Velický zpravodaj 2015 - Obec Velká nad Veličkou

Velický zpravodaj 2015 - Obec Velká nad Veličkou

2015/3
Zpravodaj
Velká nad Veličkou
Trnka obecná, Lat. Prunus spinosa
A rostou!! To je „úlovek“ Jakuba Mikésky 3.září 2015
Zastupitelstvo a rada obce
Velká nad Veličkou
INFORMUJÍ
 O aktuálně probíhajících stavebních
akcích a opravách. Dne 30. 6. 2015
v souladu s plánovaným harmonogramem prací byla předána hotová
stavba rekonstrukce silnice III/49912
– průtah (směr Hrubá Vrbka). Hotové jsou rovněž práce na dokončení chodníků a veřejného osvětlení.
Byla dokončena rekonstrukce DPS
za účelem snížení energetické náročnosti, stavba byla předána rovněž
30. 6. 2015. Započala postupná oprava stávajících chodníků, s opravami
se začalo chodníkem podél hlavní
komunikace, směrem od Kordárny,
protože zde původní dlažba výrazně
poklesla oproti kanalizačním poklopům.
 O plánovaném zajištění Velké nad
Veličkou pitnou vodou. Po dlouhém
a obtížném vyjednávání s obcemi
Horňácka a firmou Vodovody a Kanalizace Hodonín, rozhodlo představenstvo VaK Hodonín o realizaci
vodovodního přivaděče pro zásobování Horňácka z vodojemu Dražky
Vnorovy do Velké nad Veličkou.
 O vybudování dalšího dětského hřiště. Hřiště bylo vybudováno v blízkosti autobusové zastávky v centru
obce zabudováním několika herních
prvků do travnaté plochy a bude doplněno ještě dvěma lavičkami.
 O výsledku výběrového řízení na realizaci rekonstrukce KD. Výběrové
řízení na zakázku realizovala firma
3/2015 Velká nad Veličkou
Investa, s r. o. z Uherského Hradiště. Při dodržení všech stanovených
podmínek rozhodla nejnižší cenová
nabídka a realizátorem akce se tak
stane Kněždubská stavební společnost.
 O spuštění nového informačního webu. Adresa www.icvelka.cz je
virtuálním informačním centrem
Horňácka, především pak Velké nad
Veličkou. Odkaz na ni je rovněž na
obecních stránkách.
DĚKUJÍ
 Všem folkloristům a příznivcům
folklóru, kteří se podíleli na přípravě a realizaci Horňáckých slavností
a Ozvěn Horňácka.
 Pořadatelům a dobrovolným organizátorům akcí pro širokou veřejnost Horňácké 25, rybářských závodů na
Rovince, hasičských závodů O putovní pohár starosty obce a Letního
řezu ovocných dřevin.
 Organizátorům akcí pro děti – občanskému sdružení Futra a jejich
příznivcům za organizaci Indiánského dne dětí a celotýdenních prázdninových Dílniček pro děti, místní organizaci Českého rybářského svazu
za organizaci Dětského dne.
 Všem občanům, kteří respektovali letošní nelehkou situaci horkého
léta, chovali se ohleduplně a šetřili
vodou, zejména pitnou.
Zastupitelstvo a rada obce
Velká nad Veličkou
3
Potěšující rozhodnutí představenstva
VaK Hodonín
Po mnohaletém úsilí vypadá velmi
nadějně, že na Horňácko bude dovedena
kvalitní pitná voda v dostatečném množství z prameniště Bzenec – komplex. Představenstvo společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín, a. s. v červnu letošního roku
rozhodlo, že vodovodní přivaděč z vodojemu Dražky Vnorovy do Velké nad Veličkou
bude realizován. Díky velmi vstřícnému
postoji této společnosti a jejich akcionářů se možná už v roce 2017 může stát, že
nebudeme výzvami omezovat spotřebu
vody, naopak budeme moci postupně rozšiřovat zásobovací vodovodní síť a bude se
pracovat na postupném připojení i dalších
Horňáckých obcí (Javorník, Nová Lhota,
Suchov). S ohledem na klimatické změny,
jejichž důsledkem je i letošní katastrofální
sucho, které se může stále častěji a možná
i ve větší intenzitě opakovat, můžeme optimisticky doufat, že díky přivedené vodě se
obec bude dále rozvíjet.
