Bílá Opava

flJelení studánka
Petrovy kameny
Barborka
Praděd
NS „Se skřítkem okolím Pradědu“
Ovčárna
flVelká kotlina
flKarlov
legenda k mapě
naučná stezka
turistické značky
Národní přírodní
rezervace Praděd
NS Bílá Opava
evropsky významná
likalita Praděd
území postižené
v listopadu 2004
větrnou kalamitou
© GIS, SCHKO Jeseníky, 2004
mapový podklad: © GEODIS, 2003
© datový sklad SOP, 2004
1 km
Lidé přírodě - příroda lidem
Údolí Bílé Opavy je součást
Národní přírodní rezervace Praděd, která byla pro mimořádnou
zachovalost přírodního prostředí
začleněna do evropsky významné
lokality Praděd v rámci evropské soustavy chráněných území
Natura 2000.
Hvězda
Karlova Studánka
KUDY NA VÝLET
pérovky převzaty z publikací:
Sládeček V., Sládečková A. (1997): Atlas
vodních organismů se zřetelem na
vodárenství, povrchové vody a čistírny
odpadních vod. 2. díl: Konzumenti. ČVVS,
Praha, 358 pp.
Poulíčková A. (ed.) (1998): Ochrana horských a podhorských toků. Úvod do studia
jejich biocenóz. Metodika ČSOP č. 18,
Vlašim, 127 pp.
Údolím Bílé Opavy vás provedou dvě turistické trasy. Žlutě značená je jednou
z nejatraktivnějších a nejnáročnějších tras v Jeseníkách. Začíná v Karlově
Studánce u hotelu Hubertus, kde je zastávka BUS, parkoviště a občerstvení
u umělého vodopádu, který je vytvořen únikem vody z lázeňského náhonu.
Po 6 kilometrech stoupání vás tato trasa dovede na Ovčárnu.
Modrá trasa je méně náročná a vhodnější pro sestup. I zde je však nutno
překonat několik schodů a můstků či sklonit hlavu při setkání se stromem
ležícím nad stezkou. Začíná rovněž v Karlově Studánce. V místě zvaném Na
paloučku, kde je sezónně otevřeno malé informační centrum, se od žluté
odpojuje a směřuje k chatě Barborka.
Výstup oběma stezkami není dlouhý, překonat převýšení asi 500 m ale i tak
zabere 2 - 3 hodiny chůze.
Obě trasy jsou určeny pouze pro pěší návštěvníky, kterých tudy ročně projde
více než 50 tisíc. Vstup s kolem nebo jízda na něm nejsou na většině úseků
prakticky možné.
V zimním období je údolí díky vysoké sněhové pokrývce a náročnému terénu
neprůchodné a Horská služba Jeseníky sem vstup z důvodu bezpečnosti
nedoporučuje.
Vydává AOPK ČR – Správa CHKO Jeseníky, text: M. Adamec, L. Bureš, R. Kočvara, T. Kuras, L. Merta, M. Zmrhalová,
fotografie: L. Bureš, Š. Mikulka, T. Kuras, M. Zmrhalová, grafická úprava: sumec+ryšková, tisk: Kartis+Co, s.r.o.
2006
Strmé a hluboké údolí protkané
nespoutanou horskou bystřinou, z jara
bouřlivou a kalnou, v létě se stříbřitými
vodopády a průzračnými mechovými
tůněmi, tajemné pralesy plné skrytého
života s mohutnými až k zemi zavětvenými prastarými stromy a mechem
porostlými tlejícími vyvrácenými kmeny
smrkových velikánů, které dávají život
houbám a rašícím smrčkům; v zimě pak
na dlouhých pět měsíců to vše utlumené
a zklidněné dvoumetrovými duchnami
sněhu ...
To vše a mnoho dalšího ukrývá snad
nejmalebnější jesenické údolí,
údolí Bílé Opavy.
Chovejme se proto ke zdejší přírodě
s úctou, určitě si to zaslouží.
BÍLÁ OPAVA
HORSKÉ ÚDOLÍ BÍLÉ OPAVY
Bílá Opava pramení v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem, protéká Karlovou Studánkou a Ludvíkovem, ve Vrbně pod Pradědem se spojuje se Střední
Opavou a Černou Opavou a vytváří řeku Opavu, která teče přes Krnov a Opavu
do Ostravy, kde se vlévá do Odry. Množství vody v řece v průběhu roku značně
kolísá, v létě se voda zvedá za přívalových dešťů, na jaře při tání sněhu.
