Časopis přerovského děka nátu - Římskokatolická farnost Přerov
Transkript
Časopis přerovského děka nátu - Římskokatolická farnost Přerov
Časopis přerovského děkanátu V září se na Sonusu opět rozběhly pravidelné aktivity, mezi které patří výuka náboženství i pravidelná setkávání nad rozličnými tématy duchovního života. Říjen 2013 Číslo 9 Ročník 19 Úvodník P. Pavel Hofírek, děkan Rosteme ve víře Sakrální architektura Umění prvotních křesťanů Světec měsíce Co se dělo v Maltézské pomoci Liturgický kalendář Rostme ve víře Desatero Před 90 lety zemřel arcibiskup A. C. Stojan Dětské okénko Slovo z Charity … aneb jak budovat šťastné manželství Manželské večery Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Pozdrav ze semináře V přerovské mateřince začal nový školní rok Jen tak ve stručnosti Církevní památky P. Jaroslav Izák: Svatohostýnské vzpomínky Modlitba na pěti prstech Přečetli jsme a doporučujeme Informace …a mnoho dalšího... Říjen v liturgii Blíží se parlamentní volby. Ano, máme morální povinnost jít volit, ale koho? Těžko si představit, že by volební výsledek něco změnil k lepšímu, spíše naopak. Po více než dvaceti letech „budování demokratické společnosti“ řada lidí ztrácí důvěru v demokratické principy a nevidí žádné východisko ze špatné situace naší společnosti. Tedy pokud pomineme totalitní a nacionalistické tendence, které v minulosti přinesly ještě větší zlo, než nás trápí dnes. Proč se demokracii u nás nedaří? A nejen u nás. Také v ostatních zemích západního světa prochází demokratický systém jakousi krizí: Nedokáže čelit ani problémům ekonomickým, ani problémům spojeným s přistěhovalectvím, nedaří se zastavit vymírání evropských národů ani celkovou „bulvarizaci“ veřejného i osobního života. Pochopit podstatu problému nám může pomoci zkušenost arabských zemí jako je Irák, Afganistán, Sýrie či Egypt. Tam se demokracii v našem pojetí nedaří, protože mentalita a kultura těchto zemí je odlišná a nestojí na křesťanských principech. Demokracie totiž byla plodem křesťanské kultury a budovali ji lidé, kteří měli křesťanství „v krvi“. Třeba to nebyli vždy lidé „víry“, ale křesťanské zásady pro ně byly samozřejmé. Bohužel bez víry se nakonec i ty křesťanské zásady obrousily, rozmělnily a během generací ztratily svoji vnitřní sílu a zůstala jen jakási pseudo-křesťanská slupka. Dnes je třeba si přiznat, že současná západní civilizace je už tak vzdálena svým křesťanským kořenům, že se demokratickému systému „podlamují nohy“ a přestává být funkční. Konkrétněji řečeno, demokracie počítá s lidmi, pro které jsou důležité pojmy jako „pravda, Strana 2 Měsíc říjen je v církvi zasvěcen modlitbě růžence. V říjnu slaví také farnosti, u nichž není známo datum posvěcení kostela, Slavnost výročí posvěcení kostela. Své místo má v měsíci říjnu také poděkování za úrodu. V neděli 20. října je den modliteb za misie. Modleme se za všechny, kteří podle příkazu našeho Spasitele jdou ke všem národům hlásat radostnou zvěst, křtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učit je všechno, co nám přikázal. (Mt 28, 19). 1. 10. Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panna a učitelka církve 2. 10. Sv. Andělé strážní „Od svého počátku až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvami. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu. Křesťanský život má již zde na zemi podíl na blaženém společenství andělů a lidí sjednocených v Bohu.“ (Katechismus katolické církve). Tak nás učí církev i Písmo svaté. V Bibli nacházíme mnoho úryvků, které ohlašují existenci andělů a jejich poslání. V nakladatelství Paulínky vyšla před několika lety malá knížečka „Novéna k andělu strážnému“, která nabízí k zamyšlení i modlitbě např. tyto služby andělů: Anděl spojuje nebe a zemi (Gen 28, 12), Anděl průvodce na cestě (Ex 23, 20–21), Anděl pomáhající porozumět Božímu slovu (Dan 9, 21–23), Anděl, který předkládá Pánu naše modlitby a léčí (Tob 12, 12. 14–15), Anděl, který vysvobozuje z jámy lvové (Dan 6, 23), Anděl, který se zjevuje ve snu, Anděl, který posiluje v úzkostech, Anděl vzkříšení, Anděl, který přenáší do nebe. Existence andělů, bytostí duchovních, je pravda víry a církev je uctívá, poněvadž oni spolupracují na spáse lidí. Dává se jim tento titul „Strážcové“, protože nás ochraňují a za nás se přimlouvají. Učení o andělech strážných se opírá o některé přesné texty Písma svatého, např. „Neboť andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech tvých cestách“ (Ž 90, 11.), „Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého nebeského Otce“ (Mt 18, 10), „V té chvíli se objevil anděl Páně a světlo zazářilo v kobce, vzbudil Petra a řekl mu: „ Rychle vstaň!“ (Sk 12, 7). Tato víra v anděla strážného byla velmi často potvrzena v životě světců, např. sv. Františka Římská cítila často ochranu svého anděla, když ji pokoušel ďábel. Sv. Rajmund z Peňafortu pocítil jeho přítomnost při probuzení. Sv. Izidor zakusil, že za něho pracoval, když byl v kostele. Sv. Gemma posílala jeho prostřednictvím dopisy svému duchovnímu vůdci, atd. Liturgická úcta k andělům strážným se objevuje ve středověku roku 1411 ve Valencii ve Španělsku, když město potřebovalo ochranu. Papež Sixtus V. potvrdil tuto památku v roce 1590 i pro Portugalsko. V Římě byla zavedena zvláštní památka v roce 1608. „Jak málo se lidé zamýšlejí, že při sobě stále mají takového hosta a současně svědka všeho – anděla. Pamatujte, že existuje svědek vašich skutků.“ (Deníček, sestra Faustýna Kowalská). Papež Pius XI. měl velkou úctu k andělům strážným. Vzýval svého anděla na počátku i na konci každého dne a v různou denní dobu. Prohlašoval, že považuje za svou povinnost projevovat vděčnost a úctu ke svému andělu strážnému, jehož cítil stále nablízku a kterého mu Bůh poslal, „aby ho chránil na všech jeho cestách“ (Ž 91,11). Pozdějšímu papeži Janu XXIII. svěřil krásné tajemství: „Když se mi stane, že musím mluvit s někým, kdo je jen málo přístupný mým argumentům, obracím se ke svému andělu strážnému. Celou záležitost mu svěřím do rukou a prosím ho, aby se přimluvil u anděla strážného toho člověka, s nímž se mám setkat a prosím ho, aby uklidnil a osvítil svého chráněnce. Rozhovor se pak velice usnadní.“ (Podle knihy „Můj anděl půjde před tebou“, G. Huber, nakladatelství Zvon) 4. 10. Sv. František z Assisi, řeholník 5. 10. Sv. Faustýna Kowalská, řeholnice „Modlitba, která je mi nejmilejší, je modlitba za obrácení hříšných duší, věz, má dcero, že tato modlitba je vždy vyslyšena.“ (Deníček, sestra Faustýna) Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 odpovědnost před Bohem, láska, milosrdenství a oběť“. Nemůže fungovat tam, kde se pravda mění podle výzkumů veřejného mínění, cílem je jen osobní prospěch, a druhé milujeme jen do té míry, do které je nám to příjemné a pro nás výhodné. Demokracie potřebuje politiky, kteří své poslání budou chápat jako službu druhým, ze které se budou zodpovídat před Bohem. Ale většina politiků s Bohem nepočítá a komu slouží, si můžeme jen domýšlet. Demokracie ovšem potřebuje také voliče, kteří se rozhodují ne podle planých a líbivých slibů, ale dokáží zvolit tu správnou cestu, přestože bude těžší. My, křesťané, máme ovšem jednu velkou výhodu: Základem naší naděje je víra v Boha a nikoliv víra v člověka. Paradoxně právě ve chvílích lidského zklamání si to můžeme plněji uvědomit a více se přimknout k tomu Jedinému. P. Pavel Hofírek Před 90 lety zemřel arcibiskup A. C. Stojan 7. 10. Panna Maria Růžencová Raněnému vojákovi spravovala řeholní sestra kabát. Přitom z kapsy kabátu vypadl jeden desátek růžence. Sestra se usmála a řekla: „Zdá se, že ten růženec byl také ve válce a že mu padli čtyři kamarádi“. Raněný pravil: „Byl jsem ve válce a povím vám, jak ztratil čtyři kamarády. Bylo nás pět v zákopu a čekali jsme nepřátelský útok. Já jsem si vzal růženec a tiše se modlil. Tu prosí můj soused: Dej mi jeden desátek, já se budu také modlit. Když to viděli ostatní, chtěli také jeden desátek. Nevím, kde jsou moji čtyři kamarádi, ale vím, že nás desátek uklidnil. Cítili jsme, že je s námi Bůh a jeho svatá Matka se za nás přimlouvá při modlitbě.