Znamená to ale pro nás, že musíme
urychleně postavit vodojemy, do kterých
bude vodovodní přivaděč napojen a propojit je s našim stávajícím obecním vodovodem.
Podrobně jsem o celé přípravě a jednotlivých postupných krocích týkajících se
vodovodu psal v 1. čísle zpravodaje v roce
2013. Nebudu se tedy opakovat, případným zájemcům informace velmi rád poskytnu.
Jiří Pšurný
Předání Cen obce za rok 2014
Při zahájení letošního 19. ročníku tradiční
soutěže v požárním sportu O pohár starosty
obce byly slavnostně předány Ceny Obce Velká nad Veličkou Janu Migotovi a Martinu Lipárovi za dlouholetou aktivní organizační činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů.
4
Při této příležitosti byl zároveň předán
pohár Jitce Peškové za zisk zlaté medaile ve
sportovní střelbě v soutěži družstev juniorek,
kterou získala letos v červenci ve slovinském
Mariboru.
Jiří Pšurný
3/2015 Velká nad Veličkou
Horňácké slavnosti 2015
Letos, stejně jako loni, předloni....
proběhly ve Velké nad Veličkou a v Kuželově Horňácké slavnosti. V 19 pořadech
vystoupilo zhruba 220 dospělých a 150
dětských účinkujících ze všech hornáckých obcí. Od čtvrtka do neděle ožívalo prostranství na náměstí, ve válcovém
mlýně, v domě č.166, v prostorách Obecního úřadu i kulturního domu, v areálu
na Strážné hůrce a pod větrným mlýnem
v Kuželově zpěvem, hudbou i tancem.
Horňácké slavnosti jsou akce, kterou
lze považovat v celorepublikovém měřítku za mimořádnou – především díky
regionální čistotě všech pořadů. Odborná i laická veřejnost vysoce kladně hodnotí to, že každoroční konání festivalu
výrazně přispívá k uchování vzácného
nehmotného kulturního dědictví našeho
regionu, neboť Horňácko, ačkoli rozlohou nevelké, paří k etnograficky nejvýznamnějším lokalitám v ČR. Tato skutečnost a také genius loci Strážné hůrky
jsou jedním z hlavních důvodů, proč na
„Horňácké“ každoročně zavítají tisíce
diváků. Letošní statistika návštěvnosti
ukázala, že pořady letos vyhledalo zhruba 5 000 platících diváků (v tomto počtu
není zahrnut pořad v Kuželově a jarmak)
a přímý přenos na Youtube sledovalo
skoro 800 diváků. Ačkoli mnozí z místních občanů nejsou příznivci folkloru,
je nepopiratelným faktem, že tato akce
významně propaguje naši obec v rámci
celé republiky, o čemž svědčí i ohlasy od
návštěvníků:
„...Vaše slavnosti jsou úžasné svojí originalitou, čistotou malého regionu
Horňácka, písněmi, kroji, příběhy, nářečím. Moc díky.“ (divák od Plzně)
3/2015 Velká nad Veličkou
„...už dlouho jsem neodjížděl tak spokojen jako v sobotu v noci. Jsem pravidelným návštěvníkem Horňáckých slavností
(letos již po čtyřicáté). Ještě jednou díky
a těším se na další ročníky.“ (divák z Ratíškovic)
„...dovolte mi, abych Vám poblahopřál
k tomu, že Vaše obec má tak skvělé muzikanty a zpěváky, kteří Vaši obec výtečně
reprezentují a etnografický materiál Horňácka nejen uchovávají, ale nadále rozvíjejí a posouvají dál...“ (divák z Veselí nad
Moravou)
„...fotografie ze slavností jsem ukázala
všem svým německým přátelům. Obdivovali krásu a pestrost krojů. Ještě jednou
díky, byla to nádhera.“ (divačka z Berlína)
K tomu není třeba více dodávat. Proto děkuji všem účinkujícím, režiserům,
organizačním pracovníkům a také obdivuhodným divákům, které ani letošní
extrémní horko ani silná páteční bouřka neodradily od návštěvy letošních
slavností a kteří odměňovali účinkující
dlouhým potleskem.
Přeji si jménem programové rady
i jménem všech účinkujících, aby Horňácké slavnosti měly i v příštích letech
takovou podporu obecního úřadu,
jako mají doposud, a také aby se ve
Velké uskutečňovalo více akcí s tisícovou návštěvností, na které budou jezdit
lidé nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí.
