064073 (k) praxe_deti.indd

Jak na to
Fotografujeme děti
Fotografování dětí, vlastních i cizích, je oblíbeným počínáním mnoha
lidí. Svou roli v tom jistě hraje hrdost na potomstvo. Někteří fotografové
v tomto zaujetí dosáhli mistrovství, stačí se podívat na dějiny fotografie!
V naší praxi budeme opět postupovat od nejjednoduššího ke
složitějšímu: nejprve si ukážeme, jak výstižně fotografovat do rodinného
alba, poté si prostřednictvím foťáku budeme s dětmi hrát a ve třetí části
se představí dokumenty s dětmi fotografované v cizině.
Děti do rodin- Fotografování Dokumenty
ného alba
dětí jako hra s dětmi
Skoro každá rodina si vytváří fotografická alba s tvářemi svých potomků. Je na nich vidět, jak se mění, jak rostou, jak stárnou… Děti
bývají zrcadlem svých rodičů a fotografie, jak víme, jsou zrcadla (nebo okna). K pořízení památečních
snímků dětí stačí vlastně jakýkoliv fotopřístroj, na jeho vybavení
a zkušenosti fotografujícího záleží
ovšem kvalita snímku.
Hra s foťákem s dětmi může mít
mnoho podob. Mohou se fotografovat samotné dětské hry i nejrůznější
oslavy, kde je dítě hrdinou. Nemělo
by stačit vyfocení 2–3 snímků. Stejně jako u reportáže by soubor měl
být koncipovaným celkem, měl by
tvořit sled více snímků a konečné
uspořádání by mělo mít nějakou logiku jako celek. Doporučuje se exponovat s vyšší nastavenou citlivostí krátkými časy expozice a používat
dlouhoohniskový objektiv.
Život na Zemi má nejen svá radostná a tajemná zákoutí, má i své stinné
kouty. Některá může zachytit fotografický dokument a ten pak přináší
fotografické svědectví, v němž můžeme číst někdy „jen“ o bídě, jindy také
o touze po porozumění a pohlazení.
Dokument může často přispět k pocitům nezbytné snášenlivosti a tolerance a touze nějak pomoci. Fotograf
dokumentu v určitých zemích často
riskuje. Je pak otázka, zda super kvalitní vybavení s mnoha objektivy je
tím pádem nejvhodnější…
Dítě
I pojem „dítě“ vysvětluje Všeobecná encyklopedie. Označuje se jím lidský organismus ve věku do 14 let. Dětský věk představuje
škálu od novorozence (do 28 dnů věku), kojence (do stáří 1 roku), batolete (do 3 let) po předškolní (do 5 let) a školní období. Tělesné a duševní zrání je ovlivněno geneticky a prostředím. V období růstu a vývoje dítěte se významně mění poměry v proporcích,
délce, tvaru a hmotnosti těla. (V době narození například tvoří hlava 1/4 těla, v 18 letech 1/8).
64
FotoVideo
9/ 2005
www.ifotovideo.cz
www.ifotovideo.cz
9/ 2005
FotoVideo
65
Děti
do rodinného alba
Děti jsou velice fotogenický, ale zároveň
nesmírně neposedný „materiál“. Pro
dobrý snímek si je fotograf musí nějak
získat, musí je dokázat zaujmout. Čím je
potomek starší, tím většinou ztrácí pro
zobrazení své podoby rodiči pochopení.
Ale to už je jiný problém, nikoli
fotografický… Jak na kvalitní a nápadité
fotky svých dětí?
1
Při fotografování dětí se snažme, aby barva oblečení ladila také s barvou pozadí,
případně s dalšími věcmi okolo. Snímek s harmonickým laděním barev vždy působí lépe.
2
Fotografování při přirozeném nasvětlení i v horších světelných podmínkách působí mnohdy lépe
a autentičtěji než světelný zásah bleskem. Při soumraku musíme počítat s tím, že barva pleti půjde
více do červena a že při volbě vyšší citlivosti může
narůstat šum. Zde je odraz západu slunce přiznán,
je ostatně patrný i z barvy oblohy v pozadí. Děti se
s oblibou fotografují s věcmi, které mají rády, a fotograf by toho měl nápaditě využívat.
