zde - ZŠ Francova Lhota

HORNOLIDE SKO
LOV K A SPOLE NOST
- u ební texty -
U ební text vytvo en v rámci projektu „Spole ná cesta“
ZŠ Horní Lide
ZŠ Francova Lhota – ZŠ Valašská Polanka – Obec Horní Lide
r. 2007
Auto i: Mgr. Jan Smilek
Mgr. Marie Škarpová
Mgr. Jana Kurtinová
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM
A STÁTNÍM ROZPO TEM ESKÉ REPUBLIKY
2
1. D jiny Hornolide ska
D jiny našeho národa nás vedou k poznání naší minulosti, vyvolávají v nás
hrdost na naše p edky, u í nás pochopit motivy jejich chování v dané dob . Pro
d jiny regionu to platí dvojnásobn . Denn vidíme kolem sebe výsledky práce našich
p edch dc , sledujeme jimi p em n nou p írodu a architekturu. Mnohdy však
historii blízkého okolí p íliš neznáme a neuv domujeme si, že naše myšlení a jednání
je i v dnešní zb sile b žící dob ovlivn no kulturou našich p edk , a to se všemi
klady i zápory. Pokusme se tedy stru n a srozumiteln projít minulostí našeho
mikroregionu - Hornolide ska.
D jiny Hornolide ska jsou nedílnou sou ástí historie Valašska - hornatého,
nep íliš úrodného kraje, ležícího na úpatí Beskyd a Javorník . Krom polohy a
reliéfu hrála v dávných dobách významnou roli existence jantarové stezky, která na
okraji procházela, a pozd ji poloha na hranicích s Uhrami. Zejména Vlárský
pr smyk se stal místem, kudy na Valašsko sm ovala ada nájezd . K významným
mezník m valašských d jin m žeme za adit kolonizaci ve 12.-13. století, kdy došlo
k trvalému osídlení kraje, tzv. paseká skou kolonizaci v 16. století, valašská povstání
za t icetileté války, tragédie za 2. sv tové války a velké hospodá ské a spole enské
zm ny po nástupu komunismu v polovin 20. století.
1. 1 Prav k
Území našeho regionu neprošlo systematickým archeologickým výzkumem,
doklady osídlení se objevily p edevším na jižní a st ední Morav . P esto se zde našlo
n kolik unikátních nález , které dokládají pom rn astý výskyt lov ka.
První významn jší d kazy p ítomnosti lidí na Hornolide sku pocházejí
z doby bronzové (1900-750 p .n.l.). V tomto období zde sídlil lid lužické kultury,
který se podle zp sobu poh bívání nazýval také lidem popelnicových polí.
K nejvýznamn jším objev m pat í nálezy bronzové sekyrky z Pul ína a anténovitého
bronzového me e od Horní Lid e. Ve starší dob železné (750-400 p .n.l.) se nad
ertovými skalami u Lide ka ty ilo hradisko, které ovládalo strategicky d ležitou
cestu kolem Senice. V mladší dob železné (400 p .n.l. - 0) se v regionu objevuje lid
s tzv. púchovskou kulturou. P ítomnost Kelt není pln doložena. V prvních staletích
našeho letopo tu byla Morava osídlena Germány, nejprve zde p sobili Svébové,
pozd ji v 5. století Langobardi. Stopy po ímské armád se nenašly. Po odchodu
Germán za tzv. velkého st hování národ se na Moravu ze severovýchodu st hují
slovanské kmeny. Hornaté oblasti Valašska je však nelákaly a v prvním tisíciletí n.l.
se zde neobjevují.
3
1. 2 St edov k
Ve 12.-13. století dochází k p elidn ní v úrodn jších oblastech v nížinách a
za íná proces kolonizace horských oblastí. Kolonizace - zakládání nových vsí a osad
postupuje proti proudu ek. Noví obyvatelé se usazovali v nezáplavových rovinatých
místech. Tento proces za íná na Kele sku, pokra uje na Mezi í sku a Rožnovsku,
postupn je trvale osídlena v tšina Valašska. I náš mikroregion vystupuje z šera
dávnov ku a v písemných památkách nacházíme první zmínky o našich p edcích.
Naše území bylo ve st edov ku sou ástí t í panství: vsetínského,
brumovského a vizovického. Není naší ambicí podrobn rozebrat historii
jednotlivých panství a složitý vývoj v držení majetku. Z staneme jen u podstatných
údaj .
1.2.1 VSETÍNSKÉ PANSTVÍ
M sto Vsetín se spole n s hradem Freudsbergem a kostelem uvádí poprvé
v roce 1308. Po átky panství jsou spojeny s církevním ádem templá . Tento ád byl
však soudním procesem zrušen a Vsetínsko p ešlo do majetku pana Voka z Krava a
jeho potomk . Poslední z nich, Lacek z Krava , zem el roku 1434. Po jeho smrti se
zde vyst ídala ada majitel , mj. páni z Landštejna, Cimburka, uherský hrab Petr od
sv. Ji í a Pezinku a posléze páni z Kunštátu (od r.1502). V zemských deskách z let
1504-1505 je z našeho mikroregionu jako sou ást jejich majetku jmenována pouze
Seninka. Ve 2. polovin 16. století pat ilo panství Nekš m z Landeka. Posledním
z tohoto rodu byla Lukrecie Nekšovna, která se svým prvním manželem Arklebem
z Víckova vybudovala Vsetínský zámek (po roce 1603). Po jeho smrti se vdala za
slavnou postavu našich d jin, Albrechta z Valdštejna, který také panství po její smrti
zd dil.
1.2.2 BRUMOVSKÉ PANSTVÍ
St edem rozsáhlého panství byl Brumovský hrad. Jako první historicky
doložený purkrabí se uvádí Smil ze St ílek, jehož p sobení spadá minimáln do let
1255-1273. P vodn hrad vlastnili moravští markrabí, pozd ji byl zastavován
r zným šlechtickým rod m (páni z Krava a Kunštátu, Cimburkové…). Podle
zástavní listiny císa e Zikmunda Lucemburského pat ily k brumovskému panství mj.
vesnice La nov, Horní Lide , Lide ko a Študlov. V 16. století získali majetek páni
z Lomnice (1520-1576). V této dob k n mu náležely vsi La nov, Lide ko, pustá ves
Lomensko, Lužná, pustý hrad a ves Pul ín, St elná, Študlov a Valašské P íkazy.
4
1.2.3 VIZOVICKÉ PANSTVÍ
Bylo nejv tším církevním panstvím v regionu. Majitelem se stal cisteriánský
klášter ve Vizovicích. Založil jej brumovský purkrabí Smil ze St ílek roku 1261.
V roce 1361 se klášter soudil s pány ze Šternberka o vsi Leskovec, Polanku a další.
B hem husitského hnutí dochází k vážným hospodá ských ztrátám a majetek kláštera
byl do asn rozebrán okolními šlechtici. V roce 1481 klášter zanikl. Panství se
dostalo do rukou pán z Kunštátu. V roce 1549 jsou v zemských deskách jako
sou ást jeho majetku jmenovány vsi Pozd chov, Prlov, Leskovec a Polanka.
1.2.4 PANSTVÍ PUL ÍN
Pul ínské skály byly obydleny odpradávna. Hrad, jehož poz statky jsou
dob e patrné, je poprvé zmín n v roce 1426, pochází však již možná ze 14. století.
Pat il pán m z Cimburka, postupn se stal sou ástí panství Brumov. Samostatný
statek tvo ila v letech 1515-1549 i Francova Lhota. Je zde prokázána existence
st edov ké tvrze. I ona pozd ji p ipadla k Brumovu.
1.2.5 ZANIKLÉ ST EDOV KÉ VESNICE
Ve 2. polovin 14. století a ve století následujícím nastává na Morav doba
úpadku. asté vále né st ety mezi markrabími Joštem a Prokopem, husitské války,
konflikt mezi Ji ím z Pod brad a uherským králem Matyášem Korvínem doprovázely
epidemie a hladomor. Došlo k hospodá skému úpadku a úbytku obyvatelstva. Lidé
opoušt li osady s mén úrodnou p dou. V naší oblasti zanikly vesnice Lomná (dnes
Lomensko u Lide ka), Zubr vka (východn od Pul ína) a p echodn v 1. polovin
16. století i Pul ín.
1.3 P edb lohorská doba
Pro období na p elomu 16.-17. století je charakteristický hospodá ský rozvoj.
Zem procházela dlouhým mírovým obdobím. Zvyšovala se intenzita hospoda ení a
vrchnost se snažila podnikat. Albrecht z Valdštejna založil ve Vsetín pivovar.
Obchodovalo se se d evem. Základem však byl chov ovcí a koz salašnickým
zp sobem. Zajímavé jsou údaje o po tu usedlostí ve vesnicích na po átku 16. století.
Zatímco pr m rný po et usedlostí v okolí se pohyboval od 10 do 20, Lide ko (36),
La nov (31) a Francova Lhota (29) se adily na první místa.
1.4 Paseká ská kolonizace
V 16. století dochází k osídlení dosud neobydlených oblastí regionu. Zde se
objevuje název Valašsko a jeho obyvatelé Valaši. Pro tento jev existují dv teorie.
Starší hovo í o p íchodu ko ovných pastevc z Rumunska, kte í se p es Karpaty
5
p esunuli do ídce obydleného území na pomezí Moravy a Uher (Slovenska). Dnes je
za správn jší považován názor o domácím p vodu Valach . Chudí horalé pásli
dobytek bohatších sedlák , p ijímali zp sob chovu ovcí a koz ze sousedního
Slovenska a založili tzv. salašnickou kulturu. Dobytek spásal nezalesn né vrcholy
kopc a spodní patro listnatého a smíšeného lesa. Zde je nutno podotknout, že v n m
p evládal bukový a jedlový porost. Jméno valaši je v ur itém smyslu názvem
ozna ujícím povolání (pastevci) a teprve pozd ji p ešlo v pojmenování obyvatel
ur ité oblasti. Vznikaly paseky. Tuto innost podporovala a iniciovala i vrchnost,
která m la z rozsáhlých les jen malý užitek. Dokládá to privilegium Jana Kuny
z Kunštátu z po átku 16. století, podle kterého dovolil poddaným bezplatn kácet les
a vytvá et pole a louky. Teprve ve 2. polovin 16. století se majitelé panství snažili
p es protesty poddaných vytvá ení pasek zpoplatnit.
1.5 Pohrani ní spory
Paseká ská kolonizace je spojena se spory o hranice jednotlivých panství.
Hranice s Uhrami nebyla p esn stanovena, Slováci pásli dobytek na moravské stran
a odvád li zde dokonce dan . Uherská strana si pak nárokovala území na naší stran
hor. Tato situace p er stala v ozbrojené st ety a krádeže dobytka. Odnášeli to
obyvatelé vsetínského i brumovského panství, jejichž majitelé se dostali do konfliktu
s uherskými magnáty z Považské Bystrice a Lednice. Nap íklad v r. 1573 bylo
uherským šlechticem Thékelessym z Lednice zajato a uv zn no n kolik poddaných
z Francovy Lhoty a v témže roce došlo k p epadení St elné, kde Uh i n kolik muž
zajali, zbili a vesnice je musela vyplatit 20 zlatými pokuty. Panovníci se snažili
problém vy ešit. Zasedalo n kolik hrani ních komisí. V roce 1589 se jedna z nich
konala v Leskovci. Byli zde vyslýcháni pam tníci, aby bylo možno stanovit hranici.
Situace se však uklidnila až za t icetileté války.
1.6 T icetiletá válka
T icetiletá válka (1618-1648) se stala tragickým mezníkem v d jinách
regionu. Velké vále né operace se sice Valašsku vyhnuly, ale valašská povstání
p inesla mnoho ob tí na životech a hospodá ských ztrát. Kde hledat p í iny odporu
valašského lidu? Na prvním míst je t eba uvést, že místní obyvatelé byli p edevším
luteráni, pop ípad pat ili k jednot bratrské. Rekatoliza ní snahy císa e a Albrechta
z Valdštejna, majitele vsetínského panství, vyvolávaly odpor. K tomu se p idávaly
d vody hospodá ské - snaha vrchnosti o omezení práv poddaných.
Zajímavou a barvitou postavou byl nepochybn Albrecht z Valdštejna. Chudý
a schopný šlechtic vynikl bezmeznou ctižádostí a bezohledností. S atkem s Lukrécií
Nekšovnou z Landeka získal vsetínské a lukovské panství. P estoupil na katolickou
víru. Pokladnu moravských stav (tém 100 000 zlatých) zrádn odvezl císa i do
Vídn . Nato byl vypov zen ze zem a jeho majetek byl zkonfiskován. Pozd ji se
proslavil jako vojev dce a vynikající hospodá na statcích v severních echách, jež
6
získal po porážce stavovského povstání. Nakonec byl na rozkaz císa e zavražd n
v Chebu.
K prvnímu povstání Valach došlo v letech 1620-1621. Valaši dobyli hrad
Lukov, pozd ji i Vizovice. Úsp šn zaúto ili i na Mezi í í, nedaleko m sta však
v únoru 1621 utrp li t žkou porážku od císa ských voják . „Více než 300
zmordováno, neb toho po poli jako snop leželo.“ Útoky pokra ovaly. V ele
s Janem Adamem z Víckova, novým majitelem vsetínského panství, p epadli Valaši
Holešov, Hranice, dobyli Helfštejn i Lipník, Kel , Kop ivnici a P íbor. Získali
mnoho ko isti. Koncem roku 1622 se situace uklid uje.
V roce 1626 násilí op t eskaluje. Do ech p itáhlo dánské vojsko, s nímž se
vrátila ada šlechtic - emigrant . Pod vedením Jana Adama z Víckova a Václava
Bítovského z Bítova Valaši op t dobyli Lukov, Mezi í í a Holešov. P išla odveta.
V srpnu 1627 byl císa ským vojskem vypálen Vsetín i Hov zí. V r. 1634 zakoupil
vsetínské panství arcibiskup kardinál Petr Pazmány. Poddaní jej odmítali uznat.
Docházelo k loupežným p epadením. Uvádí se nap íklad zbojnická parta hejtmana
Ondrušky, syna fojta z Leskovce - pozd ji byli popraveni v Olomouci.
V roce 1642 prob hla poslední fáze povstání. Podn tem se stalo obsazení
Moravy švédskými vojsky. Valaši navázali se Švédy spojenectví a pomáhali jim
v zásobování armády. V ervnu 1642 p epadli u Jabl nky kolonu císa ského
plukovníka Jana Winze a získali 20 voz naložených cennostmi (za asi 150 000
zlatých). Spole n se Švédy dobyli a vypálili Krom íž. Utrp li však také ztráty.
V roce 1643 bylo 220 Valach pobito u Holešova. Po ústupu Švéd bylo rozhodnuto
podniknout proti Valach m rozhodující útok. Císa ský plukovník Wellich porazil
povstalce mezi Mezi í ím a Vsetínem. Kolem 200 Valach bylo na p elomu ledna a
února 1644 popraveno na Vsetín . Byli s ati, v šeni, lámáni kolem a tvrceni zaživa.
ada vesnic byla vypálena, z našeho mikroregionu k nim pat ila Seninka, Prlov a
Pozd chov. Ti, kte í p ežili, museli žádat o odpušt ní a složit poníženou p ísahu
v rnosti.
1.7 Období od t icetileté války do zrušení roboty (16481848)
Náš region utrp l za t icetileté války velké hospodá ské ztráty. Mnohé statky
byly do asn neobydleny. Mimo vojenské akce hrály velkou roli na našem území
obrovské náklady na vojska vál ících stran. Nejmén postiženy byly horské oblasti.
Obnovit vypálené obce bylo v našem prost edí relativn jednoduché. Brzy po válce
se projevilo výrazné hospodá ské oživení. Vzr stal po et obyvatel i usedlostí. Za aly
se však objevovat konflikty mezi poddanými a vrchností. Rozmáhal se odpor proti
robotám. Poddaní byli nuceni odvád t dan v pen zích nebo naturáliích (oves, seno,
dr bež, vejce, d evo). V roce 1700 byly upraveny robotní povinnosti a to podle
majetku od jednoho do t í dn týdn .
7
P íznivý vývoj narušily útoky ze sousedních Uher. Souvisely jednak
s expanzí Turk , jednak s protihabsburským povstáním Uhr . Prvním z nich byl
v roce 1663 vpád Tatar , kte í jako spojenci Turk vtrhli 6.-7. íjna 1663 na
Brumovsko. Údajn zajali nebo zabili 234 poddaných z Lide ka, 426 z Valašské
Senice, 512 z Francovy Lhoty, 156 z Horní Lid e a 102 ze St elné. Skute né ztráty
byly z ejm podstatn nižší. Údaje z lánových rejst ík zaznamenaly, že n kolik let
po tatarském vpádu z stalo v Horní Lid i 8 usedlostí pustých, ve Valašské Senici je
uvedeno 5 a ve Valašské Polance 4 neobydlené majetky. Ve Francov Lhot prý
jednoho zabili a t i odvlekli. Tyto a další vesnice (Prlov, Pozd chov, Seninka) byly
úpln nebo áste n vypáleny. Snahy o obranu proti nájezdník m - opev ování
hranice, záseky, najímání dobrovolník , nebyly p íliš úsp šné. V roce 1683 oddíly
protihabsburského povstalce Imricha T k lyho bez problém pronikly na Moravu a
vypálily Vsetín. Za átkem 18. století nastaly útoky kuruc , uherských povstalc za
povstání Františka Rákocziho proti Habsburk m. Vpády probíhaly opakovan . Roku
1708 byl op t vypálen Vsetín a ada vesnic. Z našeho miniregionu nejvíce utrp ly
Leskovec, Francova Lhota, Pul ín a La nov. Teprve poté nastal klid, který
umož oval další hospodá ský r st. Ten byl p erušen válkami s Pruskem za vlády
Marie Terezie (1740-1780) a posléze na po átku 19. století napoleonskými válkami.
Ty bezprost edn k nám nedosáhly, ale vážn oblast postihly po stránce hospodá ské.
Obyvatelstvo muselo p ispívat k zásobování armád. Nejv tší zát ží pro poddané byly
robotní povinnosti, pro vrchnost znamenaly podstatný zdroj p íjm , a tak se snažila o
jejich postupné zvyšování. Mezi lidem se ší ily zv sti o zrušení roboty. Poddaní se
bránili, zasílali stížnosti císa i, odpírali pracovat, ale po dlouhé období byla jejich
snaha marná.
Vra me se k majitel m panství. Vsetínské panství se dostalo do rukou
uherských rod . Pazmányové, jimž tato oblast pat ila od roku 1634, je za 75 000
dukát prodali Ji ímu Illésházymu. Tento magnát se dostal do finan ních problém a
prodal ást panství. Mimo jiné Seninka se stala ástí panství vizovického.
Brumovské panství prošlo natolik složitým vývojem, že jej zde jen nastíníme. Majitel
Mikuláš Forgách z Gýmeše jej rozd lil mezi 5 dcer, postupným vývojem pak vznikla
panství Brumov I., II. a III. K prvnímu z nich pat ily námi sledované vesnice
Polanka, La nov, Pul ín, Lužná, Leskovec, Francova Lhota, Horní Lide , Senice,
St elná a Študlov. Vlastníci Vsetína za aly rozši ovat své dominium. D dictvím po
Marii Illésházyové (Forgáchové) získali La nov, Leskovec, Lužnou a Pul ín a
posléze p ikoupili i další ást brumovského panství, mj. Polanku, St elnou, Lide ko a
Francovu Lhotu. Horní Lide pat ila k panství Brumov II. Pozd chov, Prlov a
pozd ji i Seninka se staly sou ástí vizovického panství.
1.8 Období od zrušení roboty do vzniku SR
Revolu ní rok 1848 se významn zapsal i do d jin naší oblasti. Zprávy o
lidových bou ích ve Vídni a v Praze se ší ily i na venkov a poddaní se za ínali
8
domáhat nápravy stávajících pom r . Zemskému sn mu zaslali adu petic, ve
kterých si st žovali na útlak ze strany vrchnosti, na p ehnané robotní povinnosti, a
požadovali náboženskou rovnoprávnost. Poddaní z Francovy Lhoty nap . žádali
zrušení desátk . P es porážku revolu ního hnutí donutila politická situace císa e
k rozsáhlým ústupk m. 1. ervence 1848 byla zrušena robota.Došlo k reorganizaci
státní správy, vznikla okresní hejtmanství (pozd ji zrušena) a soudní okresy. Z obcí
našeho miniregionu náležely Valašská Polanka, Seninka a Leskovec do obvodu
okresního soudu Vsetín, Pozd chov a Prlov k soudnímu okresu Vizovice, zbytek
obcí spadal pod Valašské Klobouky. V r. 1850 došlo k prvním volbám do obecních
zastupitelstev. Stát také postupn p evzal ízení školství, s výjimkou výuky
náboženství.
Musíme si uv domit, že naše oblast pat ila k siln zaostalým region m.
Neúrodná p da, nedostatek surovin a absence železni ní dopravy brzdila další
rozvoj. Negativn se projevovala i nevzd lanost obyvatel, v r. 1890 více než jedna
t etina z nich neum la íst a psát, což vysoko p evyšovalo pr m rnou negramotnost
v eských zemích.
Základem obživy z stávalo i nadále zem d lství. P evládalo p stování
obilnin, brambor a pícnin. Chov ovcí ustupoval, zvyšoval se podíl skotu.
Významným odv tvím se stalo zpracování d eva, v etn výroby d ev ného uhlí.
Vsetínská firma Jakub a Josef Kohnové, která se zabývala výrobou nábytku
z ohýbaného d eva, postavila pobo ky v Horní Lid i (pozd ji sho ela) a v Lide ku.
Bezzemci a drobní rolníci si p ivyd lávali i podomáckou výrobou (domácí ná adí,
šindele, epce, košíká ství apod.). Další možnost poskytovaly sezónní zem d lské
práce na Hané, i pomocné práce ve stavebnictví. Bída a nezam stnanost však lidi
nutila k radikáln jšímu ešení. Koncem 19. století emigrovalo v n kolika vlnách
mnoho Valach do USA, kde se usazovali p edevším v Texasu. Jen z Francovy
Lhoty údajn odešlo 336 obyvatel.
V politickém život u nás p evládal vliv katolicko-národní strany, pozd ji
sílila i sociální demokracie. Pro nás je zajímavé, že ve volbách do íšské rady za obce
východní Moravy zvít zil T. G. Masaryk, tehdy p edseda eské strany pokrokové.
1. sv tovou válku odstartoval 28.6.1914 atentát na rakousko-uherského
následníka tr nu Františka Ferdinanda d’Este. Lidé ve válku obecn nev ili. Jako
blesk z istého nebe p išlo 31. srpna vyhlášení všeobecné mobilizace. Vále né
operace se navíc ne ekan protáhly na 4 roky. Nastalo zdražování a nedostatek
potravin, došlo k zavedení p íd lového systému a k omezení demokratických svobod
. Nejhorší však byly obrovské ztráty na životech. V kronice každé obce najdeme
po etný seznam muž , kte í padli v dalekém Rusku, Srbsku, i Itálii. ada voják
dezertovala, upadla do zajetí, mnozí se zú astnili boj za naši vznikající republiku
v adách eskoslovenských legií. Pro jejich p íbuzné muselo být ekání na zprávu o
jejich osudu traumatizujícím zážitkem. Ovšem i ty, kte í se š astn vrátili,
poznamenala válka na celý život.
9
1.9 Region za 1. republiky
Konec 1. sv tové války a vznik našeho státu p ivítali lidé s velkým nadšením
a o ekáváním do budoucna. Nejd ležit jším úkolem bylo zabezpe it bezpe nost a
ve ejný po ádek. Byly vytvo eny národní výbory, které suplovaly státní správu. Naše
pohrani ní oblasti byly ohroženy boji s Ma ary na Slovensku, do kterého se
zapojovali zvlášt vracející se legioná i. Problémem se stalo zásobování
obyvatelstva. Ceny potravin strm rostly, rozmohl se erný trh. Podvyživenost
obyvatelstva vyvolala r st po tu nemocí, zejména d tská úmrtnost se stala
alarmující, v našem regionu vysoko p ekra ovala pr m r mladé republiky. Navíc se i
u nás objevila epidemie špan lské ch ipky, na níž zem elo v Evrop kolem 20
milion lidí. Situaci zhoršovala povále ná hospodá ská krize. Postupn docházelo ke
stabilizaci pom r , ale život na Valašsku z stával stále velmi t žký.
Nedostatek potravin vedl k využívání jen trochu vhodné p dy. Lesy
pokrývaly mnohem menší plochu než v dnešní dob . Velká ást lesní p dy navíc
z stávala v majetku velkostatk . Z hlediska pr myslu z stávala naše oblast zaostalá
a zam stnanost zde stagnovala. Postupn zanikla výroba ohýbaného nábytku
(Thonet, Kohn) Jisté pracovní p íležitosti p inesla elektrotechnická dílna J.
Sousedíka ve Vsetín a zvlášt obuvnická firma Ba a ve Zlín . Mnoho lidí získalo
do asn práci p i výstavb železni ních tratí Vsetín - Bylnice a Vsetín - Púchov.
Nedlouho p ed válkou vznikla na Vsetín pobo ka eské zbrojovky Brno, jež
pozd ji za okupace zam stnávala až 13000 d lník .
Negativn se projevila hospodá ská krize na po átku 30. let. Po et lidí bez
práce prudce vzrostl. Týdenní podpory v nezam stnanosti inily 20 K pro ženaté,
svobodní obdrželi polovi ní ástku. Stát organizoval pomoc ve form staveb
komunikací, most , ve ejných budov, atd., ale zvlášt situace bezzemk z stávala
vážná. Objevily se však i pozitivní signály. V r. 1923 za alo vysílání rozhlasu, které
umožnilo získávání bližších informací o d ní ve sv t . O 5 let pozd ji (1928) bylo
založeno gymnázium ve Vsetín , možnost studia ovšem využívalo jen velmi málo
lidí z našich obcí. Na konci 30. let byla v tšina vesnic elektrifikována. Rozmáhala se
také spolková innost. Vznikaly etné organizace hasi , sportovc , katolické
spolky. Zastoupení ve v tšin obcí m ly i politické strany, zvlášt lidová, agrární a
sociáln demokratická.
10
Nádraží v Lide ku
11
1.10 N mecká okupace a 2. sv tová válka
1.10.1 Život v Protektorátu
Dne 15.3.1939 vstoupily jednotky n meckého wehrmachtu na území okresu
Vsetín. Ve Vsetín v budov okresního ú adu byla z ízena ú adovna gestapa. Fašisté
zavedli adu nových opat ení. Záhy byly rozpušt ny dv zbývající politické strany a
jedinou politickou organizací se stalo Národní souru enství. Zavedly se dvojjazy né
nápisy, n m ina byla ve škole za azena k povinným p edm t m, došlo k zákazu
nepohodlných knih, za alo pronásledování Žid a Rom . Kurz koruny v i marce se
direktivn zm nil z 3:1 na 10:1, což vedlo k tomu, že n me tí vojáci za ali hromadn
vykupovat potraviny. Po vypuknutí 2. sv tové války (1.9.1939) byly zavedeny
potravinové lístky (maso, mléko, mouka, cukr, káva, aj…). Obyvatelé byli rozd leni
do n kolika skupin: d ti do 6 let, d ti 6-14 let, oby ejní pracující a velmi t žce
pracující. V pr b hu války byly p íd ly zp ís ovány a rozší ily se i na od v, obuv,
šaty a palivo. Lidé reagovali po svém. Vznikl erný trh, lidé z m st za ali nakupovat
ve vesnicích, tajn se provád ly porážky dobytka, ze Slovenska se pašovaly
potraviny, alkohol, tabák atd. Pr mysl se stal sou ástí vále ného hospodá ství. Byl
také proveden soupis zem d lské p dy a rolníci museli odvád t dodávky. Pod
p ísnými tresty bylo zakázáno poslouchání zahrani ního rozhlasu.Zajímavým
opat ením se na silni ních komunikacích stalo zavedení jízdy vpravo.
Zvláštní kapitolu sehrály nucené práce v N mecku. Místo n meckých muž ,
bojujících na front , byli povoláni mladí lidé z okolních zemí. ada z nich zahynula
p i spojeneckém bombardování. Mnozí riskovali út k a tajný pobyt doma. Nasazení
se zpo átku dalo vyhnout fingovanými s atky, pozd ji však výjimka platila pouze
pro t hotné dívky.
Dnes je pro nás velmi t žké vžít se do myšlení lidí, zejména dosp lých, kte í
kolem sebe vid li strašlivé tragédie, vyvraž ování celých rodin a museli žít
v atmosfé e nejistoty a strachu z budoucnosti. Jen z tohoto pohledu m žeme pochopit
rostoucí nenávist proti N mc m a povále né chování ásti našich lidí.
1.10.2 ODBOJ
Obyvatelé se p esto stav li na odpor. Vznikly první odbojové organizace:
Mezi nejvýznamn jší pat ila Obrana národa, již tvo ili d stojníci v záloze, a
v ilegalit p sobící komunisté. Provád li zpravodajské akce, udržovali styk
s Londýnem, shromaž ovali zbran . Významnou roli hrálo p evád ní uprchlík p es
slovenskou hranici. Jedna z cest vedla p es Horní Lide . V roce 1942 po atentátu na
zastupujícího íšského protektora R.Heydricha nastala hr zovláda. Odbojové
organizace byly t žce postiženy, mnozí jejich lenové p išli o život, i svobodu.
Mezi ob ti se za adily i manželé František a Františka Sivkovi ze St elné - p íbuzní
12
parašutisty Val íka. Odpor proti okupant m však neustával. K nejaktivn jším v okolí
pat ily odbojová skupina továrníka Sousedíka ve Vsetín , skupina CLAY, jejíž jádro
tvo ili parašutisté z Londýna, skupina Pro vlast, složená z uprchlých sov tských
vále ných zajatc a tzv. Comandos v Liptále.
K výraznému nár stu protifašistické innosti dochází s p íchodem I.
partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova na Valašsko v roce 1944 v souvislosti se
slovenským národním povstáním. Jádro oddílu vytvo ili partyzáni vycvi ení v SSSR.
Prvním velitelem byl poru ík J.Ušiak, po jeho smrti na Kn hyni zaujal jeho místo
kapitán D.B.Murzin. Vynikající zásluhy a pov st získal další sov tský partyzán
kapitán I.P.St panov. K partyzán m se postupn p idali uprchlí sov tští vále ní
zajatci, eši skrývající se p ed n meckými ú ady i mnozí místní obyvatelé, kte í se
výrazn podíleli i na zásobování partyzán . Množily se p epady etnických stanic,
n meckých transport a jednotek a destruk ní akce. Nemá zde smysl vypo ítávat
všechny akce v našem okolí. K nejvýznamn jším st et m pat ila p est elka mezi
leny štábu 1. sl. partyzánské brigády a oddílem SS z Horní Lid e mezi La novem a
Pozd chovem, odzbrojení 60 ma arských voják v Pozd chov , pumový útok na
n meckou celnici v Horní Lid i, st elba na t i n mecká auta v Prlov atd. Útoky
vázaly nemalé množství n meckých jednotek, vyvolaly však represe proti civilnímu
obyvatelstvu, takže mezi pam tníky bychom na innost partyzán našli rozporuplné
názory.. N mci zorganizovali odvetné akce. P ipomen me si aspo nejkrvav jší
incidenty v našem okolí.
V Ju í kov mlýn v Leskovci byl vybudován partyzánský kryt. Zrádce
F.Bedná jej N mc m prozradil. V noci ze 3.na 4. dubna 1945 byl mlýn obklí en.
V p est elce zahynuli t i partyzáni a devatenáctiletý syn Jan Ju í ek. Další
ošet ovatel F.Bláha byl zajat. Po bezvýsledném mu ení byli všichni její zbývající
lenové, rodi e i dv dcery, šestnáctiletá Františka i trnáctiletá Marie, zast eleni.
Mlýn byl pak zapálen.
Dalším tragickým mementem se stal Prlov. Za pomoci ma arského
d stojníka, který uprchl z partyzánského zajetí, a mladého šestnáctiletého partyzána
Aloise Oškery, jehož N mci mu ili, získali okupanti dostatek informací o spolupráci
místních obyvatel s partyzány. 23.4.1945 došlo k trestní výprav . Obec byla
obklí ena stíhací skupinou SS Slovensko - krycí jméno Josef a skupinou N mc .
V místním hostinci pak Oškera s d stojníkem ozna ovali spolupracovníky partyzán .
