Založeno 1707

František Muzika | Obrazy z let 1948 – 1972
21. 9. 2013
Založeno 1707
www.dorotheum.com
Praha
františek
muzika
obrazy z let
1948 –1972
Katalog vydalo / Dorotheum spol. s r. o.
Koncepce katalogu / Michal Šimek
Texty / Michal Šimek, František Šmejkal
Fotografie / Walter Ehmann, Lukáš Kliment, Archiv Národní galerie v Praze
Grafická úprava / Michal Anelt, Kamil Knotek – Sans & Serif, studio grafického designu
Titulní strana / Vichřice XI ve žluté (detail)
předchozí strana / František Muzika před obrazem Tři velké larvy III v modré. 1970.
Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky
4
výstava
Galerie České spořitelny
Palác Rytířská, Rytířská 29, Praha 1
5. – 21. září 2013, denně 10 –18 hod.
Aukce
Prague Marriott hotel
V Celnici 8, Praha 1
21. září 2013, 14 hod.
františek
muzika
obrazy z let
1948–1972
5
František Muzika: Životopis
1900 — František Muzika se 26. června narodil
v Praze.
1918 — Je přijat do přípravky prof. Loukoty na pražské
Akademii, o rok později nastupuje k řádnému
studiu v ateliéru prof. Nechleby a prof.
Obrovského.
1921 — Připojuje se ke sdružení Devětsil, spolu
Františkem Tichým a Bedřichem Piskačem
vstupují do ateliéru prof. Krattnera.
1922 — Rozpory s akademickou doktrínou, odchází do
sochařského ateliéru prof. Štursy. Na první Jarní
výstavě Devětsilu vystavuje 12 obrazů.
1923 — Stává se členem Nové skupiny, jež se názorově
rozchází s Devětsilem, zároveň ale usiluje
o rozvíjení jeho původního programu. Vstupuje
do SVU Mánes, se kterým pravidelně vystavuje až
do roku 1938.
1924 — Ukončuje studium na akademii, stipendium
francouzské vlády mu umožňuje odjet na roční
pobyt do Paříže, kde mimo jiné navštěvuje
přednášky Františka Kupky. Na Podzimním
salonu vystavuje několik obrazů.
1927 — Stává se výtvarným redaktorem nakladatelství
Aventinum, jež vede Otakar Štorch - Marien.
Spolu s ním řídí i výstavní činnost Aventinské
mansardy. Navrhuje své první scénografie.
6
1932 — Ú častní se mezinárodní výstavy Poesie 1932,
kterou pořádá SVU Mánes. Výstava představuje
tvorbu jedenácti českých (Filla, Hoffmeister,
Janoušek, Makovský, Muzika, Stefan, Šíma,
Štýrský, Toyen, Wachsmann, Wichterlová)
a dvanácti zahraničních autorů (Arp, Dalí, Ernst,
Giacometti, de Chirico, Klee, Masson, Miró,
Paalen, Roux, Savinio,Tanguy).
1963 — Po sedmnácti letech se koná v pražské výstavní
síni Fronta samostatná výstava Muzikovy volné
tvorby, představující Muzikovo dílo vzniklé po
druhé světové válce.
1964 — Krajská galerie umění v Hradci Králové
a Oblastní galerie v Liberci připravily Muzikovu
první retrospektivní výstavu, na které bylo
vystaveno sto obrazů.
1938 — Uspěl v konkurzu na místo profesora Umělecko­
průmyslové školy v Praze, druhorepublikové
ministerstvo školství ale jeho nástup zamítlo.
Během nacistické okupace nesmí vystavovat.
1945 — Záhy po osvobození nastupuje v květnu na
místo profesora knižní a užité grafiky na
Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
1946 — Galerie Hořejš představuje Muzikovu válečnou
tvorbu z let 1936 –1945.
1947 — SVU Mánes vydává v edici Prameny Muzikovu
1969 — Je zastoupen na výstavě Surrealismus in Europa,
pořádané galerií Baukunst v Kolíně nad Rýnem,
kde je jeho tvorba prezentována spolu s díly
umělců jako Ernst, Delvaux, Magritte, Tanguy,
Dalí a mnoho dalších.
1966 — V nakladatelství Odeon vychází Muzikova
monografie, kterou napsal František Šmejkal.
V galerii Fronta Muzika představuje svou tvorbu
z let 1935 –1965.
1969 — Postihl jej první infarkt.
první monografii.
1970 — Ze zdravotních důvodů odchází z místa profesora
1948 — Účastní se XXIV. benátského bienále. Represe
ze strany komunistického režimu neumožňují
Muzikovy v následujících letech prezentovat
jeho volnou tvorbu, vystavuje jen scénografické
návrhy. Soustředí se na pedagogickou činnost
a zásadní typografickou práci, dvousvazkové
kompendium Krásné písmo, které vychází tiskem
v roce 1958.
VŠUP, kde působil dlouhých 25 let.
1972 — Galerie Baukunst v Kolíně nad Rýnem pořádá
retrospektivní výstavu Muzikovy tvorby, zahrnující
obrazy a práce na papíře z let 1930 –1972.
1974 — 1. listopadu umírá ve svém ateliéru na infarkt.
7
František Muzika: Obrazy z let 1948 –1972
František Muzika byl osobností mimořádně respektovanou a uznávanou, a to nejen jako umělec, ale i jako člověk.
Jako mladý chtěl být architektem a neuvěřitelný smysl pro
řád se projevil nejen v jeho umění. Pečlivě vedený soupis
díla, do kterého si zaznamenával všechny své obrazy, kresby i grafické listy, které všechny pečlivě čísloval, ukazují
na důsledného systematika. Zároveň byl ale osobností mimořádně vřelou, přátelskou a emotivně založenou. Získat
Muzikův obraz nebylo snadné. Obrazy si totiž nevybírali
zájemci, kteří je chtěli získat do svých sbírek. Zájemce pro
své obrazy vybíral Muzika. Byl natolik velkorysý, že bez
problémů dokázal upřednostnit zapáleného obdivovatele, který měl hluboko do kapsy, před movitým zájemcem,
z nějž necítil osobnost, která by dokázala jeho dílo skutečně ocenit. O to více musíme obdivovat tuto sbírku, jejíž
historie začala před více než čtyřmi desítkami let v Kolíně
nad Rýnem.
Snad lze za tím hledat symbolický záměr, snad je to
jen dílo náhody. V podvečer dne 28. září 1972, v den, kdy
si připomínáme jednu z velkých osobností českých dějin,
zahájil František Šmejkal svým úvodním slovem retrospektivní výstavu Františka Muziky, kterou umělci uspořádala
kolínská galerie Baukunst.1 Jednalo se o výstavní prostory
v moderním administrativním komplexu v centru Kolína
nad Rýnem. Na konci 60. a v 70. letech stál za provozem galerie jeden manželský pár. Hans Gerling, který chod galerie
zaštiťoval, a jeho žena Irene, která se starala o její výstavní
činnost. Díla Františka Muziky zde byla poprvé prezentována na výstavě Surrealismus in Europa v roce 1969.
8
Retrospektiva v galerii Baukunst byla jednou z dosud
největších výstav, které byly Muzikovi uspořádány. Katalog
uvádí celkem 61 olejů a 39 prací na papíře. Rovných sto olejů bylo vystaveno na Muzikově retrospektivě, kterou uspořádal v roce 1964 v Krajské galerii v Hradci Králové její
tehdejší ředitel Josef Sůva. Výstava se konala v prostorách
galerie v biskupské rezidenci a stejně jako k její repríze
v Oblastní galerii v Liberci byl vydán katalog. Rozdíl mezi
pojetím retrospektivy v roce 1964 a pojetím retrospektivy,
jak k ní přistoupila galerie Baunkunst o osm let později,
ale již ukazuje na zcela rozdílné možnosti, jakými galerie
Baukunst disponovala. Výstava byla pojata jako opravdová
pocta velkému umělci, jehož zahraniční renomé od druhé
poloviny 60. let sílilo. Sám Muzika ve své korespondenci reaguje na podobu kolínské výstavy a katalogu nadšeně a s nefalšovanou skromností říká, že by jej nikdy nenapadlo, že by
se mu někdy dostalo takové pocty v podobě tak výpravného
a krásného katalogu, stejně jako prostorné a velkorysé instalace.2 Muzika znal podobu výstavy jen z fotografií, které mu
byly zaslány, pro špatný zdravotní stav totiž výstavu nemohl
osobně navštívit. Text pro katalog napsal František Šmejkal, který se až na několik málo výjimek podílel na všech
textech k Muzikovým výstavám od poloviny 60. let, kdy
mohl Muzika opět vystavovat i svou volnou tvorbu. Byl to
právě Šmejkal, kdo se snažil po letech nuceného odmlčení
zařadit Muziku zpět do kontextu českého i mezinárodního
imaginativního umění, což dokládá i ve svém textu v Muzikově monografii, vydané v roce 1966, připravené však již
o dva roky dříve. „Aktuálnost a význam Muzikových posled-
František Šmejkal při zahájení Muzikovy
retrospektivní výstavy v Krajské galerii umění
v Hradci Králové. 1964. Archiv Národní galerie
v Praze, fond Františka Muziky
ních prací v kontextu současného světového umění prokázala úspěšná účast na mezinárodní výstavě avantgardního
hnutí Phases v Bruselu a na 32. benátském bienále, z níž
vyplynulo pozvání k samostatné výstavě v milánské Gallerie
del Naviglio. Zdá se, že není daleko doba, kdy Muzikovo
dílo bude patřičně oceněno i v širších evropských souvislostech, v nichž se svým významem nepochybně přiřadí k dílu
Šímovu a Toyen.“3 A právě zařazení do evropského kontextu se Šmejkalovi, „dvornímu“ teoretikovi Muzikova díla,
podařilo, což dokládá nejen pět samostatných zahraničních
výstav v západní Evropě během sedmi let – dvě v Itálii, jedna v Bruselu, jedna v Kolíně nad Rýnem a jedna v Ženevě,
ale také Muzikova účast na mnoha zahraničních výstavních
projektech, kde vystavoval vedle nejznámějších jmen světového surrealismu a imaginativního umění.
