Čtyři lásky_PS_2014

Transkript

Čtyři lásky_PS_2014

Čtyři lásky
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou
Václav Hrabě,
Variace na renesanční téma
Petr Sládeček, 2014
Tento kompilační učební text vznikl původně jako studijní opora ke kurzu Láska jako
kulturní fenomén na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze (sylabus zde).
V kurzu se – společně s hosty – pokouším o opatrné a respektující ohledávání
fenoménu, jenž se (možná naštěstí ☺) úspěšně brání vědeckému poznání.
Text není zcela samonosný, slouží jako podklad pro výklad a pro diskusi ve výuce.
Bez doprovodného komentáře postrádá část důležitých historických, společenských
a kulturních kontextů. Přesto jej dávám k dispozici na svou webovou stránku – už
proto, že dnešní většinový diskurz o lásce v českých médiích zní naprosto jiným,
odlišným tónem.Text jsem také trochu rozšířil - do podoby pro dospělé.
Verzí pro dospělé však nenaznačuji, že čtenář zde může očekávat nějaké lechtivé
obsahy. Naopak – půjde o text spíše vážný. Koneckonců, jsem již starší muž na prahu
padesátky ☺. Nepochybuji tedy, že lidé mladší, zejména mladí, vidí lásku… jinak.
Možná – úplně jinak ☺.
2
Láska je jedním z nejdražších slov,
které člověk může vyslovit.
Proto je dobré vyslovovat toto vzácné, křehké slovo střídmě,
opatrně, s respektem, s ohledem.
Je-li vzácné slovo láska vyslovováno příliš často, ledabyle
a lehkomyslně, může postupně ve společnosti ztrácet hlubší
smysl či význam, jenž mu podle tradice přísluší.
Láska se tak může stát pojmem nepochopeným,
vyprázdněným.
Též, bohužel, slovem využívaným či dokonce - zneužívaným.
3
Láska je veliké tajemství…
„Silná jako smrt je láska.“
Píseň písní 8, 6
5
Obsah
1. Erós: láska touhy…………………………….…9
- Platón a Erós
- Romantická láska a její proměny
- Odvrácená tvář Eróta
2. Storgé: láska úcty……………………………68
- Manželská a milenecká láska
- Nevěra
- Odvrácená tvář Storgé
- Příbuzenství
3. Fíliá: láska citu……………………………….145
- Aristotelés a Fíliá
- Odvrácená tvář Fíliá
4. Agapé: láska přejícnosti…………………163
- Charitas Deus Est
- Kontemplace, Mystika
- Odvrácená tvář Agapé
5. Láska mateřská……………………………….190
6. Láska otcovská………………………………..192
7. Několik dalších pojmů…………………….194
8. Láska a společenské vědy……………….212
9. Něco slavných citátů ……………………..224
10. Na závěr něco hudby…………………….256
6
Motiv či téma lásky můžeme sledovat až k nejstarším,
pravěkým projevům lidské kultury.
Z důvodů limitovaného rozsahu pomineme starší
projevy lásky v hmotné kultuře, v nejstarší mytologii,
a zamíříme do civilizace starého Řecka, kolébky
evropské kultury a vzdělanosti.
7
Antické rozlišování lásky
I. Erós – touha po tom, co chybí. Láska touhy.
Dnes: láska smyslná, vášnivá.
II. Storgé – rodinné spolužití. Láska úcty.
Dnes: láska rodinná.
III. Fíliá – dominuje vzájemnost. Láska citu.
Dnes: láska přátelská.
IV. Agapé – dominuje radost z dávání. Láska
přejícnosti.
Dnes: láska duchovní.
8
I. Erós: láska touhy
9
Společný jmenovatel mnoha posvátných
vyprávění mytologických, kosmologických,
kosmogonických, theogonických:
láska stvořitelská – stvoření světa (kosmu,
bohů) má milostný, erotický rozměr.
10
Tak třeba:
Theogonie
Nejdříve ze všeho byl Chaos, pak Země širokoprsá, pak mrákotný Tartar,
a pak Erós, jenž veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje.
Hésiodos, Zrození bohů, 118
Podle orfického mýtu o stvoření světa je Erós primárním božstvem,
které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní
pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí
v kosmu.
www.wikipedia.org
12
„Orfický mýtus“
Vítr se dvořil černokřídlé Noci, bohyni Nyx, před níž cítí bázeň i Zeus,
a ta že snesla v lůnu Temnoty stříbrné vejce. Z toho vejce se vylíhl
Erós, kterému někteří říkají Fanes, a uvedl celý svět do pohybu. Erós
byl hermafrodit, měl zlatá křídla, a protože měl čtyři hlavy, řval
někdy jako lev, bučel jako býk, jindy syčel jako had nebo bečel jako
beran. Noc, která mu dala jméno Erikepaios a Prótogenos Faethón,
s ním žila v jeskyni a sama představovala trojici: Noc, Řád,
Spravedlnost. Před jeskyní seděla matka Rheia, před níž nebylo
úniku, a přivolávala hrou na mosazný bubínek pozornost
k proroctvím bohyně. Erós - Fanes stvořil zemi, oblohu, slunce
a měsíc, ale trojjediná bohyně nad světem vládla, dokud její žezlo
nepřešlo na Úrana.
Robert Graves, Řecké mýty, 2004
13
Olympský mýtus
Na počátku existoval jen Chaos (zející propast), z něho povstala Gaia (Země)
a Erós. Pak „Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Úrana plného hvězd,
kol dokola aby ji halil.“
[…]
„Veliký Úranos přišel, s ním noc,
a kol dokola Zemi touže po milování
on objal a všady se prostřel.“
Hésiodos, Zrození bohů 126, 176
hieros gamos
Foto detail přebalu knihy D. M. Buss, Evoluce touhy, Volvox Globator 2009
14
Zrození Venuše
Afrodité vnuká chtíč lásky do prsou zvířat, lidí i bohů […] Jejím dílem je vnukat,
velebit a bránit fyzickou lásku, tělesné spojení […] Jde zde o náboženské
ospravedlnění sexuality, o nepřemožitelnost a iracionální povahu sexuální touhy
[…] Zjevení sexuality jakožto transcendence a mystéria.
Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení I, Praha, Oikoymenh 1995, s. 266 - 267
Sandro Botticelli, Zrození Venuše, 1482, foto wikimedia
15
Paridův soud
Bohyně sváru Eris utrhla zlaté
jablko ze zahrady Hesperidek
a vhodila je mezi Héru, Athénu
a Afrodítu. Mladý panic Paris se
uvolil rozsoudit, které z těchto
třech bohyň by mělo jablko
připadnout jako té nejkrásnější.
Věru, strašná situace ☺, , ☺.
Také to ne právě dobře dopadlo…
Alfons Mucha, Paridův soud, kalendář Vieillemard,
1895, foto: artdictionary.wordpress.com
16
Erós a Psýché
Nejznáměji v Apuleiových Proměnách (Zlatý osel)
Antonio Canova, Psýché oživená Erótovým polibkem, 1793, Louvre,
foto veronicaverai.com
17
Platón a Erós
Pojďme společně nahlédnout do vybraných částí Platónových
dialogů Faidros a Symposion, dvou základních textů evropské
filosofické tradice, jež pojednávají o – LÁSCE.
18
Faidros, druhá Sókratova řeč
Láska jako šílenost a boží dar.
„Působením šílenosti se nám dostává největších dober, je-li ovšem
dávána darem božím
[…]
Šílenost, která je z boha, je nad rozumnost, vznikající u lidí.“
244 b, d
19
Zasažení duše láskou a krásou.
„…kdykoli uvidí božský obličej, dobře vypodobňující krásu […] tu
jako z hrůzy v něm nastane proměna, zachvátí ho pot a nezvyklé
horko; přijav totiž očima výron krásy […] zavlažuje se a zahřívá,
okřívá od bolesti a má radost […] kdykoli se však duše vzdálí […] je
rozčilena a cítí bolest […] Ze směsi obou těchto pocitů je poplašena
podivností toho stavu a nevědouc si rady zuří a šíleností jata ani
nemůže v noci spát ani ve dne vydržet na jednom místě […]
Tento stav […] jmenují lidé erótem, láskou.
251 b – 252 b
20
Mýtus o vozatajovi duše
- je také o lásce.
„Duše se podobá srostlině okřídleného spřežení a
vozataje. Koně i vozatajové bohů jsou sami dobří [
…]
u lidí jsou koně různí, jeden krásný a dobrý, druhý
opačných vlastností […] tu pak řízení u nás nutně
nesnadné a trapné.
246 b
Z těch koní, řekli jsme, jeden je dobrý, druhý ne.
Jeden svým vzhledem přímý, barvy bílé…
milovník cti s uměřeností a studem, přítel
pravdivého mínění […] je řízen jedině pobídkou
a slovem.
Ten druhý je křivý […] sestavený bez ladu a skladu,
přítel zpupnosti a vychloubání […] poslouchající
toliko biče a bodců.“
254 d - e
Detail přebalu knihy Mary Renaultové The Charioteer,
1953, foto wikipedia
21
Mýtus o vozatajovi duše
- je také o lásce.
„A tu když vozataj uvidí milostný zjev a v celé
duši se tím dojmem rozehřeje a je naplněn
bodáním dráždění a touhy, tu ten kůň, který
je vozataje poslušný, jako vždycky i tehdy jsa
přemáhán studem zdržuje sám sebe, aby
skokem nenapadl milovaného.
Ale ten druhý nedbá ani bodání vozatajova ani
biče, nýbrž vyskakuje a prudce se žene a působí
spřeženci i vozatajovi veliké nesnáze…“
254 a
22
Mýtus o vozatajovi duše.
„Je pak mnoho vzácných cest uvnitř nebes, kterými
jezdí rod blažených bohů, přičemž každý z nich dělá
své dílo, a za ním následuje, kdo kdy chce a může;
neboť závist nemá místo uvnitř božského sboru.
…
247 a - b
Ostatní duše dychtí sice všechny po tom, co je nahoře,
ale nemohou tam, a tu konají spolu tu okružní cestu
jsouce ponořeny dolů, šlapají po sobě vespolek a do
sebe vrážejí, pokoušejíce se dostat jedna před druhou.
Tu vzniká nesmírný hluk, zápas a lopocení, přičemž se
vinou špatných vozatajů mnohé zmrzačují […]
a všechny přesto, že vynakládají velkou námahu,
odcházejí neúčastny podívané na jsoucno a po odchodu
se nasycují pouhým míněním.“
248 a - b
23
Symposion, Pausaniova řeč
Mýtus o dvojí Venuši (Afrodíta Urania a Afrodíta Pandémos).
„Jest Venuše Nebeská a Venuše Pozemská […] Pozemskou milují všední lidé a jejich lásky
se vztahují více k tělům než k duším, přitom hledí jen na ukojení a nestarají se o to, co je
při tom krásného a co ne…“ 181 b
Tizian, Láska Nebeská a Láska Pozemská, 1515, foto bramarte.it
Mýtus o dvou Venuších podstatně ovlivnil středověkou a renesanční kulturu a umění…
24
Symposion, Eryximachova řeč
Láska je kosmickou silou. Erós a Anterós.
„…Erós je dvojí, nesídlí toliko v lidských duších […] ale jest i všude jinde, i v tělech
všech živočichů, i v rostlinách, a zkrátka v celé přírodě […] veliký a podivuhodný tento
bůh všechno svým působením zasahuje mezi lidmi a bohy.
186 b
„[…] veškeré lékařství […] je řízeno skrze tohoto boha a právě tak i umění gymnastické
a zemědělské; že je tomu tak i s hudbou, jest snad patrno každému na první pohled […]
harmonie vzniká ze zvuků dříve se různících, vysokých a hlubokých, které však později
byly uvedeny v soulad působením hudebního umění […] a jako tam lékařství, tak zde
hudební umění vkládá do všech těchto prvků souhlas tím, že u nich způsobilo touhu
a svornost.
187 a - d
„ […] vždyť i roční počasí ve svém složení jsou plna těchto obou Erótů, a kdykoli […]
teplo, sucho, studeno a vlhko dosáhnou ve svém vzájemném poměru řádné lásky
a dostane se jim rozumné harmonie a směsi, přinášejí pohodu a zdraví lidem i ostatním
živočichům a rostlinám a nic jim neuškodí. Ale když onen nezřízený Erós nabude
nadvlády nad ročními časy, nadělá mnoho zhouby a škody […] Mimo to i všechny oběti
a úkony podřízené věštectví – a v tom se zakládá společenství mezi bohy a lidmi –
neobsahují nic jiného než ochranu a léčení Eróta. […] Takto má všechen Erós
mnohonásobnou a velikou, ano slovem spíše všechnu moc, ale ten, který se uplatňuje
s rozumností a spravedlností ve věcech dobrých jak u nás, tak také u bohů, ten má
nejvyšší moc, způsobuje nám všechno štěstí a činí, že můžeme žít v družnosti a být milí
jak sobě navzájem, tak i vyšším nám bytostem, bohům.
188 b - e
25
Symposion, Aristofanova řeč
Mýtus o androgynovi.
Původně byl člověk oboupohlavní bytostí úžasné síly […]
Zeus androgyny rozetnul na dvě půlky.
Každý člověk je od té doby symbolem, půlkou člověka, jenž
hledá svou druhou půlku, touží po sjednocení…
Láska je spojovatelkou staré přirozenosti […]
„Tedy touha a snaha po celku jmenuje se láska.“
192 e
26
Symposion, Agathónova řeč
„On (Erós) nás zbavuje cizosti, naplňuje družností, svádí všechny
takovéto přátelské svátky a je vůdcem při slavnostech, při sborových
zpěvech a tancích, při obětech; Propůjčuje jemnost, vylučuje hrubost;
Štědrý je láskou, skoupý neláskou; Je milostivý a dobrý; žádoucí pohled
moudrým, předmět obdivu bohům; touží po něm neúčastní, cení si ho
účastní; jest otcem přepychu, jemnosti, rozkoše, vděků, touhy, stesku,
v řeči jest kormidelníkem, bojovníkem, druhem i ochráncem
nejlepším, ozdobou všech bohů i lidí, vůdcem nejkrásnějším a
nejlepším, jehož má následovat každý muž s krásným přispěvováním,
účastně se písně, kterou zpívá a kterou okouzluje mysl všech bohů
a lidí.“
197 d - e
27
Symposion, Sókratova řeč
Touha po tom, co chybí.
„Tedy zajisté je to touha po tom, co člověku ještě není pohotově a
co nemá, totiž aby se mu ty věci zachovaly a byly v jeho majetku pro
budoucí čas […] Tedy i tento, i každý jiný, kdo touží po něčem, touží
po tom, co mu není pohotově a co není v jeho majetku; to, co nemá
a co sám není a čeho se mu nedostává, to jsou předměty touhy
a lásky…“
200 e
28
Erós je prostředníkem mezi bohy a lidmi.
„Diotima: Erós je jedním z daimónů, uprostřed mezi bohem
a člověkem […] vyplňuje mezeru mezi nimi, takže vše je spjato
v jeden Celek […] Neboť bůh se s člověkem přímo nestýká, ale všechny
styky a rozmluvy mezi bohy a lidmi v bdění i ve spánku se dějí skrze
tohoto daimóna.“
203 a
29
Erós je milovníkem moudrosti.
Erós, tak jako práce, je tvořivou silou.
Diotima:
Erós nikdy nemá nouze ani bohatství, a také je uprostřed mezi moudrostí a nevědomostí […]
Z bohů nikdo nehledá moudrost ani netouží stát se moudrým, neboť jest moudrým, ani je-li někdo jiný
moudrý, nehledá moudrosti. Naopak ani nevědomí nehledají moudrosti, netouží stát se moudrými;
Neboť právě v tom náleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrý, ani moudrý, si o sobě
myslí, že je dokonalý. Tak nikdo, kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí.
Kdo tedy jsou Diotimo, hledatelé moudrosti, když to nejsou ani moudří, ani nevědomí? […]
ti, kdo jsou uprostřed mezi těmito obojími; a mezi ně náleží i Erós. Moudrost je věru jedna
z nejkrásnějších věcí a Erós je touha po krásnu, takže Erós je nutně filosof, a jakožto filosof je
uprostřed mezi moudrým a nevědomým.“
203 b – 204b
[…] Víš, že tvoření, poiésis, je pojem s velikým rozsahem, neboť znamená v nejširším smyslu příčinu
každého pochodu ze stavu nebytí do stavu bytí, takže i práce ve všech odborných zaměstnáních je
tvoření … Právě tak je i s láskou.
205 c - d
30
Touha míti trvale dobro.
Plození a rození v krásnu.
