporuje skupina odborníků na vysoké úrovni
reformy, navržené nedávno Evropskou komisí v dokumentu Pakt stability
a růstu. Tyto reformy nabízí flexibilitu v provádění ekonomických politik,
které snižují dopad ekonomického cyklu bez toho, že by pouštěly ze
zřetele důležitost stability. Posílení daňových pozic vlád v současném
křehkém obratu je požadováno proto, aby byl získán větší prostor při
jakémkoliv následném poklesu, způsobeném zvýšenými výdaji nebo
udržitelnými daňovými škrty. Je potřeba dát podnikatelskému sektoru
17
důvěru v investice a zavést povědomí, že prvořadým cílem je udržet
současný vzestup a spolu s ním uplatnění lisabonské strategie.
Po dosažení cílů lisabonské strategie z ní budou těžit všechny členské
státy. Princip, na němž Evropská unie stojí, je dobře znám: buď
budouEvropané spolu lépe spolupracovat nebo budou fungovat každý
zvlášť. Jednotný trh zboží a služeb podporuje obchodování, ze kterého
těží všechny členské státy. Euro tvoří měnovou unii předvídatelných,
stabilně nízkých úrokových sazeb a nízké inflace, ze které těží všechny
členské státy. Žádná jednotlivá evropská země nemůže dosáhnout
zlepšení prostředí sama o sobě, pokud bude v izolaci; čím lépe bude
fungovat evropská ekonomika, tím více investic poplyne do každého
členského státu a tím bude využito zlepšeného všeobecného obchodního
klimatu v Evropě. Stejně tak budou úspěch vybudované evropské
znalostní ekonomiky výhodné pro všechny.
Nyní je třeba
jednat
Pokud má lisabonská strategie přinést co největší výhody, měla by být
uskutečňována kolektivně celou Evropou. K zajištění výhod musí členské
státy převzít svou zodpovědnost a přijmout za svůj celý proces. Evropská
komise musí být připravena jmenovat a ukázat na ty, kteří neuspějí,
a naopak pochválit ty, kteří budou úspěšní. V sázce je příliš mnoho, aby
mohly být brány ohledy na ty, kteří brání snaze o dosažení společného
evropského dobra. A společná politika EU, včetně jejích rozpočtů, musí
odrážet lisabonské priority. Pokud má Evropa dosáhnout svých cílů, musí
jednat cílevědomě a se soustředěním a musí jednat právě teď.
18
Kapitola druhá
ODSTRANĚNÍ PŘEKÁŽEK: UVOLNĚNÍ
POTENCIÁLU
Co dělat?
Přispívá každý
prvek
Neexistuje žádná křišťálová koule, která přinese vyšší růst a pracovní
příležitosti, které Evropa naléhavě potřebuje. Spíše se jedná o řadu
vzájemně propojených iniciativ a strukturálních změn, které svým
souhrnným posílením, za současného uplatnění v každém členském státě,
poskytnou jak komplexnost, tak i sílu k uvolnění nepochybného
potenciálu, který v evropské ekonomice existuje. Každý prvek lisabonské
strategie přispívá k celkovému úspěchu.
Členské státy nevyhnutelně začínaly na různých pozicích. To vyžaduje
interpretaci lisabonských cílů spíše v rámci individuálních národních
hledisek a výzev, než celkové nařízení ke zlepšení každého ekonomického
ukazatele bez ohledu na jednotlivé národní pozice – jinak veřejnost
v jednotlivých členských státech bude danou strategii považovat za
nesmyslnou.
Pět širokých
prioritních oblastí
Existuje však pět širokých priorit politiky, kde Evropská unie a jednotlivé
členské státy potřebují učinit pokrok jak v pomoci zajištění vlastní
ekonomické dynamiky, tak i v aktivitě celé evropské ekonomiky, ze které
každý členský stát těží. Realizace znalostní společnosti, dokončení
vnitřního trhu a podpora hospodářské soutěže, včetně služeb a finančních
služeb, vytvoření příznivého klimatu pro obchod a podnikání, vybudování
adaptabilního a všeobecného trhu práce a silné podpory přesvědčivých
environmentálních strategií - ty dohromady tvoří zdroje ekonomického
růstu a vyšší produktivity. A tyto všechny se podle skupiny odborníků na
vysoké úrovni uskuteční spíše na pozadí makroekonomických politik,
které posilují růst.
Možné dosažení
Lisabonského cíle
ve dvou nebo
dokonce ve třech
oblastech
Možná, že jednotlivé členské státy mohou urychlit dosažení úspěchu ve
dvou nebo dokonce ve třech těchto prioritních oblastech politiky. Žádný
nemůže urychlit úspěch ve všech pěti, což je to, co je žádoucí, pokud se
má dosáhnout lisabonského cíle – konec konců nejde o nic jiného, než
poskytnout občanům Evropy příležitost a takovou kvalitu života, které si
přejí – . Úlohou je přesvědčit evropské vedoucí činitele a veřejnost
o rozumnosti lisabonského argumentu; rozvíjet politiky v každém
členském státě, podporované vhodným celoevropským rámcem, který je
určen poměry ve všech jednotlivých členských státech a pak konat
rozhodnějším způsobem, než jsme tomu byli dosud zvyklí.
Na závěr: není snahou kteréhokoliv z těchto cílů, aby sám zvýšil
produktivitu a růst Evropy, ale je to cílem jich všech. Tyto se samozřejmě
musí přizpůsobit jednotlivým pozicím národních ekonomik. A čím je
všeobecná ekonomika optimističtější, tím snadněji se budou zavádět
19
obtížné reformy. Zbytek této kapitoly obsahuje zvláštní doporučení,
kterými mohou vedoucí vládní činitelé projevit svou zodpovědnost za
strategii růstu a zaměstnanosti.
1.
REALIZACE ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI
Lisabonská strategie vyžaduje:
Informační společnost: definuje regulační rámec pro elektronickou komunikaci; podporuje
rozšíření informačních a komunikačních technologií (dále jen IKT); vytváří podmínky pro
elektronický obchod; podporuje evropské vedení v technologiích mobilní komunikace.
Výzkum: určení oblasti výzkumu a inovace; posílení výdajů na výzkum a vývoj (dále jen VaV)
na 3 % HDP; vytvoření takové Evropy, která by ve větší míře přitahovala ty nejlepší mozky;
podpora nových technologií.
Vzdělání a lidský kapitál: snížit na polovinu počet lidí, opouštějících předčasně školu;
přizpůsobení vzdělávacích a školských systémů znalostní společnosti; podpora celoživotního
vzdělávání pro všechny; podpora a usnadnění mobility.
Proč právě znalostní společnost?
Evropská rada v Lisabonu správně rozpoznala, že budoucnost
ekonomického rozvoje Evropy bude záviset na její schopnosti vytvářet
a rozvíjet cenné, inovační a na výzkumu založené sektory, které budou
schopné konkurovat nejlepším světovým ekonomikám.
Existuje naprostá jistota v tom, že čím vyšší jsou výdaje na VaV, tím
vyšší je následný růst produktivity. Jeden z předpokladů zvýšení růstu
produktivity v Evropě je zvýšení výdajů na VaV. Studie prokázaly, že až
40 % růstu produktivity práce je vytvářeno z výdajů na VaV a že existují
výkonné efekty přetékání do ostatních oblastí ekonomiky v závislosti na
způsobu, jakým se investují peníze. Jedním z nejvíce znepokojivých
aspektů lisabonské strategie ke dnešnímu dni je, že důležitost VaV nalézá
malé pochopení a že byl učiněn tak malý pokrok.
Výroba
a pronikání
znalostí
Ovšem znalostní společnost znamená více než jen zvýšená zodpovědnost
za VaV. Pokrývá všechny aspekty současné ekonomiky, kde znalost je
nejdůležitější přidanou hodnotou – od high-tech výroby a IKT přes
intenzívní znalostní služby až ke zjevně tvůrčím odvětvím, jako jsou např.
média a architektura. Odhaduje se, že až 30 % pracující populace bude
v budoucnosti pracovat přímo při vytváření a pronikání znalostí do
výroby, služeb, do finančních a tvůrčích odvětví. Jestliže má velká část
ostatních pracovníků využívat nové trendy, bude muset být stejně
pohotová a založená na znalostech. Evropa tak může stavět na svém
obecně silném záměru vytvořit znalostní společnost a dosáhnout tak
případého světového prvenství.
IKT dává širším ekonomickým strukturám možnost vytvářet síťové
ekonomiky a síťové společnosti a zásadně přebudovávat podnikové
procesy. To dovoluje, aby se každý krok ve vytváření hodnot stával
20
pohotovějším. Hodnota je vytvářena v menší míře jednoduchou
transformací vstupů do výstupů, ale v daleko větší míře pomocí povolání
nových schopností a způsobilostí, vytvářených pomocí IKT, ke splnění
individualizovaných a komplexních potřeb zákazníka – ať již ve vztazích
obchod-obchod nebo obchod-zákazník.
Úspěšné společnosti jsou stále více zasíťované, jsou zaměřeny na
zákazníka a jsou pohotové. Stále více vytvořené hodnoty je spíše
v distribuci, financování, marketingu a službách, než ve výrobě
původního výrobku – ačkoliv její důležitost zůstává nezměněna. Znalost
a potenciál IKT proniká všemi články ekonomického řetězce, nejen
jádrem výroby.
Evropská znalostní
společnost
Ovšem ani evropská znalostní společnost obecně, ani její IKT sektor
nejsou tak silné, jak by bylo potřeba k dosažení této vize. Evropa zaostává
za USA ať již v aplikacích patentů, počtu vědeckých výzkumů, postavení
univerzit v mezinárodních žebříčcích, počtu nositelů Nobelových cen
nebo odkazů ve vědeckých publikacích. Možnost vytvoření globálních
norem je nedostatečně podchycená. Evropský sektor informačních
technologií (IT) představuje 6 % evropského HDP, ve srovnání se 7,3 %
v USA5, zatímco evropské investice do výrobních prostředků IT
v poslední době trvale zaostávají za USA přibližně o 1,6 % HDP6.
Naštěstí, jsou zde také některé silné stránky. Evropa produkuje téměř
dvakrát více vědeckých a technických absolventů než USA. Existují
některá odvětví, jako např. civilní letectví, mobilní telefony a energetika,
ve kterých je Evropa silná. Příliš mnoho technologických výhod USA je
soustředěno na obranu a k obraně se vztahujících odvětvích. Nyní je třeba
rozpoznát důležitost znalostní společnosti pro budoucnost Evropy
a odhodlání ji vybudovat.
Získávání a udržení špičkových výzkumných pracovníků
Vědci trvale
odcházejí
Evropa potřebuje dramaticky zlepšit svou přitažlivost pro výzkumníky.
Příliš mnoho mladých vědců po absolvování škol totiž stále odchází
z Evropy, především do USA. Příliš málo těch neslibnějších a nejlepších
kdekoliv na světě se rozhodne žít a pracovat v Evropě.
Další rozvoj systému vzájemného uznávání národních zabezpečení kvality
a akreditačních procesů by byl důležitým krokem správným směrem.
Omezil by administrativní překážky pohybu v rámci EU, kterým evropští
výzkumní pracovníci čelí. Překážky se týkají nároků na sociální
zabezpečení a uznávání kvalifikace. Více je třeba také udělat k usnadnění
přestěhování vědců a jejich rodin z oblasti mimo EU za pomoci
zjednodušených rychlých postupů při udělování pracovního povolení
a víz.
Pro zvýšení přitažlivosti je třeba se věnovat i finančním otázkám. Členské
5
6
Ekonomická budoucnost Evropy, Olivier Blanchard, pracovní studie 04-04, MIT.
Mezi roky 1995 a 2001 investice do výrobních prostředků IT byly o 1,6 % HDP nižší než v USA, Franceso Daveri, Proč existuje
problém produktivity v EU? Centre for European Policy Studies.
21
státy se musí nutně zabývat problémem financování univerzit. Pokud chce
Evropa přilákat více nejlepších světových výzkumníků, je třeba se nyní
zaměřit na otázku zlepšení jejich výzkumného prostředí a finančního
ohodnocení.