Tvářnost hluboce zaříznutého údolí Bílé Opavy je podmíněna geologickou stavbou. Zatímco horní část údolí nad vodopádem je tvořena převážně starohorními
rulami, prostřední a dolní část šedými břidlicemi a bílými či žlutavými křemenci
- přeměněnými horninami vzniklými z usazenin prvohorního moře.
V posledních tisíciletích se na utváření údolí Bílé Opavy se podílela především
voda, sníh a led. Poměrně značný spád údolí (mezi pramenem a Karlovou
Studánkou je výškový rozdíl více než 500 m), nesourodost zdejších hornin, jejich
nepravidelné vrásnění i odlišná schopnost zvětrávání a odolávání vodní erozi
však způsobila, že celé údolí a hlavně samotné jeho dno bylo vyhloubeno značně
nerovnoměrně. Tím vznikly nejen peřeje, hluboké tůně a skalní výchozy, ale
i atraktivní vodopády.
Pro stromy v pralese v údolí Bílé Opavy jsou charakteristické růstové formy, které jsou projevem
dlouhodobého přizpůsobení vysokohorským
podmínkám. Jesenické horské smrky se vyznačují
především úzkými válcovitými až sloupovitými
korunami, esovitě prohnutými deskovitými větvemi skloněnými šikmo dolů a u kmene nápadně
ztlustlými. Tyto dědičné vlastnosti jim umožňují
lépe odolávat nepříznivým zimním podmínkám: na
jejich úzkých korunách se zachycuje méně sněhu
a námrazy - po šikmých větvích sníh snadno sjíždí.
Hlavní a největší vodopád Bílé Opavy je skoro 8 metrů
vysoký. Velký balvan je v něm zakleslý již přes třicet let, ani
povodeň v roce 1997 ho neuvolnila.
Ve smrkovém pralese v horní části údolí Bílé Opavy jsou
staré i mladé stromy, stojící souše i padlé kmeny. Mladé
smrky často vyrůstají právě na hnijícím dřevě starých
kmenů.
PRALES JAKO EKOSYSTÉM
VODOPÁDY A PEŘEJE
Smrkový prales je svébytný ekosystém,
v němž všechno souvisí se vším a každý
lístek, každý brouk i každá malá houba má
své nezastupitelné místo v koloběhu živin
a energie. Mechy, lišejníky, byliny a dřeviny
čerpají vláhu a živiny z půdy, prostřednictvím zeleného barviva v listech přijímají
Dřevokazné houby pomáhají v ekosystému
sluneční záření a z oxidu uhličitého staví
smrkového pralesa zpracovat dřevo padlých
své listy, lodyhy, větve a kmeny. Odumřelé
stromů opět na základní živiny.
rostliny i kmeny stromů jsou potravou pro
bakterie, houby a bezobratlé živočichy,
kteří jsou dále využíváni například ptáky. Tlející kmeny stromů obrostlé mechem výborně
slouží také jako prostředí pro uchycení a růst další generace smrků.
Jeřábová smrčina na úpatí strmého svahu údolí Bílé Opavy s podrostem papratky alpínské
a haveze česnáčkové.
Ze vzácných a chráněných druhů cévnatých rostlin se
v údolí Bílé Opavy vyskytuje např. kapradina žebrovice
různolistá, mléčivec alpínský, stračka vyvýšená nebo
prudce jedovatý oměj šalamounek.
Žebrovice různolistá je kapradina
charakteristická pro horské smrkové
lesy. Patří k celostátně ohroženým
druhům rostlin, v Hrubém Jeseníku je
celkově vzácná.
Havez česnáčková roste ve
vlhkých horských smrčinách
i v subalpínských nivách nad
hranicí lesa.
ŽIVOT V HORSKÉ BYSTŘINĚ
Život v horním úseku Bílé Opavy je ovlivňován skutečně extrémními
podmínkami vodního prostředí. Celoročně nízká teplota vody, která
ani v létě nepřekračuje 10°C, nízký obsah živin, velká rozkolísanost
průtoků a velký spád vyhovuje jen omezenému spektru vodních
organismů.