Diotima: „… zajisté nic jiného není, po čem lidé touží, než dobro.“ 205 e
„Zkrátka tedy láska je touha míti trvale dobro.“ 206 a
„Všichni lidé mají plodivý pud ve svém těle i v duši, a když dospějí určitého
věku, touží naše přirozenost plodit. Avšak v něčem ošklivém plodit nemůže,
nýbrž v něčem krásném […] Proto kdykoli se obtěžkaná bytost přiblíží ke
krásnému, rozjasňuje se a rozkoší se rozplývá a rodí a plodí; ale kdykoli se
přiblíží k ošklivému, je zachmuřena a nevrle se smršťuje, odvrací se a svírá
a nerodí, nýbrž zadržuje plod a trpí. Proto se tedy bytost těhotná a již plná
dostává před krásnem do velikého vzrušení, protože krásno zbavuje toho,
kdo ho dosáhne, velikých bolestí […] neboť není předmětem lásky krásno
samo, ale […] plození a rození v krásnu.“
206 d - e
31
Abychom mohli porozumět Platónovým
myšlenkám o lásce (a tedy i tzv. platónské či
platonické lásce /pojem zřejmě poprvé použil Marsilio Ficino v roce
1476/), je ovšem také zapotřebí alespoň se
pokusit pochopit fenomén jménem…
32
Paiderastiá
Erastês a Erômenos
zralý muž a krásný jinoch
Řecká váza cca 480 př. Kr., foto wikimedia
33
Scala amoris aneb Vzestupná láska
Sandro Botticelli, Zlatý žebřík, Dante: Ráj, 14851495, foto kettererkunst.de
„A tak ten správně jde nebo od jiného je
veden po cestě lásky, kdo počínaje od
zdejších krásných věcí, vystupuje pro
dosažení onoho krásna stále vzhůru jako
po stupních, od jedno ke dvěma a od dvou
ke všem krásným tělům a od krásných těl
ke krásným činnostem a od činností ke kráse
naukových poznatků a od poznatků
dostoupí konečně k onomu poznání, jehož
předmětem není nic jiného než právě ono
krásno samo, a tak nakonec pozná podstatu
krásna.“
Symposion 211 c
34
Jak jsme si mohli všimnout, starověcí myslitelé Eróta pojímají
dosti rozdílně. Rozdílně jej i zobrazují v uměleckých dílech.
Středověké umění Eróta a eroticku lásku nezobrazuje, hodna
zobrazení je pouze láska duchovní, nikoli tělesná.
V renesanci dochází k obrovskému rozvoji zobrazování
erotických motivů s tím, jak se do umění navracejí antická
mytologická témata. A Erós již v uměleckých zobrazeních
zůstává, v baroku, rokoku, klasicismu, romantismu i v umění
moderním.
35
Erós (Amor) jako postava v umění
William Bougureau, Kupido a Psýché, 1883,
foto wikipaintings.org
Caravaggio, Amor Vincit Omnia, 1602, foto wikimedia.org
Rafael Santi, Sixtinská madona, 1502, detail, foto wikimedia.org
Novoplatonismus
„Láska je touha po krásnu.“
[…]
„Láska touží po tom, aby se mohla těšit z krásy.“
[…]
„Krása je duchovním darem… jakýsi jas a půvab Boží tváře, jenž se třpytí
ve všech sférách univerza a také v lidském nitru.“
[…]
„Krása je jakýsi akt či paprsek, který vychází z Boží existence a proniká
vším… Krása je paprsek Boží dobroty.“
[…]
„A protože láska touží po tom, aby se mohla těšit z krásy, dochází láska
svého uspokojení vždy prostřednicvím mysli, očí a uší.“
Marsilio Ficino, De amore, komentář k Platónovu Symposiu, 1484, přel. Filip Karfík
Podle magisterské diplomové práce Táni Janušové „Esteticko-erotická koncepce mezi Platónem, Plótinem a Ficinem“
z FF UPOL z roku 2007, dostupné zde
37
„A každá duše je Afrodítou…“
Plótinos
„Láska, jak jsme řekli, má původ v pohledu. Pohled je
mezi myslí a hmatem. Proto je duše milujícího tažena vždy
do dvou protikladných směrů a je tu strhávána vzhůru, tu
zase dolů. Chvílemi se v ní rodí žádost po objetí, chvílemi
zase naopak cudná touha po nebeské kráse, a tu vítězí
jedna, tu zase druhá.“
Busta Marsilia Ficina od Andrei
Ferrucciho, Santa Maria del
Fiore ve Florencii, foto
wikipedia
Marsilio Ficino, De amore, 1484
38
Erós v křesťanské společnosti
Pokusme se o obtížné: vystihnout několika větami
tresť jistého vážného problému, jisté zjevné potíže
či výtky, již vůči erotickému pojetí lásky formuluje
křesťanství, řekněme od středověku až do současnosti.
Přes všechny rozdílnosti katolictví, protestantství ad.
křesťanských církví, přes všechny historické proměny
a významové posuny v křesťanské věrouce a etice
v průběhu staletí, v zásadě, troufám si zjednodušit:
Semper idem, stále stejně…
39
Erós v křesťanské společnosti
Uvolněnost mravů má základ v mylném pojetí lidské svobody. […]
Čistota srdce osvobozuje od rozšířeného erotismu. […]
Čistota vyžaduje stud, jenž patří k podstatě umírněnosti;
chrání intimitu člověka. […]
Čistota vyžaduje, aby se člověk naučil ovládat: to je škola lidské
Svobody. […]
Buď člověk poručí svým vášním a dosáhne pokoje, anebo se dá jimi
zotročit a stane se nešťastným. […]
Sebeovládání je dlouhodobé dílo.
Katechismus katolické církve, Zvon, 1995,
www.katechismus.cz
40
Přesuňme se nyní
do současnosti.
Jak vnímáme Eróta dnes,
v moderní době?
V obecném povědomí jako lásku vášnivou, smyslnou,tělesnou…
41
Thanatos
Sigmund Freud
závažně:
Glenn Goodhart, 2008,
foto technorati.com
Sexuální pud (libido) je
zdrojem veškeré psychické energie.
Erós
Foto deviantart.com
Zalíbení se…
Situace, již zná snad každý.
Stačí k ní jen několik vteřin.
Ani nevím, co mě tak zaujalo:
snad neokázalý půvab prchavého
gesta, kouzlo letmého úsměvu,
několik slov, pohled očí…
William Bougureau, Mladá dívka se brání lásce,
1880, foto wikimedia
Líbí se mi…☺
43
Zamilovanost…
Zamilovanost je jeden z nejintenzivnějších zážitků, pocitů či stavů, jaké člověk
může v životě prožít. Zamilovat se je krásné, a může se to přihodit každému,
v každém věku, v každém stavu: samozřejmě pak záleží na tom, co bude nebo
nebude dál... Někteří lidé touží se v životě stále znovu a znovu zamilovávat.
Jenže zamilovanost ještě není láska. Zamilovanost je „předsíní lásky“.
Paradox: zamilovat se můžeme i do někoho, koho nemáme rádi.
Na téma zamilovanosti ze stejnojmenné knihy, vybráno starším člověkem ☺:
„jala jsi srdce mé (Pís 4, 9)“, „probudila hluboko skrytou touhu“, „tak ještě
jednou tohle, být uchvácen jiným člověkem“, „čarovné pouto“, „otevřené
rány“, „staré jizvy“, „očištění a proměna“.
in Wunibald Müller, Zamilovanost, Portál, Praha 2011
Zamilovanost, i když to třeba „nedopadne“, mívá velikou transformativní
sílu, dokáže člověka hluboce proměnit. Ilustruji verši Jana Nerudy, jimiž
popisuje náladu člověka putujícího přírodou: „Hej uvidíš, přírodo, uvidíš, my
ještě cosi vyvedeme spolu, tys od kořene k vršku změněna, já zas od hlavy
44
po paty dolů.“ (Prosté motivy, 1883)
Milenecká láska…
Robert Doisneau, Milenci před radnicí, 1950, inselmann.eu
45
„Staří“ nám však připomínají,
že…
46
Mluvíme-li o Erótovi, nejde jen
o vztahy
Jak víme od Platóna (Sókrata/Diotimy), lidé
mohou milovat svou práci či kariéru, své záliby
a koníčky, tužit tělo, rozvíjet ducha…
„Koho Erós ovládl, ztělesňuje díky své posedlosti
zdroj živého nepokoje a přítomnost tvořivé
podnikavosti a vynalézavosti, které svět i život
obohacují.“
Antonín Mokrejš, Erós jako téma Platónova myšlení,
Triton 2009, s. 112
47
Erós…
48
Romantická láska
… a její proměny
49
Kurtoazie
Základním rámcem je dvornost (cortesia).
Kurtoazie: Dvorné chování pánů k dámám, obecně zdvořilost,
jemnost mravů…
Dvorská lyrika, eposy, rytířský román…
Kurtoazie je diskurzem o lásce. Láska je nositelkou povznášející
hodnoty, smyslem rytířství, života.
Vytváří ducha dvorského prostředí románské Evropy.
Volně podle magisterské diplomové práce Adama Rychteckého „Analýza a interpretace ideálu kurtoazní lásky“
na FF MUNI, 2010, k dispozici zde
Kurtoazní láska
Prvním z trubadúrů byl Vilém IX., dědeček Eleonory Akvitánské…
Lásku povyšuje na vlastní smysl života. Trubadúrkami ale byly i ženy
(Marie de France, Azalais des Porcarages…)
Dvorskou lásku (finámor) vytváří z lásky obyčejné zdvořilost
a elegance, jiným slovem galantnost…
Vztah k vytoužené dámě, často vdané, vyvolávající touhu tím větší,
čím je nedostupnější. Básník se stává jejím vazalem a služebníkem
a svými písněmi ji platonicky svádí. Nenaplnitelná láska se však stává
zdrojem nejen smyslového opojení, ale i trýzně a výčitky.
podle Bernard Guenée, Zrození kurtoazie, in Le Goff-Schmitt, Encyklopedie středověku,
a Umberto Eco, Dějiny krásy (Dámy a trubadúři, Dámy a rytíři)
Volně podle magisterské diplomové práce Adama Rychteckého na FF MUNI, 2010, k dispozici zde , a Ecových Dějin krásy
Kurtoazní láska… velmi jinak
„Že ji mám rád, proto od ní nic nechci,
kdo miluje, na sebe nemyslí,
vždyť dobře vím, kam dospějí ty věci,
a k čemu je ta kořist pro smysly,
těšit se z toho, pod čím ona padá,
to není láska, kdo to po ní žádá,
ten nemá její dobro na mysli.
[…]
Kdo slouží věrně, lásku nenutí
k ničemu, co jí není po chuti,
zrada to je lásce se vnucovat.
To řekne každý, kdo má vskutku rád“.
král Dinis Portugalský z přelomu 13. a 14.
století, zvaný Rolník či Hospodář
Král Dinis s královnou Alžbětou Aragonskou,
foto wikimedia
Kurtoazní láska v Čechách
Za vlády krále Přemysla Otakara II., kolem roku 1273,
působil ve vyšehradské kapitule Jindřich z Isernie, učitel
rétoriky a psaní listů.
„Jindřich (Mistr Henricus či Enrico) se nevěnoval výhradně
jenom sestavování formulářů a vzorových dopisů z okruhu
práva, politiky a diplomacie. V jeho vzorových listářích
nalezneme velké množství dopisů s výrazným obsahem
erotickým a značně uvolněným […]
Jindřich uvedl do Čech jazyk a slovník dvorské milostné
kurtoazie, rozšířený zejména v písních trubadúrů severní
Itálie a Francie a později minnesengrů v Německu.“
Jiří Kraus a kol., Člověk mluvící, Rozmluvy 2011, s. 219
Po kurtoazii již přichází velký předchůdce
renesance, básník básníků, božský Dante.
Jeho láska k Beatrici je věru pozoru-hodná.
„Pro Danta žena není pokušením
k poklesku, hříchu a zradě, nýbrž cestou
k dosažení vyšší spirituality.“
Umberto Eco, Dějiny krásy, 2005, s. 171
Henry Holiday, Dante a Beatrice, 1883, foto wikimedia
Mimochodem: můžete se podívat, s jakou energií, patosem a magickým soustředěním recituje Dantovou Božskou komedii populární režisér
a herec Roberto Benigni, držitel Oscara za film Život je krásný (1997). Publikum: zaplněná náměstí italských měst…
http://www.youtube.com/watch?v=j57VMotWCx0
54
Dante: La Divina Commedia
Noi siamo usciti fore;
del maggior corpo al ciel ch´ è pura luce;
luce intelletual, piena dámore;
amor di verbo ben, pien di letizia;
letizia che trascende ogne dolzore.
„Vystoupili jsme z největšího tělesa do nebes,
která jsou ryzím světlem;
světlem rozumu, plným lásky;
lásky k pravému dobru, plné radosti;
radosti, která se vymyká každé libosti.“
Gustave Doré, Bílá růže Empyrea,1861,
foto artsycrafty.com
Dante, Božská komedie, Ráj, zpěv XXX, 38-42
překlad in Souvislosti 4/2010
55
Nebýt (nenaplněné) zamilovanosti a lásky,
nevznikla by podstatná část umění –
básní, písní, prózy, výtvarného umění…
56
Lásky trápení… múza umělců
57
Nenaplněná
či neopětovaná láska…
Svým způsobem ideál romantické lásky.
Častokrát fantazijní, idealizovaná postava, psychologická projekce
vlastních prožitků a citů…
„Mnozí lidé po celý život nosí v srdci vzpomínky na krátké setkání
s dávnou nenaplněnou láskou. Jako vzácný poklad opatrují zažloutlé
fotografie, uschlé květiny, stužky do vlasů, dopisy nebo malé dárky.“
Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 414
58
Nenaplněná láska ve své
krystalické podobě
Beethoven píše v Teplicích v roce 1812 slavné dopisy plné
vášnivé touhy své „Nesmrtelné milence“, Unsterbliche liebe …
Byla jí Antonie Brentanová, anebo Giulietta Guicciardiová,
Josephina Brunswicková, Johanna Reissová?
Dodnes nevíme s jistotou, kdo byla žena, díky níž vznikly jedny
z nejkouzelnějších melodií všech dob.
Na druhou stranu – jaká jiná láska, jaký jiný tón, srovnáme-li
s králem Dinisem (viz slide 52)…
film Immortal Beloved, režie Bernard Rose, 1994
59
Umění milovat…
Mnoho umělců v dějinách řeklo, napsalo, namalovalo, zazpívalo atd. o lásce mnoho
krásného. A to je dobře. Moc dobře.
Někdy však… krásná slova útěšně překrývají realitu, jež je smutnější, temnější.
Láska, jak již víme z úvodu prezentace, patří ke slovům – ZNEUŽÍVANÝM.
Kriticky založeným mladým lidem, kteří mají odvahu, ve věcech lásky, konfrontovat
fikci se skutečností, sen s realitou, jakkoli to může být někdy nepříjemné či bolestné,
doporučuji k četbě jednu jedinou knihu: Paul Johnson: Intelektuálové.
Takový myslitel Jean-Jacques Rousseau, romantický básník Percy Bysshe Shelley,
romanopisec Lev Nikolajevič Tolstoj… napsali o lásce mnoho krásných slov.
Jak ale měli rádi či milovali své bližní – DOOPRAVDY ?
Všechno dobré na světě mívá svou odvrácenou tvář.
Jedním z údělů nás lidí a našeho života na zemi je –
ambivalence.
Zdá se, že všechno dobré může (někdy) být i k něčemu
zlé, stejně jako všechno zlé může být (někdy…)
k něčemu dobré.
61
Odvrácená tvář Eróta
Závislost na vzrušení
Ilizionismus
Neklid, nepokoj
Deprese
Krajní vypětí
Zklamání
Nespokojenost
Syndrom vyhoření
62
Odvrácená tvář Eróta
Romantické komedie ničí vztahy
Pokud partner či partnerka odmítají sledovat romantickou komedii, pak je nenuťte. A sami si dopřávejte
podobné filmy jen výjimečně a vždy mějte na paměti, že je to fikce určená k zábavě.Podle australské studie
totiž romantické komedie utvářejí v lidech falešné představy o dokonalém vztahu a partnerství mohou uškodit.
Milovníci těchto filmů totiž mají nerealistická očekávání vůči svému partnerovi.
Šťastné konce, šťastné náhody, při nichž člověku začne bušit srdce, a přehršle kytic, západů slunce
a dokonalého milování vyvolávají v lidech pocit, že tak má vypadat ideální život. Jenže tenhle ideál byl stvořen
rukou scenáristy, nikoli napsán samotným životem. Pravděpodobnost, že se to samé naplní v reálu, je jedna ku
mnoha milionům.
„Zdá se, že romantické komedie nás mění v lidi závislé na vždycky šťastném konci. Příjemné a mrazící
pocity, které při takových scénách zažíváme, mohou velmi negativně ovlivnit náš pohled na skutečné vztahy.
Skutečné vztahy vyžadují práci a skutečná láska potřebuje mnohem víc než ohňostroj,“ vysvětluje psycholožka
Gabrielle Morrissey.
Podle australského průzkumu mezi milovníky romantických komedií čtvrtina očekává, že bude vždy vědět,
co si partner myslí, zatímco pětina počítá s kyticemi a překvapeními „jen tak“ bez důvodu.
OnaDnes.cz, 22 /7 /2010 , dostupné zde
63
„Skutečnost je proti snu bezmocná.“
Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí, SNKLU 1965, s. 132
64
Zřejmě však existuje také velká (tělesná i netělesná)
láska, jež je schopna překonat všechny překážky.
Láska světu, společnosti, době, rodině, věku,
nemoci, možná dokonce i smrti - navzdory.