Urychlení přenosu
a inovace
technologií
Vzájemná tvůrčí součinnost mezi univerzitami, vědci a výzkumnými
pracovníky na jedné straně a průmyslem a obchodem na druhé straně,
která přináší a podporuje přenos technologií a inovací, je nezbytně
zakořeněna v blízkosti univerzit a společností. Po celém světě je již
mnoho důkazů o tom, že sdružení s vysokou úrovní technologie jsou
založena na vzájemném působení, avšak postindustriální městské oblasti,
„ideopolises“ – například Helsinky, Mnichov a Cambridge – jdou ještě
dále. Mají řadu další podpůrných faktorů – především sofistikované
komunikační a dopravní infrastruktury, finanční instituce ochotné
poskytovat potřebný rizikový kapitál podnikatelům a specialistům na
přenos technologií, podporující veřejné orgány, které poskytují síťové
struktury pobízející vzájemné tvůrčí působení, a jsou atraktivním
prostředím pro znalostní pracovníky. „Ideopolises“ se objevují jako města
v srdci dynamických, rychle rostoucích znalostních regionů.
Hlavní doporučení
EU potřebuje přilákat více těch nejlepších a nejbystřejších výzkumných
pracovníků z celého světa tím, že zvýší svou přitažlivost. Proto by také
jarní zasedání Evropské rady v roce 2005 mělo schválit přípravu akčního
plánu k omezení administrativních překážek pro stěhování nejlepších
světových vědců a výzkumníků i s rodinamido EU a v rámci EU .
Tento akční plán by měl být realizován do jara 2006.
Pro výzkumníky by měl být zaveden zrychlený postup při vyřizování
pracovního povolení a udělování víz a musí se zlepšit vzájemné uznávání
profesionální kvalifikace.
Dát výzkumu a vývoji vysokou prioritou
Existuje naprostá jistota o tom, že je životně důležité urychlit VaV jako
předpoklad k tomu, aby se Evropa stala více konkurenceschopnou. Pokud
by se podle tohoto poznatku nejednalo, byla by to velmi hrubá strategická
chyba – přesto mnoho členských států zůstává znepokojivě uspokojeno
a je třeba, aby byl takto se chovajícím členským státům ve větší míře
vštěpován pocit naléhavosti.
22
Posílení vědecké
základny
Vyšším soukromým i veřejným výdajům na VaV stále stojí v cestě velké
strukturální překážky. Daňové stimuly pro nově založené malé a střední
podniky (MSP), které investují do výzkumu, je třeba podporovat.
Veřejnou podporu pro VaV na úrovni EU a na národní úrovni je třeba
urychlit zvláště u klíčových technologií, které jsou hybnou silou
ekonomického růstu. Tím by mělo dojít jak k posílení vědecké základny,
tak ke zvýšení vlivu na soukromé investice do VaV. Jako prostředek
urychlení investic je třeba podporovat partnerství mezi veřejným
a soukromým sektorem. Vědecká základna Evropy by se měla posílit
dotacemi a koordinací dlouhodobého základního výzkumu, měřeného
vědeckými měřítky, za pomoci nově založené Evropské radu pro výzkum
(European Research Council). Současně by měly členské státy a Komise
hledat způsoby, jak využít veřejného zprostředkování k zajištění
průkopnického trhu pro nový výzkum a inovované výrobky a služby.
Kromě toho je třeba na úrovni EU a na národní úrovni u všech dotčených
investorů věnovat zvýšené úsilí podpoře technologických iniciativ,
založených na partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem po celé
Evropě.
K podpoření vynikající vědecké kvality by měl Evropský parlament a Rada
do konce roku 2005 vydat souhlas (v rámci 7. rámcového programu pro
výzkum) s vytvořením autonomní Evropské rady pro výzkum (ERC), která
by na evropské úrovni financovala a koordinovala dlouhodobý základní
výzkum.
Zužitkování přínosů informačních a komunikačních technologií
K zajištění budoucího ekonomického růstu potřebuje EU komplexní
a holistickou strategii, která by podnítila růst sektoru IKT a rozšíření IKT
do všech částí ekonomiky. Hlavní prioritou je implementace akčního
plánu eEvrope, který vyžaduje opatření podporující elektronický obchod,
elektronickou veřejnou správu a elektronické vzdělávání. Kromě toho by
regulační rámec pro elektronické komunikace přijatý v roce 2002 měl být
plně implementován a přísně dodržován tak, aby konkurence efektivněji
vedla ke snižování cen pro spotřebitele a podnikatelský sektor. To
vyžaduje užší spolupráci mezi Evropskou komisí, vnitrostátními úřady
pro hospodářskou soutěž a vnitrostátními regulačními orgány.
Strategie se také musí zaměřit na to, aby do roku 2010 byla splněna
dostupnost širokého pásma nejméně na 50 %. Její přijímání je v mnoha
členských státech příliš pomalé a nerovnoměrné. Je třeba více udělat pro
snížení cen za přístup, poskytnout nový obsah, který by stimuloval
poptávku a urychlil rozvoj širokopásmových sítí, zvláště ve venkovských
oblastech. Úsilí se musí zaměřit nejen na pevné širokopásmové sítě, ale
také na bezdrátové sítě (3G sítě a satelitní sítě). Satelitní sítě nabízejí
cenově výhodný vysokorychlostní přístup na internet, který překonává
digitální propast a přispívá tak k dosažení cílů v sociální a regionální
23
soudržnosti.
Vývoj norem
Kromě toho potřebuje Evropa regulační rámec, který by stimuloval vývoj
norem, jež mohou urychlovat vývoj a šíření nových technologií uvnitř
a mimo EU.
Klíčové doporučení
Členské státy by měly věnovat větší pozornost akčnímu plánu eEvrope
2005, aby využily všechny výhody IKT, větší pokrok je požadován zejména
v oblasti eGovernment (elektronická veřejná správa). Členské státy také
musí urychlit dostupnost širokého pásma, aby v roce 2010 bylo dosaženo
pokrytí minimálně 50 %.
Ochrana duševního vlastnictví za účelem podpory inovace
Sklízení výsledků
Společnosti budou investovat do inovace a VaV pouze tehdy, jestliže
budou mít jistotu, že budou schopné sklízet výsledky těchto investic.
Základním předpokladem pro to je právní rámec ochrany vlastnického
práva k duševnímu vlastnictví, které by bylo za nízké náklady přístupné
pro malé a střední podniky a akademické instituce v Evropě – v současné
době tomu zjevně ještě tak není. Nejnaléhavější je, aby EU přijala
odložený návrh na patentování počítačových vynálezů; a samozřejmě na
patent Společenství.
Přišel čas, aby Rada přijala evropský patent, nebo od něj upustila. V této
oblasti legislativy je třeba dosáhnout dohody před nebo na jarním
zasedání Evropské rady v roce 2005. Dohoda musí zajistit, aby evropský
patent skutečně omezil složitost, dobu a náklady na ochranu duševního
vlastnictví. To je důvod, proč skupina odborníků na vysoké úrovni (vedená
Kokem) apeluje na to, aby Evropská rada překonala přetrvávající
jazykovou otázku.
2.
UCHOVÁNÍ NAŠÍ ZODPOVĚDNOSTI ZA VNITŘNÍ TRH
Zajištění účinného převodu práva ES: urychlení transpozice práva ES (98,5 %).
Odstranění překážek pro volný pohyb služeb v EU.
Dokončení vnitřního trhu pro síťová odvětví: progresivní liberalizaci trhů a síťových
průmyslových odvětví, především plynu a elektřiny (2007); poštovních služeb (2006);
železniční dopravy (2008) a vzdušného prostoru.
Dokončení vnitřního trhu pro finanční služby (2005).
Zajištění poctivé a jednotné aplikace pravidel, týkajících se hospodářské soutěže a státní
pomoci: omezení státní pomoci na 1 % HDP; definování nového režimu fúzí a nabídek na
převzetí firem; a nakonec aktualizace pravidel pro veřejné zakázky.
24
Proč právě vnitřní trh?
Oblast bez
vnitřních hranic
Usnadnění volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu v oblasti bez
vnitřních hranic je rozhodujícím mechanizmem, který vytváří ekonomický
růst. Vnitřní trh umožňuje takovým společnostem a sektorům, které jsou
relativně konkurenceschopné, budovat na výhodách spojených s jejich
specializací a růst. To se stává samoposilujícím trendem. Zdroje používají
ti, kteří jsou nejschopnější v jejich používání, kteří na oplátku mohou
dosahovat úspory z velkosériové výroby a tak snižovat náklady a ceny.
Dochází k všeobecnému růstu reálných příjmů, zisků a inovací. Trvale
udržitelný ekonomický růst byl vždy spojován s otevíráním trhu a silným
růstem obchodu.
Evropský vnitřní trh podporuje toto vzájemné působení růstu obchodu
a národních ekonomik. Oddělení účinků vnitřního trhu od ostatních
faktorů je obtížné, avšak Evropská komise odhaduje7, že po 10 letech
vnitřního trhu je evropský HDP o 1,8 % vyšší, než by byl bez něho a že
bylo vytvořeno o 2,5 miliónů pracovních příležitostí více. Tento příspěvek
činí téměř 10 % potenciálního tempa růstu EU ročně.
Avšak snaha dokončit zavedení vnitřního trhu se zbožím a zavést vnitřní
trh se službami se zbrzdila a jejich pozitivní účinky slábnou. Vnitřní trh
EU s průmyslovým zbožím se od roku 2001 zmenšoval a u služeb je to
podobné. Dalším indikátorem nedokončeného vnitřního trhu je to, že ceny
se v celé EU velmi liší – ve sbližování cen vede k dosažení úrovně USA
dlouhá cesta8. Zároveň se EU stala méně přitažlivým místem pro
investice. Cizí investoři sice v EU stále investují, avšak více peněz EU
opouští, než sem přichází. Lepší integrace trhu by učinila EU daleko
přitažlivější pro potenciální investory pocházející z Evropské unie a ze
třetích zemí.
Další integrace
trhu
Pokračující otevírání evropských trhů pro zboží a služby a snaha bránit se
ochranářským tlakům se tedy stávají základem perspektivy růstu Evropy –
avšak program vnitřního trhu je považován za zastaralou záležitost
a nedostává se mu takové priority, jakou by si zasluhoval. Toto je osudná
politická chyba. Existuje obrovský prostor pro další integraci trhu a vyšší
hospodářské přínosy jak pro spotřebitele, tak i pro podniky. Společně
s investicemi do VaV je dokončení vnitřního trhu klíčem ke posílezvýšení
produktivity a inovace.
Závazek k rychlejšímu převodu
Projevit stejnou
zodpovědnost
7
8
Jednou z nejtrvalejších překážek je to, že příliš mnoho členských států
nejedná podle závazků a v rámci dohodnutého časového limitu tak, jak to,
přijaly v Radě. Ze souhlasu vlád s opatřeními, přijatými v Bruselu, plyne
jen malý užitek, pokud není stejná zodpovědnost uplatněna později, při
jejich prosazování na národní úrovni. Navzdory opakovanému volání
Evropské rady po nulové toleranci při nadměrném zpoždění převodu
SEC (2002) 1417, „Vnitřní trh – Deset roků bez hranic“
Výsledková tabule vnitřního trhu ukazuje, že rozdíly v cenách potravin v EU jsou o 80 % větší než v USA, dokonce s ještě větším
rozdílem pro dopravní služby. Cenová konvergence je vhodným indikátorem integrace trhu.
25
zůstává toto zpoždění obrovským problémem. Každá směrnice, která je
uplatňována členským státem opožděně, snižuje konkurenceschopnost
celé Unie; pro to není žádná omluva a nesmí se to dále tolerovat. Kromě
toho není v příliš mnoha případech prováděcí legislativa v souladu
s původní směrnicí nebo je příliš složitá. To neguje výhody, jejichž
původním záměrem bylo, aby vycházely z jediného souboru pravidel
a často dochází ke zbytečnému komplikování. Ti, kterých se to opakovaně
týká, vědí, o kom je řeč.
Na začátku roku 2005 by měla Komise předložit úplný seznam legislativy
pro vnitřní trh, která stále ještě čeká na transpozici do národního práva
ve všech 25 členských státech. Tento seznam má být připojen k závěrům
jarního zasedání Evropské komise a měl by být roztříděn podle
jednotlivých členských států, počínaje největším viníkem.
Ve světle těchto výsledků by mělo zasedání Evropské rady na jaře 2005
stanovit konečný termín, kdy má být převod dokončen.
Odstranění překážek volného pohybu služeb
Vytvoření
jednotného trhu
služeb
9
Odstranění množství překážek je klíčové, a to nejen na vnitřním trhu se
zbožím. Oblasti služeb představují 70 % ekonomické činnosti v EU.
Většina z nově vytvořených pracovních míst mezi roky 1997 a 2002 byla
v oblasti služeb, nicméně služby představují pouze 20 % evropského
obchodu. Do značné míry v důsledku velkého rozsahu právních
a administrativních překážek zůstává Evropa rozdělena do jednotlivých
národních trhů. Mnohé z těchto trhů jsou pro potenciální konkurenty se
sídlem někde, kde by měl být jednotný trh, prakticky uzavřeny.
