priloha 3 Hlasky z filmov

Príloha č. 3 Hlášky z filmov
Hlášky zo zahraničných filmov
Napoleon Malý: Děkuju, kolegové, milovníci opery. Je to deset let, co jsem zvolil sám
sebe prezidentem téhle organizace, a falešná skromnost stranou, volili jste správně.
Podívejme se na výsledky. Za poslední finanční rok jsme vydělali 112 milionů před
zdaněním. Jenomže my daně neplatíme…A teď kolegové delegáti, v životě každého
generálního ředitele nastane čas, kdy začne myslet na odchod do důchodu. Rozhlížel
jsem se po někom, kdo by kráčel v mých šlépějích. Zvažoval jsem řadu kandidátů.
Například je tady jistý člověk z Chicaga, odbor North Side.
Někdo snad říká, že trochu povyrostl z těch svých psích deček.
Ale já říkám: ten člověk to dotáhne daleko.
Někdo říká, že zašel daleko.
Ale já říkám: dobrýho člověka nemůžete držet při zemi.
Jistě, musí se ještě hodně učit. Ten randál, co ztropil na svatého Valentýna, nám moc
neprospěl ve styku s veřejností. A že nechal utéct ty dva svědky.
Někdo by moh říct, že to je fakticky lajdáctví.
Ale já říkám: mýliti se je lidské, odpouštěti božské.
A abych ukázal jak o tobě smýšlím, Psí dečko, mládenci mi řekli, že budeš mít
narozeniny. Tak jsme ti upekli dort. - Narozeniny? Ale ty budu mít až za čtyři měsíce.
- Tak je to o něco dřív. Co je to pár měsíců mezi kamarádama?
Co se tu stalo? - V tom dortu bylo něco, co jim nesedlo. - Že gratuluju šéfkuchaři.
Nikdo odsud neodejde, dokud nebudu mít recept.
Někdo to rád horké (1959)
Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl nechodil.
Knoflíková válka (1962)
Jsou dva druhy lidí – ti co maj revolver a ti co kopou. Tak kopej.
Dobrý, zlý a ošklivý (1966)
Slyšela jsem, co dělají bílejm ženám. – Bílejm ženám dělají to samý, co Indiánkám,
jim na tom nesejde.
Hombre (1967)
Traja pištoľníci čakajú na stanici. Za koľajami stojí tajomný cudzinec s harmonikou.
Pýta sa ich, kde je štvrtý kôň pre neho. Jeden z pištoľníkov mu posmešne odvetí, že ho
nebude potrebovať. Vtedy cudzinec povie: „Potom sú tu dva navyše.“
Vtedy na Západe (1968)
Pane, madam spadla do vody. – Zachraňte šperky.
Večírek (1968)
Na malý okamžik som myslel, že máme problém.
posledná veta vo filme Butch Cassidy and Sundance Kid (1969)
Do hodiny podepsal uvolnění za ověřený šek na tisíc dolarů. - Jak to dokázal? –
Nabídka, kterou nelze odmítnout. – Ale jaká? – Luca Brasi mu držel pistoli u hlavy
a otec řekl, že buď jeho mozek nebo podpis bude na tom kontraktu.
Kmotr (1972)
Kolik je Frankovi let? - Nevím, v noci ho proříznem a spočítáme letokruhy.
M.A.S.H. (1972)
Giovanni, proč se tak potíš? - Já se nepotím, komisaři, já pláču celým tělem.
Vyšetřování skončilo – zapomeňte (1974)
Hudson: Hej, Vasquezová, spletli si tě někdy s chlapem?
Vasquezová: Ne. A tebe?
Vetřelci (1986)
Dealer: Hele, něco ti řeknu. Dám ti zadarmo ten nejlepší strom, co tady máme, ale
ten koks tě bude stát sto.
Riggs: Cože? Tolik?
dealer: To je přece velmi slušná cena.
Riggs: No tak jo. Žijeme jenom jednou. Musím to dát ale dohromady. Padesát ...
šedesát ...
dealer: Co blbne? Hele hochu, hej ...