Hledání stanoviště
Co z dítěte chceme zachytit a proč?
Zdánlivě banální otázky souvisí s naším
stanovištěm. Při užití malého ohniska,
a tím pádem širokého úhlu záběru, se
zkresluje tvář a postava dítěte. Vhodnější
je poodstoupit a zvolit delší ohnisko objektivu. Všímejme si také vztahu oblečení dítěte a vhodného pozadí. Barvy by se
neměly tříštit, ale vzájemně vhodně doplňovat. Fotíme-li mobilem, může i nepatrně odlišná volba jiného stanoviště způsobit posun v barvách. Všímáme si nejen
barevnosti, ale také toho, aby nevhodné
umístění dalších věcí nerušilo zobrazení
postavy nebo tváře (příkladem je strom
„vyrůstající“ z hlavy).
Světelné podmínky
Volba světelných parametrů může mít
zcela zásadní význam pro hodnocení
snímku. Někdy je nutno chvíli počkat na
příhodnou dobu ke stisku spouště, většinou ale musí být fotograf při snímcích
dětí velice rychlý a bystrý. Nefotografujeme děti přímo osvětlené sluncem, kdy
mhouří oči a vraští čelo. Pozor také při
užití bleskového světla, banálním upozorněním je užití redukce jevu červených
očí. Akční snímky se musí fotografovat
kratšími časy.
3
Užití blesku v přírodě při malé hladině osvětlení
bývá riskantní, neboť jde o umělý zásah do světelných poměrů. Mohou ovšem vzniknout působivé
snímky a někdy je užití blesku přímo nutné, například při vyjasnění v protisvětle. V tomto případě se
kalkukovalo se silně opálenou pletí, kterou blesk
ještě zvýraznil, a s tím, že za hlavou je světlo. Kdyby
tam byla souvislá tmavá plocha, byl by záběr nepoužitelný. Je tu využit kontrast „teplé a studené“.
4
Vedle snímků, kdy dítě vnímá přítomnost fotografa, obohatí rodinné album záběry, kdy se
o fotografovi jakoby neví. Toto rozhodně není „klasický“ snímek do alba, již proto, že potomek je tam
přítomen jaksi mimochodem. Názor o nezbytné
ostrosti fotografií je překonaný mýtus, podstatná je
atmosféra, to, co ze snímku vyzařuje. Snímek staví
na bizarní atmosféře s polykačem ohně.
Největší úskalí
Častý problém při zhotovování snímků je
barva pleti, která neodpovídá představám.
Pozor tedy na umístění dítěte pod stromy
nebo před výrazné barevné plochy i na focení v pravé poledne u moře bez UV filtru. Častou chybou začínajících fotografů
je fotografování potomků na plném slunci,
které má fotograf za zády.
Fotografická výzbroj
Děti můžeme fotografovat v zásadě jakýmkoli typem fotopřístroje a koneckonců i příslušným mobilem. Nicméně technicky kvalitní vyobrazení způsobí větší
radost a technicky lepší snímek zajistí
kvalitní a tedy i dražší přístroj. Je dobré,
máme-li možnost pracovat se zoomem
většího rozsahu a jestliže digitál zvládá
navolenou vyšší citlivost bez odpudivého
šumu. Při fotografování dětí se preferují
delší ohniska objektivů.
www.ifotovideo.cz
Nápadité rodinné album
Prohlížení snímků z rodinného alba náleželo k povinným domácím rituálům.