“ Není to pouhé drmolení pro staré babičky, ale modlitba, při které s Marií rozjímáme o životních událostech Ježíšova i jejího života, modlitba, která nás může doprovázet i naším životem. Když držíme v rukou růženec, jako bychom se drželi za ruku Panny Marie a kráčeli životem s ní. Ona nás učí poznávat Ježíše a vede nás k němu. „Všechny památky od matky jsou nám drahé. Ať jsou to drobnůstky nebo velká věc, památka je nám drahá, ne tak pro hodnotu samé věci, jako spíše pro hodnotu lásky matky, s jakou nám ji zanechala. Stačí tuto památku sevřít do dlaně a cítíme tlukot matčina srdce. My – křesťané - děti Ježíšova Kříže, máme takovou vzácnou památku od Matky Marie - svatý růženec! Je pravda, že nám ho sama nesestrojila, nenavlékla nám na řetízek 50 perel ani dřevěných a ani zlatých. Přesto růženec má větší cenu než zlato, než diamanty světa! Nejsvětější Panna ho zjevovala svatým duším, a když přichází z nebe na zem, vždy ho sama zbožně drží ve svých rukou. Při každé návštěvě prosí nevinné dítky: Modlete se růženec! Mariánští ctitelé z řad duchovenstva i laiků brali růženec tak vážně, že ho ve svém duchovním životě kladli po mši svaté na první místo. Papež Jan XXIII. to potvrdil, když řekl: „Kněz po breviáři, laik po mši svaté má mít v rukou růženec a zbožně se ho modlit.“ Sám dal příklad, protože denně se modlíval celý 15 desátkový růženec a to i na papežské katedře. Kde na to bral čas? Kdy se láska k Matce ptá na čas? Kdy čeká na úřední volno? ... Růženec není obyčejný řetěz perel. Růženec je: Řetěz, který přitahuje nebe k nám a nás k nebi. Řetěz, který pokaždé pevněji spoutává Satana a pokaždé ho dělá proti nám bezmocnějším. Řetěz, který nám dodává sílu Ducha Svatého, který posiloval vyznavače a mučedníky všech dob... Zbavme se toho prázdného zdání, že růženec je jen pro babičky... Babičce je růženec ozdobou třesoucích se rukou. Mladému muži je kompasem, aby nevybočoval napravo ani nalevo, ale vždy přímo směřoval k Bohu. Mladé matce zůstane posilou, aby upřena k Matce Boží čerpala odvahu pevně kráčet vedle svých dětí, ať je svět zvedá, nebo haní... A ostatním mladým? Bez růžence jsou jako beze zbraně proti přesile! Mladí dále potřebují růženec jako chléb! Jako se nám chléb nikdy nepřejí, tak by nám nikdy neměl zevšednět ani svatý růženec! Růženec potřebujeme jako vzduch, vodu a chléb. Vděčnost k Bohu a láska k Nejsvětější Matce ho doporučují. Návrat k růženci je návrat na Srdce Matky! Na tomto srdci je dobře malému, i velkému... „Ave, Ave, Ave, Maria...“ (Miriam Liptovská) 12. 10. Sv. Radim, biskup 15. 10. Sv. Terezie od Ježíše, řeholnice, učitelka církve 16. 10. Sv. Hedvika, řeholnice 17. 10. Sv. Ignác Antiochijský, biskup a mučedník 18. 10. Sv. Lukáš, evangelista 22. 10. Bl. Jan Pavel II., papež 23. 10. Sv. Jan Kapistránský, kněz 28. 10. Sv. Šimon a Juda, apoštolové Olomouckým arcibiskupem byl jen necelé tři roky, už předtím se ale Antonín Cyril Stojan stihl nesmazatelně zapsat do srdcí moravského lidu. Jeho působení v čele arcidiecéze, ukončené 29. září 1923 smrtí, pak bylo jen vyvrcholením celoživotního díla kněze, který se vždy řídil heslem „Mám, co jsem dal druhým.“ „Ti, kteří znali Stojana za jeho života, jej obdivovali a považovali za Božího člověka,“ říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner a pokračuje: „Zemřel v pověsti svatosti. První část procesu jeho blahořečení byla v diecézi ukončena a druhá probíhá v Římě. Bylo rovněž dokončeno odborné dílo o jeho vynikajících ctnostech. Pak ještě musí následovat uznání zázraku, který se stane na přímluvu kandidáta svatořečení. A to jistě hodně záleží i na nás, na našich modlitbách, na naší víře, a také odvaze prosit s vírou.“ převzato z www.ado.cz Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Jaroslav Branžovský Strana 3 Umění prvotních křesťanů V prvním díle bych Vám rád představil některé základní monumenty raně-křesťanského umění. Jsou to katakomby a Konstantinova svatopetrská bazilika. Podle římského Zákona dvanácti desek (cca 450 př. Kr.) museli být zemřelí pochováni za hradbami. Římané obvykle budovali katakomby podle cest, aby ukázali příchozím svoje bohatství. U nejvýznamnější cesty Via Appia se táhnou řady katakomb několik kilometrů daleko. Řím leží na sopečném podloží (tzv. tuf), které není příliš tvrdé. Do tufu vyhloubili komoru, do jejíchž stěn udělali výklenky, kam ukládali popel a kosti zemřelých. Římané zesnulé obvykle spalovali. Délka římských katakomb dosahuje téměř 90 až 120 km. Křesťanská pohřebiště jsou obvykle chodby asi metr široké a dva metry vysoké. Ve stěnách těchto chodeb byly vyhloubeny obdélníkové výklenky hustě vedle sebe i nad sebou. Křesťané, po vzoru Krista, zabalili zesnulého do plátna, vložili ho do výklenku, který uzavřeli mramorovou deskou nebo cihlami. Na desce bylo jméno zesnulého a nápis IN PACE (přání pokoje). Pohřebiště nesměla zasahovat pod cizí pozemek, a tak byla budována v několika patrech nad sebou. V některých místech se katakomby rozšiřují v prostornější komory. Katakomby nikdy nesloužily k pravidelnému setkávání křesťanů. Křesťané se scházeli po domech. Nad některými domy později vyrostly baziliky. Katakomby často mívají název podle mučedníka, který je v nich pochován (např. katakomby sv. Šebestiána, sv. Anežky) nebo podle místa, kde leží (katakomby na Via Anebo nebo na Via Latina). Katakombám sv. Kalista se někdy říká Krypta papežů. Některé katakomby jsou přístupné pro poutníky (např. katakomby sv. Kalista). V katakombách jsou starokřesťanské malby. Tématem jsou např. Adam a Eva, Dobrý pastýř, Chléb a ryby a různé další biblické motivy. Velmi zajímavé je užití symbolu ryby. Ryba se řecky řekne ICHTHYS. Použitá písmena jsou zkratkou věty Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel (Iēsous Christos, Theou Yios, Sōtēr). Výjev Dobrého pastýře z Domiciliných katakomb se stal jakýmsi logem nového Katechismu katolické církve. „Křesťané používali tento původně pohanský obraz ze života pastýřů jako symbol pro klid a štěstí, jichž duše zemřelého dochází ve věčném životě.“ (KKC tiráž). V této rané době se neobjevuje motiv kříže a ukřižování. První znázornění ukřižování je vyřezáno na dveřích baziliky sv. Sabiny v Římě a je z 5. století. Bezesporu nejvýznamnější sakrální stavbou starověku je původní svatopetrská bazilika. Bazilika stojí na vatikánském pahorku za hradbami města. Na tomto místě bylo pohanské pohřebiště. Na tomto místě byl rovněž cirk, později nazývaný Neronův, kde našel mučednickou smrt sv. Petr. Apoštol byl Strana 4 zde i pochován. Uprostřed cirku stál obelisk, který je nyní ve středu svatopetrského náměstí. Původní místo je dnes označeno dlaždicí. Císař Konstantin nechal na místě hrobu sv. Petra zbudovat baziliku. Inspirací pro stavbu byla Lateránská bazilika. Císař nechal snést vrchol pahorku a zasypat hroby. Kvůli svému záměru porušil prastaré právo nedotknutelnosti pohřebišť. Celkem bylo přemístěno 40 000 m3 hlíny. Tímto vznikla plocha o rozměrech cca. 240 x 90 m, na které byla postavena bazilika s atriem (27 x 55 m) a slavnostním vstupem. Bazilika se začala stavět mezi léty 319 a 322. Hrubá stavba byla dokončena před Konstantinovou smrtí (337). Bazilika byla postavena jako pětilodní a na západě byla příčná loď s apsidou. V apsidě byl hrob galilejského rybáře. Hlavní loď baziliky byla přes 32 m vysoká (tj. jako Berniniho baldachýn v dnešní bazilice) a zhruba 23 m široká. Bazilika byla konsekrována asi v roce 360. Do bazilky se vcházelo pěti dveřmi. Jako šestá byla vybudována Svatá brána v jubilejním roce 1500. Tehdy rovněž vznikla tradice otvírání Svaté brány v jubilejních letech. Na obrázku vidíme stavby, které byly na vatikánském pahorku. Dole je tzv. Neronův cirk s obeliskem. Tučnou čarou je naznačen půdorys Konstantinovské baziliky. Slabší čarou je naznačena současná Michelangelova bazilika. Zhruba prostředkem nákresu vede cesta Via Cornelia. František Ponížil, jáhen Modlitby za Charitu Ve středu 18. září 2013 jsme opět po prázdninách obnovili modlitby za charitu - její pracovníky, klienty, dobrovolníky i dobrodince. Během půlhodinky společně děkujeme, prosíme, zpíváme písně. Může být také krátké zamyšlení nad úryvkem z Písma, litanie, růženec aj. Tyto společné modlitby se uskutečňují jedenkrát za měsíc ve středu od 15:30 hod. v kapli na faře. Další termíny modliteb jsou 16.10., 20.11. a 18.12.2013. Srdečně zveme všechny farníky a příznivce charitního díla k účasti na těchto modlitbách. Pracovníci Oblastní charity Přerov Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Svatá