Výsledkem jsou příliš vysoké ceny, příliš nízký růst produktivity a fakt,
že objem vnitřního obchodu EU v oblasti služeb je nižší než před
desetiletím9. Tato situace se musí změnit a musí se změnit právě teď.
Nepochybně je třeba věnovat zvláštní pozornost znepokojení ve
společnosti, protože by bylo neslučitelné s Lisabonským modelem
dosáhnout konkurenceschopnosti za cenu sociálního dumpingu. Musí být
zajištěno, aby odstranění překážek volného pohybu služeb sloužilo
zájmům spotřebitelů.
KOM (2003) 238, s. 10.
26
Evropský parlament a Rada má odsouhlasit právní úpravy, které by
odstranily překážky volného pohybu služeb do konce 2005. Musí zde pak
být uvedena jasná zodpovědnost na straně členských států, aby zajistily,
že národní pravidla nejsou používána jako výmluva k zabránění nebo
blokování poskytovatelů služeb se sídlem v jiných členských státech;
Komise by měla prioritně vyžadovat provádění tohoto požadavku.
Identifikace a odstranění bariér v hospodářské soutěži
Výhody pro
spotřebitele
Dokonce i v takových liberalizovaných oblastech, jako jsou síťové služby,
úřadující operátoři stále dominují národním trhům a často omezují výhody
pro spotřebitele. Aby došlo k podpoře další liberalizace a k otevření
dalších oblastí celoevropské konkurenci, měla by Evropská komise
uskutečnit průzkum v celé oblasti, aby identifikovala, co konkurenci
brání, včetně vlivu státní pomoci. To by mělo zajistit, aby účinná
konkurence existovala nejen na papíře, ale i v praxi, zejména tam, kde
místní pravidla mají vliv, jež konkurenci brání vstoupit na vnitrostátní trh.
Dopad regulace na hospodářskou soutěž a hlavně na spotřebitele by měl
být systematicky hodnocen, aby tak bylo zaručeno, že zbytečně nepřekáží
ekonomické činnosti. V úzké spolupráci s národními a správními úřady
pro hospodářskou soutěž by Komise měla následně nalézt účinné
a inovační prostředky k odstranění těchto bariér. Nejdříve se musí
pozornost zaměřit na oblast s vysokou přidanou hodnotou a síťové služby,
které jsou pro zdravou evropskou ekonomiku životně důležité. To pomůže
vytvářit prostředí, ve kterém ty nejvíce konkurenceschopné společnosti
budou sklízet plody inovace a efektivity, což povede ke snižování cen
a zvýšení možnosti výběru spotřebitele.
V energetickém sektoru musí být zavedena nová legislativa poskytující
jasné liberalizační cíle na trzích s elektřinou a plynem. Členské státy jsou
žádány, aby otevřely trhy s elektřinou a plynem pro všechny průmyslové
spotřebitele do července 2004 a pro všechny spotřebitele do července
2007. Je velmi důležité, aby všechny členské státy plně souhlasily s tímto
závazkem. Zajištěním spravedlivé úrovně hracího pole v sektorech
elektřiny a plynu umožní, aby ekologicky účinné inovace byly těmito
nově liberaizovanými trhy přijaty a povzbudí investice nových subjektů.
Volný pohyb zboží realitou pro všechny
Překážky
přetrvávají
Rozsah překážek přetrvává také u volného pohybu zboží – překážky, které
nelze dále tolerovat. Volnému pohybu je nadále bráněno rozsahem
místních pravidel, často subjektivně používaných a ve zřejmém rozporu
s principem vzájemného uznávání, který je základem vnitřního trhu.
Kromě toho, dokonce v oblastech, kde byla technická pravidla
harmonizována, jako např. stavební hmoty nebo strojní zařízení, pomalý
vývoj technických norem znamenal, že překážky přetrvaly po delší dobu,
než bylo nutné. Komise musí věnovat vhodné zdroje k identifikaci
27
a sledovat porušení, kterých se členské státy v této oblasti dopouštějí.
Měla by využít svou souhrnnou zprávu, aby každoročně informovala
Evropskou radu na jarním zasedání o pokračujících překážkách volného
pohybu zboží v každém členském státě a měla by dát odstranění těchto
překážek hlavní politickou prioritu. To stojí za to, neboť odhadem činí
náklady při nepoužití principu vzájemného uznávání přibližně 150 miliard
eur.
Uvolnění dynamiky finančních trhů
Dynamické a vysoce konkurenceschopné finanční trhy nejsou žádoucí
pouze samy o sobě – jsou podstatnou hybnou silou růstu ve všech
ostatních oblastech ekonomiky a musí být základem úsilí k urychlení
ekonomického výkonu EU. Za účelem poskytování významně nižších
nákladů pro obchod a spotřebitele, byl v roce 1999 předložen Akční plán
finančních služeb (FSAP) jako soubor legislativních a nelegislativních
opatření k vytvoření trhu EU pro velkoobchodní finanční služby,
k vytvoření a otevření maloobchodních trhů a vytvoření vhodných
finančních pravidel a dohledu.
Úspěšná integrace
finančních služeb
FSAP, který má být plně zaveden do roku 2005 – má být doplněn
o opatření k omezení překážek při zúčtování a vypořádání mezi
jednotlivými zeměmi a k usnadnění integrace maloobchodních finančních
trhů, zejména snížením restrikcí pružnějšího hypotečního financování
v mnoha členských státech. Kromě toho úspěšná integrace trhů
s finančními službami vyžaduje intenzívní sbližování také v kontrolních
metodách. V současné době existence mnoha různých regulačních orgánů
v Evropě k takovému sbližování nepřispívá. Ovšem v kontextu s FSAP
započal proces rozšířené koordinace mezi národními kontrolními orgány.
Skupina odborníků na vysoké úrovni se obrátila na Komisi a vyzvala ji,
aby zhodnotila pokrok kontrolních metod ve finančních službách. Toto
zhodnocení by Komise měla předložit na jarním zasedání Evropské rady
v roce 2006 a v případě potřeby by měla přiložit návrhy na urychlení
procesu sbližování.
Zúčtování a vypořádání transakcí je páteří finančního systému. Zatímco
na úrovni jednotlivých členských států tyto metody zpravidla fungují, na
úrovni Společenství se spojují v neúčinný systém. Proto je v současné
době přeshraniční transakce zbytečně složitá a může stát mnohonásobně
více, než příslušné služby při domácí transakci. K podpoře přeshraničního
obchodu s obligacemi jsou pro zúčtování a vypořádání žádoucí
integrovaná a účinná opatření na úrovni EU. Ty by na oplátku poskytly
velmi silný popud k procesu finanční integrace.
Usnadnění integrace maloobchodních finančních trhů je přirozeným
pokračováním FSAP, které by zajištilo nižší náklady, větší účinnost, větší
možnost přístupu k úvěru za více konkurenčních podmínek a větší
přívětivost vůči zákazníkům – a také pomohlo malým a středním
podnikům k lepšímu přístupu k financování. Zejména omezení restrikcí na
refinancování hypotečního dluhu a nabídka zlepšených možností
financování většího části kupních cen realit prostřednictvím štědřejších
a levnějších hypotečních půjček mohou rozšířit vlastnictví rodinných
28
domů a také urychlit spotřebu. Transakční náklady na bytovou výstavbu
jsou ve většina členských států příliš vysoké. Pružnější trhy s byty by
podnítily mobilitu pracovní síly, vývoj a účinnost oblasti finančních
služeb, posílily kupce nemovitostí a podpořily vyšší spotřebitelské výdaje.
Rada by měla přijmout zbývající legislativu FSAP před jarním zasedáním
v roce 2005. Členské státy by měly převést příslušná opatření FSAP do
národních zákonů před koncem roku 2005.
Komise by měla zkoncipovat strategii pro omezení překážek
přeshraničnímu zúčtování a vypořádání před jarem 2005, kdy zasedne
Evropská rada.
Komise by také měla do konce roku 2005 předložit analýzu a návrhy, jak
postupovat, aby byla umožněna integrace maloobchodních finančních
trhů.
Snižování nákladů společností na dosažení shody
Integrace finančních trhů musí být doplněna o moderní a účinné evropské
právo obchodních společností a korporační systém řízení, který umožňuje,
aby se firmy v evropském měřítku sami efektivně organizovaly.
Sjednocování podmínek korporačního daňového základu v EU by
významně snížilo administrativní zátěž společností, které pracují
v několika členských státech a mělo by být bez prodlení přijato, tak, jak
nedávno navrhla Komise. Měla by také být přijata podobná opatření, která
jsou speciálně navržena tak, aby snížila daňové náklady, jimž musí čelit
malé a střední podniky. Jedná se především o zavedení tzv. one-stop shop,
kde by si společnosti mohli najednou vyřídit vše ohledně svých
celoevropských závazků v oblasti DPH.
Špičkové infrastruktury pro největší vnitřní trh na světě
Evropský prostor zůstává v důsledku překážek v infrastruktuře
rozdrobený. Pro mnoho společností je přístup na vnitřní trh na druhé
straně kontinentu prakticky neuskutečnitelný. Pro jiné je nedostupnost
širokého pásma, které není k dispozici za přijatelné ceny, nebo není
k dispozici vůbec, stejně významnou strukturální nevýhodou ve srovnání
s konkurencí někde jinde.
Vnitřní trh musí
být propojen
Ve světle rozšíření je naléhavější než kdy předtím skutečnost, že vnitřní
trh Evropy vyžaduje vzájemné propojení. Mnoho z nových členských
států je na periférii vnitřního trhu nejen z geografického hlediska;
naléhavě také potřebují rozvinutou a modernizovanou infrastrukturu. Zde
se musí potřeby více zaměřit na investice do infrastruktury, spojené
s účinnější konkurencí v oblastech, jako jsou elektronické komunikace,
energie a doprava, aby došlo k snížení nákladů pro firmy, ať sídlí
kdekoliv. Program rychlého startu pro prioritní infrastrukturní projekty,
který byl schválen Evropskou radou v prosinci 2003, je třeba realizovat
bez dalšího zpoždění.
29
3.
VYTVÁŘENÍ SPRÁVNÉHO PROSTŘEDÍ PRO PODNIKATELE
Usměrňující prostředí vhodné pro investice, inovace a podnikání: usnadnění přístupu
k levným finančním prostředkům, zlepšení právních předpisů o konkurzech, zohlednění
zvláštností malých a středních podniků (2000), zlepšení průmyslového rámce, podpora
odpovědného řízení podniků.
Nižší náklady v podnikání a odstranění úředního šimlu: rozvoj kvalitnější strategie řízení
na evropské i vnitrostátní úrovni (2001), snižování nákladů a zkracování doby pro založení
společnosti
Proč vytvářet správné prostředí pro podnikatele?
Evropa vyžaduje
podnikání
Rozvoj znalostí a otevřený vnitřní trh automaticky nezpůsobuje inovaci,
soutěživost a růst. Je třeba, aby podnikání navrhovalo nové výrobky
a služby a využívalo tržních příležitostí k tvorbě hodnot pro zákazníky.
Nové firmy a malé a střední podniky (MSP) jsou stále větším zdrojem
růstu a nových pracovních příležitostí. Podnikatelství je tedy povolání
podstatného významu, ale Evropa na podnikatele dostatečně nedbá. Není
to dost přitažlivá práce. Podnikatelům je kladeno mnoho překážek, a proto
Evropa přichází o mnoho příležitostí k růstu a zaměstnanosti. Prostředí
pro podnikání se může a musí hodně zlepšit.
Zlepšování kvality právních předpisů
Celková zátěž
předpisů
a nařízení
První překážkou pro podnikatele je celková zátěž předpisů a nařízení
uložených podnikům. Ačkoliv je regulace často zavedena s nejlepšími
úmysly, sílí v současnosti pocit, že byl dosažen zlomový bod, kdy je
přínos zvyšující se regulace již převážen náklady – zvláště mezi výrobci.
Je třeba „přeřadit rychlost“. Současná situace neponechává dostatečný
prostor pro riskování a vyžaduje od podnikatelů příliš mnoho pozornosti
a zdrojů. Odstranění této překážky vyžaduje menší regulaci, ale ještě spíše
regulaci lepší a chytřejší.
