pozvánka - Grapheion

Ornament se v devatenáctém a pøedevším na
zaèátku dvacátého století dostal do centra výzkumu
metodologie výtvarného umìní. Byl totiž chápán
jako základní prvek výtvarného umìní. Umìnovìdci
se domnívali, že jestliže porozumí jeho podstatì
a vývoji, otevøe se jim cesta k pochopení celého
umìní podobnì, jako rozbití atomu mùže osvìtlit
tajemství hmoty. Pùvod ornamentu i výtvarného
umìní byl vkládán do bezprostøední blízkosti,
ornament pøedstavoval výsledek pudové síly stojící
za impulsem tvoøit umìní.
Podobnì dùležitou roli ornament sehrál i v rozvoji
tehdy vznikajícího moderního umìní. Byl chápán
jako projev primitivismu, byl ukázkovým výtvorem
nezkaženého „pøírodního" umìlce. Archeologické
nálezy dokazovaly, že ornament patøí k nejstarším
projevùm výtvarného umìní. Vyskytoval se již v paleolitu a setkáme se s ním v podstatì v jakémkoliv
dalším historickém období. Souèasnì ho ale jeho
geometrické zákony i jeho abstraktní povaha
uvádìly do nejsouèasnìjších souvislostí aktuálního
umìní poèátku dvacátého století. Ornament byl
a stále zùstává abstrahovanou zkušeností antiakademismu, výrazem protestu proti klasické
evropské malbì od renesance až po souèasnost.
I Petr Kvíèala je dnes vnímán jako malíø jakýchsi
pra-obrazù, jako tvùrce pokoušející se dobrat
samotné podstaty výtvarného tvùrèího procesu. Ale
i Gauguinovy cesty do Tichomoøí nebo Picassovy
interpretace afrických masek zdaleka neznamenaly
jen zpáteènický pohled proti smìru vývoje umìní,
ale pøedevším smìlý pokus o nalezení základù
výtvarného jazyka a hledání možností dalších cest.
Stoletá polemika o možnosti ornamentu mít svùj
vlastní vývoj má v pohledu na obrazy Petra Kvíèaly
jasné vyústìní. I nemìnný a stále opakovaný ornament
není nic jiného než historie v pohybu, tok promìn
vyrùstajících z logiky ornamentu jako takového.
Geofyzikální ústav AV ÈR, v.v.i.
Archiv výtvarného umìní o.s.
Tomáš Pospiszyl: Neviditelný ornament Petra Kvíèaly,
katalog (Petr Kvíèala: Linie, barva, rytmus, Veletržní
palác, Praha 2002)
Vás srdeènì zvou
na dvacátou devátou výstavu cyklu
Setkávání
Petr Kvíèala
Ornament (kresby)
Výstavu doplòují ornamentální kresby
brazilských indiánù.
zahájení ve ètvrtek 13. kvìtna 2010 v 16:30 hodin
Jana Lahodná, Jaromír Nìmec - klarinety
otevøeno 14. kvìtna - 30. èervna 2010
po-pá 8.00-16.00 hodin
Geofyzikální ústav AV ÈR
Boèní II, 140 00 Praha 4-Spoøilov
www.ig.cas.cz
www.artarchiv.cz
Petr Kvíèala, bez názvu, 42 x 30 cm, 1991
Výstavy Setkávání v GFÚ v r. 2010
podporuje MÈ Praha 4.
Rehabilitace ornamentu
„Ornament je zloèin," napsal na zaèátku tohoto století
jeden z nejvýznamnìjších architektù dvacátého století
Adolf Loos, zakladatel nového øádu v architektuøe.
Ornament byl vykázán z umìní jako nìco nepatøièného, nevhodného, pokleslého, jako pouhá ozdoba.