Fotky se prohlížely v ruce, pak přistoupila možnost jejich projekcí na plátno
a v současnosti si můžeme své vlastní
album promítat v televizoru i dataprojektoru, můžeme je vidět na monitoru
počítače i v mobilu, a pokud je chceme fyzicky držet v ruce, můžeme si je
sami vytisknout a nemusíme kvůli to-
mu nikam chodit. Předpokladem je, aby
se nám snímky povedly. I některé volně
šířené a tím pádem jednoduché grafické programy nabízejí možnosti rámečků a zvláštních úprav, k nimž náleží také
přidávání komentářů nejen vedle fotek,
ale třeba i do nich jako bublin. Fotky
mohou být i zčásti přes sebe, celek může střídat detail, zkrátka jde o nápaditost
a hravost.
5
Snímky dětí zachycující pohyb a aktivitu vždy
vypadají lépe. Je vhodné
používat při tom souvislé
snímání a ze sledu fotek
vybrat tu nejpůsobivější.
Samozřejmě i v těchto
fotograficky náročnějších
případech se snažme
o působivé barevné řešení. Zde modrá mikina
dobře ladí s povrchem
antuky. Mikinka jakékoli
teplé barvy by tu působila
nevhodně. Krátký čas expozice je nezbytností (ne
delší než 1/250 s).
9/ 2005
FotoVideo
67
Fotografování dětí jako hra
Fotograf dětí by měl být trochu
psychologem, měl by si umět
s dětmi hrát a pojmout samotné
fotografování jako hru. Zároveň
musí dokázat být nenápadný, když
je to nutné. Žánrově se někdy jedná
o reportáž, jindy třeba o módní
fotografii a ateliérový portrét.
6
Při pohledu do světla se mhouří oči. Jistou fintou je mít oči zavřené a otevřít je těsně před stiskem spouště. To samozřejmě vyžaduje
spolupráci dítěte a fotografa. Ten musí nějak zaujmout. V tomto případě
situaci napomohl velký malovaný motýl. Kostičkovaná košilka a modré
pozadí „náhodou“ taky ladily.
7
Hra dětí na ulici. Kontrast barev i samotného
trochu absurdního počínání s malováním na plechových vratech, kontrast klidu a „pohybu“ stínu.
Snímek vybudovaný na principu kontrastu.
8
Volba stanoviště
Největší úskalí
Portréty dětí z projektu Vícebarevný svět od Lilian Spoorové. Vedle zachycení tváře bylo fotografováno oko každého dítěte a pohled na hlavu zezadu. Jestliže
se snímky dají k sobě a promixují, není úplně zřejmé, komu náleží které oko a které vlasy patří ke kterému dítěti. Vlastně to není podstatné, „děti žádné své rozdíly
neřeší, když vyrůstají ve společnosti, která se skládá z lidí více národů, ale i lidí různě postižených“, říká k projektu L. Spoorová (více na s. 72).
Mnozí fotografové se snaží pro přesvědčivé snímky reportážního charakteru získat určitý odstup s pomocí teleobjektivu. I při fotografování z malé vzdálenosti
se ovšem mohou získat působivé snímky,
záleží na schopnosti fotografa být nenápadným. Někdo má radši odstup a „přehled“ (snímek 7), někdo naopak preferuje zobrazení „uprostřed děje“ (snímek 5).
Malé děti se lépe fotografují z podřepu,
ne z výšky (snímek 6). Zvolený přístup je
věc mentality fotografa, ale jde také o typ
zaznamenávané „dětské hry“, při níž nemá fotograf rušit.
Největším úskalím snímků s dětmi je určitý chaos v zobrazení. Zmatek mohou dotvořit i nesourodé linie a vystupující hrany dalších předmětů, které jsou zobrazeny
ostře. Výhodnější je používat záznamové
médium většího rozměru, které dovolí více pracovat s hloubkou ostrosti. Opatrnost
je nutná i při snímcích v protisvětle, kde
může docházet k „vypálení pixelů“ na větší
ploše. Pozor také na využívání digitálního
zoomu, který může zhoršit kvalitu snímku
z velkého odstupu.
Fotografická výzbroj
Pro snímky s dětmi reportážního charakteru se může v podstatě využít všech typů
fotopřístrojů, zvláště vhodné jsou ovšem
analogové a digitální zrcadlovky nebo digitály s optickými zoomy velkých rozsahů.