Mezi regulací a soutěží musí být nastolena rovnováha. Například bez
smluvního práva by nebylo uzavřeno mnoho obchodů. Je jasné, že
paušální deregulace není odpovědí: cílem mnoha nařízení je zvyšovat
důvěru podnikatelů i zákazníků a mohou být zdrojem konkurenčních
výhod. Ale ti, kteří rozhodují, musí být dobře informováni o dopadech
svých rozhodnutí na konkurenceschopnost. Skupina odborníků na vysoké
úrovni se proto domnívá, že se musí věnovat větší pozornost tomu, aby
před konečným přijetím klíčových legislativních opatření bylo provedeno
jejich hodnocení s ohledem na udržitelný rozvoj a volnou soutěž
v evropském a globálním měřítku.
Evropský parlament, Rada a Evropská komise přijaly v roce 2002
„interinstitucionální dohodu“ o „zlepšení tvorby právních předpisů“.
Komise se zavázala, že bude zvyšovat kvalitu legislativních návrhů
30
a rovněž bude konzultovat se všemi zúčastněnými stranami a provádět
rozšířená hodnocení sociálně-ekonomického a environmentálního vlivu
navržených opatření. Evropský parlament a Rada uznaly, že proces
pozměňování právních předpisů má vliv na jejich kvalitu, a proto se
zavázaly, že budou hodnotit vliv jakýchkoli podstatných změn. Kromě
toho podnět přijatý Irskem, Nizozemskem, Lucemburskem a Spojeným
královstvím zdůrazňuje potřebu snižování administrativní zátěže na
podniky.
Evropská komise by měla nadále rozvíjet nástroj pro analýzu vlivu
legislativních návrhů, aby byly účinněji začleněny aspekty volné soutěže
a udržitelného rozvoje.
Komise a členské státy by se měly před nebo na jarním zasedání Evropské
rady v roce 2005 dohodnout na společné definici administrativní zátěže.
Komise musí zhodnotit kumulativní administrativní zátěž pro společnosti
a stanovit cíl snižování této zátěže. Podobně musí členské státy provést
analýzu svého vnitrostátního práva a stanovit si cíl snižování vnitrostátní
administrativní zátěže. Do července 2005 by se měla Komise i členské
státy vyjádřit, o kolik a do kdy se sníží administrativní zátěž v hlavních
prioritních odvětvích.
Vliv na zahájení
podnikání
Při snižování administrativních překážek musí Komise a členské státy
věnovat zvláštní pozornost nařízením, která mají vliv na zakládání nových
podniků. I když byl v některých členských státech dosažen velký pokrok,
musí se doba, náklady a úsilí potřebné k založení společnosti dále
snižovat. Prostor ke zlepšování je v některých postupech, kontaktních
a informačních místech, formulářích, potřebných licencích a povoleních
a nákladů.
Do konce roku 2005 musí členské státy výrazně snížit dobu, náklady
a úsilí potřebné k založení podniku. Cílem by mělo být přibližování
k průměrnému výkonu současných třech nejlepších členských států. Velice
se doporučuje zavedení one-stop shop pro založení nového podniku.
Zvyšování dostupnosti rizikového kapitálu
Složité získávání
dostatečných
finančních
prostředků
Omezená dostupnost financí je druhou překážkou pro zakládání a rozvoj
podniků v Evropě. Financování společností v Evropě je v současné době
založeno spíše na půjčování než na rizikovém kapitálu. Tím je pro nově
založené podniky a MSP zvlášť složité, aby získaly dostatečné finanční
prostředky, neboť nemohou splnit požadavky na záruky, které vyžadují
tradiční finanční instituce.
Směrování většího
množství kapitálu
do investičních
příležitostí
Lze bezpečně konstatovat, že prostředí pro investice rizikového kapitálu
je stále nutné zlepšovat. Investory v Evropě je třeba více podporovat, aby
se rozhodli pro dlouhodobou účast v nově zakládaných podnicích.
Navzdory akčnímu plánu rizikového kapitálu a pokroku dosaženému
31
v jiných podnětech přetrvávají významné rozdíly mezi členskými státy
a úrovně investic rizikového kapitálu v USA jsou stále dvojnásobně vyšší
než v EU. Mobilizace kapitálu je nedostatečná, ale také infrastruktura pro
směrování většího množství kapitálu do investičních příležitostí je
nedostatečně vyvinutá.
Kapitálové trhy a fondy zůstávají rozčleněné a pod svou kritickou
velikostí. V důsledku toho se zbytečně zvyšuje riziko nesené fondy
a soukromými investory, neboť jsou zablokované výstupní strategie. To
zase vede k nižším investicím a k tomu, že Evropa nevyužívá mnoho
příležitostí. Proto je třeba posílit celý řetězec vytváření rentabilních
příležitostí a zajišťování investic pro tyto příležitosti, spojování fondů,
společností, průmyslu a vysokých škol.
Finanční a veřejné instituce, které nabízejí různé možnosti financování na
podporu specifického cíle politiky, např. zvýhodněné půjčky, granty nebo
subvence, by mohly lépe spolupracovat, aby usnadnily společnostem
nalézení vhodných finančních prostředků a využití nabízené příležitosti.
Účast a odborné znalosti Evropské investiční banky by mohly být
využívány systematičtěji. Analýza Komise o prohlubování přístupu na
kapitálové trhy, kterou vyžaduje skupina odborníků na vysoké úrovni, by
měla poskytnout další konkrétní odpovědi týkající se příslušných opatření,
která by mobilizovala potřebný rizikový kapitál. Je nadmíru jasné, že
podpora propojení, která jsou součástí výše popsaných sdružení
a myšlenkových center – tzv. „ideopolis“, je klíčová a vyžaduje pozornost
tvůrců politiky.
Je třeba
podporovat více
podnikatelských
podnětů
Třetí překážkou je, že podnikatelé jsou příliš často stigmatizováni, pokud
neuspějí. Podnikatelská činnost ve své podstatě znamená riskovat, že
neuspěji. Navzdory důkazům, že se neúspěšní podnikatelé poučili ze
svých chyb a v příštím podniku se jim daří lépe, jsou zákazníci
a finančníci při zadávání objednávek zdrženliví. Čestný bankrot s sebou
stále nese příliš mnoho vážných právních a společenských důsledků.
Mají-li se více podporovat podnikatelské podněty, je nutná radikální
změna.
Budou-li uvedené překážky rezolutně řešeny, Evropa může začít
uvolňovat svůj podnikatelský potenciál a nabídnout svým obyvatelům
nové možnosti rozvoje. Jednorázové úsilí však nebude stačit: pro zajištění
opravdového růstu bude muset existovat dlouhodobá důvěra ve stabilitu
systému.
32
4.
VYTVÁŘENÍ ŠIROKÉHO A PŘIZPŮSOBIVÉHO TRHU PRÁCE PRO SILNĚJŠÍ SOCIÁLNÍ
SOUDRŽNOST
Rostoucí zaměstnanost: 67 % (do r. 2005) a 70 % (do r. 2010) celkové zaměstnanosti, 57 %
(do r. 2005) a 60 % (do r. 2010) zaměstnanosti žen, 50 % starších pracovníků (do r. 2010).
Postupné zvýšení cca o 5 let efektivního průměrného věku, ve kterém lidé přestávají pracovat.
Stanovení víceletého programu (do r. 2002) pro přizpůsobivost podniků, kolektivní
vyjednávání, mzdovou regulaci, zvýšení produktivity, celoživotní vzdělávání, nové technologie
a pružnou organizaci práce.
Odstranění překážek účasti žen na trhu práce, další rovné příležitosti.
Přizpůsobení evropského sociálního modelu přechodu k znalostní ekonomice a společnosti:
usnadnění sociálního zabezpečení při přeshraničním pohybu obyvatelstva, přijetí směrnice
o dočasném pracovním poměru (2003), zajištění udržitelnosti penzijních systémů, zavedení
otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany.
Odstranění chudoby: dohoda o programu sociálního začlenění (2001), sjednocení podpory
začlenění v evropské a vnitrostátní politice, řešení specifických problémů cílových skupin.
Proč vytvářet široký trh práce?
Více zaměstnaných
lidí
Pro dosažení větší sociální soudržnosti a odstranění chudoby v rámci
Evropské unie je podstatná vysoká úroveň zaměstnanosti. Více
zaměstnaných lidí je nejlepší způsob, jak lze zabezpečit sociální a finanční
udržitelnost a další rozvoj evropských systémů sociální péče.
Využívání
příležitostí
Demografické stárnutí a globalizace budou mít stále větší dopad na
udržitelnost našeho sociálního modelu a konkrétně na naše trhy práce. Pro
dosažení silnějšího a udržitelnějšího růstu musí Evropa – jinými slovy její
členské státy – těmto problémům čelit. Zvyšování úrovně zaměstnanosti
vyžaduje, aby lidem a společnostem byly poskytnuty nástroje a příležitosti
k pozitivnímu využití těchto měnících se podmínek.
Požadavek na větší reformu je velmi často vnímán pouze jako zásada
vyšší pružnosti, což je zase vnímáno jako znak oslabování práv a ochrany
pracovníků; to je chyba. Skupina odborníků na vysoké úrovni soudí, že
pružnost znamená živost, přizpůsobivost a zaměstnatelnost, pro které je
hlavní schopnost pracovníků neustále si osvojovat a obnovovat
dovednosti a spojení aktivních politik trhu práce, vzdělávání a sociální
podpory v zájmu co největšího usnadnění přechodu z jednoho pracovního
místa na jiné. Reforma by rovněž neměla znamenat, že z podstaty
evropského trhu práce bude vyloučen sociální dialog. Ten je podstatný
pro jeho produktivitu a schopnost přizpůsobit se změnám.
Moderní a účinné sociální politiky významně přispívají k udržitelnému
růstu v Evropě, což je zase podstatné pro finanční životaschopnost
evropského sociálního modelu. Politika sociálního začlenění není důležitá
jen pro boj s chudobou, ale přispívá též ke zvyšování nabídky pracovních
33
sil. Cílem reforem k zajištění bezpečných a udržitelných penzijních
systémů by mělo být poskytování správných stimulů jak pracovníkům,
aby zůstali déle aktivní, tak zaměstnavatelům, aby najímali a nechávali ve
stavu zaměstnanců starší pracovníky. Systémy zdravotní péče hrají
klíčovou roli nejen v boji s nemocí a rizikem chudoby, ale také při
vytváření sociální soudržnosti, produktivních pracovních sil,
zaměstnanosti a tudíž hospodářského růstu.
Investice do
vysoce odborných
pracovníků
Evropský růst závisí také na zvyšování počtu lidí na trhu práce, i když
stárnutí způsobuje pokles počtu pracujících obyvatel. Pro splnění tohoto
strategického cíle musí Evropa investovat do vysoce kvalifikovaných
pracovních sil, aby se přizpůsobila reformám na trhu práce
a kompenzovala demografické změny. Díky reformám provedeným
v posledních letech v mnoha členských státech jsou evropské trhy práce
a politiky zaměstnanosti účinnější a přizpůsobivější. Vysoký růst
zaměstnanosti od poloviny 90. let do roku 2001 a znatelná odolnost vůči
hospodářským poklesům během posledních let jsou povzbudivými znaky
pokroku. Ve srovnání s předchozími čtyřmi lety bylo v roce 2003
zaměstnáno o 6 milionů více lidí, i když částečně z důvodu zvýšení počtu
pracovních míst na zkrácený úvazek a méně kvalitních pracovních míst.
Nezaměstnanost a dlouhodobá nezaměstnanost byly výrazně nižší (o 30 %
až 40 %). To zdaleka nestačí pro dosažení cílů z Lisabonu, ale
přesvědčivě to dokazuje, že reformy byly nezbytné a že se vyplácejí.
Aby práce byla skutečnou volbou pro všechny, je třeba dále zvýšit účast
žen. To vyžaduje odstranění zbývajících daňových překážek pro jejich
práci, rozhodnou akci k řešení příčin platového rozdílu mezi pohlavími
a přísnější uplatňování nediskriminačních právních předpisů. Soulad
rodinného a pracovního života také vyžaduje, aby byla zajištěna dostupná,
cenově přístupná a kvalitní péče o děti a seniory.
V roce 2003 provedla Evropská úkolová skupina pro zaměstnanost
hloubkové šetření evropských trhů práce. Členským státům, institucím
a akcionářům byly předloženy konkrétní možnosti a doporučení. Všichni
by se měli nyní zapojit do konkrétního provádění klíčových priorit s cílem
zlepšit stav zaměstnanosti a finanční a sociální udržitelnost sociálního
modelu.
Členské státy v úzké spolupráci se sociálními partnery by měly informovat
o provádění doporučení Evropské úkolové skupiny pro zaměstnanost
schválených v březnu 2004, včetně stavu zaměstnanosti a udržitelnosti
sociálních systémů, aby mohlo jarní zasedání Rady v roce 2005 zhodnotit
dosažený pokrok. Toto hodnocení by měla koordinovat Rada pro sociální
záležitosti.