Je zobrazena v mnoha uměleckých dílech:
třeba příběh Eróta a Psýché, Orfea a Eurydiky,
Shakespearův Romeo a Julie, Charlotte Brontëové Jana Eyrová, film Ang
Leeho Tygr a drak, film Roba Marshalla Gejša, film Anthonyho Minghelly
Návrat do Cold Mountain, Rychmanův filmový muzikál Starci na chmelu…
65
Erós: Shrnutí
„Vláda Eróta přináší povážlivá pokušení i mimořádné
dary a pozoruhodné příležitosti.
Vzniká jako nerovnoměrný a nevyvážený vztah silné
a vášnivé touhy, který obdarovává, zavazuje i pokouší
právě toho, kdo miluje.“
Antonín Mokrejš, Erós jako téma Platónova myšlení,
Triton 2009, s. 116
66
II. Storgé - láska ÚCTY
Manželství a rodina
67
„Staří“ a Storgé
68
Mýtus o návratu domů: Odysseus
nejznáměji v Homérově Odysseji
Herbert James Draper, Odysseus a Sirény, 1909, foto wikipedia
69
Mýtus o lásce až za hrob:
Orfeus a Eurydika
Edward Poynter, Orfeus a Eurydika, 1862, foto wikipedia
70
Mýtus o štěstí obyčejných lidí
např. v Hésiodově díle Práce a dni
„Hésiodos neopěvuje činy válečníka,
jeho sílu ani odvahu. Oslavuje rolnickou
práci, která aktivně vytváří lidskou dimenzi
kosmu, která pokojnou cestou a za cenu
námahy vytváří prostor bezpečného
domova a svým vztahem k přirozenosti jej
začleňuje do širších kosmických vztahů.
Sedlák zde uskutečňuje to, o čem si
Monnus, mozaika ze 3. století, Hésiodos, foto wikimedia
aristokrat nechává zpívat.“
Zdeněk Kratochvíl, Od mýtu k logu,
Hermann a synové 1994, s. 72
71
Mýtus o ideálním manželství:
Filémon a Baucis
nejznáměji v osmé knize Ovidiových Proměn, ale např. i ve II. dílu Goethova Fausta
Foto sylvie-tribut, astrologue.com
72
Egypt…
jiné postavení ženy než v ostatních starověkých civilizacích
V patriarchální společnosti starého Egypta měly ženy svůj
majetek, svá práva, svou osobnost…
Ženy zastávaly funkce v chrámové službě a v dalších úřadech.
Svobodné egyptské ženy (nikoli služky, otrokyně, válečné
zajatkyně) měly při uzavírání i ukončování manželství, jež bylo
soukromým aktem, podobná práva jako muži.
Společnost si manželského svazku vážila. Manželé, nejen královští,
byli zobrazováni (často velmi realisticky) ve výtvarném umění.
Některá díla vyjadřují oddanost, vroucnost, něhu… lásku.
73
Egypt
Menkauré a jeho žena Chamarernebtej,
cca 2500 přnl, foto wikipedia
Rahotep a jeho žena Nofret, cca 2600 přnl, foto webgallery.hu.cz
74
Egypt
Amenhotep III a Teja, foto touregypt.net
Achnaton a Nefertiti s jejich dětmi, foto egyptologie.cz, Jan Rozehnal 2010
75
I tak…
V egyptských domovech
vládly dobré i špatné vztahy,
věrnost i nevěra, pokoj i svár,
úcta i nevděk…
A tak je tomu dodnes.
76
Židovská starozákonní rodina
Biblické manželství Adama a Evy bylo nerozlučitelným svazkem
jednoho muže a jedné ženy, ze stvořitelské vůle Boží.
Muž měl opustit své rodiče a vytvořit nové společenství.
Muž měl přilnout ke své ženě, pomocnici „jemu rovné“, spolu
se měli stát „jedním tělem“, plodit a množit se, naplnit zemi.
viz Gen 1, 1-2
77
Židovská starozákonní rodina
Starý zákon obsahuje omezení podle stupně
pokrevenství a příbuzenství (incestní tabu), zakazuje
sodomii ad.
Starý zákon ovšem zná také instituce polygamie
(polygynie) a manželské rozluky (rozvodu).
78
I tak…
V izraelských domovech
úcta i nevděk…
79
Řecký Oikos
Gynaikonitis a Andron
From Connolly & Dodge, The Ancient City, foto
http://depthome.brooklyn.cuny.edu/classics/dunkle/athnlife/domestic.htm
80
Řecký Oikos - Hestiá
Hestia Giustiniani, římská kopie řecké sochy z 5. století přnl, foto crystalinks.com
„Jako bohyně rodinného krbu se stala Hestiá ochránkyní klidné a svorné
domácnosti.“ Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
81
Řecký Oikos - Héra
Hera Ludovisi, 5. století přnl., foto Maicar Forlag GML
„Héra byla ochránkyní manželství, pečovala zejména o posvátnost
a neporušitelnost manželských svazků, sesílala manželům potomstvo
a pomáhala při porodu.“
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
82
Řecký Oikos
„…Rodina byla v podobě OIKOS tvořena značně širokým okruhem
živých i mrtvých, lidí i zvířat. Prezentovala tedy především
hospodářskou jednotku a prostor vnitřní bezpečnosti pro své členy.
Byla také vyjádřením skutečně fungujícího řádu proti vnějšímu
světu, který byl ovládán nejspíše chaosem.“
Miloslava Blažková, Vývoj vztahů v evropské rodině a jeho obraz v dobovém
umění, Paideia 3-4/2008
83
Řecký Oikos
V domě každého Řeka či Římana byl oltář (bómos, hestia, vesta, ara, focus),
svatou povinností pána domu bylo udržovat oheň, jenž nesměl nikdy vyhasnout.
Oheň (ohniště), zvlášť ohrazený u Řeků, nebo ukrytý v domě u Římanů, byl
ochrannou mocností […] Oheň ohniště byl rituální, čistý, byl jakousi morální bytostí
– je zároveň pramenem bohatství, zdraví a ctnosti […]
Mladá nevěsta musí změnit rodinu, opustit otcovské ohniště, změnit náboženství,
provozovat jiné rituály […] Po sňatku nemá žena nic společného s domácím
náboženstvím svých otců: obětuje manželovu ohništi. Mladý muž si přivádí domů,
uvádí ke svému ohni cizinku, odhaluje jí texty a rituály, jež jsou vlastnictvím jeho
rodiny. Obřad se neodehrává v chrámu, ale v domě, řídil ho domácí bůh […]
Sňatkem se žena rodí podruhé, filiae loco, dle římského práva, náleží již cele do
rodiny a náboženství svého muže.
Toto náboženství člověka naučilo, že manželský svazek je posvátný, takřka
nezrušitelný.
Fustel de Coulanges, Antická obec, Praha, Sofis – Pastelka, 1998, s. 31 - 47
84
Pýthagorás a Hestiá
Pýthagorás, mramorová busta v Museo Capitolino, Řím,
foto www.travel-to-samos.com/pages_images/85.jpg
„…Pýthagorás učil, že nejdůležitějším ze všech živlů je oheň.
Že střed je vždy tím nejdůležitějším místem. Že jako posvátné
Hestiino ohniště bylo středem v každém řeckém domově, tak také
ve středu celého vesmíru je centrální oheň, kolem nějž vše obíhá.
Tento ohňový střed nazýval Věží Jupiterovou, Světem Jednoty,
Velkou Monádou či Oltářem Hestiiným.“
Manly Palmer Hall, The Secret Teachings of All Ages, 1928, s. 184
85
I tak…
V řeckých domovech
úcta i nevděk…
86
Rodina v křesťanské Evropě
Náš první staroslověnsky psaný právní spis (Zákon sudnyj ljudem z 9. století), připisovaný Konstantinovi,
řeší ve svém 30. článku pře manželů.
Manželské soužití je dle Božího zákona nerozlučné, rozluka je ovšem možná z příčiny
- smilstva
- úkladu na životě, či neoznámení takového úkladu, činí-li ho jiní
- malomocenství
Podle Josef Vašica, Literární památky epochy velkomoravské, Lidová demokracie 1966, s. 149–156.
Prvním českým zákoníkem byla tzv. Břetislavova dekreta, která v roce 1039 vyhlásil v Hnězdně
přemyslovský kníže Břetislav I.
„[…] Tedy toto jest hlavní mé a prvé přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s
lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od té chvíle byla podle církevních ustanovení
zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, že muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na
jednom muži. Jestliže by však manželka svým mužem nebo muž manželkou opovrhl a svár mezi nimi
vzplanul do roztržky, přeji si, aby ten rušitel manželství, který by se nechtěl vrátiti k předchozímu
sňatku právě uzavřenému […] budiž uveden do Uher a nesmí se žádnými penězi vykoupiti nebo do naší
země vrátiti, aby se hlízami jedné ovečky nenakazil celý ovčinec Kristův. […] Kdyby však žena
prohlásila, že jí muž nesplácí stejnou láskou, nýbrž že ji nemilosrdně bije a trýzní, bude rozhodnuto
mezi nimi božím soudem, a kdo bude nalezen vinným, ať trpí trestem vinného.“
Kosmas, Kronika česká, Svoboda 1975, s. 80 - 81
87
Katolický tridentský koncil (1545 – 1563) zavedl instituci církevních sňatků
v kostelích.
Také označil manželství za „sedmou svátost“.
Svátost je symbolem, jenž zprostředkovává neviditelnou Boží milost.
Do tradiční rodiny v 16. – 18. století patřil ten, kdo
sdílel společenství stolu, kdo spolu „chlebil“.
Vedle hospodáře, jeho ženy a dětí a dalšího
příbuzenstva, to byly i osoby nepříbuzné.
Do rodiny lze jednoznačně zahrnout služebnictvo
a učedníky, do určité míry také tzv. podruhy, tedy
osoby, jež přebývají v cizím stavení a nepatří mezi
usedlé obyvatelstvo.
Jan Horský, Markéta Seligová, Rodina našich předků,
NLN 1997, s. 18 - 36
89
Křesťanské ctnosti…
Jean-Francois Millet, Anděl Páně, Klekání, 1859, foto wikipedia
90
Ideál křesťanské rodiny
Rodiče jsou první, kdo mají zodpovědnost za výchovu
svých dětí. Tuto odpovědnost dosvědčují především
vytvořením domova, v němž je běžná něha, odpuštění,
úcta, věrnost a nezištná služba. Rodina je zvlášť
vhodným nástrojem k výchově ke ctnostem.
Tato výchova vyžaduje, aby se děti naučily odříkání,
zdravému úsudku a sebeovládání, což jsou podmínky
každé pravé svobody.
Katechismus katolické církve, Zvon, 1995
www.katechismus.cz
91
Ideál křesťanské rodiny
„Je to počátek rozpadu a rozkladu všech řádů lidského života,
když služba ženy je považována za snížení, ba urážku její cti,
a výlučná láska muže k vlastní ženě za slabost nebo dokonce
hloupost […] Co může znamenat domov, dnes už většina lidí
zapomněla, my ostatní jsme to však jasně pochopili právě v
dnešní době. Je to uprostřed světa království pro sebe, hrad
v bouři doby, útočiště, ba svatyně. Nestojí na nepevné půdě
měnících se událostí vnějšího a veřejného života, nýbrž má
svůj pokoj v Bohu, tj. od Boha má svůj jediný smysl a cenu,
svou vlastní podstatu a právo, své vlastní určení a důstojnost.
Je Božím ustanovením ve světě, místem, kde – ať se děje ve
světě cokoliv – má přebývat mír, klid, radost, láska, čistota,
kázeň, úcta, poslušnost, tradice, a v tom všem – štěstí.“
Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, Vyšehrad 1991, s. 95 - 96
92
I tak…
V křesťanských domovech
úcta i nevděk…
93
Přesuňme se nyní
do současnosti.
Jak vnímáme Storgé dnes?
94
Manželství
„Manželství je sociálně akceptovaný a posvěcený sexuální
svazek mezi dvěma dospělými jedinci.“
Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999, s. 156
95
Manželství
„Manželství je trvalý svazek mezi mužem (muži)* a ženou
(ženami)*, který partnerům dává vzájemné výhradní sexuální
a ekonomické právo a uděluje společenskou totožnost
dětem, které z tohoto svazku vyjdou. Manželství vytváří
prostředí pro základní dělbu práce mezi pohlavími, omezuje
pohlavní styky a zajišťuje rámec pro výchovu dětí.“
Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie,
2008, s. 74
* V některých kulturách existuje polygamie (polygynie i polyandrie), historie zná svazky
jako sororát (muž, jemuž umírá manželka, si bere za ženu její mladší sestru), levirát
(vdova si bere za muže bratra zemřelého manžela), matrifokální rodina (je složena
výhradně z žen, způsob adaptace na podmínky chudoby a nezaměstnanosti).
96
Alternativní pohledy
na manželství
Existují (a odedávna existovaly) alternativní pohledy na
manželství. Nejde jen o polygamii…
Např. ve středověku byl celibát, tedy závazek žít bez
manželství, popř. bez pohlavních styků, mnohdy
ceněn výše než život manželský.
Dnes je v zásadě možný jakýkoli druh soužití: manželství,
nesezdané soužití druh - družka, registrované partnerství,
různé komuny, kohabitace…
To ovšem neznamená, že všechny alternativy jsou stejně dobré
či hodnotné.
97
Rodina
Tzv. nukleární rodina (dospělí manželé + děti vlastní či adoptivní)
je ve většině kultur jedinou legitimní sociální a ekonomickou
jednotkou, zodpovědnou za výchovu dětí.
Tzv. rozšířená rodina (nukleární r. + další blízcí příbuzní) je
spojením více nukleárních rodin více generací.
„Rodina je skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy,
jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí.“
98
Rodina
„Rodina je relativně stálá sociální skupina skládající se z jedinců,
které spojují tzv. afinní (manželské, dle výběru, spříznění)
a tzv. filiační (pokrevní) vztahy a vztahy z nich prototypicky
vyvozované.
Univerzálními funkcemi rodiny jsou funkce sexuální,
reprodukční, enkulturační (socializační) a ekonomická.“
Jaroslav Skupnik, přednáška Dany Bittnerové
z kulturní antropologie, FHS UK 2009
99
Rodina v dnešním světě trendy
•
•
•
•
•
•
Pokles významu rozšířených rodin
Všeobecná tendence ke svobodné volbě partnera
Roste právo žen na rozhodování
Klesá množství příbuzenských sňatků
Roste míra sexuální svobody
Rozšiřují se práva dítěte
100
Rodina v dnešním světě –
trendy v západní společnsoti
•
•
•
•
•
•
•
pluralizace rodinného modelu
pozdější vstup do manželství, odkládání rodičovství
snižující se porodnost
nárůst singles, jednočetných domácností
nárůst tzv. faktických manželství (nesezdaných soužití)
nárůst opakovaných manželství (sériové monogamie)
manželství jsou svobodně uzavírána ekonomicky
soběstačnějšími, svobodně jednajícími mladými lidmi, kteří
v instituci manželství hledají především lásku, citovou oporu,
emocionální souznění. Tato báze se bohužel často ukazuje jako
nestabilní a křehká…
101
Rodina napříč staletími
„Všechny ideologie jsou inherentně nepřátelské rodině, již
se snaží interpretovat po svém a využít pro své vlastní cíle.
Tomu se rodina úspěšně brání, sledujíc neúchylně svoje
vlastní cíle, které jsou v podstatě neměnné.“
Ferdinand Mount, The Subversive Family,
in Ivo Možný: Proč tak snadno…, SLON 1999, s. 39
102
Rodina ve filmu a TV
103
Rodina napříč staletími
Rodina se mění, ale je vždy stabilizujícím prvkem
společnosti.
Rodina je však také základním stavebním kamenem sociální
nerovnosti.
Rodina je kotvou jistoty pro obyčejného člověka.
Ivo Možný, Rodina a společnost, SLON 2008
Mimochodem, podívejte se v pořadu Před půlnocí na ČT24, co si prof. Ivo Možný myslí např. o tzv. krizi rodiny:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/306281381940718/
104
Manželská a romantická láska
105
Velká otázka romantické lásky
Dějepisectví často konstatuje, že při výběru nevěsty nehrála její
krása roli, právě jako ji nehrála ani zamilovanost či zalíbení se, a že
se v kultuře teprve od 18. století začíná objevovat ideál sňatku
z lásky… Pojem lásky – a to i té manželské – však vyjadřoval
patrně něco jiného, než co jím rozumíme dnes. Ukazuje to Lutherův
výrok o jeho vztahu k vlastní ženě, jenž se měl stát vzorem pro
protestantský svět: „Miluji ji nikoli z vášně a žáru, nýbrž
z veliké úcty.“
Jan Horský, Markéta Seligová, Rodina našich předků, NLN 1997, s. 72
106
Milenecká a manželská láska
„Tyto dva city se sebou nemají takřka nic společného.
Toto poznání mi dlouho nepřijali ani profesionální manželští
poradci.
Na milenecké lásce nelze stavět manželství, neboť se jedná
o vztah, který je ze své podstaty labilní.
Ještě bych dodal, že z nešťastné milenecké lásky spáchají
v Česku denně sebevraždu v průměru dva mladí lidé.“
Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes
22. 5. 2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým zde
107
Proč je v manželství tolik
všelijakých trápení?
„Za to může podle mého v našich končinách velice silný
a vytrvalý blud, že když se mají dva rádi, tak jim to klape.
To je omyl, s nímž ustavičně bojuju.