Zvláštní vybavení pro záběry s dětmi pojímané jako fotografická hra není nutné, což
se týká i stativu a filtrů. Je nutné si uvědomit, že s pomocí teleobjektivu a konvertoru a násobením prodlužovacího faktoru
může fotograf s 400mm objektivem získat
třeba ohnisko srovnatelné s kinofilmem
1000 mm…
Světelné podmínky
K volbě stanoviště fotografa významně
přispívají světelné poměry. Jako „režisér hry“ může fotograf někdy zvolit barevnost pozadí i typ nasvícení (snímek
8), jindy je jen víceméně pasivním vnímatelem (snímek 7). Působivé může být
zachycení v protisvětle i proti jednolité
barevné ploše, která sama o sobě může
působit jako „světlo“ (snímek 7). Světlo
na snímku musí mít svou logiku i při „fotografické hře“.
68
FotoVideo
9/ 2005
www.ifotovideo.cz
www.ifotovideo.cz
Fotografie s využitím výrazné barevné plochy
Využití různého barevného pozadí podle
typu tváře je vděčným, ale náročným úkolem při dětském portrétu. Fotograf je musí
citlivě volit nejen podle barvy vlasů a pleti,
ale také s ohledem na oblečení. Vše by mělo tvořit harmonický celek. Je samozřejmě
ideální, jestliže použití barevnosti vskutku vychází ze zákonitostí barevné skladby, které tak pěkně popsal ve svém barevném kole Albert Munsell. Připomeňme si,
že Munsellovo barevné kolo je rozděleno
na pět hlavních odstínů a pět meziodstínů. Hlavními odstíny jsou červená, žlutá,
zelená, modrá a fialová. Meziodstíny tvoří
žlutočervená, zelenožlutá, modrozelená, fialověmodrá a červenofialová. Mezi jednotlivými barvami je 10 odstínů, celý kruh má
tedy sto odstínů a každý má jasné označení. Harmonické barvy jsou pak kterékoliv
tři barvy, které mohou být spojeny v barevném kole rovnostranným trojúhelníkem. Tyto barvy mezi sebou skvěle ladí, což se dá
velmi dobře využít ve fotografické tvorbě.
9
Dvojice portrétů L. Spoorové
9/ 2005
FotoVideo
69
Dokumenty s dětmi
V některých zemích můžeme
mít pocit, že je tam více dětí než
dospělých. Někde děti taky nosí
zbraně, někde je žebrání součástí
obživy celé rodiny. Naše planeta je
rozpolcená. Snímek dítěte z chudé
končiny nemusí být vždy objektivní
zprávou o jeho vzhledu, ale vtiskává
mu subjektivní pečeť vidění fotografa.
Nemusí tak být jen výpovědí o místě,
ale bývá často výpovědí o samotném
fotografovi.
10
Cesta ze školy v Malém Tibetu. Samotná situace si řekla o působivé zachycení.
Úkolem fotografa bylo „jen“ vystihnout nejpodstatnější okamžik.
Volba stanoviště
Volba stanoviště u dokumentárních snímků dětí vychází ze záměru fotografa, který
se snaží co nejlépe využít světelných podmínek pro zachycení situace, která často
až dodatečně ilustruje nějakou myšlenku.
Mnohdy ale fotograf nemá příliš na vybranou, rozhoduje se
ve zlomku sekundy (snímek 10).
Doprovodné prvky ke snímku
tvoří jakési kulisy, které fotograf
musí respektovat, maximálně je
může eliminovat použitým ohniskem nebo jiným úhlem pohledu (snímek 11 a 13). Samozřejmě
tu ještě přistupují požadavky na
technickou kvalitu, což se týká
zejména prokreslení stínů, míry
šumu či zrnitosti…
Autorem snímků na této dvoustraně je Jan Miler.
případech je zejména důležité, aby fotograf
volil takový expoziční čas, který kvalitně zobrazí podrobnosti ve světlech. U dokumentů
je vděčné fotografovat černobíle, přičemž
černobílá fotografie má svou zvláštní estetiku, je „jinou fotografií“ než barevná.