Riggs: Drž hubu, pleteš mě ... sedmdesát ... devadesát tři ... devadesát čtyři ...
dealer: Nech toho ty blbče. Sto tisíc! Sto tisíc dolarů! Rozumíš?
Riggs: Sto tisíc? No to je blbost. To si ze svýho platu nemůžu dovolit.
Smrtonosná zbraň (1987)
Na svete sú tri milióny teroristov a ja zastrelím jediného, ktorý má nohy menšie, než
moja sestra.
Smrtonosná pasca (1988)
Vypadáš vyčerpaně, jako hydrant bez vody.
Číslo 5 žije (1989)
Murtaugh: Řekni, že nejsme v prdeli.
Riggs: To bych mohl, ale to bych ti zase lhal.
Riggs: Zajeď před dům a počkej na znamení.
Murtaugh: Jaké bude znamení.
Riggs: Poznáš ho.
Smrtonosná zbraň 2 (1989)
Hasta la vista, baby.
Terminátor 2: Deň zúčtovania (1991)
Kam deš? – Na záchod. Deš se mnou? Doktor říkal, že nemám zvedat nic těžkého.
Prostě se to stalo. – To by se mohlo stát každýmu. – Náhoda. – Prostě jsi omylem
vrazil ptáka do mojí ženy. … Joe, vždyť jsme kamarádi. – Dřív jsi mi ale nepíchal
ženu.
Poslední skaut (1991)
Děsně nenápadný! Kdo tě sakra učil řídit? – Stevie Wonder.
Tango a Cash (1991)
Učitel autoškoly: V pořádku, Stephanie, ale normálně byste stovkou v protisměru
v jednosměrce nejela ...
Frank Drebin: Když vidím pět chlapů, jak zapíchnou jednoho za denního světla, tak
je zastřelím. To je zase moje politika.
Starostka: To bylo parkové nastudování Shakespeara, blbče. Zabil jste pět herců.
Dobrých herců.
Frank Drebin: Řeknu ti ještě jednu věc. Všechny orgasmy jsem předstíral.
2
Bláznivá střela (1991)
Máš právo ostať v bezvedomí. Čokoľvek povieš ma môže nasrať.
Takže stříhám červenej drát. – Co je? – Před chvilkou jsi říkal modrej! – Říkal jsem
modrej? – Riggsi, říkal jsi modrej. – Ne! Červenej. – Určitě? – Rogere, můžeš to
rozhodnout ty. Jestli chceš. – Rozhodnout? Jak mám vědět, co v kterým je?
Roger: A já zase věděl, že nepřestaneš kouřit.
Martin: Kouřím jen proto, abych vyhnal z hlavy ty psí sušenky.
Roger: A co ti na nich tak vadí?
Martin: No poslední dobou se nějak honím za autama, a když si chci olíznout kulky,
tak padám z gauče.
Smrtonosná zbraň 3 (1993)
Topper Harvey o buddhistických mniších: Pane, tihle muži dodržují přísný celibát.
Stejně tak, jako před tím jejich otcové a dědové.
Žhavé výstřely 2 (1993)
Koupila jsem nové závěsy. Když se ti nelíbí, můžu je vyměnit. – Nelíbí se mi. –
Zvykneš si.
Pan a paní Smithovci (2005)
Krása hádky je v tom, že ak argumentuješ správne, nikdy sa nemýliš.
Ďakujeme, že fajčíte (2005)
Hlášky z českých filmov
No tak, Toníku, tak buď přece rozumném, no tak holt dostaneš tu medaili napřesrok,
no. – Jakýpak napřesrok? Jakýpak napřesrok? Já jsem tu medaili měl dostat dnes. A
když mi jí nedali dnes, tak ať si jí sežerou! – Toníku …! – Ale bodejť ne! - … ale no
tak nekřič, tak si sednu a dám si pívo. - Já nechci pívo! Nenuť mě do píva! Liguére!
Liguére! Liguére! - Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu
toho, tak seš potom zvíře. - Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já
nemám. No tak. Liguére! Ty dekorovanej.