María Maravillas de Jesús Španělská řeholnice, zakladatelka mnoha karmelitánských klášterů. Maria Maravillas se narodila v Madridu 4. listopadu roku 1891 jako dcera Luise Pidala y Mon a Cristiny de Guzmán. V té době zastával její otec funkci španělského velvyslance Svatého stolce a i díky tomu vyrůstala Maria ve zbožné katolické rodině. Maria složila slib cudnosti ve věku pěti let a zasvětila se charitativní práci. Poté, co se seznámila se spisy svatého Jana od Kříže a svaté Terezie od Ježíše, pocítila, že je povolána aby se stala součástí Bosých karmelitánů. Její otec, o kterého se oddaně starala, když vážně onemocněl, zemřel roku 1913, a její matka se velmi zdráhala přijmout rozhodnutí své dcery vstoupit do karmelitánského kláštera. Nicméně 12. října 1919 Maria skutečně do kláštera v Madridu vstoupila a sliby složila 7. května 1921. Maria obdržela od Pána zvláštní úkol založit karmelitánské společenství Cerro de los Angeles. Společenství bylo slavnostně uvedeno v platnost 31. října 1926. Toto bylo první ze série Tereziánských karmelitánských klášterů, které Maria založila podle ústav Bosých karmelitánů. Maria nebyla povolána vytvořit nový řád, nebo odbočit od Bosých karmelitánů – často upozorňovala na to, že se pouze snaží žít a předávat ducha a ideály svaté Terezie od Ježíše a svatého Jana od Kříže. 28. června 1926 biskup madridské diecéze jmenoval Marii jako představenou nového kláštera. V následujících letech byla vytvořena společenství v dalších částech Španělska. V roce 1933 založila další společenství v Kottayamu v Indii a díky tomu byly položeny karmelitánské základy v Indii. Její role matky představené byla nezbytná v řadě dalších klášterů, které během svého života založila. Mariin duch poslušnosti a lásky pro církev a pro její karmelitánské sestry jí dával sílu a podpíral ji při práci ve všech těchto povinnostech, aby je mohla vykonávat s láskou. Matka Maria byla často kritizována za ubohé podmínky v klášterech, které založila. Tvrdilo se, že budovy nejsou pevné, jsou malé, nezařízené, s holými stěnami, na kterých visely biblické verše nebo spisy svatých karmelitánů. Na tyto výtky Maria odpovídala slovy: „Není to naše starost zasadit semínko, protože řád Bosých karmelitánů je již založen. I kdyby se náš klášter zřítil, nic se nestane.“ Matka Maria zůstávala záhadou i pro sestry, které ji byly nejblíže, jen její duchovní vůdcové věděli o temných chvílích, které její duše prožívala v průběhu celého života a které ji držely v hluboké duchovní vyprahlosti a vystavily ji bezpočtu zkoušek, a díky tomu se v ní vybudovala naprosto oddaná víra v Boha, který ji vším provázel. Dne 11. prosince 1974, obklopená svými nejbližšími v komunitě Karmelu La Aldehuela v Madridu, matka Maria zemřela. Její sestry uvedly, že si před smrtí stále opakovala větu: „Jaké je to štěstí zemřít jako karmelitánka.“ Dne 10. května 1998 papež Jan Pavel II. prohlásil matku Marii za blahoslavenou a svatořečil ji v Madridu 4. května 2003 . překlad spolupracovníci redakce Fotografie z akcí pořádaných centrem RÁJ v Pavlovicích u Přerova Den pro maminky 25. 7. Cesta pohádkovou říší 25. 8. Děkanátní modlitby Velehrad 7. 9. Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Strana 5 Co se dělo v Maltézské pomoci . Začátkem června se konala pouť přátel Maltézské pomoci na Svatý Kopeček, kterou organizovalo Centrum MP Olomouc. Také my, dobrovolníci z Přerova, jsme se tohoto příjemného setkání v hojném počtu účastnili. Mše svatá, která byla sloužena za dobrovolníky a jejich klienty, byla příjemným povzbuzením v naší činnosti. Po pěkném duchovním zážitku jsme byli pozvání na farní zahradu, pro nás to byla možnost vyměnit si zkušenosti z naší dobrovolnické činnosti. Myslím, že to byl pro všechny příjemně prožitý čas a to nejen proto, že se také hodně jedlo, pilo a zpívalo. Maltézská pomoc se i letos snažila umožnit účast všem lidem dobré vůle i lidem s různým zdravotním postižením na Dnech lidí dobré vůle a Národní pouti na Velehradě, konané ve dnech 4. – 6. 7. 2013. Také dobrovolníci z Maltézské pomoci v Přerově se již druhým rokem aktivně zapojili do pomoci, kterou na tomto setkání hendikepovaní potřebují. Další akcí, na které pomáhali dobrovolníci z MP v Přerově, byla Alfaolympiáda pro zdravotně postižené, která se konala 18.7.2013 na náměstí Svobody v Přerově. Naši dobrovolníci pomáhali a také fandili na různých stanovištích, kde nadšení závodníci plnili své sportovní výkony. Velmi mne potěšila ochota nejen dobrovolníků, ale i přerovské farní mládeže, zapojit se a pomáhat zdravotně postiženým při této sportovní akci. Děkuji všem dobrovolníkům za jejich rozhodnutí pomáhat tam, kde je to opravdu potřeba. Jitka Bílková, koordinátorka MP Přerově 1. PŘIKÁZÁNÍ V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ! Co myslíte? Je snadné mluvit o desateru nebo ne? K ilustraci dva příklady. Stěžoval si kdysi jeden věřící muž: „Už léta chodím každou neděli na mši svatou, a ještě jsem neslyšel našeho pana faráře kázat desatero. A přece to považuji za velmi důležité...“ A druhý případ: Jeden kněz kázal svým věřícím o osmém přikázání - pochopitelně nemohl se vyhnout promluvit též o nactiutrhání a pomlouvání. Na to dostal dopis od jedné zbožné věřící ženy: „Pane faráři, toto nám nekažte, kažte raději o mši svaté, to se lépe poslouchá...“ Strana 6 Takže ne všichni věřící rádi poslouchají něco z desatera - ono to zasahuje do svědomí a ne vždy příliš jemně... Bohatému mladíkovi řekl Pán Ježíš: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání...“ A to první přikázání říká: „V jednoho Boha věřiti budeš!“ Tedy na počátku naší cesty k věčnému životu stojí víra - nic jiného než víra - „Kdo ve mne věří, i kdyby umřel, bude živ.“ (Jan 11,25) V listě Židům čteme: „Bez víry se mu však nelze Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 líbit, protože kdo chce přijít k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho hledají.“ (Žid 11,6) A je to zcela logické - jak bych se mohl dostat k Bohu, v kterého bych nevěřil a vědomě ho odmítal? Ovšem stačí k víře jenom to, že uznávám Boží existenci? Krásná slova o víře můžeme slyšet z úst Alžběty, která říká Panně Marii: „Blahoslavená, která jsi uvěřila...“ To znamená, že věřit, to není jen uznat Boží existenci, že je to něco víc: znamená to plně uvěřit Božímu slovu - Božímu zjevení - a zcela se Bohu svěřit. Je mnoho těch, kteří uznávají Boží existenci, méně však je těch, kteří uvěřili Božímu poselství a ještě méně je těch, kteří se dovedou Bohu plně svěřit - ať v radosti nebo zvláště v bolesti... Přijmout za každých okolností Boží vůli, to není vždy snadné. A zde jsme u jedné skutečnosti, na kterou, bohužel, zapomíná mnoho křesťanů. Totiž, že víra je a musí být stylem života. Věřící člověk se musí ve všech okolnostech života projevit trochu jinak než nevěřící. I kdybych o víře nemluvil, lidé by měli poznat, že věřící jsem poznat ze způsobu myšlení, ze způsobu vyjadřování, mluvení, z celého mého jednání, z mých základních postojů. Vezměme si to první a nejdůležitější: můj základní postoj k Bohu! V tom nám všichni teologové a církevní otcové dávají za příklad praotce víry Abraháma. Zjišťuje, že k němu mluví Bůh: „Vyjdi ze své země.“ A on jde, i když neví kam. Později ho tentýž Bůh zkouší: „Vezmi svého syna, svého jediného syna - a obětuj mi ho.“ Abraham je ochoten to splnit - nehádá se s Bohem, nereptá proti němu: uvěřil a bylo mu to přičteno ke spravedlnosti. Mohu si položit otázku pro své svědomí: jaký je můj postoj k Bohu - je to on, který je na prvém místě v mém životě, nebo je tam nějaká moderní modla, které se doslova klaním? Modlářství nepatří někam do starověku, modlářství v jiné podobě existuje přece i dnes. Jestliže mluvíme o postoji k samému Bohu, nemůžeme se nezmínit o postoji věřícího katolického křesťana k církvi. Dnes jsou mnozí, kteří říkají: „Ježíš ano, církev ne.“ Koho si ale představují pod pojmem „církev“? Asi jen papeže, biskupy a faráře - jenže ono to tak není - i ty jsi „církev“ i tvá rodina je „domácí církev“ - a jestliže kritizuješ církev, potom se prvně podívej na sebe, podívej se na svou rodinu, na své dospělé děti, na všechny pokřtěné – kritizuješ je všechny. Proto se musíš spíše snažit pro svou církev něco udělat, při nejmenším máš varovat každého pohoršení. V Konstituci o církvi z II. vatikánského koncilu čteme: „Laici jsou povoláni hlavně k tomu, aby jejich prostřednictvím byla církev přítomna a činná na oněch místech a v oněch okolnostech, kde pouze s jejich pomocí se může stát solí země...