Tvrdím, že v manželství musí partneři dělat všechno pro
to, aby jim to klapalo. Teprve pak se mají správně rádi.“
Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22. 5. 2003,
rozhovor s Ladislavem Vereckým zde
… aneb láska se nenachází, nýbrž vytváří…
„3 S“ – manželské citové spříznění
„Milenecká láska se v ideálním případě transformuje v lásku
manželskou.
Ta se opírá o tři S: stesk, soucit, starost.
Stesk po partnerovi v odloučení, soucit s jeho bolestí
a starost, aby se mu něco nestalo.
Pokud to cítíte, máte toho druhého člověka rád. Říkal bych
tomu spíš manželské citové spříznění než manželská láska.“
Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22. 5. 2003, rozhovor
s Ladislavem Vereckým zde
109
Budujeme vlastní DOMOV…
Málokterý čas je v mladém manželství tak silný, tak intenzivní, tak úžasný…
110
Tak ať ta láska vydrží…
111
Někdy však, po několika létech…
…se začíná původní silný cit tak trochu obrušovat, pomalu
končí to, čemu psychologové říkají „horká fáze“ vztahu.
Prostě každodenní práce, každodenní starosti, práce, starosti,
práce, starosti…
112
Pak se někdy objeví…
Cizí žena
Rafael Santi, Žena se závojem (La Donna Velata, 1516), foto nevadaart.org,
113
O cizí ženě…
Kdo si myslí, že se ho problém CIZÍ ŽENA (starozákonní termín)
netýká, jsa si naprosto jist svou pevností, měl by vědět, že s mocí
Venuše si neradno zahrávat.
Je-li Erós dle antického určení TOUHOU PO TOM, CO CHYBÍ,
pak pokud někomu něco podstatného v manželství chybí, tak to
možná dříve či později někde - v někom jiném - potká.
114
Takže, velké téma: NEVĚRA
Nevěra je zřejmě antropologickou
konstantou, znají ji všechny společnosti
a kultury světa.
115
Takže, NEVĚRA…
Za nevěru lze považovat velmi mnoho velmi
různých věcí:
od flirtu, nezávazné avantýry, virtuálních
vztahů, sexuální nevěry jednorázové či
opakované až po plnohodnotný paralelní vztah
naplněný citově i sexuálně.
Nevěra mívá mnoho příčin – někdy tolik, kolik je
kamínků v mozaice.
Nemohu a nechci ji omlouvat, ale vím, že lidský
vztah, tak jako celý vesmír, je vždy souborem
mimořádně křehkých rovnovážných vztahů.
Nějaká forma nevěry tak bývá často jakýmsi
znovunastolením ztracené rovnováhy…
Mats Eriksson, Woman with Rose,
foto fineartamerica.com
116
NEVĚRA – jedna
z možných typologií
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Emancipační
Fantazijní
Gurmánsko-labužnická
Homosexuální
Adrenalinová
Bulimická
Cestovatelsko-pionýrská
Debilní
Charitativní
Incestní
Junácká
Kompenzační
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Lovecká
Narcistická
Odvetná
Quasipřetlaková
Masochistická
Rekreační
Terapeutická
Warming-upová
Xaverovská
Yokovací
Zpustošující
Studijní
in Petr Šmolka: Nevěra propodváděné
i podvádějící, Grada 2003
117
Věrnost je - a snad vždy zůstane …IDEÁLEM
Foto: Michaela Georgievová, 2009
118
A navíc, věřte nebo ne, věrnost
se lidem v životě… VYPLATÍ.
119
Velký paradox vztahový:
Co člověk pracně stavěl desítky let, dokáže
někdy zničit jediná chvíle – slabosti, zatmění
rozumu, neopatrnosti, touhy, vášně, iluze,
smutku, zoufalství, beznaděje…
Budovat je vždy mnohem těžší než ničit.
120
„Jsou takové osudové bouře, že za hodinu
zpustoší žeň celého lidského života.“
Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí, SNKLU 1965, s. 109
121
Osudový mimomanželský vztah
Spalující, nezvladatelná láska k osudové ženě či k osudovému muži
dokáže všechno rozvrátit.
Láska záchranná: doufá, že láskou z rozumu lze vyhrát nad osudem
a zachránit se před zničující vášní.
Navíc, někdy:
„…falešnou tvář sis pravdou nalíčila, nos upřít chceš mi mezi očima;
V srdci i očima jsem chyboval, tvým zrádným šminkám jsem je navždy dal.“
Shakespeare, ze sonetu 137, překlad Martin Hilský
122
Osudový, v zásadě nenaplněný
mimomanželský vztah…
Manželství, rodina a odpovědnost
za domov vítězí nad velkou životní
zamilovaností, láskou…
123
Naposledy o cizí ženě… jinak
Historie „té druhé“…
Mnoho zajímavého o člověku, o muži,
o kultuře, o společnosti, může říci nejen
„ta první“, manželka, ale i „ta druhá“,
milenka.
Dvě pozoruhodné knihy o historii milenky,
té tajné, skrývané, „špatné“…
Paradox:
Zdá se, že dokonce existují situace, kdy
„ta druhá“ rodinné štěstí nikoli ohrožuje,
ale zachraňuje…
124
Rozvod…
Rozvodovost dnes v naší části světa roste.
To je samozřejmě špatné.
Jenže, věc má také druhou stránku:
1.
2.
Klesá potřeba manželství kvůli majetku
a statusu, ženy se dokáží uživit samy.
Rozvod již není pro ženu sociálním stigmatem
(na vesnici apod.).
125
Rozvodovost a rodina…
Rostoucí rozvodovost ještě sama o sobě nutně neznamená
pokles významu instituce rodiny.
Mnoho lidí v západní společnosti dnes žije ve vztazích, jimž
se říká sériová monogamie.
126
Bohužel, rozvod má vždy dopad
na děti, je vždy emocionální
zátěží.
127
Pravdivě o manželské lásce
Podle Miroslava Plzáka vznikají samovolně zejména záporné emoce,
zatímco „podněty pro kladné emoce musíme získávat investicí,
spočívající v kombinaci fyzického a duševního úsilí. Udržení dobré
pohody v manželství vyžaduje od partnerů oboustrannou dobrou
vůli.“
Miroslav Plzák, Poruchy manželského soužití, SPN, 1988,
s. 54, cit. podle Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie,
Academia 2007, s. 404
128
ambivalence.
k něčemu dobré.
129
Odvrácená tvář Storgé
„Manželství samo se stalo záležitostí velkých očekávání a zdrcujících zklamání.“
„Rodina je pro člověka sice zázemím a útočištěm, ale je to také
aréna, v níž bojující gladiátoři utrpí mnohem bolestivější a
nezahojitelnější rány, než jsou ty, které jim uštědří okolní svět.“
Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON
2008, s. 87
130
Odvrácená tvář Storgé
• Pohlavní zneužívání a incest
• Domácí násilí
Mimochodem: Víte, že incestní tabu je zřejmě vůbec
nejstarším lidským zákonem?
131
Odvrácená tvář Storgé: Zrada
Vyprávění o bitvě u Turska: Straba
[…]
Zachránil se jenom Straba.
Dobře radila mu bába.
Už vstupuje do dveří,
očím ale nevěří.
Jeho žena v smrtné křeči
hází sebou, křičí, ječí,
obrací se na lůžku,
rve si šat i podušku,
bolestí má siné rty,
bok oštěpem proklátý
a uši jí chybí.
Strašný děs přepadl Strabu.
Z brašny vytahuje uši dvě
a ženě je prubuje.
Potom vzkřikne: „Ové, ach,
vlastní žena je můj vrah!
Proto na mě ruku vztáhla,
že se s Praženíny spřáhla
a pro jejich potěchu
vydala mě posměchu.“
[…]
Kronika tak řečeného Dalimila,
Svoboda 1977, s. 43 - 44
132
Odvrácená tvář Storgé: Zrada…
Georges de La Tour, Jób vysmíván svou manželkou,1635,
foto wikimedia
Odvrácená tvář Storgé:
Neštěstí ve dvou…
„Skladatel Joseph Haydn se v roce 1760 ve Vídni
tajně oženil. Neučinil tak šťastný krok a litoval jej po
celý život. Jeho vyvolenou byla původně Tereza
Kellerová, dcera parukáře a kadeřníka, údajně
českého původu, které mladý skladatel dával hodiny.
Ta však vstoupila do kláštera a zdrcenému
nápadníkovi její rodiče navrhli, aby si vzal její sestru
Marii Annu. Haydn souhlasil a teprve po svatbě
poznal, že jeho žena je hloupá, umíněná,
rozhazovačná a přehnaně zbožná. Haydnově hudbě
vůbec nerozuměla a jeho rukopisy prý používala
k rozdělávání ohně a jako natáčky do vlasů.
Nešťastné manželství trvalo čtyřicet let…“
Joseph Haydn, portrét od Ludwiga Guttenbrunna,
Václav Fiala, Vídeň, literární toulky dunajskou metropolí,
ASPI 2004, s. 119
134
Odvrácená tvář Storgé: Nenávist…
Film Válka Roseových, 1989, foto 20th Century Fox, i.dailymail.co.uk
Mániá, láska šílená, vražedná…
„Láska zabíjí.“
Miroslav Plzák,
poslední slova posledního rozhovoru, Týden 13.11.2010
zde
135
Umění milovat…
„Celkově lze lásku – zejména v jejích počátcích,
považovat za souhrn všech dobrých nadějí
a předsevzetí, které lidé vkládají do vztahu
k druhému člověku. Láska je obrovská citová
investice. Nelze se tudíž divit, že krize partnerských
vztahů provázejí intenzivní negativní pocity, které
mohou vyústit v letitou nenávist, jejíž síla je přímo
úměrná velikosti počátečních nadějí.“
136
Co je bez chvění, není pevné…
Dobré, vydařené manželství je pevné jako
skála. Někdy v něm svítí slunce, někdy
přicházejí mraky, ale…
Dobré manželství dokáže překonat všechny
problémy, všechny překážky. Všechno vydrží,
všechno přežije, přetrvá.
Prostě - VŠECHNO…
„Jen když si uvědomíme, co bychom mohli
ztratit, nalezneme způsob, jak milovat.“
Gilbert Keith Chesterton
137
Když totiž všechno překonáte…
„… ať zlá a krutá zima je to,
blažené natřikrát je po ní léto.“
Shakespeare, ze Sonetu č. 57, přel. Martin Hilský
138
…tak to dobře skončí… ☺
láska naplněná, trvalá, šťastná
139
Dílo našeho života
„Stáří je v něčem spravedlivé, je to dílo našeho života.
Když si někdo pěstoval vztahy, nebývá sám, ani když přežije všechny
příslušníky své rodiny.
Obecně platí, že vysokého věku se dožívají lidé, kteří se se svým
životem dokázali dobře vypořádat. V tom je gerontologie krásná,
škarohlídové umírají dříve. Jsou samozřejmě i výjimky, jež tohle
pravidlo potvrzují, a existuje mnoho nemocí, které mohou tenhle
plán zejména ve vysokém věku zkřížit. Ale v zásadě to tak platí.“
MUDr. Iva Holmerová, in Petr Třešňák, Senioři jsou nevyužité bohatství, Respekt 23 / 2012, s. 49
140
Příbuzenství
Příbuzenství představuje kontinuitu života, pouto mezi
generacemi, stavební materiál pro spojenectví mezi celými
oblastmi.
Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008
141
Příbuzenství
Příbuzenství zůstává hlavním zdrojem
našich nejbližších svazků.
Robert F. Murphy, Úvod do kulturní s sociální antropologie,
SLON 2008
142
Příbuzenské systémy
143
Storgé: Shrnutí
opora
pochopení
důvěra
vytrvalost
„Manželství a rodina jsou protikladem roztříštěného
a rozděleného světa.“
Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008
trpělivost
tolerance
bezpečí
spolehnutí se
V dobrém i zlém…
oddanost
144
III. Fíliá - láska CITU
Bratrská láska, přátelství
145
„Staří“ a Fíliá
146
Empedoklés
Hnací sílou všeho dění jsou dvě prasíly:
láska (fília) - síla sjednocující,
a nenávist (neikos) - síla oddělující
Empedoklés, rytina Thomas Stanley,
Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem
naprosté jednoty a stavem naprostého
rozdělení. Náš svět je možný mezi těmito dvěma
extrémními stavy.
www.wikipedia.org
147
Aristotelés a Fíliá
Pojďme společně nahlédnout do vybraných částí
Aristotelova spisu Etika Níkomachova, základního
textu tradice morální filosofie. V 8. a 9. kapitole
se píše o – PŘÁTELSTVÍ.
148
Etika Níkomachova
Aristotelés první poskytuje podstatné
výměry lásky jako přátelství. V Etice
Níkomachově rozeznává tři způsoby
přátelství, od nejvyššího k nejnižšímu:
1.
2.
3.
Pro Dobro
Pro Užitek
Pro Rozkoš
Detail Aristotelovy busty (římská kopie řeckého díla
Lýsippova z roku 330 přnl), sbírka Ludovisi, Řím, foto
i.telegraph.co.uk
149
Etika Níkomachova
„… přátelství je jakási ctnost anebo jest se ctností
spojeno a pro život jest velmi potřebné.“
1155 a
„… podstatnou známkou přátelství je jistá rovnost.“
1158 b 25
„Bez přátel by si nikdo nepřál žíti.“
1155 a 5
150
Etika Níkomachova
„Podobá se také, že obce udržuje přátelství, a zákonodárci usilují
o ně více než o spravedlnost: neboť se zdá, že svornost jest něco
podobného přátelství, k ní tedy co nejvíce směřují, a nesvornost
jako nepřítele hledí co nejvíce vypudit. Není také potřebí
spravedlnosti tam, kde jsou přátelé, ale mezi spravedlivými jest
k doplnění potřebí přátelské lásky, a jak se zdá, mezi spravedlivými
jest přátelská příchylnost největší.“
1155 a 25
151
Laelius, o přátelství
Amicus est tamquam alter idem.
Přítel je jako druhé já.
Marcus Tullius Cicero, Laelius 21, 80
152
Fíliá ve Starém zákoně
Každého času miluje pravý přítel; zdali však bratrem je, v neštěstí se
pozná.
Př 17, 17
Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky
nenávidícího.
Př 27, 5 - 6
Přítel věrný jest záštita mocná, a kdo ho nalezl, nalezl poklad. Přítele
věrného nelze dokoupiti, nelze dosti odvážiti zlata ni stříbra za dobrotu
věrnosti jeho. Přítel věrný jest koření života a nesmrtelnosti, a kteří se
bojí Pána, naleznou ho.
Sír 6, 14 - 17
153
Fíliá, láska přátelská
Intelektuální náklonnost, společné milování moudrosti…
„V těchto přátelstvích bylo ještě mnoho jiného, co ještě více poutalo mé srdce; společná rozmluva
a zábava, vzájemná úslužnost, společná četba poutavých knih, společné žerty a vzájemné poklony;
někdy různost mínění, ale bez nenávisti, tak asi jako by člověk sám se sebou jednal, ba tato velmi
řídká nesjednocenost byla vlastně vzpruhou převládající shody; vzájemné poučování, vzájemné
učení, postrádání nepřítomných, radostné vítání přicházejících. Těmito a podobnými projevy
vzájemné lásky, vyjádřenými ústy, jazykem, očima a tisícerými roztomilými způsoby, jako jiskrami
rozněcují se srdce tak, že ze mnohých stává se jediné.“
Augustin, Vyznání, Praha, Kalich 1999, s. 103
154
Pár přátel mít…
Přátelství je důvěrný,
srdečný vztah.
Některá přátelství jsou
nerozlučná, na celý život.
155
Fíliá, láska přátelská
Agón a fíliá…
156
Přátelství ve filmu a TV
157
ambivalence.
k něčemu dobré.
158
Odvrácená tvář Fíliá:
Přátelé a pochlebníci
Detail Plútarchovy busty z Archeologického
muzea v Delfách, foto andrejkoymasky.com
„… Jako zdánlivé a falešné zlato jen napodobuje lesk a záři
pravého zlata, zrovna tak asi předstírá pochlebník právě to, co je
na příteli příjemného a milého, a staví se ustavičně veselým a
srdečným a nikdy neodporuje a v ničem se neprotiví. (s. 139)
…
S pochlebníkem se to má zrovna jako s chameleónem. (s. 145)
…
Povaha pravého přítele je však prostá, jako jsou prostá podle
výroku Eurípidova slova pravdy, jednoduchá a nelíčená, kdežto
povaha pochlebníkova vskutku je zkažená a má proto zapotřebí
příkras umělých, a to namouvěru nesmírně mnohých. (s. 162)
…
Ńemůžeš mít ve mně přítele i pochlebníka,‘ tj. přítele i nepřítele
v jedné osobě. Neboť příteli je potřebí pomáhat, ne podporovat ho
ve špatnostech, radit mu, ne ho navádět, v právu přisvědčovat, ne
v podvodech přihrávat a – namouvěru – stát při něm v neštěstí, ne
ho podporovat v nespravedlnosti.“ (s. 166)
Plútarchos, Moralia, česky O lásce a přátelství, Praha, Svoboda 1987
159
Odvrácená tvář Fíliá: Zrada
Detail Giottova obrazu Jidášův polibek z kaple Arena / Scrovegni v Padově, 1305,
foto churchofchrist.com
160
Bratrská láska: Shrnutí
Nejzákladnějším druhem lásky, který je základem všech
jejích typů, je láska bratrská. Mám tím na mysli smysl pro
odpovědnost, péči, úctu, znalost každého jiného člověka,
přání napomáhat jeho životu.