Fašisté zapálili jejich domy, post íleli je a naházeli je do ho ících chalup. Takto
p išlo o život 10 muž a 5 žen: Jaroslav Heto, Antonín Jurá , Old ich Ková , Tomáš
Ondrášek st., Jan Ondrášek, Anna Ondrášková, Jaroslav Ondrášek, Anežka
Ondrášková, Antonín R sek, Marie R sková, Josef Trlica, Jan Turýn, Anna
Turýnová, Jaroslav Žák a Terezie Žáková. Dojemný osud ekal Tomáše Ondráška,
který a t žce ran ný unikl z ho ícího domu. Spoluob any byl ob tav dopraven do
vsetínské nemocnice, tam jej však objevili N mci a pozd ji byl popraven. Další t i
obyvatelé Prlova Tomáš Heto, Antonín Ondrášek a Leopold Štach byli ob šeni
v Brat ejov .
2.5. na samém sklonku války následovalo vražd ní na Va ákových pasekách.
13
Vypálený d m v Prlov
1.10.3 OSVOBOZENÍ
Území našeho mikroregionu bylo osvobozeno 4. kv tna 1945. Podílely se
n m 18. armáda generála Gastilovi e, sou ást 4. ukrajinského frontu a 4. rumunská
armáda pod velením generála Descanescu. V rámci 18. armády bojoval i 1
eskoslovenský armádní sbor v SSSR, jenž osvobodil Vsetín, povodí Senice však
obsadili Rumuni. Postup byl rychlý, na ustupující N mce úto ili i partyzáni, ve
Vsetín vypuklo povstání.
8. kv tna 1945 N mecko kapitulovalo. Lidé p ijali konec války s nadšením a
velkým o ekáváním. Mnozí však ekali na návrat svých p átel z koncentra ních
tábor a nucených prací, n kte í marn .
1.11 Od války k Únoru (1945-48)
Bilance 2. sv tové války byla tragická. Mnoho lidí v regionu p išlo o život,
vznikly obrovské hospodá ské ztráty. Došlo také ke zm n myšlení lidí. Oprávn ná
vd nost osvoboditel m a skute nost, že eskoslovenská republika byla za azena do
sféry sov tského vlivu, p edur ila další politický vývoj.
Ihned po osvobození p evzaly moc národní výbory, tvo ené zástupci 4
politických stran - komunistické strany, s. strany lidové, s. strany sociáln
demokratické a s. národn socialistické, jež se seskupily v tzv. Národní front .
Ostatní politické strany zrušeny, v etn na venkov silné strany agrární. Po volbách
v r. 1946 byly národní výbory sestaveny podle výsledk voleb. V našem regionu
získali nejsiln jší postavení ve v tšin vesnic lidovci.
14
1.12 Období socialismu (1948-89)
Po únoru 1948 p evzali moc ve stát komunisté. Ve volbách byly sestavovány
jednotné kandidátky, což prakticky znamenalo, že se volby staly manifestací podpory
stávajícímu režimu. Postupn došlo ke znárodn ní všech soukromých podnik v etn
drobných živnostník . K tomu se p ipojovaly etné brigády, závazky, oslavoval se 1.
máj, vít zný únor, íjnová revoluce 1917 v Rusku. Sov tský svaz se stal naším
vzorem. Zárove nastalo pronásledování nep átel lidov demokratického z ízení.
Byly odhaleny odbojové organizace Sv tlana a Libuše 23, jejichž lenové ší ili
letáky, shromaž ovali zbran a vyhrožovali funkcioná m KS . Velký tlak byl
vyvinut na církve, kn ží byli nuceni spolupracovat s režimem. Od r. 1949 byly církve
pod ízeny státu a zárove se zrušily katolické spolky. V tšina místních obyvatel
p esto setrvala ve ví e.
Výrazným p ed lem v život regionu se stala kolektivizace zem d lství, to
znamená zakládání jednotných zem d lských družstev. Tento proces za al již v r.
1949, p es rozsáhlou agitaci však nem l v tší úsp ch. Rolníci p íliš lp li na své p d ,
která jim po generace zajiš ovala živobytí. P ešlo se k donucovacím prost edk m.
Majetn jší sedláci, kte í se po sov tském vzoru nazývali kulaci, ale i drobní
zem d lci, kte í odmítali vstup do JZD, p icházeli o stroje, museli plnit nadm rné
dodávky státu (maso, mléko atd). Byla jim svévoln zabavována kvalitn jší p da a
p id lována mén úrodná. Docházelo i k osobnímu pronásledování, v zn ní,
za azování k Pomocným technickým prapor m (PTP), tzv. „ erným baron m“. Tyto
snahy však byly dlouho neúsp šné. První JZD u nás trvale vznikla až na konci 50.
let. Stát podporoval jejich vznik v tším po tem stroj a um lých hnojiv. Život len
družstev byl v po áte ním období velmi obtížný. Mzdy, jež dostávali za tzv.
pracovní jednotky, byly minimální, asto p ežívali jen za pomoci „záhumenk “.
Kolektivizace nakonec sdružila drtivou v tšinu p dy do JZD. Napomohla tomu jejich
rostoucí úsp šnost a odchod mladých lidí do továren, kde je p ilákaly vyšší
mzdy,ovšem trvale se narušil jejich vztah k p d . N kte í rolníci z Valašské Senice a
Seninky vstoupili do JZD až v 70. letech. Kolektivizace p inesla do regionu v tší
mechanizaci a efektivn jší metody zem d lství, natrvalo však poškodila vztahy mezi
lidmi ve vesnicích,z nichž n kte í združstev ování prosazovali a další se cítili být
jejími ob mi.
Negativn na náladu obyvatel zap sobila také m nová reforma v r. 1953,
která mnohé p ipravila o celoživotní úspory.
V rámci p tiletek se po sov tském vzoru budoval zvlášt t žký pr mysl.
Obyvatelé Hornolide ska nacházeli pracovní možnosti p edevším ve strojírenství
(Zbrojovka a MEZ Vsetín), rostoucí zam stnanost žen vedla k postupné výstavb
školek a jeslí. Mládež byla sdružena v Pionýrské organizaci a eskoslovenském
svazu mládeže.
K p echodnému politickému a spole enskému uvoln ní došlo v r. 1968 za
tzv. „pražského jara“. Vpád vojsk Varšavské smlouvy 21.8. demokratiza ní proces
zvrátil. V mysli mnoha lidí zanechala okupace hluboké stopy. Vd nost Rudé
15
armád za osvobození od fašismu byla ot esena. Lidé se cítili zrazeni a poko eni.
V obcích se objevovaly nápisy požadující odchod „spojeneckých“ vojsk. Stranické
prov rky vedly k vylu ování a vyškrtávání z KS , což m lo zvlášt u ú edník a
u itel vliv na jejich další pracovní uplatn ní. Kádrový profil rodi hrál nemalou
roli i p i p ijímání žák na st ední školy.
70. léta byla však doprovázena i zvyšováním životní úrovn . Bylo dosaženo
úplné zam stnanosti. V tšina lidí pracovala v pr myslové sfé e. Za ala se slu ovat
zem d lská družstva, v našem kraji se centry zem d lské výroby staly Valašská
Polanka, Horní Lide a Francova Lhota. Direktivn na ízené rozorávání mezí, jež
naši p edkové budovali po staletí a nehospodárné obd lávání valašských hornatých
oblastí ovšem zp sobilo obrovské ekologické škody. Vznikly st ediskové obce.
Trendem bylo slu ování obcí, Seninka byla v r. 1985 p ipojena k Valašské Polance.
Vesnice se m nila. Mizely staré d ev né chaloupky a byly nahrazovány prostornými
zd nými domy. Stav ly se kulturní domy, školy, sportovní areály, a to za výrazné
brigádnické svépomoci obyvatel. Kvalitní úrovn a dostupnosti dosáhlo
zdravotnictví, prudce stoupal po et automobil .
1.13 Vývoj po pádu komunismu
Revolu ní události v listopadu 1989 prob hly v naší oblasti klidn . Brzy však
následovaly dramatické spole enské zm ny. Došlo k navrácení soukromého majetku
a k rozmachu podnikání. Mnozí drobní podnikatelé bohužel neusp li, po mnoha
letech nebylo možno navázat na tradici, nebylo dost zkušeností a znalostí. Objevil se
nový fenomén - nezam stnanost. V nových ekonomických podmínkách upadala
zem d lská výroba. Zvlášt bývalí zam stnanci JZD se obtížn uplat ovali na trhu
práce.Zásahem do života regionu bylo vzhledem k poloze i rozd lení
eskoslovenska v r 1993. Pokra oval odliv mladých lidí za prací do m st, mladá
generace využívá možnosti cestování i práce v cizin . Zv tšují se majetkové rozdíly.
Problémem se stává nízká porodnost a postupné stárnutí obcí, ve v tšin z nich
dochází k úbytku po tu obyvatel.Potíže p sobí p edimenzovaná silni ní doprava.
Projevují se však i pozitivní jevy. Vesnice se plynofikovaly a v tšinou vzhledov
zkrásn ly. Objevují se úsp šní podnikatelé. Výhledov za íná být pro Hornolide sko
zajímavý turistický ruch, kterému je ovšem nutno vytvo it lepší podmínky.
1.14 Náboženství
Náboženství hrálo v život našich p edk daleko významn jší roli, než je
tomu v dnešní dob . Velmi obtížn bychom hledali st edov kého lov ka, jehož
bychom mohli z dnešního pohledu ozna it za nev ícího. Katolická církev a zvlášt
kláštery se staly nositeli vzd lanosti. Latina plnila funkci univerzálního jazyka, což
zjednodušovalo ší ení kultury, ale také nových zem d lských postup a plodin po
celé Evrop .
16
Již po átky st edov kého koloniza ního procesu (13. stol.) jsou spojeny se
dv ma církevními ády. Templá i osídlili Vsetín, cisterciáci založili ve Vizovicích
jediný klášter na Valašsku - Smilheim. Do po átku 16. stol. jsou naše poznatky o
církevním vývoji v našem kraji kusé. ada pramen byla zni ena p i etných
vále ných konfliktech. Zdá se, že husitská ideologie u nás nezanechala v tší stopy. V
15. stol. se do našeho regionu za ali st hovat i Židé, ale jejich vliv na Hornolide sku
byl relativn zanedbatelný, takže se jimi nebudeme zabývat.
V záv ru 16.stol.se na Valašsko za alo ší it luterství z N mecka a postupn
získalo mezi obyvatelstvem rozhodující vliv. Snaha Albrechta z Valdštejna, majitele
vsetínského panství, o rekatolizaci nebyla úsp šná. Katoli tí kn ží, jež dosadil na
fary, byli na po átku t icetileté války vyhnáni. Po bitv na Bílé ho e (1620) bylo
oficiáln povoleno pouze katolické náboženství. Svobodné osoby se mohly
vyst hovat do okolních zemí, poddaní však byli nuceni p ijmout katolickou víru.
Tento fakt se stal jednou z hlavních p í in t í vále ných povstání, které sice byly
krvav potla eny, ale nadále z stávaly v pam ti generací. Ješt v r. 1634 nebyl na
vsetínském panství jediný katolický kn z. Situaci zm nil až p íchod misioná .
Kázali na vesnicích, vyu ovali d ti a mládež. Misijní innost se však setkávala s
velkými problémy. Kostely byly ve špatném stavu a pro mnohé obyvatele horských
vsí obtížn dostupné, situaci komplikovaly vpády ze sousedních Uher. Mnozí
poddaní se pod r znými záminkami vyhýbali zpov dím a schovávali doma zakázané
knihy. Vzhledem k naší poloze na hranicích s Uhrami docházelo k etným
kontakt m s evangelíky na Slovensku, odkud tajn p icházeli i kazatelé.
Evangelík m v této dob hrozily drastické tresty. Mandát Karla VI. proti kací m z r.
1725 stanovuje za p ijímání podobojí rok nucených prací a v p ípad setrvání na
luterské ví e vyhnanství do ciziny a po návratu pak trest smrti. Ta hrozila ve form
st tí me em i zadrženým kazatel m..
Vlivem lepšící se struktury katolické církve a schopných kn ží se situace od
2. pol. 17. stol. za ala m nit.Sv d í o tom stavba kostel . Okolo r. 1700 byl
vybudován (možná na míst starší budovy) kostel sv. Kate iny v Lide ku, v
Pozd chov vznikl v letech 1700-1710 kostel sv. Ji í, ve Valašské Polance byl
postaven kostel sv. Jana K titele(1779) a Francova Lhota se od let 1786-87 stala
sídlem kostela sv. Št pána. Vliv ímsko-katolické církve v našem regionu za al sílit.
V období vlády Marie Terezie (1740-80) byla vrchnost p esv d ena, že po et
evangelík je již zanedbatelný. V r. 1777 se t i katoli tí kn ží v ele s Janem
Ko istkou pokusili z vlastní iniciativy zjistit rozsah kací ství na Valašsku. Zve ejnili
pon kud neuvážen tzv. falešný toleran ní patent. Výsledek byl z pohledu vlády
alarmující. 72 obcí z Valašska se úpln nebo áste n p ihlásilo k evangelické ví e.
Následovala série represivních opat ení. P esto se i v této dob konalo velké tajné
shromážd ní evangelík v Senince (1780). O rok pozd ji vydal císa Josef II.
toleran ní patent, podle n hož bylo možno praktikovat i pravoslavné a evangelické
náboženství. K úplnému zrovnoprávn ní církví však došlo až r. 1861. Do této doby
mohli evangelíci stav t pouze d ev né motlitebny. Jediný kostel církve eskobratrské
evangelické v našem mikroregionu stojí v Pozd chov , vysv cen byl r. 1895.
Mnohem pozd ji byl vybudován sborový d m v Leskovci (1960-63).
17
Svobodné vyznání víry posílilo v naší oblasti paradoxn ímsko-katolickou
církev. Rozší ení sít farností a kostel , zakládání katolických spolk a ob tavá práce
schopných kn ží se projevila p ílivem v ících a rozší ením vlivu.
Obtížné údobí prožily církve za komunistické éry. Byly pod ízeny státu,
nastala perzekuce kn ží, výuka náboženství byla omezena. Mnohé d ti z v ících
rodin m ly problémy s p ijímáním na vyšší stupn škol. P es všechno pronásledování
z stala pozice církví v našem mikroregionu silná. D kazem je vybudování kostela
sv. Matouše ve Študlov (vysv cen r. 1995), kostela sv. Václava v Horní Lid i
(1994) a kaple Panny Marie nanebevzaté ve St elné (vysv cena r. 1992).
V sou asnosti v našem mikroregionu p evažuje církev ímsko-katolická.
Zahrnuje p evážnou ást obyvatel Horní Lid e a okolních obcí, Lužnou a v tšinu
Valašské Polanky. K církci eskobratrské evangelické se hlásí obyvatelé Leskovce,
Seninky a Prlova. Raritou je Pozd chov, v n mž se nachází kostely obou vyznání.
Soužití mezi ob ma církvemi je v sou asnosti bezkonfliktní a asto dochází k
vzájemné spolupráci. Roste také po et smíšených manželství.
1.15 Školství
Po átky školství na Valašsku lze vystopovat už v 16. stol. Z tohoto období
máme velmi málo zpráv, pro náš mikroregion je však zajímavé, že mezi nejstarší
školy v oblasti se za adila i škola v Lide ku. 17. století se vyzna ovalo úpadkem
školství. Za t icetileté války se krom Lide ka zachovaly pouze školy ve Vsetín a
Valašském Mezi í í.
Školy byly pod ízeny vrchnosti. Stav ly se p i farním kostele, na n mž byly
závislé. Mnohdy se vyu ovalo v provizorních podmínkách, v soukromých domech,
hostincích atd. Úrove u itel nebyla valná. asto se jimi stali zcestovalí vysloužilí
vojáci, jejichž jedinou kvalifikací byla znalost tení a psaní. Problémy byly i s jejich
obživou. Plat, který dostávali v naturáliích, byl závislý na po tu žák . Docházka
ovšem nebyla povinná a ani p íliš vysoká. U itelé se snažili p ivyd lávat si jako
hudebníci a písa i, jinak byli zcela odkázáni na faru. Po et škol pomalu nar stal. K
nejstarším v regionu se za adila škola v Lužné (od 1725).
K jistému pokroku došlo za tereziánských a josefínských reforem v 70. a 80.
letech 18. stol. Stát za al školství podporovat a zárove nad nimi p evzal dohled.
Školy byly v tšinou triviální, d raz se kladl na výuku náboženství. V této dob
vznikly školy ve Valašské Polance (1778), Francov Lhot (1787) a Horní Lid i
(1788), pozd ji i ve zbývajících obcích mikroregionu s výjimkou Prlova. D ležitým
mezníkem se stalo zavedení povinné školní docházky r. 1869. P esto však
negramotnost v naší oblasti dosahovala alarmující úrovn . Po et žák na u itele
n kolikrát p evyšoval dnešní praxi. Docházka do škol byla omezena velkými
vzdálenostmi v ídce obydleném kraji a zvykem využívat d tské pracovní síly.
Po vzniku eskoslovenska se úrove školství p íliš nezm nila. Byla zrušena
závislost na církvi a celibát u itelek.. Obtížné údobí pro vzd lávání nastalo za 2.
sv tové války. Školství bylo nuceno sloužit n meckým vládc m, n m ina se stala
18
povinným p edm tem. V r. 1945 byly školy ve Valašské Polance a Horní Lid i
rozší eny na m š anské. Po r. 1948 op t nastala ideologizace školství. U itelé se
ocitli pod tlakem, museli prosazovat myšlenky socialismu a spole n s žáky se
ú astnit ve ejných akcí. Omezovala se výuka náboženství. P ijímání žák na vyšší
stupn škol neprobíhalo jen na základ jejich studijních výsledk , ale významnou
roli hrál i kádrový posudek rodi . V 70. letech byly vybudovány moderní školy v
Horní Lid i (1970) a ve Valašské Polance (1974). Problémem se stal úbytek žák .
Postupn zanikly malot ídní školy v Lužné, Valašské Senici, Valašských P íkazech a
Senince. Zrušení škol je p itom d ležitým zásahem do života obce.
Po tzv. sametové revoluci dostaly školy více svobody a samostatnosti.
Zlepšilo se jejich materiální vybavení. Rozší ila se výuka cizích jazyk , výrazn
pokro ila po íta ová gramotnost. V tší d raz je kladen na rozvíjení osobnosti žáka.
Rozší ily se také možnosti žák p i p ijímání na st ední školy a odborná u ilišt .
Škola v Lide ku
1.16 Život na valašské vesnici
V život valašské vesnice p evládaly v minulosti složité vztahy a pravidla.
Dodržovaly se právní a zvykové normy, velkou roli hrála tradice.
Základem spole enských vztah byla rodina. Zna n se lišila od dnešní.
P edevším byla po etn jší.Ve stísn ných podmínkách valašských chalup žilo n kolik
generací. P es vysokou d tskou úmrtnost, tém polovina z nich zem ela p ed
dosažením dosp losti, dosahoval po et potomk výrazn vyšší úrovn . Rodinné
vztahy se vyzna ovaly pevností, rozvody nep ipadaly v úvahu nejen ze
spole enských a náboženských d vod , ale také z pohledu materiální závislosti. Ve
starším období docházelo k d lení majetku mezi syny. Od této praxe se postupn
19
ustupovalo, nebo jejím d sledkem bylo drobení hospodá ství. Hlavou hospodá ství
byl hospodá , d ležitou roli hrála i jeho žena. Když se z d vodu stá í, nemoci, i
s atku syna rozhodl p edat hospodá ství, odcházel na vým nek, p i emž jeho d dic
mu právn zajistil dožití ve stá í. Statek obvykle d dil jeden syn, v pozd jší dob
v tšinou nejstarší, ostatním d tem m l být vyplacen podíl. Sourozenci v tšinou
z stávali v rodném dom , pracovali na bratrov poli a mnohdy i léta ekali na podíly,
které jejich sourozenec nebyl schopen splatit. N kte í odcházeli a osídlovali
neúrodné oblasti v horských oblastech. Jako levná pracovní síla sloužily i d ti. P i
s atcích hrál velkou roli vliv rodi . Mladí lidé byli tla eni do manželství s
majetkov rovnocennými partnery.
asto docházelo i k v kov nerovným
s atk m.Vysoká úmrtnost rodi ek vedla k tomu, že si hospodá i brali dívky o desítky
let mladší. Hlavní kvalifikací muže byla schopnost uživit rodinu.
Postavení v obci záviselo p edevším na velikosti majetku. Výhodná místa v
kostele nebo na h bitov p ipadla movitým sedlák m, pro chudé rolníky a ele
zbyla místa v pozadí. Nejvýznamn jší osobou byl fojt. Jeho ú ad vznikl v dob , kdy
jej vrchnost sv ila založením nové obce. Dohlížel na odvád ní dávek a byl
osvobozen od v tšiny poddanských povinností. Po r. 1848 tyto ú ady zanikly, ovšem
mnohdy si fojtové vzhledem k vážnosti a majetku udrželi sv j vliv i nadále a p ešli
do volené funkce starosty. Jejich ur itou protiváhou se stala samospráva v ele
purkmistrem. Hospodá i se pravideln scházeli k poradám a ešili problémy obce.
Celkem se dá íci, že vesnice m la své ustálené hierarchické uspo ádání a
vládly zde pevné vztahy. Ty se zvýraz ovaly vzájemnou výpomocí p i sezónních
pracích, p i sušení ovoce, draní pe í, p edení apod. Tato situace p etrvávala po
staletí,zm nila se až po 2. sv tové válce v souvislosti s kolektivizací a odchodem
mladých lidí za prací do pr myslu.
1.17 Architektura
V tšina vesnic na Valašsku vznikla do konce 16. století. Jsou ozna ovány jako
valašské adové vsi. To znamená, že jinde u nás se podobná forma nevyskytuje.
Proto se vžilo ozna ení et zové (Leskovec, Francova Lhota, St elná, Horní Lide
apod.), údolní obce (Valašská Polanka, Lužná, Lide ko). Hlavní osou bylo údolí
potoka. D ležitou roli hrála studni ní voda, sklon svah . Od údolí na ob strany byly
vymezeny pásy pozemku až do les na okrajový h eben katastru obce.
Ráz lidové architektury je na celém Valašsku jednotný. Tvary poukazují na ustálený
vývin v gotické sfé e, hlavn pom rem velikosti st echy ke srubu. V elní stran pak
plocha šítu - rovnoramenného trojúhelníka k obdélníku p ední st ny, dokonale
vy ešená z hlediska estetického i praktického, nese povšechní znaky gotického
stavitelství.
Základem pro vývoj lidové architektury na Valašsku byl t ídílný roubený d m
s jizbou, síní a komorou. Domky byly stav ny z d ev ných klád,mezery vycpány
20
mechem.Typickými znaky byly šindelové st echy a malá okna.Dvé e se sbíjely z
desek a zavíraly na hašplu. Domy nem ly patro. Jen fojtství z 18. století m lo
polopatro. Ve St elné se zachoval d m s pavla í z po átku 19. století.
Úplné patro m ly jen m š ané a t i fojtství,nap . Františákovo fojtství v Lide ku .
125 z roku 1812.
Obytná stavení m la r zné formy. D di ní rychtá i (fojti) stav li velké domy
s patrovými obytnými komorami. Bohatší sedláci jejich stavení napodobovali.
Chudobní chalupníci nebo bezzemci stav li malé domky s jizbou a síní, k nimž
p ipojovali skromná hospodá ská stavení (k lny, chlévy).
St echy dom byly sedlové s prolomením pod štítem a s kuželovým kab incem p i
jeho vrcholu. Krytina bývala šindelová, p edevším v pásmu Val. Mezi í í - Vsetín –
La nov. Zdobili jen štít. Štít byl reprezentativní ástí budovy. Proto mu v novali
zvýšenou pé i. Tvar štítu - trojúhelník s vrcholem sm ujícím nahoru znamenal sílu
dobra - Boha. Špice je náznakem splynutí s vesmírem. Na valašských chalupách se
vyskytují špice trojího druhu. Od prostého až po složit vy ezávané. V tšinou byla
špice nad elním štítem. U nákladn jších staveb na obou stranách. Na špicích
vyzna ovali majetníci také své náboženství. K íž byl znakem katolické víry,
hv zdice evangelické. Osobitý vztah lov ka ke hmot , jako prost edníku mezi
nadpozemskou mocí a d ji, vedl lov ka k tomu, aby do hmoty vryl, nebo na ni
barvou nanesl p ání: motlitby, obraz. Nejd stojn jší místo bylo na vrcholu štítu,
míst chrán ném p ed pov trnostními vlivy st íškou „kozubem“. Kozub, zakon ující
st echu, vybíhá p lkruhovitým tvarem nad štít. Význam kozubu je u n kterých
staveb zd razn n pokrytím zdobn jším šindelem, kratším, užším, na konci s íznutým
do špi ky. Na bedn ní kozubu jsou umíst ny ochranné znaky nebo nápisy.
Nejjednodušší úpravou je vyrytí nebo nakreslení kružnice se 6 listy uvnit , ervenou
barvou na p irozeném podklad . Kruh je náznakem slunce – sv tla, životodárné síly dobra. Jiné znaky jsou tverec a obdélník, tvary základního kamene.
Symbolem jsou ozna eny ty i sv tové strany - velikost, síla, moudrost, která pluje
ve vesmíru. Klikatá ára znamená spojení sil, jimiž je sv t ovládán. Odvozena
z významu trojúhelníku zna í, že ve sv t panuje dobro a zlo. Vlnovka zna í hory,
doly, velikost p írody a moci jí vládnoucí. Symbolický znak lidské nohy zna í
spojení lov ka s hmotným sv tem a duchovním životem. Symbol dobra - zla, dne noci, sv tla – tmy, života – smrti, jsou základní podn ty k magickým zna kám, jimiž
jsou nazna eny: láska, milosrdenství, dobrota, pokora, zbožnost, víra, nad je.
Z t chto náznakových motiv p echází symbolika na rostlinné tvary a barvy. Kult
bílé barvy, znak duchovní istoty, je p ízna ný pro lidové valašské um ní.
Ozdobným prvkem štítu se stala i dví ka, jimiž se dávalo seno na p du.
Ornamentální výzdoba, provád ná na bílém vápenném podklad , vystupující do
pop edí jako zdobný initel u prostých staveb, omezuje se na prostor u vrcholu štítu na kozubu, desce s kruhovými vý ezy, mezerách mezi lištami a V trovcích.P evážn
se používá barva modrá, ervená a žlutá. Vyvrcholením výtvarných lidových snah ve
valašské architektu e se uskute uje zpracování d ev ného stavebního materiálu ezbou. Oblou ky r zné velikosti se st ídají s p ímo arými spoji hran, nebo se kupí
21
ve vlnovité tvary. Kombinace ezeb nezdobí jen jednotlivé ásti stavby, nýbrž tvo í
sou asn okrasné tvary prázdných kontrastních ploch, ímž celá stavba nabývá
dojmu lehkosti a vzdušnosti.
Jizba nebo sv tnice byla hlavní místností, ve které se p ipravovala jídla, stolovalo se,
provád ly se domácí práce. Zde také spala v tšina obyvatel. D íve bylo vedle dve í
ohništ . Pozd ji, když byla již kuchyn , zde stav li pec. Kou vycházel na p du a
mezi šindeli ven. Podél pece byly lavy ( lavice ). Dosp lí spávali na posteli, d ti na
peci. St l stál poblíž okna. Na n j se prostíral ubrus, v tšinou kv tovaný, nebo
barevný. U stolu stály stoli ky ( židle ). Byly dubové s vy ezávaným op radlem. Na
st nách visely obrázky svatých.
Zahrádek u domu bylo málo. Ovšem tam, kde dor stala dívka, byla alespo malá
zahrádka pro kv tiny. A byla oplocená. Zahrádky byly hrazené z jehli natých v tví,
k ly byly dobové, mod ínové nebo ze švestky. Když bylo málo asu na zhotovení
plotu z krkošek, d lal se plot odkorkový. Pro dr bež se také d laly ohrádky. Polní
cesty byly hrazeny velmi jednoduše. Hlavn se však hradívaly„ drahy“, to je kus
neplodného pozemku. Drahy bývaly spole ným majetkem n kolika držitel . Zde
vedly spole né cesty, kterými se vyhán l dobytek z gruntu na pastvu. Aby dobytek
nezabíhal na pole, byly drahy oploceny. Ve d ev ných chalupách se d íve lí ívalo
t ikrát do roka. Ráno se vynesly pe iny, deky, nábytek, obrázky. Nejprve se
vyrovnala podlaha. U dve í byl nános bahna a smetí, u stolu zase jamky. Vše se
vyrovnalo. To byla práce hospodá e. Ostatní d laly ženy. Pak se umyl strop. Zdi se
lí ily vápnem. Nejprve se ud laly u stropu t i k ížky a pak se za alo lí it ode dve í
doprava. Zatímco jedna žena lí ila, druhá umývala venku nábytek a okna. Když bylo
vylí eno, vydrhla se podlaha a p ichystal na ni škrob. Byl to slín s kravincem. Tím se
zem nat ela. A pak se již p inášel nábytek a p evlékaly pe iny.
Rolníci pot ebovali ke svému hospoda ení stodolu, stáj, chlévy, hnojišt , sýpku,
sklep, k lnu, studnu a další objekty. Krom t chto hospodá ských staveb bývaly ve
vesnicích i stavby technické se za ízením na zpracování produkt ( mlýny, sušírny
ovoce aj.). P i jejich stavb se používalo stejných materiál jako p i stavbách
obytných dom . Pouze st ny stýkající se s vodou nebo ohn m bývaly z kamene. Od
konce 19. století se za alo používat tvrdších stavebních materiál - kamene nebo
cihlových sloupk se d ev nou stavební výplní. U mén významných staveb se
zachovala technika vyplétání proutím a omazávání hlínou. Chalupníci s nevelkými
pozemky mívali obytný d m spojený se stájí a k lnou, kterou používali jako stodolu.
Rolnické usedlosti m ly hospodá ské stavby rozloženy kolem dvora, jehož tvar se
podle terénních možností podobal obdélníku . P i vjezdu stávala sýpka, do níž se
ukládalo obilí. Samostatnou sýpku mívali jen zámožní sedláci. Drobní rolníci
skladovali obilí v komo e v p ízemí a n kdy sloužila i k bydlení. Proti domu stávaly
stáje pro dobytek a kon , ovšem op t jen u bohatých sedlák . Dv r vzadu uzavírala
stodola s mlatem uprost ed a p ipojenou k lnou pro vozy. Bokem dvora býval ve
svahu zapušt n sklípek se seníkem. N kdy ov ín a dále studna i pot ek upravený
k nabírání vody. Stavby se vzájemn spojovaly. Chlívek pro vep e stával u hnojišt a
kurník nad ním. V zahrad za stodolou byly v elíny, udírna a n kde i sušírna ovoce.
22
Velké usedlosti mívaly na horských pastvinách salašnické koliby pro bydlení pastý
ovcí.
Prvkem, který dotvá el architekturu byly stromy. V roce 1751 tereziánským
Oh ovým patentem bylo na ízeno p i domech vysadit lípy nebo vrby. K vesnicím
pat í zvonice, kaple nebo kostel a h bitov, fara, kapli ky, boží muka, p ícestné k íže
a kamenné sloupy se sochou.
Od období kolonizace valašského regionu se v každé obci stav ly vodní mlýny a
pily.
V 17. století za ali lidé z m st a vesni ek osídlovat lesní mýtiny a sezóní pastviny na
horách. Osídlování probíhalo v pásech podél potok sm rem k jejich horským
pramen m. Pak se dvory stav ly na svazích mezi poli a drobné chalupy pod pásem
lesa, v n mž vznikaly nové paseky.
23
Fojtství v Lide ku z r. 1834
Typy
štít :
Valašské P íkazy
Seninka . 61
Valašská Polanka . 20
Demografický vývoj
Pro každou spole nost je d ležitým ukazatelem vývoj po tu obyvatel.
Sledujeme zde po et narození (natalitu), po et úmrtí (mortalitu), p ípadn migraci
lidí. Stagnace, i úbytek obyvatel nazna uje možné krize a nar stající problémy
v budoucnosti.
Z období st edov ku jsou naše údaje neúplné a obvykle nás informují pouze o
po tu usedlostí v dané obci. Lidé byli daleko více závislí na p írod . Velkou roli
24
sehrály opakující se neúrody, jež vyvolávaly hladomory a vylid ování ady lokalit.
Zdá se, že po et obyvatel regionu od 12. do poloviny 14. století neustále stoupal.