“(čl. 33) Skrze papeže je církev přítomna tam, kde je papež, skrze biskupa, kde je biskup, skrze kněze, kde je kněz, skrze tebe, kde jsi ty: ve škole, na pracovišti, v rodině, v autobuse, na silnici, při zábavě... Tam ji zpřítomňuješ, reprezentuješ, tam zjevuješ nebo také zastiňuješ její tvář. Tam za ni neseš odpovědnost. V naší době je také aktuální, zda máme jako věřící správný postoj k majetku, k penězům... Je také naší povinností starat se i o hmotné věci, potřebné k životu. Vždyť Bůh sám svěřil člověku zemi - obdělávej ji, starej se o ni... I z tohoto správcovství budeme jednou souzeni - ano, a to je ten postoj víry k majetku: jsem jenom jeho dočasným správcem, nikoliv absolutním vlastníkem. V podobenství říká Pán boháčovi: „Blázne, ještě této noci si vezmu tvou duši, a čí bude všechno to, co jsi nashromáždil?“ Věřící křesťan ví, že jeho majetek je sociálně zatížen - že je totiž povinen ze svého zvláště nadbytečného majetku poskytovat těm, kteří - často bez vlastní viny - žijí v nouzi. S tím také souvisí postoj křesťana k práci, k zaměstnání. Jeho práce má mít pečeť poctivosti, svědomitosti a odpovědnosti - a to i tehdy, když se mu zdá, Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 že není za svou práci spravedlivě odměněn. Může se spravedlivě hájit, ale nikdy nemá svou práci odbýt. Na to ukazuje Pán Ježíš v podobenství o hřivnách služebník líný byl spravedlivě potrestán. Takhle bychom mohli pokračovat a probírat jaké postoje má mít křesťan v různých životních situacích - postoj k manželství, mladí věřící postoj v mravní čistotě v době dospívání a před manželstvím, postoj k utrpení a nakonec i k smrti... Aniž by věřící o své víře mluvil, z jeho života by mělo být poznat, že je věřící, že to s vírou myslí opravdu vážně, že pro něho víra znamená styl života. První křesťané neměli veřejné kostely, lidé je neviděli „chodit do kostela“, a přece je poznávali, že jsou prostě jiní. My máme kostely, jsou hodně vidět - my do nich chodíme a je nás také „vidět“ ale je to „vidět“ i v našem všedním životě, je to vidět v životě našich rodin, je to vidět i tam, kde pracujeme a žijeme? To už je otázka pro každého z nás. V horském kázání nám říká Ježíš: „Vy jste sůl země - jestliže sůl se zkazí, k ničemu se nehodí, jen aby byla vyhozena ven a pošlapána od lidí. Vy jste světlo světa - Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Otce v nebesích...“ Využijme každé chvíle k tomu, abychom si ověřili a zkontrolovali své základní postoje podle víry, podle evangelia - ze špatných postojů nemůže vyrůst dobrý křesťanský život, i kdybychom sebevíc dbali na své vnější skutky - Bůh se dívá do srdce, ne na zevnějšek. Ptejme se, zda lidé kolem nás, děti, sousedé, spolupracovníci, spolužáci, mohou na nás poznat, že jsme věřící, ne podle našich slov, ale podle skutků ... P. Pavel Martinka Strana 7 Milí chlapci a děvčata! Nastal podzim a celá příroda si oblékla krásné pestrobarevné šaty. Dny se krátí a noci jsou čím dál tím delší. Myslím, že je to dobře, protože svíčka, kterou si určitě zapálíte večer při modlitbě růžence, nádherně září. Tak má zářit i naše víra. Ale proč se v měsíci říjnu modlíme doma nebo v kostele společně růženec? Na prosbu papeže se křesťané v celé Evropě v 16. století modlili růženec, aby vyprosili ochranu Evropě, která byla nábožensky i politicky rozdělená. Lidé se modlili v kostele, při práci, v rodinách a vznikla i růžencová bratrstva. Společná modlitba byla vyslyšena a evropská vojska při obraně zaznamenala vítězství nad Turky. Jako připomínka se slaví od té doby růžencová slavnost a v měsíci říjnu se má modlit růženec za vlast a za mír v Evropě a ve světě. Svatý František Je to už dávno, roku 1182, co se ve střední Itálii v městě Assisi narodil chlapec Jan. Jeho maminka byla Francouzka a lidé mu proto říkali malý Francouzek, a tak vzniklo jeho jméno František. Jeho tatínek byl bohatý obchodník s látkami. František jako mladý chlapec sloužil v armádě a po jedné bitvě padl do zajetí. Tam se mu dostala do rukou kniha s Božím slovem, s evangeliem a po přečtení se celý život Františka změnil. Odešel z domova a žil v úplné chudobě, jedl jen, co mu lidé dali. Nebylo to lehké takto žít, ale přesto se k němu přidalo i několik jeho kamarádů. Podle knihy Příběhy svatého Františka od Lene MayerSkumazové Hráč Boží „Františka je škoda“, říkali jeho kamarádi. „Dočista se zbláznil!“ „Můj František není blázen, je jen velmi dobrý,“ bránila ho maminka. „Můj malý rytíř našel svého krále, Ježíš byl chudý, smí být jeho posel bohatý? Ježíš miloval lidi a umřel pro ně. Jakou jinou píseň má hráč zpívat?“ Když se někdo kvůli Bohu zřekne všeho, co má, dostane kdykoli, hodinu za hodinou, plno Božích darů. Bůh daroval Františkovi stinný strom na kraji prašné cesty, aby si při putování odpočinul, a František věděl: to je dar. Bůh daroval Františkovi jeskyni v lese, aby mohl přemýšlet, spát a modlit se a František věděl: to je také dar. Bůh daroval Františkovi slunce, déšť, měsíc, chladný vítr z hor a čistou vodu v potoce, vinné hrozny, květiny, olivy a krásné kameny – František to poznal a žasl: „Tolik darů!“ Bůh daroval Františkovi také přátele, zvířata a lidi. Byl tu třeba cvrček, který Františkovi skočil do dlaně, když ji rozevřel a cvrkal pro něho. Byla tu ryba v síti, které dal František volnost. Popřál ji všechno dobré a ryba plavala vděčně kolem člunu a vyskakovala z jezera, až se kapky třpytily. Byl tu divoký vlk se zelenýma očima, který zkrotl, když ho František nazval svým bratrem. Byli tu mladí lidé z města, kteří rozdali všechny své peníze chudým a řekli: „Františku, teď jsme chudí jako ty. Mohl bys potřebovat bratry, kteří ti pomohou starat se o nemocné, zpívat a veselit se?“ Teď se František velmi radoval. Postavili malé chýše kolem prostého kostela za městem –Porciunkula (Údělíček), tak se ten kostel ještě jmenuje dnes. Protože sv. František nazýval zvířata svými bratry a sestrami, stal se jejich patronem a ochráncem. Proto byl také 4. říjen, svátek sv. Františka, ustanovený jako Světový den ochrany zvířat. Tento den by lidé měli myslet na to, že zvířata jsou jejich bratři a sestry, Boží stvoření, se kterými máme zacházet jako se svými „příbuznými a přáteli“. Ale musíme se to naučit, vždyť celý svět je dar od Boha. Misijní neděle je den, kdy pamatujeme na chudé lidi z celého světa. O Misijní neděli se lidé modlí a při mši se vybírají peníze, které se posílají do zemí, kde to lidé nejvíce potřebují. Patronkou misií je sv. Terezie. Na Misijní neděli a po celý rok sbírám obnošené brýle a použité poštovní známky. Díky! „Řekni mi, jak zacházíš s chlebem, a já ti řeknu, jaký jsi,“ řekl Norbert Scholl, německý teolog. Vážení přátelé, srdečně zveme všechny na nácvik ŽIVÉHO BETLÉMA a dalších vystoupení. Setkání je vždy v neděli od 17,30 hodin na centrum Sonus. Společenství LORENCO Liba Calábková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Víkend pro ministranty Zveme všechny ministranty na „Podzimní víkend“, který se uskuteční 18. až 20. října 2013. Pojedeme na faru do Velkých Losin. Můžete se těšit na procházku ke kapli Nejsvětější Trojice, dřevěný kostelík sv. Michaela a spoustu dalších zajímavých činností. Určitě také půjdeme na mši svatou v kostele sv. Jana Křtitele. Doprava: sraz na vlakovém nádraží v Přerově bude v pátek 18. 10. 2013 v 16:45, odjezd je v 17:05. Předpokládaný návrat je v neděli 20. 10. 