Erich Fromm, Umění milovat, Knižní klub 1996, s. 50
161
Přátelství a Láska
Přátelství je velmi srdečný vztah, který obsahuje jen málo negativních momentů.
Přátelé se vzájemně uznávají, podporují se a velmi otevřeně, bez jakýchkoli
„tajností“ si vyměňují důvěrná sdělení. Rádi si také z různých věcí (i sami ze sebe)
dělají legraci a často se spolu smějí. Přátelství umožňuje potvrzení realistických
složek sebepojetí, sdílení dobrých i špatných životních zážitků.
Láska na rozdíl od přátelství obsahuje erotický, respektive sexuální prvek.
Instinktivní či pudové momenty se zejména v údobí vzniku lásky projevují poněkud
iracionálními mechanismy přibližování se a unikání, což v přátelství chybí. Láska se
projevuje hlubokým citovým zaujetím, které člověka podněcuje k tomu, aby na
milovanou osobu neustále myslel a vyhledával její společnost. Láska je stejně jako
přátelství velmi důvěrný stav, ale intimita zde má poněkud jinou kvalitu. Milující se
partneři zejména na počátku vztahu očekávají, že u nich jejich protějšek odhalí a
ocení nejlepší vlastnosti a přednosti, včetně tělesné krásy a přitažlivosti. Zamilovaní
si vzájemně poskytují láskyplný obdiv. Jinak řečeno, potvrzují si pozitivní, ideální či
idealizované aspekty sebepojetí. Možná právě proto lidé oceňují lásku víc než
přátelství.
Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, Academia 2007, s. 412 - 413
162
IV. Agapé – láska přejícnosti
163
Agapé, láska duchovní
Foto: wikipedia.org
Když se řekne agapé, lidem se vybaví křesťanská láska.
Láska je v křesťanství základní charakteristikou vztahu jednak mezi Bohem
a člověkem, jednak mezi lidmi navzájem, a je tedy také základním požadavkem
kladeným na každého křesťana.
www.wikipedia.org
164
Charitas Deus Est
Bůh je láska.
Co to v křesťanství znamená?
165
Víra, naděje, láska
Pistis - Fides, Elpis - Spes, Agapé - Caritas…
Víra, naděje, láska – viz 1. Epištola Pavlova
Korintským, 13.
Tři tzv. teologální, „vlité“ ctnosti, stojící v jádru křesťanství.
Co o nich vlastně víme? Odkud pocházejí, přicházejí?
166
Sociální láska v křesťanství
Mluvíme-li o křesťanské lásce, začněme třeba s touto podobou
caritas:
Zásada solidarity, označovaná také jménem „přátelství“ nebo
„sociální láska“, je přímým požadavkem lidského a křesťanského
bratrství. Sociálně–hospodářské problémy lze řešit jen za pomoci
všech forem solidarity […] Na ní závisí částečně světový mír.
www.katechismus.cz
167
Milost
Pak je zde téma lásky Boží, projevující se vůči člověku tzv. milostí:
Milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám dává Bůh,
abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi,
adoptivními syny účastnými božské přirozenosti a věčného
života.
Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená dispozice,
která zdokonaluje samu duši. Milost – charisma je přízeň,
nezasloužený dar, dobrodiní.
www.katechismus.cz
„Je učitelkou pravdy, cvičitelkou kázně, světlem srdce, úlevou
v tísni, těšitelkou zármutku, posilou v bázni, živitelkou zbožnosti
a dárkyní slz.“
Tomáš Kempenský, Čtyři knihy o následování Krista, s. 210
168
Milost jiná než křesťanská…
„Milujeme-li, tedy proto, že se ke kráse přidalo cosi nedefinovatelného:
jakýsi pohyb, život, záře, které ji činí toužebnou a bez nichž by zůstala chladná
a mrtvá.
[…]
… ono cosi, onen pohyb, onen život, jež se přidávají ke kráse, aby vyvolaly lásku, je
milost. Plótinovská zkušenost zakusila Život jako kontemplaci, jako jednoduchost,
jako přítomnost. Nyní se dotýká jeho dna: život je milost. Nikdo nepochopil celý
dosah této plótinovské zkušenosti lépe než F. Ravisson ve své Filosofické závěti:
Milost, říká nám, je éurythmie´, tj. ´pohyb, který dělá dobře.´ Poznáváme ji
v pohybech, které vyjadřují odevzdání, povolnost, uvolnění. Malíři se ji snaží
zachytit v črtách portrétu, v ženském úsměvu. Ale právě tak ji můžeme pocítit v
oněch základních pohybech přírody, jakými jsou třepotání či vlnění. ´Pozoruj´, říká
Leonardo da Vinci, ´vinutí každé věci, tj. pozoruj, chceš-li ji dobře poznat a dobře
zobrazit, onen druh milosti, který je jí vlastní.´(Test, s. 83)“
Pierre Hadot, Plótinos čili prostota pohledu, 1993, s. 33
169
Kontemplace
A jsme u dalšího tajemného cizího slova, kontemplace. Takže pomalu a zeširoka: Většina lidí v naší
západní společnosti žije své celé životy v běžné každodennosti. Menšina však jistou část svého vědomí
směřuje i ke skutečnostem nevšedním, každodennost přesahujícím, transcendentním. Tito lidé rozvíjejí
svou duchovní či náboženskou orientaci (a nemusí jít pouze o lidi věřící či víru praktikující) a prožívají
tak svět (chvíle každodenní i sváteční) poněkud jiným způsobem. Kultivují starou, archaickou vrstvu
vědomí, totiž cit a vnímavost pro - posvátno.
Nikde není psáno či dáno, že život s transcendencí je jakkoli lepší či nutně hlubší, než život bez ní.
Duchovní život s sebou navíc přináší určitá nebezpečí, a proto není pro každého. Odpoví-li člověk na
volání duchovního života, měl by do něj vstupovat s respektem, pokorou, zodpovědností, úctou k
tajemství, trpělivostí, poctivostí, s dobrou radou zkušenějších – a zároveň i s nezbytnou svobodou.
Duchovní život může člověku přinést veliká dobra, mnohá cenná ovoce. Útěchu, mravní kázeň, krásu
ctnosti, niterné osvěžení, znamenitý jemnocit, ušlechtilý klid, podivuhodný soulad s jinými, bezpečí,
jistotu, pokoj…
Tak se (nejen) křesťané rádi oddávají tiché kontemplaci, aby poznávali stvořený svět nikoli jako
mrtvou matérii, nýbrž jako zjevení. „Člověk tak ve všednodenních událostech odkrývá jakousi řeč,
která k němu promlouvá… Schopnost naslouchat a umění dešifrovat jsou velmi podstatné prvky víry.“
(Tomáš Halík, Smířená různost) Kontemplace je stálé, pozorné, klidné a vytrvalé upření ducha na
posvátné, je jakousi nejvyšší mírou vnitřní modlitby, rozjímání. Je viděním, nazíráním, patřením
posvátna (Boha) ve všech věcech.
Duchovně vyspělí lidé obvykle transcendenci nedovolují, aby ovládla celý jejich duševní prostor.
Kontemplaci se oddávají jen někdy, v příhodných chvílích. Zůstávají tak ve svých životech stát na zemi…
170
Kontemplace
Křesťanská kontemplace by měla být viděním láskyplným a sjednoceným.
Kontemplujíce, nezaměřujeme pozornost a vůli na své okolí, netěkáme
„z předmětu na předmět a z věci na věc, nýbrž […] (tak jako v nebi) můžeme
jedinou myšlenkou pozorovat rozmanitost více věcí a nabývat o nich poznání.“
Augustin, De Trinitate XV, 16, Tomáš Akvinský, Summa I, XII,10
171
Mystika
Veliké téma, svým způsobem kvintesence, tajný střed světových duchovních dějin, tedy nejen
evropských (křesťanských). Osobní, intenzivní, hluboká, přímá, slovy takřka nevyjádřitelná zkušenost –
popř. zkušenost sjednocení - s posvátným, s božským, s absolutním. Tyto výjimečné chvíle zažilo více lidí
než je obecně známo; staly se např. zdrojem inspirace a celoživotní energie pro mnoho významných
vědeckých osobností (Newton, Descartes, Pascal, Einstein…) „O těchto skvělých a božských dílech v duši,
kdy se zjevuje Bůh, nemůžeme vůbec nijak mluvit, ba ani koktat.“ (Anděla z Foligna) Je mnoho mystiky
zajímavé, doslova úchvatné, stejně tak i mnoho mystiky nepravé, falešné, nebezpečné… Mystikou dnes
mnozí lidé nesprávně nazývají každý pochybný okultismus; mnozí další lidé, domnívajíce se, že se
dotýkají mystických skutečností nejvyšších, naplňují své duše úpadkovou magií. Pravá mystika často ráda
chodívá ruku v ruce s agapickou láskou. „Magie chce dostávat (vůle vědět…), mystika chce dávat.“ (Evelyn
Underhillová) Současné západní společenské vědy hledí na mystiku s - někdy oprávněným, někdy žárlivým
- podezřením, psychologové a psychiatři o mystice často hovoří jazykem diagnóz – jako o transformační
či psychospirituální krizi, popř. přímo o schizofrenii, maniodepresivní psychóze, akutní polymorfní
psychotické poruše… Nezodpovědné experimentování s duchovními silami se lidem často nevyplácí.
„Duch je tou nejnebezpečnější věcí, jaká existuje.“ (Friedrich Heer)
Je velmi mnoho různých mystických tradic, velmi mnoho různé (pravé) mystiky. Osobně mám rád
mystiku podle Evelyn Underhillové: „Pravá mystika je aktivní a praktická […], je to organický životní
proces, něco, co dělá celé já […] Poznávacím znamením pravého zasvěcence není, že ví, ale že je […]
Proměněné duše […] navzdory všem vnějším potížím a soužením […], a namísto, co by dávaly najevo
zasmušilou rezignaci, která podle světských měřítek patří k ´duchovnímu životu´, ohromují svět
172
jakousi hravou lehkostí.“
Je-li Bůh:
Skrytý, či zjevný Bůh?
Křesťanství učí, že Boha může poznat každý, a to rozumem i citem:
Člověk je svou přirozeností i povoláním náboženská bytost.
[…]
Když člověk naslouchá poselství tvorstva a hlasu vlastního svědomí,
může dosáhnout jistoty, že existuje Bůh, příčina a cíl všeho.
www.katechismus.cz
173
Je-li Bůh:
„Bůh není ani tělo, ani figura, ani forma a nemá ani kvantitu, ani jakost nebo váhu, není
na jednom místě, nevidí, nemá smysl hmatu, neslyší a vůbec nespadá pod smyslovost […]
není ani duše, ani rozum, postrádá obrazotvornost či mínění, není číslo ani řád, ani
velikost […] není podstata ani věčnost, ani čas […] není temnota a není světlo, není blud
a není pravda […]
Mystická teologie
„Přesahuje veškerou řeč a veškeré poznání a nachází se zcela mimo rozum a mimo
podstatu – on, jenž objímá, zahrnuje a předurčuje všechny věci, zůstávaje přitom pro
každého zcela neuchopitelný; a neexistuje možnost slyšet ho, představit si ho, myslet
ho; a není tu ani jeho jméno, ani slovo, ani prostředek, jak se ho dotknout či jak ho
poznat.“
Božská jména, 1.5, 258
Lze ho nazvat „převelmi světlým dýmem ticha, jenž tajemně nabádá“[…] či „převelmi
světlými temnotami“ .
Mystická teologie I.1, II
Pseudo-Dionysios Areopagita, in Umberto Eco, Od stromu k labyrintu, 2012, s. 152, 153
174
Je-li Bůh:
„Ticho totiž není Bůh a ani mluvení není Bůh […]
Samota není Bůh a ani společnost není Bůh.
Bůh není ani nic ze všech ostatních protikladů – je skryt mezi nimi
a nedá se najít žádným úsilím tvé duše, ale jedině láskou tvého
srdce.“
Jakob Böhme, Epištoly,
in Evelyn Underhillová, Mystika, Dybbuk 2004
175
Je-li Bůh:
Jak je přítomen?
„Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Bůh se děje tam, kde milujeme.“
Tomáš Halík, Chci, abys byl, s. 50
176
Ukázka – klasický text křesťanské mystiky:
Sv. František z Assissi, Píseň tvorstva
Nejvyšší všemohoucí dobrý Pane,
tvé jsou chvály, sláva, čest a všecko požehnání;
jenom tobě patří, Nejvyšší ty,
oslovit tě jménem žádný člověk hoden není.
Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními,
a především panem bratrem sluncem,
jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ;
krásný je a září velikou se skvěje,
Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje.
Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy;
na nebi stvořils je jasné, jako drahokamy krásné.
Chválen buď, můj Pane, skrze bratra vítr,
skrze vzduch a mraky, jasno, všecka počasí,
kterými všem stvořením svým žíti dáváš.
177
Píseň tvorstva
Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu,
která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá.
Chválen buď, můj Pane, skrze bratra oheň,
který poskytuješ našim nocem,
a je krásný, radostný a mohutný a silný.
Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru, matku zemi,
která dává život a jež vládne nade všemi
a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy.
Chválen buď, můj Pane, skrz ty, kdo z tvé lásky odpouštějí
a snášejí nemoci a protivenství.
Blažení jsou ti, kdo věrně v míru vytrvají,
neboť ty je budeš korunovat v nebi.
178
Píseň tvorstva
Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestřičku – smrt těla,
před níž žádný živý člověk kam utéci nemá.
Běda těm, kdo zemrou ve smrtelných hříších!
Blaze těm, jež ve tvé svaté vůli konec přistih!
Druhá smrt, smrt duše, nic jim zlého neudělá.
Chvalte mého Pána, blahořečte, děkujte mu
a s velikou pokorností sloužete mu!
Píseň tvorstva, Laudes Creaturaum, František z Assisi, 1224, přeložil
Jaroslav Pokorný, in Navštívení krásy. Italská renesanční lyrika, Mladá
fronta, Praha 1964, str. 10-11.
179
Agapé ve filmu a TV
180
ambivalence.
k něčemu dobré.
181
Odvrácená tvář Agapé
182
Těžkomyslnost
„Těžkomyslnost, těžká mysl, tíže mysli […] Hluboce zranitelný
je takový život […] Tato citlivost působí, že člověk snadno
bývá zraněn nemilosrdím života. A co v životě zraňuje, toť
právě to, čeho nelze zahladiti; věsměrné utrpení; utrpení
bezbranných a slabých; utrpení zvířat, němé tváře […] též
ubohosti života zraňují […] zraňují mravní nedostatky druhých.
Nedostatky vznešenosti a aristokracie smýšlení. A zvlášť
hluboce zraňuje nízkost, sprostota…“
Romano Guardini, Těžkomyslnost a její smysl, s. 31 - 35
183
Těžkomyslnost
„Na druhou stranu však tato tíha, tento temný smutek, přináší
zase někdy nesmírně vzácné ovoce […] Těžkomyslný člověk
má zajisté nejhlubší vztah k plnosti žití. Jemu září jasněji
barvitost světa […] Těžkomyslný člověk to jest, z jehož bytí
tryská přemíra proudu života a který jest to zakusit nevázanost
všeho žití. Vždy však, jak myslím, ve spojení s dobrotou.
Ve spojení s přáním, aby život ubíhal v dobrotě, vlídnosti a aby
druhým činil dobře. Nevěřím, že by člověk opravdu těžkomyslný mohl
býti od přirozenosti tvrdým. Na to jest příliš spřízněn s utrpením.
Zajisté, že lidé těžkomyslní byli tvrdými, ba nemilosrdnými. Ale pak
se jimi stali z vnitřní nouze; z úzkosti, ze zoufalství […] Nic se
nestává tak ukrutným, jako zoufalství, které už si neumí pomoci. […]
To nás ale přivádí k hodnotnostnímu centru těžkomyslnosti: ve své
nejhlubší podstatě jest touhou po lásce. Po lásce ve všech jejích
formách a ve všech jejích stupních: od nejživelnější smyslnosti až po
nejvyšší lásku ducha.“
Romano Guardini, Těžkomyslnost a její smysl, s. 58 - 64
184
Temná láska,
zpívající velmi tichou píseň
„Temná láska, pronikající hlubiny černých děr, horizonty událostí
i galaxie, za které nikdy nedohlédneme, temná láska skrytá kdesi
uvnitř kvarků a zpívající velmi tichou píseň uvnitř temné hmoty
i temné energie, to je Bůh židů i křesťanů, nic a všechno ve všem, které se
zajíkavě snažíme oslovit svými modlitbami, jejichž smyslem není něco
k temné lásce přidat nebo ubrat, nýbrž zvětšit či zpestřit svěžími barvami
vlastní obraz nezachytitelné lásky v našich vlastních duších.“
Marek Vácha, Respekt 1/2012, Z jiného světa, s. 79
185
Temná láska,
zpívající velmi tichou píseň
foto wikipedia.cz
„Pravda, která není laskavá, vyvěrá z lásky, která není pravdivá.“
Marie Svatošová, Hospice a umění doprovázet,
Karmelitánské nakladatelství, 2008
186
Vhodné poučení o Agapé
Pro lepší orientaci v záležitostech Agapé je dobré zhlédnout
pozoruhodnou dokumentární sérii České televize Zasvěcení
z roku 2009 - o řeholních řádech a kongregacích v ČR.
