Historie rozhlasového vysílání v České republice 1 Úvod 2 Počátky

Slaboproudý obzor
Roč. 69 (2013) Číslo 3
Referáty
Historie rozhlasového vysílání v České republice
1
Úvod
Rozhlasové vysílání, představující bezdrátový přenos
zvukového signálu, bylo historicky prvním způsobem, jak
prakticky v mžiku přenést informace širokému publiku.
Rychlost, pohotovost, aktuálnost – tak je možné
charakterizovat největší přednosti rozhlasového vysílání.
Později sice rozhlas významně zastínila televize, rozhlasové
vysílání si přesto až do dnešních dnů udrželo svůj
neoddiskutovatelný význam. Rozhlasové vysílání bylo prvním
prostředkem jak šířit zprávy, kulturu i nové vědomosti
do všech koutů tehdy mladé Československé republiky.
V začátcích vysílání se formují postupy rozhlasové práce –
rozhlasová žurnalistika, rozhlasová hra, sportovní přenos
a další. Na práci rozhlasu se účastnila plejáda významných
osobností. K událostem zajímavým z technického pohledu
doplňuji i kulturní a programové reálie, které s vývojem
a prosazováním techniky do značné míry souvisejí.
2
Počátky rozhlasového vysílání ve světě
Po té, co se Marconimu mezi 11. až 14. květnem 1897
podařilo překlenout Bristolský záliv bezdrátovým telegrafním
spojením na vzdálenost až 12 kilometrů, mu byl 2. července
vystaven britský patent č. 12 039/1897 nazvaný „Bezdrátová
telegrafie pomocí Hertzových vln“. Tak jako po telegrafu
následoval telefon, zákonitě musela po bezdrátové telegrafii
přijít bezdrátová telefonie. Pro přenos telegrafických značek
byla zpočátku použita metoda jiskrového vysílače. Není třeba
zdůrazňovat, že se pseudoperiodické kmity z jiskrového
vysílače k přenosu řeči nehodí, přesto první pokusy o přenos
zvukového signálu byly provedeny jiskrovými vysílači.
V pramenech je zmiňován jistý pan Collins, který ve Filadelfii
v roce 1899 zapojil do přívodu proudu k jiskrovému vysílači
místo telegrafního klíče mikrofon. Přenos řeči byl velmi
nekvalitní a možný na vzdálenost přibližně 600 metrů.
V mezidobí byly vyvinuty elektronkové vysílací stanice
využívající řádné oscilační obvody.
Po ohlasu vysílání hudby v roce 1919 radioamatérem
Frankem Conradem, inženýrem společnosti Westinghouse,
nechali představitelé firmy Westingohouse Electric and
Manufacturing Co. na střeše tovární budovy v pensylvánském
Pittsburghu postavit vysílač a improvizované studio.
Po získání licence zahájila 29. září 1920 činnost stanice
s volací značkou KDKA. 2. listopadu 1920 pak stanice KDKA
ohlásila jako první rozhlasová stanice v historii výsledek
prezidentských voleb. Tento den se všeobecně označuje
za den vzniku rozhlasu. Ohlas této stanice se šířil jako lavina.
V roce 1922 ve Spojených státech vysílalo už 562
rozhlasových stanic. Za deset měsíců roku 1922 se prodalo
milion přijímačů.
Ve Velké Británii podniklo první pokusy s radiotelefonií
v roce 1907 vojenské námořnictvo, vysílala se hymna. První
pokusy s „broadcastingem“ se uskutečnily od 23. února do
6. března 1920 z Marconiho stanice 2MT Writtle
u Chelmsfordu. V říjnu 1920 se ustavila British Broadcasting
15
Company, původně jako sdružení výrobců zařízení pro
radiotelegrafii a radiotelefonii, kterou v říjnu 1922 už jako
Corporation převzala britská vláda. V roce 1921 zavedla BBC
„pravidelnou rozhlasovou službu“ v rozsahu 1 hodiny týdně.