Zvrat p ivodily asté vále né st ety v záv ru 14. století. a v prvních desetiletích 15.
století. Negativní roli zde sehrály i husitské války. Nar staly hospodá ské problémy,
jež vedly k zániku n kterých vsí (Lomná, Zubr vka, do asn Pul ín) a k poklesu
obyvatel v celé oblasti. K dalšímu oživení došlo v dob p edb lohorské, kdy
prob hla tzv. paseká ská kolonizace. Hospodá sky za aly být využívány horské,
doposud neobydlené oblasti. P íznivý vývoj narušila t icetiletá válka a s ní
související valašská povstání. Ve 2. pol. 17. století se k nám op t vrátil hospodá ský
r st
První p esné údaje o po tu obyvatel jednotlivých obcí pocházejí z r. 1790 a
od té doby m žeme sledovat pozitivní vývoj až do pom rn nedávné doby.
Charakteristickými jevy byla vysoká porodnost a zárove vysoká úmrtnost, která
postihovala p edevším d ti, pr m rný v k dosahoval oproti dnešní dob podstatn
nižší úrovn . Projevily se však op t hospodá ské tlaky. N kolik vln vyst hovalectví
do USA na p elomu 19. a 20. století, 1. sv tová válka a po ní následující epidemie
špan lské ch ipky postihly celý region. Seninka dosáhla podle s ítání obyvatelstva
rekordního po tu již v r. 1910. Dalším zlomovým momentem se stalo hromadné
st hování do N mci opušt ného pohrani í po 2. sv tové válce, takže Lužná a
Valašská Senice byly nejlidnat jší v r. 1930. Další obce pokra ovaly v popula ním
r stu až do po átku 70. let (Študlov, Leskovec, Pozd chov). Následn se již projevily
trendy moderní doby. St hování za prací do m st a výrazné snižování porodnosti
vedlo postupn ke stárnutí populace a k úbytku obyvatel v tšiny obcí. Nejvyšší ztráty
utrp ly Valašská Senice, Seninka, Prlov, Pozd chov a Študlov, jež leží na okrajích
miniregionu. Výjimku tvo í Horní Lide , Valašská Polanka a áste n i Francova
Lhota, které t ží ze své polohy a staly se do ur ité míry pro své okolí malými centry.
Zde se po et obyvatel zvyšuje.
25
2. Historie obcí
2.1 Francova Lhota
Obec leží 17 km jihovýchodn od Vsetína v údolí eky Senice. Vede do ní v Horní
Lid i odbo ka ze silnice ze Vsetína do Valašských Klobouk. St ed obce je v
nadmo ské výšce 520 metr ,vesnice leží na 49°12´ severní zem pisné ší ky a 18°07´
východní zem pisné délky. í ka Senice a soub žná silnice tvo í osu obce od
východu k západu, zástavba je rozložena po obou stranách této osy. Mimo to na
východní stran p i státní hranici se Slovenskem jsou paseká ské skupiny usedlostí
Bechov, Rutov, Jama a Bílá Voda. Dnes už tato obydlí slouží v tšinou jako rekrea ní
chalupy. Katastr Francovy Lhoty m í 1577 ha, k 1.1.2007 zde žilo 1601 obyvatel.
Kdy obec vznikla, nevíme, za átky nyn jšího osídlení klademe n kde do 2.pol.13.
a 1.pol.14.století. V té dob zde poblíž zemské hranice mezi Uhrami a Moravou
vznikla ada vesnic, šlo o posílení obrany této hranice. Název Lhota tomu odpovídá,
v tomto období bylo mnoho obcí zakládáno na tzv. lhotním systému (m li lh tu –
lhuotu, odtud Lhota – k osvobození z poplatk a povinností v i vrchnosti). Ve
„vizovické listin “ Smila ze St ílek z roku 1261 není sice obec ješt jmenovaná, ale
osadníci na Syenniczi ( ece Senici) jsou uvedeni jako hranice panství.
První písemné zmínky pochází z po átku 16.století, kdy Lhota tvo ila spolu se
Senicí, Pul ínem a pozd ji zaniklou osadou Zubr vkou malé léno – podle hradu
zvané Pul inské – s ur itým vztahem k hradu Brumov. N kolikrát zm nila své jméno
podle držitel , r.1515 Petrovská Lhota, r.1516 Markova Lhota, od roku 1521
Zbelovy Lhoty. K tomuto roku se uvádí ve Lhot tvrz s poplužním dvorem a dv
fojtství. Dodnes se v místní mluv užívá plurálu – ve Lhotách, jedu do Lhot.
Francova se nazývá Lhota podle posledního držitele tohoto léna Trystama France z
Háje, který zde sídlil do roku 1549, kdy léno p evzal Adam z Lomnice na Brumov .
Od tohoto roku už Francova Lhota pat ila stále k brumovskému panství.
Od poloviny 16.století vznikaly spory o území p i hranici zvlášt mezi lednickým
panstvím na stran uherské a brumovským panstvím na moravské stran . Hranice
nebyla ustálena, a tak ob panství si d lala nároky na pozemky kolem ní.Vznikaly
asté sváry, které nejvíce odnášeli poddaní. Vzájemné zajímání stád, bitky a ni ení
obydlí neustávaly ani v dob , kdy byli pány na Brumov Zden k Kavka z í an a
jeho syn Jan a krátce potom uherský rod Apponyi .
Daleko horší asy však Lhotu a všechny obce p i uherské hranici ekaly. Roku
1663 vpadli na Moravu Turci a p i n kolika nájezdech zni ili celé pohrani í od
Strážnicka a Hodonínska na jihu až po Frenštátsko na severu. P i vpádu St elenským
pr smykem 6.10.1663 si z ídili sb rný tábor mezi Francovou Lhotou a Valašskou
Senicí, odkud d lali nájezdy po okolí, loupili a odvlékali do zajetí. Celý kraj byl
26
zni en, z Fr.Lhoty bylo údajn odvle eno nebo zabito 512 lidí (podle lánského
rejst íku k r.1663 bylo ale ve Lhot ze 40 usedlostí jen 5 pustých). Léta 1703 – 1708
jsou dobou vpád povstalc Františka Rakocziho na Moravu. D sledkem t žkého
postavení poddaných byli zbojníci. Ze Lhoty jsou známi Mikuláš a Daniel
Soukupovi, kte í byli popraveni roku 1714 v Uherském Hradišti.
Situace se uklidnila a zm nila až za vlády osvícenských panovník Marie Terezie
a Josefa II. Po et obyvatel rostl, roku 1790 zde žilo 1105 lidí ve 144 domech, pole
byla obd lávána a vesnice udržována. Francova Lhota pat ila k dílu brumovského
panství, které po smrti Ester Forgá ové zd dila dcera Marie, provdaná Illesházyová.
Rod Illesházy vlastnil panství až do roku 1835,kdy je koupil hrab Ji í Šimon Sina.
Jeho vnu ka Ifigenie brumovské panství prodala roku 1894 víde skému
pr myslníkovi Antonínu Dreherovi a jeho snaše Edeltrud byl majetek zkonfiskován
po válce r.1945.
Z novodobé historie stojí za zmínku p edevším období obou sv tových válek. Do
1.sv tové války muselo narukovat 263 muž , z nichž 35 padlo na frontách a 17
vstoupilo do legií. Za 2.sv tové války byli zat eni a v zn ni obyvatelé p edevším
pro podez ení z p evad ství p es hranici na Slovensko. Z koncentra ních tábor se
nevrátili 3 obyvatelé z Francovy Lhoty a 5 muž zahynulo v posledních dnech války
jako lenové partyzánských skupin. Obec byla osvobozena 2.5.1945 rumunskými
vojáky, kte í p išli ze Slovenska p es paseky Bílá Voda. Pomník ob tem obou
sv tových válek je na místním h bitov .
Obživu obyvatel m dávalo p evážn zem d lství a pastevectví. S p ibývajícím
po tem obyvatel postupovali dále do vyšších poloh a tam si zakládali svá
hospodá ství. Valašská kolonizace sem p íliš nezasáhla, protože lidé zde byli usedlí
mnohem d íve, p evzali jen n které zp soby využívání t žko obd latelných pozemk
k chovu ovcí.
Zem d lství bylo hlavním zam stnáním obyvatel až do poloviny 20.století.
Drobná soukromá hospodá ství však mnohdy nesta ila lidi uživit, proto odcházeli na
sezónní práce - na žn , „do výžink “, do ep na Hanou, do vinohrad k Bratislav ,
na kampan do cukrovar do Hulína, Všetul, Kostelce nad Labem. Relativn lepší
možnost obživy nastala v dob stavby železni ní trat Horní Lide – Púchov (1935 –
1937).
Ke konci 19. a v prvních desetiletích 20. století asi 330 lidí odešlo za lepším
živobytím do Ameriky a po 2.sv tové válce nastal další úbytek obyvatel odchodem
p ibližn 250 lidí do pohrani í (ke Znojmu do Bantic a Prá a na Šumpersko).
Po 2.sv t. válce se situace za ala m nit. R st pr myslové výroby v okolí (Vsetín,
Val.Klobouky, Slavi ín) p inesl možnost zam stnání pro mnoho obyvatel. ada
muž za ala pracovat ve velkých podnicích na Ostravsku i jinde a dom se vracela
jen na ned li. Také státem prosazovaná kolektivizace zem d lství (ve Francov
Lhot vzniklo JZD v roce 1960) dokázala p es t žké za átky postupn hmotn
zabezpe it rodiny družstevník .
27
Francovolhotští ob ané byli katolíci a až do konce 18.století pat ili k farnosti
Lide ko. Zdejší kostel dal podle archivních záznam postavit hrab Št pán Illesházy,
proto také byl zasv cen Št pánu, uherskému králi. Ob ad sv cení prob hl 2.9.1787 a
sv titelem byl kloboucký víced kan Josef Ondrá ek. Jde o typický kostel s rovným
stropem v jednoduchém josefinském stylu. Pod kostelem stojí jednoposcho ová
farní budova.
První škola byla postavena roku 1794 a u iteli se na ní stali na 130 let p íslušníci
sp ízn ných u itelských rodin Kašpárk a Merlí k . Školní budova stála v kopci pod
kostelem. Dnešní škola byla postavena roku 1895 a p istavována a opravována
r.1931, 1981 a op t v sou asnosti.
V dob p ed 2.sv tovou válkou (kolem r.1935) m la obec dva hostince (Karel
Reis a Frant .Pavlík), ková e, t i mlýny, ezníka, dva obchody smíšeným zbožím, dv
trafiky a truhlá e. Krom toho stála ve Lhot tzv. panská myslivna, ve které sídlil
správce panských les . Majitel panství Antonín Dreher ji dal po roku 1939 k
dispozici okupa ním jednotkám pohrani ní stráže. Po roku 1945 sloužila jako
ú adovna MNV a pozd ji r zným provozovnám služeb. Budova byla zbo ena r.1999.
Po 2.sv t. válce (r.1948) byla obec elektrifikována, postaveno mnoho rodinných
domk , na míst d ív jší Ba ovy prodejny obuvi a Lidového konsumu z 1.republiky
byl postaven Obchodní d m Jednoty (dnešní prodejny potravin a textilu).
Velký rozvoj materiálního vybavení Francovy Lhoty souvisí s rozvojem JZD. V
70. a 80. letech zdejší JZD – Vzorový pastevn odchovný podnik získal díky
kooperaci v chovu jalovic v hlas v celé republice. V letech 1970 – 1972 byl postaven
kulturní d m, který je nyní sídlem obecního ú adu i místní knihovny. Na konci 70.let
byla postavena mate ská škola (1978) a v 80.letech byl postupn vystav n celý st ed
obce – obchody, zdravotní st edisko, hotel Ran u zvonu, pošta. Hlavní podíl na
výstavb m lo tehdejší JZD vedené ing. Jaroslavem Novosadem. Zvláštností je
zvonice se zvonkohrou, která odbíjí jednotlivé hodiny a v 6, 12 a 18 hodin hraje i
melodii písní. Autorem staveb v centru vesnice je architekt Petr Žert. V údolí
Hamlazova potoka a na svahu nad ním je areál zem d lského družstva, v sou asné
dob je ást pronajata n kolika menším firmám a v tší ást sou asnému ZD. Také
další budovy družstva vybudované p ed r.1989 slouží nyní jako sídla firem (masná
výroba Carnex, kovovýroba a plasty Prodex). V obci funguje n kolik stolá ství,
záme nictví, pneuservis i cykloservis, kade nictví, cukrá ská výroba
apod.
Hipoterapii se v nuje místní Hucul club.
Spole enský život obce zastupoval Sbor dobrovolných hasi (založený r.1921),
krom n j v sou asnosti existuje Myslivecké sdružení, TJ Sokol, Klub eských
turist , eský svaz v ela a Valašská nadace.
Nový znak obce (ud len r.1997) má v zeleném štít na zlatém pahorku st íbrný
šra k p eložený dv ma zlatými vzty enými klasy.
K d jinám obce i m sta pat í i zmínka o významných rodácích. Ve Francov
Lhot se 26.3.1905 narodil Št pán Trochta, pozd jší kardinál a litom ický biskup.
Studoval v Krom íži a v italském Turín , stal se kn zem – salesiánem,doktorem
28
teologie a budovatelem salesiánských ústav v Ostrav a v Praze – Kobylisích. Za
heydrichiády byl zat en, v zn n v Terezín , Mauthausenu a Dachau. Po osvobození
byl roku 1947 jmenován biskupem v Litom icích, ale po zm n režimu byl v roce
1953 op t zat en a v zn n v komunistických v znicích v Leopoldov a Valdicích.
Na amnestii r.1960 byl propušt n a pracoval jako d lník. Po rehabilitaci 1968
zastával znovu biskupský ú ad. Papežem Pavlem VI. byl jmenován r.1973
kardinálem. Zem el 6.4.1974, je pochován v Litom icích. V rodné vesnici je
pam tní deska v kostele a d ev ný k íž ve st edu obce v novaný od spoluob an .
Jeho rodný domek .55 odkoupila ímskokatolická farnost a chce jej upravit áste n
jako pam tní sí .
Budova školy (1912)
Kardinál Št pán Trochta
29
Kardinál Št pán Trochta
30
2.2 Horní Lide
Leží v kotlin na soutoku í ky Senice a jejího p ítoku z levé strany- Seninky. Dále
se zde vlévá La novský potok a St elena ( Broumovka).
Vesnice leží na rozvodí Dunaje - Moravy a Váhu. Z jihovýchodu ji vypl uje poslední
výb žek Bílých Karpat ( Strán 605 m.n.m.) - nejvýše položený bod., na východ
Pul inská hornatina Javorník a na západ a jihozápad se vypíná Vizovická
vrchovina.Nadmo ská výška iní 465 m.n.m. Na katastru 721 ha žilo k 1.1.2007
1434 obyvatel.
Území bylo osídleno již v dob bronzové, což dokazují nálezy dvou bronzových
me a bronzové sekyry.
Název Lidcze Hornij ( 1518 ), Horni Lidczy, Ober Litz ( 1720 ), 1885 Horní Lide je
patrn od jména udek a znamená „ ves Ludkova“.
Za první písemnou zmínku je pokládána zakládající listina cisterciánského kláštera
ve Vizovicích z 20. srpna 1261.
1424 náležela k statk m hradu Brumova. ást byla zastavena Miroslavovi z
Cimburka. Od roku 1500 pat ila k Pul inskému hradu.
Ur itou dobu byla pod vládou Michala a Št pána Podmanického, Táreza z Torzy a
Jana z Lomnice.
V roce 1521 pan Vilém z Víckova, který sídlil v Petrov ( dnešní Francov Lhot ),
prodává obec Mikuláší ze Zást izl.1526 vlastní Lide Tristan Franc z Háje, bydlící
op t ve Fr. Lhot .Adam z Lomnice 1549 vrací Horní Lide do Broumovského
panství.1573 je majitelem Zden k R. Kavka z í an. Byl luterán a zavádí toto
náboženství i na svém panství. Teprve v 17. st. Jan ímanský Kavka vesnice na
svém panství rekatolizoval.
Za t ícetileté války táhl obcí švédský generál Torstenson na výprav proti Brumovu,
aby potrestal jižní Valachy. Na pastvin u Rubán se našly mince z roku 1634 z
nápisem: Gustaus Adolphus rex.
Po átkem 17. století vpadli do této oblasti Bo kajovi vzbou enci. V Horní Lid i se
kuruci ( ma arsky povstalci ) usídlili. Bydlil zde valašský vojvoda Vít ( 9.3. 1707 ).
Tak, jako i okolní vsi, byla i Horní Lide p epadena v roce 1663 p i vpádu Tatar a
vypálena. Pobito nebo odvle eno bylo 156 obyvatel.
V roce 1670 zde bylo 31 usedlostí, z nichž pouze 23 osazeno.
1683 zažili obyvatelé vpád Tökelyho a 1704-08 byla ves op t zni ena vpádem
Františka Rákocziho.
Roku 1626 získává Brumovské panství Mikuláš Forgá s chotí Ester. M li p t dcer.
Horní Lide dostává Eva do panství Brumov l. V druhé polovin 17. století se
31
p ipojuje vesnice k statk m Brumova ll za Szelepcsényiho. Pak se dostává do rukou
Waldorfu 1739 ( pat í tedy k hoš álkovskému panství, nebo tento rod vládl
Hoš álkové ) a L.E. Podstadského z Prusinovic. Nakonec, jako i ostatní vesnice
získává Horní Lide Josef hrab Illesházy.
Významnou událostí pro obyvatele byl v roce 1870 byl pr jezd Josefa II. do Ruska.
Je t eba ješt p ipomenout, že od roku 1835 velkostatek Broumov l. vlastní Ji í
Simon baron Sina, dále pak Ifigénie vévodkyn Castries a Antonín Frajer.
Od roku 1849 byla Horní Lide sou ást panství Broumov II., které náleželo k
Uherskohradiš skému kraji. Od roku 1850 byla obec sou ástí politického okresu
Uherský Brod.
Obyvatelstvo se živilo p evážn zem d lstvím. Až v roce 1852 vznikla parní pila,
1848 mlýn a 1862-82 našli místní lidé pracovní p íležitost v továrn na nábytek brat í
Kohn . Podomácku se zde vyráb ly i papu e a pletená sedla.
Po átkem 20. století zde byl mlýn, pila, dva hostince, trafika, eznictví, dva obchody,
ková , podková , dva obchody se smíšeným zbožím, obchod se šindelem, dva
obuvníci, peka a stola .B hem l.sv tové války budovali obyvatelé železni ní most.
28. íjen 1918 p ivítali obyvatelé jako konec války a vznik republiky. Zam stnání
bylo však stále málo. Teprve až stavba dráhy 1924-28 dala možnost lidem vyd lat si
peníze. 4. ervence 1928 v osm hodin ráno projíždí první nákladní vlak. 21. íjna v
deset hodin Dráhou prezidenta Masaryka projel první osobní vlak. Další možnost
práce dostali obyvatelé p i stavb silnice do La nova a v ciheln .
V roce 1935 se za ala stav t dráha Horní Lide - Púchov.
O ty i roky nato za ala 2. sv tová válka. Obec se stala pohrani ní vesnicí.
V období okupace byla do Horní Lid e umíst na n mecká policie
GRENZPOLIZEI ( ú adovny m la na nádraží ) i gestapo. Ve vesnici postaveno
dvacet domk pro jejich rodiny. Sledovali obyvatelstvo a pohrani í se Slovenskem.
To však nezabránilo lidem, aby nepomáhali uprchlík m na Slovensko,
neshromaž ovali zbran a potraviny.
Ve vesnici byla tajná tiskárna, takže bylo pot eba rozmis ovat i letáky. Našli se
state ní obyvatelé, kte í za cenu vlastního života pracovali jako spojky.
Dva mužové se dokonce dali k partyzán m. Dva byli v zn ni. Nejvyšší cenu, sv j
život, ztratil Pavel Opravil, který byl umu en v koncentra ním tábo e , pam tní
desku má na nádraží.
Vesnice byla osvobozena 2. kv tna 1945 Sov tskou armádou, rumunským vojskem a
1. s. armádním sborem, který projel obcí 4. kv tna. Památník padlým stojí ve st edu
obce u kostela.
V padesátých letech byl veden politický proces proti skupin Sv tlana – Makyta.
Popraveni byli obyvatelé Horní Lid e - František Mana a Rudolf Lenhart. Další
obyvatelé byli odsouzeni a zav eni na 10 – 25 let
32
Seznam ob tí padesátých let
29.4.1950 byli odsouzeni :
Za zlo in velezrady, nep átelství k lidov demokratickému z ízení
Ladislav Sýkora
Josef D brava
Marie Rajnochová
Ladislav D brava
František Maršalík
Jan Sk ipka
Josef Bureš
Josef Rus
Ctibor Seidl
na 25 let
20 let
10 let
16 let
20 let
15 let
10 let
15 let
20 let
V roce 1989 byli rehabilitováni.
Po válce, jako i v jiných obcích zakládali JZD. Zde bylo založeno až v roce 1960, a
1974 p ipojeno k JZD ve Valašských P íkazích .
Od roku 1949 do roku 1960 spadala obec pod Valašské Klobouky. Správní reformou
1960 byla obec p i len na k okresu Vsetín. Od roku 2001 pat í ke kraji Zlín.
Významné budovy a památky:
Škola: první zmínka pochází z roku 1788, 1877 byla postavena dvojt ídní zd ná
budova a r. 1906 došlo k jejímu rozší ení.R.1945 vznikla m š anská škola v
budovách po N mcích.Vr.1968 byla otev ena nová osmnáctit ídní škola. Zvláštní
škola byla otev ena z budovy bývalé ZŠ.
B hem socialistického období byla z ízena kanalizace, vodovod, ve ejné osv tlení,
kino, knihovna ( založena v roce 1924 ) a mate ská škola ( 1980 ). Obecní ú ad byl
vybudován r.1988.
Kostel svatého Václava byl postaven v l.1992-94 poblíž kapli ky z r. 1929. P ed
chrámem se nachází památník padlým rumunským voják m z 2. sv tové války a
památník ob tí nesvobody z let 1948-89.
V r.1994 byl postaven Domov pokojného stá í.
Místní h bitov byl založen r.2002.
33
V budov bývalých n meckých domk
bylo otev eno v roce 1950 zdravotní
st edisko.
Nová poliklinika byla postavena až v roce 1984 a lékárna byla otev ena v roce 1991.
V obci se nachází rovn ž veterinární ambulance.
Poliklinika byla nadstavena rodinnými byty pro obyvatele, kte í bydleli p vodn v
nádražní budov . Po vzniku eské a Slovenské republiky vznikla na nádraží
Cizinecká policie, eský celní ú ad a Slovenský celní ú ad a obyvatelé, kte í bydleli
v nádražní budov se p est hovali nad polikliniku. Nádražní budova byla p estavena
1994, bydlí zde rodiny zam stnanc t chto ú ad .
34
2.3 La nov
Obec se nachází v údolí mezi dv ma podh ími Vizovické vrchoviny. Protéká jí
La novský potok. Leží v nadmo ské výšce 530 m.Nejvyšším bodem je 707
m.vysoký kopec Láz .
Vým ra je 1531 ha, v roce 2007 m la vesnice 893 obyvatel.
Název Lacznov ( 1520 ), La nov ( 1872 ), pochází pravd podobn od osobního
jména La en, nebo z adjektiva la en ( hladový ).
První zmínka o této obci je z roku 1422 a pak 1424, kdy Zikmund dává ást svého
panství do zástavy Miroslavovi z Cimburka.Vesnice byla v rukou Michala a Št pána
Podmanického, Jana z Lomnice a Jana Kavky z í an, kte í zárove vlastnili panství
Broumovské.
Tak jako i jiné vesnice i La nov trp l nájezdy Turk . V roce 1663 bylo území
p epadeno a 93 obyvatel zahynulo nebo bylo odvle eno do otroctví.
V roce 1670 bylo ve vesnici 42 usedlostí.
1703-1710 bylo území p epadeno oddílem kuruc ( ma arsky povstalc ).
Obyvatelstvo p ed nimi uteklo do hor, kde se skrývalo.
Ve vesnici byly panské mlýny.
1525 získal vesnici Mikuláš a Ester Forgá ovi. M li p t dcer. La nov dostala Marie
do panství Broumov l. a 1864 Ji í Illesházy. D dictvím a koup mi se nakonec
dostává Josefu hrab ti Illeshásymu.
Kolem roku 1800 byly ve vesnici dva mlýny a hospoda.
Od roku 1850 byla vesnice sou ástí okresu Uherský Brod.
Od roku 1855 se na panství st ídají tito páni: Ji í Simon baron Sina, Ifigenie
vévodkyn Castries a Antonín Dreher.
1924 byly v obci dva mlýny, hostinec s obchodem, dva ková i, podková i, krej í,
obchod s máslem, se smíšeným zbožím a stola .
Od r. 1949 do roku 1960 pat ila vesnice pod Valašské Klobouky a 1960 se stává
sou ástí okresu Vsetín.
1939 zde bylo lesní družstvo Horka a dva mlýny.
Za 2. sv tové války pomáhali obyvatelé partyzán m . V roce 1941 byl popraven len
Obrany národa u itel Josef Rotrekl. Obyvatelé pomáhali len m Partyzánské
skupiny Ploština z Brigády Jana Žižky. 19. dubna 1945 zahynul jeden ob an p i
vypálení Ploštiny. 22. dubna v lese B ezin u La nova byli post íleni slovenští
partyzáni. 2. kv tna 1945 fašisté vypálili osm dom , zast elili ty i ob any na
Va ákových pasekách. 2. kv tna byla obec osvobozena Rudou armádou.
1956 byl založen Státní statek, který se stal v roce 1960 sou ástí JZD.Od roku 1975
je sou ástí JZD Nové Valašsko se sídlem ve Val. P íkazech. V sou asné dob
zem d lskou farmu vede pan Šulík.
35
Od roku 1949 – 1960 spadala obec pod Valašské Klobouky. Správní reformou 1960
byla p i len na k okresu Vsetín a od 2001 ke kraji Zlín.
Významné budovy obce:
Škola: zd ná budova byla postavena 1859. R.1875 byla rozší ená na dvojt ídní pro
190 žák .R.1898 si ob ané postavili novou se t emi t ídami.
1968 byl postaven kostel Pany Marie, královny nebe a zem . Vysv cen však byl
pouze jako smute ní sí ( 1991).
Památky: usedlost 13, seskupení roubených budov kolem tverhranného dvora se
studnou a okovem z roku 1811, usedlost 15, Pe e PECZET . P . OBCI . D.
SLCZNOW ( poctivé obce d diny La nova).
Zajímavosti: rybníky u potoka Smolinky- rezervace
Šafrány
Nad obcí skály
Rezervace Smolinka
36
2.4 Leskovec
Leskovec leží v údolí eky Senice asi 6 km jižn od Vsetína. Prochází jím jak silni ní
komunikace, tak i železni ní tra Vsetín - Horní Lide . Obec leží v nadmo ské výšce
375 m. Na katastru o vým ru 985 ha žije 675 obyvatel ( 1.1.2007).
První písemná zmínka o Leskovci se objevuje v r. 1361 v souvislosti se
soudním sporem vizovického cisterciáckého kláštera s jeho šlechtickými sousedy.
Jméno obce souvisí se slovem „léska“, vznikla pravd podobn na míst p vodního
lískového porostu. Nasv d uje tomu i znak obce, jenž znázor uje v tvi ku s listem a
lískovým o echem.
Leskovec z stal až do r. 1574 sou ástí vizovického panství, poté p ešel pod
panství Brumov. V r. 1599 v obci prob hlo jednání hrani ní komise, jež ešila
problémy s majiteli uherských panství. Za t icetileté války se místní obyvatelé
podíleli na valašských povstáních. Jistou proslulost v tomto období získal syn
zdejšího fojta Jedli ka, který pod jménem Píš alka p sobil jako hejtman zbojník
v okolí Olomouce, kde byl také r. 1638 popraven. V r. 1656 se v obci nacházelo 23
obydlených usedlostí. Nacházel se zde šenk, jemuž místní museli sloužit robotními
povinnostmi - dovozem piva a vína.
Po zrušení poddanství náležela obec k politickému okresu Valašské Mezi í í
a pat ila k okresnímu soudu Vsetín (1849-1909), následn byla za azena do
politického okresu Vsetín. V r. 1900 dosahovala vým ra hospodá ské p dy 944 ha.
Místní rolníci chovali 6 koní a 320 kus skotu. Ve 30 domech žilo 492 obyvatel. O
11 let pozd ji se zde uvád jí 3 hostince, 3 mlýny, 2 pily, ková , krej í a krupa ství.
Lidé si p ivyd lávali košíká stvím, tkalcovstvím, výrobou d ev ného ná adí a nož .
Svízelná ekonomická situace vedla k po etné emigraci do USA.
V nejstarším období pat il Leskovec k farnímu ú adu ve Vizovicích, od r.
1777 pak náležel do obvodu kostela ve Valašské Polance. V obci p evládá
evangelické náboženství. Již v 1900 se k n mu hlásilo 485 ob an z celkového po tu
492 obyvatel. Po vydání toleran ního patentu pat ili místní evangelíci ke sboru ve
Vsetín . V r. 1940 vznikl v Leskovci samostatný filiální sbor eskobratrské církve
evangelické, který se o 14 let pozd ji osamostatnil. V letech 1960-63 byl v obci
vybudován sborový d m.
Leskovec náležel do obvodu školy ve Valašské Polance, vyu ovalo se však
v obci, u itel z Polanky zde pouze docházel. V r. 1851 byla z ízena evangelická
škola reformované konfese a sou asn postavena samostatná budova. V r. 1892 pak
byla postavena nová škola, jež byla pozd ji rozší ena o jedno poschodí (1930). Starší
žáci dojížd jí do Valašské Polanky.
V p edvále ném období zde p sobily strany agrární, sociáln demokratické a
národn demokratická. 2. sv tová válka p inesla do života obce tragickou událost.
V noci z 2. na 3. dubna 1945 byl vypálen Ju í k v mlýn. O život p išli majitel Jan
Ju í ek, jeho žena a 3 d ti, zahynuli i 3 partyzáni. Na míst trosek mlýna byl
vybudován památník ob tem.
Mezi nej ast jší p íjmení pat í Hromada, Š astný a Mucha.
37
V r. 1957 bylo založeno JZD, které pozd ji splynulo s JZD Valašské Kotáry
se sídlem ve Valašské Polance (1975). Po jeho zániku (1990) zde vznikla firma
Kovar, která se zabývá výrobou obytných bun k a má velký p ínos pro zam stnanost
v Leskovci i okolí. P íslibem pro rozvoj obce se jeví i po ínající stavba pobo ky
n mecké strojírenské firmy Kemmerich.
Od r. 1893 zde p sobí TJ Sokol, který se v nuje p edevším fotbalu, v r. 1922
byl založen Sbor dobrovolných hasi . V r. 1937 byla obec elektrifikována. Postupn
byl vybudován kulturní d m (1972), samoobsluha (1974), mate ská škola (1979) a
vodovod Karolinka - Stanovnice (1992).Najdeme zde také 2 restaurace. V letech
1994-95 došlo k výstavb ob adní sín , po níž následovala plynofikace (2000-01).
38
2.5 Lide ko
Vesnice Lide ko leží 15 km jižn od Vsetína v nadmo ské výšce 445 m.n.m.
Katastrální vým ra je 1736 ha. K 1.1.2007 zde bylo registrováno 1855 obyvatel.
Obcí vede železnice na trase Vsetín – Púchov a silnice l. t ídy rovn ž spojující Vsetín
– Púchov a Vsetín – Valašské Klobouky.
Obec se rozprostírá v údolí po obou b ezích í ky Senice.
Z levé strany se do ní vlévá Ra enský potok, Lánský pot ek, z pravé strany je
obohacována vodou z Pul inského potoka, pot ku Katrech a Matoch v
( Kudlej vka ).
Po levé stran údolí se zvedá Kláš ovský h bet Vizovické vrchoviny se skalním
útvarem ertovy skály na úpatí Vrchkopce ( 699 m.n.m.).
Na pravé stran se majestátn vypínají vrch Stráž ( 619 ) a Ostrá hora
( Stráž, 622 m.n.m.), které jsou již sou ástí Pul inské hornatiny - jedné ze dvou ástí
Javorník .
Nejvyšším bodem Lide ka je Kraj ica ( 729 m.n.m ).
Území bylo osídleno již v dob bronzové ( 1900 -750 p . n. l.) a v dob železné,
kde nad ertovými skalami stálo hradišt .
Název Lidce ( 1509 ), Lid e Kostelné ( 1518 ), Unter Litz ( 1720 ), 1872 Lide ko
pochází pravd podobn od osobního jména udek, ves udkova.
První zmínka o vesnici a jejích obyvatelích pochází pravd podobn z 20. srpna
1261, kdy brumovský kastelán a správce hradu Smil ze St ílek a Kunštátu, zakládá
klášter ve Vizovicích. Tomuto klášteru daruje mnoho vsí. Na listin se objevuje
poprvé název Litech. Podle popisu území by to mohl být Lide .
Po roce 1315 pat ilo území k malému lénu pul ínskému.