2013 v 11:53. Brzký příjezd je naplánován kvůli vlakovým spojům. Ministranti půjdou na mši svatou v 8:15 ve Velkých Losinách a po mši svaté bude odjezd. S sebou: kartičku zdravotní pojišťovny, prostěradlo (budeme spát na postelích), spacák, vhodné oblečení na ven, dovnitř i do kostela (může být chladno), dobrou obuv, přezůvky, buchtu na páteční večeři. Cena: 400,- Kč (zahrnuje jízdné, pobyt, stravu). Pokud by byl problém pouze v penězích, zkuste se ozvat na faře, nějak se dohodneme. Přihlášku se zálohou 100 Kč je potřeba odevzdat do 13. října, nejlépe u jáhna. František Ponížil, jáhen Pozdrav ze semináře . Drazí farníci, chvála Kristu! Čas léta uplynul jako voda a opět se setkáváme, alespoň prostřednictvím těchto pár slov. Určitě jste přes léto nabrali nových sil k práci na poli nebo jinde. Já jsem prázdniny prožil spíše cestovně a o některé zážitky bych se rád podělil. Nám prázdniny začaly už v červnu, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsme už byli odpoledne doma. V polovině června jsem se přidal k historickému kroužku, kam jsem chodil ještě na základní škole, a jeli jsme na uměnovědnou exkurzi do Valtic. Koncem měsíce jsem jel na víkend za svým kmotrem do Oldřichovic a odtud rovnou na primici našeho bývalého jáhna Honzy Slavíka do Ostravy – Pustkovce. Byl 3. červenec, kdy jsem se rozhodl jet do Lipníka nad Bečvou za P. Janem Szczurkem, který mě před 11ti lety křtil. Je mu 85 let a přesto byl velice čilý a všechno si pamatoval. Dále mě čekala katolická charismatická konference v Brně a tradiční ministrantský tábor, na kterém jsem byl už po čtvrté. Právě na něm jsem kdysi ucítil něco – Někoho, kdo mě volal jít tímto směrem. Byli jsme ubytování na zámku Štěkeň v jižních Čechách, ale navštívili jsme mnoho krásných míst, jako třeba Prachatice – místo křtu sv. Jana N. Neumanna, premonstráty v Nové Říši, Český Krumlov, Červenou Lhotu (tady se natáčela pohádka Zlatovláska), Kájov – Mariánské poutní místo nebo i Německo a stezku v korunách stromů. Ministrantů byl plný autobus a podle ohlasů se jim tábor opět moc líbil. Odtud jsem jel na druhý tábor. Tento už nebyl putovní a nacházel se v Hlubokých Mašůvkách. Ne každý ví, jak je toto poutní místo vyhledáváno. Nejen pro svou krajinnou malebnost, lurdskou jeskyni, ale také díky sošce Panny Marie de Foy. Já měl na starost družstvo červených, 13 dětí a můžu se pochlubit, že naše družstvo vyhrálo I. místo. Jakmile jsem se vrátil z tábora, jel jsem na tři dny do Hvozdné ke Zlínu, kde jsme byli domluveni na stanování s pár ministranty, co se mnou jeli na putovní tábor. Je to asi 30 km ode mě, a tak jsem si troufnul jet na kole. To jsem ale netušil, jaké kopce na mě v polovině cesty až do Hvozdné vybafnou. Na svátek sv. Jana M. Vianneye jsme někteří měli povinnou praxi v kněžském semináři. Práce spočívala v tom, že jsme se starali zhruba o 30 kněží, kteří byli týden na duchovním cvičení. Já už se ovšem těšil na 10. srpna, kdy jsem vycestoval z České republiky přes Německo do krásného Švýcarska. Tam jsem pobýval 6 dní a díky Bohu a mé tetě jsem mohl vidět neuvěřitelné scenerie této země, jako třeba Bern, Zürich, Chur, Ženevu, Lausanne, Montreux, Luzern, Pilatus nebo Interlaken, Grindelwald a odtud lanovkou na First, který má přes dva tisíce metrů. Asi nejveselejší zážitek nastal, když jsme v Ženevě nastoupili na loď a zkrátka si to pluli po jezeru. Ani jsme netušili, že nás vylodí v středověkém městečku Yvoire – tedy ve Francii. To, že jsem doplul do sousední země, jsem zjistil, jakmile jsem z ní odplouval. A já si říkal, že všude se platí eury, když ve Švýcarsku mají franky. Bylo to krásné a nezasloužené. Měl jsem však co dělat, abych nezkoprněl při duchovním programu. Snažil jsem se modlit, ale zřejmě málo. Cítil jsem na těchto krásných místech možná až duchovní neútěchu. Těšil jsem se na blízkost Pána ve svaté hostii a sv. zpověď. Tuto blízkost nemůže nic nahradit, ani krásné Švýcarsko. Přesto na to nezapomenu a bylo opravdu nádherně! Po příjezdu ze Švýcarska jsem ještě na pár dní zůstal v Praze a tyto krásné dny zakončil poutí na Svatém Hostýně s farností Vlkoš a Říkovice. Odtud jsem odjel za známým do Strážnice a měsíc srpen se nachýlil ke konci. Tyto prázdniny byly opravdu pestré a krásné. Stejně si však myslím, že mohu říct za všechny kluky z ročníku, jak se už všichni těšíme do semináře. Nový rok začneme exerciciemi na Svatém Hostýně, od 15. září. Tak, čas cestování skončil, ale začíná zase něco nového. Když vzpomenete ve svých modlitbách i bohoslovce a studenty konviktu, Pán Bůh zaplať! Za celý první ročník (12 klu-ků) Vás moc zdravím a přeji všechno dobré. Josef Hovád Fotografie ze zahajovací mše svaté v Arcibiskupském kněžském semináři, 22. 9. 2013 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Strana 9 Prostřednictvím fotografií Vám chceme přiblížit zaměření a atmosféru akcí, pořádaných centrem Ráj Pavlovice. Další naleznete na str. 5. POZVÁNKY: MODLITBY MATEK - každé pondělí 10-11 h., a také 1. pátek v měsíci v tutéž dobu. Přijďte s námi prosit za naše děti a rodiny. Děti můžete mít s sebou. CHLAPI - 1 x za 2 týdny středy 20-22 h (9.10., 23.10., 6.11., 20.11., 4.12.,18.12.) na centru pro rodinu v klubu Stodola. Setkání jsou příležitostí k rozhovorům mezi muži o běžných radostech a těžHrou a pohybem – nudit se nebudem (15.9.) kostech života, ale také o otázkách hlubších, o kterých běžně nepřemýšlíme, nebo nám na ně chybí čas a prostor. Sami si tak spoluvytváříme ten náš posvátný mužský prostor ke sdílení, modlitbě, bubnování, přátelství i zábavě. Přísp. 30 Kč. Bližší info u Petra Školouda na tel.: 739 245 905. HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE A PRARODIČE S DĚTMI – je otevřená v pondělí 9-17 h. a v pátek 9-16 h., (ve středu jen po předchozí domluvě na tel 733 114 747). Příspěvek dobrovolný. Přijďte si pohrát, odpočinout si, setkat se s ostatními rodiči i dětmi, nebo se sdílet s radostmi i starostmi. Pokud vás láká práce s keramickou hlínou, můžete zajít do kroužku KERAMIKA, který probíhá každé pondělí od 16 do 18 h. pro dospělé i děti. Není potřeba se předem hlásit. RODIČOVSKÁ SKUPINA zvláště pro účastníky kurzů Efektivního rodičovství bude ve středu 9. října od 17 h. na téma Jak naučit děti hodnotám. Připomeneme si principy efektivního rodičovství a podělíme se o to, jak se nám daří je v praxi uplatňovat. Zkusíme si odpovědět na otázky: Odzvonilo tradičním hodnotám, jako jsou: poctivost, mírumilovnost, sebekázeň, odvaha, věrnost? Má smysl snažit se tyto hodnoty svým dětem předávat a jak na to? S lektorkou Mgr. Marií Kaňovskou. Je možné přijít, i když jste se kurzu ještě nezúčastnili. Už přes 50 párů s Centrem pro rodinu Ráj absolvovalo oblíbený KURZ MANŽELSKÉ VEČERY, který od roku 2008 Centrum pořádá. Další běh kurzu začíná v Pavlovicích už ve čtvrtek 10. října 2013. V dnešní společnosti je manželství pod ohromným tlakem. Mnozí jsou přesvědčeni, že je to už překonaná instituce. Ti, kteří přesto do manželství vstupují, zjišťují, že udržet manželství je velice obtížné. Cílem kurzu je udělat si v manželském páru na sebe čas, vyjít si po letech na rande a strávit čas příjemným i užitečným způsobem. Kurz tvoří sedm setkání + jeden slavnostní večer na závěr. Témata jednotlivých večerů jsou: Budování pevných základů, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Manželská intimita, Láska v akci, Slavnostní závěrečný večer. Každé setkání začíná večeří, následuje promluva (promítaná přes dataprojektor na plátno), po které má každý manželský pár příležitost si spolu popovídat o tématu večera i o důležitých otázkách, na které ve spěchu všedního dne nezbývá čas. Soukromí každého páru je respektováno, skupinová komunikace není součástí kurzu a o svém vztahu nemusí nikomu dalšímu nic říkat. Těm, kteří kurz Manželské večery už absolvovali, doporučujeme zhruba po dvou letech se na něj vypravit znova. Manželé často říkají, že jsou sami překvapení, co všechno za tu dobu zapomněli a chtěli by se k tomu vrátit. Cena kurzu: 1.400,- Kč za pár (zahrnuje 8 x večeře, drobné mlsání a nápoje na každý večer pro dvě osoby, 2 příručky). Pokud se rozhodnete a budete chtít kurz navštěvovat, těší se na Vás Zdeněk a Hedvika Krejčí Chystejte si draky, v sobotu 12. října od 14 h. bude další ročník DRAKIÁDY Centra pro rodinu Ráj – opět v Hradčanech na poli od Pavlovic. Občerstvení a dárky pro všechny soutěžící nachystáme, těšte se. Také byste rádi věděli, jak si svými očekáváními přestat ničit vztahy okolo sebe, jak se naučit přijímat skutečnost takovou, jaká je, a jak prožívat přítomný okamžik? Přijměte pozvání na interaktivní přednášku psycholožky Mgr. Ireny Smékalové pro dospělou veřejnost všeho věku a stavu na téma: JAK NÁM NAŠE PŘEDSTAVY BRÁNÍ PROŽÍVAT PŘÍTOMNOST aneb NAUČME SE PŘIJÍMAT SKUTEČNOST v neděli 13. října 2013 v 15 h. v centru Sonus v Přerově, ulice Palackého. Mgr. Irena Smékalová je manželka a maminka 4 malých dětí, psycholožka, přednáší pro ženy, muže, i manželské páry. Děkujeme za příspěvek na dofinancování přednášky (dle možností 30–100 Kč). V případě potřeby zajistíme hlídání pro vaše děti v místě konání besedy. Příspěvek na hlídání a program pro děti: 1 dítě 50 Kč, 2 a více dětí 80 Kč. Je nutné se nahlásit pouze v případě potřeby hlídání dětí - do 10.10. Stává se vám, že někdy nerozumíte svému dítěti a nevíte, jak odpovídat na jeho hněv, jak reagovat na odmlouvání a dětský negativismus, jak vychovávat bez křiku a trestání, a jak děti účinně povzbudit bez přemíry odměn? Pokud ano, nabízíme vám KURZ EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ. Cílem kurzu je přivést rodiče k takovému stylu výchovy dětí, jehož cílem je vychovat děti spolupracující, ochotné, zdravě sebevědomé a vstřícné. Kurz je zaměřen především na praktický nácvik rodičovských dovedností. 