1. listopadu 1922 zahájila BBC z londýnské stanice 2LO jako
první v Evropě pravidelné rozhlasové vysílání. Politický
a propagandistický význam rozhlasu si uvědomil v roce 1920
i V. I. Lenin. V Moskvě tak začala 21. srpna 1922 vysílat
stanice Rádio Moskva (krátce též nazývaná Kominterna),
vysílání bylo prohlášeno za pravidelné 7. listopadu. Německé
rozhlasové vysílání bylo oficiálně zahájeno 29. října 1923.
Nepravidelně se však vysílání v Německu uskutečňovalo již
od roku 1920. Francouzská stanice Tour Eiffel sice zahájila
pokusný provoz již koncem roku 1921, v polovině roku 1923
však vysílala jen sporadicky.
3
Počátky rozhlasového vysílání
v Československu
Pravidelné rozhlasové vysílání v tehdejším Československu
bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20:15 v Praha-Kbelích. Byl
zde použit vysílač Huth o výkonu 1 kW. Jednalo se
o upravenou radiotelegrafní stanici ministerstva pošt (přes den
komunikovala v morseho znacích). Vysílací domek a tři
dřevěné stožáry nesoucí anténu tu doplnil zapůjčený skautský
stan, který se stal pro teplé letní měsíce roku 1923 prvním
studiem Českého rozhlasu.
První pořad ohlásil technik Vlach slovy: „Haló, haló – zde
radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací
stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1025 m zprávy
a program“. Po odvysílání několika čísel hudebního programu
se s posluchači rozloučil pozdravem: „Na slyšenou“.
Mikrofonem byl týž uhlíkový mikrofon používaný
v telefonním sluchátku.
Slovo „rozhlas“ se používá na místo mezinárodně vžitého
„radio“ od roku 1924.
3.1 Založení rozhlasové společnosti Radiojournal
Po mnoha průtazích s udělením koncese pro vysílání
ministerstvem pošt a telegrafů svedly okolnosti dohromady
dvě skupiny, které chtěly provozovat rozhlasového vysílání.
První skupinou byli podnikatelé se zájmem o výrobu a prodej
rozhlasových přijímačů a součástek – akciová společnost
Radioslavie. Druhou skupinou pak Spolek českých žurnalistů.
Výsledkem byla ryze soukromá společnost Radiojournal s r. o.
Aby si občan mohl zakoupit přijímač a poslouchat dostupné
rozhlasové vysílání, musel získat od Ministerstva pošt
a telegrafů radiovou koncesi opravňující žadatele ke zřízení
a provozování přijímací stanice a poslechu programu.
Koncesionář platí rozhlasové společnosti pravidelný měsíční
poplatek. Počet koncesionářů tedy bezprostředně souvisí
s finanční situací Radiojournalu. Na podporu zvyšování počtu
koncesionářů se pořádají nedělní reprodukce v centru Prahy.
Zpočátku přináší finanční problémy zdlouhavé získávání
koncesí.
Společnost Radiojournal zároveň prodává rozhlasové
přijímače těm, kteří obdrželi koncesi. Později se již počítá
Slaboproudý obzor
Roč. 69 (2013) Číslo 3
Referáty
16
i s možností amatérské konstrukce přijímačů. Z důvodů
finančních problémů v červnu 1925 vstupuje do společnosti
Radiojournal nový podílník – stát prostřednictvím státního
podniku Československá pošta s 51 % podílem. Finanční
situace rozhlasové společnosti se díky velkému nárůstu nových
koncesionářů obrací v roce 1926.