Od roku1424 náležela obec ke statk m hradu Brumova. Král Zikmund p edal ást
Brumovského panství do zástavy Miroslavovi z Cimburka. Tady je poprvé
jmenováno Lide ko a Horní Lide .
Roku 1468 Matyáš Korvín p edal vesnice do zástavy Ladislavu Podmanickému z
Podmanína. R.1515 získává celé panství Ji í Tárczy z Torysy.
R.1520 získává území Jan z Lomnice.
R,1574 je Lide ko v rukou Zde ka í anského Kavky z í an. Byl luteránského
vyznání. Po jeho smrti d dí panství druhá manželka – Johanka Tr ková z Lípy.
Obyvatelstvo bylo tehdy nesnesiteln týráno.
1626 zd dil majetek Mikuláš Forgach z Gýmeše s manželkou Ester. Ta m la p t
dcer: Evu, Juditu, Marii, Žofii a Ester. Z jejich podílu vzniká Brumov I, II, III.
Broumov II vzniká z podílu Žofie, kam pat ilo i Lide ko.
Na as získávají panství Broumov II. brat i Walldorfové a Eugen Podstadský z
Prusinovic.
39
Teprve v roce 1731 p ipojuje území Josef hrab Illesházy a Lide ko se stává sou ástí
panství Broumov l.
Lide ko byla zem d lská, áste n paseká ská obec s rozvinutým pastevectvím a
v ela stvím.
.
V 17. století museli elit obyvatelé Valašska nájezd m nep átel. Za válek mezi
Matyášem Korvínem a Ji íkem z Pod brad zanikla vesnice Lomná, která ležela za
Lide kem, sm rem k Lužné.
Za t icetileté války zpustlo mnoho grunt .
Nejv tší pohromou pro obyvatele Lide ka a okolních vesnic byl vpád Turk .
3. zá í 1662 p ešlo asi šest tisíc Turk p es Váh a vypálili Broumov, Bylnici,
Valašské Klobouky i Uherský Brod. Od 16. do 28. zá í St elenským, Lysským a
Vlárským pr smykem vpadli do okolí Valašských Klobouk a Vsetína. Po dvou
vpádech krutých nep átel se Valaši rozhodli bránit. Byla vytvo ena t i obranná
pásma. Nejv tší d raz kladli velitelé Souches a Podstadský na obranu Vlárského
pr smyku. Turci se dov d li o obran a postupovali jiným sm rem. Vydali se ke
Starohrozenkovskému p echodu. Postavili si tábor mezi Val.Senicí, Francovou
Lhotou a Horní Lid í. V Horní Lid i, tam, kde stála stará základní škola a nyní je
kapli ka a kostel ,m l být podle zpráv, sb rný tábor, odkud odvád li Turci zajatce
jako otroky p es Lysský nebo Vlárský pr smyk do Nových Zámk . Velitel
Podstadský, když vid l tu velikou p evahu nep átel, cht l utéci. P i út ku p es
Valašské Klobouky a Vsetín na Hukvaldy potkal hukvaldské mušketýry a rozhodl se
vrátit a bojovat. S nep ítelem se setkal v Lide ku, Lomensku, kde po hrdinném boji
ustoupil.
V Lide ku tehdy zahynulo 234 obyvatel, sho ely 22 grunty, kostel, obilí.
R.1670 bylo v Lide ku 52 usedlostí, z toho osazeno 35.
Utrpení však nebylo u konce. Za t ícetileté války táhl obcí Torstenson na výprav
proti Brumovu, aby potrestal jižní Valachy.R.1683 zažili obyvatelé vpád Tökelyho a
1704-08 byla ves op t zni ena vpádem Františka Rákocziho
Roku 1703-1710 bylo Lide ko p epadeno tisícovým vojskem kuruc ( ma arskypovstalc ) Ond eje Vajdy. Vesnice byla zpustošena, obyvatelé utekli do les a žili
tam tém t i roky..
Obyvatelstvo se postupn zotavovalo z t chto vpád .
Po válkách se rozmohlo lupi ství a zbojnictví. Proti tomuto byl v Lide ku z ízen sbor
portáš , který m l stanici ve vesnici až do roku 1830.
Ve vsi býval také sklad soli.
Památným rokem pro Lide ko byl rok 1780, kdy vesnicí projel Josef II. do Ruska.
Je t eba ješt p ipomenout, že od roku 1835 velkostatek Broumov l. vlastní Ji í
Simon baron Sina, dále pak Ifigénie vévodkyn Castries a Antonín Frajer. Od roku
1850 náleželo Lide ko k soudnímu okresu Valašské Klobouky.
Bojovalo se nejen ve st edov ku, ale i v novodobých d jinách, ve dvacátém
století.
40
Za první sv tové války museli i obyvatelé valašských vesnic narukovat na frontu.
N kte í odmítli a museli se skrývat tajn v lesích.
28. íjen 1918 uvítali obyvatelé jako konec války a z ízení samostatného státu.
Ovšem t žké živobytí a nedostatek práce nebyly odstran ny.Teprve až stavbou
dráhy 1924 ze Vsetína do Bylnice se situace zlepšila. Pracovaly i ženy. Výsledek
jejich práce byl oslaven 4. ervence 1928 v osm hodin ráno, kdy projel Lide kem
první vlak. Byl nákladní.
21. íjna v deset hodin projel po Dráze prezidenta Masaryka osobní vlak.
1924 byly ve vesnici tyto budovy: dva mlýny, dva hostince s obchodem, ková ,
podková , krej í,obchod se smíšeným zbožím, obuvník a stola .
Další možnost získat práci dostali obyvatelé až p i stavb další dráhy do Púchova v
roce 1935 a v roce 1939 založil Gustav Moqueaux d evozpracující podnik. Pronajal
si parní pilu, kde pracovalo šedesát až sto d lník .
V roce 1939 vypukla 2. sv tová válka. Pon vadž obec leží na hranicích mezi
Moravou a Slovenskem, bylo v sousední Horní Lid i postaveno 20 domk pro rodiny
n mecké finan ní stráže. P esto nijak nezabránili, aby ob ané Lide ka, nepomáhali
p evád t pronásledované eské obyvatele na Slovensko, neshromaž ovali zbran a
potraviny a nerozši ovali tisk.
Také I.partyzánská brigáda Jana Žizky m la oporu v místních obyvatelích. lenové
partyzánské skupiny odpo ívali v domcích ( p edevším na pasekách jako Ra né
apod.), získávali tam informace o pohybu n meckých jednotek, voják a zásoby jídla
.
Kone n se p iblížily o ekávané dny konce 2. sv tové války.
2. kv tna 1945 bojovaly rumunské jednotky t i dny za ertovými skalami.
Osvobodily obec až po kostel. Nakonec Rumuni ustoupili. Na jejich místo p išla
Rudá armáda a eskoslovenská jednotka. 4.. kv tna v pátek byl osvobozen zbytek
obce.
Po válce odešlo z vesnice 250 obyvatel. N kte í do pohrani í, jiní do zahrani í.
V roce 1960 bylo založeno JZD, které se roku 1974 stalo sou ástí JZD Valašské
P íkazy.
V 70 – 80. letech dvacátého století byly opraveny i vybudovány
požární zbrojnice , mate ská školka, motorest a lyža ský vlek a zavedeny, i
opraveny zastávky ve ejné dopravy ).
V letech 1949 - 1960 spadalo Lide ko pod okres Valašské Klobouky a do obvodu
soudu ve Valašských Kloboukách.. Správní reformou v roce 1960 byla p i len na
obec k okresu Vsetín a od roku 2001 pat í ke kraji Zlín.
V posledních letech byly vybudovány chodníky, plynofikace a kanalizace. isti ka
odpadních vod byla uvedena do provozu koncem r. 2006.
Ješt je t eba se zmínit o nejd ležit jších budovách v obci
Škola:
První zmínka o škole je z roku 1645. První jméno Andrea Zelenky je spojeno
41
s rektorem z roku 1688. Nová d ev ná škola byla postavena v roce 1816. Nová
jednot ídní budova pro 150 d tí byla vybudována 1837. V roce 1870 byla rozší ena
na dvout ídní a r.1893 byla postavena nová budova.
Kostel:
Vysv cen, nebo p estav n byl kostel v roce 1511. Zmínka o svaté Kate in pochází z
roku 1689. V roce 1665 získává t i nové zvony. Staré pravd podobn vzali Turci.
Nový chrám byl postaven 1700. Okolo kostela byl h bitov. Ten již nedosta oval a tak
byl v r.1943 nad kostelem vybudován nový. Za 2.sv tové války zvony odvezli N mci
,po válce byly vráceny. 17. ervence 1949 byly zakoupeny nové. Tyto byly
nahrazeny v roce 2006 op t novými.
Požární zbrojnice:
19. ervence 1910 vznikl Sbor dobrovolných hasi . Požární zbrojnice byla
nadstavena r.1969.
K památkám a zajímavostem obce pat í mimo kostel svaté Kate iny Sinajské, k íž s
plastikou Krista z roku 1756, socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1753, na
jehož podstavce je znak Illésházy , otisk pe eti z roku 1749 – OBETZ: DEDINA
LIDECKO
42
2.6 Lužná
Lužná se nachází 11 km jižn od Vsetína po obou stranách eky Senice a hlavní
komunikace Vsetín - Horní Lide . Její katastr o rozloze 1562 ha je sou ástí jednak
Javorník , jednak Vizovických vrch . Leží v nadmo ské výšce 440 m. V obci
nalezneme i železni ní stanici, sou ást trati Vsetín - Púchov. Žije zde 553 obyvatel
(2007).
Název Lužná je pravd podobn odvozen od slova luh, tj. nízko položeného
mo álovitého místa. Obecní pe e z r. 1748 tvo í husa, která pluje po vodní hladin .
Nejstarší zmínka o obci se objevuje v r. 1516, kdy zde existovalo 17 usedlostí i s
fojtem. B hem dalších 150 let se jejich po et zdvojnásobil. Do zrušení poddanství
(1849) pat ila Lužná k panství Brumov. Zajímavá je listina majitele panství hrab te
Illéshazyho,jenž v r. 1685 prodal fojtství v Lužné Mikuláši Filgasovi a zárove jej
osvobodil od poddanských povinností. V r. 1663 ves postihl tatarský vpád, údaje o
112 ob tech jsou však patrn p ehnané. K vypálení obce došlo v r. 1708 za nájezdu
kuruc . Od r. 1849 náležela Lužná k politickému okresu Uherský Brod, pozd ji
p ipadla pod okres Vsetín(1909).
Základem obživy bylo zem d lství. Obecní kronika (r. 1860) íká, že k základním
plodinám pat il oves, pohanka a konopí, d ležitou roli hrál chov ovcí. Po et obyvatel
v tomto období se pohyboval kolem 800.Charakteristickým p íjmením se stalo
Filgas,Mišun a Ková .
V r. 1911 se v obci uvádí pobo ka nábytká ské firmy Jakub a Josef Kohnové, 3
obchody se smíšeným zbožím, 2 obchody s obilím a ovocem, 2 mlýny s pilami,
hostinec, ková , krej í a obuvník. T žké životní podmínky p inutily v období kolem
1. sv tové války desítky obyvatel obce k emigraci do USA. Válka p ipravila Lužnou
o život 19 muž , jejichž jména nalezneme na kamenném k íži z r. 1924. Ve volbách
v rámci samostatného eskoslovenska hrála vždy dominantní roli s. strana lidová. V
r. 1922 byl vybudován most p es Senici. V letech 1923-28 prob hla výstavba
železni ní dráhy Vsetín - Bylnice, po níž následovala v 30.letech kolej Hranice Honí Lide . Pro místní ob any p inesly vítanou pracovní p íležitost. K áste né
elektrifikaci došlo již v r. 1941. Za 2. sv tové války zahynuli 4 ob ané, mj. u itel
Josef Tomš . Je jim v nována pam tní deska, nalezneme ji na obecním ú ad . Po
válce odešlo 37 muž , p evážn s rodinami, do pohrani í.
V obci p evládá katolické náboženství. V ící postupn spadali pod farnosti Valašské
Klobouky a Lide ko, dnes jsou sou ástí farnosti Valašská Polanka.
Škola v Lužné byla z ízena jako pobo ka farní školy v Lide ku již v r. 1725 a pat ila
mezi nejstarší v okolí. R. 1893 byla vybudována zd ná škola. Pro malý po et žák
byla r. 1978 zrušena a žáci p ešli do Valašské Polanky. Od r. 1976 zde však p sobí
mate ská škola.
K nejv tší prom n ve vzhledu obce došlo v 70. a 80. letech minulého století. Mimo
ady rodinných dom byly postaveny budova místního národního výboru, kulturní
d m, nová prodejna potravin, nový stadion pro mí ové hry a bylo zavedeno ve ejné
osv tlení. V 80. letech následovaly 2 lyža ské vleky, vodovod a horská rekrea ní
chata. R. 1993 vznikla hasi ská zbrojnice, r. 2001 se obec plynofikovala.
43
JZD se vytvo ilo r. 1960, o 14 let pozd ji se stalo sou ástí JZD Valašské Kotáry se
sídlem ve Valašské Polance. Po jeho zániku zde p sobí firma Agrospol.
Lužná se vždy vyzna ovala bohatou spolkovou inností a zachováváním lidových
tradic. Postupn zde vznikly mj. Hasi ský dobrovolný sbor (1925), Svaz katolických
žen a dívek, Lidová jednota a Jednota lidových ochotník Sokol. T lovýchovná
jednota byla založena r. 1952 a v nuje se p edevším lyžování, turistice a kopané,
tradici zde mají i šachy. Atrakcí se staly zápasy tzv. luženských Tygr v ledním
hokeji. etní obyvatelé se zapojili do innosti národopisného souboru Polan ané.
Mezi kulturní památky m žeme za adit zvonici z 18. století a soubor 3 roubených
sklípk na kamenné podezdívce.
Interiér valašské chalupy
44
2.7 Pozd chov
Pozd chov leží v severní ásti Vizovické vrchoviny asi 12 km jihozápadn od
Vsetína. Je jednou z nejvýše položených obcí na Vsetínsku (490 m n.m.). Na ploše
1345 ha žije 555 obyvatel(2007). Vsí protéká potok Pozd ch vka, který se vlévá do
Senice, a prochází jí silnice Vsetín - Vizovice.
Pozd chov se poprvé uvádí 6.3.1361 mezi statky cisterciáckého kláštera ve
Vizovicích, který o n j vedl spor s pány ze Šternberka a Krava . Obec vznikla
spojením dvou osad - Pozd chova a Svéradova, ten však v 16. století zanikl. Název
Pozd chov je pravd podobn odvozen od osobního jména Pozd ch. Obyvatelé se
zú astnili valašských povstání proti Habsburk m. V r. 1644 bylo 5 místních obyvatel
za trest popraveno. V r. 1663 byla obec vypálena Tatary, v dalších letech následovaly
útoky kuruc . Lánový rejst ík z r. 1670 uvádí 18 osazených usedlostí, v etn fojta. V
obci se nacházel i mlýn. Na pe etidle z r. 1780 je vyobrazen b žící k a nad ním
letící pták. Na tomto základ vznikl i znak obce: v modrém štít st íbrný k ve
skoku a nad ním t i zlatí ptáci v letu. Do zrušení poddanství byl Pozd chov sou ástí
vizovického panství (1849). Poté pat il postupn do politických okres Uherský
Brod, Holešov a Zlín a podléhal okresnímu soudu ve Vizovicích. Do okresu Vsetín
byl za len n r. 1949. Do života obce výrazn zasáhlo vyst hovalectví do Ameriky na
p elomu 19. a 20. století a sv tové války.B hem okupace ada ob an
spoluparcovala s partyzány z 1. partyzánské brigády Jana Žižky. Obyvatelé museli
zažít obrovský stres, nebo v nejbližším okolí koncem války docházelo k tragédiím v
Prlov , Va ákových pasekách a na Ploštin . Zde byli také 19.4.1945 upáleni
pozd chovští ob ané Antonín Surovec a Jan Štalmach. Ve volbách v r. 1946 získaly
nejv tší po et hlas strany lidová a sociáln demokratická.Nej ast jším p íjmením je
v obci je Zicha a Štach.
Základem obživy obyvatel bylo zem d lství. Již poloha p vodních dom
dosv d uje typicky paseká ské osídlení. Lidé si dále p ivyd lávali výrobou šindel ,
zem d lského ná adí a d ev ného uhlí, košíká stvím a tkalcovstvím. Významnou roli
hrálo také ovocná ství. V r. 1935 jsou v obci doloženi dva hodiná i, ková , krej í,
ezník, dva hostince, dva obchody se smíšeným zbožím, dv trafiky a t i truhlá i.
P ípravný výbor JZD byl vytvo en r. 1952, o 20 let pozd ji došlo ke slou ení s JZD
Prlov, r. 1975 se toto družstvo stalo sou ástí JZD Valašské Kotáry se sídlem ve
Valašské Polance, jež po r. 1990 zaniklo. Nyní zde soukrom hospoda í zem d lský
podnik, který se zam uje na chov dobytka a údržbu krajiny. Existuje zde i
d evozpracující výroba.
Škola pro d ti nejen z Pozd chova, ale i ze sousedního Prlova byla založena r.
1819 v p vodn d ev né chalup . Na stejném míst pak byla r. 1855 postavena škola
zd ná. Vzhledem ke ztísn ným prostor m byla v r. 1892 vybudována další d ev ná
budova. Nová malot ídní škola vznikla r. 1966, v objektu je umíst na i mate ská
škola.
Vzhledem k velikosti obce je unikátem existence dvou kostel . Katolický
kostel sv. Ji í vznikl v letech 1700-1710, z ejm na míst staršího kostela. Samostaná
45
farnost byla z ízena až r. 1868. Evangelíci pat ili po dlouhé období pod faru v
Jasenné. V r. 1869 bylo povoleno z ízení vlastní farnosti a o dva roky pozd ji byl
vybudován kostel, k jehož vysv cení došlo v r. 1895.
V obci se nachází také n kolik roubených chalup, z nichž nejstarší je z r.
1874 ( .p.66). Na evangelickém h bitov je umíst n památník ob tem z Prlova a
Va ákových pasek. Nedaleko v údolí Trubiska se dochoval d ev ný záme ek, který
sloužil jako letní sídlo vizovické šlechty. V obci je hostinec,obchod se smíšeným
zbožím a obecní knihovna. R. 1983 byla dokon ena budova obecního ú adu, v r.
2002 byla provedena plynofikace a vybudován obecní vodovod. Sportovnímu vyžití
slouží tenisové kurty, jež se v zim m ní na kluzišt , a lyža ský vlek.
V obci je pom rn rozmanitá spolková innost. Vynikajících výsledk i v
celostátním rámci dosahuje Sbor dobrovolných hasi (od 1895). Velmi aktivní jsou
místní holubá i. V TJ Sokol je tradi ním sportem zvlášt volejbal. Aktivní je i
myslivecké sdružení „Trubiska“.
46
2.8 Prlov
Prlov leží v severní ásti Vizovické vrchoviny asi 11 km jihozápadn od
Vsetína v nadmo ské výšce 414 m. V tšina obce leží stranou silni ní komunikace ze
Vsetína p es Valašskou Polanku do Vizovic, podél níž protéká potok Pozd ch vka.
Trvalý pobyt zde má 535 obyvatel (2007). Katastr Prlova iní 712 ha.
První písemná zpráva o obci pochází z r. 1361, kdy o n j a okolní statky vedli
spor pánové ze Šternberka a Krava s vizovickým cisterciáckým klášterem. Název
obce se postupn vyvíjel z Perlow na Pyrlow, Prlow až po dnešní Prlov (od r. 1872).
Jeho p vod je nejasný, snad ozna uje p í né, snad pís ité místo, možná souvisí se
jménem zakladatele. Starý znak obce ze 16. století znázor oval kachnu plující po
vodní hladin mezi dv ma orobinci, nový z r. 1999 z n j vychází. Tvo í jej modrý
štít se dv ma zúženými vlnitými b evny, na nichž plave kachna provázená dv ma
vyr stajícími p ivrácenými orobinci.
Obec trvale náležela vizovickému panství. T žké období prožili její obyvatelé
ze t icetileté války, b hem níž se p ipojili k protihabsburskému povstání. R. 1644
bylo p t z nich popraveno. V r. 1666 následoval nájezd Tatar , jemuž údajn padlo
za ob 23 místních obyvatel. V r. 1670 zde existovalo 14 usedlostí. Základem
obživy bylo vždy zem d lství. V r. 1900 žilo v Prlov 544 lidí, což odpovídá
dnešnímu stavu. Obhospoda ovali 697 ha zem d lské p dy, chovali 9 koní, 282 kus
skotu a 131 ovcí. Obtížné životní podmínky vedly k emigraci do zámo í. Za 1.
sv tové války zahynulo 19 muž . V jejím záv ru následovala epidemie špan lské
ch ipky, zem elo 30 lidí, p evážn d tí. V r. 1924 se v obci uvádí obchod se
smíšeným zbožím a s trafikou, hostinec s eznictvím a krej í, o 11 let pozd ji navíc i
pila. Po zrušení poddanství (1849) se obec stala postupn sou ástí politických okres
Uherský Brod, Holešov a Zlín a spadala pod okresní soud ve Vizovicích. Od r. 1949
náleží k okresu Vsetín.Z p íjmení se nej ast ji vyskytují Kratina,Štach,Jurá a Surý.
2. sv tová válka poznamenala život vesnice na n kolik generací. V blízkém okolí
p sobila ada partyzán , místní ob ané se na jejich innosti podíleli, i ji
podporovali. 23. dubna 1945 byla obec obklí ena p íslušníky jagdkomanda z
Vizovic. 16 obyvatel v etn 5 žen bylo post íleno a poté vhozeno do ho ících dom ,
další 3 byli téhož dne popraveni v nedalekém Brat ejov . Ob tem byl po válce
vybudován památník.
Žáci z Prlova navšt vují neúplnou Základní školu v Pozd chov a poté p echázejí do
Valašské Polanky. Obyvatelé náleží k evangelické nebo ímskokatolické fa e v
Pozd chov .
V p edvále ném období zde m ly rozhodující vliv strany agrární a sociáln
demokratická, ve volbách v r. 1946 získali v tšinu hlas sociální demokraté a
komunisté. Spolkovou innost vyvíjely Národní jednota a Sbor dobrovolných hasi
(1928).
JZD bylo založeno r. 1957, v r. 1972 se slou ilo se sousedním Pozd chovem a o 3
roky nato se stalo sou ástí JZD Valašské kotáry. Výraznou prom nou prošla obec v
60. a 70. letech minulého století. R. 1964 byl vybudován kulturní d m, dnes je v n m
47
umíst na pošta, zdravotní st edisko, obecní knihovna a hostinec. Následovala
výstavba obchodu s potravinami, bytovek a sportovního areálu. Aktivní innost
vyvíjí mimo hasi Myslivecké sdružení B ezina a TJ Partyzán Prlov, jenž se v nuje
p edevším fotbalu.
V obci je zastoupena zem d lská výroba a d evovýroba, nejv tší význam pro
zam stnanost obyvatel má firma Vráblík, jež se p evážn zabývá kovovýrobou.
48
2.9 Pul ín
Obec leží 15 km jihovýchodn od Vsetína a dostanete se tam, když z hlavní silnice
od Vsetína do Horní Lid e odbo íte v Lide ku u ertových skal vlevo. Nadmo ská
výška obce je 675 m, katastr vesnice má vým ru 710 ha. K 1.1.2007 zde žilo 94
obyvatel, a to v 38 domech trvale osídlených a dalších 28 objekt je využíváno k
rekreaci. Tento po et dom se udržuje více jak sto let.
B hem historického vývoje se název obce objevuje ve tvaru z Plu in, Pulcziny,
Pul íny, Pul in, nyní Pul ín, ale v místním pojmenování p etrvávají Pul íny.
V katastru Pul ína leží známé Pul ínské skály s vrcholem Hradisko (773 m), na
jehož svazích jsou mohutné skalní útvary. Na jednom z nich stával ve st edov ku
menší strážní hrad, p ipomínaný listinou z roku 1426, kdy Zikmund Lucemburský
daroval své manželce Barbo e „držení hrad Sv tlova, Brumova a Pul ína –
Pluczina“. Ve službách královny Barbory byl vále ník Pankrác ze Sv. Mikuláše,
který z ejm vym nil Pul ín za n který z hrad s Miroslavem z Cimburka. Hrad m l
st ežit bezpe nost d ležité cesty od Lyského a Vlárského pr smyku. Ale už roku
1516 je uvád n jako opušt ný a také obec se v berních registrech neuvádí.Stejn jako
vedlejší vesnice Zubr vka a Lomná byla i ves Pul ín pustá.
Zatímco k obnovení Zubr vky (byla sm rem k Francov Lhot v údolí Hamlazova
potoka) nedošlo a ani Lomná (dnešní oblast zvaná Lomensko) znovu nevznikla, byla
vesnice Pul ín v 2.polovin 16.století op t osídlena.Ale pul ínský hrádek, pozbylý
své st edov ké funkce, se již nikdy z trosek nezvedl. Dnes se nacházejí jen málo
znatelné zbytky v lokalit Zám isko. Ve skalách jsou vid t t i sch dky a slabé
zádlaby pro trámy.
Po znovuosídlení, uvád ném k roku 1574, pat ila vesnice k brumovskému panství a
m la s ním spole né osudy. P i turkotatarském vpádu roku1663 byla obec zni ena,
uloupen dobytek a t i obyvatelé zabiti, ostatní se skrývali v horách. Vpády uherských
povstalc postihovaly obec i kolem roku 1680 a pak zvlášt v období 1700 – 1708.
Zdá se však, že vzhledem ke své odlehlosti netrp la vesnice tolik nájezdy jako okolní
obce.
Spolu se sousedními vesnicemi Francovou Lhotou a Valašskou Senicí pat il Pul ín
k panství Brumov I, které náleželo k Uherskohradiš skému kraji. Od roku 1850 byl
sou ástí politického okresu Uherský Brod, po 2.sv tové válce (od r.1949) okresu
Val. Klobouky. Od reorganizace r.1960 pat í k okresu Vsetín. Samostatnou obcí
p estal být roku 1980, je p ipojen k Francov Lhot jako její místní ást.
Jestliže byl život obyvatel na Valašsku vždy t žký, o Pul ín to platí dvojnásobn .
Cesty do sv ta za prací byly asté a pravidelné. V zápiscích kroniká e se objevují
stezky d lník ve vinohradech u Bratislavy, t žké pracovní podmínky v epách na
Hané, ve žních na jihu Slovenska nebo v cukrovarech v Chropyni i Hulín .
Mezníkem života pul ínských obyvatel ve 20.století byla p edevším 2.sv tová
válka. Roku 1942 byly do koncentra ního tábora odvle eny dv rodiny židovského
vyznání Hermannovi a Gelbkopfovi, po válce se vrátil jen jeden, ostatních p t
zahynulo. V záv ru 2.sv tové války pomáhali pul ínští obyvatelé t m,kdo odcházeli
49
do povstání na Slovensko i partyzán m operujícím ve zdejších horách. Za átkem
prosince 1944 gestapo pozatýkalo adu ob an i starostu obce. Šest z nich se z
koncentra ních tábor nevrátilo. Na za átku kv tna 1945 Pul ín obsadili ustupující
N mci, kte í zaminovali místa v okolí. Jeden z pul ínských obyvatel neš astnou
náhodou na minu šlápl a zahynul. Pul ín byl osvobozen a N mci byli vytla eni
5.5.1945.
Roku 1946 se polovina obyvatel odst hovala do pohrani í, v tšinou do
Velkých Losin a Bukovic na Šumpersko. Od té doby je zde stálý úbytek obyvatel a
Pul ín se stává rekrea ní oblastí, trvale žijící obyvatelstvo stárne.
Škola byla z ízena roku 1835, u ilo se v dom íslo 18. Zd ná budova školy
byla postavena roku 1878 a sloužila do roku 1973, kdy byla pro nedostatek žák
zrušena. Dnes slouží tato budova jako spole enské za ízení pro obyvatele Pul ína.
Žáci navšt vují školu v Horní Lid i .Církevn náleží pul ínští katolíci do Lide ka.
Ve vesnici je malá kaple , kde se slouží mše jen o tradi ní svatodušní pouti.
Ze spolk stojí za zmínku Místní osv tová komise a Domovina (ob z r.
1924) a Sbor dobrovolných hasi , založený roku 1927. V 30. letech byly nejv tšími
akcemi stavba hasi ské zbrojnice a vybudování silnice z Lide ka na Pul ín. Po
2.sv t. válce byla vesnice elektrifikována, postaven obchod smíšeným zbožím a
hostinec ( r.1964). JZD, které vzniklo roku 1960, bylo za len no do Státního statku
Vsetín; roku 1977 ho p evzalo JZD Francova Lhota.
Krom národní p írodní rezervace Pul ínské skály s poz statky st edov kého
hradu stojí za zmínku p vodní architektura, ve vesnici je to p edevším roubený d m
íslo 7.
Z obce pocházel p vec Karel Zav el (1891-1963). Pro svou polohu a p írodní
podmínky se Pul ín dostal do zájmu filmových pracovník . Natá ely se zde scény k
film m Smrt si íká Engelchen a Javorová fujara. V sou asnosti si k podpo e
zlepšení a udržení života na Pul ín
obyvatelé založili sdružení Vesni ko má
milovaná.
50
Pul ín – obecná škola
51
Pul ín - nejstarší škola
52
Pul ín - škola
53
2.10 Seninka
Obec se nachází ve východní ásti Vizovické vrchoviny asi osm kilometr
jihozápadn od Vsetína. Rozprostírá se v údolí podél b eh stejnojmenného potoka,
stranou od hlavní silnice Vsetín - Horní Lide . Leží v nadmo ské výšce 430 m, svou
rozlohou 728 ha náleží mezi nejmenší obce regionu.K1.1.2007 zde m lo trvalé
bydlišt 316 obyvatel. Obcí prochází silnice 3. t ídy, která kon í na to n v horní
ásti vesnice.
První písemná zmínka o Senince pochází z r. 1504, kdy Petr Hrab z Pezinku
prodal Seninku jako sou ást vsetínského panství pán m z Kunštátu. Název Seninka
se vztahuje k senu a k „sennému potoku“, který p inášel, i odnášel seno. V r.1516 se
v obci uvádí 12 usedlostí. V období t icetileté války se obyvatelé podíleli na tzv.
valašských povstáních. V r. 1644 byla obec za trest císa skou armádou vypálena a t i
majitelé usedlostí byli popraveni. Další tragédii zažila vesnice v r. 1663, kdy Tata i
údajn zabili nebo odvlekli 9 lidí a ukradli 16 koní. V r.1678 majitel vsetínského
panství Ji í Illésházy obec prodal a do zrušení poddanství v r. 1849 byla sou ástí
panství vizovického. Od této doby figuruje, s výjimkou let 1985-1990, kdy se
p echodn stala sou ástí Valašské Polanky, jako samostatná obec. Památným se stal
r. 1780. P es vesnici neplánovan projel císa Josef II. na cest z Valašských
Klobouk ke Vsetínu. O n kolik týdn pozd ji 12. kv tna se v tzv. „Kubíkov žlebu“
na hranici s Liptálem konalo jedno z nejv tších tajných shromážd ní evangelík p ed
vydáním toleran ního patentu (asi 4000 lidí). Pe e Seninky pochází z r. 1776, tvo í
ji b žící k , stromek a tesa ské ná adí.
Základem obživy obyvatel bylo zem d lství, zvlášt pastevectví. Díky
existenci rozsáhlých singulárních les si p ilepšovali zpracováním d eva, zejména
výrobou šindel . Obec byla proslulá také ovocná stvím, pam tníci uvád jí až 25
d ev ných sušíren ovoce. Zlomem se stala krutá zima v r. 1929, kdy v tšina
ovocných strom , p edevším švestek, zmrzla, i byla vážn poškozena. Ve vsi stál od
r. 1666 také mlýn, který zanikl p ed 1.sv.válkou, na jeho míst pozd ji p sobila do
poloviny 20. stol. vodní pila.
Obyvatelé z stali p evážn protestanty. Historie obce byla dlouhá léta
svázána se sousedním Liptálem. Seninka byla sou ástí liptálské farnosti a teprve od
r. 1952 se p ipojila k farnímu sboru eskobratrské církve evangelické v Leskovci.
H bitov byl z ízen v r. 1921. Také do školy chodily d ti do Liptálu. V r. 1846 byla
z ízena pobo ka liptálské školy v soukromém stavení a o t icet jedna let pozd ji se
osamostatnila. V r. 1888 byla dostavena d ev ná budova a v letech 1930-1931 nová
škola. Pro nedostatek d tí došlo v r. 1976 k jejímu zrušení a d ti navšt vují ZŠ ve
Valašské Polance.