Maryna Pavlincová,
předsedkyně programové rady HS
5
Život s tancem
V letošním roce si připomínáme 95
let od narození přední české etnochoreoložky Zdenky Jelínkové (30. 3. 1920 – 5.
10. 2005). Ačkoliv se narodila do úřednické rodiny (otec Artur Jelínek pocházel
z Brna a vyrostl na Valašsku a do Velké
nad Veličkou přišel po první světové
válce jako zaměstnanec finanční správy,
matka Klementina byla dcerou velického
poštmistra) a rodina se způsobem života
poněkud odlišovala od života tradičních
selských rodů, velické prostředí a kontakty s vrstevníky formovaly její osobnost,
zejména ve vztahu k tradicím, lidovému
oděvu a také pohybu. Od předškolních
let totiž chodila cvičit do velického Sokola, v němž v době jejího dětství působila
rovněž národopisná skupina. Svou taneční premiéru s touto skupinou si Zdenka
Jelínková odbyla v roce 1934 na slavnostech v Trenčianských Teplicích. Dalším
z významných impulsů pro její pozdější
činnost bylo natáčení Úlehlova filmu Mizející svět, které ve Velké nad Veličkou
probíhalo v letech 1931-32. Děti se sice
tanečních scén neúčastnily, ovšem byly
tancem velmi přitahovány a samy se učily
krokům sedlácké, jak je odpozorovaly od
dospělých.
V roce 1934 se rodina přestěhovala do
Brna a tam Zdenka Jelínková dokončila
gymnaziální studia započatá ve Strážnici. Poté se zapsala na Filozofickou fakultu
Masarykovy univerzity (tělesná výchova
a francouzština). Studium jí ovšem znemožnilo uzavření škol nacisty. Soustředila se tedy na aktivity v rámci Sokola
- absolvovala cvičitelskou školu a složila cvičitelskou zkoušku (1940), ovšem
v roce 1941 byla činnost Sokola zakázána. V roce 1942 složila doplňovací ma6
turitu na brněnském učitelském ústavu
a pracovně se vrátila na Horňácko. Přes
prázdniny 1942 pracovala v zemědělském
útulku v Kuželově a od září téhož roku
až do konce války učila v Lipově. Během
této doby se začala více zajímat o dětský
folklor a lidový tanec. V období 1942-50
pak působila jako učitelka např. v Ochozi u Brna, Bukovince, Olbramovicích,
Třebíči. Na základě svých sběratelských
aktivit byla v roce 1950 přijata jako odborná pracovnice do Státního ústavu pro
lidovou píseň v Brně (pozdější Ústav pro
etnografii a folkloristiku Československé
akademie věd, dnes Etnologický ústav
Akademie věd České republiky), kde setrvala dalších 30 let. V roce 1949 se znovu vrátila k vysokoškolským studiím jako
mimořádná a později externí posluchačka národopisu, studia však po čtyřech
letech z ideových důvodů zanechala a věnovala se aktivitám na poli badatelském
a sběratelském.
Těžiště jejího odborného zájmu spočívalo v dokumentaci a výzkumu tanečního
3/2015 Velká nad Veličkou
a dětského folkloru na Moravě, těšínském
Slezsku, Vysočině, Chodsku, Slovensku,
v Polsku, Jugoslávii. Výsledky své činnosti
nejen publikovala v řadě odborných prací
či metodických materiálů k výuce tanců,
ale využívala jako lektorka lidového tance,
autorka tanečních pásem, odborná poradkyně při spolupráci s folklorními soubory,
či jako autorka festivalových pořadů, členka porot různých přehlídek a soutěží.
Veškeré poznatky získávala při terénním výzkumu, v mnohdy velmi náročných
podmínkách (nepříznivé počasí, špatná
či nulová dopravní dostupnost, proto se
často do vybraných lokalit vydávala pěšky
apod.). Tyto výpravy však nebyly jen cestami za novými, dosud nepopsanými tanečními kroky s cílem šířit je dále a uchovat
ve stále živé podobě, ale i cestami, které
prošlapávala dalšímu teoretickému poznání lidového tance. Z několika desítek
publikací, které vznikly na základě její
obětavé badatelské a sběratelské činnosti,
připomeňme alespoň ty, které se vztahují
k rodnému Horňácku – Horňácká sedlácká (Hodonín 1983), Dětské hry a říkadla
z Horňácka (Praha 1954) či Tance z Horňácka I-IV (Hodonín 1978-1990).