8 podvečerních středečních setkání – od 16. října vždy od 17. do 19:30 hodin v Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova pod vedením lektorky Mgr. Marie Kaňovské. Cena kurzu - 800 Kč pro jednotlivce, 1000 Kč pro pár. V případě služby hlídání dítěte příspěvek na hlídání 50 Kč/dítě nebo 80 Kč/2 děti na každou lekci. Letošní VÍKEND PRO MATKY A DCERY bude 15.–17. listopadu v Pavlovicích. Čeká nás opět zajímavý program společného tvoření, her a soutěží i besed s Mgr. Františkou Böhmovou na téma „Osedlaný jazyk“. Program je vhodný pro ženy a dívky od 10 do 100 let. Už nyní se můžete hlásit. Více informací o akcích i pravidelných programech a přihlášky u Jarmily Skřečkové - tel.: 733 114 747 , email: [email protected], www.raj-pavlovice.cz Hana Školoudová Strana 10 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Děkanátní pouť za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání V sobotu 7. září se konala pouť přerovského děkanátu na Velehrad. Zatímco se rodiče a další poutníci mohli nerušeně věnovat modlitbám svatého růžence a adoraci Nejsvětější svátosti, pro jejich děti katecheté děkanátu spolu s centrem Ráj připravili soutěžní cestu s vyprávěním o životě svatých Cyrila a Metoděje, která končila v místě Živá voda, nalézající se nedaleko Archoskanzenu Velehrad. Krásného slunečného odpoledne se zúčastnilo asi25 dětí z děkanátu. Alena Pizúrová … aneb jak budovat šťastné manželství Manželská setkání Letní kurz Manželská setkání jsme do letošního léta znali pouze z pozice dětí či „pečounů“, a tak nás lákalo podívat se na tuto akci také z druhé strany. Co tam tehdy naši rodiče dělali, zatímco my jsme si užívali her v podzámecké zahradě? Své ano jsme si řekli před rokem a máme se moc rádi. Ale nemyslete si, i mladí manželé řeší problémy a ze zamilovanosti a nadšení svatebního dne se věčně vyžít nedá. Jestli se máme věrně a s úctou milovat až do smrti, musíme na našem vztahu pracovat; tak jsme se rozhodli, že je pravý čas zavítat na Manželská setkání. Poslali jsme přihlášku, první prázdninovou neděli sbalili výbavu na týden a vyrazili do Kroměříže. Obavy tipu: „Co si můžu s cizíma lidma na skupince povídat!“či „jejda, určitě tam budeme nejmladší“ se rozplynuly hned první den. Dva manželské páry, se kterými jsme se sdíleli ve skupince po přednáškách, se brzo staly našimi přáteli a po chodbách se procházeli manželé nejrůznějšího věku – od těch „zajíčků“ nám podobným až po zralé manželské páry, které si brzy začnou užívat zaslouženého důchodu. Nikdy není moc brzo a nikdy moc pozdě pracovat na svém manželství, usilovat o obnovení lásky a vyprošovat si Boží milost, došlo nám. Přednášky, které byly spíše než přednáškami otevřeným a laskavým svědectvím ze života, se dotýkaly oblasti komunikace, rozdílů mezi mužem a ženou, životních priorit, zdravého sebevědomí, sexuality, krizí manželství, odpuštění, prokazování pozorností... Otevření těchto témat a především čas, který jsme na této aktivní dovolené měli jeden pro druhého, nás nastartovalo k nové snaze prokazovat si vzájemně dobro a být si tím nejlepším dárkem, jaký Bůh pro náš protějšek zamýšlel. „Hřích je... nevyplout, stát na cestě“, zazněl citát z knihy Loď od P. M. O. Váchy v přednášce o odpuštění. A tak se snažíme rozhodnout se každý den vyplouvat na cestu ke krásnému manželství, nesedět se založenýma rukama a rozvíjet to dobré, co do nás Pán vložil a vzájemně se obdarovávat. Více na www.setkani.org Peťa a Peťa Zlámalovi Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Strana 11 V přerovské mateřince začal nový školní rok . S úsměvem na rtech přivítaly paní učitelky s dětmi nový školní rok v Církevní mateřské škole v Přerově. Brzy se všichni seznámili a skamarádili, poznávali školku se zahrádkou i blízké okolí. Seznámili jsme se s novým kaplanem a jáhnem, který k nám tento rok bude chodit na katecheze. Na začátek školního roku jsme slavili mši svatou, kterou pro předškolní děti sloužil P. Pavel Martinka, tentokrát v mateřské škole. Dobrodružství jsme zažili při prohlídce hasičských vozidel a hašení ohně u příležitosti 60. výročí založení hasičského sboru v Přerově. Jako plod roku Růžence, vyhlášeného Janem Pavlem II. v roce 2003, se rozšířila eucharistická adorace dětí po celém světě, její 11. ročník se bude konat 4. října. Také děti z naší mateřské školy se k této adoraci připojí. Stejného dne je vyhlášen „Světový den zvířat“, k jehož příležitosti s dětmi navštívíme ORNIS v Přerově a dozvíme se „Jak to chodí ve včelíně“. V říjnu nás čeká ještě jedna návštěva ORNISU, kdy se dozvíme v programu „Ve městě to žije“ informace o životě zvířat v Přerově. V měsíci říjnu se budeme s dětmi účastnit také celosvětové modlitby Milion dětí se modlí růženec, která vznikla na podnět sv. P. Pia, který řekl: „Když se milion dětí pomodlí růženec, svět se změní.“ Toto modlitební setkání se koná každý rok vždy 18. října v 9 hodin. Účastní se jí děti ve školách, v domácím vyučování a ve farnostech. Celý měsíc říjen budeme chodit na městský bazén, kde probíhá kurz plavání pro děti od 4 let, svoji činnost začne kroužek angličtiny pro začátečníky i pokročilé a nově kroužek keramiky ve spolupráci s Centrem pro rodinu RÁJ Pavlovice. Rodičům, kteří budou v příštím školním roce chtít zapsat svoje děti do naší mateřské školy, nabízíme návštěvu školky po domluvě s ředitelkou. Iveta Frýdková Předmostské Díky za úrodu . Dávej Bohu - a budeš mít - míru vrchovatou V neděli 22. září v kostele sv. Maří Magdaleny v Předmostí přicházely děti jako každý rok při mši svaté v průvodu s obětními dary. Byly provázeny nejen slovy díků, ale také údivem nad rozmanitou krásou plodů a květin, které mohou být jen dílem a darem rukou Božích. Děkovali jsme za všechny obdržené milosti, za dar víry, za naše kněze, za naši farnost. Také jsme však o tyto dary znovu prosili. Nezapomněli jsme ve svých prosbách na ubohé trpící, nemocné, hladové, na pronásledované křesťany a za mír a pokoj ve světě. Žasneme nad Boží láskou a štědrostí a prosíme, abychom se stali hodnými darů, kterými nás Bůh zahrnuje. Buďme vděčni! Kéž nám Bůh pomáhá. farníci z Předmostí SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční modlitby mládeže, které probíhají vždy druhý pátek v měsíci. V říjnu se budou konat 11. 10. v 19:30 ve farním kostele v Prosenicích. Po duchovním programu následuje malé agapé na faře. Strana 12 VÝLET MLÁDEŽE Bývá zvykem, že na podzim vyrážejí mladí z našeho přerovského děkanátu někam na jednodenní výlet. Cíl cesty, i když jej známe, neprozradíme. Kdo by se chtěl zúčastnit tohoto výletu má možnost 28. 10. 