34
Zvyšování přizpůsobivosti pracovníků a podniků
Je v zájmu společnosti jako celku, aby byly evropské hospodářské
systémy schopnější předvídat a vstřebat změny, aby byl trh práce
přizpůsobivější. Je třeba podporovat vytváření nových podniků a větší
přizpůsobivost pracovníků a společností a maximalizovat tvorbu
pracovních míst.
Nalezení
rovnováhy mezi
pružností
a zabezpečením
Problémem trhu práce je najít správnou rovnováhu mezi pružností
a zabezpečením. Nalezení této rovnováhy je společnou odpovědností
zaměstnanců i zaměstnavatelů, respektive sociálních partnerů a vlád.
Zainteresované subjekty by měly spolupracovat, aby lidem umožnily
zůstat v zaměstnání tak, že jim zabezpečí moderní kvalifikaci, kterou
potřebují, a že vytvoří struktury, v nichž mohou nejlépe spojit své
pracovní a mimopracovní povinnosti. Úkolem je podporovat nové formy
zabezpečení, přejít od omezujícího modelu celoživotního zachování
pracovních míst k novému modelu, jehož cílem je, aby si lidé osvojili
schopnost zůstat a pohybovat se na trhu práce.
Efektivnější investice do lidského kapitálu
Má-li být Evropa schopna konkurovat v globální vědecké společnosti,
musí investovat více prostředků do svého nejcennějšího kapitálu – svých
lidí. Produktivita a konkurenceschopnost evropského hospodářství jsou
přímo závislé na dobře vzdělaných, kvalifikovaných a přizpůsobivých
pracovních silách, které jsou schopny přijmout změnu. Přesto jsou dosud
lidé v Evropě nedostatečně vybaveni prostředky, které potřebují, aby se
mohli přizpůsobit vyvíjejícímu se trhu práce, a to se vztahuje na vysoce
i málo kvalifikovaná pracovní místa, na výrobu i služby. Také se dělá
v Evropě málo pro to, aby se tam přilákaly a udržely nejlepší vědecké
mozky světa.
Celoživotní
vzdělávání není
luxus
V zájmu získání vysoce vzdělaných, tvůrčích a mobilních pracovních sil,
které Evropa potřebuje, je nutné zkvalitnit vzdělávací a školící systémy,
aby je absolvovalo dostatečné množství mladých lidí s příslušnými
dovednostmi a kvalifikacemi pro získání práce v dynamických, důležitých
a specifických sektorech. Členské státy musí navrhnout náročnou politiku,
aby zvýšily úroveň vzdělávání, zejména snížení na polovinu počtu
studentů v Evropě, kteří nedokončili školu, a aby všem zpřístupnily
systémy celoživotního vzdělávání - a všichni musí být podporováni, aby
se jich účastnili. Potenciálně zničující důsledky stárnutí obyvatelstva
znamenají, že podpora účasti starších pracovníků na trhu práce má zásadní
význam. Proto není celoživotní vzdělávání luxus, je to nutnost – protože
mají-li být starší lidé schopni zůstat aktivní, musí být vybaveni
dovednostmi, které odpovídají požadavkům znalostní společnosti.
Všichni zúčastnění – veřejné orgány, jednotlivci a podniky – musí
souhlasit s tím, že budou společně odpovědní za zvyšování úrovně
35
a účinnosti investic do lidského kapitálu. Na podporu investic do výcviku
a vzdělávání v rámci jednotlivých společností a sektorů je zapotřebí
stimulů, které by podporovaly zaměstnavatele v zajišťování vhodného
přístupu ke vzdělávání.
Do roku 2005 by měly členské státy v úzké spolupráci se sociálními
partnery přijmout vnitrostátní strategie celoživotního vzdělávání, aby
řešily rychlou technologickou změnu, zvyšovaly účast na trhu práce,
snižovaly nezaměstnanost a umožnily lidem déle pracovat.
Starší pracovníci jsou důležití
V zájmu podpory hospodářského růstu musí členské státy získávat do
zaměstnání více lidí a zajistit, aby dosáhli udržitelné zapojení v práci.
V tomto ohledu je podstatné, aby se prostřednictvím aktivní politiky na
trhu práce zvyšovala zaměstnanost a vhodnými reformami daňových
a dávkových systémů se členské státy snažily zabránit, odstranit nebo
omezit pasti nízkých platů.
S ohledem na blížící se pokles počtu obyvatel v pracovním věku jsou
starší pracovníci důležití a vyžadují zvláštní pozornost. Cíl zaměstnanosti
u pracovníků ve věku 50 a více let (50 % do roku 2010) nebude splněn,
nebudou-li urychleně přijata významná opatření, zejména na rozvoj
celoživotního vzdělávání a zlepšení zdravotních a pracovních podmínek.
Do roku 2006 by členské státy měly vytvořit komplexní aktivní strategii
pro stárnutí. Aktivní strategie pro stárnutí vyžaduje radikální změnu
politiky a kultury - od předčasného odchodu do důchodu ke třem hlavním
směrům činnosti: poskytování správných právních a finančních stimulů
pracovníkům, aby zůstávali déle v zaměstnání, a zaměstnavatelům, aby
najímali a udržovali ve stavu zaměstnanců starší pracovníky; zvyšování
účasti pracovníků všeho věku na celoživotním vzdělávání, zejména pro
méně kvalifikované a starší pracovníky; a zlepšování pracovních
podmínek a kvality v práci.
Rovněž je třeba posílit mobilitu v rámci Unie, aby mohli pracovníci
využívat nové příležitosti. V této souvislosti by členské státy měly vážně
zhodnotit vliv omezení pohybu pracovníků z nových členských států,
který se předpokládá v přechodném období. Na tom základě by měly také
zhodnotit, zda jsou stále potřebná.
Závěrem lze konstatovat, že demografické stárnutí v letech a desetiletích,
která přijdou, bude vyžadovat proaktivní analýzu a politiku za pomoci
takových způsobů a prostředků, které budou vyhovovat potřebám
budoucího trhu práce. I když budou plně využívány možnosti trhu práce,
bude potřebné výběrové přistěhovalectví ze zemí mimo EU, aby byl
36
kompenzován nedostatek pracovních sil a částečně vyváženy negativní
důsledky „odlivu mozků“. Bylo by moudré, aby se na toto rozhodnutí
členské státy včas a důsledně připravily, protože zkušenosti ukazují, že
úspěšné začlenění přistěhovalců a etnických menšin do společnosti,
a zejména na trhu práce, vyžaduje značně velké a trvalé úsilí
5.
USILOVÁNÍ O EKOLOGICKY UDRŽITELNOU BUDOUCNOST
Řešení změny podnebí: urychlená ratifikace Kyotského protokolu (2002), průkazný pokrok
při plnění cílů z Kyoto (do roku 2005), splnění cílu 12 % potřeb primární energie a 22%
hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
Oddělení hospodářského růstu od využití zdrojů: řešení rostoucích objemů dopravy, zácp,
hluku a znečištění s plnou internalizací sociálních a ekologických nákladů, vytvoření rámce
Společenství pro stanovení cen za dopravní infrastrukturu (euroviněta), zajištění udržitelného
využití přírodních zdrojů a úrovně odpadů.
Stanovení nového regulativního rámce: přijetí směrnice o zdanění energie (2002),
ekologická odpovědnost (2004), 6. akční program pro životní prostředí.
Proč je životní prostředí pro Evropu zdrojem konkurenční výhody ?
Dobře promyšlená environmentální politika zajišťuje možnosti inovace,
tvorbu nových trhů a prostřednictvím větší výkonnosti zdrojů a nových
investičních příležitostí zvyšuje konkurenceschopnost. V tomto smyslu
může environmentální politika pomoci dosáhnout hlavní cíle lisabonské
strategie, kterými jsou větší růst a vyšší počet pracovních míst.
Řešení stávajícího
tlaku
Navíc je důvod pro podporu začlenění ekologických úvah do strategie
posilován tím, že je nutné vážně řešit stávající tlaky na životní prostředí,
aby nedocházelo v současnosti i budoucnosti ke škodám na zdraví,
biodiverzitě, na majetku a hospodářské činnosti. Nečinnost v této době
znamená větší a možná nenapravitelné škody nebo vyšší náklady na
obnovu v budoucnosti.
Jak bylo již připomenuto, Lisabonská strategie odráží evropský závazek
začlenit hledisko životního prostředí do podstaty procesu růstu a tvorby
pracovních míst, aby bylo součástí konkurenční výhody pro Evropu. Péče
o životní prostředí by opravdu měla zůstat důležitým aspektem strategie,
neboť může být jak zdrojem konkurenční výhody na globálních trzích, tak
může zvyšovat konkurenceschopnost. Toto účinné spojení ekologických
aspektů a vyšší konkurenceschopnosti není však automatické; vyžaduje
správný výběr politických nástrojů a to, aby vlády pečlivě stanovily
rovnováhu mezi ekologickým, sociálním a hospodářským vlivem, a to jak
v krátkodobém, tak v dlouhodobém měřítku.
Životní prostředí a konkurenceschopnost: zužitkování oboustranně výhodných příležitostí
Evropa může získat výhodu iniciátora tím, že se zaměří na technologie
s úspornějším využitím zdrojů, které budou nakonec muset přijmout
37
i ostatní země. Evropské společnosti již mají největší světový podíl na
trhu některých čistých výrobků a technologií a to jim dává výhodu na
nově vznikajících trzích, na jejichž prostředí vyvíjí rychlý hospodářský
růst stále větší tlak.
Například v Číně vlastní v současnosti automobil pouze tři z tisíce lidí, ale
s růstem bohatství má Čína možnost stát se největším světovým trhem
automobilů. Zároveň se čínská vláda s ohledem na velikost problémů se
znečištěním ovzduší a růstem potřeby ropy snaží splnit do roku 2010
evropské normy pro škodlivé emise motorových vozidel. Toto a relativně
nízké příjmy v Číně budou orientovat spotřebitele na čistější vozy
s úspornou spotřebou paliva. Výrobci v EU mají dobré postavení, aby
mohli tento požadavek splnit10.
Podpora
ekologicky
účelných inovací
Podpora ekologicky účelných inovací je nepochybně oboustranně
výhodnou příležitostí, kterou je třeba s ohledem na dosažení cílů
z Lisabonu plně využít. Inovace – které vedou k nižšímu znečištění,
výrobkům s nižšími nároky na zdroje a efektivně řízeným zdrojům –
podporují růst i zaměstnanost a přitom nabízejí možnosti k oddělení
hospodářského růstu od využití zdrojů a znečištění. Je mnoho příkladů
těchto ekologicky účelných inovací od elektroniky až k zemědělství,
včetně energie, dopravy, chemikálií nebo zdravotní péče. Podpora rozvoje
a využití těchto technologií je cílem Akčního plán environmentální
technologie (ETAP). V plánu je stanoveno několik tržních překážek, které
je třeba překonat, má-li Evropa plně rozvinout možnosti ekologicky
účelných inovací.
Vytvoření
vhodného
regulativního
rámce
Za prvé, podpora ekologicky účelných inovací je potřebná pro hlavní
investiční rozhodnutí, zejména v energetice a dopravě. Podstatou je
vytvoření vhodného regulativního rámce, který by umožnil zahájit na
trzích ekologické inovace. V současnosti jsou ceny na některých trzích
zkreslené, což vede k chybnému přidělování zdrojů a tvorbě stimulů pro
investory a kupující, aby se účastnili tohoto procesu. Tržní ceny musí
odrážet skutečné náklady společnosti na různé zboží a služby. To
vyžaduje postupné odstranění ekologicky škodlivých subvencí
a progresivní začlenění vedlejších ekonomických účinků do cen,
s přihlédnutím k dalším cílům politiky, např. konkurenceschopnosti
v globálním hospodářství a sociálním aspektům.
10
Viz zpráva Ústavu pro světové zdroje: „Změna řídicích ukazatelů: vliv změny prostředí na konkurenceschopnost a tvorbu hodnot v
automobilovém průmyslu“.
http://business.wri.org/pubs_description.cfm?PubID=3873
38
Komise, Rada a členské státy by měly podporovat rozvoj a rozšiřování
ekologických inovací a stavět na současném vedoucím postavení Evropy
na klíčových trzích ekologického průmyslu.