Kolínské ohlédnutí se za Muzikovou tvorbou zároveň
v jednom směru znamenalo vykročení vpřed. Toto vykro-
čení zůstávalo dlouhá desetiletí pozapomenuto a až v letošním roce vyšlo najevo, že kolínská výstava dala vzniknout
zcela ojedinělé sbírce. Dochovaná Muzikova korespondence
s Hansem Gerlingem a jeho ženou Irene ukazuje na oboustranný obdiv a respekt.4 To vše se zpětně reflektuje nejen
v rozsáhlosti a velkorysosti výstavy, kterou byl Muzika v této
galerii poctěn, ale především v rozsáhlosti a velkorysosti sbírky, která vznikla. Byli to totiž právě Gerlingovi, komu se podařilo do své sbírky moderního umění získat hned dvanáct
z jednašedesáti vystavených obrazů. Jejich sbírka byla orientována takříkajíc klasicky – nechyběl v ní Pablo Picasso,
Henry Moore či Otto Dix. A samozřejmě ani soudobí umělci,
jejichž dílo bylo v prostorách galerie představeno. Do této
bohaté kolekce byl zařazen početný Muzikův soubor, který
svou velikostí ze struktury sbírky zcela vybočoval.
Pro kultivovaný manželský pár byla výstava jedinečnou
příležitostí a impulsem, jak pro prostředí svého životního
9
Larva VII v modré, Věž II a Vichřice X
v modré v interiéru kolínského bytu manželů
Gerlingových. 70. léta. Foto Walter Ehmann.
prostoru, nově získaného rozlehlého kolínského bytu, získat
díla, která ve sběratelích vyvolala obdiv a touhu zařadit právě
je jako nedílnou součást svého každodenního života. Gerlingovi museli být Muzikovou tvorbou silně osloveni a zasaženi,
její velkorysá kolínská prezentace jasně ukazuje na opravdovost jejich zájmu o jeho tvorbu. Velkorysost z Muzikovy strany naopak ukazuje na pravdivost jeho slov o nadšení z výstavy a z katalogu, na jeho veliké sympatie k oběma manželům
a jeho velikou vděčnost za to, jaké pocty se mu v retrospektivě této podoby dostalo. Konečný výběr Muzikových děl poválečného období je sourodým, kompaktním celkem, jehož
základními stavebními kameny je několik zcela mimořádných obrazů, které svým významem jen podtrhují jedinečnost celé sbírky. Nejstarším dílem je Zátiší s hlavou v šedé
z roku 1948, ve kterém ještě rezonují Muzikovy antropomorfní představy z obrazů cyklu Z Českého ráje, zároveň už
ale předznamenávají Muzikův vývoj z 50. let, který dokládá
i Strom XVI v růžové. O osmnáct let později namalovaný
Strom XXII v pavučinách již sleduje zcela odlišné tvůrčí
principy, byť založené na podobném významovém základu. Další práce vznikly v 60. letech, kdy Muzika mohl opět
vystavovat. Věž II z roku 1965, stejně jako Citadela VIII,
už ukazuje na Muzikovu básnickou transformaci bájných
kultur a jejich magických posvátných a kultovních míst.
10
Další rozvíjení antropomorfních témat zpracovává Muzika
ve Vichřici X v modré a Vichřici XI ve žluté. Metamorfózy
tohoto tématu umožňovaly Muzikovi řešit jednak pro něj
tak důležité strukturální otázky povrchu zobrazovaných
mystických objektů, jednak barevné variace, které svým
koloritem zásadním způsobem ovlivňují vnímaní tektoničnosti povrchu mystických reliktů stojících v krajině. V řadě
antropomorfních námětů pokračují i obrazy Larev, jež jsou
ve sbírce zastoupeny hned čtyřikrát. Nejstarší Larva VII
v modré z roku 1967 představuje další logický tvůrčí krok
navazující na figurální témata z válečných let. Osamocená
hmota larvy je i námětem obrazu z roku 1969 Larva X. Larva XIV v červené je v řadě larev v této sbírce nejmladší.
Snad to byl právě první záchvat infarktu v roce 1969, který
v Muzikovi podnítil snahu o velkolepé syntetické završení
jeho poválečné tvorby, které vyvrcholilo v dílech Velký Elsinor XI a Tři velké larvy III v modré. Tato unikátní velkoformátová plátna jsou sumou malířských cílů, jež Muzika ve
své poválečné imaginativní tvorbě sledoval, a vedle Zátiší
s hlavou v šedé jsou největšími klenoty této sbírky.
Až na dvě výjimky (Zátiší s hlavou v šedé, Velký Elsinor XI) se všechny obrazy dochovaly v původních rámech,
kterými svá díla Muzika opatřoval u pražských rámařů
Kotrby a Brůžka. Většina obrazů, uvedených v tomto kata-
Instalace Muzikových obrazů v galerii
Baukunst. 1972. Foto Walther Ehmann.
Archiv Národní galerie v Praze, fond
Františka Muziky
logu, žila od svého vzniku dennodenně s Muzikou v jeho
ateliéru na VŠUP, kde je zachytily i fotografie, které vznikly
u říležitosti Muzikových sedmdesátin. Celé album uzavírají
fotografie Muzikových zabalených obrazů a prázdného ateliéru – v roce 1970 Muzika VŠUP ze zdravotních důvodů
opustil.5 Odtud byly odvezeny do jeho ateliéru v Konviktské
ulici, který převzal po Jiřím Trnkovi, a na podzim 1972 do
Kolína nad Rýnem, aby mohly být nainstalovány v prostorách galerie Baukunst. Po jednačtyřiceti letech se tak tato
jedna sbírka – těchto dvanáct obrazů – vrací zpět do Prahy,
aby svými kvalitami své obdivovatele okouzlily znovu.
1Pozvánka na vernisáž výstavy v Galerii Baukunst, Fond František
Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní galerie v Praze.
2Dopis Františka Muziky Irene Gerling ze dne 5. ledna 1973,
Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní
galerie v Praze.
3ŠMEJKAL, F. František Muzika. Praha, 1966, s. 154.
4Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní
galerie v Praze.
5Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 967, Archiv Národní
galerie v Praze.
11
Zátiší s hlavou v šedé na Muzikově
výstavě v pražské výstavní síni Fronta. 1963.
Archiv Národní galerie v Praze, fond
Františka Muziky
František Muzika
Situace v současném umění, ve kterém se střetává celá
řada protichůdných a nepřetržitě se měnících tendencí,
nám stále dokola předhazuje otázku po smyslu a funkcích
umělecké tvorby. Čím déle nad touto otázkou přemítáme,
tím jasněji se ukazuje, že na ni neexistuje jednoznačná
odpověď. Vývoj moderního umění je vlastně permanentní
krizí kritérií, krizí, která nás nutí stále znovu a jinak formulovat otázku, která se pídí po smyslu umění, krize, která nás
postupně zavádí k prapůvodním funkcím umělecké tvorby,
jakožto evidentně důležité aktivity spadající mimo praktický svět, a která lidstvo v nejrůznějších podobách doprovází
od pradávna. Nepřekvapí nás tedy, že jedním z nejdůležitějších témat dnešního umění je znovuzrození hlavních aspektů naší osobnosti, které současná racionální civilizace
nejvíce potlačila. Je to tedy návrat ke společnému základu,
k původní jednotě člověka a světa, k prastaré tradici, k primitivním rituálům, mýtům a archetypům. Konkrétní podoby této spíše instinktivně se rozvíjející než vědomě formulované tendence jsou stejně různorodé jako dnešní umění
a nacházíme je téměř ve všech uměleckých oblastech.
Významným ztělesněním této tendence je souborné dílo
Františka Muziky, jež usiluje o znovuoživení a integraci základních archetypálních představ v povědomí dnešního člověka. Jeho dílo nám ovšem nabízí naprosto specifické řešení tohoto v dnešní době tak aktuálního problému, které se
v mnoha ohledech odlišuje od mnohých jiných současných
stylizací. Chceme-li obsáhnout smysl jeho řešení v celé jeho
hloubce, je potřeba pátrat po tom, kde vzniklo a za jakých
předpokladů se vyvíjelo.
12
František Muzika se na umělecké scéně objevil na začátku dvacátých let s obrazy, ve kterých se prolínal primitivismus s magickým realismem a novou věcností, tedy tendence, které rezonovaly především v uměleckém prostředí
středí Evropy, obzvláště v německém umění. Už tenkrát mu
šlo o to, proniknout za vnější zdání reality a odhalit tajuplný život zdánlivě bezvýznamných věcí, oživit jejich magické
fluidum a přenést je tak z každodenní skutečnosti do významnějšího rámce.
V roce 1924 odešel Muzika na roční studijní pobyt do
Paříže, kde se jeho práce pod vlivem Picassova pozdějšího
lyrického kubismu soustředila na čistou formu. Obraz pro
něj představoval autonomní tvůrčí poezii barev, linií a forem, které teprve postupně rozehrávají asociace s podobenstvími z vnější reality. Z plochy barevných lineárních struktur postupně začínají vystupovat plastické objekty, které
jsou takto vsazeny do prohlubujícího se prostoru a berou
na sebe antropomorfní podobu přetvářenou fantazií. Těmito obrazy byl Muzika zastoupen na pražské výstavě „Poesie
1932“, která pro českou uměleckou scénu představovala
začátek surrealismu a imaginativního malířství. Výstava,
které se účastnila česká avantgarda a francouzská surrealistická skupina (jejíž představitelé byli např. Arp, Chirico,
Dalí, Giacometti, Miró, Tanguy aj.) znamenala rozhodující
přelom v díle Františka Muziky.
Muzika postupně přecházel od kubistického biomorfního oživování plochy k surrealistickému iluzionismu, přičemž lze vysledovat – stejně jako u mnoha jiných surrealistických malířů – stopy Chiricova vlivu.
Když však o dva roky později, v roce 1934, někteří
básníci a malíři založili pražskou surrealistickou skupinu,
Muzika se k ní nepřipojil. Rozvíjel své dílo na pomezí surrealismu, na mnohem vzdálenějším poli imaginativního
malířství. Jeho odstup od surrealismu byl dán jednak jeho
averzí ke skupinovým aktivitám podřízeným určité doktríně a také vlastním charakterem jeho malířského díla, ve
kterém se spojovala nevědomá představa o světě s téměř
„klasicistním“ znázorněním skutečnosti, se surrealismem
tak neslučitelným.