2013. Sraz je v 8:00 hodin na vlakovém nádraží v Přerově. Těší se animátoři a kaplan pro mládež. P. Pavel Martinka Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Navracení církevního majetku Podklady pro žádosti o navracení církevního majetku farností našeho děkanátu byly minulý týden předány arcibiskupství, které bude tyto žádosti podávat společně za všechny farnosti naší arcidiecéze. Během měsíce října si mohou ekonomické rady jednotlivých farností domluvit setkání s technickou administrátorkou děkanátu, která jim seznamy žádaného nemovitého majetku ukáže a vše vysvětlí. Bude to zároveň kontrola, zda se na nějaký pozemek nezapomnělo, a možnost získat konkrétní informace, který majetek by se měl farnostem vrátit. Sumář žádostí za celý děkanát by se tak mohl objevit v časopise v prosinci či lednu. Podle informací z tisku se ale praktické navracení majetku zadrhává, a tak se může stát, že nakonec nebude vrácen ani všechen majetek, který by se dle zákona vracet měl. Odhaduji, že reálný konečný výsledek celého navracení majetku našim farnostem bude jasný až v roce 2015, protože vyřizování žádostí bude úřadům jistě nějaký čas trvat a navíc se mohou objevit různé nečekané komplikace, jak už to v životě většinou bývá. Duchovní obnova na Velehradě Proběhne v termínu 8. - 10. listopadu 2013 na téma: Svátost smíření – Zlo, hřích, odpuštění, uzdravení. Podrobnější informace najdete v minulém čísle časopisu. Děkuji těm, kdo se již přihlásili. Seznam s dosud přihlášenými 55 účastníky jsem na Stojanově předal minulý týden. Zatím jsou stále ještě volná místa, takže se mohou přihlásit i další; čím dříve, tím lépe. Také prosím všechny o modlitbu, aby duchovní obnova přinesla skutečný duchovní užitek všem, kdo se jí zúčastní. Opravy na faře Letošní opravy na faře v Přerově se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Jednalo se o rekonstrukci sociálek u kotelny a v patře nad ní. Děkujeme těm, kdo nám pomáhali s opravami a s úklidem. Nějaké stěhování a uklízení nás ještě čeká, ale doufám, že během měsíce už bude vše hotovo. Děkuji také těm, kdo tyto opravy umožnili tím, že farnosti půjčili peníze. Předpokládám, že všechny dluhy bychom měli být schopni zaplatit do poloviny příštího roku. Děkuji samozřejmě všem, kdo farnost podporují při kostelních sbírkách nebo svými dary. Pán Bůh zaplať. Farní knihovna a prodejna Tuto neděli začala opět fungovat naše farní knihovna, prodejna a vaření kávy a čaje po deváté mši svaté. Knihovna s prodejnou je teď v bývalé farní kanceláři a je otevřena také během úředních hodin, tedy v pondělí a středu dopoledne od 10:00 do 12:00 a odpoledne od 14:00 do 16:00. Čas otevření bych chtěl ještě rozšířit, ale to bude záležet na domluvě s těmi, kdo nám budou ochotni pomoci, a také na tom, jaký zájem o knihovnu a prodejnu bude. Co se týká prodeje křesťanské literatury, tak jsme prohloubili spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, takže bychom měli být schopni rychleji vyřídit objednávky knih, o které bude zájem. V prodejně není prostor k tomu, abychom zde měli velké množství knih k nahlédnutí, takže se bude jednat hlavně o novinky a sezónní nabídku, jako jsou teď kalendáře. Další knihy bude možné si objednat z nabídky karmelitánského internetového obchodu www.ikarmel.cz a s výběrem můžeme pomoci, a pak poslat zprávu, až objednaná kniha přijde. Volby Nenechte se odradit. Využijte svého práva a jděte k volbám. Volte podle svého svědomí. Pravděpodobně nám bude chybět nadšení nad volebním lístkem, který nakonec vybereme, a možná budeme mít i pochybnost, jestli zvolená strana a její představitelé jsou těmi nejlepšími. Přesto má smysl volit. Doporučuji příliš se s výběrem netrápit. Podívejte se na název strany, podívejte se na jména na kandidátce. Pokud tam najdete jména lidí, které znáte a kterým důvěřujete, tak je zakroužkujte. Pokud tam na prvních místech uvidíte ty, ke kterým důvěru nemáte, tak zakroužkujte ty, které neznáte. Je to tak trochu sázka do loterie, ale nějakým tím kroužkem nic nepokazíme. Jako křesťané bychom měli letos pamatovat na to, jak se které politické strany staví k otázce navracení církevního majetku. Nejde totiž o ten majetek a ty peníze, to ve státním rozpočtu nehraje žádnou roli. Jde o fakt, že v honbě za volebním úspěchem vědomě zneužívají proticírkevní nálady ve společnosti a ještě ji navíc rozdmýchávají. Tím prozrazují nedostatek pozitivního programu a negativní charakter své politiky. Takové strany rozhodně nevolme. Bohužel také u ostatních politických stran můžeme vidět jakousi povrchnost a vnitřní vyprázdněnost, jak se o tom zmiňuji v úvodníku, ale to je problém, který volby jistě nevyřeší, ať už dopadnou jakkoliv. Teď vybíráme z toho, co je. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Strana 13 P. Jaroslav Izák: Svatohostýnské vzpomínky První pohřeb Dobrotu zesnulého pana arcibiskupa Dra Stojana měl jsem příležitost poznat na Sv. Hostýně jako kněz při pohřbu P. Filipa Malého TJ, s nímž jsem se prostřednictvím bílavského kaplana P. Aloise Viceníka už jako bohoslovec seznámil. Byl to první pohřeb na Sv. Hostýně a doposledku se nevědělo, budeli na Sv. Hostýně či v Bystřici. V poslední den přišlo úřední povolení. Jelo nás několik kněží s panem biskupem Drem Wisnarem a Drem Stojanem. Na nádraží byly dva povozy. P. Dr. Stojan nás všechny usadil do kočárů, ale sám se svým nezbytným vlňáčkem šel polní cestou pěšky, nedbaje našich protestů. Nad hrobem vykopaným v lese mezi stromy měl pan biskup jednu ze svých krásných řečí, vysvětluje, proč biskup při pohřbu nemá berlu – že už totiž nemá pastýřské moci nad zemřelým, který je už v moci Boží. Citovská pouť Lnulli jsem ke Sv. Hostýnu jako dítě a student, tím více jsem se snažil jako kněz, abych tam i jiné přivedl. Při zřizování schodiště a při sbírce na korunky Panny Marie přičiňovala se moje citovská farnost seč byla. Nápisy na schodech to podnes hlásají. – Pátou neděli po velikonocích vodíval jsem každoročně poutníky z Citova. Vlastně to byla záslibná pouť z Brodku do Citova přifařeného. Staršími bratry bývali horlivý František Vlček z Brodku a Josef Stoklasa z Citova a ještě jiní jim pomáhali. Rád na ty poutě vzpomínám, poněvadž byly vzorně vedeny. Mé zdraví bohužel už tenkrát nedovolovalo, abych šel celou cestu pěšky a vždy se našel některý obětavý rolník, který mne chvílemi svezl. Jako hodiny! Vycházeli jsme po šesté hodině z Citova a stavili se v kostele v Brodku, kdež se přidal hlavní kádr poutníků a za Brodkem u kříže měl pan Vlček proslov na rozloučenou. Celá pobožnost se zpěvy a modlitbami se konala podle knihy „Cellenská cesta“ (do MariaZell). Vše už bylo rozděleno, co se kde bude zpívat nebo modlit a šlo to jako hodiny. Nebylo dohadování a nespokojenosti. V Dřevohosticích jsme u pana Šilingra obědvali, zapěvše napřed sv. Floriánu před jeho pěknou sochou na náměstí. Po krátké zastávce v kostele v Bystřici jsme kolem páté hodiny byli na Sv. Hostýně. V neděli jsme se kolem deváté vydali na zpáteční cestu, obědvali v Domaželicích, v Předmostí za zpěvu staré písně před sv. Janem Nepomuckým posvačili a k večeru se vraceli do Brodku a do Citova. „Jak ta póť povstala“ Pan Vlček míval samorostlé proslovy; zvláště před Bystřicí u kříže za Rychlovem rád vykládal „prvákům“, „jak ta póť povstala“. Jak byla v Brodku „kolera“, jak zvon pořád zněl a oznamoval úmrtí, a jak se „pár sósedo“ sešlo a ujednali, že půjdou na Sv. Hostýn, a jak po vyjití poutníků ihned mor ustal. I slíbili, že kaž-doročně pátou neděli po velikonocích půjdou na Sv. Hostýn a v „císařsky hode“ že nikdy nebudou pořádat muziku – což ještě za mých časů plnili. Ó, jak slunce krásně svítí! Kdysi v Luhačovicích jsem vyprávěl zemřelému spisovateli P. Janu Vyhlídalovi o řečech pana Vlčka a ten je pak zvěčnil v jedné ze svých črt, kde líčil pouť ke sv. Liborku do Jesence. Písně, které zpívali, jsem předtím nikdy neslyšel, a mnohé mi přicházejí na mysl ještě dnes. Tak po každém jídle zpívali píseň o nasycení Daniela: „To proroka Habakuka uchvátila mocná ruka“. V písních se nesměla stát žádná změna, třebas to někdy působilo i humorně. Mračilo se a déšť byl na spadnutí, ale my zpívali „Ó, jak slunce krásně svítí, já musím k Panně Marii jíti“. Jindy jsme se čvachtali Přerovem vodou v dešti, ale zpívalo se vesele, že „Bůh nám dal čas pohodlný“. Za Bystřicí začali zpívat o cellenských zázracích, z nichž kterýsi je „tam na pravé straně oltáře zobrazený“, ale tenkráte jsem přece dosáhl, že to vynechali a zpívali hostýnskou „Usedla si holubice“. Perníkové „bobky“ V Želátovicích a jinde klekávaly děti u cesty a vracející se poutníci jim házeli perníkové „bobky“, které také na uvítanou se házely v Brodku i v Citově. – Staří bratři už dávno umřeli a s nimi umřela ta poezie prostonárodních pobožností. Hynou staré poutní zvyky všude, protože už dnes nenalézáte zbožných obětavých lidí, ba příslušní činitelé zvykům často i nepřáli, místo aby je podporovali! (P. Jaroslav Izák, nar. 1879 v Křelově, na kněze vysvěcen r. 1905 v Olomouci. Pro nemoc opustil kaplanské místo v Citově a stal se kaplanem a katechetou v Lipníku nad Bečvou, kde zemřel 15.10.1947.) Podle: Hlasy Svatohostýnské 1942, č. 6 Zděňka Mollinová Modlitba na prstech ruky . Nynější papež František nabízí jednoduchý způsob modlitby, abychom při ní nezapomněli na důležité věci. Sám tento „návod“ již mnoho let používá. Je k tomu zapotřebí pěti prstů naší ruky. Palec je prst směrem k vám. Proto se začínáme modlit za ty, kteří jsou vám nejblíže. Jsou to lidé, které si pamatujeme nejlépe. Modlitba za naše milované je „sladká povinnost.