Na jarním zasedání Evropské rady v roce 2005 by Komise měla
informovat o celkovém pokroku Akčního plánu environmentální
technologie (ETAP). Členské státy by měly stanovit návod na provádění
ETAP, stanovit konkrétní opatření a termíny, zejména s ohledem na oblast
výzkumu (hlavně technologické platformy), podporu malých a středních
podniků (rizikový kapitál) a nápravu cen odstraněním škodlivých
subvencí.
Environmentální
veřejné zakázky
Za třetí, i bez rozpočtových opatření, která jsou užitečná, mohou vlády
dále podporovat ekologicky účelné inovace. Prostřednictvím
environmentálních veřejných zakázek mohou podněcovat ekologické
inovace na trzích, neboť si výkon těchto nových technologií mohou
prozkoumat další potenciální kupující. Navíc se tvorbou úspor z rozsahu
mohou environmentální veřejné zakázky podílet na snižování nákladů.
Do konce roku 2006 by vnitrostátní a místní orgány měly připravit akční
plány environmentálních veřejných zakázek11 a soustředit se zejména na
technologii obnovitelné energie a nová paliva pro motorová vozidla.
Komise by měla usnadnit rozšíření správných postupů mezi členskými
státy a veřejnými orgány.
Práce na udržitelné budoucnosti
Nalezení správné
rovnováhy
11
Řešení problému udržitelnosti vyžaduje, aby jednotlivé krátkodobé
politiky přijaté členskými státy odpovídaly dlouhodobým cílům EU.
V souvislosti s lisabonskou strategií to vyžaduje shodu mezi
krátkodobými a dlouhodobými cíli, a tím vyvážení politik navržených na
podporu růstu a zaměstnanosti s environmentálními cíli. Vznikly obavy,
že environmentální akce zaměřená na splnění dlouhodobých cílů
udržitelného rozvoje bude mít vliv na konkurenceschopnost některých
sektorů, jestliže konkurující státy nepřijmou podobná opatření. To by
mohlo vést ke zpoždění environmentální akce. Hlavním úkolem v této
souvislosti je, aby byla při navrhování a volbě politiky nalezena správná
rovnováha mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními aspekty.
EU a členské státy musí pokračovat v rozvoji nástrojů pro hodnocení
vlivu s cílem přijímat kvalifikovaná a informovaná rozhodnutí. V nich by
měly být zohledněny všechny náklady a přínosy, včetně krátkodobých
a dlouhodobých, a rovněž globální konkurenceschopnost. To je
nevyhnutelné, pokud si chce Evropa udržet vedoucí postavení v oblasti
životního prostředí bez opomíjení vlivu, který životní prostředí má na růst
Ve sdělení KOM (2003) 302 o integrované politice produktů (IPP) v konečném znění.
39
a zaměstnanost.
Zvyšování
energetické
výkonnosti
Evropa musí sledovat dlouhodobý cíl zvyšování energetické výkonnosti
a účinnosti zdrojů. Zvyšování a kolísání cen ropy, ke kterému v poslední
době dochází a které je způsobeno geopolitickými faktory, ukazuje na
rostoucí závislost EU na dovozech cizí ropy (82 % v roce 2002).
Zvyšování energetické výkonnosti a další rozvoj alternativních zdrojů
energie bude jednak podporovat snižování této závislosti, ale může rovněž
posilovat konkurenceschopnost EU, neboť se bude snižovat účet za
energie.
Uvedené akce mohou být podepřeny stálým zlepšováním nástrojů
environmentální politiky v zájmu lepšího řízení a regulace. Je třeba dále
uplatňovat nový přístup k environmentální politice, který přijala EU
a členské státy v posledních letech. Takový přístup znamená stanovení
dlouhodobých cílů bez předepisování technologických prostředků, jimiž
mají být tyto cíle dosaženy.
40
Třetí kapitola
PROVÁDĚNÍ LISABONSKÝCH CÍLŮ
Přijetí změn
Cílem lisabonské strategie je podporovat růst a zaměstnanost v Evropě
a zakotvit evropské závazky vzhledem k sociální soudržnosti a životnímu
prostředí do jádra procesu růstu – aby byly prostředkem růstu a ne jeho
požadavkem. Radikální vystupňování evropského úsilí při budování
znalostní ekonomiky, dokončení vnitřního trhu zboží a služeb, a ovzduší,
které dostatečně podporuje obchod a podnikání, ujdou dlouhou cestu, než
tohoto cíle dosáhnou, spolu s přístupem, který prosazuje skupina
odborníků na vysoké úrovni ve vztahu k trhu práce a životnímu prostředí.
Avšak dosažení tohoto udržitelného ekonomického růstu je i přes velkou
podporu ve formě měnové a daňové růstové politiky spojeno s mnoha
těžkými rozhodnutími. Je nezbytné přesměrovat zdroje a zpochybnit
nezadatelná práva. Strukturální změna není nikdy snadná. Jistoty nicméně
nedosáhneme odmítáním nebo oddalováním reformy. Naopak pokud
změny přijmeme, můžeme dobré výsledky v sociální oblasti a v oblasti
životního prostředí, kterých si Evropané cení, udržet a dokonce zlepšit.
Nedodržení
závazků
a nedostatek
politické vůle
Pokrok byl bohužel zatím nedostatečný, což je do velké míry důsledkem
nedodržení závazků a nedostatkem politické vůle. Podmínkou úspěchu je
větší politická angažovanost. Zároveň je nezbytná větší soudržnost
a konzistentnost prostředků a cílů lisabonské strategie společně
s důkladným přezkoumáním a přepracováním postupů jejich provádění
a sdělování. Když byla Evropská unie v nedávné minulosti úspěšná – jako
například při zavedení jednotného trhu v roce 1992, zavedení jednotné
měny a při rozšíření – bylo to proto, že evropské instituce a členské státy
úzce spolupracovaly na tom, co chápaly jako významný a nezbytný
projekt, který bylo nutné realizovat, protože měl klíčový význam pro
budoucnost Evropy. Lisabonská strategie je, co se růstu a zaměstnanosti
týče, stejně významným projektem. Evropská komise a členské státy
společně se sociálními partnery a dalšími aktéry v celé Evropě musí nyní
ukázat, že se angažují v lisabonském procesu a že přijímají svou
odpovědnost za realizaci schváleného programu reforem. Vlády
a Evropská komise se musí ujmout politického vedení, kterého je tak
zoufale zapotřebí.
Jarní zasedání Evropské rady v roce 2005 by mělo lisabonskou strategii
posílit. Mělo by vyslat jasný signál národním vládám a občanům a vyzvat
je, aby se podíleli na její realizaci. Evropská rada musí zajistit, aby byl
posuzování pokroku při dosahování cílů lisabonské strategie trvale
věnován dostatek času a pozornosti.
Skupina odborníků na vysoké úrovni členským státům a EU doporučuje,
aby se zaměřily na růst a zaměstnanost a podpořily tak sociální
soudržnost a udržitelný rozvoj.
Předseda Komise by měl zaměřit svůj mandát na prosazování lisabonské
41
strategie.
Podpora soudržnosti a konzistentnosti při realizaci
Je jasné, že pokrok při prosazování lisabonské strategie byl negativně
ovlivněn nedostatkem soudržnosti a konzistentnosti jejích účastníků
i politik. Soudržnost a konzistentnost znamená, že by všechny
zainteresované strany měly mít společný cíl. Politiky směřující
protichůdnými směry je třeba přeorientovat, aby se vzájemně posilovaly.
Dosažení cílů většího růstu a vyšší zaměstnanosti spočívá v zajištění
jasného propojení účastníků, politik a cílů.
Členské státy hrají
klíčovou roli
Členské státy nevyhnutelně hrají klíčovou roli při dosahování cílů
v oblasti růstu a zaměstnanosti – a to nejen ve svých zemích, protože
v evropském kontextu dobrý výkon jednoho členského státu pozvedne
výkon ostatních členských států a naopak. Jak říká skupina odborníků na
vysoké úrovni, stoupající evropský příliv zvedne každou evropskou loď.
Neochota dodržet závazky na národní a evropské úrovni znamená, že se
těchto výhod nevyužilo a byl tak odhalen nedostatek soudržnosti
konzistentnosti. Evropa jako celek za to nemůže již déle platit
nevyužitými pracovními příležitostmi a nerealizovaným růstem.
Nedostatečné
zapojení do
procesu
Až dosud nebyly národní parlamenty a občané dostatečně do tohoto
procesu zapojeni, takže tlak na vlády byl menší, než by měl a mohl být.
To platí i pro sociální partnery a další aktéry. Je nezbytná užší spolupráce
mezi jednotlivými aktéry, kteří se musí zaměřit na proces vzájemného
povzbuzování a podpory. Toto vše potvrzuje nezbytnost vybudování
partnerství pro provádění reformy vytvořené v konkrétním národním
kontextu jednotlivých členských států.
Jarní zasedání Evropské rady v roce 2005 by mělo ukázat, jak velkého
pokroku bylo dosaženo v budování partnerství pro provádění reformy
vyžádané na jarním zasedání Evropské rady v roce 2004, aby se občané,
sociální partneři, aktéři a veřejné orgány soustředily na klíčové priority,
jimiž jsou růst a zaměstnanost.
Politická vůle
a závazky
Transparentnost ohledně dosaženého pokroku je klíčem k zapojení těchto
aktérů – stejně jako politická vůle a závazky urychlit agendu. Přehled
plánovaných opatření, která mají vlády přijmout, má pro dosažení této
transparentnosti klíčový význam. Proto skupina odborníků na vysoké
úrovni vyzývá jednotlivé členské státy pod vedením hlavy státu nebo
vlády, aby formulovaly národní akční program a připravily trasu
s vyznačenými mezníky, ze kterých bude zřejmě, jak chtějí dosáhnout cílů
lisabonské strategie. Tento přístup slouží třem účelům: koriguje absenci
národní účasti na lisabonské strategii, pomáhá zajistit soudržnost
a konzistentnost přijatých opatření a zapojuje všechny aktéry.
42
Formulování
národních akčních
programů
Z důvodu zajištění soudržnosti a konzistentnosti národních opatření musí
hlavy států a vlády vyslat signál o závazku vzhledem ke konkrétní národní
strategii. Jmenovaní členové jednotlivých vlád by mohli být pověřeni
každodenním uskutečňováním lisabonské strategie. Národní parlamenty
musí vzít lisabonskou strategii více za svou, vysvětlit ji své národní
veřejnosti a diskuzí o tom, co dělat a co ne, začít celou záležitost řešit. Při
formulování národních akčních programů je nezbytné zapojení sociálních
partnerů a dalších aktérů – partnerství pro růst a zaměstnanost – aby bylo
možné profitovat z jejich odborných znalostí a zavázat je k budoucímu
uskutečňování lisabonské strategie. Aby tyto strategie neztratily
politickou sílu, měly by trvat dva roky a být obnoveny v roce 2007.
Na jarním zasedání Evropské rady v roce 2005 by se hlavy států a vlád
měly zavázat k provedení schválených reforem. Národní vlády by měly
představit národní akční program do konce roku 2005. Aby do snahy
o dosažení tohoto klíčového cíle byly zapojeny všechny síly, mělo by se
o těchto národních programech diskutovat v národních parlamentech a se
sociálními partnery.
Posílení na
evropské úrovni
Úsilí směřující k podpoře soudržnosti a konzistentnosti se musí rozšířit na
všechny členské státy, aby mělo pokračující tendenci a aby došlo k jeho
posílení na evropské úrovni. Akční programy by měly být předloženy
Evropské komisi, která vypracuje přesnou analýzu 25 plánů a ke každému
vydá konkrétních doporučení ve své souhrnné zprávě určené pro jarní
zasedání Evropské rady v roce 2006. Pro další zvýšení soudržnosti
a konzistentnosti mezi národními úrovněmi a evropskou úrovní by měly
národní akční programy brát v úvahu společné evropské zásady
hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, jak jsou uvedeny
v obecných hlavních zásadách hospodářské politiky (BEPG) a zásadách
zaměstnanosti. Nejdříve se ale ještě musí zlepšit soudržnost
a konzistentnost těchto dvou nástrojů. V současné době jsou vnímány tak,
jako by zastupovaly dva samostatné světy, zatímco ve skutečnosti se oba
zabývají klíčovými prvky růstu v Evropě. Měly by se oba přizpůsobit
a více propojit s lisabonským procesem, aby podporovaly cíle růstu
a zaměstnanosti a zaručovaly vzájemnou pomoc.
Jarní zasedání Evropské rady v roce 2005 by mělo vyzvat Radu, aby
nejpozději do července 2005 přijala obecné hlavní zásady hospodářské
politiky a zásady zaměstnanosti, které musí plně odrážet cíle růstu
a zaměstnanosti, na které se zaměřují. Tyto zásady by měly být přijaty na
období čtyř let, které zahrnuje dva cykly národních programů. To zajistí
co největší soudržnost a vnitřní konzistentnost obou nástrojů.