3.2 Působiště rozhlasu v Praze
Z Kbel (stísněných prostor staničního domku) se vysílalo až
do 1. prosince 1924. Do přívětivějších prostor Poštovní
nákupny (Fochova tř. 58) se rozhlasové studio stěhuje
2. prosince 1924 a setrvává zde do března 1925. V návaznosti
na zřízení nové vysílací stanice ve Strašnicích, která
vyžadovala větší a technicky vybavenější studio, byly získány
nové prostory v budově nakladatelství Orbis na Fochově třídě
62 (byl zde pronajat byt v pátém patře, kde byla zřízena
studia). Od 22. dubna 1927 se začalo pravidelně vysílat
z Národního domu na Vinohradech. Rozšíření programu opět
kladlo vyšší nároky na provozní prostory. Od roku 1933 sídlí
rozhlas v novostavbě Poštovní správy na Fochově třídě (dnešní
Vinohradské 12). Postupně do roku 1945 se tato budova stala
hlavním působištěm rozhlasu a Český rozhlas zde sídlí dodnes.
2. srpna 1924 přinesl rozhlas první sportovní přenos,
označováný také jako první evropský pokus o sportovní
reportáž. Reportér byl přítomen boxerskému turnaji
a telefonicky předával informace o průběhu zápasu do studia.
Ve studiu je pak hlasatel obratem oznamoval do rozhlasového
éteru. Tento přenos přinesl Radiojournalu značný věhlas
a hlavně také nové koncesionáře.
12. února 1925 se uskutečnil první přenos celého
divadelního představení – Smetanovy opery Dvě vdovy
z Národního divadla. V květnu 1925 pak následovaly přenosy
koncertů ze Smetanovy síně obecního domu.
4.2 Programový posun po roce 1926
Další léta s sebou nesou posun od nekomentovaného
přímého přenosu k rozhlasové reportáži – zachycení dynamiky
probíhající události v čase i prostoru. Prvním významnějším
počinem s novým přístupem byl přenos z VIII. Všesokolského
sletu v Praze na přelomu června a července 1926. Hlasatel
prvně improvizovaně bez větší přípravy sděluje své postřehy,
dojmy i hodnocení z průběhu události doprovázen zvukovým
doprovodem probíhajícího děje. V té době ještě nebylo možné
pořizovat na místě záznam, vše se vysílalo živě.
VIII. všesokolský slet je považován za zrod české rozhlasové
reportáže. Následoval přenos fotbalového utkání na Letné mezi
pražskou Slávií a maďarskou Hungarií - tento je považován
za první sportovní reportáž tohoto druhu v Evropě. Reportáž
provedl později legendární sportovní komentátor Josef Laufer.
Náladová kompozice Přástky vysílaná 30. listopadu 1926 je
považována za první českou rozhlasovou hru.
5
Vývoj vysílání
5.1 První vysílače
Obr. 1.
4
Rozhlasový přijímač Tesla 426A Tenor.
Program – hledání stylu rozhlasové práce
4.1 Počátky vysílání (1923 – 1925)
Počátky rozhlasového vysílání byly spojeny s hledáním
forem a obsahu připravovaného programu. Snaha připravovat
atraktivní a srozumitelný program souvisela s logickou
potřebou získávat nové koncesionáře.
Nejpřitažlivější složkou vysílání se ukázal být hudební
program – třebaže kvalita přenášeného zvuku byla zpočátku
nízká.
Zpravodajský program v té době přinášel povětrnostní
zprávy, sportovní zprávy a burzovní zprávy (domácí
i zahraniční). Z počátku nebylo prováděno politické
zpravodajství – program měl být nepolitický.
Literární program - slovesná složka programu představovala
drobné recitace, přednášky četbu literárních ukázek a například
vyprávění pohádek. V roce 1925 přinesl Radiojournal první
kurs cizího jazyka – jednalo se o Francouzštinu. Rozhlas začal
také přinášet dramatické večery nejčastěji v podání herců
Vinohradského divadla.
Rozhlasové vysílání bylo zahájeno z již zmíněného vysílače
Praha – Kbely na vlně 1025 m. Vysílač byl používán od května
1923 do 28. února 1925.
Vysílací stanice patřící společnosti Radiojournal, Praha –
Strašnice vysílala na vlně 550 m pravidelně od 21. února 1925.
0,5 kW vysílač francouzské provenience značky S.F.R, byl
od konce roku 1925 nahrazen modernějším 5 kW vysílačem
americké společnosti Western Electric na vlně 360 m
(Strašnický 0,5 kW vysílač byl poté převezen do Bratislavy,
kde byl v pravidelném provozu od 23. října 1926).