Blízko k VOŠP sídlí např. sestry Voršilky.
Podívejme se tedy za nimi do iVysílání ČT zde
Vhodné poučení o Agapé
Agapé samozřejmě nemusí být vždy jen láskou křesťanskou, i když je
právě s křesťanstvím nejčastěji spojována.
Je láskou dávající, rozdávající se plností, službou bližnímu, někdy
sebepopírající láskou, obětí.
Oběť je složitá věc, má mnoho podob a tváří. Pro inspiraci můžete
třeba zlédnout na serveru You Tube krátký animovaný film na téma
oběti „The Clock Tower“ od režisérky Cary Antonelli z Ringling
College of Art and Design z roku 2008 - zde
Agapé: Shrnutí
„Opravdu milujeme to, čemu jsme
schopni dát přednost před já.
Milovat znamená dát milovanému první
místo.
Milovat znamená svobodně a s radostí
ustoupit do stínu ty.“
Tomáš Halík, Chci, abys byl, s. 134
Edward Burne-Jones, Pelikán krmící svá mláďata, St.Martin
Church, Brompton, 1880, foto www.englishclass.com
Láska mateřská
„Matka je domov, z něhož jsme vyšli,
je příroda, půda, moře…“
Erich Fromm, Umění
milovat, s. 46
190
Láska mateřská…
Ochranná, obětavá, laskavá, bezpečná, trpělivá,
bezpodmínečná…
„Pro mě je vždy důležité vidět i množství
neviditelných svatých, kteří kolem nás žijí […]
mírné dobrotivé matky, které svůj život rozdávaly
dětem, rodině, církvi…“
Élisabeth Vigée-Lebrun, vlastní portrét s dcerou
Jéanne Lucie Louise, 1789, foto wikipaintings
Joseph Ratzinger, Bůh a svět
191
Láska otcovská
„Otec nepředstavuje svět přírody,
ale druhý pól lidské existence:
svět myšlení, svět lidských výrobků,
zákona a pořádku, kázně, cestování
a dobrodružství…“
Erich Fromm, Umění milovat, s. 46
192
Láska otcovská
Ochranná, laskavá i přísná, motivující, ukazující, vymezující,
zakazující, trestající.
„Kdo svého syna miluje, kárá ho včas.“ (Př 13, 24)
193
Několik dalších pojmů
(v pořadí abecedně)
194
Amazonomachie
„There is a war between the rich and poor,
a war between the man and the woman.
There is a war between the left and right,
a war between the black and white,
a war between the odd and the even.
…
I didn't even know there was a war.“
Leonard Cohen, There Is A War, 1974
Rosarium philosophorum, 1550
Erotika…
Okrajová otázka z psychologie:
víte, co jsou pareidolie?
Foto 1.bp.blogspot.com
196
Hřích
Hřích patří k nejobtížněji uchopitelným kulturním pojmům vůbec, různé
nábožensko-etické soustavy ho pojímají a definují různě.
Může znamenat omyl, chybu (nezasažení cíle, jako např. při lukostřelbě),
špatné jednání, zneužití lidské svobody, porušení smlouvy a zákona, urážku
boha či vzpouru proti bohu, nevěrné uctívání bohů jiných, porušení řádu
stvořeného světa, popř. celou situaci člověka (viz prvotní hřích).
Je otázkou, zda člověk, žijící ve světě, může nehřešit.
„…hřích je ve své podstatě škoda ve smyslu poškození. […] Tomáš Akvinský
shrnuje: Boha urážíme jen tím, že jednáme proti vlastnímu dobru.“
Rémi Brague, O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších, CDK 2011, s. 144 -145
197
Narcismus
Caravaggio, Narcis, 1596, foto wikipedia
198
Pohlaví a gender
Gender je role, sociální konstrukce, spojená
s pohlavím. Společenská kategorie vlastností
a chování, které jsou spojovány s obrazem
muže a ženy, maskulinitou a femininitou.
Ann Oakleyová, Pohlaví, gender a společnost,
in Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999
199
Pohlaví a gender
Jsou věci, které gender přesahují:
„L´âme ná pas de sexe.
Duše nemá pohlaví.“
osvícenské heslo, in Fromm, Umění milovat, s. 22
„Něžnost … je přímý výplod bratrské lásky a existuje
v tělesných stejně jako v netělesných formách lásky.“
Erich Fromm, Umění milovat, s. 57
200
Pohlaví a gender
Jsou věci, které gender přesahují: duše, něha
Élisabeth Vigée-Lebrun, Královské děti Marie-Thérèse Charlotte a dauphin Louis Joseph,
detail, 1784, foto carlines.canalblog.com.jpg
201
Pornografie
202
Sebeláska
Předpokládá se, že sebeláska je totéž co sobeckost, …
narcisismus… Je pravda, že sobecký člověk je neschopen
milovat druhé, ale není ani schopen milovat sám sebe.
„Idea vyjádřená biblickým „budeš milovat svého bližního
jako sebe samého“ implikuje, že úcta k vlastní celosti
a jedinečnosti, láska k sobě a pochopení sebe samého
nemohou být odděleny od úcty a lásky k druhému
člověku, od pochopení druhého člověka. Láska k sobě
samému je nerozlučně spjata s láskou ke každé jiné
bytosti.“ (s. 61)
Erich Fromm, Umění milovat
Sebeláska není samolibost…
203
Stud
Stud jest složitá věc. Souvisí s rozvinutým svědomím, je předpokladem skutečné
mravnosti. Jsou slušní lidé, kteří se stydí (za mnoho věcí), a jsou lidé velmi
neslušní, kteří se nestydí, a to naprosto za nic.
S lidmi, kteří se nestydí nikdy a za nic, je ve společnosti problém. Problém velice
závažný. Co nezakazuje zákon, zakazuje stud, říkával prý Seneca. V demokratické
společnosti však slušnost (naštěstí!) nelze právně vymáhat.
Strašlivou tíži tohoto problému si plně uvědomoval již Platón, když přemýšlel
o základním sebeomezení jako o nutném předpokladu zdárné lidské pospolitosti.
„…Pravil Zeus: a dej mým jménem zákon, že ten, kdo není schopen mít podíl
studu a spravedlnosti, má být usmrcen jakožto nákaza obce.“
Prótagoras 322 d
204
Stud
Stud brání a chrání svobodu, důstojnost, čest
a intimitu člověka. Souvisí s diskrétností,
důvěrností, skromností, ostychem, cudností,
čistotou, s hranicemi a se zábranami, jež jsou
projevem osobnostní kultury člověka.
Je protikladem nehoráznosti, drzosti, zpupnosti,
bezohlednosti, fanatismu a obscénnosti,
je korektivem ukvapenosti, zbrklosti i nadšení.
“Stud je krásným skrýváním krásna.“
Max Scheler, O studu, MF 1993, s. 23
Salvador Dalí, Raphaelesque Head Exploding, 1951, foto wikipedia
Stud
„Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřel stud.“
Plautus, Bakchantky 485
Svádění
Svádění jest věc složitá, hru na svádění hraje celá příroda.
Kultura svádění má svou historii a své slavné postavy, skutečné
i fiktivní. Svádění jest lidmi s gustem provozováno každodenně,
v každé zemi podobně – a zároveň trochu odlišně, díky rozdílům
kulturním. Svádějí ženy i muži.
Svádění může být jemné a takřka nevinné, ale také tvrdé,
nemilosrdné, záludné. Může být nezávaznou hrou, ale i válečnou
strategií, nelítostným soubojem, pomstou…
207
Vztahová manipulace
„Láska je dítětem svobody, a nikdy
ne dítětem ovládání.“
francouzská píseň,
in Fromm, Umění milovat, s. 34
208
Manipulace představuje zvláštní druh lstivosti. […] Je běžnou součástí
sociálního jednání.
„Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti,
naivity, strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečnění
vlastních, zpravidla skrytých zájmů a cílů …Ty mohou být nevinné a
malicherné, stejně tak ale může jít o naprosté podmanění člověka
i celých národů.“
Jiří Růžička, in Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999
(přebal knihy)
209
Manipulátorem není ten, kdo občas manipuluje. Manipulaci jako
obranný mechanismus občas užíváme všichni (zesměšňování
obtížných situací, únik před zodpovědností, agrese…).
Obranný systém manipulátora […] jenž se vyvíjí od dětství,
systematicky užívá manipulace jako prostředku k přežití.
Mechanismus se postupně zautomatizuje.
Stává se jediným možným způsobem jednání i komunikace.
Většina manipulátorů však nemanipuluje vědomě.
podle Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999 , s. 41, 43
210
Manipulátor neříká, co dělá, a nedělá, co říká.
Manipulátor nedokáže dlouhodobě udržet dobrý, harmonický partnerský vztah […]
Vlastně s ním nelze mít opravdový vztah […] Manipulátor je bezohledný, užívá ironie, jež
zraňuje, pozvolna ničí druhé […] Chybí mu hlubší etické cítění […] Chybí mu opravdové
sebevědomí […] Nesnese kritiku, dokáže popírat zcela zřejmá fakta […] Nikdy nejedná
jasně a zpříma […] Dokáže se stavět do role oběti […] Je mistr předstírání, léček,
zakuklených žádostí, výmluv, mlžení, pokrytectví, vyvlékání se z odpovědnosti, odhalování
slabých míst a využívání morálních zásad jiných, lichocení i znevažování, rozporných či
neurčitých výroků, popírání vlastních tvrzení, nepravd, lží […] Manipulátor může být
sympatický, okouzlující, diktátorský, ale také navenek altruistický, nesmělý, obětavý…
S manipulátory nelze opravdově komunikovat, vždy odvádějí od podstaty, diskuse s nimi
postrádají smysl.
OBRANA: Humor, sebedůvěra, klid (nereagovat na provokace), rezilience, konfrontace,
boj, útěk, zkušenost, vzdělání, kritické myšlení.
podle Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999
211
Láska a společenské vědy
212
Co nedalo spát Darwinovi…
(aneb o výběru sexuálním)
Paví chvost, foto Tony Fischer, 2009
213
Sociobiologii, evoluční psychologii,
teorii her ad. - NAVZDORY
Lidský citový život se úporně vzpírá vědeckému zmapování.
Naštěstí …☺
„Dovolím si vyslovit naději, že většina osob nehledá ve svých
protějšcích pouze óbjekty reprodukce, sexu či úspěchu´,
ale především lidské bytosti, s nimiž je možno určité citové
a duchovní souznění.“
214
Moderní psychologie o lásce
Psycholog J. T. A. Condon , teorie vazby (attachment, přilnutí)
Lásku charakterizoval těmito snahami:
- o druhém něco vědět
- být s ním ve vzájemné interakci
- vyhnout se odloučení nebo ztrátě
- ochraňovat
- uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
www.wikipedia.org
Triangulární teorie
Psycholog Robert Sternberg vytvořil typologii založenou na třech
základních rozměrech lásky:
vzájemná blízkost (intimacy) , vášeň (passion) , vzájemná oddanost
(commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
- neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
- zalíbení (liking, přítomna intimita)
- zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
- prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
- romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
- přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
- osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
- dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
www.wikipedia.org
Polyamorie
Je prý široké hnutí v současné západní společnosti, mnoholáska,
mnohočetné partnerské, sexuální atp. vztahy, viz např. tento
článek: http://relax.lidovky.cz/polyamorie-neni-nevera-lide-miluji-vice-partnerufbn-/vztahy.asp?c=A120213_130908_vztahy_glu -
Jenže, polyamorii lze vykládat také poněkud jinak, viz názor
kulturní antropoložky Helen Fisherové: „Člověk může někoho
milovat pevnou a vřelou manželskou láskou, zároveň k jiné
osobě chovat silný romantický cit, zároveň po stejné či jiné
osobě vášnivě fyzicky toužit, zároveň s další hluboce
intelektuálně či duchovně souznít...“
Pro zájemce TED vystoupení Helen Fisherové o lásce z února roku 2006
http://www.ted.com/talks/lang/cs/helen_fisher_tells_us_why_we_love_cheat.html
217
-
Kamarádská láska
Ellen Berscheidová a Elaine Walsterová (1969) přišly
s koncepcí věrné, klidné, trvalé, vlídné partnerské lásky.
Companionate love (lze přeložit jako kamarádská láska)
se také vyvinula z vášnivých počátků…
Partner je spolehlivým, důvěryhodným společníkem na
cestě životem.
podle Alena Plháková, Učebnice obecné
psychologie, s. 415-416
Splývající láska
„… Na rozdíl od romantické lásky je splývající
láska (confluent love) aktivní, (nesněná?) […]
Nesnáší se s romantickým „provždy“ a „jen ty
a žádný jiný“. Jak zraje, přesunuje svůj důraz od
pocitu, že jsem našel tu pravou osobu, k pocitu,
že jsem našel ten pravý vztah. Na rozdíl od
romantické lásky je to vztah egalitární v tom smyslu,
že v sobě neobsahuje zamaskovanou emocionální
závislost mužů, ukrytou za mocí, a ženy tu nejsou
expertkami na cit.“
Anthony Giddens, in Možný, Rodina a společnost, s. 250
219
(„důvody“ pro vznik lásky)
1. Láska chrání člověka před osamělostí. Poskytuje mu ochranu a podporu
partnera a možnost mu ji vracet. Je tedy příležitostí k vzájemnému dávání
a braní.
2. Vede-li láska k uzavření sňatku nebo k trvalému soužití, zlepší se tím
společenská prestiž dvojice, před níž se otevře nadějná budoucnost.
Muž a žena mohou mít děti, pečovat o ně a těšit se z nich, využívat
podporu a ochranu širší rodiny atd.
3. Důležitou roli při vzniku lásky hraje sexualita, která díky citovému
vztahu mezi partnery přestává být přízemní tělesnou záležitostí. Ve
vztazích lásky je provázena pestrou škálou citových zážitků, které nemusí
být vždy pozitivní, ale jsou „kořením života“.
4. Lidé, kteří se milují, si důvěřují; vzájemně „zrcadlí“ a podporují
pozitivní aspekty svého sebepojetí.
Doporučení:
Podívejte se na webovém portálu
České televize (iVysílání) na
vydařený dokumentární cyklus
scenáristky a moderátorky Šárky
Wolemanové „Partnerské vztahy
aneb Návod na přežití“ - zde
Všechny díly věru stojí za vidění!
221
A některé rady odborníků z cyklu:
Věční „singles“
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Je vám mezi 25 a 30 a jste stále svobodní, pak nevěšte hlavu, skoro
polovina lidí stejně starých lidí je na tom stejně jako vy.
Chcete-li to změnit, jde to, ale chce to změnu v přístupu k životu.
Práce je dobrým prostorem pro seberealizaci, ale neměla by se stát
smyslem života.
Ideální vztah je sice krásný, ale stojí spoustu „dřiny“ a pokory.
Ideální partner neexistuje, každý má své chyby, které je třeba tolerovat.
Vstupem do dlouhodobého vztahu se sice vzdáváme části svobod, na
druhou stranu získáváme nové, doposud netušené radosti.
Na život „single“ se dá rychle zvyknout, jen těžko se z něj ale hledá cesta
zpět.
Chcete-li opustit život single, rozšiřte své známé o sezdané páry. Můžete
se tak inspirovat a zároveň eliminovat různá falešná přesvědčení.
I když vás okolí nutí k rychlosti, uchovávejte si při výběru zdravý nadhled
a nespěchejte.
Lucian Kantor
222
A některé rady odborníků z cyklu:
Co očekávají a potřebují ve vztahu ženy:
•
•
•
•
•
•
•
oporu a pocit bezpečí zvláště v kritických situacích
galantnost a velkorysost
spolehlivost a zodpovědnost při výchově dětí i zabezpečení
rodiny
preferenci partnerky před matkou a původní rodinou
přetrvávající sexuální přitažlivost
částečný soulad ve společných zájmech a přátelích
smysl pro humor, komunikativnost, sdílení problémů
Co očekávají a potřebují ve vztahu muži:
•
•
•
•
•
•
•
ženskost – křehkost v kombinaci se sílou osobnosti
obdiv a uznání kvalit muže
umění vytvářet teplo rodinného krbu
dobrou matku – zajištění potřeb a kvalitní výchovy dětí
zájem a péče o partnera jako projev lásky
kvalitní sexuální život
toleranci k jeho osobním zájmům mimo rodinu
PhDr. Jitka Douchová
223
A něco slavných citátů na závěr:
224
Píseň písní 8, 6
„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť
na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska,
neúprosná jako hrob žárlivost lásky.
Žár její žár ohně, plamen Hospodinův.“
225
1. Korintským, 13
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych
neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl
všechno poznání, ano kdybych měl takovou velikou víru, že
bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno, co mám, ano kdybych vydal sám sebe
k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není
domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se
vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky
se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří,
láska má naději, láska vytrvá.“
226
1. Jan 4,16
„Bůh jest láska. A kdo zůstává v lásce,
v Bohu zůstává a Bůh v něm.“
1. Jan 4,18
„Dokonalá láska zahání strach.“
227
Platón
„Neboť vštěpovat lidem to, co je musí vodit po celý život,
má-li býti krásný, nedovede ani rod, ani vynikající postavení,
ani bohatství, ani cokoli jiného tak krásně jako láska. Co je to?