Zdenka Jelínková byla aktivní členkou
folklorního hnutí od roku 1936. Nejenže
sama byla vynikající tanečnicí a často
účinkovala v rámci festivalových pořadů, ale sama se zasloužila o vznik mnoha
svátků folkloru. Stála u zrodu Horňáckých slavností (od roku 1957 se na nich
téměř každoročně podílela autorsky, v letech 1984-95 byla předsedkyní programové rady), v roce 1972 založila Mladé
Horňácko, v letech 1951-95 byla členkou
programové rady a od roku 1995 členkou
senátu MFF Strážnice a jako autorka či
spoluautorka pořadů získala několikrát
Cenu festivalu a dvakrát se stala laureát3/2015 Velká nad Veličkou
kou festivalu, autorsky se podílela i na pořadech pro festival na Myjavě (spolu s C.
Zálešákem), Podluží v písni a tanci, Krajem beze stínu, Rožnovské slavnosti aj.
V rámci jejích snah o popularizaci
a šíření folkloru nelze opomenout její spolupráci s Čs. televizí (např. Slovácká suita
– 1966, režie K. Jureček, Horňácká suita 1973, režie F. Kaucký, O písničkách a tancování – Horácko a Brněnsko - 1995, režie
R. Chudoba, aj.) či brněnským rozhlasem
(v 80. letech cyklus Lidové tance na Moravě a ve Slezsku). Je rovněž spoluautorkou
videoencyklopedie Lidové tance z Čech,
Moravy a Slezska a k tomu příslušných publikací.
Zdenka Jelínková se svojí celoživotní
činností řadí mezi nejvýznamnější osobnosti folklorního dění v českých zemích.
Zasloužila se o uchování i znovuobnovení taneční tradice na Moravě a ve Slezsku a zároveň přispěla k utváření profilu
a charakteru lidového tance při pódiové
interpretaci. Za svou výzkumnou, metodickou a publikační činnost získala řadu
ocenění v tuzemsku i v zahraničí, za celoživotní aktivity na poli folkoristickém
ji vyznamenala i rodná obec, a to udělením čestného občanství obce Velká nad
Veličkou.
Posledním folklorním festivalem, kterého se Zdenka Jelínková zúčastnila, byly
Horňácké slavnosti 2005, kdy v pořadu věnovaném oslavě jejích 85. narozenin před
jejíma očima tanečníci ze všech obcí Horňácka předváděli tance, které ona sama
měla nejraději. O pár měsíců později,
3. 10. 2005, se kniha jejího života plného
tance uzavřela.
Monika Frantová
7
Janáčkovskými chodníčky
až na křižovatky hudebních cest
V červenci se každoročně v Luhačovicích koná festival Leoš Janáček a Luhačovice, který připomíná tradici pravidelných
lázeňských pobytů tohoto hudebního
génia a jeho vazby na Valašsko a Slovácko. V cyklu koncertů letošního festivalového ročníku byl zahrnut i pořad, který
připomínal vztah Leoše Janáčka k Velké
nad Veličkou, setkání s velickými hudci
a především sběratelem Martinem Zemanem. Hudební sestavu Musiky Fokloriky
zde doplnil Martin Prachař, ženský sbor
Oskoruša a dívčí trio. V rámci koncertu
zazněly především horňácké písně ze sběrů Zemanových i Janáčkových, melodie
z Kopanic byly ohlasem na dávná setkání
ve Filipovském údolí, jichž byl i Janáček
sám přítomen. Světově proslulý skladatel
byl ve své době mimo jiné velkým propagátorem folkloru (nejen horňáckého)
a významným organizátorem kulturního
dění a byl znám také svými novátorskými
8
postoji k vážné hudbě a operní tvorbě. Pro
svá nejvýznamnější hudební díla nacházel inspiraci právě ve Velké nad Veličkou,
proto byl pro nás takovýto hudební projekt velkou výzvou.
Neméně zajímavé pro nás bylo i vystoupení, které na janáčkovský festival
bezprostředně navazovalo. Je pro nás
velkou poctou, že projekt Ej, ženy, ženy,
jež Musica Folklorica realizovala spolu
s Veronikou Malatincovou, byl předními
českými hudebními kritiky nominován
na přehlídku Crossroads, která se konala
v rámci festivalu Colours of Ostrava. Sólistku a muzikantskou sestavu při vystoupení doplnily zpěvačky ze sborů Oskoruša
a Lipina. Obdobné vystoupení na téma Ej,
ženy, ženy jsme ve stejné sestavě zopakovali na mezinárodním folklorním festivalu Jánošíkove dni v Terchové.