První fáze Muzikovy fantazijní tvorby dosáhla vrcholu
v průběhu druhé světové války. Jeho tajuplné „Ostrovy“
a imaginární „Krajiny“ působí jako tragická podobenství
pusté, spálené země; její hrubé obrysy a rozhárané formy
symbolizují hluboký zármutek a beznaděj apokalyptické
doby. Některé krajiny na sebe braly antropomorfní podobu
ve formě archetypu „matky Země“, jejíž vyprahlý klín už
není kolébkou, nýbrž hrobem veškerého života. Tato výpověď je v některých dílech ještě podtržena pro surrealismus
tak cizími biblickými podobenstvími.
V pozdějších obrazech se Muzika nořil do fantazijních
hlubin „Snu“ (1942/43), odkud vyvozoval jinou archetypální představu: symbol „Lodi“, prámu s mrtvými, která
v jeho snových představách vyrostla z nejrůznějších vy-
jadřovacích forem ve fantazijní jednotu. Připodobnění
lodi k symbolickému prámu s mrtvými je zdůrazněno jak
kostrou, na kterou čekají máry, tak i záhadnou tváří sfingy (může se jednat také o bohyni Neftys), která v egyptské
mytologii strážila záďovou palubu svatého prámu, ve kterém byli mrtví převáženi na onen svět. Stejně symbolické
je také vyobrazení oka na přídi, symbolu pro navigátora
této nebezpečné poslední poutě. Jelikož se ale jednalo o nevědomý archetypální výjev a nikoli o vědomé vykreslení
egyptského mýtu, lze této strašidelné lodi bez obav přidělit
celou řadu dalších výkladů.
Na jedné z mnohých variací „Snu“, ve kterých je na horizont obrazu posazena loď, se ve středu obrazu rozprostírá
pískovcová skála, dvojitý menhir se svůdnými konturami
ženského těla. Tím se zrodilo Muzikovo téma „Sen kamene“, inspirované bizarními skalnatými útvary, známými
pod názvem „Český ráj“. Sen, který začaruje jeho malířskou tvorbu a ustrnulé zkamenělé tváře a torza v bezčasí,
jež se pro něj staly symbolem naděje a stálosti, ostrovem
bezpečí uprostřed rozpoutaných vášní oné strašné doby.
V cyklu obrazů „Z Českého ráje“ (1934/44) se toto
personifikování skalisek, útesů a skalnatých útvarů, které
nabývají smyslné podoby ženského těla a jako takové odolávají ničivým vlivům doby, stává základním principem
13
Prostory galerie Baukunst během
Muzikovy retrospektivní výstavy. 1972.
Foto Walther Ehmann. Archiv Národní galerie
v Praze, fond Františka Muziky
poetického jazyka jeho obrazů. V mnoha jiných dílech
z této doby se Muzikova imaginace vrací až k animálním
představám našich prapředků a přeměňuje celou neživou
přírodu v hemžící se armádu živých stvoření. Oblak se tak
proměňuje v létajícího muže, který své nehmotné paže pozvedá ke kamennému torzu ženského těla, blouznivý dialog
oblaků a skal v dialektické proměně představy přírodních
sil. Kořeny se tak mění na siluety vzhůru letících ptáků,
na ohlodané lebky, klubka zmijí nebo na nebezpečné hroty
rozštěpeného hadího jazyka; v suchém listí se odrážejí melancholické výjevy ženských tváří, trsy trávy se proměňují
v plápolající plameny.
V poválečných letech se Muzikův výběr témat postupně
proměnil. Fosilní svět kamenných bytostí pomalu přerůstá
fantazijní vegetace, která se brzy mění na organické předivo, na jakousi biologickou pralátku, které svými tajemnými
rozbujelými květy zaplní celou plochu obrazu. Markantní
iluzionismus prvního imaginativního období tak nahrazuje
znázorňování biomorfních procesů, které už nyní nezpracovává autor kubisticky, ale jednoznačně organicky. Tímto krokem se Muzika v některých případech dostává až na samou
hranici právě nastupující lyrické abstrakce. Avšak v kontrastu k absolutnímu osvobození veškerých barevných struktur
a k upuštění od všech asociací s realitou, které jsou lyrické
abstrakci vlastní, začal u Muziky na počátku padesátých let
přesně opačný proces: znovu zdůrazňuje asociativnost a určitost v jednoznačných konturách znázorňovaného objektu.
První a nejvýznamnější stylizací, ve které byla chaotická
biomorfní struktura zformována do konkrétní podoby, byla
archetypální představa stromu, který patří k základním
symbolům takřka všech náboženství a mytologií. Muzikova
vrozená záliba v pořádku, která byla ohrožena nekontrolovatelným bujením organické pralátky, nachází v tomto praobraze symbol, který jí umožňuje zachytit chaos vesmíru ve
smysluplné konkrétní formě, která odjakživa symbolizuje
neustále se obnovující kosmické síly. Toto téma rozvinul
ve velkém obrazovém cyklu, ve kterém je strom většinou
znázorněn jako symbol života, živého vesmíru a osy světa.
Ve všech dílech tohoto cyklu najdeme pouze jediný strom
zasazený doprostřed obrazu (axid mundi), jehož různě tvarovaná koruna je tvořena spletitou buněčnou tkání.
Symbolický strom života se tedy v Muzikově imaginaci
převtěluje na živý strom, který se tím, že je zasazen do prázdného nekonečného prostoru, zároveň stává obrazem do sebe
14
uzavřeného celého živého kosmického prostoru a symbolem
živého vesmíru. V jedné ranější variantě prozařuje středem
fluoreskujícího pletiva v koruně stromu osvětlené okno, které symbolizuje teplo domova, ztělesnění pocitu bezpečí, bránu nebes, tedy pojmy, které se často vyskytují v mystických
výkladech posvátného stromu. V pozdějších verzích je koruna stromu znázorněna jako hlava, lépe řečeno jako podélný
profilový řez hlavou, který odkrývá komplikovaný mikrokosmos nervových uzlin a mozkových závitů a vsugerovává nám
tak další význam této symboliky: „strom poznání“.
Na cyklus „Stromy“, který se stal hlavním tématem padesátých let, navazuje na počátku šedesátých let cyklus „Totemy“, který do obrysů jakoby organických menhirů včleňuje podobné biomorfní struktury, které působí dojmem
oživlých oltářů nějakého neznámého archaického kultu.
„Totemy“ představují další obsahovou proměnu Muzikovy
malířské tvorby. Během šedesátých let nastupuje na místo
interpretace archetypálních představ znázorňování posvátných objektů a kultovních monumentů, ve kterém se zrcadlí úsilí umělce o znovuoživení dávných archaických kultur
a snaha o vytvoření nového poetického prostoru v šedi každodenního života. Zároveň ještě jednou dochází k proměně
látky u reality zobrazované v obrazech, k návratu ke kamenu, který už takřka nelze odlišit od raných forem organické
pralátky, čímž se Muzika vrací k iluzionismu.
Na začátku šedesátých let si dal Muzika za cíl, vyjádřit
ve svém díle hlavní symboly lidského osudu. Dominantním
tématem jeho tvorby se nyní stala základní otázka lidské
existence – problém smrti. První ztvárnění tohoto tématu
najdeme v cyklu obrazů „Hroby“; monumentální kamenné
schody, nad kterými se majestátně vznáší tragická maska
smrti. Se symbolikou smrti z cyklu „Hroby“ jsou spojeny
i další dva navazující cykly „Citadely“ a „Elsinor“. „Citadely“, opuštěná pohřebiště dávných kultur, připomínají svými
holými, zvětralými skalisky, ke kterým se táhnou majestátní
schody, Böcklinův „Ostrov mrtvých“. Tento cyklus zároveň
asociuje symboliku legendárního ostrova Thule nacházejícího se někde na konci světa. Podobný smysl mají i první
varianty cyklu „Elsinor“; doplňující zobrazení vstupního
jeskynního chrámu zaklíná toto místo posvátných rituálů
archaického kultu měsíce, jež je symbolizován kruhovým
otvorem v rozpukané sklaní siluetě. V dalších variantách
pozvedá Muzika „Elsinor“ na slabou podpěru v prostoru
a dává mu tak tvar monumentálního, fantaskního kalicha
nebo obrovského zkamenělého stromu. Teprve tímto se
„Elsinor“ stává nepřístupnou, nedobytnou pevností, která
odjakživa symbolizuje pevnost ducha, místo absolutní psychické koncentrace a integrace. Symbolika smrti se znovu
objevuje v tématu „Brána“, ve fantazijní kulise vadnoucích
tvarů, která není ničím jiným, než bránou do neznáma, do
propastné nicoty, která v mytických představách nabývala
podoby prázdného prostoru za horizontem.
V druhé polovině šedesátých let pokračoval Muzika
v pokusech o plastické znázornění univerza prostřednictvím oživení neživé hmoty. Patrné je to jak v cyklu „Věže“,
jejichž těžké kamenné kvádry jsou takřka úplně zakryty
hadrovitým, organický pletivem, tak i v nových variantách
k cyklu „Citadely“, které nyní připomínají spíše osamělé
mořské lodě a vyvolávají představu opuštěného paleolitického skalního města. V cyklech „Larvy“ a „Bouře“ se však
Muzika zároveň navrací k principu metamorfózy a antropomorfismu přírody. Záhadné larvy, které visí bez hnutí
v prostoru, připomínají suché, zmuchlané listy a jsou přesto obdařeny smyslnými tvary ženského těla, které se opět
podobají letícímu ptáku. V cyklu „Bouře“ se ženský element objevuje pouze ve dvou negativních formách, které
mezi masou bizarních skalisek vytváří dvě ženská těla, dalším náznakem je vanoucí pramen vlasů. – Poslední Muzikova díla, ve kterých najdeme ještě celou řadu jiných motivů,
jsou zralou syntézou jeho celé poválečné tvorby.