Rozumíme Loosovi a jeho odporu k nesmyslnému
a nevkusnému zdobení, ale u ornamentu v jeho
pùvodní podobì a významu se mýlil. Ornament je totiž
pøedevším øád, struktura (i pùvod slova to naznaèuje:
ornament pochází sice z ornare, zdobit, ale toto slovo
má pùvod ve slovì ordo, øád, poøádek). Loos vnesl do
architektury nový øád a poøádek. Jeho stavby se staly
ornamentem nové doby. V našem umìní rehabilitoval
ornament Petr Kvíèala. Položím otázku: Jak je možné,
že jsou jeho ornamenty nenapodobitelné (mùžete si to
zkusit)? Jak je možné, že je nezamìnitelnì poznáme
na první pohled - tak jako poznáme tøeba Josefa
Èapka nebo Vanèuru - a právì tak bezpeènì poznáme
pokus o napodobeninu? Je to stejné jako se stylem
(slohem). Ten mnozí rovnìž pokládají za ozdobu (vìta
„nejsem dobrý stylista" znamená témìø vždy „nemám
žádnou myšlenku, nemám co øíci"), aèkoli je to
významný (ne-li nejvýznamnìjší) sémantický
prostøedek. Styl je však nevyslovitelný (pøesnìji je
vyslovitelný opìt jen stylem), pokus o jeho vyslovení
musí skonèit nesmyslem. Øíká se, že ornament je
(pouhá) ozdoba. Podezøelé je, že takovou vìtu
pøijímáme jako samozøejmost, aèkoli v sobì skrývá
velice závažnou a tìžkou otázku, jak je možné, že
nìjaké pravidelné uspoøádání vzorù pokládáme za
ozdobu. Jinak øeèeno, jak je možné, že ornamentu
rozumíme jako ozdobì? Jeden typ odpovìdi bychom
mohli hledat v biologii. Obrame se ale k jazyku:
ornament, vzor, vzorování, v angliètinì (zdánlivì)
Petr Kvíèala, bez názvu, 42 x 30 cm, 1990
obtížnì pøeložitelné slovo pattern. Toto slovo pochází ze
slova patron - ochránce (pøi køtu je nám pøidìlen patron);
patrona pak není patronova družka, ale šablona (nebo
ochranný obal støeliva). Je to nìco, co nás chrání pøed
chaosem, nebezpeèím, nerozumìním. Je to øád za
vìcmi, za svìtem, neviditelný, ale úèinný. Vyhledávání
opakujících se vzorù, øádu za vnìjšími jevy, je ale i základním posláním vìdy.
Uvedu teï jeden pøíklad souvislosti ornamentu a vìdy.
Na podrobné rozvinutí (tøeba v samostatném èlánku)
nemám (dost èasu), a tak se musím spolehnout na to, že
hlubší souvislosti vytušíte sami, vèetnì otázky, co to
vlastnì znamená znát (a zda Arabové kdysi znali to, co
my známe až nyní). Nuže, palác v Alhambøe byl vystavìn
ve tøináctém století a ve století následujícím byl
vyzdoben (!) pøekrásnými mozaikami. Mozaiky byly
zpøístupnìny veøejnosti až v roce 1943 a o dvacet let
pozdìji si matematici zaèali všímat komplikované
struktury (vzorování) tìchto mozaik. V devatenáctém
století se v algebøe zaèal postupnì vynoøovat pojem
velmi abstraktního matematického objektu (struktury),
který dostal název grupa. Koncem devatenáctého století
byla objevena nyní dobøe známá souvislost teorie grup
s krystalografií, s rùznými typy symetrií krystalù. A byla
provedena nároèná úplná klasifikace všech grup symetrií
v rovinì a v prostoru. V rovinì je takových grup pøesnì
17. V roce 1965 odhalila Edith Müllerová v mozaikách
Alhambry jedenáct tìchto grup. Pozdìji pak významný
geometr Coxeter našel další dvì. O zbývajících ètyøech
panovalo shodné pøesvìdèení, že tak komplikované
grupy se v mozaikách Alhambry nevyskytují.
Jenže v roce 1986 odhalil Rafael Pérez Gómez v mozaikách i tyto ètyøi zbývající grupy (v mezinárodním
znaèení nesou kódové oznaèení p2, pg, pgg a p3m1).
Takže Arabové znali (?) úplnou klasifikaci grup symetrií
roviny. Je ornament pouhou ozdobou? A co je to
„pouhou" a co je to „ozdoba"? Jak mùže ozdoba být
ozdobou, jak mùže zdobit? A co je to zdobit?
Jiøí Fiala:, Vesmír 2000, è. 79, s. 538