Pane veliteli, poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila a že jsme tam řekli,
že císař pán je vůl! My to odvoláváme a prohlašujeme, že císař pán není vůl, že je
korunovanej.
Anton Špelec Ostrostřelec (1932)
Ladislav, král český, který byl pohrobek, se narodil po smrti svých rodičů.
Při rozdávaní vysvědčení: Tolik hrůzy, co je v těchto deskách, nebylo ani v smolných
knihách středověku.
Cesta do hlubin študákovy duše (1939)
Bojíte se proto, poněvadž s vámi nemluvím již slovy, ale údery svého srdce. Nabízím
vám vůni neočekávaného, odvahu k tomu, abyste si přála něco lepšího, než je
průměrná láska nějakého Freda. Nemohu mlčet, musím vás přesvědčit, že tato chvíle
je zázračná a my ji musíme uchopit a vzbouřit se proti všednímu životu. Takovou
chvíli nemáme právo opustit bez povšimnutí. A teď zavřete oči a neříkejte nic.
Odcházím.
Kristián (1939)
3
Vysvětli magistru Keleymu. - Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála,
chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála, tasmarta
masmalika zamás piskurty, piskurty patláma, patláma, patláma a žbrluch! - Hm. Tak
vidíte! My mu nerozumíme, ale my mu věříme. Co máme dělat, když nemáme
tlumočníka? My ho stejně jednou vyhodíme! Patláma, patláma! - Paprťála, paprťála.
Někdo tady střílel, milosti. - To jsme stříleli my a my můžeme střílet kdy chceme a kde
chceme a z čeho chceme, protože jsme císař a ne leckdo!
Já se jdu historicky znemožnit.
Císařův pekař a Pekařův císař (1951)
Našli moji rádcové, našli?
Pyšná princezna (1952)
Ven tajtrlíku. - Já že jsem tajtrlík? Ty seš tajtrlík! Tady se hádáš s křeslem, čepice ti
vstává na hlavě, svíčka mně zhasla, někdo mě tady lechtá a já jsem tajtrlík? Za prvně
nevím co to je a za druhý mě to uráží.
Přiměřeně, přiměřeně.
Byl jednou jeden král (1954)
Joe: Chceš-li přesnou mušku míti, musíš Kolaloku píti.
Hogo Fogo: Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.
Joe: Já se vrátím a nebudu sám Dougu Badmane. Se mnou přijde zákon.
šerif: Když střílí konzument Kolalokovy limonády, není třeba volat lékaře.
Joe: Bude nejlépe, jestliže před nimi pokleknete na svá špinavá kolena a nazvěte se
špinavým kojotem vy páchnoucí skunku. Počítám do tří. Jestliže se neomluvíte,
promluví mé Smith & Wessony.
děvčátko: Já vás provedu, pane. – Jedeš spratku! Herodesa na tebe.
Ezra Goodman: A co mé dítě? – Stane se hříčkou mých nejnižších pudů.
Joe: Noci jsou chladné? – Jo. – To abych si vzal teplé prádlo.
Grip: Dovolte, abych vám představil svoje spolupracovníky: Kojot Kid, Pancho Kid.
– Nestojím o vaše kydy.
Grip: Já jsem totiž tuplovanej kruťas. Mučeníčko, to je moje potěšeníčko.
tatíček Kolalok: Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.
Limonádový Joe (1964)
Aha Anča, ja mám nožík.
Kubo (1965)
No co, co co? Byl jste tázán? Tak prosim.
Vždycky, když píšu rychlejc se to takhle zasekne.
Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi.
Svatba jako řemen (1967)
Tenhle způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv
jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost
vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?
Rozmarné léto (1968)
Když je mezi třema lidma aspoň jeden chytrý, tak nesmí dojít ke hlasování.
Pan profesor sám říkal, že celej život vystačil s Pinkasem. – S kým? – On myslí
Pisaka.
Světáci (1969)
4
Chudák děda, ten už ani tu kozu neuhlídá.
Kde já mohla bejt kdybych byla neztloustla?