Největší úskalí
Velkým úskalím snímků s dětmi z jiných
kultur je nesklouznout ke kýči a sentimentu. Problém samozřejmě představuje v některých zemích i samotné fotografování.
12
Fotografování skupiny učících se dětí v Indii ve stínu vzrostlého stromu nebylo technicky úplně jednoduché. Bylo nutné mít prokreslené tváře a nemít přezářené pozadí. Teoreticky je možné podobnou situaci
řešit dvěma záběry ze stativu při expozici na světla a stíny, což pak lze ve Photoshopu 8 dobře skloubit,
neboť pro tento účel je tam zvláštní funkce. V tomto případě živého záběru se použilo režimu automatického posouvání expozice.
Právní stránka fotografování dětí
V některých zemích se fotograf zcela běžně setkává s požadavkem na zaplacení
možnosti zachytit podobu. Zaplacení je obvykle zároveň chápáno jako souhlas s případným užitím snímku. Někde jde o malé částky (Indie), někde může jít o citelné
zatížení fotografovy peněženky. Pokud jde o použití dítěte jako modelu k profesionální aktivitě, a to samozřejmě platí i u nás, je nutné předem sjednat smlouvu se
zákonnými zástupci dítěte.
Světelné podmínky
Světelné podmínky vycházejí ze zobrazované reality. Mnohé zkrátka nelze zachytit, protože technicky se narazilo na práh
všech možností. Z emocionálního
hlediska vznikají vděčné snímky
na rozhraní dne a noci. V těchto
Fotografická výzbroj
Na dokumentární snímky s dětmi se
může využít všech typů fotopřístrojů,
přičemž bych ale preferoval zrcadlovky a malý kompakt jako zápisník. Práce
s delšími ohnisky bývá nezbytností. V ci-
11
Hra na písku pod klášterem
Tigce. Bunda holčičky je jediným barevným akcentem při stejnorodém barevném řešení. Fotografováno poměrně
zblízka při zřejmé interakci fotografa
s modelem.
70
FotoVideo
9/ 2005
13
zině je někde nutné řešit otázky kapacity
záznamových médií. Pořád ještě platí, že
černobílé snímky se pořídí lépe na kvalitní film než na digitál. Velmi záleží na kvalitě objektivu, což se týká všech typů fotopřístrojů.
Dívka v Lehu se učí před domem, jako barevný akcent a symbol je nad ní v barvě jejího oděvu
chrám. Méně obvyklá kompozice, u níž fotograf zachovával poměrně značný odstup.
www.ifotovideo.cz
www.ifotovideo.cz
9/ 2005
FotoVideo
71
Technika na fotografování dětí
Lilian Spoorová (*1968) není profesionální
fotografka, ale v jejím životě zaujímá
fotografování dětí a zajímavých, něčím se
odlišujících lidí důležité místo. Nedávno
zaujala projektem Vícebarevný svět, při
němž fotografovala několik stovek dětí
v British International School v Praze.
Jakou fototechniku používá tato v Nizozemí
narozená autorka?
14
Jaký používáte fotopřístroj?
Nemám nějaký zvláštní vztah k fotografické technice. Myslím, že na ní zas tak moc
nezáleží, že především jde o citlivost člověka, který s tou technikou operuje. Vždyť
většina dnešních foťáků dokáže produkovat technicky bezchybné snímky, když člověk ví, co a kde má stisknout nebo posunout… Projekt s dětmi jsem fotografovala
s Konicou-Minoltou Z 1.
Jaké používáte objektivy?
Ta Konica-Minolta je digitální kompakt.
Nechtějte po mně sypat z rukávu technické parametry toho objektivu, proč to mám
vědět? Když něco potřebuji vysvětlit, obrátím se na otce. Jeho koníčkem je fotografická technika a já vyrostla mezi technickými foťáky…
Jaký fotomateriál?
