Článek

Montanske ledobrani
“Nazdar, kde jses?” – “V hospode, kde bych byl?” – “Tak to tam zabal a jdem na to, dneska je takova
poklidna noc, na ulici nebude moc lidi.” Ne, nenechte se mylit, nasim cilem nebyl bankomat ani vyloha
nejakeho obchodu, nybrz rampouch, ktery se vytvoril primo na tripatrovem dome, kde jsem bydlel. Meli
jsme trochu strach, ze by se to nemuselo prislusnikum pripadne libit a taky, ze bychom mohli preseknout
elekricke vedeni, ktere se trochu nevhodne upinalo na barak v tesne blizkosti - i kdyz z toho by meli asi
trable spis pozustali nez my. Zebrik na strechu se zda, ze drzi, kolem zidky na strese vazu jisteni a uz se
do toho poustime. No sranda naramna. Celkem delikatni lezeni v tenkem ledu s prichuti mixu (to kdyz si
clovek odstoupl vedle mezi cihly;) Jo, to je tak, ze se clovek stane ledolezcem vlastne z povinnosti.
Protoze co jineho by taky delal, kdyz ma ledy ne za barakem, ale na baraku?!
Zimni teploty v Montane nezridka atakujici pres noc minus tricet a temer permanetni azuro pres den
jsou vybornymi predpoklady pro tvorbu vselijakych rampouchu rozlicnych velikosti. Na skalni lezeni to
pres zimu tedy moc neni. A tak se musi jet na ledy a mixy. Asi hodinu a pul na vychod od Butte se
nachazi mesto Bozeman a jeste kousek na jih pak udoli zvane Hyalite Canyon – jedna z nejpopularnejsich
ledolezeckych oblasti v USA. Ne nadarmo si esa jako Alex Lowe nebo jeho partak Conrad Anker vybrali za
domov prave Bozeman. Hyalite Canyon totiz nabizi asi 50 ledopadu v okruhu 5 mil od parkoviste. A
vzhledem k tomu, ze se momentalne v Montane delsi dobu vyskytuji, tak i mne se stalo, ze jsem se na
tomto miste zacal ocitat skoro kazdy vikend a mel jsem konecne tu moznost si uvedomit, ze myslenka,
ze umim lezt ledy, se vubec nezaklada na pravde. “Ty vago, co to mas za cepiny? A ukaz jak je mas
nabrouseny? No to je uplne blby uhel! A ukaz jak to vrtas ty srouby...no tam ne...a takhle taky ne....”
Hmm, tak asi budeme muset zacit od nuly. Aha, kdyz se ten cepin svihne trochu jinak, tak to udela rozdil,
kdyz si clovek trochu jinak stoupne na mackach , tak to taky neni spatny a kdyz si na ne da jenom jeden
hrot, tak je dokonce i trochu flexibilni. To jsou mi veci! Jedina finta, kterou jsem mel tu cest naucit
mistnaky bylo prehozeni lana pres cepin pri vrtani sroubu, coz me kdysi naucil Mort. To ovsem fungovalo
jen do te doby, nez jsem si nechal nabrousit cepiny a zpatky jsem obdrzel nastroje, ktere by svoji horni
hranou s prehledem lano presmikly. “Kde jsou moje blatniky?!Ty gaunere...” napadlo me v tu chvili. No
nic, tak tuto fintu budeme muset vynechat a jedeme dal. “Zadny poutka nebo smycky na cepinech!” –
“Ale...” – “Zadny ale, potrebujes mit volny ruce.” Vetsinou bylo na rade tahani nejakych trojek, ctyrek,
ale prave diky takovymto drobym radam jsem mel moznost se casem vyhoupnout i na stupinky vyssi. A
za par mesicu jsem se po te zmrzle vode prohanel skoro jako Ueli Steck v nejlepsi forme. ..Skoro!;)
Par teplejsich dnu me zavedlo konecne take na mixy. Nejdrive zlehka M4 a ke konci zimy sem tam nejake
M8 (pravda, tohle uz jsem musel mit trochu nachozene, abych to prelezl). V tom je take krasa Hyalite
Canyon – kdyz je zima, tak se jde na ledy a kdyz se trochu otepli, tak sup do jeskyne na mixy. A to vse, jak
uz jsem zminil, v kratke vychazkove vzdalenosti (vychazkova obuv se ovsem nedoporucuje). Suma
sumarum, za zimu se podarilo vylezt asi 30 ruznych rampouchu a par cest v mixu, coz po secteni bez
problemu dava cislo vyssi, nez, co jsem asi vylezl za cely zivot predtim dohromady. Nezbyva tedy nez
podekovat sponzorum, jmenovite mistnimu podnebi za vytrvalou podporu tohoto sportu, spolulezcum
za trpelive jisteni a muzeme se tesit na dalsi sezonu nebot prvni ledy nam dle mistnich zurnalu uz
natekaji. Tak ani v ceske kotline nevahejte a ti, kteri jeste neokusili ten blahodarny pocit na kost
zmrzlych rukou, vyrazte zkusit tuto kratochvili, pokud to podminky dovoli. Nebudete litovat!
Hore Zdar! Mazi
Butte,MT 10.11.2014
Vice fotek na :
https://picasaweb.google.com/117748743986122612636/MontanaIceRockAndSnow20132014