Hogo Fogo Homolka (1970)
Vy jste taky pan Gogo? Jo, my jsme všichni Gogo.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku? (1970)
Slezte z toho lustru, Donalde. Vidím vás.
Nazdar hoši!!! Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo???
Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné
nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za deset let.
Řekněte mu, že tam bude coby dup. – Coby dup, coby dup to je takový překladatelský
oříšek. - Ješito, Ješito, už to máš ušito. To se starej potrhá až mu ho přivezem.
Jáchyme, hoď ho do stroje (1974)
A co se stalo, Karlíčku? - Ale Lojzík mu usek nohu, ale není to nic vážnýho.
Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975)
Ale do práce se tady chodí hned na první pokus.
Sem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček.
Tuček, vy pracujete jako co? – Jako ďas pane profesore.
Když nevíte, tak to máte říct a ne tady stát a mlček jako dudek. – Jak se jmenujete? –
Dudek.
Tak co s vámi, chlapče? No, nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším. Sedněte si.
Marečku, podejte mi pero! – Já jsem Tuček, pane profesore! – Ano, ano, a tak jak
vidím, Hliník je stále nepřítomen … – Hliník se odstěhoval do Humpolce! – No ano,
ano, ale je nepřítomen! – Děkuju vám, Marečku.
Hajere, minutu před zvoněním máš upozornit Jandu, že má jít do hodiny ……Soudruhu profesore, za minutu bude zvonit. – No a co? – Že už začne hodina. –
Ano? – Ano. Už je čas. Musíme jít. …- …Že by mi šly napřed? Ráno jsem si je řídil
podle rozhlasu.
Vidíš? Sdružení rodičů a přátel školy. Copak ty jseš nějaký rodič? – Ne, já jsem přítel
školy.
Marečku, podejte mi pero! (1976)
Já znám široko daleko všechny krávy. Ale vás jsem tady ještě neviděl.
Léto s kovbojem (1976)
Já jen, že tady máte nalepené „Jezdím na Castrol“ a přitom jstejste se ještě vůbec
nehnul od chodníku.
No kruci, vždyť tady visela taková cedule, že nepoteče voda! – To byla jen taková
malá legrácka. Dobrý, ne? – Tady né že nepoteče voda. Tady poteče krev!
Zítra to roztočíme, drahoušku (1976)
Papej Adélko, papej. Už si dlouho nehamala. Ještě, že ten hafík měl skoro metrák. Jo,
čůrat mi na kamaši, to se nevyplácí. Aspoň teď víme, co umíš.
Adéla ještě nevečeřela (1977)
5
Přejete si? – Chtěla bych nějaký milostní román. – Prožít, nebo přečíst. – Áach, jsem
vdaná. – Měl bych tu poslední výtisk Dívky z Madridu, ale to by jste musela jít se
mnou dozadu. Douchová, vemte si koště a zameťte chodník, prosím.
Stěrače stírají. Ostřikovače stříkají. – Že se vám do toho pletu pane Pařízek, ale ty
stěrače, ostřikovače, to nemusíte hlásit, to přece vidíte. – To je pravda. Erno, ty
stěrače a ostřikovače to nemusíte hlásit, to přece vidím. – Klakson troubí.
Vrchní, prchni (1980)
Před hájovnou stojí zaražený pilot! Mládenci, změna! Ten kůl vyndejte a do tý díry
postavíme pána Korna! – Jo, takhle vy jste to myslel! …A nevadilo by vám, kdyby stál
v tý díře? Když už tam ta díra jednou je …
Trhák (1980)
Vy jste poslouchal za dveřmi?! – Samozřejmě. Je to velmi praktické.
Tajemství hradu v Karpatech (1981)
Žák, který myslí, je pro studium efektivně ztracen. A pak znáte přece moji zásadu:
chemii na jedničku umí pánbůh, na dvojku já, na trojku soudružka ředitelka ...
možná, na čtyřku ti nejlepší z vás, a na pětku všichni ostatní.
Šafránek : Hugo, ty máš kukadla, jak zrcadla.