V Bílé Opavě se lze setkat především s různými druhy larev jepic, pošvatek a chrostíků, jež žijí na spodní straně větších kamenů. V písku
a bahně pak lze nalézt rozličné druhy máloštětinatých červů, larev
pakomárů či jiného dvoukřídlého hmyzu. Ve vodním mechu a na
spadaném listí lze často vidět nápadného korýše pohybujícího se na
boku těla – blešivce potočního. Jmenovaní živočichové jsou nároční
na obsah rozpuštěného kyslíku, kterého je ve zdejší vodě dostatek.
OBRATLOVCI
Díky vhodným podmínkám, jako je dostatečná
vzdušná vlhkost a bohatá členitost terénu, jsou
mechorosty v údolí Bílé Opavy bohatě zastoupeny. Podél naučné stezky bylo dosud nalezeno
na 180 druhů mechorostů. Převažují mezi nimi
samozřejmě běžné lesní druhy horských smrčin,
jako jsou např. ploníky, dvouhrotec chvostnatý
a mnohé játrovky. Odlišné mechy rostou na
březích toku Bílé Opavy, např. některé rašeliníky
nebo játrovky kryjnice a pobřežnice, zcela jiné
zase na ponořených kamenech (játrovka kýlnatka zvlněná, z mechů např. zoubkočepka).
Mezi velmi vzácné a kriticky ohrožené mechorosty patří vápnomilné druhy Isopterygiopsis
muellerana a játrovka Lophozia heterocolpos,
poukazující na místní zvláštnosti horninového
podloží. Kriticky ohroženým druhem je také
velmi drobná játrovka Anastrophyllum hellerianum, rostoucí na ztrouchnivělém dřevě. Její
výskyt v ČR je v současnosti znám pouze z údolí
Bílé Opavy a ze Šumavy.
(Dicranella) Dvouhroteček bahenní je významný
(Polytrichum) Ploník alpský – horský druh mechu, který je zástupce mechorostů horských pramenišť.
Polytrichum
Dicranella
v údolí Bílé Opavy poměrně častý.
Violka dvoukvětá je
drobná violka rostoucí
na prameništích a
březích horských potoků.
Mléčivec alpínský roste v subalpínských
vysokostébelných nivách i na vlhkých
skalách na březích Bílé Opavy.
Běžným druhem vodního korýše v bystřině Bílé
Opavy i jejích přítoků je blešivec, časté jsou
i larvy jepic.
V kamenech vířící vodou vymleté evorzní tvary
– hrnce v balvanech pod vodopádem.
MECHOROSTY NA SKALÁCH, NA KAMENECH A V LESE
Ve smrčinách, na skalách či na březích Bílé Opavy roste celá řada zajímavých druhů rostlin, z nichž mnohé
jsou chráněné. Celkový počet druhů nepřesahuje 120,
zatímco z nedaleké Velké kotliny, která je botanickou
zahradou Jeseníků, je známo kolem 400 druhů rostlin.
K charakteristickým a nápadným druhům podrostu
smrkového pralesa v údolí Bílé Opavy patří tráva třtina chloupkatá, která především v nejvyšších polohách
pod hranicí lesa vytváří souvislé porosty, na chudších
půdách často spolu s borůvkou. Na stinných a vlhkých místech pod Ovčárnou je dominantou podrostu
smrkového pralesa havez česnáčková se širokými listy
a růžovými květy, často spolu s vysokou papratkou
horskou.
Ryby se v bystřinné části Bílé Opavy od pramene po Karlovu Studánku téměř nevyskytují. Výjimkou je pstruh potoční v krátkém úseku
nad Karlovou Studánkou. V osídlování horního úseku řeky v údolí
Bílé Opavy rybám brání již zmiňovaná nízká teplota vody a řada přirozených i umělých překážek na toku, jež nedovolují pstruhům migrovat proti proudu vody. Díky jedinečnému utváření koryta a vysoké
čistotě vody je však Bílá Opava velmi cenným vodním biotopem.