Do života obce zasáhly dv vlny vyst hovalectví do Ameriky a ob sv tové
války. V první z nch zahynulo 18 mladých muž . B hem 2.sv.v. v okolí p sobily
partyzánské oddíly Petra Bu ka a štáb I. partyzánské brigády Jana Žižky pod
velením majora D. B. Murzina. Za ob válce padlo 5 ob an , z toho i ídící u itel
František Hladký, který zahynul b hem mobilizace. Ve volbách v r.1946 zvít zila s.
54
strana sociáln demokratická, p ed komunisty a národními socialisty. Výrazným
zásahem do života obce se stalo vyst hovalectví do pohrani í, kam odešlo celkem
117 osob, což byla asi tvrtina obyvatel. Senin ané osídlili zejména obec Špíglice na
úpatí Kralického Sn žníku a dokonce ji nazvali Nová Seninka. Obtížné a nezvyklé
podmínky v pohrani í a následná socializace venkova je však v tšinou p im ly k
návratu.K nej ast jším p íjmením pat í Cedidla a B lí ek.
JZD bylo založeno v r. 1957, od r. 1973 se stalo sou ástí JZD Valašské
Kotáry, které po r. 1990 zaniklo. V jeho bývalých objektech pokra uje soukromá
zem d lská výroba a d evovýroba.
Po átkem 20.let 19.stol. vznikly v obci první spolky. Pat í zde Sbor
dobrovolných hasi , myslivecké sdružení a T locvi ná jednota - Sokol. Sport v
Senince se pozd ji orientoval na volejbal a stolní tenis, dnes je centrem sportovního
d ní lyža ský vlek (od r. 1981). Sou ástí spole enského života obyvatel bylo do
šedesátých let i ochotnické divadlo.
Prodejna potravin byla vybudována r. 1962. O rok pozd ji následoval kulturní
d m - jeden z nejstarších v okolí. V posledních letech byl postaven obecní vodovod
(1999-2000) a provedena plynofikace (2001).
V obci se nachází památník ob tem 1. a 2.sv.v. Chrán nou památkou je
roubené stavení .p. 01 z r. 1831. K významným rodák m pat í spisovatelka Marie
Hovo áková-Cedidlová (1910-1971).
55
2.11 St elná
Obec je rozložena v Lyském pr smyku v nadmo ské výšce 510 m. Nejvýše
položený je ubek ( 678m.nad m.). Obcí protéká í ka St elena. Katastrální vým ra
je 929 ha.
V roce k 1.1.2007. m la vesnice 603 obyvatel.
Název ze St ílného ( 1517 ), Stržena ( 1718 ), 1720 St elna, 1881 St elná pochází od
názvu st elná to je rychle tekoucí ( voda ), nebo „ves st elc “, stráž chránící
pr smyk.
Nejstarší zprávy jsou z r. 1500 – 1503. Vesnice byla tehdy p íslušenstvím hradu
brumovského. Panství držela sestra Adama z Lomnice, Magdalena, kn žna
Mynsterberská, která St elnou prodala..
R.1574 se jmenuje St elná p i prodeji Brumova Zde kovi í anskému z í an.
Velmi asto byla vesnice p epadávána uherskými magnáty. Na as pat ila i Uhrám.
Rafael Podmanínský dostal vesnici i s okolními obcemi do zástavy jako v no své
manželky Lomnické z Brumova. Pán Brumova Kavka z í an vyplatil zástavu.
St elná se tak vrací na Moravu.R.1626 dostávají vesnici Mikuláš a Ester Forgá ovi,
kte í m li p t dcer. St elnou dostala do vlastnictví Žofie a Ester.
St elná jako i jiné vesnice trp la ve st edov ku tatarskými vpády.Vpádem v roce
1663 byli zabiti anebo zajati 102 lidé, uloupeno mnoho koní, hov zího dobytka a
ovcí a spáleno veškeré obilí.
R.1670 zde bylo 21 usedlostí, z toho 19 osazeno.V roce 1680 vypukl ve vesnici mor.
Vesnice utrp la i vpádem Tokelyho 1683 a rovn ž nájezdy Rákóczyho v letech 1703
– 1710,1727. Nejhorší byl rok 1708. Druhého února vtrhl na Moravu velitel
kuruckých vojsk a u st elenských šanc ( tam, co se dnes nachází h bitov) se strhla
bitva. Tažení Kuruc na Moravu ukon ila bitva u Tren ína r.1708. Nakonec se
dostává do majetku Josefa hrab te Illesházyho.
V 17. století bylo ve St elné hrani ní mýto. V 18. století st ežili portáši z Lide ka
zemské hranice.R.1825 p išli do St elné financi. M li zabránit pašování zboží,
p edevším tabáku.
Od roku 1850 se st ídá na panství Broumov l. vláda Ji ího Simona barona Sina,
Ifigenie vévodkyn Castries a Antonína Drehera.
V letech 1850-1945 náležela obec k politickému okresu Uherský Brod a od roku
1949-1960 do politického okresu Val. Klobouky. Rovn ž do obvodu okresního
soudu ve Val. Kloboukách.V roce 1960 se stala sou ástí okresu Vsetín.
Jako i v jiných vesnicích, i St elná trp la nedostatkem pracovních p íležitostí.
1924 zde byly dva mlýny, dva hostince s obchodem se smíšeným zbožím a d evem,
dva ková i, podková i, obchod se d evem, obchod se smíšeným zbožím a t i
obuvníci. Jedinou možností obživy byla práce na poli a chov dobytka. Až teprve
výstavba dráhy do Bylnice r.1924 a do Púchova v r.1935 dala možnost získat práci.
Po dokon ení stavby odjížd li lidé do zbrojovky na Vsetín a v Bohuslavicích.
56
V dob okupace se stala vesnice pohrani ní obcí.
Od po átku zde probíhal protifašistický odboj. Ob ané p evád li na Slovensko
odbojové pracovníky.
Dne 5.10.1944 byl zat en editel školy Oto Nesvadba, uv zn n v Mauthausenu a v
Dachau. Za heydrichiády byli zat eni manželé Sívkovi ( Fr. Sívková byla sestra
Josefa Val íka, jednoho z atentátník na Hendricha). Oba dva byli umu eni v
koncentra ním tábo e. Z stali po nich t i malé d ti. Jedno si vzali na výchovu Gustav
a Anna Moqeauxovi, majitelé pily v Lide ku.
2.kv tna byla St elná osvobozena jízdou Rudé armády a rumunskými vojáky.
Po roku 1945 byly postaveny rodinné domky, kulturní d m, mate ská škola,
prodejny a z ízeno kino ( nyní již není v provozu). JZD bylo založeno v roce 1960 a
pozd ji slou eno do JZD Valašské P íkazy ( 1975).V sou asné dob je zem d lská
výroba pod vedením pana Šulíka.
St elná pat í do ímskokatolického farního obvodu Lide ko. V roce 1968-1971 byl v
obci postaven kostel Panny Marie Nanebevzaté. Po dokon ení sm l být používán
jako ob adní sí . Vysv cen byl až v srpnu 1992.
D ležité budovy:
Škola byla z ízena 1827. P estav na byla roku 1901.
V sou asnosti je v obci mate ská škola, h išt , ubytovací za ízení a pohostinství.
Spolkovou a kulturní innost zajiš uje: Sbor dobrovolných hasi , TJ Sokol St elná,
Myslivecké sdružení „ Tis vek“, Svaz zahrádká a hudební skupina Marcia,
Kulturní památkou je roubená zvoni ka z roku 1837 uprost ed vsi a chalupa se
stodolou .p. 18 z roku 1863.
57
2.12 Študlov
Leží v údolí uzav eném na východ horou Požárem, náležejícím k Bílým
Karpat m 505 m.n.m. Obcí protéká potok Dúbravka ( Kloboucký potok).. Nejvyšším
vrchem je Kon itá(817 m.n.m.). Katastrální vým ra je 944 ha. K 1.1.2007 zde žilo
524 obyvatel.
Název Š udlov ( 1447, 1517 ), Czudlow ( 1720 ), Študlov (1893)je pravd podobn
odvozen od názvu š udla, což znamená vratidlo na soukenickém stavu.
Vesnice se poprvé p ipomíná r. 1422 jako sou ást broumovského panství.R.1503 byl
prodán Janovi Mezi í skému z Lomnice.R.1574 prodala Magdaléna vévodkyn z
Mynsterberka Brumov Zde kovi ímanskému z í an.R.1659 byl Študlov spojen s
Návojnou.
Vesnice trp la vpády Tatar roku 1663. Byli zabiti ty i lidé, vypáleno p t chalup,
uloupen dobytek.
R.1670 zde bylo 19 usedlostí.
R.1805 se lidé vzbou ili proti vrchnosti pro nadm rné roboty,vojsko však vzpouru
potla ilo.R. 1848 m la obec spor s vrchností o lesy, ten však op t prohrála.
Do roku 1849 byla vesnice sou ástí panství Broumov III, které náleželo k
Uherskohradiš skému kraji. Od roku 1850 se stala obec sou ástí politického okresu
Uherský Brod ( 1849-1860 politického okresu Val. Klobouky) a spadala do obvodu
okresního soudu ve Val Kloboukách. V roce 1960 byla sou ástí okresu Vsetín.
Obyvatelstvo pracovalo na polích a chovalo dobytek a ovce. V roce 1924 zde stál
hostinec, obchod se d evem a dva obchody se smíšeným zbožím.V obci také p sobili
dva ková i.
Možnost lepšího výd lku nastala až p i stavb železnice ze Vsetína do Bylnice v
roce1924 a pak z Lid e do Púchova v roce 1935.
Okupace t žce poznamenala život v obci. Nacisté zde postavili dlouhý d ev ný barák
pro strážní službu, protože vesnice byla pohrani ní obcí.
Obec byla osvobozena 2. kv tna 1945 sov tskými a rumunskými vojáky.
Po roku 1945 byl v obci postaven kulturní d m ( nyní sídlo obecního ú adu), požární
zbrojnice, sportovní h išt , prodejna, rodinné domy a z ízeno koupališt .K založení
JZD došlo v r. 1960, pozd ji bylo slou eno do JZD Horní Lide ( 1975).V sou asné
dob je zem d lská výroba pod vedeném pana Šulíka.
V obci je turistická ubytovna, pohostinství a obchody se smíšeným zbožím.
Študlov je sou ástí ímskokatolického farního obvodu Valašské Klobouky. V íjnu
1995 byl vysv cen nový ímskokatolický kostel sv. Matouše.
58
D ležité stavby:
Škola vznikla roku 1820 v pronajatém d ev ném domku. Roku 1824 byla postavena
d ev ná školní budova a roku 1878 zd ná, která po rekonstrukcích 1899, 1948 a
1974 slouží dodnes.
Z historických památek zde stála valašská roubená chalupa s hlin nými podlahami a
starou pecí. Ta však sho ela.
59
2.13 Valašská Polanka
Obec se nachází asi 9 km jižn od Vsetína. Rozkládá se po obou stranách eky
Senice, jež zárove tvo í hranici mezi pásmem Javorník a Vizovickými vrchy. Leží
v nadmo ské výšce 388 m n.m. Obcí prochází d ležitá silni ní komunikace Vsetín Horní Lide s odbo kou na Vizovice. Významná je i železni ní tra Vsetín - Púchov.
Na vým e 1236 ha žilo 1.1. 2007 1347 obyvatel.
Název obce se poprvé objevuje v r. 1361, kdy se Polanka stává p edm tem
majetkového sporu mezi vizovickým cisterciáckým klášterem a okolními šlechtici.
Polanka je zdrobn linou slova polana, což p estavuje pole, které je obklopeno lesem.
Obecní pe e z r. 1733 znázor ovala pravd podobn zelenou kraslici a byla
dopln na nápisem DIEDINA POLANKA. V r. 1999 získala obec nový znak s
beránkem, radlicí a vozovým kolem.
Vesnice byla do r. 1574 sou ástí vizovického panství, poté až do zrušení
roboty pat ila k panství Brumov. Ležela na d ležité cest ze Slovenska do Vsetína a
dále na sever. Údolím Senice sm ovaly etné kupecké výpravy, ale bohužel také
vojenské vpády. Do vývoje obce negativn zasáhla t icetiletá válka a valašská
povstání. V r. 1656 se v Polance nacházelo 29 usedlostí, z nich ovšem 8 nebylo
osazeno.V r. 1663 za vpádu Tatar bylo prý 100 obyvatel obce zabito nebo
odvle eno a 22 dom vypáleno. Údaje jsou ovšem patrn p ehnané, nebo již o 7 let
pozd ji zde písemné prameny uvád jí 44 usedlostí, by z toho 13 pustých. Je
zajímavé, že po et obyvatel dlouho stagnoval. V r. 1716 se v obci vyskytuje 31
usedlých. Od zrušení roboty pat ila Polanka k politickému okresu Valašské Mezi í í
a pod okresní soud ve Vsetín . Od r. 1909 pak náležela k okresu Vsetín. Krátkodob
(1985-90) byla k Valašské Polance p ipojena Seninka jako její místní ást.
Do života obce se pln promítly vlivy okolního sv ta. Nedostatek p dy a
pracovních p íležitostí vedl na p elomu 19. a 20. století k vyst hovalectví do
Ameriky. Obecní kronika uvádí jen v r. 1881 18 vyst hovalc do „nového sv ta“. 1.
sv tová válka sebrala obci dalších 18 život mladých muž . Památným se stal r.
1924, kdy Polankou projel prezident T.G.Masaryk. 21.10.1924 byla slavnostn
otev ena železni ní dráha Vsetín - Bylnice. O rok pozd ji pak obec zm nila název na
Valašskou Polanku (patrn v rámci rozlišení železni ní stanice). Za 2. sv tové války
byl v r. 1942 popraven u itel Bohumil Kubík a další ty i ob ané zahynuli v
koncentra ních táborech. Zejména na konci války mnozí obyvatelé poskytli pomoc
partyzán m. P ed válkou m la nejv tší vliv v obci eskoslovenská strana lidová, po
volbách v r. 1946 se na z ízení národního výboru podílely všechny strany zastoupené
v Národní front . Nastal také masový odchod do pohrani í, mnozí osídlenci se však
postupn vraceli.K asto vyskytujícím p íjmením pat í Dan k a Žák.
Hospodá ství bylo založeno p evážn na zem d lství. V r. 1900 inila rozloha
zem d lské p dy 1198 ha, z toho pole 543, pastviny 354 a lesy 218 ha. Chov ovcí již
v této dob upadal, p evládal skot a prasata. Významným dopl kem bylo sušení
ovoce a pálení slivovice. Zem d lství však k obživ pln nedosta ovalo. Rozší ilo se
tkaní ln ného a konopného plátna, výroba šindel a kapesních nož , pálilo se
d ev né uhlí. V r. 1911 existovaly v Polance mj. 3 hostince, obchod se smíšeným
60
zbožím, 3 obchody s textilním zbožím, 2 mlyná i, ková , peka , ezník a
stola .Obyvatelé si také p ivyd lávali p i sezónních pracích v úrodn jších oblastech a
p i budování železnice. Pozd ji ada z nich našla zam stnání v Ba ov továrn ve
Zlín a ve Zbrojovce Vsetín.
Valašská Polanka náleží k p evážn katolickým obcím. V r. 1930 zde žilo 735
katolík a 132 evangelík . P vodn obec pat ila k vizovické farnosti. V r. 1777
za ala stavba kostela sv. Jana K titele, jenž byl vysv cen o 2 roky pozd ji. Ve stejné
dob byla vybudována i fara.
V r. 1778 byla z ízena triviální škola pro d ti do 11 let, která byla v letech
1891-92 zrenovována. Po válce (1949) byla postavena provizorní d ev ná budova
m š anské školy i pro d ti z okolních vesnic. Moderní 18-ti t ídní škola vznikla v r.
1974, navšt vují ji i žáci z Pozd chova, Prlova, Lužné, Leskovce , Seninky a Ústí.
JZD bylo založeno v r. 1959. Pozd ji (1979) se Valašská Polanka stala sídlem
JZD Valašské kotáry, jež zahrnovalo i okolní vesnice. Po zániku družstva slouží
bývalé objekty r zným podnikatelským aktivitám. V obci p sobilo od r. 1968 i
výrobní družstvo Radegast (zpracování k že), jež pozd ji (1970) splynulo s Liptou
Liptál.
Ob ané rozvíjeli bohatou spole enskou innost. V r. 1907 byl založen Sbor
dobrovolných hasi , následovaly Spo itelní a založenský spolek (1910),
Hospodá ská besídka (1911), Jednota sv. Jan K titele (1911), Jednota
eskoslovenského Orla (1921), V ela ský spolek (1934), T locvi ná jednota Sokol
(1939) atd.Sportovní aktivita je zam ena na fotbal, dlouholetou tradici mají i šachy.
Ke kulturnímu životu významn p ispívá soubor písní a tanc Polan ané a d tský
p vecký sbor Polanka, který se úspešn zú astnil i mezinárodních p veckých sout ží.
Od r. 1933 p sobilo v obci kino, r. 1934 byl postaven chudobinec, t sn p ed
válkou (1938) došlo k elektrifikaci. Po r. 1945 byla vybudována požární zbrojnice a
budova místního národního výboru. Další rozvoj obce nastal v 70. letech minulého
století. Krom ady rodinných domk a bytových jednotek byl postaven kulturní d m
(1974), nákupní st edisko Jednota (1979) a zdravotní st edisko.V obci nalezneme 3
obchody se smíšeným zbožím,obchod s textilem,3 restaurace, cykloservis, 2
stavebniny, 2 prodejny uhlí, 4 autoservisy , sklená ství a lékárnu.P sobí zde firma
Paradon,zabývající se kovovýrobou.V posledním období bylo vedle školy
vybudováno parkovišt a následn zde vznikl moderní sportovní areál.
Významnou památkou je kamenný k íž z r. 1779, který se nachází p ed
kostelem, a památník ob tem 1. a 2. sv tové války v dolní ásti obce.
61
2.14 Valašská Senice
Nachází se v jihovýchodním výb žku vsetínského okresu na hranicích se
Slovenskem. Dostanete se tam silnicí 3.t ídy, která vede z Horní Lid e p es Francovu
Lhotu a kon í v horní ásti Valašské Senice. Nadmo ská výška obce je 540 metr ,
katastr má vým ru 1600 ha. Na za átku 20.století m la 654 obyvatel, k 1.1.2007 v ní
trvale žilo 486 ob an .
Je to „osada rozsáhlá, táhnoucí se od hory Makyty hlubokým údolím k jihu, po
obou b ezích Senice, která pramení v sedle mezi Makytou a Ky erou.“ /F.Pe inka.
Val.Kloboucký okres. VM Brno 1905/. Od eky Senice odvozuje vesnice sv j název.
Ojedin le se krom názvu Senice objevuje také Seninka nebo Jesenice. Od 1.1.1925
byl rozhodnutím Zemské správy politické v Brn zaveden název Valašská Senice.
eka Senice je poprvé jmenována v souvislosti se založením kláštera ve
Vizovicích. V zakládací listin z roku 1261 je napsána jako ást hranice panství eka
Syennicza / Senice/. První zmínky o existenci obce jsou až z doby kolem roku 1503.
Tehdy tvo ily osady Horní Lide , Lhota, Senice a Zubr vka markrab cí léno, které
bylo v držení Jana Petrovského z Lil e a Petrovic.Od roku 1526 drží Lhotu a Senici
rod Franc z Háje. Trystam Franc z Háje vedl asté spory s Adamem z Lomnice,
pánem na Brumov , který toto léno vysoudil. Od té doby byla Valašská Senice
sou ástí panství Brumov. V 16.století za aly vznikat spory o zemskou hranici mezi
brumovským a lednickým panstvím. asté vpády Slovák , loupeže dobytka a ztráty
na životech – tím trp li p edevším poddaní pohrani ních obcí. Od r.1573 držel
brumovské panství Zden k Kavka í anský, tvrdý pán, který vše poluterštil a i do
Lide ka, kam pat ila církevn i Lhota se Senicí , dosadil pastora. Naopak za jeho
synovce Jana Kavky z í an bylo celé panství op t pokatoli t no. V dob
valašských povstání mu dokonce panství na as zkonfiskovali vzbou ení moravští
stavové. V zá í 1622 prodal Jan Kavka brumovské panství Pavlu Apponyimu, který
ho v záv ti odkázal Mikuláši Forgá ovi a jeho žen Ester.
V dob vlády Forgá
bylo brumovské panství t žce zkoušeno nájezdy.
6.10.1663 zaplavili tatarští úto níci moravské pohrani í.Zhroucení obrany p i Starém
Hrozenkov a Vlárském pr smyku m lo strašné následky. Po celý týden Tata i
rozsévali hr zu v širokém okolí. Dobytek uko istili, úroda i vesnice byly spáleny.
Mezi Francovou Lhotou a Senicí byl z ízen sb rný tábor.
Vpády z Uher pokra ovaly po celou 2.polovinu 17. a za átek 18.století. V
letech 1703 – 1708 lidé ze Senice, ale i Lhoty, St elné, Lid e, Lide ka, Pul ína žijí
jen v horách v úkrytech. I fará z Lide ka se skrývá s nimi, v kostele se nek tí ani
nepoh bívá, vesnice jsou zpustošeny, sotva se n co opraví, už je další vpád.
Po smrti Ester Forgá ové bylo panství rozd leno mezi jejích p t dcer. D lení
bylo d kladné, už nikdy se nepoda ilo scelit panství do p vodního rozsahu. Brzy se
tu vyst ídali noví držitelé, kte í vlastnili jednotlivé díly: Bartod jští, Selbové,
Podstatští, Waldorfové. Pro d jiny Valašské Senice je d ležité jméno Št pána
Illezházyho. Za n j byl z ízen kostel a škola ve Francov Lhot , kam p íslušela i Val.
Senice. D jiny Senice jsou s Francovou Lhotou úzce spojeny jak p íslušností ke
stejnému panství a k téže farnosti, tak zp sobem života obyvatel.
62
Obyvatelé se živili v pr b hu staletí zem d lstvím, v okolí vesnice je také
n kolik paseká ských usedlostí. V 18. a 19. století byla známá domácí výroba
šindele, zpracování vlny /kramplování, tkalcovství/ a výroba valašských „ubíraných“
pun och. Pozd ji si také obyvatelé obce p ivyd lávali prošíváním podešví pro
valašskokloboucké papu á e. Jako z okolních obcí, tak i z Valašské Senice odcházeli
lidé na sezónní práce do vinohrad k Bratislav , do ep na Hanou apod.
T žkou dobou pro obyvatele Val. Senice bylo období 2.sv tové války. Na
Mikulínov vrchu byla roku 1940 postavena n mecká celnice, p esto se N mc m
nepoda ilo hranici uzav ít. Na Slovensko se pašoval zejména tabák, dobytek a
lihoviny. Ješt nebezpe n jší než pašování bylo p evád ní uprchlík . Pro
napomáhání p i p echodu hranice a spolupráci s partyzány bylo umu eno 5
senických muž . Obec byla osvobozena 2.5.1945 rumunskými vojáky, ale ást
N mc se ukryla na Kroupových pasekách, odkud je vyhnala Sov tská armáda v
noci z 3. na 4. kv tna.
Také z Val. Senice po válce odešlo mnoho ob an do pohrani í, p edevším na
Šumpersko. Hledali též obživu v nov vznikajících nebo se rozši ujících podnicích v
blízkém i vzdálen jším okolí. Kolektivizaci zem d lství se dlouho bránili, až roku
1973 vstoupili do JZD Francova Lhota.
Škola byla z ízena až roku 1884, do té doby byla Valašská Senice p iškolena do
Francovy Lhoty. Nyn jší trojt ídní budova byla postavena roku 1914 a pozd ji
rozší ena, ale od roku 1976 je op t Senice p iškolena do Francovy Lhoty a ve školní
budov je umíst na mate ská škola.
Spolkovou innost zastupovala Místní skupina s. vále ných poškozenc
(1924), Lidová jednota sl. strany lidové (1924) a Sbor dobrovolných hasi (1933).
Ten spolu s eským erveným k ížem a mysliveckým sdružením aktivn pracuje
dosud.
Z nov vybudovaných objekt je t eba p ipomenout kulturní d m (sídlo
obecního ú adu), prodejnu smíšeného zboží, kapli svatých Cyrila a Metod je z roku
1971, koupališt a dv oblíbená rekrea ní za ízení. V obci jsou t i kamenné k íže
(datované 1874, 1875, 1914),dva d ev né k íže (u Františ a u Kindlík ), v trati
Žárné se p ipomíná místo cholerového h bitova. Známá a oblíbená je také „chladná
studna“ s výbornou sirnatou vodou.
Nový znak obce, ud lený v ervenci 1999, tvo í t i zlaté obilné klasy
provázené dv ma st íbrnými kosami bez násady hroty dol pod t emi st íbrnými
kv ty kopretin v zeleno- erven polceném štít .
Mezi známé osobnosti pat í lidoví um lci: v 18.století vyšíva ka Marie
Haspalová a v polovin 20.století zru ní emeslníci Št pán Psota a Alfréd Naiser.
Dnes je Valašská Senice oblíbenou turistickou oblastí. V lét je cílem
návšt vník koupališt a krásná p íroda a v zim p edevším lyža ské vleky, které se
nacházejí v blízkosti rekrea ního za ízení „Bastro“.
63
Rekrea ní za ízení „Bastro“ (1956)
Škola ve Valašské Senici
64
2.15 Valašské P íkazy
Obec leží v nadmo ské výšce 425m. Nachází se na plošin , která na východ vede k
úpatí Bílých Karpat, na západ se vypíná Vizovická vrchovina. Nejvyšším bodem je
Kyjovice – 770 m.n.m. Obcí protéká Kloboucký potok, ( Brumovka, Dúbrovka od
Študlova.)
Vým ra katastru v roce 1991 – 233 ha.V roce 2007 k 1.1. žilo v obci 270 obyvatel.
Název Przikazy ( 1520 ),P íkazy ( 1848 ), 1924 Valašské Príkazy pochází
pravd podobn od p ekaz- p íkaz, rozkaz.
V roce 1424 pat ilo území k Brumovu . Zikmund dal ást panství do zástavy
Miroslavu z Cimburka. První písemná zmínka je z roku 1503. Území dále vlastní
Michal a Št pán Podmanický a Jan z Lomnice. V roce 1626 je dostává do rukou
Mikuláš a Ester Forgá ovi. M li p t dcer. Valašské P íkazy získává Ester do panství
Brumova.R.1604 zde vpadli Bo kajovci. Také jako okolní vesnice i Val. P íkazy trpí
v roce 1663 p i útoku Turk . Byli zabiti ty i lidé. R.1670 zde bylo osm usedlostí.Na
základ soudního nálezu roku 1674 byl celek rozd len. Vesnice se dostává pod
panství Jana Antonína barona Selba. Pak p echází do rukou Janu Nepomukovi rytí i
Beissel z Gymnichu. Dále pak v dražb kupuje Valašské P íkazy purkmistr
znojemský Wolfgang rytí Manner z Manner a jeho vláda trvá až do roku 1864.
1703-1710 byla vesnice vypálena kuruckými vojsky. Pat í k vrchnosti v Návojné,
která v P íkazích m la pivovar a panský mlýn.
P i vypuknutí cholery roku 1832 byl za pálenicí z ízen h bitov i pro okolní vsi.
R.1849 náleží k panství Broumov ll, která bylo za len no k Uherskohradiš skému
kraji. R.1850 spadá politicky k Uherskému Brodu a v l.1949-1960 pod Valašské
Klobouky. Od roku 1960 je sou ástí okresu Vsetín.
R.1924 byly v obci dva hostince s pálenicí, obchod se d evem, se smíšeným zbožím,
obuvník, dva stola i.
Pracovních p íležitostí nem li obyvatelé mnoho. Teprve až stavba železnice 19241928 ze Vsetína do Bylnice dala možnost k pracovním p íležitostem. R.1930 byla
postavena pila, 1935 cihelna a v tomto roce za ala stavba dráhy do Púchova.
Za druhé sv tové války také obyvatelé této vesnice aktivn pomáhali p i odboji.
Umu ení byli t i lenové z Jelenkovy rodiny. Obec byla osvobozena 2. kv tna 1945
Rudou armádou.
Roku 1957 bylo založeno JZD,které bylo r. 1975 slou eno s JZD Horní Lide .R.
1973 byla postavena hala na výrobu parket.
Valašské P íkazy náleží do ímskokatolického farního obvodu Val.. Klobouky.
Významné budovy:
Škola:
Do roku1824 u í d ti po domech Pavel Veselý. V tomto roce byla postavena škola s
jednou místností,R.1875 byla postavena nová jednot ídní budova. Až v roce 1933
65
zbudovali obyvatelé novou budovu, která sloužila do roku 1973, kdy byla využita
jako mate ská školka.Nyní je zde šicí dílna na povle ení.
Od roku 1750 je vesnice známa pálením kvalitní lihoviny ( slivovice ). Nejstarší
stavbou v obci je hostinec z roku 1829.
Roku 1968 byla postavena kapli ka.
.
Spolkovou innost v obci zastupují: Sbor dobrovolných hasi , Místní družstvo
katolických zem d lc ( 1924) a Domovina (1924).
66
3. TRADICE V REGIONU
3.1 Rodinné zvyky
Krom zvyk , které se týkaly celého spole enství (vesnice, farnosti apod.),
existovaly také zvyky a tradice spojené se životem jednotlivých rodin. Rodinné
zvyky se dodržovaly p edevším p i narození dít te, svatb a poh bu.
3.1.1 Narození dít te
Už p ed narozením dít te byla nastávající maminka vystavena ad zákaz a
p íkaz , které m ly ochránit budoucího potomka – nap . p i leknutí se nesm la
dotknout žádné ásti t la, aby dít nem lo „ohniparu“.Také se podle r zných zm n
v obli eji p edvídalo pohlaví dít te – kyselé chut , p kná tvá p edpovídaly chlapce
apod. K uleh ení porodu se používaly r zné praktiky, nap . se rozvazovaly v dom
všechny uzle a tkanice, n kde se dokonce vysazovaly dve e z pant , rodi ky se
napa ovaly bylinami…..
V dob , kdy nebyly peníze na léka e a také k n mu bylo daleko, m ly u porodu
výsadní postavení porodní báby. Byly oblíbené a známé v širokém okolí, na
Val.Senici „Korýt ena“ a ve Francov Lhot Emílie Balejová, kterou vzpomínal
v televizním dokumentu léka v Horní Lid i MUDr. Šimsa. Byly také d ležitou
osobou p i k tu a m ly v celém dom náležitou úctu. Šestined lce se nosilo do
„kúta“.Kmot enka dala slepici na polévku, „lokše“(nudle), pozd ji se nosily také
buchty a ko alka. Rodi ce se va ila zasmažená polévka („aby šla ne istota rychleji
pry “) a také se d lala „zh ívanica“.To se p epálil cukr, koupil se „kvit“ (líh) a horké
se spojilo.
D ležitým momentem byla volba kmotra. D íve se volal „za kmochá ka“
kdokoliv z vesnice, zhruba od mezivále ného období 20.století se volil n kdo
z p íbuzenstva. Odmítnutí kmotrovství by bylo považováno za urážku. Kmotr m
byla prokazována úcta, kmot enci k nim chodili na koledu a naopak pozd ji
kmot enka nosila „mrska ku“ a „mikuláša“. Dít se neslo na k est co nejd íve po
narození, obvykle hned druhý den. Než bylo pok t no, byl v jeho blízkosti stále
r ženec, aby k n mu nem ly p ístup ne isté síly.Také matka, pokud nebyla v kostele
na úvodu, nesm la chodit mimo d m. Rovn ž plenky a d tské pradélko se do této
doby nev šely mimo st echu domu. Hostina na k tiny nebývala velká. Nap . ve
Val.Senici v dob 1.republiky bylo vzácností, „když sa uva ila kutrna nebo slépka a
upekla nejaká buchta, když byly koblihy, to byla veliká vzácnost“ (A.Ma ková).
67
3.1.2 Svatba
K nejd ležit jším událostem v život pat ila svatba. Svatebním dnem bylo úterý.
Ženich šel pro nev stu, když se chlapec p iže oval, tak šla nev sta pro n ho.
Nev sta musela ženichovi ozdobit klobouk, na rozmarýn na klobouku našívala
malé r ži ky. Pozd ji se vžilo,že ženich dostal košili, vázanku a kapesní ek do
kapsi ky saka. Ženich posílal nev st f rtúšek, pozd ji šátek a donedávna látku na
šaty. Na svatb m li d ležité postavení nejstarší družba s družicí a „široká“
(nev stina kmotra) s manželem. Svateb ané dostávali (udrželo se dodnes) na
oble ení kousek rozmarýnu se stužkou „kýstku“, sv dci a rodi e v tší a druži ky
dávaly svému družbovi kapesní ek. V p edve er svatby muzikanti vyhrávali
ženichovi i nev st . Toto vyhrávání se zm nilo v hostinu se zp vem, nazývanou
svíca nebo zpívání, kdy se ženich i nev sta lou í se svobodou.