František Šmejkal
–––Původní text v německém znění byl publikován v katalogu
výstavy František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern,
Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, který vydala
Galerie Baukunst při příležitosti Muzikovy retrospektivní výstavy
v Kolíně nad Rýnem v roce 1972.
15
01
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Zátiší s hlavou v šedé
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 48
Olej na plátně, 80 × 120 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 735
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
La XXIV. Biennale internazionale d´arte di Venezia, Venezia 1948
Nové obrazy Františka Muziky, výstavní síň Fronta, Praha 1963 –1964, č. k. 7
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 1
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 22
Reprodukováno
Šmejkal F., František Muzika, Praha 1966, str. 163, obr. 119
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.)
Vyvolávací cena
1 200 000 Kč | 48 000 €
16
17
01
Zátiší s hlavou v šedé
Obraz z roku 1948, který má za sebou bohatou výstavní historii, se nacházel v Muzikově majetku až do roku
1972. V celé Muzikově tvorbě lze toto dílo svým způsobem
považovat za zcela ojedinělé. Prostorová výstavba obrazu
začíná potlačovat reálný trojrozměrný prostor a předznamenává Muzikovy práce ze začátku 60. let, kdy do neurčitého, opticky neuchopitelného prostoru umísťuje zdánlivě
hmotné útvary, jejichž stavba ale na druhou stranu popírá jejich prostorovost. Zatímco hlava vyrůstající z tvarově
bohaté drúzy upomene na obrazy cyklu Z Českého ráje,
veškeré ostatní útvary a buněčné tkáně předznamenávají
práce, které vzniknou v příštích letech.
Tvarová bohatost těchto organických struktur převyšuje jejich dosud užité formy v obrazech Strom I, Krajina
či Les VI (všechny z roku 1947) a stává se východiskem
pro budoucí rozvinutí řady strukturálních sítí v mnoha
Muzikových dílech, což nejlépe dokládají obrazy Zahradní
váza II (1953) a Strom XII s oknem (1953). Na pomezí
doznívajících imaginativních tendencí válečných a začátcích zcela nového uchopení imaginativních témat v 50. letech se v Muzikově tvorbě projevuje jedna základní složka
jeho obrazů v míře dosud neznámé a v budoucnosti již
neopakované. Tou složkou je barva. Muzika byl ve svém
výtvarném projevu velice ukázněný, jeho kompozice byly
více sofistikovaným lyrickým malířstvím než nahodilým
formováním tvarů a barev. Barva byla nedílnou stavební
jednotkou každé jeho kompozice, protože právě barva určovala náladu jeho vizí a předtuch.
17
18
U obrazu Zátiší s hlavou v šedé se ale stalo něco, co se
Muzikově tvůrčímu procesu zcela vymyká. Malíř se zcela
oprostil od svázanosti s tématem a naplno projevil svůj koloristický talent. V barvě nám předvádí složitou neurální
síť, která v budoucnu dojde jen částečné strukturální proměny, zato ale výrazné proměny koloristické. V žádném
jiném obraze nesáhl Muzika po tak výrazných, čistých tónech žlutí a modří, se kterými si přesto pohrává s lehkostí
tak přirozenou, jako by podobné práce vytvářel koncem
40. let běžně. Nevytvářel. Ať už se podíváme na kterýkoliv
obraz z této doby, žádný z nich už není tak koloristicky
velkorysý jako Zátiší s hlavou v šedé. Až když v roce 1958
vznikne Keř II, který se dnes nachází ve sbírkách Galerie
moderního umění v Hradci Králové, přiblíží se autor svému spontánnímu koloristickému vyjádření, jež řadí obraz
Zátiší s hlavou v šedé mezi nejdůležitější milníky v umělcově tvorbě.
František Muzika ve svém ateliéru
na VŠUP, za ním na stěně Zátiší s hlavou v šedé.
1970. Archiv Národní galerie v Praze,
fond Františka Muziky
19
02
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Velký Elsinor XI
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 71
Olej a tempera na plátně, 160 × 130 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 892
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 55
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze,
Praha 1981, č. k. 139
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.)
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, text M. Hegar a F. Šmejkal,
Praha 1981, obr. 22
Vyvolávací cena
1 000 000 Kč | € 40 000
20
21
02
Velký Elsinor XI
Má-li v poválečné tvorbě Františka Muziky některý
z námětových cyklů výjimečné postavení, je to bezesporu
téma Elsinoru. Ne náhodou byla právě litografie Elsinor IV
z roku 1963 použita na přebal Muzikovy monografie od
Františka Šmejkala. Ne náhodou se právě obraz s touto
tematikou – Elsinor VII – nachází ve sbírkách pařížského
Centre Pompidou jako jediný obraz z celkového počtu jedenácti Muzikových prací, které tato instituce ve svých sbírkách uchovává.
Šmejkalovo pochopení výjimečnosti tohoto tématu
dokládá i důkladné sledování jeho vývoje a proměny na
stránkách Muzikovy monografie – podrobnějšího sledování příběhu vývoje se nedostává žádnému z Muzikových témat. Elsinor se v Muzikově tvorbě objevuje poprvé v roce
1936, kdy připravuje scénografii pro představení Hamleta
v brněnském Národním divadle. Zde se poprvé setkáváme
s motivy, jež tvoří základ pozdější mystičnosti Muzikových
Elsinorů. Původní zrod tvarové podstaty je pak třeba hledat
v Citadelách, protože od začátku 60. let se jedna z vývojových větví Citadel transformuje do podoby Elsinoru. Právě
tvarová podoba mezi Elsinorem I (1962) a Citadelou III
(1963), kterou na stránkách monografie Šmejkal srovnává,
ukazuje na společný průnik hmotové představy, kterou Muzika naplnil odlišným duchovním obsahem. Dalším rozvíjením symbolického výkladu tématu Elsinoru pak dochází
k další tvarové transformaci, která dostává definitivní podobu v obraze Elsinor V (1964).
Množství schodišť, která prostupují bájnou architekturou a mnohdy vedou odnikud nikam, nejsou jen snahou
22
o opticky dokonalé prostorové rébusy, uchvacující část divákovy pozornosti, zatímco zbývající vjemové impulsy se
soustřeďují na dokonalou barevnou harmonii celého obrazu. Schodiště jsou promyšleným podobenstvím o lidském
životě, o směřování všeho živého v pomíjivém koloběhu
pozemského života. Jako samotné téma jsou také schodiště
v samém závěru Muzikovy tvorby právě v duchu tohoto chápání jejich významu dále výtvarně pojednávána. Rozvíjející
se organická tkán síťovitého charakteru jako by již uchvacovala celou hmotu tohoto těžko definovatelného trojrozměrného objektu. A je to právě její další rozšiřování, její další
růst, který může narušit rovnováhu objektu, jehož celá existence je odvislá od subtilní základny, která útvar spojuje
s mateřskou hmotou, z níž objekt vyrůstá.
Zatímco u obrazu Tři velké larvy III v modré můžeme
důvody vzniku tohoto monumentálního obrazu krátce po
Muzikově první srdeční příhodě spojit se snahou o monumentální ukončení aktuálního tematického okruhu, kterým v druhé polovině 60. let Larvy byly, u obrazu Velký
Elsinor XI je v tomto směru podstatný moment návratu
k jednomu z nejdůležitějších témat, která Muzika v 60. letech zpracovával. Dá-li se v Muzikově poválečné tvorbě
vůbec hovořit o nějakém díle završujícím jeho umělecké
snahy s vědomím možného náhlého, nečekaného konce
umělcova života, dá-li se hovořit o díle, jehož nedokončení
či nebytí by pro umělce znamenalo nedokončení významné
tvůrčí kapitoly, je to právě Velký Elsinor XI.
03
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Tři velké larvy III v modré
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 70
Olej a tempera na plátně, 130 × 160 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 884
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 52
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze,
Praha 1981, č. k. 136
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.)
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, text M. Hegar a F. Šmejkal,
Praha 1981, obr. 23
Vyvolávací cena
1 200 000 Kč | € 48 000
Velký Elsinor XI v Muzikově ateliéru na
VŠUP. 1970. Archiv Národní galerie v Praze,
fond Františka Muziky
23
24
25
03
Tři velké larvy III v modré
Koncem 60. let, kdy se Muzika tématu Larev intenzivně věnuje, se jedno z pojetí ustaluje v podobě tří larev
vznášejících se symetricky vedle sebe v prostoru (Tři larvy II, 1969). Rok po prvním záchvatu infarktu myokardu
pak vznikla jedna z nejvýznamnějších Muzikových poválečných realizací – Tři velké larvy III v modré, které jsou
monumentálním ohlédnutím za dosavadní tvorbou, dílem
završujícím Muzikovo úsilí postihnout ve svých obrazech
s touto tematikou veškeré možné vztahy a proměny, které
její rozvíjení nabízelo.
Poprvé se s motivem larvy setkáváme ještě před její
proměnou, na obraze Zápas (1937) a v roce 1944 se objevuje na obrazech Velké a Malé Rekviem v podobě prázdné zahalené draperie rudé barvy. Už o dva roky později,
v roce 1946, vzniká grafický list s názvem Larva, který stále vychází z reálného základu draperie, v jejíchž útrobách
se ovšem lidské tělo neukrývá. K definitivní proměně dochází koncem 50. let, kdy se ustálí jedna z podob larvy jako
prázdného obalu, jehož životný obsah již neexistuje, a jenž
František Šmejkal příhodně srovnává s tvarem uschlého
listu. Tato interpretace ale samozřejmě nabídla i několik
paralelních výtvarných řešení, která Muzika logicky využil, takže v pozdějších variantách se setkáváme i s podobami larev, o jejichž životnosti a neživotnosti musíme pochybovat. A nejinak je tomu i v tomto obraze, kde se setkávají
tři typologicky různé larvy. Motiv tří červených koulí, které dávají prostoru vnímatelnou hloubku, má své kořeny
v mnoha starších realizacích. Pravidelný geometrický tvar,
který svou dokonalostí a jistou syntetičností zcela vybočuje
25
26
z organických struktur a tvarů, měl své první předchůdce již v plošných tvarech na obrazech Keřů, motiv koule
pak Muzika opakovaně rozvíjí i v obraze Zátiší s hlavou
v červené (1948). Pravidelné kulaté objekty vyrůstají také
z Muzikových Drúz (Drúza III, 1962) či Totemů (Totem I
v žluté, 1962). Čtvrtá koule, umístěná na těle larvy, působí
dojmem svorníku, jehož umístění není náhodné – je pevným bodem, bránícím tělu larvy před otevřením. Zbývající
koule jsou tak už jen pozůstatky proměny larev, a můžeme
jen hádat, která z nich má již proces nevratné změny za sebou a která představuje prapůvodní tvar. Prostřední larva
ukrývá na vnějším okraji svého vnitřního pláště otisk ženského těla, což je motiv, který známe i z dřívějších obrazů
(Zátiší s hlavou v šedé, 1948, Strom XXVII u domu, 1958).