Na vodní tok Bílé Opavy jsou vázány zejména dva druhy ptáků:
skorec vodní, který sbírá potravu tak, že se jako šipka ponoří
pod vodu a na dně řeky pak loví vodní živočichy, a konipas
horský, který si staví miskovitá hnízda nejčastěji na skalních
výklencích. Lze jej jednoduše poznat podle výrazně žlutého
zbarvení, dlouhého ocasu a neustálého pohupování.
Ve smrkovém pralese v údolí Bílé Opavy se kromě běžných lesních druhů ptáků vyskytují i druhy velmi vzácné. Z běžnějších
druhů je to např. sýkora uhelníček, sýkora parukářka, hýl obecný, čečetka zimní. K vzácnějším ptákům pak patří celoevropsky
ohrožený jeřábek lesní, který vyhledává především na přírodě
blízké porosty s bohatým podrostem, ve kterém sbírá potravu,
a kulíšek nejmenší – naše nejmenší sova, živící se drobnými
ptáky a savci.
Údolí Bílé Opavy patří z entomologického hlediska mezi nejcennější lokality České republiky. Bylo zde zjištěno na 400 druhů
motýlů a 500 druhů brouků.
Spodní část údolí je na hmyz nejpestřejší. Pospolu tady totiž žijí
druhy podhorské i horské. Samotný smrkový prales v horní části
údolí je už druhově poněkud chudší. Charakteristický je výskyt
osenice mramorované nebo dřevobarvce bolševníkového. Na
usychajících vršcích smrků se vyvíjí vzácný tesařík Cornumutila
quadrivitata. V porostech kapradin je hojný hrotnokřídlec kapradinový. V podrostu smrčin žije střevlík hrbolatý, který patří k evropsky významným druhům soustavy Natura 2000.
Cenné je také vlastní prameniště Bílé Opavy poblíž horské chaty
Barborka. Květnatá prameniště jsou domovem okáče sudetského a jeho příbuzného okáče horského. Oba motýli zde vytvářejí
populace, které žijí pouze v Hrubém Jeseníku, a patří tak k našim
nejcennějším druhům.
Kovolesklec omějový je velmi vzácný motýl, který se
vyskytuje u pramenů Bílé Opavy nad hranicí lesa.
VĚTRNÉ POLOMY A POVODNĚ
Povodeň v červenci 1997, kdy voda odnášela
dřevěné mosty a lávky naučné stezky, vytvářela
si nová koryta a přesunovala i největší balvany
v řečišti, byla i v údolí Bílé Opavy zdánlivě ničivá,
vždyť hladina řeky byla místy i o 4 metry výše.
Avšak zničeny byly pouze člověkem vytvořené
objekty, dopad na přírodu i přes místy velké
změny lze označit za neutrální či pro některé
organismy, vázané na obnažené kameny, svahové
nátrže či štěrkové náplavy dokonce prospěšný.
Skorec vodní je sice nenápadný pták, ale až ho uvidíte, jak se potápí a chodí po dně bystřiny, jistě uznáte jeho výjimečné schopnosti.
Přírodní rezervace Bílá Opava, vyhlášená roku 1963 na
ploše 280 ha, je dnes součástí Národní přírodní rezervace Praděd s celkovou rozlohou přesahující 20 km2, která
je pro své přírodní hodnoty zařazena mezi evropsky
významné lokality soustavy Natura 2000.
Zachovalé přírodní hodnoty rezervace Bílá Opava jsou
přísně chráněny a pro veřejnost zpřístupněny naučnou
stezkou. Dřevěné mosty, lávky a schodiště umožňují
průchod údolím tak, aby břehy bystřiny, okolí vodopádů
a vůbec celá příroda rezervace byly co nejméně poškozovány. Vlhkou půdu na strmých a skalnatých svazích lze
snadno narušit, poškozená místa se zacelují jen velmi
obtížně a pomalu. Proto žádáme všechny návštěvníky,
aby nescházeli mimo značenou stezku.
Naučná stezka je průběžně udržována a opravována
z prostředků Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí prostřednictvím Správy CHKO Jeseníky.
Údolím Bílé Opavy vede od Karlovy Studánky pod Ovčárnu a Barborku naučná stezka s informačními tabulemi.
Na naučné stezce je řada mostků a lávek, které umožňují
průchod.