S p íchodem do domu byla spojena ada zvyk . P ed zav eným vchodem se
zpívaly písn , nap . „P kn vás prosíme, pus te nás do sín , ze sín do jizby,
abychom nezmrzli“ a ženich nebyl vpušt n hned. Než se domohl vstupu k pravé
nev st , bylo mu p edvedeno n kolik žen. Ve Š udlov se nabízely k práci – jedna
nesla díži, trávnici a stoli ku, další kolovrat apod. N které tvrdily, že jim ženich
sliboval manželství a ukazovaly mu d cko v pe ince. P edvád ní nepravých nev st se
v r zné form udrželo dodnes.
Než se odešlo z domu do kostela, byl d ležitou v cí „odpros“. Ženich i nev sta
poklekli p ed rodi i, d kovali jim za vychování a prosili o požehnání do dalšího
života. Mluv ího a zprost edkovatele d lali obvykle bi movací kmot i.
Svatební pr vod šel do kostela bu p šky nebo u zámožn jších na vozech. Po
cest býval zastaven (zatahován, vybíráno mýtné), svateb ané se museli vykupovat
pen zi nebo jinými dary. Zatahování provád li asto svobodní mládenci, zvlášt
když se nev sta vdávala z vesnice pry . N kdy si tak p ivyd lávali obecní chudí – ve
Francov Lhot Vajdíci. Nyní jsou to muži i ženy r zn oble ení (masky).V
n kterých vesnicích jižního Valašska je tento zvyk velmi živý (Valašskokloboucko),
jinde postupn mizí.
V kostele p i ob adu se nejstarší družba s druži kou (n kde zase široká se
sv dkem) snažili po sezdání novomanžel rychle vzít „vínky“ z hlav nev sty i
ženicha. Komu se to poda ilo d íve, dostal výkupné. Po svatb nev sta vínky spolu
s ženichovou voni kou uchovávala v truhle nebo za sklem na obrázku.
Po svatebních ob adech se šlo se zp vem do hospody. Muzikanti zahráli sólo,
druži ky a mládenci ud lali kruh a potom mládenci vytá eli nev stu a družice
ženicha. Pak se rozproudila veselice až do ve era. Ke sva in p inesli do hospody
kolá e, n kdy i guláš.
Na ve e i se šlo se zp vem k rodi m nev sty. Matka nev sty podala ve dve ích
chalupy ženichovi a nev st chléb s medem, aby m li sladký život, a potom zasedli
ke stolu.Každý chod jídla doprovázel družba r znými pr povídkami a zp vem.
Když bylo po ve e i, položil družba na talí vdolek, zdobený rozmarýnem.
Vybíralo se do n j nev st „na epec“.Vybrané peníze položil nev st na klín, aby
68
z n ho vyrostl syn nebo „p kná ceruška, ervená jak r ži ka“. Nakonec rozbil starý
hrnec na znamení, že se všecko sn dlo. Hosté si odnesli výslužku a novomanželské
dvojici za ínal spole ný život.
Od poloviny 20.století se tradi ní zvyky vlivem zm n v hospodá ském i
kulturním život m nily, ale n které p etrvávají dodnes. N který ženich i nyní
p išlapuje p i ob adech v kostele nev st st evíc, to aby nebyl v manželství pod
pantoflem.
P ed p íchodem na svatební hostinu se rozbíjí talí pro št stí, na novomanžele se
hážou lušt niny nebo obilí jako znak hojnosti, rozhazují se drobné mince, které
nev sta rychle sbírá, aby doma „držela kasu“. Ženich seká nebo eže d íví, aby
ukázal, že je pracovitý, v blízkosti vchodu se pohodí metla, aby ji nev sta mohla
zvednout a ukázat tak, že bude po ádnou hospodyní.Ženich nev stu p enese p es
práh domu.
Svatební hostina bývá v tšinou v restauraci. Už dávno o ní neplatí to, co popsala
kroniká i Žákovi sta enka z Valašské Polanky: „V poledn bylo zelí se škvarkama,
bylo ich na zelú moc,k tom chleba, aj a kdo cht l, dostál zh ívanicu. Ve er bylo
zelí, lokšová polévka, to byla plná misa lokší a na n sa nalélo trochu slepi í
polévky. V druhéj misi bylo slép í a husí aj cup í (králi í) maso, keré sa bralo z mise
prstami, a to sa zajídalo týma lokšama. U tých dvoch mis bylo p ifá ených až dvanást
ludí. Na st l eš e p išla krupica, aj, slivovica a zh ívanica.“ (P. Korabík. Val.
Polanka…s.161).
Také postupn zaniklo ve erní vybírání „na epec“ – i jak se ast ji na
Hornolid ansku a Valašskokloboucku íkalo „do vínku“. Dnes už svateb ané nosí
dary nebo peníze, které novomanžel m p edávají p i p íchodu na svatbu. Také
výslužku p íbuzní a známí dostanou bu p ed svatbou ,nebo až další den.
asto se ale dodržuje ve erní epení nev sty. Nev st se uváže šátek na hlavu,
zást ra, ženich dostane klobouk a fajfku. epení p estalo být vážnou záležitostí, ale
je obveselením pro všechny p ítomné.
Novomanželé rodi m svého partnera dávají na p ivítanou dárky. Matky
dostávají dort a v tšinou látku na šaty, otcové košili a láhev alkoholu.
Bohužel zanikly i veselé svatební zábavy, kterých se ve er zú astnili nejen
pozvaní hosté, ale velká ást vesnice. Podél zdi sálu sed la „súdná stolica“ – ženy
z vesnice, chlapi byli v šenku a d ti se dívaly dovnit okny. Dnes je svatební veselí
záležitostí rodinného kruhu.
69
Svatba v Lužné - 50. léta 20. stol.
3.1.3 Smrt a poh eb
Sta í lidé smrt o ekávali, mluvili o ní otev en , lou ili se se známými a dávali se
zaopat ovat. P edvídali ji podle r zných úkaz , nap . snu o bolavém zubu, vytí psa,
houkání sý ka. Umírajícímu se snažili smrt uleh it, n kde jej pokládali na zem
nap í jizby „jak trámy idú“. Po smrti mu hned zatla ili o i, „aby nekoho nevyhlédl
se sebú“. Nebožtíka umyli, oblekli a položili na lavici. Zvlášt v lét se pod lavici
postavil škopek s vodou, do které se dal et z. To m lo zabránit opuchnutí mrtvého.
Nebožtíkovi zvonili umírá kem, podle podoby zvon ní se poznávalo, zda um el
muž (3 verše), žena (2 verše) nebo dít (1 verš). K mrtvému se až do poh bu chodili
modlit sousedé, ho ela u n j svíce a stála kropenka se sv cenou vodou.
Když mrtvého vynášeli z domu, šli s rakví nohama nap ed a o práh t ikrát ukli se
slovy „s Pánem Bohem“. P i cest do kostela a na h bitov se poh ební pr vod
zastavoval u k íž a kapli ek, kde se modlilo. P i opoušt ní vesnice n kdo
z obyvatel nebo kn z p i modlitb prosil poz stalé a ostatní ob any za odpušt ní,
pokud jim nebožtík za života ublížil. U hrobu se s mrtvým lou ili vhozením hrsti
hlíny na rakev se slovy „s Pánem Bohem“.
Když zem elo dít , položilo se také na lávku a když bylo letní období a kvetlo
lu ní kvítí, p icházely d ti a mrtvolku celou kv tinami obložily. Svobodní chlapci
nebo dívky nesli nebožtíka na márách do kostela. Mše bývala brzy ráno, proto nap .
z pasek ve Val.Senici museli vycházet už p ed 5.hodinou. Po poh bu dostávali n kde
70
najíst, podle pam tník ve Fr.Lhot a Val.Senici dostali v zim aj nebo n jakou
buchtu.
Zem elí svobodní mládenci nebo d v ata byli neseni v poh ebním pr vodu na
márách, kde vedle mládenc šly družice, p ed pr vodem šla bílá družice
s polštá kem a dv ma malými druži kami a za ní erná družice se zlomenou svící.
D ti (ale i sebevrazi) byli poh bíváni odd len od ostatních zem elých. Mrtvým
byla prokazována úcta, ale hroby se p íliš nezdobily, ozdobou byla asto kytice
z kapradí s n jakými papírovými nebo um lými r žemi.Také na Duši ky se donesl
na hrob jednoduchý v nec, ten se potom vzal dom a další rok zase p inesl. I mrtvým
zví at m byla prokazována úcta , nap . ve Francov Lhot byl na Kamenci ko ský
h bitov.
3.2 Lidové zvyky
Vrcholky Javorník , Vizovické vrchoviny a Bílých Karpat si neúnavn , po mnoho
staletí, chránily a chrání údolí, ve kterém tepají srdce Valach . Obyvatel, žijících
z t žké práce na kamenitých polí kách, které se st ídají s lesy a loukami,
využívanými k pastevectví. Práce, mozoly a zase práce. Jediným rozptýlením a
odpo inkem obyvatel byl kolob h života, narození a smrt, p íchod jara a oslava
úrody. Vše se prolínalo s vírou k Bohu, s vírou v lepší budoucnost. Proto se oby eje
a zvyky zako enily do mysli lidu, který zapustil ko eny hluboce do nitra tohoto
kousku moravské zem .
Jediné období, kdy lidé ješt nemuseli pracovat na polích a jen vykonávali b žné
domácí práce, bylo období zimy do jara.
3.2.1 J A R O
M a s o p u s t je doba po svátku T í král . Je to období pohyblivé, jako
Velikonoce – od 1. února po 7. b ezen. ( do úterý p ed Popele ní st edou).
V dob masopustu nebylo tolik práce jako na ja e a v lét , i na podzim. Proto
lidé mohli více odpo ívat a užívat zabija ek, bál a svateb.
V tomto období se uchovala ada oby ej , p edstav a pranostik, vázaných ke
svátk m sv tc .
Na Hromnice - 2. února, byl lidový k es anský svátek – uvedení Pán do
chrámu. V tento den se sv tily hromni ní svíce, které m ly chránit d m p ed
bou í. Také, když n kdo umíral, zapalovaly se tyto sví ky p i umírajícím.
71
K nejznám jším pranostikám tohoto období pat í:
Na Hromnice o hodinu více
Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest ned l
více.
Vyjde-li jezevec o Hromnicích z díry, na ty i ned le
zpátky zas pílí.
Je-li o Hromnicích teplo, staví medv d boudu, pakli o
Hromnicích zima, bourá medv d boudu.
Tento svátek Hromnic se dodržuje všude dodnes.
Na svátek sv. Háty se kropil d m sv cenou vodou
Blažejské a eho ské koledování probíhalo 3. února. Byla to propagace školy, získávání nových žák a hmotné zajišt ní u itele.
V sou asné dob se již nedodržuje.
V kostele p i mši je ud lováno blažejské požehnání. Má to být ochrana p ed
kr ními nemocemi.
Svaté Doroty je 26. února.
D ti p edvád ly „ st tí svaté Doroty,“ která pro víru necht la za muže pohana, tj.
lov ka, který nebyl k es an. D v e, které p edstavovalo sv. Dorotu bylo bíle
oble eno, m lo elenku a na talí i jablko. Hoch byl oble en v královském a kat
m l me .
Ve Francov Lhot asi do za átku 50. let informátorky zpívaly písni ku: „ Byla
svatá Dorota, nábožného života
Král se na ni rozhn val, do žalá e vsadit dal“.
Tento zvyk se rovn ž nedodržuje.
V zim , když nebylo po ve erech co d lat, scházely se ženy po šesté hodin ve er do 22.
hodiny a draly pe í ( trhaly husí jemné pe í od stonk ). Nej ast ji se dralo pe í
v domech, kde m la rodina mladé dívky na vdávání. Vždy se nava ilo a napeklo n co
dobrého. K pití se dávala nejlepší ko alka nebo likér.
Draní nebyla jen práce, p íprava výbavy pro dívky, ale i zábava. D v ata
( cérky ) a ( oga i ) hoši, chodívali na tzv. umendu. Poslouchali za oknem nebo p ímo
v místnosti, kde se dralo.
P i draní pe í se totiž vypráv ly r zné životní p íb hy, bajky, pov sti.
Nyní se dere pe í již vyjíme n a to v kuchyni nebo garáži.
72
Nejznám jším oby ejem, dodržovaným dodnes jsou kon iny.
Kon iny ( fašank ) je období t í dn p ed Popele ní st edou a pak nastává 40 dní postní
doby.
K t mto dn m se v každém dom smažily koblihy. Z nekysaného t sta se smažily
boží milosti. Koblihy a slanina se dávaly masopustním ob adník m na rožn .
Ve er d lali škva eninu. Konaly se zabija ky. Chlapci tan ili a byli
obdarováni vají ky, pen zi nebo obilím. Obilí prodávali a za peníze se bavili
v hospod .
V sou asné dob je tato tradice zachovávána tém
ve všech vesnicích
Hornolide ska.
Ve vesnicích prochází masopustní pr vod. Skládá se z r zných masek. Nej ast ji je to
manželský pár ( St elná ), Krakonoš, kat, medv d, ponocný, kouzelník, eta
grenadýr s d lem, kterým ob as vyst elili. P i pr vodu chodí muzikanti a hrájí.
Jsou ale i vesnice s jinými postavami ( kominík, hajná, léka , zdravotní sestra, hasi ,
policajt, ezník). Zajímavou postavou je poh ebená - h ebená -poh eben. Byl od ný
do slámy a hrachoviny ( d íve v La nov ). Lidé po n m házeli staré hrnce, které
nahrazovali novými.
Ve Francov Lhot chodí nyní medv d, dokto i, vojáci s d lem.
Ve St elné d íve probíhala slavnost v úterý, p ed popele ní st edou. Nyní v sobotu
prochází celou vesnicí za doprovodu místních hudebník skupina, kterou tvo í :
medv d, krotitel medv da, ženich, nev sta, ponocný, ezník,
1 cikánka, kat, v ískot, Krakonoš, kominík, doktor, ET eta 6 grenadýr , která st ílí u
každého domu z d la, 2 hasi i a další masky vytvo ené dle fantazie místních
obyvatel.Oslavu masopustu má na starosti Sbor dobrovolných hasi . Po skon ení
masopustního pr vodu probíhá v místním kulturním dom tane ní zábava
.Vyvrcholením je pochování basy.
V La nov
prochází obcí ženich, nev sta, 5 pár družiny, medv d, krotitel
medv da,2 koníci, babka, d dek ( 2-3 ), kucha , 3 uklize i, hasi , 3-4 vojáci s d lem,
pálenica, muzikanti ( 8-10), slepice, K emílek a Vochom rka, holi , Teletabis, 3
cikáni, doktor, sest i ka, žena s miminem,2 arod jnice..
Na druhý den po fašankách chodí cikáni , babkovníci. Je to skupina 5-7 oble ených
mladých lidí do cikánského od vu, kte í hrají na harmoniku a zpívají. Navšt vují
domy a koho potkají, za erní. Dostávají špek a vají ka.
Ve Študlov chodí: medv d, dva hudebníci, koník, hasi , doktor, sestra, krotitel,
ezník, kominík, poš ák, dráteník. Z nových postav je to: slon žirafa, pštros, lední
medv d, zajíc, vosa.
73
V Lide ku obveselují obyvatele tyto postavy: medv d, vodi medv da, 2 vojáci
s d lem, ženich a nev sta, cikánka 1-2, cikán, hudebníci ( bu všichni, nebo podle
pot eby), doktor, sest i ka, šašek, 2 ertice, K emílek a Vochom rka, 2 vodníci,
dráteník, 2 flašinetá i, 2 malí medvídci a 4 mažoretky.
V Horní Lid i jsou to: medv d, ženich a nev sta, 2 vojáci s d lem, cikánka, hasi , 3
hudebníci, doktor, šašek, K emílek a Vochom rka, pirát.
Na záv r masopustního veselí se pochovává basa ( barbora ).
V úterý p ed p l nocí, p ed Popele ní st edou, se scházejí v tane ním sálu maškary
s basou na marách. Obchází s nimi n kolikrát sál a vykonávají poh ební ob ad. Tady
se objevily další masky – fará , hrobník, kostelník, ministranti.Tento zvyk
pochovávání basy se dochoval ve všech obcích, mimo La nov.
74
3.3 Oby eje v postním období.
Popele ní neboli Škaredou st edou za íná postní období, které se vyzna ovalo
st ízlivým životem valašské vesnice. Ješt p ed ty iceti lety se k p íprav pokrm
používalo jen oleje, loje a másla. Proto se v tomto období používaly i nové hrnce
k va ení. Nejp ísn ji byl dodržován zákaz tane ních zábav.
V šení „ Kysela“
Nejrozší en jším jídlem postního období byla kyselica. Na Valašsku vyhán li kyselo tak,
že lov ku, o n mž se v d lo, že je líný, uložili držet i ici u ohništ pod komínem. N kdo
pak nalil z p dy do komína vodu a lenošníka polil. íkalo se, že mu „ kyselo“ vyhání.
Udrževala se i tradice v šet na stromy ob adní figuríny muže. Vyráb li je ze slámy a hader
a v šeli na vysoké stromy. P itom se žertovn íkalo, že muž se ob sil z neš astné lásky.
Figurínu v šeli ve er na Bílou sobotu na znamení, že je konec zimy.
Tento zvyk se již dlouho nedodržuje.
Vynášení jarní figuríny Ma eny
Jedná se o vynášení Ma eny, jarní figuríny smrti. Zpravidla se vynášení Ma eny konalo o
smrtné ned li.
O Kv tné ned li d v ata vystrojila ženskou figurínu, ov šela ji stuhami a p ipevn nou na
ty i nesla na blízký vršek. Za pr vodem d v at utíkali mladíci, kte í házeli na figurínu
bláto a tupili ji, d v ata zase Ma enu bránila.
V sou asné dob se tato tradice již nedodržuje.
3.3.1 Oby eje v období velikono ních svátk
Velikono ní týden na Valašsku probíhal ve znamení išt ní, bílení, uklízení všech
dom a p ípravách na velikono ní svátky.
Velikonoce byly hlavními svátky jara.
Kv tná ned le je poslední postní ned lí. Sv tí se ko i ky. tou se poprvé pašije.
75
Pašijový- poslední týden p stu vrcholí Zeleným tvrtkem, kdy jsou zavázány
zvony. Místo zvon chodí chlapci školního v ku, tzv. „ hrká i“ s ehta kami. Jsou
to d ev ná kole ka s ozubenými koly, do nichž zapadají d ev né lišty.
Celou organizaci „ klepá ník “ vedli dva „ páni“, stávali se jimi nejstarší chlapci,
kte í se v minulých letech oby ejn ú astnili této akce.
„ Tragá níci“ za ínali obch zku s ehta kami na Zelený tvrtek a kon ili na
Bílou sobotu. Obch zky za ínaly asn ráno, proto chlapci po celý as spávali
spole n u svého vedoucího. Používali n kolik typ zvukových nástroj . Na Bílou
sobotu obcházeli s kabelami a vybírali odm ny. Získané dary si chlapci rozd lili
mezi sebe. D lení bylo výsadou „ pán “, kte í si ponechali v tší ást pro sebe.
Krom vajec dostávali sušené ovoce, pe ivo a pom rn vysoké pen žní dary.
V sou asné dob chodí tito tragá níci po domech a dostávají v tšinou peníze, ob as
n co sladkého.
Velký pátek se na Valašsku slavil jako významný svátek. Na Velký pátek se
nesm lo orat, v bec hýbat s p dou. A jako na Št drý den, tak i na Velký pátek se
drží p ísný p st od masa s jedním nasycením.
Tento oby ej se dodržuje dodnes.
D íve ke starým tradicím pat ilo sbírání zeliny zimozelen , kterou se vytíralo
kravám v hub . D ve ky si rozplétaly vlasy a z topolových lupen d lali mast, aby
jim vlasy rychle rostly.
Také se chodilo pro m r na mraven í kopenec, posypaly se jím ovce, aby se
množily, jako ti mravenci.
Pom rn vysoký ob adní význam m la voda. P ed svítáním se lidé chodili mýt
k ece a vodu na mytí nosili i nemocným, kte í si nemohli dojít sami.
Tuto tradici mytí dodržují p edevším starší lidé, i když se nemyjí v potoku, ale
vodu si nosí dom a myjí se doma.
Podle tradic bylo tento den možno spat it arod jnice. „ bosorky“ nebo
„ strigy“. Ty m ly zvláštní moc škodit lidem i dobytku.
Bílá sobota byla v novaná uklízení, p ípravou na Vzk íšení. Hospodyn pekly
beránky, mazance, hoši pletli pomlázky, d v ata zdobila velikono ní vají ka.
V okamžiku, kdy se na Bílou sobotu op t rozezn ly zvony, lidé využívali k ob adní
akci, která m la pomoci zabezpe it úrodu ovoce. Obecn bylo rozší eno t epání
stromy.
P i mši na Bílou sobotu se sv tily potraviny, p edevším pe ivo, maso a vejce.
Nejvýznamn jším ob adním jídlem Velikonoc byla „ bab ve ka“ nebo „ bab vka“,
do níž se zapékala slanina a vají ka. Sv tily se rovn ž lískové h lky, z nichž se
76
d laly k ížky, zabodávaly se do p dy na pole. Rovn ž se nosily na pole p i první jarní
práci.
Zbytky sko ápek se nesm ly odhazovat a zvlášt se po nich nesm lo šlapat.
Po rozvázání zvon kon il p st. Lidé mohli jíst maso, tan it. V noci ze soboty na
ned li se sv til ohe a svíce. Potraviny se sv tily i na velikono ní ned li. Se
sv cením jídel se spojil i motiv sp ch a závod o prvenství p i návratu z kostela.
Op t šlo o to, že kdo d ív p ijde, bude d ív sklízet, d ív bude mít požaté apod.
Kousek sv ceného jídla se p ineslo na pole. Také bylo zvykem rozd lit jedno vejce,
aby byli všichni pospolu
Neobvyklou formou velikono ních oby ej jsou obch zky masek, jež se konaly
v noci z velikono ní ned le na pond lí. Obch zkám se íkalo
„ duda ka“, „ dudlat“ , „ dudlat“ nebo „ chodit po cigánském“. Skupinu ob adník
tvo ili mládenci p evle ení za cikány a cikánky.Pacholci
( mládenci) z Valašské Polanky a p ifa ené Lužné chodívali v noci z velikono ní
ned le na pond lí „ dudlat“ nebo také „ po cigánské“. Utvo ili skupiny asi po desíti,
oblekli se do cár , na ernili tvá e, zamotali hlavy do šátk i malé cikán z hader „
P stoval“ pod vl ákem chlapec za cikánku p estrojený.“
Chodili od chalupy k chalup a všude spustili pod okny cikánským hlasem,
který nasadili v basové hloubce a zvyšovali až do fistule : „ Pa máminko zlatá, dajte
kle ek slaniny a pár vají ek - d cko mámy choré a sami zme koléj dní huby sušili.
Pámbú vám to nahradí v chlévje aj na polu“. A prosbu zd raznili v ešt ním a
chlácholením malého cikán te. Rozespalí hospodá i si kone n uv domili, že je zítra
„ mrska ka“ a že to „ cigáni“ p išli „ na dudla ku“.
Hodili chlapc m oknem do „ širák “ ( klobouk ) n kolik vajec nebo n co pen z.
B da, komu by bylo líto trochu té koledy a d lal se, že tvrd spí.
„ Cigáni“ mu ztropili pekelný rámus a ješt n jakou lotrovinu na dvo e.
– Když obešli celou d dinu, usadili se v chalup , kde m li n kolik d v at. Dcerky
usmažily z vajec a slaniny „ škva enice“. Za vycikán né peníze koupili chlapci
n jaké té sladké, n který spustil na harmoniku, jiná na cigánské drmle a bylo veselo!
Nepou ení cizinci ( nový p. fará , inžený i od stavby dráhy) zažili však mnoho hr zy,
myslíce, že jde o skute né cikána - zlod je. My d ti jsme se však na dudlání dlouho
t šily.
R žena Chd jová ( Hov zí).
Zvyk se udržuje ve Val. Polance a Lužné dodnes.
Velikono ní pond lí
Velikono ní pomlázka se rozvinula do n kolika forem. P i kolektivních obch zkách
se uplat ovalo ob adní bití rostlinnými omlády, polévání vodou a obdarovávání
vají ky. Pomlázka se na Valašsku nazývá n kolika termíny: šmigrust, mrska ka,
šleha ka, mrska . Hlavním prvkem ob adu bylo mrskání b ezovými, jalovcovými
77
nebo vrbovými pruty, což m lo podle rozší eného r ení zabránit „ oprašiv ní“ a
v bec kožním chorobám.
Mrska ka nebyla záležitostí mládeže, vztahovala se na celý kolektiv. Sou ástí
pomlázky bylo rovn ž namá ení d v at v potoce. Rozší ené bylo polévání studni ní
vodou, což se asto nahrazovalo post ikováním vo avkami. Koupání a polévání m lo
nepochybn o istný význam.
Velikono ní ob adníci byli za šlehání obdarovávání vejci a pe ivem. Oblíbené byly
kraslice, které pro velikono ní pot eby vyráb ly zvláš dovedné ženy a prodávaly je
po vesnicích. Darováním vají ek se vyjad oval i milenecký pom r. Oblíbený chlapec
dostal od d v ete n kolik vajec ve vyšívaném šátku.
V úterý chodila a chodí mrskat d v ata v La nov .
Zvyk se dodržuje ve všech obcích dodnes, i když ne v takové mí e jako d íve.
3.3.2 Oby eje p i z a p o e t í j a r n í c h prací
Cílem t chto oby ej bylo zabezpe it dobré hospoda ení a úrodu. Ob adní
p edpisy doprovázely orbu. Než se vyjelo poprvé na pole, post ikovaly krávy nebo
kon sv cenou vodou a bi em nazna ili p ed potahem k íž.
Magické blahonosné a ochranné praktiky se dochovaly i pro setí obilovin a sazení
okopanin. Rozséva si bral istou košili. První hrst se rozsévala vysokým obloukem,
aby obilí vysoko rostlo. K setb se používalo rovn ž plachty, kterou byl na Št drý
ve er prost en st l. P i setb se uchovaly p edstavy o p sobení m síce na lidskou
innost. P i p ibývání m síce se m ly sadit plodiny, jejichž užitek byl v lodyžní ásti.
Brambory se m ly sadit v novoluní, aby hodn kvetly. Zelí se zase vysazovalo „ na
schod “ m síce, aby je prý nezni ila dr bež. P i ubývání m síce se sadily hlavn
okopaniny.
78
3.3.3 Jarní máje
V živé tradici se na Valašsku udržuje slavnost stav ní a kácení jarního máje.
Májem bývá obvykle smrkový nebo jedlový strom, jehož vršek se p ipojil
k spojeným kmen m, aby byl máj co nejvyšší. Máj se p ipravoval v den Filipa a
Jakuba, v p edve er prvního máje. Ve valašské tradici se setkáváme se dv ma typy
máj – individuální a spole né. Vysoký máj, který byl kolektivní záležitostí obce,
p ipravovala všechna mládež a mladí ženatí mužové.
Stromy se obvykle ukradly v panském nebo obecním lese, emuž lidé p isuzovali
ob adní význam. Když mládenci nemohli ukrást celý strom, museli ukrást alespo
vršek, jemuž se íkalo „ makovica“. Vršek tvo ila borovice nebo smrk,( kmen máje
býval smrkový nebo jedlový). Máj byl kolektivem mládeže p ipraven v kv tnový
podve er a do rána musel být postaven. Vršek máje byl ozdoben pentlemi, šátky a
v nci. Máj stál uprost ed návsi, obvykle p ed hospodou nebo p ed domem starosty.
K povinnostem „ cérek“ pat ilo, aby upletly jarní v nce, které se vkládaly nejen na
máje, ale též na májky u božích muk. P i kolektivní májové slavnosti hrála mládeži
hudba k tanci. Pokud stál máj ve vesnici, museli jej mládenci hlídat. Bylo totiž
obvyklé, že mládež r zných vesnic si máje navzájem pod ezávala a kradla ozdobné
vršky. P i hlídání docházelo asto k tvrdým rva kám, v nichž mládeži pomáhali i
dosp lí obyvatelé vesnice.
Krom spole ných máj stav li mládenci malé máje jednotlivým d v at m. Obvykle
chlapec postavil své milé máj pod oknem v zahrad .
D v at m, které se provinily proti mravopo estnosti, n kte í hoši postavili májku,
kterou tvo il žeb nebo žer , na n mž byl p ivázán jalovec a starý pytel. Byla to
veliká hanba.
Kv tnou ned li obcházeli chlapci s májkou stavení a d v ata dávala dáre ky. Na
májovou veselici „ Kytka“ vybírala d v ata peníze po domech.
Tento zvyk, oslava p i stav ní máje, oslava p i kácení máje, se dodržuje v Lide ku, i
když v posledním roce nestojí májka na návsi, ale p ed farou. Objevují se i
individuální májky, nap . u potoka na hranici s Horní Lid í.
Pálení arod jnic probíhalo z 30.4. na 1.5. v noci.
Této noci se íkalo Filipojakubská „ Valpružina“. Zlé síly m ly v tší moc. Mládenci
zapalovali koš ata a vyhazovali je do výšky, aby vid li létající arod jnice. Na
ochranu pálili ohn .
V Lide ku šel pr vod p es obec, pak byl rozsudek, poprava. arod jnici p ivázali na
hranici ( 5m vysokou ), ke k íži a zapálili hranici.
V tento den se také práskalo bi i, st ílelo z pušek na ochranu dobytka a bušilo se do
hrnc .
Tento zvyk již není dodržován.
79
3.4
Letní a poskliz
o v é oby eje
O Svatodušních svátcích lidé podle všeobecn rozší eného zvyku zdobili p íbytky
lipovými v tvi kami, které zastrkovali do oken a dve í. Všude na Valašsku se
v sobotu a svatodušní ned li práskalo bi em – tatarem. Obvyklé bylo rovn ž st ílení
z moždí . Vytrvalé práskání bi i, které se rozvinulo až v závody mládeže, bylo prý
vykonáváno na památku seslání sv. Ducha. Jde však až o druhotné sd lení.
První výhon dobytka na pastvu se na Valašsku konal obvykle o svatodušním pond lí.
Pastý i v pond lí asn vstávali, aby dobytek odvedli na pastvu co nejd íve. Komu se
poda ilo být na pastvišti první, íkalo se, že se mu budou krávy lépe pást a dají v tší
užitek. Poslednímu pastevci se všichni smáli a íkali mu „ záprtek“. Používalo se
ob adních p edm t : tatary šlehali dobytek, aby se dob e pásl.
V Polance u Vsetína se pálil na svatodušní pond lí „ svatoján“. Pálení ohn se konalo
u májového stromu, pod nímž se p i této p íležitosti tan ilo.
Ob adní postavení ve výhonu m la i vejce. Krava dostal od hospodyn uva ené
vají ko, kterým p i vyhán ní nebo na pastv „ obkotúlal“ celé stádo, aby se drželo
pohromad a nerozbíhalo se.
Dalším zvykem byla hostina pastevc , p i níž se jedlo spole né jídlo
„ škra enica“ i „ vaje nica“. Pastevci hov zího dobytka dostávali o svatodušním
pond lí máslo, sýr, chléb a vejce. Na pastvisku se pak sešli a spole n smažili na
rendlíku vaje inu.
Když p išli Valaši na salaš, jejich první nejd ležit jší prací bylo založení ohn . Šlo o
tzv. d ev ný ohe , jenž byl získán t ením d eva o d evo. Ohe musel být udržován po
celý as, kdy byly ovce na salaši. Podle lidové tradice chránil Valachy, ba u i
dobytek p ed zlými nadp irozenými silami a bytostmi a také požárem. Když ohe
vyhasl, bylo to pro salašníky zlým znamením. Kdo ztrátu ohn zavinil, byl povinen
opat it d ev ný ohe ze sousedních salaší.
Jist že, tyto zvyky již dávno vymizely.
3.4.1 Oby eje p i slavnosti Božího t la
Tato slavnost je k es anskou slavností. Ve všech farnostech se po ádaly pestré
pr vody, jichž se ú astnilo obyvatelstvo katolického vyznání. K ob ad m lidé nosili
nejhez í obleky, dokonce se pokládalo za vhodné, aby d v ata m la nové šaty. Cesta,
po níž šel pr vod, byla posypána kv ty a lemována b ízami. Ratolestem a bylinám,
které p i oltá ích posv til kn z, lidé p isuzovali zvláštní moc. Ženy lámaly v tvi ky
b íz u oltá a dávaly je do chlév nebo do polí. M ly chránit úrodu proti polním
šk dc m, p edevším proti myším.