Hugo: Božínku …
Jak svět přichází o básníky (1982)
A platím! - Ale já sem už všechny peníze dala pošťačce. Tak víte co? Tady vám
navážím štangli salámu, to máme 27,50. Lahvičku rumu, dvě másla, a tady máte
paklík sirek a je to rovná stovka.
To koukáte, co? To je moje, kupovat lacino krásný věci. S kazem třeba. Ale nekupte
to, když je to tak výhodný.
Tak to je ta moje nová družka. Vyměnil jsem jí za obraz – Krajinka v zimním hávu.
Slavnosti sněženek (1983)
Pojďte se radši válet. Takovejch pět šest roků bych se válel. Pak by se vidělo.
Teď vám ukážu, jak já dovedu velet, když jsem v přesile.
Je to hotel všech kategorií. Trojka štěnice. Dvojka bez štěnic. Jednička bez štěnic a
s ramínkama.
Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíječ much. Flyboy, jak říkají Angličani.
Ó, Salzburg, Salzburg. Tam jsem taky ... nebyl.
Tři veteráni (1983)
Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas. – Buďte bez starosti,
pane. Povezu vaši tchýni, jako by to byla moje vlastní.
Pepino, ale my už toho máme vážně dost. – My taky! Matýsek se posral.
Příště až bude někdo chtít promluvit, zvedne ruku. – Co chceš Pepino? – Nic, jen
zkouším, jestli to funguje.
No, vidíš, že to dokážeme i bez maminky. – Ale maminka mi ještě při koupání
sundává bačkůrky.
Alberte, kde je tvůj otec? – V chalupě, hraje si na doktora. Je u něj sestřička. Ale není
to obyčejná sestřička. To oni jen tak dělají. – Kde máš Matýska, Alberte?
6
Bertíku, maminka je doma? – Ne, to nadává papoušek.
S tebou mě baví svět (1983)
Nezastavujem, máme zpoždění. – Jo, ale ... – Si vyskočte. – Ale ... – Né, já vám trošku
přibrzdím.
Já nejsem strašidlo, maminko, já jsem vaše dcera!
Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu. – Se pobleju. – Aby ses neposral. – Furt
králíka. Každej den máme králíka. Ani Pinďa to už nežere. Viď Pinďo, že už taky
nechceš králíka? – Já ti dám Pinďu, to budeš koukat. A zvedni to, himl. Za takovýho
pěknýho králíka co by děti támhle v Africe dali. Jen se koukni v televizi Pořád to
ukazujou jaký tam mají hlad. Ale vy nevíte samou roztažností, co by ste do tý huby
dali.
V mlýnu prý straší. – Prdlajs straší. Já tu bydlím tři sta let a ještě jsem žádný
strašidlo neviděl.
Polož to pivo, snad už toho bylo dost. Ježíš a prosím tě sundej si ty ponožky. To je
smrad, že by jeden pad.
Ale já se s tebou nebudu zlobit. Počkej až táta vystřízliví, ten ti jich nandá.
Ať mi ruka vyschne a načisto oslepnu.
Slunce, seno, jahody (1983)
Je to sice dál, ale zato horší cesta.
Sněženky a machři (1983)
Čechov píše Dvě sestry. „Není to málo, Antone Pavloviči?
Doktore Holube, pojedete letos znovu do Afriky? – Doma bude! Už se nerajzoval
dost! – Asi ne …
Můžeš podlézt, ale pak se zase narovnej.
Co dělaj anarchisti, proč po něm něco nehoděj?
Jára Cimrman ležící a spící (1983)
Alice … - Už je moc pozdě, Pavle. – Víš jak my jsme už dlouho … - Já mám zítra
ráno stání. – Jo, ale když já mám stání dneska. – No tak. Dobrou noc.
Jako jed (1985)
Ses měl narodit jako kůň, původně. A v poslední chvíli si to Pánbůh rozmyslel.
Tak jsem slyšel, Karle, že si tomu pražákovi načechral pilíř. – Starej se o hroby,
havrane. – No jó vono dopředu se to jezdí, ale zacouvat, to už hold chce fištróna.