Začala jsem fotografovat digitálně. A teď
teprve začínám být zvědavá na analog.
Mám ráda černobílé čtvercové fotky. Dostala jsem nedávno Flexaretu a zatím jen
zkouším různé černobílé filmy.
72
FotoVideo
9/ 2005
Jak jste technicky řešila vytvoření
své kolekce Vícebarevný svět?
Řešila jsem otázku, jak fotky udělat, aby
v nich byla jednota a zároveň rozdílnost.
Děti byly ve stáří 18 měsíců až 18 let. Fotografovala jsem v interiéru při přirozeném
denním světle, ve třídě, kde ze tří stran bylo denní světlo a zdi mi sloužily jako odrazné plochy, takže fotky jsou měkké. Nechtěla jsem vytvořit klasickou ateliérovou
situaci, aby to neděsilo maličké modely.
Měnila jsem barevná pozadí podle citu
a často jsem zapojila do výběru barvy děti,
aby měly pocit, že se mnou spolupracují, a fungovalo to! Děti spolupráce bavila
a měly zájem nechat se fotit. Fotila jsem
v červnu, 4 dny. Vždy jsem fotila tvář a hlavu zezadu a u dětí, které mě osobně znaly,
pravé oko v detailu. To by úplně cizí člověk asi nemohl, protože to vyžaduje určitou důvěru. Kolik je očí, tolik je dětí, tolik je
obličejů… V Čechách není moc lidí, co se
¢ Při fotografování dětí musí z fotografa vyzařovat klid a pohoda, fotografování
dětí vyžaduje trpělivost a smysl pro humor a komiku situací.
¢ Děti v ateliéru se nesmí cítit vyplašeně, je třeba je vhodně zabavit. Je proto
nutné mít vhodné dětské rekvizity.
¢ Děti se s oblibou fotografují s věcmi,
které mají rády, a fotograf by toho měl
nápaditě využívat.
¢ Fotografování dětí vyžaduje od fotografa rychlost a postřeh, vhodné je navození atmosféry „fotografické hry“.
Archivace snímků dětí
Fotografie dětí vznikají ne jen pro momentální radosti z fotografování, ale především
pro budoucí prohlížení. Větší problém než
snímek vytvořit způsobuje ale mnohým fotografům konkrétní snímek po letech najít.
Záběry z filmů
Mnozí snímky uchovávají v obálkách z minilabu, které jsou někde v zásuvce nebo
v krabicích od bot. V lepším případě jsou
obálky s fotkami obvyklých formátů 9 × 13
nebo 10 × 15 cm chronologicky uspořádané. Vždy je dobré mít k vyvolanému filmu
indexprint, je vhodné nechat si film digitalizovat. Pásky kinofilmu by neměly volně
¢ Při užití krátkého ohniska, a tím pádem širokého úhlu záběru, se zkresluje
tvář a postava dítěte. Vhodnější je poodstoupit a volit delší ohnisko objektivu.
Lilian Spoorová v dětském věku.
Jaké používáte příslušenství?
Samozřejmě mám nějaký ten stativ, filtry,
systémový blesk…, samozřejmě stativ byl při
tomto mém focení dětí
nezbytný. Dívala jsem
se dětem do očí a komunikovali jsme a ony
tak neměly pocit, že
se dívají do nějakého
aparátu, a já měla prst na spoušti. Tím pádem se ta situace trošku odlehčila a děti
byly v pohodě.
Některé zásady
vzhledově liší od davu. Děti v mezinárodní
škole jsou ze všech koutů světa, ale žádné
rozdíly neřeší… Taky o tom byla má výstava, kde prodej fotek byl ve prospěch sdružení Klub rodičů a přátel dětí s Downovým
syndromem.
¢ Vhodným prostředkem vtažení do hry
je ukazovat dětem jejich snímky na displeji nebo na monitoru.
¢ Malé děti dlouho klidně neposedí, od
fotografa není vhodné omezovat jejich
pohyb, jinak nebudou spolupracovat.
Jak snímky ukládáte?