I zde volí Muzika dvojznačný malířský postup a neumožňuje nám v horní části prostřední i pravé figury vnímat
hmotu larvy v trojrozměrném prostoru dostatečně čitelně.
Jsme odkázáni na bezprostřední dojem z barvy, na čistý
prožitek z díla bez ohledu na zobrazenou skutečnost.
Tři larvy III v modré v kolínském bytě
Gerlingových. 70. léta. Foto Walter Ehmann
27
04
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Vichřice XI ve žluté
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 70
Olej a tempera na plátně, 120 × 100 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 885
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 10
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 53
Reprodukováno
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.)
Vyvolávací cena
700 000 Kč | € 28 000
28
29
04
Vichřice XI ve žluté
Po druhé světové válce rozvíjel František Muzika ve své
tvorbě především nová témata, která představují příklon
k dosud neprobádaným oblastem jeho imaginace. Antropomorfní tvary, se kterými Muzika prvně experimentuje
v obrazech cyklu Z Českého ráje, se ve své metamorfované
podobě objevují v obrazech Vichřic. Už v roce 1947, velmi
záhy poté, co Muzika svou válečnou tvorbu opouští a vydává
se zcela novým směrem, se v jeho tvorbě setkáme s kresbou
Vichřice, která v základní podobě ustaluje tvarový princip,
jenž bude Muzika v následujících dvou desetiletích dále rozvíjet v nemnoha obrazech s touto tematikou. Není to jen
téma zdvojení antropomorfního skaliska, na které klade
autor důraz. Skrytý motiv zrcadlení – konfrontace života
a smrti –, který Muzika v obraze ukrývá, připomíná osudovou dobu, během níž Muzika poprvé živou lidskou bytost
převtěluje v neživé skalisko, tichý monument lidského neštěstí a zvůle. Monochromně laděné dílo jen na několika
málo místech oživují náznaky zelení, jako by naděje a život
ani poté, co musely čelit dosud nepoznané zlovůli, stále nezanikly. Pro Muziku, jehož umění bylo nacisty považováno
za zvrhlé, musel být prvotní návrat ke starým pořádkům po
skončení války jistě velkou útěchou. O to větším zklamáním
ale muselo být procitnutí do reality poválečného dění v Československu, které vyústilo do zákazu Muzikovy tvorby, jež
byla po roce 1948 označena za ideologicky závadnou. Jako
zlou předtuchu lze vnímat první tužkové skici Vichřic.
30
Jako by zdvojená ženská hlava předznamenávala Muzikův
osud čelit dvěma bouřím, dvěma vichřicím, jež nemilosrdně smetou z povrchu země vše. Bouře, která přinesla jen
zkázu a smrt a jež vyrostla z půdy lidské nenávisti, bude
překonána vichřicí ještě strašlivější, jejíž následky ale ještě
nikdo nepoznal. S odstupem tří let od posledního obrazu se
stejnou tematikou, Vichřice X v modré (1967), se Muzika
vrací k tomuto námětu ještě jednou a maluje Vichřici XI
ve žluté. Jako by nejen jeho zdravotní stav, ale především
počínající normalizace v umělci naposledy vyvolaly potřebu
vyjádřit svůj vnitřní názor a nesouhlas právě tímto dílem.
V ateliéru Františka Muziky na VŠUP.
Na stěně vpravo Vichřice XI ve žluté, zcela
vlevo Věž II. 1970. Archiv Národní galerie
v Praze, fond Františka Muziky
31
05
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Věž II
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 65
Olej a tempera na plátně, 120 × 56 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 844
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, výstavní síň Fronta, Praha 1966, č. k. 47
František Muzika, Galerie Maya, Bruxelles 1967, č. k. 16
Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1967, Špálova
galerie, Praha 1967, č. k. 59
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 39
Reprodukováno
Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, text V. Effenberger, Praha 1966, str. 18
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
Vyvolávací cena
800 000 Kč | € 32 000
32
33
34
05
Věž II
Zatímco Velký Elsinor XI představuje v Muzikově díle
mystickou cestu lidským osudem, je obraz Věž II imaginárním spojovacím prvkem mezi současností a minulostí
zaniklých kultur dávných věků. První náznaky fascinací
neolitickými kulturami se objevují ještě na konci 30. let,
např. v kresbě Ženy u hrobu (1937) a ve stejnojmenném
oleji (Ženy u hrobu I, 1941). Mohutné kamenné bloky, které Muzika zasazuje i do divadelní scénografie k Hamletovi
(1936), předznamenávají svou hmotou výtvarné řešení, ke
kterému ovšem Muzika dojde při řešení odlišných obsahových otázek. Monument stojící osamoceně v krajině je
reliktem lidské činnosti, která již ustala. Zůstala opuštěná
stavba, jejíž povrchová struktura již nezapírá nic z neúprosnosti, s jakou čas odměřuje sebevětším myšlenkám i činům.
Tuto ideu sleduje Muzika hned v několika námětových
okruzích své tvorby. Byly to právě Citadely a Města a zčásti
také první Elsinory, z jejichž celistvosti Muzika vyjmul věž
jako svébytný stavební prvek a osamostatnil jej v řadě několika obrazů. První Věž vznikla v roce 1965 jako poměrně
malý obraz, už ve stejném roce ale vzniká i monumentální
varianta Věž II. Že se nejedná o nějakou zdánlivou, nehmotnou stavbu, jež je pouhým přeludem, nás utvrzuje stín vržený nalevo od věže. Muzika s ním pracuje jako s reálným dů-
Věž II na retrospektivní výstavě v galerii
Baukunst. Foto Walther Ehmann. 1972.
Archiv Národní galerie v Praze, fond
Františka Muziky
kazem existence této stavby. Hrátky se světlem i prostorem,
skutečným a domnělým, jsou zcela příznačným postupem,
s jakým se setkáme i u pozdějších realizací, především u Larev. Zatímco u Larev Muzika pracuje s domnělým, s neuchopitelností viděného, je Věž II hmatatelnou skutečností,
jež se vynořila z nezastavitelného proudu času a jako maják
nás upozorňuje na pomíjivost a marnost naší činnosti.
35
06
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Larva VII v modré
Signováno a datováno vlevo dole F. Muzika 67
Olej a tempera na plátně, 88 × 60 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 871
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
Phases, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1969, Krajská galerie umění, Hradec Králové 1969,
Dům umění, Brno 1969, č. k. 97
45 zeitgenossische Künstler aus der Tschechoslowakei, Baukunst Galerie, Köln 1971, č. k. 75
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 46
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Praha
1981, č. k. 134
Reprodukováno
Phases, text. E. Jaguer a F. Šmejkal, Jihlava 1969 (nestr.)
45 zeitgenossische Künstler aus der Tschechoslowakei, text L. Peterajová, Köln 1971, str. 33
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
Vyvolávací cena
700 000 Kč | € 28 000
36
37
06
Larva VII v modré
Ateliér Františka Muziky na VŠUP. Na stěně
visí obrazy (zprava doleva) Tři velké larvy III
v modré, Citadela VIII, Larva VII v modré
a Vichřice XI ve žluté. 1970. Archiv Národní
galerie v Praze, fond Františka Muziky
38
Samostatně pojednaný motiv larvy se v Muzikově tvorbě
objevuje poprvé na konci 50. let, kdy s touto tematikou vzniká několik variant obrazů. Z této řady jich několik výrazně
vystupuje a jedním z nich je i Larva VII v modré. Muzika
použil zcela reversní výtvarný postup a zakomponoval larvu
do prostoru, který je formován tmavým pozadím, jež v dolní
části přechází postupným přechodem, připomínajícím horizont, do světlé základny. Nevíme, v jakém vztahu k prostoru
larva je. Nedefinovaná hloubka prostoru nám neumožňuje chápat měřítko hmoty larvy, dokážeme jen vnímat její
domnělou tvarovou podobu prázdné schránky, která možná kdysi v sobě ukrývala cosi organického, co pulsovalo
životem. Jako by se před námi zjevoval výjev odehrávající
se kdesi v reálném prostoru hlubin oceánu. Hmota larvy
ovšem nevrhá na světlém podkladu žádný stín a ani uvnitř
její hmoty není stín viditelný. Přitom vnímáme výrazný
světelný zdroj, který zásadním způsobem vstupuje do atmosféry obrazu, což dokládají i organické drúzy v dolní části
kompozice. Ty mají původ v Muzikových figurálních dílech
z poloviny 40. let, témata lidské postavy i ptačích figur jsou
v tomto obraze ale rozvinuta mnohem dále, až k útvarům,
jejichž reálnost zpochybňuje jen fakt, že stín, který zdánlivě
vrhají, neodpovídá jejich viditelné hmotě, takže o jejich fyzické existenci musí divák pochybovat. I larva, která svými
tvary vzdáleně připomíná ženskou postavu, je pro diváka
viditelně hmotná, ovšem ve vztahu k prostoru je její existence možná jen přízrakem. Tvarem larvy vychází dílo z obrazu
Larva IV z roku 1964, formátově většího díla, jehož děj se
ovšem odehrává ve světelně zcela odlišném prostředí.