Dodnes se dodržuje lámání v tvi ek a ukládání nad dvé e domu.
80
3.4.2 Svatojánské oby eje
Svatojánské oby eje, které se pojily s oslavou letního slunovratu, se projevovaly
hlavn pálením oh . Pálila je mládež na okolních návrších, p i emž zapalovala staré
metly, které vyhazovala do výše. Na Vsetínsku se íkalo, že „ lécú arod jnice“.
K slavnosti se schovávala stará metla na dlouhou dobu, v p edve er svátku je pak
mládež snášela na velkou hromadu k ohni.
Svatojánský svátek pokládali za velmi vhodný den k arování. Zvláštní moc
p isuzovali svatojánské rose. Ve Študlov ženy sbíraly p ed východem slunce rosu do
máselnice, aby m ly hodn másla. Rozší ená jsou vypráv ní o ženách, sbírajících
svatojánskou rosu, která se m la prom nit v mléko. O svatém Ján se m ly podle
tradice rovn ž hledat poklady. Na jižním Valašsku mívali na Jána emeslníci mši
nebo pobožnost u sochy sv tce. Potom se obvykle scházeli v hospodách ke
spole ným pitkám.
Tento zvyk již rovn ž není dodržován.
3.4.3 Žatevní a dožínkové oby eje
P i skon ení žatevních prací se konala slavnost, jíž se na Valašsku íkalo dožatá,
dožínky nebo homola. Dožatá se slavila v jednotlivých hospodá stvích, kde bývalo
k t mto pracím najímáno více ženc a žne ek, rozší ené však byly i kolektivní
dožaté.
P i skon ení žatvy m l ob adní roli poslední snop. íkalo se, že žne ka, která
zapomene svázat poslední sopek, bude do roka kolébat nebo nazývali poslední snop
žebrák a nikdo jej necht l odnést z pole.
Nejvýrazn jší ob adní význam m l dožínkový v nec. Žne ky jej p ipravovaly ve er
p ed slavností, a to tak, že jej uvily ze všeho obilí, zvlášt v n m muselo být n kolik
klas ovsa, pohanky a polního kvítí. P i dožaté jej neslo n které svobodné d v e na
hlav do hospodá ova domu. P i kolektivních dožínkách nesla mládež v nec posv tit
do kostela.Ve Francov Lhot tento zvyk p etrval jen do 40. let, do založení JZD.
Ve Valašských P íkazích se plete v nec z obilí a zdobí kvítím. Na mši svaté se
posv tí a odpoledne se p inese na to nu. Pak se jde p es vesnici a zpívají se valašské
písn .V pr vod jdou hudebníci, na voze, taženém ko mi, se veze gazda, drží v nec
s chlebem a pivem, pak jde v krojích, cimbálová hudba z Val. Klobouk. Pr vod
uzavírají traktory a obyvatelé Študlova.
Když p ijdou do kulturního domu p edají se v nce, pivo a chléb gazdovi, zpívá se a
tan í a váží se snopy. Vyhodnocuje se nejlepší traktor.To vše za zp vu a hraní
Pote anky a cimbálové hudby.
81
Dožínky v Lide ku se po ádají každý t etí rok, nebo se st ídají obce Lide ko, Horní
Lide a St elná. Dožínkové koruny jako ob tní dary p edávají starostové obcí jako
pod kování za úrodu na oltá . V nec nese i gazd na s gazdou. Dožínkové koruny
mají kovovou konstrukci tvaru ty ramenné koruny. Vplétají se klasy všech obilných
druh , které v témž roce dozrály. Do aranžování se p idává i makovice, r zné druhy
suchých kv tin, n kdy i plát né kv ty, jako je vl í mák, chrpa i koukol. Hezky
p sobí i druhy plevelných trav. Neodmyslitelnou sou ástí t chto dekorací je trikolora
s názvem vesnice a rokem úrody.
Dožínkový v nec se plete na slam ný kruh, také z obilných klas . Dozdoben je
podobným materiálem jako koruny. V nec se stal symbolem pospolitosti a bohatosti
úrody.
P i dožaté na Valašsku se rovn ž užívalo n kolika forem masek a ob adních figurín.
Na záv r dožínek p ipravili hospodá i ženc m ob erstvení. Na jižním Valašsku se
chystaly „ ž ové“ vdolky, kterým se íkalo homola a název pe iva se pak p enesl na
celou dožínkovou slavnost.
3.4.5 Slavnosti zem elých, svátky sv tc a poutí
Pom rn malý význam m la v lidové tradici podzimní slavnost Duši ek. Staré v nce
lidé za h bitovy pálili a hroby vyzdobovali kv tinami, v nci a papírovými r žemi.
Ve er p ed svátkem svatých se konala na h bitov církevní pobožnost, p i níž se
zapalovaly svíce.
Ve Študlov formani v den Duši ek nejezdili do hor, aby prý se jim duši ky nev šely
do kola. Jedná se o odraz tradice, podle níž se v tento den nemá pracovat.
Slavnosti Dušicek v sou asné dob slaví spole ným pr vodem na h bitov, kde jsou
ozdobeny hroby v nci, kyticemi , které jsou v tšinou papírové, nebo živé kv ty
v této dob brzy umrzají.
Jako spole enské slavnosti se na Valašsku formovaly i oslavy svátk n kterých
sv tc , p edevším však v souvislosti s oslavami jmenin. Muzikanti chodili po vesnici
vyhrávat hlavn na „ Josefka“, Annám a Františkám. Odm nou dostávali pohošt ní a
pen žní dárky.
82
3.4.6 Hody
Hodové slavnosti se na Valašsku nej ast ji spojovaly se svátky patron obcí, jimž
byly zasv ceny chrámy nebo kaple. Známé byly hody václavské, kate inské a
martinské, kterým se íkalo císa ské.
K hodovým hostinám se vzájemn zvali kmot i a p íbuzní, i když bydleli ve stejné
nebo vzdálen jší vesnici.
V hodových slavnostech m l významné místo rozmarýn. P i hodové slavnosti kmot i
obdarovávali své kmot ence.
Nejvýrazn jším jevem bylo ubíjení zví at- ka era, berana, kozla, kohouta.
V Lide ku a okolních vesnicích je na hody zvána rodina, kmot i. Všichni jdou na
mši. D ti i dosp lí se t ší, nebo podél silnice, na chodnících, okolo kostela jsou
postaveny stánky nejen se svatými obrázky, ale i s hra kami, oble ením. U n kterých
si d ti smlsnou na tureckém medu nebo cukrové vat . Povozí se na koloto i. Také
dosp lí se ob erstvují sva eným vínem, ope enými, ugrilovanými klobáskami. Pak
spole n poob dvají, vypráví si a nave er se rozejdou dom .
Ve Francov Lhot se hody nedodržují, nebo se kryjí s Duši kami.
3.4.7 A d v e n t znamená p íchod
V adventu ráno probíhají roráty. Mše. Symbolem d stojnosti a vít zství je v nec. Na
adventním v nci se zapalují sví ky. První týden jedna, pak druhá, t etí a poslední
týden tvrtá..
4. prosince je svátek sv. Barbory. Trhá a dává se do vázy t eš ová v tvi ka. Když
rozkvete do vánoc, mohly se dívky do roka vdát. Na kterou stranu se v tvi ka oto í
odtud p ijde ženich.
5. prosince je jeden z nejrozší en jších lidových zvyk , sv. Mikuláše.
V Lide ku na sv. Mikuláše, v tšinou však již den, dva p ed, b hají
„ erti“.
St ídají se ty i skupiny:
Svatý Mikuláš má mitru na hlav , kn žský ornát, biskupskou berli a v ruce nosí
košík s dárky.
erti: chodili dva až t i, v nyn jší dob se rozší il zvyk šesti až osmi ert . Jsou
oble eni do ov í k že s chlupy nahoru, p ipásáni et zem, na kterém jsou „ k ápále“.
Tj. plechovka a v ní kameny. Na hlav mají kozí nebo beraní rohy. V ruce drží bi .
Na ele a rukávech mají k ži z ježka.
Poslední rok chodí i dva malí ertíci.
Nosi , dnešní „ pr a“, ert. Oblékal se do starých hadr s širokým kloboukem a
velkým m chem. Znázor oval „ Žida“, který okrádal lidi, nebo to byl skute n
zchudlý Žid. Byl postrachem malých d tí. Dnešní
„ pr a“ je vlastn bezrohý ert. Má zvone ek a palici.
83
Smrt: má špi atý dlouhý nos na vypouklém obli eji, na ele v nec s rozmarýnem
nebo asparátem, bílý šat a závoj. V ruce drží kosu a brousek. Oble ení znázor uje
alegorii zimy, vlastn také smrt.
K : p edstavitel nájezdník ze 16. století ( Turci, Tata i, Ava i). Sedí na maket
kon v ervené sukni, tmavé pleti, na hlav pokrývku s husím brkem. V ruce drží
šavli. Hlava kon je opat ena rolni kami a zvonky.
V 19. století chodil i And l, ale ten na p elomu 19. a 20. století vymizel.
V sou asné dob ve Francov Lhot chodí Svatý, 10-15 ert , Smrtka, koník.
V La nov chodí Mikuláš, 1-2 smrtky, 4-6 ert .
Ve St elné ve dnech 5. a 6. prosince chodí jedna skupina: Mikuláš, nosi , kobylica
( p edstavuje Turka a Tatara na koni, symbolizuje zlo, které nájezdy t chto kmen
obyvatel m St elné p inesly ). Dále pak smrt ( libovolný po et od ty do šesti), erti,
t ch je šest až osm. Tato tradice je výsadou starých mládenc .
Ve Študlov je rovn ž nezbytnou sou ástí mikulášského veselí :
sv. Mikuláš, 3-4 smrtky, kobliha ( n kdy chodí i 3), And l a 5 ert
Ve Valašských P íkazích je to Mikuláš, 2 smrtky a 6 ert .
V Horní Lid i chodí jedna skupina složená : Mikuláš, 1-2 smrtky, 2 erti, kvašák (
Ameri an) v po tu 3-4 ( je to postava s dlouhým nosem, vysokým kloboukem).
P ipomíná vodníka. A nakonec 1 koník.
Tento zvyk se dodržuje i ve Val. Polance. Lužné a okolíních vesnicích.
13.12. je svátek svaté Lucie. Domy musely být uklizené. Lucky, dívky v bílé
plachetce s tvá emi za ern nými od sazí, drží husí k ídla a ometají se zvuky: „ u, u,
u“.
Tento zvyk se dodržuje v La nov a Lide ku.
V Lide ku chodí i d dá ek s fajf i kou a prosí o p ísp vek na tabá ek.
Ve Francov Lhot chodil d dek s babkou, ale Lucky již dávno nechodí.
84
3.5 V á n o c e
Všichni se t ší na váno ní pohodu. D íve se stav ly betlémy. V posledních letech
se objevují živé betlémy. D ti se p evléknou za postavy a hrají zrození Krista.
Nechybí ani zví átka.
Tento zvyk se ujal p edevším v Horní Lid i a Lide ku.
K vánoc m pat í jmelí, v n zelená rostlina, která m la chránit p ed ohn m,
arod jnicemi a zlými duchy.stejn jako podkova nebo ty lístek.
Jmelí nosí št stí do domu, kde je jím obdarován.
Strome ek, jedli ka, smr ek, borovice musely von t v každém domku. Nyní jsou
stále ast ji nahrazovány um lými stromky. D íve se zdobily sušeným ovocem,
o echy, cukrovím, pozd ji sklen nými ozdobami, ba kami a v sou asné dob se stále
více setkáváme s ozdobami ze slámy, nebo jiného p írodního materiálu
Koledování: mezi Št drým dnem a svátkem T í král se chodilo koledovat. Obvykle
na Št drý den, svátek svatého Št pána nebo Nový rok.
Ke starým zvyk m, dnes již zapomenutým pat ili ezníci. Tento zvyk se provozoval
na svátek sv. Št pána. Dva ezníci a 1-3 odrostlí mládenci. Chlapci napodobovali psy
a také se tak chovali. Úkolem byl nákup jalovi ek a obhlídka svobodných d v at.
ezník m l cechovní oble ení, kulatou epici, cechovní znak a razítko. Tím si
ozna oval vykoupená d v ata.
Pomocník smlouval. M l bílou zást ru, papíry na smlouvy a na et zu psa
Pes- chlapec byl oble en do psí hlavy z králi í, psí k že, d lal lotroviny
Policajt m l široký emen p es rameno, halapartnu, kulatou epici se štítkem, knír,
fialový nos a hulákal.
N kdy s nimi chodil i mišká . Ten dodával zprávy o kupovaném objektu a
oznamoval: „netrká, nekope, škoda na porážku“ a podobn .
Peníze, které si vyd lali, propili.
V Lide ku byl tento zvyk naposled 1947.
Poslední den v roce – SILVESTR- v posledních letech se stalo tradicí poušt ní petard
ve všech vesnicích. V Horní Lid i se pálí na kopci vatra.
Nový rok
Tento den na ínali d v at m hoši kolá e a rovn ž nahazovali ke dve ím d v at m
hn j.Tento zvyk se dodržuje dodnes v Lide ku.
V La nov na Št pána na ínají kolá d v ata, na Nový rok hoši d v at m.. Rovn ž
ve Val. P íkazích na ínají hoši kolá d v at m.
T i králové
Svátek Zjevení Pán je 6. ledna. T i hoši si oblekli biskupské mitry, dva m li ervená
lí ka, t etí erný obli ej.
85
V sou asné dob chodí skupinky po vsi s dosp lou osobou a peníze, které dostanou
jsou odesílány, dávány pot ebným. Na dvé e T í králové píší K+M+B ( Kašpar,
Melichar, Baltazar).
Zvyk je dodržován v Lide ku, La nov .
Ke zvyk m, které se zachovávají pat í i pout do Zašové, Štípy, Provodova, na
Radhoš , sv. Hostýn.
Jarmarky - výro ní trhy bývaly tradicí a v sou asné dob se tato tradice obnovuje.
P edevším jsou známé jarmarky ve Valašských Kloboukách, Vsetín , Brumov ,
Vizovicích.
V roce 2006 prob hl první jarmark v Lide ku.
Rok kon í. Lidé z obcí vykonali mnoho užite né práce. P ijali mezi sebe nové
obyvatele ( narozené, p ivdané, i ty, kte í se p ist hovali). S mnohými drahými se
museli rozlou it.
as se však nezastavil. D jiny, které píší tito obyvatelé, se zarývají do pam ti mladé
generace.
Jako film jsou snímány skalními masívy, tokem Senice i okolními horskými h ebeny.
Je jen na nás, lidech tohoto krásného kraje, abychom pokra ovali v psaní historie,
kde za úder zvon se rozléhá d tský smích.
4. Strava na Valašsku
Výživa obyvatel byla závislá na vlastní zem d lské produkci. To, co se dalo prodat,
prodalo se : máslo, sýr, brynza, dr bež, vají ka, dobyt ata. Proto se maso objevilo na stole
jen o svátcích. Místo másla se mastilo lojem. Dr bež dostala jen rodi ka a vají ko ob as
d ti a nemocní. V obchod se kupovala p edevším s l. Málo se solilo, cukru se tém
neužívalo, v p íprav jídel p evažovalo va ení.Tém každý den se jedlo zelí, mléko (
v zakyslé form ), ov í sýr se zpracovával na brynzu. Hodn se používalo octa.
Brambory se staly nepostradatelnou sou ástí jídelní ku, a to díky otužilosti i vysokému
obsahu škrobu. Ten byl nejlevn jším a sou asn hlavním zdrojem energie pot ebné
k t lesné práci. Výživnost brambor se zvyšuje ješt i tím, že t lo dovede jejich živin velice
dob e využít. Brambory jsou bohaté na ho ík, draslík, železo a poskytují i hojnost
vitamín skupiny B i C. Upravovaly se velmi jednoduše – va ením.
86
Z brambor se va ily polévky - brambora ka s houbami, zel a ka, kyselo. P ipravovaly se
z nich i kaše, škubánky nebo trpálky a v zim , kdy je více asu na va ení, další ada jídel
z bramborového t sta - bramboráky nebo cmundy, sejkory, nebo hanušky, placky nebo
patenty, chlupaté knedlíky. Škrábání brambor byla práce d tí. Pro osm lidí se denn chystal
p tilitrový hrnec.
Chléb se pekl. K pracovnímu postupu p i pe ení pat ilo ob adné žehnání a za íkávání
chleba i pece. Žehnalo se umísené t sto, než se dalo kynout. Ve Valašské Polance
hospodyn t sto p ežehnala a potichu vyslovila p ání: „ Zbohem kyš!“ Žehnaly se i
jednotlivé pecénky p i sázení do pece. Ob adné úkony se lišily podle rodinných tradic.
Z pohanky a ovsa lidé va ili kaši a pekli pagá e a osúchy, které z staly v jídelní ku i v l.
polovin 19. století. Ovesné a pohan ené pagá e se pekly jako nouzové jídlo chudých.
Podle t sta se rozlišovaly pagá e šrotové, ovesné, bramborové ( zem ákové), pohan ené.
N kdy i zelové a kvakové. Do t sta z je menné mouky se p idalo n kolik hrstí kyselého
zelí, které se p ed tím umylo ve vod . V Polance se také pekly béleše .Do t sta se p idávaly
va ené, hrub postrouhané brambory. Placka byla vysoká 2 cm, obdélníkového tvaru,
v rozích zaoblená. P vodn se opékaly na plechu na otev eném ohništi.
Boží milosti pat ily spíše k m stskému jídlu, ale znali je i na vesnicích. T sto se ud lalo
jako na nudle ( lokše ), jenom se p idalo více vajec. T sto se vyválelo, nakrájelo na
tvere ky. Ty se pak smažily a sypaly cukrem a sko icí. Smažily se tak jako koblihy
v dob kon in a na škaredou st edu.
Na Valašsku se d laly také šišky. P ipravovaly se z tuhého t sta z pšeni né mouky, mén
asto i z žitné mouky a v dob nedostatku i z je menné mouky.
Ve všední dny se jedly k zelí, v ned li k masu. P icházely na st l i jako samostatné jídlo a
sypaly se pak tvarohem nebo praženou krupicí, jindy je polévali roz ed nými povidly nebo
horkými oškvarky.
K nejstarším a astým jídl m pat ila kaše: prosná, bérová, pohanská, z tatarky, krupi ná
z lámanky ( hrub šrotovaného je mene), kroupová, rýžová a o ovi ná. Za nejvzácn jší
se považovala kaše z pšenice nebo ze rži, zvaná krupi ná kaše nebo jen krupice. Ta se však
dostala jen na ned lní st l, v chudých domácnostech t eba jednou za rok, na vánoce.
Jídla se n kdy r zn kombinovala. Takovou kombinací byl i kontrabas. Byla to napolo
uva ená pohanková kaše, promíchaná s nastrouhanými va enými brambory, osolená,
dope ená v troub , pak hojn namašt ná a nakonec ješt pokapaná smetanou. Kaše se
hojn používala jako záhuš ky do polévky. Starým tradi ním jídlem byla i varmuža.
Vydatné jídlo, ur ené zejména pro t žké práce.Ve Valašské Polance se p ipravovala takto:
87
Na pánvi se usmažila slanina, horký tuk se zalil mlékem a osolil, tekutina se p ivedla do
varu a zasypala krupicí. Do horké krupice se vmíchalo n kolik vajec.
V chudých rodinách se na Valašsku velmi asto jedla kyselica a to i vícekrát za den.
V lét se asto jedly pokrmy z hub. P ipravovaly se do mlé ných polévek - kyselé mlé né
polévky ze syrovátky. V Polance se va il i jeden druh kyselice bez zelí a zelné vody a
kyselou chu nahradila syrovátka, který odkapala do hrnce p i d lání tvarohu z oh átého
kyselého mléka.Valašskou specialitou, byl domikat, polévka z peprné ov í brynzy. Na
kostky nakrájený suchý chléb se dal do mísy, p idaly se dva stroužky esneku ut ené se
solí, kmín, brynza a vše se spa ilo horkou vodou.
Tradi ní valašské kuchyni pat ily také omá ky ( má ky): ovocné- hruškové, jablkové,
krajánkové z nakrájeného a usušeného ovoce. Va ily se stejn : do vody s pova eným
ovocem se p idala mou ná záhuš ka, ud lala se zápražka a p idalo trochu soli, octu a podle
chuti i cukru. V Polance se va ila bílá a erná omá ka. Na bílou omá ku se nejd íve
pokrájely brambory na kostky, uva ily se, osolily a ješt za varu zalily záhuš kou z hladké
mouky a mléka a n kdy se p idala i sv tlá zápražka. K této omá ce se jedly malé tuhé
knedlí ky. erná neboli stará má ka se va ila jako zelná kyselice, jen záhuš ka byla hustší
a p idala se i do tmava upražená zápražka, majoránka, kmín, cibule a esnek.
erná omá ka se hodn jedla na snídani. O zabíja ce si Polan ané pochutnali na
zabíja kové omá ce. Z hrnce, ve kterém se va ily jelita a jitrnice, se vzalo trochu polévky,
vylila se do ní záhuš ka ze zelnice a p idal esnek, majoránka a bobkový list. Nakonec se
upražila tmavá upražená zápražka, vmíchala se do omá ky, která se nechala p ejít varem a
odstavila. Známé byly i k enové omá ky.
Hlavním jídlem na Valašsku bylo snídan a ve e e. V poledne se v tšinou neva ilo. Jenom
sva ilo. Na sva inu m li nárok jenom lidé na poli a pasáci.
Snídalo se poté, co hospodyn poklidila dobytek a podojila. Podobn i ve e e se podávala
až po starosti o zví ata. Nepsaným pravidlem byl týdenní jídelní ek. Bohatá ned le, chudé
pond lí, vydatn jší úterý a tvrtek, st ídmá st eda a postní pátek. V sobotu se pekl chléb.
Na snídani byla má ka ( hustá polévka, nebo idší omá ka, p ipravená ze zápražky na tuku
zalité vodou, osolená. N kdy byla p ikyselená, nebo s trochou mléka. N kdy byla kyselice
( polévka ze zelné vody s mlékem, zahušt ná bankou). Snídalo se i mléko nebo zasmaženic
(vají ka). Vše se jedlo s chlebem nebo bramborami.
Pokud byl ob d, jedlo se zelé s chlebem nebo brambory. N kdy se špekem. Polévka byla
p i každém ob d , ale podávala se po „ zelém“ nebo na konci ob da. Druhým jídlem
bývaly šišky z nekynutého t sta. Byly trhané na kusy a jedly se s tvarohem ( sýrem ),
trnkami, posypané praženou krupicí. N kdy se po zelí jedlo mléko se šiškami nebo lokšemi
( nudlemi). Sváte ním jídlem byly buchty.
88
Na podzim , p i pe ení chleba, se jedly podlesníky.
Na sva inu byl sýr ( tvaroh), máslo. K ve e i byly brambory, mléko, polévka, kyška. Maso
se jedlo samé.Vep ové po zabíja ce, n kdy králi í. Hov zí se jedlo málokdy.
Všichni, kdo se u jídla shromáždili, jedli z jedné mísy. V ele stolu sed l hospodá a dostal
první jídlo.Vedle hospodá ovi synové a pomocníci. Až pak ostatní lenové, na které se
však asto nedostalo jídla.
Po druhé sv tové válce došlo ke zm n . Nechyb l cukr, káva, cikorka, rýže, kuku ice.
Zavedením sporáku se rozší ily možnosti úpravy pokrm - pe ení, smažení, dušení.
Pokra ovalo se i v tradi ní p íprav na otev eném ohništi.
89
5. KROJE
Popisovat kroje v oblasti Hornolide ska znamená vracet se do období 18. a 19. století.
První popis oble ení Valach je z roku 1777. Když byl vydán falešný toleran ní patent a
lidé se hlásili k evangelictví, byli v Uherském Hradišti vyslýcháni a odtud se dochovaly
popisy svrchních sou ástí od v zat ených osob ze Vsetínska, z jižního Valašska
z Pozd chova a Prlova.
D ležitým pramenem pro poznání oble ení obyvatel v naší oblasti jsou popisy kroj
ob an Valašské Polanky a Lužné, jak je zaznamenal ve farní kronice fará Antonín P ibyl.
Díky národopisné výstav ve Vsetín r. 1892 a Národopisné výstav eskoslovanské
v Praze r.1895 se zachovala ada fotografií osob, které se jich zú astnili. Nejpo etn jší je
práv skupina z Val. Polanky a Lužné. Cenným pramenem jsou P ibylovy záznamy
p edevším z toho d vodu, že k fotografiím krom vlastních dodatk p ipsal jména
ú inkujících, jejich v k a stav.
Jak tedy vypadalo oble ení našich p edk ?
Znalec moravských kroj Josef Klva a íká, že valašské kroje, jako v bec všechny
kroje pastý ských oblastí, jsou nejkrásn jší v p vodním jednoduchém stavu nezadušeném
p emírou ornamentu. Valašské kroje se proto navzájem neliší jako nap . kroje slovácké. Na
krojovou jednotu p sobila bývalá panství, farnosti a valašské doliny.
Vsetínsko d lí J. Klva a na p t krojových skupin, pátou skupinu tvo í vesnice v údolí
eky Senice: Valašská Senice, Francova Lhota, Horní Lide , St elná, La nov, Lide ko,
Pul ín, Lužná, Valašská Polanka, Leskovec, Pozd chov a Prlov.
5.1 Mužský kroj
Košile:
M la rovný st ih,šila se z celé ší ky ru n tkaného plátna (75-79cm), byla také hodn
dlouhá (na dla nad kolena). Rovné rukávy byly p ipojeny volným šitým švem až hluboko
pod ramenem. U krku byl úzký stojatý líme ek-obojek. V horní ásti bylo plátno zdvojené
(lata). Podél švu,na okrajích rukáv a pod obojkem po obou stranách rozparku byla úzká
výšivka. Košile se spínala „kotulou“,ve Francov Lhot nazývanou snad také „piják“-viz
pov sti z Fr. Lhoty. Pozd ji bývala u košil našita poutka pro zavázání košile na mašli ku.
Šily se z plátna ln ného i konopného, které se vyráb lo p ímo v obcích (Val. Polanka
J.Mi ek . 65, Lužná Martin Hyžák . 26).
90
Kalhoty (nohavice):
Byly v tšinou bílé (jen n kdy modré s bílou podšívkou), šily se „na vidli ku“,tj. se
st edním zadním švem. Pro nedosta ující ší ku sukna se nadšívaly podél tohoto švu 6-8cm
širokým proužkem téhož materiálu. V pase bylo sukno p ehnuto na provle ení emene.
Nohavice „nohavic“ byly p iléhavé a na vn jší stran od kotníku nahoru m ly rozparek
zapínaný na 12-14 haklík . Rozparek byl na pravé stran vp edu a byl lemován erveným
suknem a zdoben jednoduchým š rováním tmavomodrou harasovou š rkou.
P es léto se nosívaly „na všed o“ plát né nohavice - jednoduché, rovné, ze siln jšího
plátna. M ly rovné nohavice a našité kapsy. Udržely se déle než soukenné, nosil je ješt po
1.sv t. válce J. Mach z Polanky-Ve e ného.
emen (opasek):
Byl kožený, dlouhý asi 250 cm, nosil se protažený v zahnutém okraji nohavic a zven í
ješt jednou obto ený. Býval zdobený lesklými kovovými cvo ky.
Vesta (brunclek):
Z tmav erveného sukna (v 1. pol. 19. stol. v Polance i Lužné ojedin le zeleného nebo
modrého), dlouhá pod pás, délka zad asi 45 cm, sahá tém ke krku, bez líme ku, u dolního
okraje vzadu t i „šosky“, prost ední rovný a krajní šikmé. Výzdobu tvo ívaly hust našité
tmavomodré harasové š rky, nazna ující dírky po obou stranách p ednic. Jen 2-3 dírky
naho e vlevo jsou prost ižené. Na pravé stran jsou našité olov né gombíky. Stejné jsou i
na patkách falešných kapes.
Na zádech je horní okraj šosk zpevn n barevnými stehy. V horní prost ižené dírce se
uvazoval vespod nošený šátek.
Obutí
Krpce a papu e:
V 2. pol. 19. stol. není ve Val. Polance a okolí nic známo o nošení krpc (déle se
zachovaly na Karlovicku). Podle zápis v polanecké obecní kronice se krpce íkalo
papu ím podšitým k ží.
P echod od krpc k papu ím vysv tluje A. P ibyl takto: „Až posaváde se místo krpce
obšívají koží p ímo kopýce - ili novov ké papu e - oby ejn vep ovou - slaninovou k ží.
Oby ejný Valach nosí papu e ne vysoké (asi 30 cm)….od kostky navrch se zapínají na 6
haklík , kraje jsou ervenou š rkou lemované.“
Bývaly z bílé, erné nebo zvlášt buré (hn dé) hun . Pro lepší životnost se podšívaly i
obšívaly koží, která n kdy kryla i celou špi ku až k nártu. Do papu í se nosily onu ky ze
ln ného plátna, n kdy i kousky starých ložních plachet.
Papu e byly obutím velmi rozší eným, starší lidé je nosili po celý rok. Kupovaly se na
jarmarcích, výrobou prosluli papu á i z Val. Klobouk.
91
Kožené boty se objevovaly spíše ke konci 19.století. P ibyl píše, že na národopisných
slavnostech r.1892 m li ob ané z Val.Polanky a Lužné vysoké nalešt né boty s t apci
„kši kami“, aby p i tanci takt lépe vynikl. Na všední den se brávaly tzv. „rubní“ boty
z tvrdé k že, na svátek z m k í k že „kraba ky“ nebo „faldovice“.
Od jara do podzimu se však chodívalo hodn bosky – doma, p i práci i p i cestách, kdy
se obuv obouvala až p ed vstupem do m sta, aby se ušet ila.
Kopyca:
Tímto názvem ozna ované hun né ponožky nošené do krpc jsou velmi starého
p vodu (v ruských pramenech už v 11.století). Šily se z hrubé hun bílé nebo buré barvy,
po krajích byly zdobené erveným nebo zeleným suknem, zapínaly se na vnit ní stran na
haklíky.
Funkci kabátu plnila na Valašsku bu h u a , h a l e n a , ž u p i c a (tyto názvy nejsou
n kdy v oblastech p esn rozlišovány), nebo k o ž u ch, k o ž u š e k.
Ve sbírkách EU Brno je zachována jediná halena z Lužné. Je šita ru n z bílé hun ,
st íhána tak, že jsou záda, rukávy i p ednice z jednoho kusu, takže šev jde pouze v horní
ásti p ednic nap í . V míst kapes jsou šikmo prost ižené otvory. U krku je našit 3,5 cm
široký stojatý líme ek. Celková délka sahala ke kolen m (kolem 100 cm). Okraje jsou
lemovány erveným suknem, konce rukáv zdobí ervené soukenné výložky
s jednoduchým modrým harasovým š rováním.
Ozdobné zapínání tvo í husté ady modrých harasových poutek a kovových gombík .
Halena se však v tšinou nosila p ehozená p es ramena nebo (jak ukazují staré kresby) p es
jedno rameno.
Obvyklou sou ástí zimního oble ení byl kožuch. Šily a kupovaly se ve Vizovicích,
Brumov , Val. Kloboukách. Byly t í tvrtní, z hn dé ov í k že s bílou kožešinou uvnit a u
krku se stojatým líme kem. Po obou stranách límce, na okraji p ednic a rukáv lemovány
ernou berán inou. Zapínaly se na t i kožené knoflíky.
Hlavu pokrýval nej ast ji k l o b ú k. Byl dopl kem sváte ního i všedního oble ení, bez
pokrývky hlavy se nevycházelo z domu. „Byl dost, ale nep íliš vysoký, st echa p im ená,
nep íliš široká, š rkou zelenou vroubená. Kolem lební ásti byla s ozdobnou p ezkou,
pentle erné, zelené nebo buré barvy a pod ní stažen klobouk š rkou zelenou se
t ape ky.“ (E. Urbachová: Lidový kroj na Vsetínsku s. 26)
Ke kožichu se v zim nosila b a r a n i c a . Bývala z erné ov í kožešiny. Ve sbírkách
muzeí se baranice nedochovaly. Já sama si pamatuji, že m j tatínek „dodíral na doma“ ov í
baranici ješt v 50.letech 20.stol. (snad pro velkou oblibu se žádná do sbírek nedostala).