Monika Frantová,
Musica Folklorica
3/2015 Velká nad Veličkou
BYŁA VOJNA TURECKÁ
Horňáckým stadionem zní zpěv balady „Neščastný strážnický zámek“. Zpěvačky
ženského sboru z Velké v ní zpívají o tragickém osudu Janíčka, kterého proti jeho
vlastní vůli povolal do války strážnický
miłosťpán. Tím násilím zpřetrhal vazby
rodiny (syna s matkou a otcem, bratra se
sourozenci i ostatními příbuznými), vazby lásky milované (zamilovaného páru)
a v neposlední řadě vazby na rodný kraj.
Jinocha v kvetoucí mladosti, plného sil,
na jehož pomoc čekali upracovaní rodiče,
kteří doufali, že sejme z jejich beder část
břemene zemědělské dřiny, a který stál na
prahu vlastního života, vytrhla z vlídné
náruče domova na úpatí Bílých Karpat povinnost rukovat do válečných bojů muže
proti muži, mrzačících na těle i na duši,
mnohdy bránící svou rodnou zem před
krvelačnými dobyvateli, ale také mnohdy
hájícími zájmy bohatých pánů soupeřících
nesmyslně o svou větší moc a ještě větší
3/2015 Velká nad Veličkou
bohatství.
Tento příběh zasazený do tklivé melodie zazněl v úvodu hlavního sobotního pořadu Horňáckých slavností 2015 „Była vojna turecká“. Jeho autorce a režisérce paní
Anně Šajdlerové, jejím spolupracovníkům
Mgr. Magdě Maňákové, PhDr. Antošovi Mičkovi, Ing. Jiřímu Slovákovi a všem
účinkujícím se podařilo během dvouhodinového programu vytvořit věrný dějinný
obraz událostí, jež prožívalo obyvatelstvo
horňáckých obcí (a tedy naši předci – jak
dodává paní učitelka Šajdlerová) v dobách
od 17. století až po 1. světovou válku, nazývanou také „velikou“, a 2. světovou válku. Vychází přitom z historie a zároveň i z
lidové slovesnosti písní, balad a zvyků, do
kterých – jak známo – se prožitky, nářky,
boly, zoufalství, křivdy, smutky, ale i víra,
veselí, radosti či sarkasmy, humor a moudra prostého lidu ukládají jako poklady do
truhlice.
9
Písní „Až já budem“, kterou interpretoval mužský sbor z Velké za doprovodu
HCM Petra Mičky, jsme se přenesli do
vzdálené doby 17. a 18. století. Tehdy
Velkou nad Veličkou, ostatní horňácké
obce, ale i jihovýchodní Moravu sužovaly dobyvačné a pustošivé nájezdy divokých Tatarů, Turků a Kuruců. Využívali
momentu překvapení, vtrhli do vesnice,
vraždili, drancovali, vypalovali a znásilňovali. Zajatce odvlekli do otroctví. Když
utichlo řinčení křivých šavlí, ržání koní
a křik, domy stravovaly plameny. Mnohdy i celá vesnice lehla popelem. Krev porubaných těl vsakovala do půdy a mísila
se s matičkou zemí. Všude kolem nářek
a pláč. Strach o přežití, neboť mnohým
nezůstalo nic.
Aby se zoufalí Veličané mohli alespoň
částečně před nepřátelským vpádem chránit, bývala na kopci nad velickým majírem
držena stráž. Když se od slovenské strany
blížilo vojsko, zapálila dřevěnou hranici,
aby včas varovala lid. Těm se pak podařilo schovat část úrody i zásob, a útěkem do
hor spasit holé životy ať už se zrovna v tu
chvíli nacházeli doma či při práci na poli.
Od té doby se toto místo nazývá Strážná
Hůrka.
Ohně pomáhaly nejen Veličanům,
ale také ostatním obyvatelům, jejich stráže následně zapalovaly hranici za hranicí
a varovné signály viděli až u strážnického
zámku.
Když císař bojoval s Turky na nynějším
maďarském území a Vídeň obléhalo osmanské vojsko v roce 1683, museli mnozí
muži odcházet bojovat za císaře pána, či
chránit pevnosti v Uhrách. O těchto událostech a existenci zemanské tvrze v horňácké Louce vypráví balada „Była vojna
turecká, šecka chasa moravská moseła do
Uher íti, za císara bojovati …“, kterou jsme
10
slyšeli v podání CM FOKLORIKA s Martinem Prachařem.