39
07
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Vichřice X v modré
Signováno a datováno vlevo dole F. Muzika 67
Olej a tempera na plátně, 73 × 50 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 864
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
Surrealismus in Europa, phantastische und visionäre Bereiche, Baukunst Galerie,
Köln 1969, č. k. 227
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 45
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
Vyvolávací cena
600 000 Kč | € 24 000
40
41
07
Vichřice X v modré
Při pohledu na kterékoliv Muzikovo dílo si uvědomíme, jak důležitou roli pro umělce hrála dokonale ovládnutá
hmota barvy, kterou umělec složitě modeloval na povrchu
svých obrazů. Vlající vlasy na obrazech Vichřic jsou jednou
z dokonalých ukázek Muzikova vytříbeného malířského
stylu, jehož pomocí dokázal autor modelovat svá témata
nejen v ploše, ale i prostoru, a to právě díky hutným barevným vrstvám, jež složitě formoval. Patrné vrstvení barevné hmoty, jejíž množství sílí směrem k horní části obrazu,
představuje v obraze Vichřice X v modré nejen technologickou finesu, umožňující dokonalou barevnou výstavbu,
ale i obsahovou gradaci obrazu, který vrcholí ve vlajících
vlasech. S tímto motivem se poprvé setkáváme v druhé polovině 40. let (Maska IV, 1947). Právě subtilnost vlajících
vlasů je zcela v rozporu s jejich materiálovou podstatou. Na
rozdíl od Elsinorů se zde střetáváme s výrazně atektonickým přístupem k hmotě objektu. Jeho stabilita působí jen
dojmem momentky, vteřinového zachycení jeho pevnosti
před okamžikem zániku, daného neudržitelností podobné konstrukce, jež nedokáže zachránit ani její přírodní,
zdánlivě nenarušitelná anorganická podstata. V porovnání
s Vichřicí XI ve žluté zde klade Muzika ještě větší důraz
na barevnou hmotu. I detaily, které v jiných svých dílech
podrobně promaluje, nahrazuje hutnou barevnou vrstvou,
jejíž jistá neurčitost a náznakovost naplňuje obraz otázkami
nad skutečným strukturálním charakterem objektu.
42
43
08
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Citadela VIII
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 67
Olej a tempera na kartonu, 48 × 41 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 873
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 48
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
Vyvolávací cena
300 000 Kč | € 12 000
44
45
08
Citadela VIII
Citadela VIII (třetí zprava) na
retrospektivní výstavě v galerii Baukunst.
1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní
galerie v Praze, fond Františka Muziky
46
Muzikův až klasicistní smysl pro jednoduchost formy
a řád se v jeho poválečné tvorbě projevuje především v kompoziční stavbě. Důsledná snaha o osově souměrnou, centrální kompozici je jen zřídka kdy narušena. Částečně k tomuto vychýlení od ustáleného tvůrčího principu dochází
v obraze Citadela VIII. Hmota pevnosti, posledního útočiště, vyrůstá z levé dolní části obrazu. Jako by název obrazu
neodpovídal viděné skutečnosti, protože malíř veškeré specifické souvislosti s citadelou zcela abstrahoval a konfrontuje nás jen s hmotným objektem, jehož podoba má s podobou
Muzikových Citadel (Citadela II, 1963, Citadela III, 1964)
jen pramálo společného. A jako by tuto tvarovou abstrakci
doplňoval vědomý návrat k motivu Skořápek, se kterým se
Muzika intenzivně zaobíral na přelomu 50. a 60. let, aby
vzniklo dílo, které nám svou stavbou připomene spíše práce jako Zátiší s trojhlavým podnosem (1962), kdy autor adicí dvou různých témat upřednostňuje více vizuální stránku
obrazu na úkor jeho duchovního podobenství.
47
09
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Larva X
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 69
Olej a tempera na kartonu, 73 × 53,5 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 882
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 50
Vyvolávací cena
450 000 Kč | € 18 000
48
49
09
Larva X
Zatímco v případě obrazu Larva VII v modré zpracovává
Muzika objekt larvy jako spíše vnější schránku, u obrazu
Larva X je podobný výklad o něco složitější. Strukturální
stavba je blízká svalové tkáni lidského těla, a i svým obrysem připomíná tělo larvy ženskou postavu. V dolní části je
viditelná prázdná schrána, která svou prostorovou výstavbou vytváří dojem trojrozměrného objektu. V horní části
je ovšem larva vystavěna zcela záměrně dvojznačně. Lze
ji chápat jako otisk na vnitřním plášti prázdné schrány,
stejně jako vnější projev plastičnosti tohoto prazvláštního
útvaru, kolem kterého je schrána ovinuta. Celá tato optická
hříčka vlastně zpochybňuje viditelné a naši snahu vnímat
larvu jako objekt v trojrozměrném prostoru. To umocňuje
i způsob, jakým Muzika pracuje s barvou na ploše pozadí.
Jako by se v neurčitém prostoru vznášející hmota shlukla
do podoby larvy, jejíž metamorfovaná podoba ženy odpovídá snaze zachytit prapočátek všeho lidského bytí a nebytí.
Tuto konkrétní figuru Muzika přejímá o rok později do monumentální kompozice Tři velké larvy III v modré, kde ji
začlení na pravý okraj kompozice. Podobné zachycení larvy
ve velkém formátu obrazu Tři velké larvy III v modré umožňuje umělci zvýraznit některé nuance, které mu neumožnil
menší formát obrazu Larva X. I barevné řešení kompozice
je odlišné. Místo načervenalých, zemitých hnědí volí zelenavé odstíny, které kontrastují se sytou modří prostoru. Celkem pochopitelně byla spojitost mezi těmito obrazy vnímána i původními majiteli, kteří obě díla, ačkoliv mezi nimi
není vztah skica – definitiva, získali pro svou sbírku.
50
František Muzika před obrazy Tři velké larvy III
v modré a Larva X ve svém ateliéru na VŠUP. 1970.
Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky
51
10
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Strom XXII v pavučinách
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 71
Olej a tempera na kartonu, 54 × 40 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 894
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 56
František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze,
Praha 1981, č. k. 140
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.)
Vyvolávací cena
250 000 Kč | € 10 000
52
53
10
Strom XXII v pavučinách
Ve stejném roce, kdy vznikl monumentální Velký Elsinor XI, namaloval Muzika také formátově nevelký obraz
Strom XXII v pavučinách. Že se jednalo o dílo významné
pro samotného autora, o dílo shrnující Muzikovy tvůrčí
principy používané od začátku 50. let, zároveň ale rozvedené do nového výtvarně pojednaného celku, svědčí i to,
že bylo toto dílo vybráno Františkem Šmejkalem vedle již
zmíněného Elsinoru a obrazu Tři velké larvy III v modré
pro Muzikovu retrospektivní výstavu, kterou v roce 1981
uspořádala Národní galerie. Již bylo naznačeno, že v tomto obraze můžeme sledovat do reálné podoby odvozenou
strukturální buněčnou tkáň, která při interpretaci stromu
jako stromu poznání představuje v přeneseném významu
řeči lidského těla lidský mozek. Na výrazném modrém pozadí se odehrává buněčná skladba neurální sítě, jejíž zdánlivá křehkost, křehkost organismu na pomezí života a smrti,
již od 50. let předjímala skutečnost, se kterou byl umělec
po svém prvním infarktu sám konfrontován. Křehká hranice mezi bytím a nebytím, jak somatickým, tak duchovním,
zde dostává reálnou podobu, jež byla přirozeným vyústěním Muzikovy imaginativní cesty lidskou fantazií, přírodní
skutečností a těžko zachytitelným duchovním rozměrem,
který všechny tyto jednotlivosti spojuje v jedinečný celek
54
lidské existence a tvůrčího jednání. Základ, ze kterého tato
organická tkáň vyrůstá, zanechává v prostoru otisk, zdánlivý odraz své existence, který je patrný jen při velmi pečlivém pozorování obrazu. Jako by prazáklad, z něhož něco
vznikne, byl viditelný jen tomu, kdo je schopen zachytit
podstatu, z níž každá jednotlivost vzniká. Zdánlivě jednoduchá filozofická teze v sobě ovšem nese velký kus umělecké a lidské Muzikovy osobnosti a promítá se nejen v jeho
tvorbě, ale i ve způsobu s jejím praktickým nakládáním ve
skutečném životě.
55
11
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Larva XIV v červené
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 72
Olej a tempera na kartonu, 43,5 × 36 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 904
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 59
Reprodukováno
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.)
Vyvolávací cena
200 000 Kč | € 8 000
56
57
11
Larva XIV v červené
Tvarová podoba Larvy XIV v červené evokuje Muzikovy
Mohyly ze začátku 60. let a předznamenává výtvarné pojetí
tohoto motivu v obrazech z cyklu Schodišť, na kterých pracoval od roku 1971. Právě na obraze Schodiště X (1973)
nalezneme identicky stavěnou figuru larvy, vznášející se
nad schodištěm, odkazujícím na téma života a smrti, které Muzika v tomto cyklu obsahově řeší. Zjednodušení výtvarné formy je v prudkém kontrastu s detailním pojetím
vegetativního povrchu obrazů ze začátku 70. let a ukazuje
na Muzikův odklon od tohoto až vědecky přesného zachycování povrchu fantaskních objektů. Nemění se ale umělcova vnitřní personifikace vznášejícího se útvaru s postavou
ženy, jejíž křivky jsou v konturách larvy jasně definovány.
Tři velké larvy III v modré (zleva),
Citadela VII, Larva XIV v červené, Strom XXII
v pavučinách a Vichřice XI ve žluté na
retrospektivní výstavě v galerii Baukunst.
1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní
galerie v Praze, fond Františka Muziky
58
59
12
František Muzika
(Praha 1900 –1974 Praha)
Strom XVI v růžové
Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 54
Olej a tempera na kartonu, 46 × 33 cm
Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 765
Provenience
Majetek autora (do 1972)
Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972)
Soukromá sbírka, Německo (od 1990)
Vystaveno
František Muzika: Obrazy z let 1920 –1964, Krajská galerie umění, Hradec Králové 1964,
Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1964, č. k. 81
Frantisek Muzika, Galleria del Naviglio, Milano 1965
Frantisek Muzika, Galleria del Cavallino, Venezia 1965
Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, výstavní síň Fronta, Praha 1966, č. k. 27
František Muzika, Galerie Maya, Bruxelles 1967, č. k. 2
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 2
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 26
Reprodukováno
Frantisek Muzika, text E. Crispolti, Milano 1965 (nestr.)
František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.)
František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der
Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.)