43
Soudržnost
institucí Evropské
unie
Soudržnost institucí Evropské unie je také nezbytná. Proto se Evropský
parlament musí mnohem více zapojit do tohoto procesu. Musí přinutit
Evropskou komisi, aby odpovídala za to, jaké dělá pokroky a za způsob,
jakým plní své povinnosti. To vyžaduje aktivní roli samotného
Parlamentu, protože otevřený způsob koordinace, tak často uplatňovaný
při lisabonské strategii ji nedává s automatickou rolí. Proto by Evropský
parlament mohl uvažovat o zřízení stálého výboru pro lisabonskou
strategii pro růst a zaměstnanost.
Evropský parlament by mohl zřídit stálý výbor pro lisabonskou strategii
v oblasti růstu a zaměstnanosti.
Potenciál parlamentu vést klíčové hráče k odpovědnosti by měl Evropské
komisi dát další motivaci, aby své závazky plnila. Evropští aktéři,
zejména sociální partneři, musí– díky svému aktivnímu zapojení –
zprostředkovávat propojení mezi národními úrovněmi a evropskou úrovní
a tím i jejich konzistentnost. Sociální partneři by měli diskusi obohatit
o otázky růstu a zaměstnanosti, převzít svůj díl odpovědnosti a přijmout
uskutečňování lisabonské strategie jako součást svého společného
pracovního programu.
Pokud by se priority Evropské unie lépe odrážely v jejím rozpočtu, došlo
by k dalšímu zvýšení soudržnosti na evropské úrovni. Unie by neměla
pouze přesvědčovat členské státy k uskutečňování Lisabonské strategie;
měla by svá slova co nejvíce podpořit finančními stimuly. V současném
rámci rozpočtu Společenství jsou již vysoké částky věnovány — přímo či
nepřímo — růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti.
Odrážení priorit
Bez ohledu na to, jaká rozhodnutí budou nakonec přijata ve smyslu
absolutní výše výdajů Společenství v dalším víceletém rozpočtu (tzv.
finanční výhled), se skupina odborníků na vysoké úrovni domnívá, že
struktura evropského rozpočtu musí odrážet priority lisabonské strategie –
stejně jako by je měly odrážet národní rozpočty. Výzkum a vývoj,
infrastruktura a vzdělávání a odborná příprava jsou příklady výdajů, které
podporují konkurenceschopnost hospodářství. Rozpočet EU by měl být
přehodnocen tak, aby výdaje EU odrážely prioritu růstu a zaměstnanosti.
Toto přehodnocení by dále mělo zahrnovat analýzu možností zavedení
rozpočtových stimulů, které by členské státy povzbudily v dosahování
cílů lisabonské strategie.
Rozpočet EU by měl být co nejvíce přepracován tak, aby odrážel priority
lisabonské strategie. Součástí tohoto přepracování by měla být analýza
možností zavedení rozpočtových stimulů, které by členské státy podpořily
v dosahování cílů lisabonské strategie.
44
Zdokonalení procesu dosahování lisabonských cílů
Otevřený způsob koordinace zdaleka nesplnil očekávání. Pokud členské
státy nenastolí ovzduší vzájemného porovnávání, stane se málo nebo
vůbec nic. Ale ani metoda Společenství nesplnila to, co se od ní
očekávalo. Členské státy jsou pozadu v provádění dohodnutých kroků
a přijímání směrnic téměř ve všech členských státech zaostává daleko za
svým cílem. Pokud se vlády nepustí do uskutečňování lisabonské strategie
na národní úrovni, zůstane tato situace velkým problémem. Navíc v příliš
mnoha případech není provádění práva v souladu s původní směrnicí nebo
je příliš složité, čímž dochází ke ztrátě výhod, které vyplývají z jediného
souboru pravidel, a čímž je často zbytečně zatěžován podnikatelský
sektor. Je jasné, že obě metody jsou do velké míry závislé na politické
vůli.
Plnění závazků
Hlavní prvky otevřeného způsobu koordinace – tlak ze strany ostatních
zemí a porovnávání – jsou jasným stimulem pro členské státy při plnění
jejich závazků na základě měření a srovnávání jejich výkonnosti
a usnadnění výměny nejlepších postupů. Skupina odborníků na vysoké
úrovni navrhuje radikální zdokonalení procesu na základě lepšího využití
čtrnácti ukazatelů a lepšího systému oznamování výsledků tak, aby při
jejich neplnění mohly být uplatňovány politické důsledky.
Tento nástroj je
příliš neúčinný
S lisabonským procesem je spojena více než stovka ukazatelů, takže je
pravděpodobné, že každá země bude v některém z nich nejlepší. To
znamená, že je tento nástroj neúčinný. Od členských států se nevyžaduje,
aby si své skóre vylepšily. Tento systém musí být zjednodušen. Vytvoření
užšího rámce čtrnácti cílů a ukazatelů Evropskou radou poskytuje
příležitost k lepšímu fungování nástroje, kterým je tlak ze strany ostatních
zemí. Podle skupiny odborníků na vysoké úrovni je tento seznam tím
nejlepším kompromisem mezi zachováním jednoduchosti pravidel
lisabonské strategie a podchycením jejích ambicí a jejího velkého
rozsahu. Evropská komise by měla hlavám států a vlád a širší veřejnosti
každoročně předkládat aktuální verzi těchto čtrnácti klíčových ukazatelů
lisabonského procesu ve formátu ligových tabulek s umístěním (1 až 25)
a oceňovat dobrý výkon a kritizovat špatný výkon – vyjmenovat,
zkritizovat a pochválit. Těchto čtrnáct ukazatelů dává členským státům
příležitost k ještě většímu zdůraznění dimenze růstu a zaměstnanosti
isabonské strategie, pokud jí chtějí využít.
Všechny členské státy nestartují ze stejné pozice, zejména ty, které
přistoupily nedávno. Pro ně je nezbytné toto poselství více upravit
a vyvážit a uvědomit si jejich hospodářskou realitu a skutečnost, že
začínaly na velmi slabé pozici. Pokud udělaly významný pokrok, měly by
být oceněny, i kdyby statistický cíl zůstával vzdálený.
45
Evropská komise by měla na jarním zasedání Evropské rady co nejširší
veřejnosti předložit roční ligovou tabulku pokroku členských států
v dosažení čtrnácti klíčových ukazatelů a cílů. Státy, které odvedly dobrý
výkon, by měly být oceněny; státy, jejichž výkon nebyl dobrý, by měly být
podrobeny kritice.
Komunikace
Porozumění
vyžaduje
komunikaci
Evropská veřejnost musí mnohem lépe chápat problémy, kterým Evropa
čelí, chápat, proč se politiky vyvíjí tak, jak se vyvíjí, i to, jak je důležitý
společný postup. Porozumění vyžaduje srozumitelnou a intenzívní
komunikaci. Význam výše uvedeného pro úspěch lisabonského projektu
nelze podceňovat. Všichni zúčastnění včetně evropských a národních
politiků hrají významnou roli při předávání tohoto poselství.
Mnoho příležitostí
pro diskusi
Veřejný proces porovnávání poskytuje příležitost informovat širší
publikum o strategii pro růst a zaměstnanost a o dosaženém pokroku.
Návrhy, které předložila skupina odborníků na vysoké úrovni národní
akční programy, větší zapojení členských států a parlamentů, trvalá
a zvýšená úloha jarních zasedání Evropské rady při dosahování pokroku
v lLisabonském procesu – poskytnou mnoho příležitostí k úvahám,
argumentům a k diskusi. Tyto příležitosti je třeba využít. Stejná proaktivita s využitím nejlepších moderních komunikačních metod by se
měla rozšířit i na komunikaci Evropské komise. Skupina odborníků na
vysoké úrovni doporučuje přezkoumání komunikace a komunikační
strategie Evropské komise tak, aby bylo zajištěno, že bude splňovat ty
nejpřísnější normy.
Komunikace a komunikační strategie v rámci Evropské komise by měla
být přezkoumána a podle potřeby reformována, aby se zajistilo, že splní ty
nejpřísnější normy do doby konání jarního zasedání Evropské rady v roce
2005.
Závěr
Evropští vůdci musí dávat naději, že zítra bude lépe než dnes. Jak uvádí
skupina odborníků na vysoké úrovni, Evropa má značnou hospodářskou
a sociální sílu. Program reforem nastíněný v této zprávě je zcela
proveditelný a přinese zlepšení. Je nezbytné jej dokonale pochopit
a vysvětlit a poté realizovat. Samotný akt jeho realizace společně se
souvisejícím zlepšením dostane Evropu do mocného koloběhu vyšší
výkonnosti hospodářství, stoupající sebedůvěry, vyššího očekávání a větší
důvěry.
46
Bezprostřední vliv
na každodenní
život občanů
Změny, ke kterým patří například otevření trhu, modernizace sociální
politiky, důchodů a systému zdravotní péče, podpora přizpůsobivosti trhu
práce nebo dokonce vzdělávacích systémů, mají bezprostřední vliv na
každodenní život občanů. Mnohé z těchto změn jsou pozitivní, i přesto,
jak se o nich běžně mluví. Tak například větší konkurence pomáhá
spotřebitelům, lepší péče o děti a staré lidi zkvalitňuje život lidí, kteří se
o ně většinou starají, zpravidla žen, a přístup k celoživotnímu vzdělávání
dává zaměstnancům větší příležitosti, šanci být mobilní a zdokonalovat
sama sebe. Dokud ale program nebude chápán jako kompletní balík,
nedostanou všechny jeho součásti šanci dokázat svou funkčnost
a schopnost přispívat k celkovému zlepšení. Šance dostat se do mocného
koloběhu lepšího výkonu a větší důvěry se značně sníží.
Na změnu není
pozdě
Nezbytnost reformy je nutné vysvětlit zejména občanům, kteří si nejsou
vždy vědomi naléhavosti a rozsahu situace. „Konkurenceschopnost“ není
jen nějaký suchý ekonomický ukazatel, který je pro běžného člověka často
nesrozumitelný, ale naopak diagnostikuje zdravotní stav hospodářství
země nebo regionu. Za současných okolností musí být jasně řečeno:
Pokud chceme udržet a zdokonalit náš sociální model, musíme se
přizpůsobit: na změnu není pozdě. V každém případě zachování
stávajícího stavu není řešením. Zapojení občanů do procesu má dvě
vzájemně se zdůrazňující výhody: ve skutečnosti hledá podporu veřejnosti
tím, že lidem poskytuje myšlenky pro diskuzi, a vytváří z této podpory
multiplikační efekt, prostřednictvím kterého vyvíjí tlak na vlády, aby
usilovaly o dosažení těchto cílů.
Nevyžadujeme
náhodná opatření
Skupina odborníků na vysoké úrovni nevolá po náhodných opatřeních;
balíky reforem by měly být vyvážené a dobře promyšlené. Stejně tak by
mělo dojít k posílení a modernizaci charakteristického evropského
přístupu k organizaci společnosti a hospodářství a tím i zakotvení
zásadních evropských hodnot, které jsou důležité pro každého Evropana.
V rámci této problematiky se realizují přijaté závazky a sliby, které
přinesou významné změny.
Účast je spojená
s odpovědností
Podpora růstu a zaměstnanosti v Evropě je dalším velkým evropským
projektem. Její realizace bude vyžadovat nejvyšší míru politického vedení
a oddanosti, spolu s oddaností sociálních partnerů, jejichž roli chce
skupina odborníků na vysoké úrovni udržet. Právo svobodného vyjádření
a účasti na věcech veřejných je spojené s odpovědností, kterou by měli
všichni přijmout. Občané Evropy si to zaslouží.
Trvalá politická
odhodlání
Námi navrhovaná opatření vyžadují – v našem evropském demokratickém
systému – trvalé politické odhodlání. Konečně, velká část lisabonské
strategie závisí na pokroku, který učiní hlavní města jednotlivých zemí:
tento prostý fakt žádný evropský postup ani metoda nezmění. Vlády
a zejména jejich vůdci se nesmí vyhýbat své hlavní odpovědnosti. V sázce
není nic menšího než budoucí prosperita evropského modelu.