Prvním vysílačem na Moravě bylo Brno – Komárov
o výkonu 2,4 kW vysílající od 18. dubna 1926, jednalo se
o vysílač anglické Firmy Marconi.
V roce 1926 ještě nebyla značná část ČSR pokryta
rozhlasovým signálem československého vysílání, Strašnice
měly omezený dosah, proto se v odlehlejších místech země
přijímaly silnější zahraniční stanice.
V roce 1930 Brno – Komárov zesiluje na 32 kW.
Významně lepšího pokrytí České kotliny dosahuje od roku
1931 nový vysílač s výkonem 120 kW v Liblicích poblíž
Českého Brodu.
První krátkovlnný rozhlasový vysílač pro vysílání
do zahraničí „Radiovka“ v Poděbradech zahájil vysílání 31. 8.
1936.
Pro vysílání v němčině byl v té době použit nový vysílač
Mělník.
Slaboproudý obzor
Roč. 69 (2013) Číslo 3
Referáty
5.2 Rozvoj techniky ve 30. letech:
nové požadavky – nové možnosti
Z prvních zkušeností s rozhlasovou prací vyvstaly technické
požadavky přímo spojené s tvorbou pořadů a programu:
•
•
•
•
•
možnost pořizovat a reprodukovat záznam;
vracení se v záznamu a opravování chyb;
možnost míchaní zvuku z různých zdrojů;
střih záznamu;
pohyb redaktora či reportéra v terénu.
První použití záznamové techniky je datováno k 9. říjnu
1932. Na voskovou folii byl zaznamenán závěr fotbalového
zápasu ČSR-Jugoslávie. První záznamy do voskové folie bylo
možné v dobré kvalitě přehrát pouze jednou. V roce 1935 se
objevuje možnost záznamu na ocelový pás. Zařízení anglické
firmy Marconni-Stille využívalo kotouče o průměru cca 60 cm,
na které se vešlo přibližně 3 kilometry pásku s 30 minutami
záznamu vytvořeného trvalou magnetizací hmoty pásku.
Jedinou významnější nevýhodou bylo, že záznam nebylo
možné zastavit nebo nastavit. V roce 1938 bylo nově možné
provádět optický záznam na celuloidový filmový pás (systém
Phillips-Miller). Koncem roku 1938 se objevuje první
magnetofon K4 německé firmy AEG. Možnost provádění
záznamu se projevila v počátcích vytváření rozhlasového
zvukového archivu i nové flexibilnější přípravě programu.
Do studií i do terénu se v této době dostaly mixážní pulty
umožňující míchat zvuk z několik mikrofonů a gramofonů.
V polovině 30. let se ke slovu dostaly též vysílače malého
dosahu umožňující přenášet reportáže z terénu nedostupného
rozhlasovými linkami.
E. H. Armstrong zkonstruoval v USA v roce 1939 první
rádiový vysílač pro frekvenční modulaci používanou později
na velmi krátkých vlnách (VKV).
5.3 Poválečný vývoj rozhlasového vysílání
V roce 1946 používal rozhlas k říření svého programu deset
stálých a sedm pokusných rozhlasových vysílačů – pokusně
tak zahájila vysílání regionální rozhlasová studia.
Tab. 1. Stálé rozhlasové vysílače provozované v roce 1946.