Vyvolávací cena
300 000 Kč | € 12 000
60
61
12
Strom XVI v růžové
Na začátku 50. let vzniklo jen několik málo Muzikových
obrazů, které nám ukazují další vývoj jeho imaginativních
tendencí, do kterých zásadním způsobem zasáhla politická
situace v Československu. Nesoulad Muzikova díla s oficiální doktrínou socialistického realismu vyústil v úmyslné
potlačování jeho volné tvorby, což neumožnilo Muzikovi
dostatečné soustředění a klid na práci. Věnoval se tedy
především svému působení na VŠUP a přípravě Krásného
písma. První verzi této knihy měl sice Muzika hotovou už
v roce 1947, nakonec ji ale začal přepracovávat a rozšiřovat.
V několika málo obrazech, které v této době vznikly, rozvíjí Muzika vedle motivů Polnic a Plevele především motiv
Stromu, který František Šmejkal přirovnává ke stromu poznání a v přeneseném významu k lidské hlavě a její neurální tkáni. Hmota stromu vyrůstá přímo v ploše obrazu a je
zasazena do neurčitého abstraktního prostoru, který nám
neumožňuje definovat skutečný tvar objektu. Strukturální
podstatu tkáně můžeme vnímat jednak jako povrchovou
část objektu, halící jej do organického mikrobuněčného
závoje, jednak jako její možná záměrně, možná přirozeně
odhalenou vnitřní stavební strukturu, vytvářející základní
stavební prvek její pevnosti a stability. Muzika vypouští motiv okna, reálný prvek zdánlivě umožňující introspekci do
tohoto tajemného objektu, který použil v několika svých
obrazech (Strom XIII s oknem, 1952) a představuje nám
svou imaginativní malbu na samém pomezí možné reality.
Pokračování této myšlenky dokázala Muzikova imaginace
rozvinout do témat Elsinorů a Citadel, která se v jeho tvorbě objevila začátkem 60. let. Stejně jako ona buněčná tkáň,
rozvíjela se i Muzikova imaginace v bohaté síti námětů a inspirací a dala vzniknout jedinečnému uměleckému odkazu.
62
František Muzika ve svém ateliéru.
1970. Archiv Národní galerie v Praze,
fond Františka Muziky
63
64
65
DOROTHEUM
Aukční řád
—— platný od 1. 8. 2012
DOROTHEUM spol. s r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh č.p. 580, č.or. 2, PSČ: 110 00,
zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 94720,
IČ: 27079716, DIČ: CZ27079716, dále jen „DOROTHEUM“, prodává svým jménem a na účet
zákazníků (dále jen „prodávající“) umělecké předměty, a to i formou aukcí. Aukce uměleckých
předmětů jsou pořádány dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním a tohoto
aukčního řádu.
též v sídle DOROTHEUM, a/nebo (II) vyplněním plné moci, která je jako webový formulář
uvedena u jednotlivých katalogových čísel on line aukčního katalogu na www.dorotheum.
com. V případě zájmu účastníka aukce je možné udílet DOROTHEUM jako zmocněnci pokyny
telefonicky nebo formou tzv. písemného limitu. Písemný limit musí být uveden v plné moci
a stanoví DOROTHEUM, jakou maximální nabídku na koupi předmětu aukce může v zastoupení účastníka aukce učinit.
I. Aukce, předmět aukce
IV. Průběh aukce
DOROTHEUM pořádá jak aukce řádné, pravidelně se opakující, za fyzické přítomnosti zájemců
o koupi, popř. jejich zástupců, tak aukce mimořádné, které jsou pořádány na podporu prodeje
zboží umístěného v prodejně DOROTHEUM. Mimořádná aukce může probíhat i formou tzv.
internetové aukce. Pod pojmem aukce se v tomto aukčním řádu rozumí jak pravidelně se opakující aukce, tak mimořádná aukce, jakož i mimořádná aukce prováděná formou internetové
aukce, ledaže z kontextu vyplývá jinak.
Ohledně předmětů, které DOROTHEUM nabízí k prodeji v aukci, dále jen „předmět aukce“ či „předměty aukce“ uzavírá DOROTHEUM s jejich vlastníky smlouvy o zprostředkování
prodeje v aukci.
Je-li předmětem aukce věc prohlášená nebo navržená za kulturní památku podle zákona
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, budou na tuto skutečnost účastníci
aukce upozorněni v průběhu aukce. Kulturní památky lze vyvézt do zahraničí pouze s předchozím souhlasem příslušných orgánů. Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty se řídí zákonem
č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění. Tyto předměty
lze z České republiky vyvézt pouze po předložení úředního osvědčení, že předměty nejsou
prohlášeny za kulturní památku a že nejsou ani součástí souboru prohlášeného za kulturní památku ve smyslu zákona o státní památkové péči. Je-li předmětem aukce sbírka nebo jednotlivé
sbírkové předměty zapsané v centrální evidenci sbírek muzejní povahy vedené Ministerstvem
kultury ČR, lze s nimi nakládat pouze za podmínek stanovených zákonem č. 122/2000 Sb.,
o ochraně sbírek muzejní povahy.
Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny DOROTHEUM a žádným způsobem nesmí
narušovat průběh aukce.
Ke každé aukci (s výjimkou mimořádné aukce) je vydán aukční katalog, ve kterém jsou
uvedeny předměty aukce, které jsou prodávány v rámci dané aukce, místo, datum a čas konání
aukce a informace o tom, kde je možno si předměty aukce prohlédnout. Aukční katalog je k nahlédnutí v sídle DOROTHEUM vždy minimálně 14 pracovních dní před aukcí. Předměty aukce se
prodávají v pořadí tak, jak jsou uvedeny v aukčním katalogu. Číselná hodnota uvedená v katalogu
tučně, je minimální nabídka na koupi předmětu aukce (vyvolávací cena), nezvýrazněná částka
představuje cenu odhadní (ocenění expertem) předmětu aukce. Ceny uvedené v EUR jsou zaokrouhlené částky, které odpovídají minimální nabídce na koupi předmětu aukce a slouží pouze
pro orientaci. Minimální nabídka na koupi předmětu aukce tvoří zpravidla 2/3 ceny odhadní.
Jménem DOROTHEUM řídí aukci licitátor. V rámci aukce licitátor vybízí účastníky aukce
k podávání závazných nabídek na koupi předmětu aukce. Tyto nabídky se podávají formou tzv.
příhozů. Výše příhozů je určena tarifem příhozů, který je uveden na konci tohoto aukčního řádu.
Učiněnou nabídkou na koupi předmětu aukce (příhozem) je účastník aukce vázán. Podáním
nabídky (příhozu) účastník aukce potvrzuje, že se s předmětem aukce řádně seznámil, jakož
i s kategorizací, která je uvedena v aukčním katalogu a jejíž význam je uveden v tabulce níže.
Nebyla-li přes výzvu licitátora učiněna vyšší nabídka, oznámí licitátor ještě jednou poslední nejvyšší nabídku a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi aukce, který učinil nejvyšší
nabídku. Tím je uzavřena smlouva na koupi předmětu aukce mezi DOROTHEUM a tím, kdo učinil nejvyšší nabídku (dále jen „vydražitel“). Učiní-li několik účastníků aukce současně stejně
vysoké podání a nebylo-li učiněno podání vyšší, rozhodne licitátor o tom, komu z nich příklep
udělí, tj. komu bude předmět aukce prodán. Pokud ani po opakované výzvě není učiněna minimální nabídka na koupi předmětu aukce, považuje se předmět aukce za neprodaný. V případě
internetové aukce dochází k uzavření smlouvy na koupi předmětu aukce v okamžik ukončení
aukce, za předpokladu, že byla učiněna alespoň minimální nabídka na koupi předmětu aukce;
předmět aukce se vždy prodává nejvyšší nabídce.
DOROTHEUM je též oprávněno se aukce účastnit a dávat nabídky na koupi předmětu aukce.
Předměty aukce s vyvolávací cenou nižší než 10 tis. Kč je možné kupovat v aukci pouze
na základě písemného limitu nebo účastníkem aukce fyzicky přítomným v sále.
Bez souhlasu DOROTHEUM není možno v průběhu aukce pořizovat fotografie, či jiné
zvukové či obrazové záznamy.
Veškeré případné námitky k průběhu aukce musí být uplatněny ihned, přímo v aukčním
sále, jinak se k nim nepřihlíží. Tyto námitky řeší s konečnou platností jménem DOROTHEUM
licitátor v duchu mezinárodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku. V případě,
že bude při aukci nějaká nabídka omylem přehlédnuta a/nebo k ní nebude z jiného důvodu
přihlédnuto a/nebo v případě, kdy se bude licitátor nacházet v omylu ohledně toho, zda určitá
nabídka byla či nebyla učiněna, je DOROTHEUM oprávněno od již uzavřené kupní smlouvy odstoupit, a to již v průběhu aukce a/nebo do 3 pracovních dnů ode dne konání aukce. Účastníci
aukce nemají z tohoto titulu žádné nároky vůči DOROTHUEM, s výjimkou nároku na vrácení
již uhrazené kupní ceny a aukčního poplatku.
II. Účastník aukce
Okruh účastníků aukce je omezen. Účastníky aukce mohou být pouze klienti DOROTHEUM
a další osoby se souhlasem DOROTHEUM, které budou předem zaregistrováni jako účastníci
aukce. Na tuto registraci není právní nárok. DOROTHEUM může registraci účastníka aukce
odmítnout i bez udání důvodu.
Účastníky aukce nesmějí být osoby, které nejsou plně způsobilé k právním úkonům, ani osoby, které nemohou nabývat vlastnictví a práv k předmětům aukce, ani osoby, na jejichž majetek
byl prohlášen konkurs nebo vůči nimž byl zamítnut insolvenční návrh pro nedostatek majetku,
a to po dobu tří let od právní moci takového rozhodnutí. Účastníky aukce nesmí být licitátor ani
zaměstnanci DOROTHEUM. DOROTHEUM může z aukce vyloučit osobu, která v posledních třech
letech neuhradila kupní cenu jakéhokoli předmětu aukce prodávaného ze strany DOROTHEUM
a/nebo jiným podstatným způsobem porušila své smluvní závazky vůči DOROTHEUM.