Stud u věcí ošklivých, horlivý zájem o krásné.“
Symposion 178 c - d
228
Plótinos
„Třebaže lidé mlčí, poznáváme mnoho v jejich očích…
Dříve, než jeden k druhému promluví, druhý již
všechno poznal pohledem.“
Enneady IV, 3, 18, 19
229
Tomáš Akvinský
„Láska, to znamená chtít něčí dobro.“
Summa II-II, 23 a 1
230
Dante Alighieri
A lálta fantasia qui mancò possa;
Ma già volgeva il mio disio e´l velle
Sì come ruota chígualmente è mossa,
Lámor che move il sole e láltre stelle.
„Moc obraznosti velké docházela,
však jako v kole, jež se točí vezdy,
mým přáním, chtěním láska otáčela,
z níž pohyb slunce má i všechny hvězdy.“
Božská komedie, Ráj, zpěv XXXIII, 142-145
přel. O.F. Babler (a Jan Zahradníček)
231
Francesco Petrarca
„Tužba mě žene, láska provází,
libost mě vábí, dávný návyk svádí;
a naděje vždy lichotí a vnadí,
podává ruku srdci v nesnázi.
To nedbá, bloud, že padne do zkázy,
až je ta slepá průvodkyně zradí;
je mrtev rozum, smysly přes něj pádí
a jedno přání v druhé přechází.
Ctnost, krása, půvab, sladká mluva umná
mě spoutaly k laurové větvi této,
lapily srdce na lahodný jed.
V třináctisté dvacáté sedmé léto
o první hóře šestého dne dubna
já vešel v labyrint; a nelze zpět.“
Sto sonetů Lauře, 13, překlad Václav Renč
232
Leonardo Da Vinci
„Neomrzí mě nikdy sloužit, neunaví mne nikdy
být prospěšný.“
233
Paracelsus
„Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe…
Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí… Čím hlubší
poznání, tím větší láska… Kdokoli si představuje, že všechny
plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech.“
234
Tomáš Kempenský
Povinnost bez lásky činí mrzutým
Odpovědnost bez lásky činí bezohledným
Spravedlnost bez lásky činí tvrdým
Pravda bez lásky činí kritickým
Moudrost bez lásky činí vychytralým
Laskavost bez lásky činí pokryteckým
Pořádek bez lásky činí malicherným
Čest bez lásky činí domýšlivým
Majetek bez lásky činí lakomým
Víra bez lásky činí fanatickým
235
Tomáš Kempenský
„Kdo miluje, ten létá, běží, raduje se; je volný a nic ho
nezadrží.“…
Čtyři knihy o následování Krista
236
William Shakespeare
Ne, neznám nic co překážet by mělo svazku dvou duší.
Láska láskou není, když zradou trestá krásné, křehké tělo
a změnu tím, že sama se hned mění.
Ne, láska je jak maják, pevný bod, hvězda, co vede bárky
zbloudilé po pustých pláních rozbouřených vod.
Znáš její výšku, cenu její ne.
Že láska musí času otročit? Po mladé tváři že je brzo veta?
S proměnou času nemění se cit a vydrží až do skonání světa.
Že kážu bludy? Důkaz, že jsem sám? Nepsal jsem snad,
a nebyl milován?
Shakespeare, Sonet 116, překlad Martin Hilský
237
William Shakespeare
Ze slzí Sirén lektvary jsem mísil, vařil je v baňkách černějších
než peklo. Nadějí strach a strachem naději křísil, pod rukou
štěstí se mi rozuteklo.
Jak bludně se mi srdce zatoulalo, když myslel jsem si, že ráj
mám na dosah. Oči se zbláznily, a tak se stalo, že jako hvězdy
spadly ze svých drah.
Mohou být krásné květy zla, můj pane. Zlo někdy s dobrem
ruku podá si, z popela lásky láska znovu vzplane a roste do
síly a do krásy.
A tak se znovu k svému štěstí vracím. Třikráte víc zlem získávám,
než ztrácím.
238
William Shakespeare
Já znám tvou krutost, dnes jsem vděčný za ni. Ta bolest zlá,
co tehdy ťala mne, dnes před tebou mi hříšnou hlavu sklání.
Já přece nemám srdce z kamene. Vždyť jestli jsem ti ublížil já
bloud, jako ty kdysi mě, pak prožils muka. Já tyran neráčil si
vzpomenout, jaké to je, když srdce smutkem puká.
Noc našich strázní kéž nám připomene, jak hluboko nás
smutek může tnout. Jak v tobě najdu, a ty zase ve mně,
útěchu spíš, co dá nám spočinout.
Tvůj přečin budiž naše výkupné. V tvém srdci najdu je,
a ty zas v mém.
239
William Shakespeare
Oči mé milé nejsou slunce, věru. Její rty nejsou rudý korál zas.
Ňadra jak sníh? Kde jen ten příměr beru? Z drátu, ne ze zlata je její vlas.
Viděl jsem růže červené a bílé, však ona nemá tváře samý nach.
Čichal jsem vůně příjemné a milé, z jejích úst ale bývá cítit pach.
Rád slyším ji, však přiznám bez mučení, že nevyloudí libozvučný tón.
Jak chodí bohyně mi známo není, však vím, že ona dupe jako slon.
Oč lepší však je, ač jí mnohé schází, než ty, jež básník zdobí lží a frází.
240
Blaise Pascal
„Srdce má své důvody, o kterých rozum
vůbec neví; poznáváme to z tisícerých věcí.“
Myšlenky
Pozn., překlad Tomáše Halíka:
„Srdce má svůj vlastní rozum, který rozum sám nikdy
nepochopí.“
Chci, abys byl, s. 81
241
Johann Heinrich Pestalozzi
„Podvod a povrchnost zaplaví lidského tvora
od kolébky, nedostane-li se mu lásky.“
242
Carl Maria von Weber
„Kdo srdce má čisté a brání se zlému,
smí v nejvyšší lásku vždy důvěru mít.“
opera Čarostřelec
243
Leonid Nikolajevič Andrejev
„Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče.
To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako kdyby neměli děti.“
244
Antoine de Saint-Exupéry
„…existuje jediný opravdový přepych, a to lidské vztahy.“
Země lidí
245
Antoine de Saint-Exupéry
„…správně vidíme jen srdcem.
Co je důležité, je očím neviditelné.“
Malý princ
246
Simone Weilová
„Ryzí láska souhlasí se vzdáleností,
má v úctě odstup mezi sebou a milovaným.“
Tíže a milost
247
Josef Pieper
„Dobře, že jsi.“
248
Emmanuel Lévinas
„Při setkání s tváří přichází na mysl Bůh.
Bůh mluví skrze tvář.“
Totalita a nekonečno
249
Ágnes Hellerová
„Všední život je tajný kvásek dějin.“
Robert Fulghum
„Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí.
Láska prostě bolest je.“
251
Michael Novak
„Jedinec je cennější než celý svět.“
252
Erich Fromm
- slovo kritické
„…najít uspokojení v individuální lásce je nemožné
bez schopnosti milovat svého bližního, bez skutečné
pokory, odvahy, víry a kázně.
V takovém kulturním prostředí, kde jsou tyto vlastnosti
vzácné, je nutně vzácné i dosažení schopnosti milovat.
[…]
A přece obtížnost úkolu nesmí být důvodem, abychom
se nepokusili poznat jeho problémy stejně jako způsoby
jejich řešení.“
Umění milovat, předmluva
253
Erich Fromm
- slovo nadějné
„Láska je umění, stejně jako je jím život sám.“ (s. 12)
Erich Fromm deset dní před svou smrtí
v roce 1980, foto Theo Goldmann,
www.pep-web.org
„Láska je aktivita, nikoli pasivní afekt. Je ´setrvání v´, nikoli
´padání do´ …“ (s. 28)
„Základními prvky společnými všem formám lásky jsou péče,
odpovědnost, úcta a znalost.“ (s. 32)
„Láska není především vztah k určité osobě: je to postoj, orientace
charakteru, určující spřízněnost se světem jako celkem, […]
aktivita, síla duše.“ (s. 49, 50)
Praxe lásky: kázeň, soustředění, trpělivost, překonání vlastního
narcisismu, racionální víra, aktivita. (s. 103 – 126)
Umění milovat
254
Milý čtenáři, milá čtenářko,
o lásce jsem zde napsal velice mnoho velice různých slov, nejčastěji
ústy jiných, moudřejších.
Alespoň si z toho množství, třeba, můžete nějak, něco, i pro sebe –
vybrat…
Pokud to však s láskou míníte vážně, tak láska byla, je, a zůstává
důvěryhodným životním projektem.
Vzhůru tedy, vzhůru již, lásce a přátelství vstříc... ☺
255
Jak nejlépe končit - o lásce?
Smutně, smutněvesele, vesele…? Možná tak, tak i tak.
Myslím si, že nejlépe bude končit s hudbou, s písní, s písničkou.
S českou, moravskou, slezskou i zahraniční, s klasickou, popovou, rockovou, folkovou,
lidovou… Můj malý výběr ze serveru You Tube, trošku bizarní ☺.
Tak třeba: Eva Pilarová & Waldemar Matuška (Ach, ta láska nebeská), Hana Zagorová a Petr Rezek (Duhová víla), Marek Eben a Markéta Fišerová
(Tichá domácnost), Marie Rottrová (Lásko voníš deštěm), Metallica (Nothing Else Matters), Lisa Gerrard (Sanvean), Karen Clark (Hildegard von
Bingen – Virtus sapientiae), Kathleen Ferrier (Gluck/ Orpheo ed Euridice - Che faro senza Euridice), Le Mystère des Voix Bulgares (Beautiful Milka),
Marcel Pérès and Chór Festiwalowy, Jaroslaw (de Machaut/Messe de Notre-Dame, Kyrie), Hana Hegerová (Lásko prokletá), Hradišťan a Vlasta Redl
(Vlaštověnka), LuŠtěLa (Patnáctiny), Lucie Bílá (Neposlušné tenisky), Helena Vondráčková/Jana Brejchová (Lásko má já stůňu), Václav Neckář (Kdo
vchází do tvých snů má lásko), Lenka Filipová (Částečné zatmění srdce), Björk (All is Full of Love), Radůza (Vše je jedním), Milan Hlavsa (Básníci
ticha), Diva (The Fifth Element), Andreas Scholl (Down By the Salley Gardens), Nathalie Stutzmann (Haendel/Rinaldo - Cara sposa), I Fagiolini (The
Full Monteverdi), Philippe Jaroussky (Haendel/Rinaldo - Lascia chio pianga), Ema Destinnová/Gabriela Beňačková/Božidara Turzonovová (Božská
Ema/ Smetana/Prodaná nevěsta – Ten lásky sen), Heidi Janků (Když se načančám), Mr. President (Coco Jumbo), Shania Twain (That Dont Impress
Me Much), Dido (White Flag), Patti Smith (My Madrigal), P. J. Harvey (The River), Nick Cave (As I Sat Sadly By Her Side), Queen (Love of My Life),
Des´ree (You Gotta Be), Suzi Quatro (If You Can´t Give Me Love), Michael Nyman (The Piano – Scent of Love), Kiri Te Kanawa (Rachmaninov –
Vocalise), Magdalena Kožená (Haendel/Giulio Cesar - Se pieta di me non senti), The Beatles (Eleanor Rigby), Hakan Hagegard and Elisabeth Erikson
and Ingmar Bergman (Mozart/The Magic Flute, Pa+Pa duet), Marlene Dietrich (Kisses Sweeter than Wine), Anna Netrebko a Bo Skovhus
(Mozart/Don Giovanni - La ci darem la mano), Elisabeth Schwarzkopf (Martini – Plaisir d Amour), Natalie Dessay (Debussy – Nuit D etoiles), The
Beatles (P. S. I Love You) , Scala&The Kolacny Bros (U2 - With Or Without You), Patricia Petibon (Mozart/Mitridate – Nel grave tormento), Cecilia
Bartoli (Caccini – Amarilli mia bella), Beethoven Immortal Beloved, Gabriela Beňačková (Dvořák/Rusalka – Měsíčku na nebi hlubokém), Barbara
Bonney (Fauré – Le secret), Kathleen Battle (Mozart/ Don Giovanni – Batti, batti o bel Masetto), Jordi Savall (Charpentier – Stabat mater pour les
religieuses), Valentina Igošina (Chopin – Fantasia Impromptu), The Magic Flute/Mozart/Branagh (Dies Bildnis ist bezaubernd schon), Sophie
Karthäuser (Charpentier – Les plaisirs de Versailles), Les Arts Florissants (Charpentier/Actéon), Lunetic (Máma), Andy plays Mozart (The Shawshank
Redemption/Mozart/Le Nozze di Figaro – Sullária), Valentina Igošina II (Chopin – Étude op. 10, nb. 3), Marika Gombitová (Vyznanie), Julie Andrews
(Mary Poppins – Feed the Birds), Marcel Pérès and Ensemble Organum (Chant of the Templars - Salve Regina), Ruthie Henshall (Les Miserables/ I
Dreamed a Dream), Richard and Natalie (Bernstein/ West Side Story - Tonight), Eva Olmerová (Černá kára), O - zone (Dragostea Din Tei – Official
Video), Vanessa Mae (Destiny), Miroslav Žbirka (Atlantída), Lucie (Srdce), Aneta Langerová (Voda živá), Roger Sanchez (Another Chance), Spirituál
kvintet (Trh ve Scarborough), Zuzana Lapčíková (Viděla jsem mého), Jablkoň (Velmi nesmělá), Blanka Táborská (Jako knihu), Pavel Dobeš (Jarmila),
Karel Plíhal (Ráda se miluje), Petr Kalandra (Slunce a déšť), Gwen Stefani (What You Waiting For – Extended Version), Queen II (I Want to Break
Free), Van Halen (Jump), Hudba Praha (Máma, táta), Belladiva (Delibes/Lakmé - The Flower Duet), Philip Glass (The Poet Acts), Slezan Český Těšín
(Ó radost má), Vlasta Grycová (a další ženy ze Strání), Anna K (Nebe), Jarmila Novotná (Lásko bože lásko), Ton Koopman a Bach (Air), Waldemar
Matuška a Olga Blechová (Láska je lék), Andreas Scholl II (Pook – How Sweet the Moonlight Sleeps), Mária Mačošková (Nikto nezná), Jarmila
Šuláková (a Fleret – Ovečky zaběhnuté), Pavla Milcová (Červené jablčko), Jarmila Novotná II (Horo horo vysoká jsi), Peter Dvorský a Gabriela
Beňačková (Smetana/Prodaná nevěsta – Věrné milování), Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma), Norah Jones (Feels Like Home/Sunrise),
John Tavener (Song for Athene, The Choir/James Whitbourne), R.E.M. (Shiny Happy People), Morcheeba (Rome Wasn´t Built in a Day), Sade
(By Your Side), Frankie Goes To Hollywood (The Powe of Love), Gundula Janowitz (von Weber/Čarostřelec – Und ob die Wolke sie verhulle),
Jiří Suchý (Pramínek vlasů), Michal Prokop a Lucie Bílá (Blues o spolykaných slovech), Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř (Tři veteráni – Není nutno)
256
A to nejdůležitější naKONEC.
Prezentaci Čtyři lásky jsem sestavil přesto, že vím jedno: K tomu,
abyste byli v lásce úspěšní, věru nepotřebujete zvláštní vzdělání,
vysoké znalosti či vysokou kulturu.
Natož pak - tuto prezentaci… ☺
Někdy prostě:
„Kdo v knihách bádá dlouze, co k lásce třeba mít, ten sotva ví že
pouze za ruku stačí vzít.“
Spirituál kvintet, Pavana za deset švestkových knedlíků, 1970
257
Láska je možná
to nejvzácnější, co máme.
Vrátím se v závěru zpět, k samému úvodu textu.
Existují-li nějaké jiné, vyšší světy, pak je v nich láska
mocným, zásvětním tajemstvím.
Ve světě našem, lidském, je láska – vlastně také
tajemstvím: Tajemstvím lidské duše a lidského
charakteru.
Děkuji za pozornost.
In varietate concordia
Jednota v rozmanitosti
In Vielfalt geein
United in diversity
Unis dans la diversité
Uniti nella diversità
Unidos en la diversidad
Förenade i mångfalden
Unidos na diversidade
Ενότητα στην πολυµορφία
Ühinenud mitmekesisuses
Forenet i mangfoldighed
Eenheid in verscheidenheid Zjednotení v rozmanitosti
UniŃi în diversitate
Единни в многообразието
Egység a sokféleségbe
Jedność w róŜnorodności
„Víc než radost nemůžeme z ničeho mít.“
Robert Spaemann, Základní mravní pojmy a postoje, 1986
Použitá literatura:
- APULEIUS, Lucius. Zlatý osel. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1974. 331 s. Antická knihovna; sv. 22.
- ARISTOTELÉS. Etika Níkomachova. 2., rozš. vyd. Praha: P. Rezek, 1996. 493 s. ISBN 80-901796-7-3.