Vysílač
Liblice
Liblice – Praha I
Mělník – Praha II
Plzeň
České Budějovice
Brno – Komárov
Moravská Ostrava – Svinov
Morava-Dobrochov (*4.10 1947)
Bratislava – Kostolany
Banská Bystrica
Košice
Poděbrady – krátké vlny
kmitočet
191 kHz
638 kHz
1113 kHz
530 kHz
1346 kHz
1158 kHz
922 kHz
1004 kHz
1204 kHz
1438 kHz
výkon
10 kW
120 kW
60 kW
15 kW
5 kW
20 kW
11 kW
100 kW
50 kW
5 kW
1 kW
34 kW
Nedostatečné pokrytí okrajových oblastí evropských států
a velké rušení zahraničními vysílači (řada zahraničních
vysílačů používala frekvence, které jim nebyly přiděleny)
vedly v roce 1948 k uspořádání Evropské rozhlasové
17
konference v Kodani. Výsledkem jednání konference bylo
přerozdělení kmitočtů (změna Luzernského plánu z roku
1933). Úspěchem Československé delegace bylo především
získání dlouhovlnného kmitočtu pro pokrytí celého státu
a čtyřech výlučných středovlnných kmitočtů. Přechod na nové
vlnové délky dle Kodaňského plánu se měl začít uskutečňovat
k 15. březnu 1950.
5.4 50. léta ve vysílání rozhlasu
Uzavření hranic ČSR po únoru 1948 znamenalo opět
omezený svobodný přístup občanů k informacím. Zahraniční
vysílání Hlasu Ameriky, BBC, a dalších stanic z Kanady,
Jugoslávie, Vatikánu, Madridu a Paříže znovu nabylo
na významu. 1. května 1951 byl spuštěn vysílač Svobodné
Evropy
Šíření necenzurovaných informací bylo samozřejmě trnem
v oku státnímu aparátu. Ministerstva vnitra a národní
bezpečnosti proto vypracovala systém radioobrany. Pro rušení
slyšitelnosti zahraničního vysílání bylo vybudováno devět
rušících center poblíž velký měst, pro rušení na dlouhých
vlnách bylo použito vysílací středisko Topolná.
Jako součást příprav na válku bylo inicializováno urychlené
budování rozhlasu po drátě (RPD) (1952). Myšlenka výstavby
neradiového systému vzešla z tehdejšího SSSR – pavučinu sítí
nelze tak lehce vyřadit jako vysílače. Spěch při budování měl
ale za následek, že se stavěl systém jednokanálový, na rozdíl
od vzoru SSSR s několika programovými kanály. V roce 1954
už RPD vysílalo v řadě měst denně od 4:30 do 24:00 hod.
Rozdělení mezinárodní rozhlasové organizace po vztyčení
„železné opony“ přerušilo dosavadní spolupráci v oblasti
vývoje techniky. Izolace Československa znamenala
nedostatek informací o vývoji techniky v západních zemích.
Zpočátku bylo nemožné dovážet moderní zařízení
ze západních zemí. Nastalou situaci měl alespoň částečně
kompenzovat nově vzniklý Výzkumný ústav rozhlasové
techniky.
Tab. 2. Rozhlasové sítě v 50. letech.
Rozhlasové sítě
Praha I – Liblice (470,2 m), Brno-Dobrochov
(314,7 m), Plzeň (314,7 m),
Praha II – Mělník (233,3 m) jen do 18.00 hod., Praha
(197,4 m) od 18.00 hod., České Budějovice (197,4 m),
Karlovy Vary (197,4 m), dlouhá vlna 1102,9 m,
Praha III – rozhlas po drátě,
krajské vysílání – krajská města
V průběhu let padesátých byla stále velká část území
pokryta vždy pouze vysílačem jednoho programu.
5.5 60. – 80. léta ve vysílání rozhlasu
Z pohledu vývoje rozhlasových sítí byl zajímavý vznik
národních programů Praha a Bratislava šířených na středních
vlnách a prostřednictvím rozhlasu po drátě. Celostátním
programem byl program Československo I šířený na dlouhých
vlnách a nově také doplňkově na VKV! Nový program
Československo II (program pro náročné posluchače s úzce
specializovanými žánry – měl vysílat na VKV po celém území
státu,
výstavba
vysílačů
ale
zaostávala.
Stanice
Československo II vznikla 3. července 1961. Speciální
18
Slaboproudý obzor
Roč. 69 (2013) Číslo 3
Referáty
program přenášela zpočátku jen ve večerních hodinách, jinak
přebírala program stanice Praha, což trvalo až do roku 1964.