Na Macintoshi v jeho programu iPhoto.
Jednoduchý a přehledný systém primárně řadí fotky chronologicky. Vytvářím alba
podle zaměření záběrů. A čas od času jednotlivá alba vypaluji na CD.
¢ V ateliéru musí být světla při fotografování dětí umístěna níže než obvykle.
Pro výsledné snímky a výstavu jste
zvolila formát čtverce. Proč?
Čtverec mi přijde jako ideální. Prostě mi to
tak přišlo jako samozřejmé…
¢ Přítomnost někoho z rodičů je u malých dětí velmi vhodná, neboť mohou děti povzbuzovat a bavit je a vyvolávat bezprostřední reakce.
15
¢ Menší děti se fotografují v pokleku,
aby fotoaparát byl ve výši očí.
Koláž L. Spoorové vytvořená ze záběru očí
v programu Adobe Photoshop Elements jako součást projektu Vícebarevný svět.
¢ Při fotografování dětí je vhodné nastavit souvislé snímání.
¢ I pro snímky dětí se musí věnovat mimořádná pozornost barevnému řešení
celého snímku. Barva oblečení by měla ladit také s barvou pozadí, případně
s dalšími věcmi okolo.
¢ Při fotografování dětí může náhoda
vést k mimořádně krásným snímkům.
www.ifotovideo.cz
Materiál připravil Pavel Scheufler.
Pokud není uvedeno jinak,
je autorem snímků Pavel Scheufler
¢ Je vhodné na malé děti při fotografování stále mluvit.
¢ Pro reportážní přístup k dětským
hrám je vhodné držet se stranou, aby
přítomnost fotografa děti při hře nerušila
a chovaly se přirozeně.
www.ifotovideo.cz
chronologicky různé sféry rodinného života (CD Dítě P., Dítě K., Rodinné slavnosti,
Dovolené, Výlety…). To platilo v raném digitálním věku, kdy jsme fotili jak na film,
tak digitálně. Nyní veškerou rodinnou dokumentaci děláme digitálem a archivace probíhá už po několik let v programu
iPhoto v našem Macovi. Pro profesionální
účely používáme katalogizačně-archivační software iViewMedia Pro, v němž mj.
vyhovuje množství fotek, které může být
v jednom albu (přes 100 000…). Předtím
jsme od 1992 používali 4DFirst a FotoStationPro. Při používání různých digitálů jsme
testovali různé další programy, dodávané
obvykle se softwarem k přístroji. Žádný se
nejevil jako problematický, spíše šlo o uživatelskou přívětivost a možnost přehledně
pracovat s množstvím snímků.
Co tedy doporučit? Buď využívat archivační software výrobce digitálu, nebo sáhnout
po známých produktech se jmény Zoner
nebo Adobe v názvu. Ke stažení bývají i freewarové aplikace, z nichž zvlášť zajímavá se mi jeví Picasa 2 (http://picasa.
google.com/download/).
Foto Lilian Spoorová
ležet v obálkách u fotek, ale ve speciálních
obalech a v pořadači. Číslo stránky v pořadači by odpovídalo číslu obálky a samozřejmě i číslu CD a indexprintu. Profesionálové mívají systém složitější, ale někdy
taky žádný. Pracují s různými formáty
negativů a diapozitivů, což komplikuje
(a prodražuje) systém ukládání.
Záběry z digitálů
Fotky z digitálů jsou lépe tříditelné jaksi
z principu. Mají v sobě informaci o datu
vytvoření, softwary mnoha typů umožňují další třídění podle klíče, místa nafocení, typu snímku atd. Je vhodné si zvyknout
na jeden archivační software, nepřecházet
každý rok na jiný.
Má zkušenost s archivováním rodinných
snímků odpovídá shora napsanému, jen
s doplňkem, že jsme vybrané „lepší snímky“ nechávali digitalizovat ve formátu Kodak Photo CD a máme tak na zlatých CD
Takto vyhlíží archiv CD u fotografa Jiřího Koliše
9/ 2005
FotoVideo
73