- AUGUSTIN, svatý. Vyznání. V Kalichu 5. vyd. Praha: Kalich, 2006. 565 s. ISBN 80-7017-027-1.
- BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. 2. vyd. Praha, Londýn: Ekumenická rada církví ve spolupráci se
Spojenými biblickými společnostmi, 1984
- BENEDIKT XVI., papež. Bůh a svět: rozhovory o základních věcech křesťanství a budoucnosti církve. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2005. 313 s.
ISBN 80-7364-008-2.
- BONHOEFFER, Dietrich a RENČ, Václav. Na cestě k svobodě: listy z vězení. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1991. 287 s. Cesty; sv. 1. ISBN 807021-081-8.
- BOUZEK, Jan a KRATOCHVÍL, Zdeněk. Od mýtu k logu. Praha: Herrmann, 1994. 175 s
- BRAGUE, Rémi. O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 170
Cogitatio religionis; 7. ISBN 978-80-7325-246-5.
- CICERO, Marcus Tullius, CATO CENSORIUS, Marcus Porcius a LAELIUS, Gaius. Tuskulské hovory. 1. souborné vyd. Praha: Svoboda, 1976.
433 s. Antická knihovna; sv. 32.
- DALIMIL a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Kronika tak řečeného Dalimila. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 240, [4] s. Členská knižnice nakl. Svoboda.
- ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005. 439 s. ISBN 80-7203-677-7.
- ECO, Umberto. Od stromu k labyrintu: historické studie o znaku a interpretaci. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 646 s. ISBN 978-80-257-0305-2.
- ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. 3., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2008. 519 s. Dějiny
náboženského myšlení; sv. 1. ISBN 978-80-7298-288-2.
- FROMM, Erich. Umění milovat. [Praha]: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996. 125 s. Český klub. ISBN 80-85637-26-X.
- FUSTEL DE COULANGES, Numa Denis. Antická obec. 1. vyd. Praha: SOFIS, 1998. 390 s. ISBN 80-902439-7-5.
- GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.
- GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 738 s. ISBN 80-7309-153-4.
- GUARDINI, Romano. Těžkomyslnost a její smysl. Olomouc: Votobia, 1995. 91 s. Malá díla. ISBN 80-85885-49-2.
- HADOT, Pierre. Plótinos, čili, Prostota pohledu. 1. vyd. Praha: ISE, 1993. 97 s. Oikúmené (OIKOYMENH). ISBN 80-85241-55-2.
- HALÍK, Tomáš. Chci, abys byl: křesťanství po náboženství. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 263 s. ISBN 978-80-7422-177-4.
- HALL, Manly Palmer. The Secret Teaching of All Ages.. Forgotten Books, 2008
- HÉSIODOS. Železný věk. 1. vyd. jako celek. Praha: Odeon, 1976. 104, [3] s.
- HEER, Friedrich. Evropské duchovní dějiny. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 768 s. ISBN 80-7021-333-7
- HORSKÝ, Jan a SELIGOVÁ, Markéta. Rodina našich předků. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 143 s. Knižnice Dějin a
současnosti; sv. 2. ISBN 80-7106-195-6.
- JOHNSON, Paul. Intelektuálové. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1995. 381 s. ISBN 80-85495-50-3.
260
Použitá literatura:
- Katolická církev. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. 793 s. ISBN 80-7113-132-6.
- TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Čtyři knihy o následování Krista. 2. vyd. Brno: Cesta, 2001. 279 s. ISBN 80-7295-019-3.
- KOSMAS. Kosmova kronika česká. 6. vyd., (ve Svobodě 2. vyd.). Praha: Svoboda, 1975. 261, [3] s., [5] s. příl.
- KRAUS, Jiří a kol. Člověk mluvící: řečníci bez tribuny čtením i poslechem. Vyd. 1. Voznice: Leda, 2011. 241 s. ISBN 978-80-7335-258-5.
- MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 268 s. Studijní texty; sv. 15.
ISBN 80-86429-25-3.
- Navštívení krásy: (italská renesanční lyrika). 1. vyd. v MF. Praha: Mladá fronta, 1964. 223 s., [8] s. obr. příl. Máj; sv. 40.
- NAZARE-AGA, Isabelle. Láska a manipulace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 152 s. ISBN 978-80-7367-234-8.
- NAZARE-AGA, Isabelle. Nenechte sebou manipulovat. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 261 s. Rádci pro život. ISBN 80-7178-256-4.
- MOKREJŠ, Antonín. Erós jako téma Platónova myšlení. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2009. 124 s. ISBN 978-80-7387-238-0.
- MOŽNÝ, Ivo. Proč tak snadno--: některé rodinné důvody sametové revoluce: sociologický esej. Vyd. 2. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 139
s. Knižnice Sociologických aktualit; sv. 2. ISBN 80-85850-80-X.
- MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 311 s. Studijní texty; sv. 38. ISBN 80-86429-58-X.
- PLATÓN. Faidros. 5., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2000. 85 s. Knihovna antické tradice; sv. 5. ISBN 80-7298-015-7.
- PLATÓN. Symposion. 6., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. 85 s. Platónovy dialogy; sv. 4. ISBN 80-7298-139-0.
- PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. [brož.]. Praha: Academia, 2005. 472 s. ISBN 80-200-1387-3.
- PLÚTARCHOS a BAHNÍK, Václav, ed. O lásce a přátelství. 1. vyd. v tomto souboru. Praha: Svoboda, 1987. 355 s. Antická
knihovna; sv. 56.
- SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Země lidí. Vyd. 2., (V SNKLU 1.). Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 181 s. Světová
četba; sv. 354.
- SCHELER, Max. O studu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 171 s. Váhy; sv. 7. ISBN 80-204-0354-X.
- SPAEMANN, Robert. Základní mravní pojmy a postoje. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995. 91 s. Filozofie a současnost. ISBN 80-205-0484-2.
- SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. 6., dopl. vyd., (V KNA 1.). V Kostelním Vydří: APHPP, 2008. 151 s. ISBN
978-80-7195-307-4
- ŠMOLKA, Petr. Nevěra: pro podváděné i podvádějící. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. 111 s. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-0397-1.
- ŠPIDLÍK, Tomáš. Jak očistit své srdce?. Vyd. 1. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, ©1999. 92 s. Současné otázky; 10. ISBN 80-86045-34-X.
- UNDERHILL, Evelyn. Mystika: podstata a cesta duchovního vědomí. 1. vyd. Praha: Dybbuk, 2004. 589 s. ISBN 80-86862-03-8.
- VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Praha: Lidová demokracie, 1966. 287 s., [16] s. faksimilií.
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 478 s. Máj / MF, NV, Lid. nakl., Smena; sv. 394.
- BLAŽKOVÁ, Miloslava: Vývoj vztahů v evropské rodině a jeho obraz v dobovém umění, Paideia 3-4/V/2008, ISSN 1214-8725, dostupné
na http://userweb.pedf.cuni.cz/paideia/download/blazkovadomov.pdf, 6. 4. 2012
- RYCHTECKÝ, Adam: Analýza a interpretace ideálu kurtoazní lásky. Brno: Masarykova univerzita 2010, Filosofická fakulta. Magisterská
práce. Vedoucí práce doc. PhDr. Pavel Boček, CSc. Dostupné na http://is.muni.cz/th/24161/ff_m_b1/Diplom_2010_-_celek_-_ODF.pdf
261
- JANUŠOVÁ, Táňa: Esteticko-erotická koncepce mezi Platónem, Plótinem a Ficinem. Olomouc, Palackého univerzita 2007,
Filosofická fakulta. Magisterská práce. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Nejeschleba, PhD. Dostupné na
http://www.kfil.upol.cz/doc/mgrdipl/dipl_prace_tjanusova.pdf, 6. 4. 2012
- Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22.5.2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým , dostupné na
http://revue.idnes.cz/miroslav-plzak-manzelstvi-je-drina-dub-/sex.asp?c=A030522_100131_sex_jup , 6. 4. 2012
- MARŠÁLEK: Kurtoazie, Dinis Portugalský, dostupné z http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2007030003, vydáno
15.3.2007, cit 22. 3. 2012
- FAMOUS: Romantické komedie ničí vztahy, Ona Dnes, 22. 7. 2010, dostupné z http://ona.idnes.cz/romanticke-komedienici-vztahy-potvrzuje-nova-studie-pfw-/vztahy-sex.aspx?c=A100722_114320_vztahy-sex_lf, cit 22. 3. 2012
- Orfický mýtus, slide 12, www.wkipedia.org, heslo Erós, 6. 4. 2012
- Empedoklés, slide 142, www.wikipedia.org, 6. 4. 2012
- Agapé, slide 159, www.wikipedaia.org, heslo Láska v křesťanství, 6. 4. 2012, zdroj Aurelius Augustinus:
De doctrina christiana III, 15; Apoštolský list Jana Pavla II.: Tertio millennio adveniente čl. 50; Benedikt XVI.: Deus caritas est, čl. 1
- PETR TŘEŠŇÁK: Senioři jsou nevyužité bohatství, Respekt 23 / 2012, s. 49
- MAREK VÁCHA: Z jiného světa, Respekt 1/2012, s. 79
- Psychologové Robert Sternberg a J. T. A. Condon o lásce, slidy 206 a 207, www.wikipedia.org, heslo Láska, 6. 4. 2012
- Lucian Kantor, PhDr. Jitka Douchová, slide 213 a 214: Partnerské vztahy aneb návod na přežití, iVysílání České televize 6. 4.
2012, dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169534665-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/
Obrázky, foto:
1
Růžice foto http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/eb/Reinel_compass_rose.svg/440pxReinel_compass_rose.svg.png, Barokní refektář Svatojánské koleje, foto (detail) M. Harčaríková, 2009
4
Mona Lisa, Leonardo da Vinci, 1503-1506, puzzle allVishal.com,
4, 111
Fraktál http://teleomorph.com/wp-content/uploads/2010/10/fracquel1.jpg
Fraktál http://sysopchris.wordpress.com/2011/07/13/the-mathematical-art-of-benot-mandelbrot/
18, 149, 155. 230 Rafael Santi, Athénská škola, 1509 – 1511, Stanza della Segnatura, Vatikán, foto wikipedia, 6. 4. 2012
37, 45
Sunrise, dostupné z http://www.universetoday.com/wp-content/uploads/2008/09/sunrise.jpg, 6. 4. 2012
49
William Christie, foto Michel Szabo, dostupné z http://s.tf1.fr/mmdia/i/94/4/2182944.jpg, Učitelka foto
http://www.unlimitedchoice.org/blog/wp-content/uploads/2009/07/Teacher.jpg, 6. 4. 2012
Hard work dostupné z http://www.appsblogger.com/wp-content/uploads/2011/11/hard-work- 335x252.jpg
58
foto http://forum.urduworld.com/photo/data/500/Piano_Rose.jpg, 6. 4. 2012
262
Obrázky, foto:
60
Film Immortal Beloved, dostupné z http://imgc.allpostersimages.com/images/P-473-48890/56/5661/RXDUG00Z/posters/immortal, 6. 4.. 2012
66
Starci na chmelu, foto http://www.czech-books.com/files/imagecache/product/files/starciNaChmeluCD.jpg, 6. 4.
2012
92, 93
Labyrint světa a ráj srdce, dostupné z http://www.bushka.cz/labyrint.html, 6. 4. 2012
103
Bernard a Rose Nadlerovi, TV seriál Lost, 2004-2010, foto abc.com, Obecná škola, foto film-osobnosti.cz, Home
Improvement, TV seriál 1991-1999, foto morepower.com, Jak vytrhnout velrybě stoličku, dostupné z
http://data.bux.cz/book/003/200/0032002/medium.jpg, The Simpsons
http://www.lardlad.com/assets/wallpaper/simpsons1920.jpg 6. 4. 2012
110
College Wife, foto http://collegewife.com/wp-content/uploads/2011/12/13.jpg, 6. 4. 2012
116
Mats Eriksson, Woman with a Rose, dostupné z http://www.ebsqart.com/Art/Gallery/Acrylic-oncanvas/656251/650/650/Woman-with-rose.jpg, 6. 4. 2012
123
Film Madisonské mosty, r. Clint Eastwood, 1995, Foto
http://www.theplace2.ru/archive/the_bridges_of_madison_county/img/BOfMadisonCounty.jpg, 6. 4. 2012
127
The Effects of Divorce on Children, foto http://www.magforwomen.com/wp content/uploads/2011/06/effects-ofdivorce-on-children.jpg, 6. 4. 2012
136, 137, 155 Pallas Athéna, Chrám Afaia v Aegině, mlahanas.de, 6. 4. 2012
143
Obr. převzat z Murphy, R.: Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008, s. 123
154
http://www.mcah.columbia.edu/raphael/images/school_of_athens/raphael_athens_cartoon_top.jpg, 6.4. 2012
156
Nadal - Federer, Australian Open 2009, i.telegraph.co.uk, 6. 4. 2012
157
Rychlé šípy, dostupné z http://cs.imusic-shop.eu/images/product/3158/l1.jpg
Lassie, dostupné z http://images.allmoviephoto.com/2006_Lassie/2006_lassie_006.jpg
Vinnetou a Old Shatterand, dostupné http://moviecarpet.com/iwave/images/7/o-winnetou-western-series-to-getfilm-adaptation-from-dances-with-wolves-screenwriter.jpg Pán prstenů, Sam a Frodo, dostupné z
http://www.freewebs.com/iridescent_dreams/Lupe%20y%20Alex%20(Sam%20and%20Frodo).jpg
Voskovec a Werich, foto dostupné z http://media.novinky.cz/857/308575-top_foto1-pi9rv.jpg, vše 6. 4. 2012
160
Giotto, Jidášův polibek, 1306, dostupné z http://www.churchofchrist-cg-az.com/images/p44_Judas_20kiss_1_1_.jpg,
6. 4. 2012
180
Plakát k filmu Kolja, dostupné z http://ceskyfilm.web2u.cz/spaw/images/K/Kolja%2005.jpg, 6. 4. 2012,
190
Foto: http://abbottk.files.wordpress.com/2011/04/mother-earth-pregnant-woman.jpg, 6. 4. 2012
Foto: Yann Arthus-Bertrand, www.zemekrasnaneznama.cz, 6. 4. 2012
192
Zdeněk Svěrák, dostupné z http://www.kfilmu.net/obrazky/filmy/vratne-lahve.0.jpg,,
193
Michelangelo, Sixtinská kaple, 1509, lib-arts.com, 6. 4. 2012
263
Obrázky, foto:
196
203
Rosarium philosophorum, 1550, New Skin for the Old Ceremony, Leonard Cohen, 1974, foto wikipedia.org, 6. 4. 2012
Kid on Computer, foto http://4.bp.blogspot.com/W0G1K44wKaY/TqhbnYAN4NI/AAAAAAAABSE/kWJpJDAV6uE/s1600/Kid+on+Computer.jpg, 6. 4. 2012
Porno Lesbian Kiss http://youoffendmeyouoffendmyfamily.com/wordpress/wp-content/uploads/2011/01/pornolesbians-kiss1_tn-400x488.jpg, 6. 4. 2012
206
Fraktál, foto darkyel. deviantart.com, 6. 4. 2012
207
Film Casanova, http://heath-ledger.xf.cz/film/obr/casanova.jpg, 6. 4. 2012
217
Helen Fisher, foto http://images.ted.com/images/ted/1428_254x191.jpg, . 6. 4. 2012
219
Anthony Giddens, foto http://www.thelifeanddeathofdemocracy.org/images/people/anthony_giddens.jpg, 6. 4. 2012
221
Šárka Wolemanová, foto http://img.aktualne.centrum.cz/199/3/1990365-sarka-kubelkova.jpg, 6. 4. 2012
225 - 254 Blaise Pascal na portrétu od Philippa de Champaigne, www.wikiepedia.org,,
Antoine de Saint-Exupéry Foto: http://www.ivysehrad.cz/data/products/obrvelky_1906.JPG, a
http://s2.hubimg.com/u/2979505_f520.jpg Dante, wikimedia.com, Petrarca, etc.usf.edu, Platón – busta v Kongresu USA,
Josef Pieper, foto http://www. payinattentiontothesky.com/, Robert Fulghum, foto wikipedia.org, Ágnes Hellerová, foto
www.etikkprogrammet.uio.no, Michael Novak, foto www. readthespirit.com, J.H. Pestalozzi - obraz F.G.A. Schonera, foto
wikimedia, Carl Maria von Weber, foto pianostreet.com, Leonardo, foto myartsprint.co.uk, Paracelsus, portrét
Rubensův,wikipedia.org, Tomáš Kempenský, foto wikipedia.org, Sandro Botticelli, Aquinas, foto http://media3.web.britannica.com/eb-media/00/131500-004-4E3E4827.jpg, Shakespeare, „Chandos Portrait,“
http://europeanhistoryatloyola.wikispaces.com/file/view/William_Shakespeare_portrait.jpg/52907628/William,
vše 6. 4. 2012
258
Hlava koně, www.thinklikehorse.org, 6. 4. 2012
Srdce má své důvody… Nikdy se na tom nic nezmění.
[Všechna zvýraznění textu provedl PS]
264

Čtyři lásky_PS_2014

Transkript

Podobné dokumenty

Žebříček 10

Žebříček 12

Žebříček 11