VKV mělo na počátku 60. let možnost poslouchat jen velmi
málo posluchačů – kromě omezeného pokrytí teprve budované
sítě vysílačů nebylo mezi posluchači k dispozici dostatečné
množství přijímačů s VKV pásmem. Od roku 1962
si v kombinaci s TV vysíláním (poskytnulo druhý reproduktor)
mohli první posluchači vyzkoušet poslech stereofonního
vysílání. Rozhlas po drátě – neúnosně nákladný a nevýhodný,
bez ambice pokrýt celé území státu už tehdy začal postupně
odumírat. Výstavba VKV sítě pro několik programů byla
levnější než rozvíjení RPD. Přidělené kmitočty (v normě
OIRT) umožňovaly šířit tři ústřední programy a jeden
regionální program. 31.8.1959 bylo zahájeno řádné vysílání
prvního VKV vysílače umístěného na Petřínské rozhledně.
Pouze na VKV bylo možné uskutečnit stereofonní vysílání.
První zkušební stereofonní vysílání z VKV vysílače Cukrák
přineslo 1. 3. 1964 vysílání pořadu Vysílá studio A. První
stereofonní rozhlasová hra Krápník a Františka pak byla
odvysílána 25. 12. 1965 (jejím autorem je Zdeněk Svěrák).
Rozhlasové vysílání získalo stereofonním přenosem „barvu“.
70. léta s sebou přinesla především výstavbu vysoce
výkonových vysílačů pro DV a SV s výkony (750-1500) kW
(Liblice, Mělník, Topolná, Dobrochov). Síť VKV vysílačů
byla považována za doplňkovou a s výrazným rozvojem se v té
době nepočítalo. Rozvoj stereofonie měl dle tehdejších úvah
vyústit v kvadrofonii.
80. léta se nesla ve znamení rozšiřování sítě VKV vysílačů
a zlepšení možnosti stereofonního poslechu. První vysílač
v normě CCIR (VKV II) začal na frekvenci 102,5 MHz šířit
program bratislavské stanice Melodie 20. března 1985
z vysílače Praha - Cukrák
13. září 1993 začala vysílat první soukromá celoplošná
stanice v ČR – zpravodajské Rádio Alfa. 18. října ji
následovala další celoplošná soukromá stanice rodinného
formátu – Frekvence 1.
6
Historické momenty vysílání rozhlasu
Československý rozhlas významným způsobem zasáhl
do dějinných událostí roků 1945 a 1968.
Mementem začátku 2. světové i osobního hrdinství zůstává
legendární reportáž Františka Kocourka z přehlídky německé
branné moci na Václavském náměstí: „Dovolte, abych
se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka
přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila
a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu
obrazu, který viděla pod sebou.“
V dobách totality se vždy ozvalo vysílání zahraničních
rozhlasových stanic s cílem pravdivě informovat české občany,
případně jim dodat naději, trpělivost a odvahu. V období
2. světové války to byly například tyto stanice: Govorit
Moskva, Ici France, BBC calling a Over Sea calling (Boston).
Na BBC bylo možné slyšet představitele exilové vlády
v Londýně, v bostonském vysílání zase vystupovalo slavné
duo Voskovec a Werich. Dlužno dodat, že se též objevily
pokusy kolaborantů šířit rozhlasovou formou propagandu
a nepravdivé nebo zkreslené informace.
5.6 Rozhlasové vysílání po roce 1989
Netrpělivost
žadatelů
o
provozování
nestátního
rozhlasového vysílání a pomalá příprava mediálních zákonů
měly za následek vznik fenoménu pirátského vysílání. Koncem
roku 1990 vysílalo v Praze Rádio Stalin (později Rádio Ultra
resp. Rádio 1). V jižních Čechách to bylo zase Rádio Podzemí
(později Rádio Faktor).