N kde se nosila zvláštní pletená epice zvaná „pupa“. Nap . v La nov , proto se
La novjan m p ezdívalo „pupáci“.
92
5.2 Ženský kroj
Rubá :
Na jižním Valašsku nazývaný s p o d n í k – tvo ila jej spodní sukn (podolek) a na ni
p išitá horní ást (ople ek), která t sn p iléhala k t lu. Na „ople í“ byly p ipevn ny dva
„trá ky“ – šle. Koncem 19.stol. spodníky vymizely a byly nahrazeny košilemi a
spodnicemi (spodní sukn z bílého plátna v pase na asená do límce, asto zdobená
kraje kou našitou k dolnímu okraji).
Rukávce:
Byly šity z ten ího ln ného plátna (na rukávce všední siln jšího), od 2.pol.19.stol.
z plátna bavln ného. M ly dvojdílnou p ednici, rukávy na asené do p íramk , kde bylo
plátno zdvojené. U krku byl užší p eložený líme ek (5-7cm). Starší typ rukávc m l úzké
p iléhavé rukávy ukon ené vyšívaným páskem a širšími taclemi, nov jší typ ba até rukávy
ukon ené páskem a úzkými taclemi nebo bez nich.
Na „léme ku“, „p íramcích“ a na koncích rukávc je výšivka plochým i k ížkovým
stehem (ten není na p íramcích) i bílé vyšívání dírkové. K ížková výšivka na líme ku je
provedena tmavomodrou bavlnkou (pamukem) drobným k ížkem, plochá výšivka na
líme ku a p íramcích sv tle nebo tmav modrou bavlnkou, n které rukávce z Lužné m ly i
barvu ervenou. Sm rem ke slovenské hranici (Lide ko, St elná, Francova Lhota, Val.
Senice) je výšivka barevn jší. Literatura (Václavek, Stránská) uvádí, že vlivem Slovenska
se tu vyšívalo i barevnou vlnou.
Zp sob zapínání byl r zný – zapínalo se špendlíkem, na knoflí ek, svazovaly se
š rkou (Lužná), sponami (kotula, piják).
Sukn :
Nesešitá – f r t o ch byla vlastn odzadu dop edu uvazovaná široká na asená zást ra.
Šila se z domácího bílého ln ného plátna.
V 2.pol.19.stol. už vymizely a byly nahrazeny sukn mi sešitými : k a n a f a s k a m i
(ze lnu), p a m u k a m i (z bavlny) a v l n n k a m i (z vlny). Šily se ru n z jednoho
kusu tkaniny asi 350cm dlouhé, vp edu byly asto dopln né o díl z leh ího a levn jšího
materiálu. V pase se nahusto na asily a p ešily siln jší bavln nou pruhovanou tkanicí. Byly
podéln pruhované v základní barv ervené s ernými proužky r zné ší ky, dlouhé do
poloviny lýtek.
Na Lide sko z Valašskokloboucka zasahovalo nošení l e k n i c . Byla to bílá plát ná
sukn sešitá s plát ným živ tkem. Nosila se na rubá a rukávce, pozd ji i pod barevné
sukn .
Zást ra (f rt šek):
Nejd íve byly ln né, od 2.pol.19.stol. bavln né, šité ze t í p lek plátna sešitých už p ed
barvením, vždy tmavomodré s oboustranným modrotiskem v barv bílé a sv tle modré. Po
obou stranách je tišt ná okolnice. Délka f rt šku byla stejná jako u sukn .
93
Na f rt šek se vázala pentle (mašla) - odp edu dozadu, tam se p eložila a pak se vp edu
zavázala tak, že konce byly zarovno se sukní. Pentle byla modrá, barevn vyšívaná
(Fr.Lhota).
Kordulka:
Od 2. tvrtiny 19.stol. bývala zhotovována z erveného sukna (d íve modrého), dlouhá
bývala 33 – 39cm, nedosahovala tedy až k pasu. Podšívka byla z konopného nebo ln ného
plátna. M la hlubší kulatý výst ih, u dolního okraje zádových šv byly faldi ky – na
bo ních po ty ech, na prost edním dva.
Kolem výst ihu a okraj na p ednicích byla našita tmavozelená vzorovaná „vyrážaná“
sametka (lem vka). V míst zapínání je lomena do „zahrádky“. Zapínání tvo í obvykle t i
knoflí ky a dírky lemované tmavomodrou hedvábnou š rkou na konci rozt epenou.Toto
t epení bylo našito i na zadním díle nad faldí ky, kde bylo dopln no ješt o barvu žlutou,
zelenou nebo žlutozelenou a o knoflí ek stejný jako na zapínání. Kordulky se zapínaly jen
na dolní knoflík nebo vespod našitý haklík. Jestliže byly malé, zavazovaly se v dolní dírce
na pentli ku.
Oblékaly se zárove s rukávci, nové se nosily n kolik let na svátek, obnošené pak jako
všední. (Vzhledem k tomu,že nemohly být p ešity a použity jako modern jší sou ást
oble ení, zachovalo se jich pom rn dost v muzeích nebo soukromých sbírkách.)
K slavnostním p íležitostem byl nutným dopl kem tvercový vyšívaný šáte ek. Nosil
se složený do tverce s cípem zastr eným za f rtoch.
Obutí
K r p c e jako ženské obutí na jižním Valašsku brzy vymizely a byly nahrazeny
soukennými st evíci a nebo papu emi, které se udržely dlouho do 20.století. Chodilo se
v nich (pokud bylo sucho) po celý rok.
S t e v í c e : Byly ze sukna r zných barev, podle dochovaných materiál nej ast ji
ervené nebo modré, m ly budˇ velký p ehnutý jazyk (lypa ), nebo byly bez n ho. Okraj
kolem nártu i kolem lypa e byl lemován stužkou (modrým nebo zeleným „verštátkem“ ).
P a p u e se šily hlavn tmavomodré nebo hn dé (buré), jejich výroba se rozvinula
zvlášt ve Val. Kloboukách.
Kožené boty „jan áry“ jsou uvád ny jako obuv všední i sváte ní, šn rovací botky se
rozší ily koncem 19.století k oble ení polom stskému.
Obvyklou sou ástí obutí žen byly dlouhé vln né p u n o ch y (“varhánky, ubírané
pan uchy“). Byly dlouhé asi 120 cm, pletly se z vlny erných ovcí, po upletení se
valchovaly a za mokra asily na d ev né form „noze“. Po uschnutí z staly na asené.
Valchováním se jejich délka zkrátila tak, že sahaly jen pod kolena. Nosily se do nízkých
soukenných st evíc .
94
Pokrývka hlavy:
Dlouhé vlasy nosily ženy hladce u esané dozadu s p šinkou uprost ed hlavy. Svobodné
dívky m ly jeden cop na konci s pentli kou, vdané ženy (nebo svobodné matky) dva copy,
které obtá ely kolem hlavy.
Pat ilo k obecn uznávaným zásadám, že vdaná žena jak doma, tak i mimo d m m la
vlasy zakryté. Na jižním Valašsku (v povodí Senice) byl znakem vdané ženy menší šátek
uvázaný v týle s vytaženými bo ními cípy zvaný spodní šatka nebo zavazova ka. Byl
obvykle ervený, veliký 60 krát 60 cm, bavln ný nebo jemný vln ný. P es n j se pak vázal
další velký šátek velikosti 100 krát 100 cm, ale i v tší. Byl p ehnutý v úhlop í ce,
nezahnutý, takže nad elem tvo il st íšku. Nej ast ji byly šátky bílé, z ln ného plátna,
pozd ji jemného bavln ného, zdobené bohatým vyšíváním bílou bavlnkou, nejbohat ji
v hlavním rohu, který splýval po zádech. Od pol. 19.stol. se rozší ily plát né šátky ervené
(„šatka lipská“). Jako šátky všední bývaly nošeny šátky modré („prešpurské“).
V 2.pol.19.stol. se rozší ily jako sou ást kroje sváte ního vln né šátky zvané tybétky –
m ly základní barvu ervenou i ernou s pásem barevného rostlinného ornamentu kolem
okraj . Starší byly v tších rozm r (100 cm), nov jší menších. Byly pe liv opatrované,
d dily se po n kolik generací.
Sou ástí ženského svrchního oble ení byl do konce 1. poloviny 19.století „o b r u s“.
Byl to pravd podobn velký tverec ze siln jšího ru n tkaného ln ného plátna. Po roce
1850 byl nahrazen bílým v l á k e m , ten se však z praktických d vod dlouho neudržel
a jeho místo zaujal tmavý vl ák barevný, obvykle kostkovaný, který starší ženy nosily
dlouho do 20.století. Vl áky se nosily bu p eložené v úhlop í ce (“do k íža“), pozd ji se
skládaly podéln , ne vždy v polovin ší ky (“na potažito“).
V zim si ženy oblékaly k o ž u š e k. Byl z hn dé ov í k že, uvnit s bílou kožešinou,
na okrajích lemovaný „liš inou“ – liš í kožešinou. Zdobený byl kolem bok , na rukávech i
na p ednicích zelenou š rkou a zelenofialovými bambulkami. Sahal pod pás, v dolní ásti
p edních okraj a na bocích byl rozší ený, m l nižší stojatý líme ek a zapínání na haklíky.
5.3 D tské oble ení
O tom, jak se oblékaly v 18. a 19. století d ti, máme jen málo zpráv. Z dokument se
domníváme, že malí chlapci i d v átka m li dlouhou košilku. Když za ali chodit, dostávali
plát né šate ky zvané v tšinou k a n d u š. Byly p est ižené v pase, s nabranou dlouhou
sukni kou , s rozparkem st edem zad až do pasu a zapínaným na knoflí ky. V tším d tem
se zvlášt na slavnostní p íležitosti po izovala zmenšenina kroje dosp lých. Podle
fotografií ze za átku 20.století m li chlapci školního v ku kalhoty na „šráku“, košile
s líme ky nebo bez nich, krátké kabátky a klobouky. D v ata nosila šaty vcelku nebo
sukni ky a jupky a na hlav mívala šáte ky. Krom sváte ních p íležitostí chodily d ti
(pokud to po así dovolovalo) bosy.
95
5.4 Kroje pro slavnostní p íležitosti
Zvláštní pozornost si zaslouží p edevším oble ení ženicha a nev sty. Bylo vyjíme né
už tím, že se opat ovaly nové sou ásti oble ení, od b žného se lišily dopln ním ob adních
sou ástí. Nev sta m la bílý bohat asený f rtoch, vyšívané rukávce, ervenou kordulku,
modrotiskový f rtúšek, modré pun ochy „varhánky“ a nízké st evíce z erveného nebo
bled modrého sukna se zelenou nebo modrou pentlí. (Podle P ibylova zápisu). Pracná byla
úprava hlavy nev sty zvaná „hlad ní“.Vlasy se ovinuly kolem hlavy do vrko e a celá hlava
se zavila pentlí, která se r zn p išpendlila. Nev sta m la pentli zelenou a druži ky
ervenou.Nad elem se uvázala „tkánka“ – elenka asi t i prsty široká, bohat zdobená
nap . sklí ky a perli kami. Nev sta m la ješt na vrchu hlavy korunku z kovových drátk ,
zlatých a st íbrných proužk všelijak propletených.
Další ástí svatebního kroje byla vyšívaná plachta, kterou nev sta dostávala od kmotry.
Byla dlouhá 220-230cm, široká 120-160cm, podéln st edem spojená švem nebo vsazenou
pali kovanou vložkou, s pásem jemné výšivky, která byla vrcholem vyšíva ského um ní.
Plachta se nosila k vyjíme ným p íležitostem, nap . na úvod, ženám se dávala do hrobu.
Ženich m l p edevším bohat ji zdobený brunclek, v horní dírce uvázaný šátek, který se
jedním cípem vystr il na levé rameno. Klobouk ženicha i mládenc byl zdoben „šmukem“,
který tvo ila kytice z um lých kv tin, lesklých cetek, stužek a n kdy i rozmarýny. Od
šmuku visely pentle – u ženicha zelené, u mládenc ervené. Odznakem ženich i mládenc
byla též lísková h lka s pentlí stejných barev.
5.5 Materiál na kroje a jejich výroba
Výroba krojových sou ástí se opírala p edevším o domácí zdroje surovin – o len,
p ípadn konopné vlákno a vlnu. Také ostatní suroviny – k že a ov í kožešina – pocházely
z místní produkce. Jen bavlna, hedvábí, stuhy a ozdoby byly dováženy.
Zpracováním lnu byl získáván materiál na hrubé i jemn jší plátno. Tkalc bylo velké
množství, vyráb li nejen pro vlastní pot ebu, ale i pro obchod.
Ru n zkramplovaná a sp edená ov í vlna se tkala na ru ních stavech na hrubou hu u
v p írodních barvách:bílé, erné (spíše tmav hn dé-buré) a melírované nebo na jemn jší
sukno v tšinou barvené. Hu u mohli vyráb t na domácích stavech i na vesnicích, výroba
sukna byla vyhrazena m stským soukeník m (Vsetín, Val.Klobouky). Na po átku
19.století byly panské valchy také v Lužné, Lide ku a Horní Lid i.
Barvení vlny (zvlášt na erveno) obstarávali specializovaní barví i. Barvenou vlnu
zpracovávali také pun ochá i p i výrob ubíraných pun och. Na podomáckou výrobu
t chto pun och se ve velkém zam ili muži ve Valašské Senici. Vyráb li je ale asto pro
obce na slovenské stran . Ze zbytk a malých kousk vlny se vázaly na d ev ných
formách rukavice pro práci v lese.
Modrotisk zhotovovali barví i ve svých dílnách, postavených v blízkosti vodních
zdroj . Práce barví byla náro ná, vyžadovala zru nost, technické znalosti a výtvarné
nadání. Vzory se nanášely d ev nými vy ezávanými nebo drátkovými formami a po
96
barvení v indigu se potišt ný kus vymáchal v tekoucí vod , naškrobil, usušil a pro dosažení
vyššího lesku mandloval.
K výrob krpc se kupovala p ist ižená k že na jarmarcích a zhotovovali je nevyu ení
„náturisté“, stejn tak i hun né papu e, ale kožená obuv i ženské soukenné st evíce byly
výrobky ševcovských mistr . Také kožichy z ov í k že vyráb li na zakázku kožešníci.
I klobouky zhotovovali specialisté – klobou níci a obyvatelé si je kupovali v tšinou na
jarmarcích.
Kupovaly se také šátky a vl áky. Z Francovy Lhoty, kde se nosily „spodní šatky“, jsou
známy výrobky Anny Františové (zvané Laloška) - erné a tmavomodré sí ované a vázané
epce, které se nosily v severních oblastech Valašska. Výrobky A. Františové byly ale
rozší eny i na Slovensko a Bojkovicko.
Pokud si tedy ásti od vu nezhotovili obyvatelé sami, kupovali je na jarmarcích
(Vizovice, Vsetín, Valašské Klobouky) a nebo je na zakázku šili specializovaní emeslníci.
5.6 Vývoj oble ení ve 20.století
Tento popisovaný kroj z povodí eky Senice zanikal b hem 2.pol.19.století. Ojedin le
v n m chodili „starosv tští“ sta í ci a sta enky ješt po átkem 20.století, byli však už svým
od vem nápadní, proto si na n pam tníci vzpomínali. Už p i organizování národopisných
výstav r.1892 a 1895 bylo problémem zajistit v Lužné a Valašské Polance dostate ný po et
p vodních kroj (p j ovali si je z Pozd chova).
Obecný nedostatek b hem 1.sv tové války zp sobil, že sou ásti tradi ních kroj byly
upot ebeny a p ešity na b žný od v. E. Urbachová uvádí, že v Polance po 1.sv t. válce
v krojích chodili do kostela Josef Hájek .111, Josef Kašpar – Chrom ák .51, lidový
básník Josef Kašpar – Vrchovský z .155 a J. Baran – Sk at z údolí Ve e né. Soukenné
nohavice tradi ního st ihu však už nahradili tmavými kalhotami st ihu m stského. V Lužné
kroj nosili Karel Filgas .111, Kate ina Martínková .70 a Kate ina Lišková .92.
Postupem doby vym nili obyvatelé tradi ní od v za oble ení polom stského stylu
z továrn vyráb ných materiál , který obvykle tvo ily tyto sou ásti: Muži oblékali
soukenné kalhoty m stského st ihu, košili s líme kem a s rukávy do manžet, vestu a
t í tvrtní kabát zapínaný na knoflíky. Obouvali nižší šn rovací boty nebo vysoké holínky,
v zim papu e.
Z tradi ního od vu se nejdéle udržely všední plát nky, papu e a beranice. Na
slavnostní p íležitosti se oblékaly barevn vyšívané košile k látkovým kalhotám m stského
st ihu.
Ženy nosily široké sukn se spodni kou, v lét lehké jupky, v zim upnuté kabátky, na
svátek pak dvojdílné „štofové šaty“,jejichž kabátek byl zdoben na p ednicích a rukávech
našitými prýmky „verštaty“. Na nohou se nosily kožené boty nebo papu e. Takové
oble ení nosily n které starší ženy ješt v polovin 20.století. Moje babi ka (Marie
Ptá ková, Val.P íkazy . 43) až do své smrti (r.1983) nosila širokou sukni, bohat
na asenou, dlouhou asi 10 cm nad kotníky, upnutou „kacabajku“ s prýmky, bavln ný šátek
97
(bílý, ervený nebo ernou „tybetku“) a podle pot eby kratší kabátek nebo vl ák.
Nej ast jším obutím byly „komoty“ – nízké erné papu e nebo st evíce na šn rování.
Na slavnostní p íležitosti si za aly ženy po izovat tzv. „novosv tský“ kroj. Byla to
pom rn krátká sukn erná i pastelových barev, f rt šek z lehkého sv tlého materiálu,
rukávce s krejzlem a taclemi z bílé strojové výšivky na plátn , kordulka z erného sametu
nebo plyše, pošitá portami a vp edu šn rovaná. Na hlavu se vázal jemný vln ný nebo
bavln ný šátek, na nohy se obouvaly nízké erné boty.
Tento „novosv tský“ kroj má v obcích uchován až dodnes v tší po et žen. Dlouho
v n m chodívaly zvlášt starší ženy (nap . o Božím t le) a rozší il se velkou m rou zvlášt
v Lide ku (dožínky, 1.svaté p ijímání) a ve Val.Polance. V n kterých obcích jej po izovaly
r zné organizace (Omladina ve Francov Lhot ve 30. letech 20.století).
Od v z továrních materiál p inesl jeho nositel m na p elomu století zvýšené
sebev domí (p izp sobili se pán m) a v tehdejší hospodá ské situaci byl i levn jší než
od v z materiál tradi ních. K zániku kroje p isp la i zna ná migrace obyvatel za
sezónními pracemi (do vinohrad k Bratislav , na žn na jižní Slovensko, do ep na
Hanou). Necht li se lišit od místních obyvatel, proto p ijímali polom stské oble ení, které
si pak také p iváželi dom . Od 2. tvrtiny 20.století se už nelišili obyvatelé Hornolide ska
od jiných obyvatel Moravy.
Naopak zase od této doby p ibýval zájem o zkoumání p vodního kroje. Ve 30.letech
20.stol. po ádala Zemská osv tová rada v Brn akci na záchranu kroj . Ta tehdy
konstatovala: „….bude nutno jít do pam ti starých znalc , aby vznikly kroje, jaké se nosily
kolem roku 1900“ . (J. Orel. Nové kroje na Valašsko. NV ro .10. r.1947). V dotazníku
z konce 40. let je ve všech obcích okolo Hor.Lid e u otázky lidový kroj uvedeno: „Kroj se
již nenosí, nezachovaly se ani zbytky“ (K. B ezíková. Hrst pramen k lidovému životu na
Valašsku. Zlínsko od minulosti k sou asnosti. Zlín 1998 ).
Teprve po 2.sv tové válce zásluhou Zemské osv tové rady v Brn a inných
národopisných soubor na Valašsku byla zajiš ována výroba tradi ních materiál a
agitovalo se za obnovu p vodních kroj . Nová vlna zájmu o tradi ní od v byla
zaznamenána v 70. letech a pak po roku 1989. Jednak dílem oživení r zných
národopisných akcí, jednak dílem oživení zájmu o tradici rodného kraje.
98
99
6. LITERATURA
Almanach ob tí nacismu 1939-45 Chovan ík, Švehla, OV eského svazu bojovník za
svobodu, Vsetín
Blesík, J. Francova Lhota l, 1999
Dostál F., Valašská povstání 1920/44, Vsetín 1966
Dostál F., K otázce územního rozsahu valašské kolonizace na Morav ve druhé pol. 17.
století
Naše Valašsko, r.11, 1947, . 2., str. 51-63
Dostál F., Povolání Valach do zbran 1663 a pan B. z Žerotína, Naše Valašsko, r.11, .3,
1947, str. 128-139
Francova Lhota od minulosti k dnešku, Val. Nadace Fr. Lhota 2002
Hornolide sko ( Sdružení obcií Hornolide ska) – propaga ní publikace o jednotlivých
obcích
Hv zdárna Valašské Mezi í í a Vlastiv dná spole nost v Brn a Okresní ú ad Vsetín
Internetová stránka www.zlinnedu.cz Tradice a zvyky
Internetová stránka www.nasemorava.cz/prezentace/
Internetové stránky obcí Hornolide ska
Jan á , Jor. Lidová kultura na Morav . Vlastiv da moravská svazek 10, Ústav lid. Kultury
ve Strážnici, Muzejní a vlastiv d. spole . v Brn 2000
Ju ica Ivan, Seninka, 500 let historie obce na Valašsku, Obecní ú ad v Senince 2004
Kronika Francova Lhota, Václavík
Trchalíková
Kronika obecné školy v Pozd chov I. –V.
Kronika ZŠ Valašská Polanka
Korabík, P.: Lužná, d dine ko..Obec Lužná 1997 ( kapitola V.)
Korabík, P.: Valašská Polanka, rodná naša d dina OU Val. Polanka 1998
Lide ko, valašská d dina 11. ást, 580 let od první zmínky, Obecní ú ad Lide ko Lide ko,
P. Odehnal, Spole enský klub Lide ko 2001
Lidová kultura východní Moravy 11 1961, oblastní muzeum JV Moravy, Gottwaldov, KN
Brno, sborník národopisných prací
Lidový kroj na Vsetínsku, E. Urbachová, Vsetín 1980, 2004
Macocha, J.: St elná (pam tní kniha) OÚ St elná 1994
Místopis odboje a osvobození Severomoravského kraje, Riedlová, Nádvorník, SVK?
Olomouc 1975
Moravské Valašsko, J. Štika, Profil Ostrava, 1973
100
Národopisné tradice v Lužné, Lidové zvyky a oby eje v Lužn, ve Valašské Polance
Naše Valašsko, ro . 10, 1947 ( lánky J. Orel: Nové kroje na Valašsko s. 190-191)
A. Kubeša: Valašské kroje s. 176 – 183)
B. Naše Valašsko, ro . 8, 1943
C. Naše Valašsko, ro . 9, 1945
D. Naše Valašsko, ro 10, 1947 ( kánky J. Orel: Naše kroje na Valašsko
s. 190-191, A. Kubeša: Valašské kroje s. 176-183)
E. Naše Valašsko, ro . 11, 1948 str. 12-25
F. Naše Valašsko, ro . 14, 1951,str.72, 78-80, str. 53-55
G. Naše Valašsko, ro . 7, . 1-2 1941, str. 158
H. Naše Valašsko, ro 6, .3, 1940, str. 172
I. Naše Valašsko, ro l, 1929-30, str. 131
J. Naše Valašsko, ro . 19, 1946
K. Naše Valašsko, ro . 4, . 4, 1937-38
L. Naše Valašsko, ro 12, 1949, str. 182
M. Naše Valašsko, ro . 13, 1950, str. 42, 61-63
N. Naše Valašsko, ro . 3 1932
Naše Valašsko, r. 12, 1949, . 3, 8.1. str. 11-130
Zapomenutý boj Valach v Starohrozenkovském pr smyku6. íjna 1663,
O.
Naše Valašsko, ro . 8, .1, str. 40-42
asopis Naše Valašsko ro . 8,9,10
P.
Q. Naše Valašsko, ro . 8, . 2, str. 140-141
( l. V. Fialová, Lidové ob adní pokrývky z Valašska s. 53-55)
Obecní ú ad Valašská Polanka, 1998
Obecní kronika Pozd chov
Obecní kronika Senice Okres Vsetín, vlastiv dná p íru ka pro u itele ZŠ, odbor školství
OPS 1983
Okres Vsetín, Rožnovsko-Valašskomezi í sko, Vsetínsko, 68. svazek Vlastiv dy
moravské, Hv zdárna Val. Mez., Muzejní a vlastiv dná spole nost v Brn a Okres. Ú ad
Vsetín 2002
Oby ejný rok, O. Šule
Práce Vlastiv dného ústavu Vsetín, kv ten 1972 ( l. E. Urbachová: Lidový kroj ve Val.
Polance s p ihlédnutím k sousedním obcím Lužná a Lískovec) str. 8 -20
Pe inka, F.V. Val- Kloboucký okres Vlastiv da moravský 11. Brno 1905
Pe inka, F. V. Vlastiv da moravská ll. Valašsko-kloboucký okres, Brno 1905
101
Peroutka, B., Z paseká ské kolonizace na Valašsku, Slezský sborník 1965, ro .11. .2,str.
248-253
Pin ák J., Horní Lide
Ploština v plamenech, partizánská kronika, Va ák, Filgas1948
Prlov v plamenech, MNV Prlov, 1970
Ploština, Va ák, Melantrich 1945
Pul ín, M. Vrážel.
Prom ny ve slavení a chápání masopustu na Valašsku, M Fohlerová, Valašsko 2006
Práce Vlastiv dného ústavu Vsetín, kv ten 1972
P íroda Valašska, Jan Pavelka, Ji í Trezuer a kol., Svaz ochránc p írody, ZO/7606
Orchidea,Vsetín 2001
Roman Cilek, Smrt na prahu života, Profil, Ostrava, 1985
Rok na vsi, výstava, spole enský klub Lide ko 2004
Sdružení obcí HORNOLIDE SKA, obce
St elná, Matocha
Tomeš J., Masopustní, jarní a letní oby eje na moravském Valašsku
Tragédie ju i kova mlýna v Lískovci 3. dubna 1945, MNV Lískovec, 1985
Trávní ek J.E., Horní Lide kdysi a dnes
Ú ad Vsetín, 2002
Urbachová, E.: Lidový kroj na Vsetínsku, Okres. Vlastiv d. Muzeum Vsetín 1980
,,
2004
Václavík, J. Francova Lhota ll., 2000
Valašsko, ro .XII. 1968 ( l. J. Trávní ek: Život Lid an p ed 140 lety ve sv tla…s. 30 34)
Valašsko, geografie místního regionu pro ZŠ , J. Vencálek a kolektiv 1993
Valašská Senice – historie a sou asnost, Obec Val. Senice 2005
Valašská Senice, Kašparová
Valašské pov ry, M.Tetter, Dolina Urgatina
Valašské pov ry, zvyky a oby eje, Vašut
Valašské svátky, Dušek
Vlastiv dné kapitoly z Valašskokloboucka ro . 1960,1964
Vlastiv dné listy z Valašskokloboucka 1964,1960
Valašská Polanka - Rodná naša d dina
Václavek M. Vlastiv da moravská, Vsatský okres, Brno 1929
V dcové valašského povstání p ed brn nským soudem 1644-1645, Sborník Matice
Moravské, r. 82, 1963, str. 155-162
102
Z boj za svobodu na JV Morav , P ikryl,Oblastní muzeum v Gottwaldov 1984
Zpravodaj Okrel. Vlastiv dného muzea ve Vsetín , kv ten 1996 ( l. M Kraj a: Zaniklý
hrad v Pol inských skalaách)
Zlínsko od minulosti k sou asnosti, Sborník Státního okresního archívu,
Zlín ,ro .1998, 1999( l. Z. Pokluda: Držitelé hradu Brumova)
Zaklínání na Valašsku, M. Zajíc, Val. Mezi í í
Zlínský kraj
M sta a obce Zlínského kraje
Proxima Bohemia
Zlínsko od minulosti k sou asnosti ( Sborník Státního okres. Archivu) Zlín 1998
( l. Kamila B ezíková: Hrst pramen k lidovému životu na Valašsku)
Zpravodaj ONV Vsetín, kv ten 1996
Zpravodaj Okres. Vlastiv dného muzea ve Vsetín , kv ten 1996 ( l. M. Kraj a: Zaniklý
hrad v Pol inských skalách )
Informáto i:
Božena Trchalíková nar. 1927 Francova Lhota
Anežka Ma ková nar. 1920 Val. Senice
Anna Ezechýlová nar. 1936 Fr. Lhota
103
1. D JINY HORNOLIDE SKA
2
1. 1 PRAV K
1. 2 ST EDOV K
1.2.1 VSETÍNSKÉ PANSTVÍ
1.2.2 BRUMOVSKÉ PANSTVÍ
1.2.3 VIZOVICKÉ PANSTVÍ
1.2.4 PANSTVÍ PUL ÍN
1.2.5 ZANIKLÉ ST EDOV KÉ VESNICE
1.3 P EDB LOHORSKÁ DOBA
1.4 PASEKÁ SKÁ KOLONIZACE
1.5 POHRANI NÍ SPORY
1.6 T ICETILETÁ VÁLKA
1.7 OBDOBÍ OD T ICETILETÉ VÁLKY DO ZRUŠENÍ ROBOTY (1648-1848)
1.8 OBDOBÍ OD ZRUŠENÍ ROBOTY DO VZNIKU SR
1.9 REGION ZA 1. REPUBLIKY
1.10 N MECKÁ OKUPACE A 2. SV TOVÁ VÁLKA
1.10.1 ŽIVOT V PROTEKTORÁTU
1.10.2 ODBOJ
1.10.3 OSVOBOZENÍ
1.11 OD VÁLKY K ÚNORU (1945-48)
1.12 OBDOBÍ SOCIALISMU (1948-89)
1.13 VÝVOJ PO PÁDU KOMUNISMU
1.14 NÁBOŽENSTVÍ
1.15 ŠKOLSTVÍ
1.16 ŽIVOT NA VALAŠSKÉ VESNICI
1.17 ARCHITEKTURA
3
4
4
4
5
5
5
5
5
6
6
7
8
10
12
12
12
14
14
15
16
16
18
19
20
2. HISTORIE OBCÍ
26
2.1 FRANCOVA LHOTA
2.2 HORNÍ LIDE
2.3LA NOV
2.4 LESKOVEC
2.5 LIDE KO
2.6 LUŽNÁ
2.7 POZD CHOV
2.8 PRLOV
2.9 PUL ÍN
2.10 SENINKA
2.11 ST ELNÁ
2.12 ŠTUDLOV
2.13 VALAŠSKÁ POLANKA
2.14 VALAŠSKÁ SENICE
26
31
35
37
39
43
45
47
49
54
56
58
60
62
104
2.15 VALAŠSKÉ P ÍKAZY
65
3. TRADICE V REGIONU
67
3.1 RODINNÉ ZVYKY
3.1.1 NAROZENÍ DÍT TE
3.1.2 SVATBA
3.1.3 SMRT A POH EB
3.2 LIDOVÉ ZVYKY
3.2.1 J A R O
3.3 OBY EJE V POSTNÍM OBDOBÍ.
3.3.1 OBY EJE V OBDOBÍ VELIKONO NÍCH SVÁTK
3.3.2 OBY EJE P I Z A P O E T Í J A R N Í C H PRACÍ
3.3.3 JARNÍ MÁJE
3.4 L E T N Í A P O S K L I Z O V É OBY EJE
3.4.1 OBY EJE P I SLAVNOSTI BOŽÍHO T LA
3.4.2 SVATOJÁNSKÉ OBY EJE
3.4.3 ŽATEVNÍ A DOŽÍNKOVÉ OBY EJE
3.4.5 SLAVNOSTI ZEM ELÝCH, SVÁTKY SV TC A POUTÍ
3.4.6 HODY
3.4.7 A D V E N T ZNAMENÁ P ÍCHOD
3.5 V Á N O C E
67
67
68
70
71
71
75
75
78
79
80
80
81
81
82
83
83
85
4. STRAVA NA VALAŠSKU
86
5. KROJE
90
5.1 MUŽSKÝ KROJ
OBUTÍ
5.2 ŽENSKÝ KROJ
OBUTÍ
5.3 D TSKÉ OBLE ENÍ
5.4 KROJE PRO SLAVNOSTNÍ P ÍLEŽITOSTI
5.5 MATERIÁL NA KROJE A JEJICH VÝROBA
5.6 VÝVOJ OBLE ENÍ VE 20.STOLETÍ
90
91
93
94
95
96
96
97
6. LITERATURA
100
105