47
PŘÍLOHY
48
Relativní výkonnost starých členských států podle strukturálních ukazatelů stručného seznamu
2
1
AT
BE
DE
DK
ES
FI
FR
GR
IE
IT
LU
NL
PT
SE
UK
EU25
EU15
US
2003
111,4
106,6
98,8
112,9
87,3
100,6
103,8
73,0
121,7
97,8
194,6
109,9
68,3
105,6
108,9
91,2
100,0
140,3
Produktivita práce na
jednoho zaměstnance (PPS,
EU 15 = 100)
2003
96,4
118,4
94,3
97,8
94,8
98,6
113,7
90,3
119,7
103,6
132,2
95,2
63,5
96,5
101,9
93,1
100,0
121,6
Míra zaměstnanosti (%)3
2003
69,2
59,6
65,0
75,1
59,7
67,7
63,2
57,8
65,4
56,1
62,7
73,5
67,2
72,9
71,8
62,9
64,4
2003
62,8
51,8
59,0
70,5
46,0
65,7
57,2
43,8
55,8
42,7
52,0
65,8
60,6
71,5
65,3
55,1
2003
30,4
28,1
39,5
60,2
40,8
49,6
36,8
42,1
49,0
30,3
30,0
44,8
51,1
68,6
55,5
2003
83,8
81,3
72,5
74,4
63,4
85,2
80,9
81,7
85,7
69,9
69,8
73,3
47,7
85,6
2003
2,2
2,2
2,5
2,5
1,0
3,4
2,2
0,6
1,2
1,1
1,7
1,9
0,9
Investice do podnikání (%
HDP)
2003
20,3
17,9
16,3
18,2
22,1
15,3
15,9
21,8
19,7
16,5
15,0
16,5
Srovnání cenové hladiny
(EU 15 =100)
2002
102
99
104
131
82
123
100
80
118
95
100
Počet občanů, kteří žijí pod hranicí
2003
chudoby (%)
12,0
13,0
11,0
10,0
19,0
11,0
15,0
20,0
21,0
19,0
2003
1,1
3,7
4,6
1,1
3,9
2,3
3,5
5,1
1,5
Rozlož. míry zaměstnanosti
podle krajù
2003
3,1
7,7
6,0
-
8,9
6,1
5,0
3,6
Emise skleníkových
plynů (základ ukazatele
rok=100)
2002
108,5
102,1
81,1
99,2
139,4
106,8
98,1
Energetická náročnost
hospodářství
2002
146
214
165
123
229
272
2002
120
100
102
85
137
95
Úroveň
HDP na hlavu (PPS, EU
15 = 100)
Míra zaměstnanosti žen
(%) 3
Míra zaměstnanosti starších
pracovníků (%)
Dosažené vzdělání (2024) (%)
Výdaje na
výzkum a vývoj
(% HDP)
Dlouhodobě nezaměstnaní
(%)
Objem dopravy
Cíl 2005
Cíl 2010
71,2
67,0
70,0
56,0
65,7
57,0
60,0
40,2
41,7
59,9
50,0
78,2
76,7
73,8
4,3
1,9
1,9
2,0
2,8
3,0
19,1
12,6
14,6
16,8
16,7
102
74
117
108
96
100
12,0
11,0
20,0
9,0
17,0
15,0
15,0
4,9
0,9
1,0
2,2
1,0
1,1
4,0
3,3
-
17,0
-
2,4
3,9
4,3
6,0
13,0
12,0
126,5
128,9
109
84,9
100,6
141
96,3
85,1
91,0
97,1
113,1
187
258
164
184
198
202
254
224
212
210
191
330
96
127
133
103
110
97
126
90
86
101
102
91
113
92,0
1. Zdroj: Eurostat, pokud není uvedeno jinak. Podrobnou definici ukazatelů a vysvětlivky k ukazatelům a k jednotlivým hodnotám najdete na internetové stránce http://europa.eu.int/comm/eurostat/structuralindicators. 2. Úroveň v daném roce
nebo v nejbližším roce, pro který jsou údaje k dispozici. 3. Údaje o zaměstnanosti
USA
49
1
Relativní zlepšení výkonnosti starých členských států podle strukturálních ukazatelů stručného seznamu
2
AT
BE
DE
DK
ES
FI
FR
GR
IE
IT
LU
NL
PT
SE
UK
EU25
EU15
US
1999-2003
1,2
1,2
0,8
1,1
2,1
2,3
1,4
3,9
4,8
1,1
2,9
0,5
0,4
1,9
2,1
1,5
1,4
1,2
Produktivita práce na jednoho
1999-2003
zaměstnance
1,1
0,8
0,7
1,7
0,6
1,4
0,6
3,9
3,6
-0,4
-0,1
0,1
0,2
1,2
1,7
1,0
0,7
1,9
1999-2003
0,2
0,1
-0,1
-0,2
1,5
0,3
0,6
0,6
0,5
0,9
0,3
0,4
-0,1
0,3
0,2
0,3
0,5
-0,7
3 1999-2003
0,8
0,4
0,4
-0,1
1,9
0,6
0,8
0,8
0,9
1,1
0,9
0,9
0,3
0,5
0,3
0,6
0,8
-0,5
1999-2003
pracovníků
0,2
0,9
0,4
1,4
1,5
2,7
2,0
0,8
1,3
0,7
0,9
2,1
0,2
1,2
1,5
1,0
1,2
0,5
1999-2003
-0,2
1,3
-0,5
0,3
-0,4
-0,4
0,2
0,6
0,9
0,9
-0,4
0,3
1,9
-0,2
0,7
0,5
0,3
1999-2003
0,07
0,11
0,02
0,14
0,05
0,05
0,00
-0,02
-0,02
0,04
-0,07
0,05
0,31
0,01
0,03
0,02
Investice do podnikání
1999-2003
-0,02
-0,28
-0,83
0,02
0,33
-0,38
-0,07
0,65
-0,33
-0,03
-1,10
-0,75
-1,00
-0,38
-0,30
-0,25
-0,30
1999-2002
0,4
-1,8
0,0
2,5
0,4
1,2
-1,7
-1,2
4,9
1,3
0,5
0,4
0,8
-1,0
0,1
0,2
0,0
Počet občanů, kteří žijí pod 1999-2003
hranicí chudoby
0,0
0,0
0,0
-0,5
0,0
0,0
0,0
-0,5
1,0
0,5
-0,5
0,0
-0,5
0,0
-1,0
0,0
0,0
1999-2003
0,0
-0,3
0,1
0,0
-0,5
-0,2
-0,2
-0,3
-0,2
-0,5
0,1
-0,1
0,1
-0,2
-0,2
0,0
-0,2
1999-2003
podle krajů
0,2
-0,1
0,2
-
-0,5
-0,2
-0,5
-0,4
-
-0,1
-
0,0
0,3
-0,2
-0,3
-0,1
-0,5
1999-2002
1,9
0,4
-0,1
-2,0
3,4
2,0
-0,6
3,6
1,6
0,9
4,6
0,2
1,2
-0,2
-0,6
0,1
0,3
0,4
1999-2002
0,7
-10,0
-1,3
-3,0
0,7
-1,3
-1,7
-1,7
-5,7
-3,3
1,7
0,0
2,3
-4,7
-7,3
-2,7
-2,3
-4,0
1999-2002
3,0
7,0
-0,6
-2,8
8,6
-0,9
-2,8
-5,0
3,9
0,6
7,1
-2,7
3,2
-0,3
-2,5
-0,1
0,0
-0,8
Vývoj
HDP na hlavu
Míra zaměstnanosti3
Dosažené vzdělání (2024)
Výdaje na
výzkum a vývoj
plynů
hospodářstv
í
Objem dopravy
0,03
4,4
1. Zdroj: Eurostat, pokud není uvedeno jinak. Podrobnou definici ukazatelů a vysvětlivky k ukazatelům a k jednotlivým hodnotám najdete na internetové stránce
http://europa.eu.int/comm/eurostat/structuralindicators. 2. Vývoj v daném období nebo v nejbližším období, pro které jsou údaje k dispozici. Průměrné reálné roční tempo růstu v % HDP na hlavu a produktivi
práce, Průměrná roční změna procentního bodu pro ostatní ukazatele. 3. Údaje o zaměstnanosti USA: zdroj OECD.
50
Relativní výkonnost nových členských států podle strukturálních ukazatelů stručného seznamu
2
1
CY
CZ
EE
HU
LT
LV
MT
PL
SI
SK
EU25
EU15
US
2003
76,3
66,5
42,5
55,6
41,9
38,8
68,1
42,2
70,6
46,8
91,2
100,0
140,3
Produktivita práce na
jednoho zaměstnance (PPS,
EU 15 = 100)
2003
77,1
61,3
43,1
62,8
44,4
40,1
82,3
49,6
70,0
54,1
93,1
100,0
121,6
Míra zaměstnanosti (%)3
2003
69,2
64,7
62,9
57,0
61,1
61,8
54,2
51,2
62,6
57,7
62,9
64,4
2003
60,4
56,3
59,0
50,9
58,4
57,9
33,6
46,0
57,6
52,2
55,1
2003
50,4
42,3
52,3
28,9
44,7
44,1
32,5
26,9
23,5
24,6
2003
82,2
92,0
81,4
85,0
82,1
74,0
43,0
88,8
90,7
2003
0,3
1,2
0,8
1,0
0,7
0,4
0,6
Investice do podnikání (%
HDP)
2003
14,1
22,4
25,0
19,8
17,8
22,9
(EU 15 =100)
2002
83
53
61
55
51
54
16,0
8,0
18,0
10,0
17,0
2003
1,1
3,8
4,6
2,4
podle krajů
2003
-
5,8
-
plynů (základ ukazatele
rok=100)
2002
150
74,3
hospodářství
2002
280
2002
93
Úroveň
HDP na hlavu (PPS, EU
25 = 100)
(%) 3
pracovníků (%)
Dosažené vzdělání (2024) (%)
Výdaje na
výzkum a vývoj
(% HDP)
Počet občanů, kteří žijí pod hranicí
2003
chudoby (%)
(%)
Objem dopravy
Cíl 2005
Cíl 2010
71,2
67,0
70,0
56,0
65,7
57,0
60,0
40,2
41,7
59,9
50,0
94,1
76,7
73,8
1,5
0,6
1,9
2,0
2,8
3,0
14,9
21,1
23,2
16,8
16,7
72
58
73
44
96
100
16,0
15,0
15,0
11,0
21,0
15,0
15,0
6,1
4,3
3,5
10,7
3,4
11,1
4,0
3,3
8,5
-
-
-
7,2
-
7,6
13,0
12,0
44,8
69
39,8
36,9
128,5
67,7
98,7
71,8
91,0
97,1
113,1
921
1156
564
1273
759
264
650
343
964
210
191
330
100
177
91
119
123
70
92
62
101
102
91
113
92,0
1. Zdroj: Eurostat, pokud není uvedeno jinak. Podrobnou definici ukazatelů a vysvětlivky k ukazatelům a k jednotlivým hodnotám najdete na internetové stránce
http://europa.eu.int/comm/eurostat/structuralindicators. 2. Úroveň v daném roce nebo v nejbližším roce, pro který jsou údaje k dispozici. 3. Údaje o zaměstnanosti USA: zdroj OECD.
51
Tabulka EU 15 – Stárnutí obyvatelstva
B
DK
D
EL
E
F
IRL
I
L
NL
A
P
FIN
S
UK
EU
2000
2005
2010
2015
2020
2025
2030
2035
2040
2045
2050
26
22
24
26
25
24
17
27
21
20
23
23
22
27
24
24
26
23
28
28
26
25
17
29
23
21
25
25
23
27
24
26
27
27
30
29
27
25
17
31
24
22
27
25
25
29
24
27
30
29
31
31
29
29
20
34
26
26
30
27
31
33
27
30
33
32
34
33
31
33
22
37
28
30
32
29
36
35
29
32
37
34
38
35
34
36
25
40
32
33
37
31
39
37
32
36
42
38
44
38
39
40
27
46
36
38
45
33
43
40
37
41
45
39
50
43
45
43
29
53
40
42
52
37
44
41
41
45
46
40
50
47
52
45
33
59
41
44
54
41
43
42
43
48
46
38
49
52
58
45
37
62
40
42
54
45
43
42
42
49
45
36
49
54
60
46
40
61
38
41
54
46
44
42
42
49
Počet obyvatel starších 65 let jako % obyvatel ve věku 15 až 64 let
Zdroj: Výpočet Komise na základě údajů Eurostatu – centrální plán
52

tváří v tvář výzvám lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost

Transkript

Podobné dokumenty

Volný pohyb pracovníků_ISo

C en tru m b ezp ečn o stn ích stu d ií M U P

Vyhlášení výběrového řízení

Obor: 63-41-M/01 Ekonomika a podnikání ŠVP Obchodně provozní

Spolufinancováno: Iniciativa byla

Zde začněte psát svůj text

Bios - CEBRE