Nový zákon o provozování rozhlasového a televizního
vysílání teprve vznikal, kvůli velkému zájmu žadatelů
o demonopolizaci vysílání elektronických médií rozhodla
federální vláda zřídit meziresortní konkurzní komisi pro výběr
uchazečů o nestátní rozhlasové a televizní vysílání na území
ČSFR. Ještě před ustavením komise podepsala v lednu 1990
francouzská stanice Europe 2 dohodu o spolupráci
s Československým rozhlasem – obešla tak nutnost získat
oficiální povolení. Rozhlas pro tyto účely přenechal svůj
pražský kmitočet 88,2 MHz. Vysílání francouzské stanice
Europe 2 začalo na tomto kmitočtu 21. března 1990.
14. června vláda povolila Rádiu Svobodná Evropa šířit svůj
signál prostřednictvím tří nevyužitých středovlnných vysílačů.
Zmiňovaná meziresortní komise pak bez legislativního
zázemí a jasného licenčního mechanismu přidělila ještě před
přijetím zákona o provozování rozhlasového a televizního
vysílání 36 licencí k experimentálnímu lokálnímu rozhlasovému vysílání. Během roku 1991 začalo například v Praze
vysílat přibližně 20 soukromých stanic. V říjnu a listopadu
1991 došlo k přijetí zákonů o provozování rozhlasového
a televizního vysílání, Českém rozhlase a České televizi.
Obr. 2.
Povinné označení přijímačů v době 2. světové války.
6.1 Události května 1945
5. května 1945 se povstalcům podařilo převzít
od německého osazenstva vysílač ve Strašnicích a jeho provoz
udržet i v nejkritičtějších momentech povstání. Od 5. května
15:30 až do konce povstání vysílaly Strašnice na legendární
vlně 415,5 m zprávy, hlášení, revoluční výzvy, informace
o dění v Praze doplněné pochodovou hudbou.
6.2 Události ze srpna 1968
Též v srpnových událostech roku 1968 sehrál rozhlas
důležitou úlohu. Podobně jako v roce 1945, se v roce 1968
jednalo o jedinečnou a vůdčí roli – informační, organizační
i integrující celospolečenské dění.
Krátce po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSR
byla pracovníky rozhlasu zmařena snaha odvysílat zprávu
legalizující okupaci. Bylo odvysíláno stanovisko ÚV-KSČ
odsuzující vstup cizích vojsk na naše území. Výzvy ke klidu,
nástupu do práce, disciplíně a uvážlivosti. K budově rozhlasu
na Vinohradské třídě ráno 21. srpna dorazily tanky, střílelo se,
výsledkem bylo 15 mrtvých a spousta zraněných. Rusové
obsadili budovu, vysílání utichlo kolem 9. hodiny. Od 11
Slaboproudý obzor
Roč. 69 (2013) Číslo 3
Referáty
19
hodin se vysílání opět rozjelo z utajených prostor a vydrželo
informovat svobodně až do podvečera 27. srpna zásluhou
technického štábu, jeho vynalézavosti, obětovnost a v nemenší
míře i odvahy. Vysílalo se z různých míst v Praze i z krajů.
Obr. 4.
Obr. 3.
7
Pamětní desky na budově Českého rozhlasu v Praze připomínající
revoluční události roků 1945 a 1968.
Aktuální stav vysílání a výhled
do budoucnosti
I v roce 2013 Český rozhlas vysílá na dlouhých vlnách
z vysílače Topolná (270 kHz) program Radiožurnál
a na středních vlnách z pěti vysílačů přes den program Dvojka
(dříve Praha), který ve večerních hodinách síť vysílačů
propůjčuje stanici Plus. Hlavní vysílače Topolná a Liblice mají
proti dobám největší slávy z úsporných důvodů snížený výkon.
Přestože se jedná o velmi nákladný způsob vysílání, Český
rozhlas tyto sítě udržuje v provozu – deseti tisíce posluchačů
jsou zvyklí tyto sítě poslouchat a Rozhlas o ně nechce přijít.
Český rozhlas provozuje tři celoplošné sítě VKV-FM
vysílačů doplněné vysílači pro regionální vysílání. Dvě
celoplošné sítě privátních provozovatelů (r. Impuls
a Frekvence 1 doplňuje téměř celoplošná síť stanice Evropa 2).