“ Další prst je ukazováček. Modlete se za ty, kdo učí, vzdělávají a léčí. Do této kategorie patří učitelé, profesoři, lékaři a kněží. Potřebují podporu a moudrost, aby určovali ostatním správný směr. Vždy na ně pamatujte ve svých modlitbách. Prostředníček je nejvyšší. Připomíná naše vůdce. Modlete se za prezidenta, poslance, podnikatelé a vedoucí pracovníky. Jsou to lidé, kteří řídí osud našeho národa a ovlivňují veřejné mínění... právě oni potřebují Boží vedení. Čtvrtý prst je prsteníček. Mnozí se budou divit, ale je to náš nejslabší prst, každý učitel klavíru, to může potvrdit. Ten je tam, aby nám připomněl modlitbu za slabé, za ty, kteří se potýkají s problémy a za nemocné. Oni potřebují vaše modlitby ve dne i v noci. Modliteb pro ně nebude nikdy příliš mnoho. A je to pozvání i k modlitbě za manželské páry. A konečně je tu náš malý prst, malíček, nejmenší ze všech. Musíte se vnímat malými před Bohem a bližními. Jak říká Bible, „poslední budou první.“ Malíček nám připomíná, abychom se modlili za sebe... Poté, co jste se modlili za všechny ostatní, oni budou moci lépe pochopit, jaké jsou vaše potřeby a jak se na ně dívat z pravého pohledu. Strana 14 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Přečetli jsme a doporučujeme… . Jedeme na pouť P.Petr Piťha Knihu, kterou vám chci představit, jsem si koupil na pouti v jihočeském Sepekově, kde je chrám zasvěcený Jménu Panny Marie. „Pouť od slova puť znamená cestu. Dost často mluvíme o životní pouti. Toto slovní spojení nám ukazuje, že pouť je něco jiného než výlet, nebo zájezd. Sotva bychom řekli životní výlet, nebo životní zájezd. Životní pouť je cesta, kterou projdeme jen jednou, a má tedy rys osudovosti a nevratnosti. Naše životní pouť začne v den našeho zrození a vede nutně k cíli, kterým je smrt. Tam naše pozemská cesta končí. Ti, kteří věří v život věčný, vidí ve smrti pouze konec pozemského putování a považují smrt za okamžik zásadní proměny své existence. Náboženské pouti nesou v sobě tyto velké skutečnosti. Náboženská pouť vede poutníka rovněž k určitému cíli, ve kterém poutník očekává zásadní proměnu svého života.“ (P. Petr Piťha). Profesor P. Petr Piťha se ve své malé knížce zamýšlí nad významem putování na poutní místa v životě křesťana a nad tím, co je třeba učinit, abychom z pouti měli také duchovní užitek. Přináší poznatky z historie putování a také poukazuje na význam určitých vnějších skutečností, která poutní místa provázejí. Např. „svaté schody“, schodiště ke kostelu. Má význam nejen estetický, ale i duchovní. Nebo prameny a studánky, milostné sochy a obrazy. Každý z poutníků je jiný, a proto co vyhovuje jinému, může někomu vadit. „Ne úplně jasná bývá hranice mezi jednoduchou vírou a pověrčivostí. Právě tak není snadné najít hranici zvídavosti a zvědavosti. Je proto dobré nestavět se do Boží pozice soudce…. Stojí tam (na poutním místě) vedle sebe lidé prostí jen s nejnižšími stupni vzdělání a lidé mimořádně bystří s velkým vzděláním. Obojí tvoří lid Boží a Bůh, v něhož věří, je miluje touž otcovskou láskou.“ Důležitá je cesta na poutní místo. Dřív lidé chodili pěšky, dnes máme výběr mezi dopravními prostředky. I při cestě bychom měli mít na paměti duchovní rozměr našeho putování a nezapomínat přitom na to, že se také potřebujeme najíst a odpočinout si. Z pouti si také přinášíme na památku obrázek, růženec, medailku, ale také svým blízkým např. srdce z perníku. I na tyto dary nám nabízí své zamyšlení P. Piťha. A který je ten nejhezčí dárek z pouti? Náš návrat. Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., (* 26. března 1938, Praha) je český katolický kněz, bohemista a lingvista. V letech 1992– 1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause, kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. J. N. Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera. Knihu vydalo nakladatelství Poustevník, edice Chvilka klidu. „Malé knížečky (formát A6) do kapsy přinášejí krátká, ale hluboká a zároveň zábavná poučení.“ Má 63 stran, cena 35,- Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Čtvrtek 24.10. Sobota 26.10. 19:30 Fara v Přerově 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Pondělí 28.10. 8:00 Přerov, nádraží 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 18:00 Předmostí, kostel 19:00 Centrum Sonus Slavnost Všech svatých Úterý 29.10. Čtvrtek 31.10. Pátek 1.11. Sobota 2.11. Neděle 3.11. Pondělí 4.11. Úterý 5.11. 16:00 Přerov, sv. Vavřinec Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – Dušičky 9:30 Předmostí, hřbitov 16:30 Předmostí, fara 9:45 Předmostí, fara 15:30 Přerov, hřbitov 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:30 Centrum Sonus Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013 Modlitby matek Mše svatá za nemocné se společným udělováním svátosti pomazání nemocných, možnost zpovědi od 8:00 Výlet mládeže, viz str. 12 Ranní mše svatá v 9:00 (státní svátek) Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Mše svatá ze slavnosti Všech svatých Zkouška scholy dospělých Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v předvečer 18:00 Dušičková svatá zpověď 16:00 – 18:00 Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:00 Předmostí 8:45 Dušičková pobožnost v Předmostí Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společná ekumenická modlitba za zemřelé na hřbitově v Přerově Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Přednáška Křesťanské akademie Strana 15 Sob n Mše svatá za nemocné se společným udělováním svátosti pomazání nemocných bude v sobotu 26. října 2013 v 9:00 v kostele sv. Vavřince v Přerově, předtím od 8:00 bude příležitost ke svaté zpovědi. Dušičková svatá zpověď bude v pátek 1. listopadu 2013 od 16:00 od 18:00. Sobota 5.10. Neděle 6.10. Pondělí 7.10. Úterý 8.10. Středa 9.10. Čtvrtek 10.10. Pátek 11.10. Sobota 12.10. Neděle 13.10. Pondělí 14.10. Úterý 15.10. Středa 16.10. 8:00 9:00 9:00 17:30 15:00 19:30 16:00 17:30 18:45 16:30 16:00 17:00 20:00 8:45 17:30 17:30 19:30 19:30 14:00 9:45 15:00 Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel Přerov u hvězdárny Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Prosenice Hradčany Předmostí, fara Centrum Sonus 17:30 18:45 16:00 15:30 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Centrum Sonus Pátek 18.10. Velké Losiny Neděle 20.10. 10:30 Kozlovice 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Pondělí 21.10. 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Středa 23.10. 9:00 Fara v Přerově 20:00 Pavlovice, fara Čtvrtek 24.10. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus Čtvrtek 17.10. Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz Strana 16 Ranní mše svatá Setkání františkánského společenství Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Drakiáda Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dějiny umění s jáhnem Papežské encykliky s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Kavárna pro seniory Rodičovská skupina, viz str. 10 Setkání chlapů, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „A“ Začátek Manželských večerů, viz str. 10 Příprava dospělých na biřmování Modlitby matek Děkanátní modlitby mládeže Drakiáda Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Přednáška: Jak nám naše představy brání prožívat přítomnost, viz str. 10 Modlitby Fatimského apoštolátu Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Začátek kurzu Centra pro rodinu: Efektivní rodičovství, viz str. 10 Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „B“ Zkouška scholy dospělých Víkendový výlet ministrantů, viz str. 9 Hodová mše svatá v kapli v Kozlovicích Schůzka animátorů mládeže děkanátu Příprava mládeže na biřmování Setkání seniorů Dějiny umění s jáhnem Papežské encykliky s kaplanem Redakční rada časopisu Setkání chlapů, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka listopadového čísla je 23. října 2013. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu. Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 9, Říjen 2013