Okáč sudetský patří k nejvýznamnějším
motýlům Hrubého Jeseníku. Nikde jinde
na světě se nevyskytuje.
BEZOBRATLÍ ŽIVOČICHOVÉ
Ze savců patří k nejzajímavějším druhům Jeseníků stále ubývající rys ostrovid, který vzácně zavítá i do údolí Bílé Opavy.
OCHRANA PŘÍRODY - NAUČNÁ STEZKA
Mezi nejnápadnější tvary v korytě Bílé Opavy patří nízké a vysoké stupně (peřeje, kaskády a vodopády) a skalní prahy, které zajímavým způsobem dotvářejí krajinný ráz tohoto údolí. Menší peřeje
střídané tůněmi a občasné větvení toku do více ramen tvoří charakteristické koryto po celé dolní
části údolí až k nejvýraznější dominantě – téměř 8 metrů vysokému vodopádu.
V horní části toku nad vodopádem má řečiště Bílé Opavy úplně jiný charakter. Tok je klidější, bez
peřejí a dokonce místy vytváří údolní nivu.
Méně nápadnými, avšak o to zajímavějšími, jsou v Bílé Opavě tzv. evorzní tvary. Evorze je proces,
při němž vířící voda, unášející s sebou štěrk a kameny, vymílá plochu dna do tvaru kruhových
nebo oválných „hrnců“.
Horní tok Bílé Opavy je znám nejen svými vodopády,
ale i četnými kaskádami a peřejemi.
V řečišti Bílé Opavy nejsou evorzní tvary
početné a jsou vázány především na
místa v blízkosti vodopádů a peřejí.
Vyskytují se v různém stádiu vývoje,
výrazně vytvořené “hrnce” jsou
spíše ojedinělé. Dobře patrné
jsou tyto tvary na ohlazeném
povrchu celistvých rul
pravého břehu Bílé
Opavy právě pod
nejvyšším vodopádem.
Jakýkoliv zásah do těchto složitých potravních a energetických řetězců může mít vliv na
celý ekosystém. Proto je v přírodním pralese důležitý nejen každý živý či neživý strom,
každý kámen a každý trs mechu, ale i každý mravenec, každá houba a nebo třeba vodní
živočich.
ROSTLINY V PODROSTU PRALESA
JAK VYPADÁ SMRKOVÝ PRALES
V celé střední Evropě se skutečných pralesů zachovalo velmi málo a na nepatrných rozlohách. O to
větší je jejich význam a potřebnější je jejich účinná
ochrana. Pro většinu Čechů se termín „prales“
okamžitě spojuje s Boubínem. Málokdo ale ví, že
podobně hodnotný prales jako Boubín na Šumavě
je v Hrubém Jeseníku právě smrkový prales Bílá
Opava.
Stejně tak velká vichřice v listopadu 2004 ve střední
části údolí Bílé Opavy polámala a vyvrátila stejnověký smrkový porost na ploše více než 6 ha, avšak
prales zůstal větrem téměř nedotčen. I tato na první
pohled katastrofa sice narušila rozsáhlý smrkový
lesní komplex, avšak umožnila nástup přirozeného
smíšeného lesa smrku s klenem a bukem. Mnohé
vyvrácené a zlámané kmeny zde zůstaly ponechány
k zetlení, aby tak umožnily rozvoj zejména houbám
a živočichům, vázaným výlučně na mrtvé dřevo
v různém stupni rozkladu.
Svahové sesuvy, povodně či vichřice jsou zcela
přírodní a přirozené jevy, proto se jim není nutné
v přírodní rezervaci a horském smrkovém pralese
bránit a už vůbec je zde nelze považovat za škody,
jak je tomu v okolní osídlené a hospodářsky využívané krajině.
Vichřice v listopadu 2004 způsobila hlavně na pravobřežních svazích údolí Bílé Opavy rozsáhlé polomy.
Žulové přehrážky byly postaveny na
nejhořejším úseku toku Bílé Opavy
a dole nad Karlovou Studánkou.
Nad bývalým mostem je nyní vidět tři říční
koryta: před povodní 1997 tekla Bílá Opava
prostředním korytem, při povodni si vytvořila
zcela nové koryto na turistické cestě, po
povodni se nevrátila do původního koryta,
ale do koryta starého, několik desítek let
opuštěného.