Po vzniku desítek svébytných lokálních rozhlasových stanic
v devadesátých letech 20. století vedla po roce 2000
ekonomická realita ke spojování těchto stanic do několika
málo sítí se shodným hlavním programem přerušovaným
pouze regionálními příspěvky a regionálně zadávanými
reklamními bloky. Na mohutné „síťování“ navázalo
„dokrývačové šílenství“. Většina stanic vyvíjí velké úsilí
vedoucí k umístění vysílačů nižších výkonů prakticky do všech
významnějších měst zájmového regionu, bez ohledu na to, je-li
to technicky opravdu potřeba. V České republice tak aktuálně
vysílá přibližně 700 vysílačů různých výkonů a v přípravě je
dalších zhruba 100, které v drtivé většině nebudou šířit nové
stanice.
Od roku 2005 probíhaly v ČR intenzivní testy digitálního
rozhlasového vysílání T-DAB prováděné převážně firmou
Teleko. Tato firma spustila také jako první řádné vysílání
T-DAB 1. dubna 2011 v Praze. Nyní vysílá i v dalších
regionech ČR, podobně jako společnosti RTI a České
radiokomunikace. Vysílání se postupně přesouvá z L-pásma
do III. pásma, které se uvolnilo po ukončení analogového TV
vysílání. Český telekomunikační úřad zamýšlí v nejbližší době
přidělit dvě vrstvy kmitočtů umožňující celoplošné, případně
regionální digitální rozhlasové vysílání v tomto systému.
Přibližná mapka pokrytí ČR signálem digitálního rozhlasového
vysílání T-DAB.
Zásadní otázkou ovšem zůstává, zdali provozovatelé
rozhlasových multiplexů seženou dostatek klientů, aby byli
schopni financovat výstavbu plnohodnotných sítí vysílačů.
Vzhledem k tomu, že se s digitazací stávajícího analogového
vysílání na velmi krátkých vlnách počítá až kolem roku 2025,
zavedení provozovatelé vysílání nemají žádnou motivaci pro
obsazování multiplexů T-DAB, zvláště v kontextu minimální
penetrace přijímačů pro tento systém. Výjímkou je snad jen
Český rozhlas, jehož skupina tzv. digitálních stanic zatím
živoří ve veřejnoprávním multiplexu DVB-T. Digitalizace
VKV-FM přitom může nakonec využít konkurenční a
flexibilnější rozhlasový digitální systém DRM+. Zásadní
dopad na ekonomiku zavádění obou systémů digitáního
rozhlasu bude mít zajisté také rozvoj a využití možností
internetového připojení v ČR pro příjem rozhlasových stanic.
8
Závěr
Historie rozhlasového vysílání v České republice přináší
až na výjimky krásný, silný a dramatický příběh ověnčený
řadou evropských prvenství.
Na mohutný rozmach rozšíření internetového připojení
do domácností i firem brzy naváže rozvoj mobilních sítí čtvrté
generace. Téměř každý tak budeme mít rázem v kapse
prostředek umožňující poslech rozhlasových stanic z celého
světa. Posluchač tak dostane možnost výběru i porovnání
obsahu vysílání bezpočtu rozhlasových stanic. Český rozhlas
díky specifičnosti a výlučnosti obsahu vysílání svých stanic
určitě nemusí mít obavy o české posluchače ani ve světě
moderních systémů šíření rozhlasového vysílání.
Ing. Karel Mikuláštík
[1] Ješutová, E. a kolektiv, Od mikrofonu k posluchačům Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Český rozhlas, 2003.
[2] ČESKÝ ROZHLAS. 90 let s vámi. Rozhlas.cz [on-line].
© 1997-2013. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/
rozhlasovahistorie/portal/
[3] Seger, J. Není to tak dávno. Týdeník Rozhlas. Praha:
Radioservis, a.s., 1990 – 1992. ISSN 0231-6811 (do
1990), 1213-2098 (od 1991).