To neděláš dobře Jaromíre. – Co? – Že strkáš ty vypálený sirky zpátky do krabičky. –
Proč? – Jednou to poznáš.
Pane doktore vy všechno zlehčujete. Já nejlíp vím, jak mi je. Já už tady dlouho
nebudu. – Chceš lázně, Bedřichu? – Nechci. To mi neudělalo dobře. – Tak jeď
k moři. Zavři hospodu a jeď. – Tam jsem byl, předloni. Tam trpím průjmama. – Tak
jeď do Tater. – Já nesnáším vejšky. – Tak víš kam jeď? Jeď do Pelhřimova. Prohlídni
si krematorium, ať víš do čeho deš. Hm? Další!
Tolik let si to s ním vydržel, Karle. – No právě! Je to životu nebezpečný jezdit
s takovým závozníkem. Vždyť on řekne jedno slovo na 100 kilometrů. Jedem do
7
Královýho Dvora pro cement a on v Berouně řekne „Beroun“. A dost. Má vystaráno.
Vždyť já jednou usnu za tím volantem.
A jak jste vlastně přišel nato, že pivo ze sedmého schodu má tu správnou teplotu. –
To víte, z osmého bylo studené a ze šestého zase teplé.
Ale nemůžeš napsat magor. – Poloviční blázen bych napsal. – Doktor říkal, že je
momentálně zavostalej. – Mentálně. To by šlo. Jano, napiš to.
Měl jsi štěstí, Jaromíre. Je to těsně vedle, na funkci to nebude mít vliv. – To jako na
funkci rostlináře, jo? – No, to už vůbec ne.
Dáte si kávu, nebo něco ostřejšího? – Vodku? – Rohlík. – Co? – Rohlík.
Je ta voda pitná? – Je, ale teď zrovna tady máme slintavku.
Vesničko má středisková (1985)
U porodu se tvařte pokud možno inteligentně. Uvědomte si, že váš obličej je obvykle
první věc, kterou to dítě v životě spatří.
Jak básníkům chutná život (1987)
Co to zase melete, Kelišová? - Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám,
velebnosti.
Já ti dám fóry ty neřáde jeden. Ještě jednou se tu ukaž a uvidíš. Pinďo, trhej.
Mi řekni prosím tě, co na tom chlastu máš. - Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky.
Tati a bila tě taky někdy tvoje maminka? – Ne, jenom tvoje.
Už se perou, už se perou. Já to říkala ze začátku, že si ty čuňáky rozbijou.
Slunce, seno a pár facek (1989)
Sprechen sie deutsch? - Ja, trochen.
Vrať se do hrobu (1990)
Budu si na vás stěžovat. - Stěžovat? Vy?! Vy chcete zneužívat vymožeností a práv naší
lidově demokratické armády, abyste jí rozvracel! Já s váma zatočím. Po bolševicku!!!
Tankový prapor (1991)
Haló, haló, školní hlášení. Naše škola získala několik vstupenek na divadelní
představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť přijdou do ředitelny.
Opakuji. Neolizujte železné zábradlí! Neolizujte ani namrzlé kliky dveř!. Konec
hlášení.
Taťka jde. Dneska si vzal kolo a tak je doma dřív. – Kde jsou moje blatníky. Kde jsou
moje blatníky. Ty gaunere!
Slovan jsem a Slovan budu. - Až jindy Lakatoši.
Obecná škola (1991)
Vono to mrklo, mrklo to. A ty brambory se taky hejbaj …
Táto, ty ses zul? – Ale jenom trošku … - Na mou duši, von se zul …! No to je smrad,
že by jeden pad! Okamžitě se vobuj!
Slunce, seno, erotika (1991)
Mě je tak blbě, že nemám ani tužku.
To bude ňáká herečka. Nebo kurva. - Nebo voboje. - Jak voboje. Co urážáš. - Nedělej
machra. - Kdo dělá machra, kdo dělá machra, jakého machra? – Von si myslí, že
8
když má prachy, že je náš prezident, nebo co. – Neséér. Nebo ti rozhodím sandál ty …
prde. – No tak to zkus ty …kapitalisto. – Komu říkáš ty kapitalisto ty … hovne. – Taky
bych uměl dělat machra, kdybych dědil ty … tlamo.
