15 - Babylónský exil

Babylónský exil
jedná se o dobu, kdy Židé pobývali nedobrovolně v Babylónii, prakticky 587 - 538
• konec svrchovanosti Judska
o Jóachaz (609) – vzepřel se Egyptu a je faraónem Nékem II. odvlečen
o Eljakím-Jójakím – dosazen Nékem, 605 se podrobuje Nabúkadnesarovi
(Babylónie), později se vzbouří
o Jójakín – za otcovu vzpouru odvlečen do Babylónie (597) = 1. deportace,
relativně menší,
o Sidkijáš – dosazen Nabúkadnesarem, později se vzbouří => 587 zničení
chrámu, vyplenění Jeruzaléma = 2. deportace do Babylóna – většina Izraele,
obyčejný lid zůstává – bibl. zprávy se trochu rozcházejí
buď byl odvlečen všechen lid a země zůstala ležet ladem
nebo pouze většina Izraele a nejnižší a nejchudší vrstva zůstala, asby
zemi obdělávala – s tím souvisela i „pozemková reforma“
• v Babylónii Židé žili pospolu, nebyli rozptýleni po jednotlivcích po celé zemi
• byli v postavení řemeslníků, služebníků krále apod., nikoliv v postavení otroků
• literárně velmi plodné období – Žalmy, Pláč, Ezechiel, Deuteroizaijáš
• pravděpodobně v této době má kořeny synagogální bohoslužba – neobětní, mimo
Chrám, Židé si nějak museli udržet náboženskou identitu
• z exilní doby máme velmi málo pramenů
• je zřejmé, že existoval poměrně živý styk mezi exulanty a těmi, kdo v zemi zůstali ať
už kvůli tomu, že deportaci někde přežili v úkrytech nebo kvůli tomu, že vůbec
deportováni nebyli
• již na začátku exilu znali Židé předpověď, že se vrátí (Iz)
Návrat z exilu
• někdy nazývaný 2. exodus
• 539 Persie poráží Babylonii a král Kýros buduje největší říši všech dob
• 538 Kýros vydává edikt, kterým povoluje Židům se vrátit do Judska a dokonce jim
nejen povoluje, ale i nabádá znovu postavit Chrám
• Chrám Židé skutečně pod vedením Zerubábela a na náklady Kýra postaví (520 –
515) a vybaví ho vším bohoslužebným náčiním, které jim bylo Babyloňany ukradeno a
nyní Kýrem vráceno
• 515 byl „Zerubábelův“ Chrám znovu posvěcen
• návrat z exilu neprobíhal ideálně, někteří Židé se už vrátit nechtěli <= všichni se
vraceli již do země svých předků
• v tomto období vzniká již diaspora = rozptýlení Židů – Židé již žijí nejen v Judsku,
ale trvale jsou rozptýleni i v Babylónii a Egyptě
• do roku 458 nemáme žádné zprávy
• 458 přichází do Jeruzaléma kněz Ezdráš, později ještě Nehemijáš
• Ezdráš – 1. znalec zákona, zde mají původ později známí Zákoníci – měl na starosti
náboženskou obnovu
• Nehemjáš měl na starosti spíše obnovu politickou – obnovuje Jeruzalém a řád
• stavba Jeruzalémských hradeb byla spojena s obtížemi, když Židé naráželi na odpor
okolních národů (Samařané, Amonité, Arabové) – stavěli tak, že „v jedné ruce meč a
druhou stavěli hradby“
• po obnově Jer. hradeb Neh. přesídlil do města 10% obyvatel venkova, aby bylo
město životaschopné a dále konsolidoval celý stát
• Nehemjáš s Ezdrášem přišli do Judska, kde sice byl postaven a posvěcen Chrám, ale
Židé, včetně kněží, dost asimilovali a tíhli i k bab. náboženství – zrušení
mimožidovských sňatků, nevěrní kněží odcházejí do Samaří a zakládají druhou
Svatyni, prominutí dluhů
1
•
jinými slovy, praktická obnova Judska, náboženská i politická započala až působením
Ezdráše a Nehemjáše
Poexilní dějiny
• 332 Persie poražena Alexandrem Velikým, podrobena i Palestina, Samaří se
Alexandrovi podrobilo => za trest helénizace Samaří => další eskalace nenávisti proti
Samařanům
• základ židovské identity v synagogách, šabat, obřízka
• 323 Palestina pod Egyptem –Ptolemaios
• 198 pod Syrskou nadvládou
• 175 Antiochos IV. Epifanés
o prodával velekněžský úřad prodával komu chtěl
o zakázal oběť v Chrámě, obřízku, šabat
o 167 zavedl v Chrámě kult boha Dia Olympského
• 166 povstání pod vedením Judy Makabejského
• 164 Chrám Judou znovu očištěn – počátek autonomie a náb. svobod
• 143 Šimon velekněz – dědičný velekněžský úřad
• 142 – 63 Judsko samostatné, zvětšení území
• 63 římský Pompeius dobyl Jeruzalém, konec samostatnosti Judska až do r. 1948
• helénizace vedla k rozvrstvení obyvatelstva, vznikají náb. skupiny
o Chasidové – zbožní – důsledné dodržování předpisů a zákona – později odešli
do pouště a osídlili Kumrán
o Farizeové – vyčleněni od málo zbožných
o Saduceové – většina kněžstva – uznávali jen Mojžíšův zákon, popírali
posmrtný život
o Sikáriové – partizáni – napadali a vraždili římské vojáky
2