Fyzická osoba, která je účastníkem aukce nebo zmocněncem účastníka nebo jedná za právnickou osobu – účastníka aukce, je povinna se při zápisu do seznamu účastníků prokázat platným
průkazem totožnosti (občanský průkaz, cestovní pas, průkaz o povolení k pobytu na území ČR).
Právnická osoba, která je účastníkem aukce nebo zmocněncem účastníka, je povinna se při
zápisu do seznamu účastníků prokázat výpisem z obchodního rejstříku či jiné evidence, ve
které je zapsána, a to ne starším než tři měsíce. Z tohoto výpisu musí vyplývat oprávnění jednat
jménem právnické osoby, včetně udělování plné moci a nebude-li tak, pak musí být jednatelské
oprávnění doloženo odpovídajícími doklady (např. zápis z valné hromady). DOROTHEUM je
oprávněno požadovat, aby výpisy ze zahraničních evidencí a doklady, z nichž vyplývá jednatelské oprávnění (s výjimkou Slovenské republiky), byly příslušným způsobem ověřeny (apostillou
nebo superlegalizací).
Každý účastník aukce je povinen si před zahájením aukce vyzvednout dražební číslo,
prostřednictvím kterého bude činit nabídky na koupi předmětu aukce, a to proti zaplacení
vratné zálohy 1 000 Kč.
DOROTHEUM je oprávněno v určitých případech požadovat, aby osoba, která se chce
zaregistrovat jako účastník aukce, zaplatila před konáním aukce zálohu na kupní cenu předmětu aukce.
III. Zastoupení
Účastník aukce se může dát v aukci zastupovat zmocněncem na základě písemné plné moci;
za účastníka aukce – právnickou osobu může kromě statutárního orgánu jednat prokurista.
Účastník aukce může zmocnit DOROTHEUM, aby ho v aukci zastupovalo, a to buď (I)
na základě písemné plné moci, jejíž vzor je uveden na www.dorotheum.com a k dispozici
66
V. Kupní cena (dosažená vydražením)
Vydražitel je povinen kupní cenu předmětů aukce, které v rámci aukce koupil, uhradit řádně
a včas. Kupní cena předmětů aukce je splatná nejpozději do 30 dnů ode dne konání aukce.
Pokud vydražitel koupí v aukci více předmětů aukce, je DOROTHEUM oprávněno přijatou
platbu dle svého uvážení použít na úhradu kupní ceny jakéhokoli předmětu aukce koupeného
ze strany vydražitele a/nebo na úhradu jakékoli své pohledávky vůči vydražiteli.
Kupní cenu předmětu aukce lze uhradit v hotovosti nebo bezhotovostním převodem
na bankovní účet DOROTHEUM nebo platební kartou VISA, MASTER CARD a AMERICAN
EXPRESS v pokladně DOROTHEUM.
Nebude-li kupní cena dosažená v aukci uhrazena v termínu její splatnosti, DOROTHEUM
podle dohody s prodávajícím může po vydražiteli vymáhat úhradu kupní ceny; v tomto případě
vydražitel nese všechny náklady související s vymáháním dlužné částky, včetně nákladů právního zastoupení. DOROTHEUM je oprávněno tyto své nároky na úhradu kupní ceny postoupit
prodávajícímu. DOROTHEUM může namísto vymáhání dlužné částky odstoupit od uzavřené
kupní smlouvy, potom je vydražitel povinen uhradit DOROTHEUM a prodávajícímu vzniklou
škodu, včetně ušlého zisku.
Vydražitel je povinen uhradit DOROTHEUM aukční poplatek stanovený paušálně ve výši
20 % z kupní ceny každého předmětu aukce, který v aukci koupil, ledaže by byl v aukčním
katalogu uveden u daného předmětu aukce aukční poplatek v nižší výši. Aukční poplatek je
určen na úhradu nákladů, které vznikají DOROTHEUM v souvislosti s pořádáním aukce, a dále
jako odměna za služby, které DOROTHEUM vydražiteli poskytuje v souvislosti s aukcí, dále jen
„aukční poplatek“. Aukční poplatek je splatný ve stejných lhůtách a stejným způsobem jako
kupní cena předmětu aukce. V aukčním poplatku je již zahrnuta případná DPH.
Vydražitel je oprávněn započítat na pohledávky DOROTHEUM jen takové své pohledávky
vůči DOROTHEUM, které byly pravomocně soudně přiznány a/nebo ze strany DOROTHEUM
výslovně uznány.
VI. Nabytí vlastnictví a předání předmětu aukce
Vlastnické právo k předmětu aukce přechází na vydražitele okamžikem úplného zaplacení
sjednané kupní ceny; tímto okamžikem přechází na vydražitele též nebezpečí škody, zničení
a ztráty předmětu aukce.
Předmět aukce bude vydán vydražiteli, pokud uhradí sjednanou kupní cenu, aukční poplatek, jakož i ostatní závazky, které má vůči DOROTHEUM. Vydražitel je povinen si předmět
aukce převzít neprodleně poté, co se stane jeho vlastníkem, jakož i v této lhůtě splnit všechny
ostatní předpoklady pro převzetí předmětu aukce. Pokud bude vydražitel v prodlení s převzetím
předmětu aukce, je DOROTHEUM oprávněno účtovat vydražiteli za každý den prodlení a každý
koupený předmět aukce 100 Kč. Současně je DOROTHEUM oprávněno předmět aukce uložit na
náklady vydražitele do soudní úschovy a/nebo ho vhodným způsobem na účet a náklady vydražitele prodat, a to za cenu, za kterou ho lze prodat (odměna DOROTHEUM za zprostředkování
prodeje v takovém případě činí 40 % z dosažené kupní ceny po odečtení veškerých nákladů
DOROTHEUM). DOROTHEUM je oprávněno uplatnit zadržovací právo k předmětům aukce, které
vydražitel v aukci koupí, a to na zajištění úhrady závazků, které má vydražitel vůči DOROTHEUM.
Spolu s předmětem aukce vydá DOROTHEUM vydražiteli písemné potvrzení o nabytí
vlastnického práva. Na základě dohody s vydražitelem zašle DOROTHEUM předmět aukce
na adresu určenou vydražitelem. Veškeré náklady spojené s přepravou předmětu aukce nese
vydražitel. Cena za přepravu předmětu aukce se určuje dle aktuálních ceníků smluvních
přepravců DOROTHEUM.
Místo plnění závazků v souvislosti s aukcí je sídlo DOROTHEUM se zohledněním skutečnosti, že aukce zpravidla nejsou pořádány v sídle DOROTHEUM.
DOROTHEUM není povinno informovat vydražitele o osobě prodávajícího.
VII. Odpovědnost za škodu
V případě, že DOROTHEUM bude odpovídat vydražiteli za škodu, vydražitel souhlasí s tím,
že náhrada škody bude omezena. DOROTHEUM není povinno hradit ušlý zisk, ani škodu, ke
které by došlo i jinak. Hradí se pouze vzniklá majetková újma v prokázané výši, a to do výše
zaplacené kupní ceny předmětu aukce. DOROTHEUM dále neodpovídá vydražiteli za škodu na
předmětech aukce, ke které dojde za dobu prodlení vydražitele s jejich převzetím.
Případné skryté vady předmětu aukce musí být uplatněny ve lhůtě 12 měsíců od převzetí
předmětu aukce.
Odhad, odborné určení a popis předmětu aukce provádějí odborníci DOROTHEUM. Údaje
v aukčním katalogu jsou výsledkem pečlivých šetření, přesto však nemůže být přesnost posudků zaručena. U uměleckých předmětů, zejména obrazů a starožitností, se uvádějí jen takové
chyby a poškození, které ovlivňují jejich uměleckou hodnotu a mohou mít vliv na jejich cenu.
Tyto předměty mohou být i restaurované, poškozené, nefunkční apod. Případné poškození
(nefunkčnost) je již zohledněno v ocenění předmětu aukce uvedeném v aukčním katalogu.
Každý zájemce o koupi (účast v aukci) má možnost si nabízené předměty aukce před aukcí
prohlédnout ve lhůtách uvedených v aukčním katalogu. Reklamace týkající se ceny, jakosti,
stavu a funkčnosti předmětů aukce jsou po udělení příklepu vyloučeny.
VIII. Závěrečná ustanovení
Koupě předmětu aukce v aukci, jakož i právní vztahy s tím související se řídí českým právem.
Použití Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží je vyloučeno. K řešení sporů
z aukce je příslušný věcně příslušný soud dle sídla DOROTHEUM.
Veškeré služby poskytované ze strany DOROTHEUM na základě tohoto aukčního řádu nebo
na základě smluv o zprostředkování prodeje v aukci uzavřených s vlastníky předmětů aukce se
pro daňové účely považují za poskytnuté dnem předání předmětu aukce vydražiteli / kupujícímu.
Tarif příhozů
200 000 – 400 000 Kč po 20 000 Kč
400 000 –1 000 000 Kč po 50 000 Kč
od 1 000 000 Kč po 100 000 Kč
S každým předmětem aukce, který vydražitel vydražil, je spojena povinnost vydražitele uhradit dražebníkovi aukční poplatek stanovený
paušálně ve výši 20 %
z kupní ceny každého předmětu aukce.
Formulář pro účast na aukci telefonicky nebo písemným limitem naleznete
na našich webových stránkách www.dorotheum.com.
Cena katalogu / 300 Kč
DOROTHEUM spol. s r. o.
Ovocný trh 580/2, 110 00 Praha 1
tel. / +420-224-222-001, fax / +420-224-222-011
e-mail / [email protected]
www.dorotheum.com
S video prezentacemi naší společnosti se můžete seznámit na http://www.youtube.com/DorotheumCZ.
67
Pořadatel výstavy:
Partner výstavy:
Mediální partneři:
Zvláštní poděkování patří České spořitelně, a.s. za poskytnutí galerijních prostor.
68
Success is in the Details
Úspěch spočívá v detailech
69
Pokud si přejete dostávat pravidelné informace o našich aukcích a dění v galerii Dorotheum,
napište nám na [email protected]
Pokud si přejete objednat náš aukční katalog, napište nám na [email protected]
Více informací naleznete na www.dorotheum.cz
72