Jak se to ty kurvy žluté dozvěděli, že mám cihelnu.
Nová doba. Host vyhazuje vrchního. Já odcházím.
Prosím vás nemáte něco k pití. Já mám takový hlad, že nemám s kým spát.
Kurva, dva roky po revoluci a Němci se tady prohánějí jak za války.
Irenko nebuď hlúpa. Já tě mám rád, i bez peněz.
Bohumile, Bohumile, kurva se neříká.
Dědictví aneb Kurvahošigutentag (1992)
Soudruhu kapitáne …! - Vy ste kapitán, Oriech. Ja už nie. Čo bolo, to bolo. Terazky
som majorom.
Pro začátek jeden takovej názornej příklad, to neškodí, ne? Vemte si soudruzi,
takovej samopal vzor 24. Kontrolní otázka: Teď by mě zajímalo, jestlipak víte
soudruzi, jakou má takovej samopal, kadenci. Nevíte, co? Tsch. Chacha! Podívejte
se, já vám to řeknu naprosto přesně, soudruzi: takovej samopal vzor 24 má kadenci
ta-ta-ta-ta-ta-ta!!! Někdy ještě mnohem rychlejší. Tak teď to víte, ale jako by ste to
nevěděli! Jinak politická diverze a vojenský soud, že.
Kontrolní otázka. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na
větru a dešti? No? - Zrezaví, ne, vole? - Zrezaví, správně. A co hlavně? … No
koroduje, vy tupci!
Aspoň se před odjezdem na pracoviště ukážete v tom nejlepším slova světle smyslu.
Černí baroni (1992)
Tak se mi ti udělalo nějak smutno a že nevíš, na koho jsem si vzpomněl.
Kolja, ty nebojsa. Hlavně nikam neubegaj a normálně zůstaň v metro. My si tě
najdeme. Zdravstvuj. Konec hlášení v ruském jazyce.
Složenky, vy krávy zelený, nenažraný!
Kradete kufry a cizí území.
Kolja: Milej zlatej.
Louka: No vidíš! Ještě dva tři výslechy a budeš umět česky.
Kolja (1996)
Ty si v životě nikdy nic nedokázal, nic pořádného si neudělal a nikam si mě nevzal.
Ty seš obyčejný chudák, kterýho vyhodili i od dráhy. Tak už nic neřeš, nepřepínej a
hlavně po ničem nepátrej. Ty buď rád, že seš.
Knoflíkáři/Pitomci (1997)
Šukání je pro děcka. Chlapi si vypijou, co?
Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu. – Stříleli do vzduchu.
Pelíšky (1999)
Počkej, počkej. Nech to. To je skvělá muzika. Ty vole, co to je za muziku? – To je
státní hymna, ty vole. – No jo, jasně, státní hymna. Já jenom, že jí nehráli takhle
dlouho instrumentálně tak jsem na ní zapomněl.
Samotáři (2000)
9
Onanoval každý a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes. – A co ty tati? – Já bych rád,
ale mám maminku.
Ale mě můžeš ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. – Já bych vám je
popsal, soudružko, ale já nemám křídu.
Pupendo (2002)
Ale nejde o soulož, de o lásku, rozumíš. Já třeba hrozně toužím po lásce, jo a proto
bych pořád souložil.
Nuda v Brně (2003)
Každej chlap by měl být do čtyřiceti zdravej, do padesáti bohatej a do šedesáti živej.
Jak básníci neztrácejí naději (2004)
z televíznych seriálov a reklám
Dobrý den, vy jste měl autonehodu? – Jak vás to napadlo? – Neříkejte mi, že jste se
s tímhletím vobličejem narodil.
Tele Tele
Mladíku, posledního kapra z tohohle rybníka vytáhli husiti.
Chalupáři (1975)
Ja nemusím. Ja ho už vidím.
Padá sniežik padá. Padá sniežik padá. Hoj, ako som rada.
To je nové alebo vyprané v Perwolle.
10