Koncem roku 1703 povstala uherská
šlechta a pod vedením Františka II Rákocziho překročily hordy Kuruců, vedené hrabětem Berscényim, moravské hranice právě u Velké nad Veličkou. O těchto vpádech
a opakovaných násilích pojednává balada
„Janko sa na vojnu brał“ a píseň „Pri Vrbovcoch u téj šance“. Zpívala sólo Anna
Šajdlerová za doprovodu HCM Petra Mičky a dále HCM Petra Mičky.
Špatná hospodářská situace, hlad, bída,
zesilující rekatolizace, zvyšování robotních
povinností poddaných, obyvatelstvo velmi
vyčerpávalo a vedlo ke zbojničení. Jako
připomínku loupeživého působení Martina Polčáka z Hrubé Vrbky a jeho skupiny v našem kraji předvedl soubor Velička a HCM J. Miškeříka palicový tanec se
zbojnickými písněmi.
V 19. století se dostává do popředí boj
za národní a sociální svobodu jak českého
a slovenského národa, tak i Maďarů. Povstání právníka, literáta a politika Lajose
Kossutha proti Vídni, boj Slováků proti
maďarské nadvládě, pronásledování, věznění slovenských vlastenců v revolučních
letech 1848-1849 zachycuje píseň „Dobre
było v uherské krajině“, kterou zpíval Martin Hrbáč s HCM Martina Hrbáče. O sedlácké na toto téma doplnil Martin Prachař
a o píseň „Javorinko šedá“ a verbuňk pak
mužský sbor z Kuželova.
•
Na příkaz vrchnosti či samotného
císaře pána vybírali veličtí úradkové mladé
muže, aby oblékli mundúr a naplnili kasárny habsburského mocnářství. O těžkém
rozhodování zazpíval Lipovjan a zahrála HCM Romana Sokola. Jaký obrovský
strach o svého milovaného Janíčka prožívá zamilovaná Anička, když se dověděla,
že ve Vrbkách verbujú, velmi realisticky
3/2015 Velká nad Veličkou
ztvárnili Anna Matušková a David hrbáč
v dialogu mezi sebou a rodiči. Aničky, jež
hráli Zdenka a Jarek hrbáčovi. Vystoupení
o hlubokých obavách zakončil ženský sbor
a mužský sbor z Javorníka zpěvem a tancem sedláckých. HCM Romana Sokola
v písních „Verbujú, verbujú“, „Už na vojnu
rukovat mám“ vyzpívala pocity muže, který je odvedený.
I. a II. světová válka se bohatě odráží
v lidových písních. Mezi ty nejbolestnější
a nejvíce vypovídající patří písně Kateřiny Hudečkové – Zemanové, jíž odvedli
na vojnu 6 synů: „Było nás šest bratrů od
jednéj mamičky“ nebo „Tá neščasná vojna
není šeckým bolná, enom téj mamičce, co
jí vzali syna.…“. Další píseň na toto téma
„Około téj Velkéj“ zazpívaly zpěvačky ženského sboru z Velké. Starší Velička a HCM
Martina Hrbáče předvedly choreograficky
upravené regrútské sedlácké „Tenkrát má
mamička největší žel …“.
Magda Maňáková četla úryvky z dopisů Martina Petříka psané na frontě za 1.
světové války. „Zapłakaly děvčata u strážnickej brány …“ a další sedlácké zazpívali
a zatancovali sourozenci Jožin a Martina
Slovákovi s doprovodem HCM Kubíci.
Genocidou a rasismem trpělo za II.
světové války romské a židovské obyvatelstvo Horňácka. Rodinu Kubíkovu z Velké
a Hrubé Vrbky odsunulo gestapo do vyhlazovacího tábora. Na poslední chvíli je
z transportního vlaku zachránili starostové obou obcí. Díky tomuto hrdinskému
činu přežili a vrátili se domů.
Tento pořad věnovala autorka paní
Anna Šajdlerová všem Horňákům, kteří
zahynuli cizí rukou během oněch nesmyslných válek vedených po staletí a také těm
lidským obětem, které o život připravily
obě světové války. Je oslavou nezlomné lidské lásky k rodnému kraji a jeho tradicím,
schopnosti lidí držet pospolu a pomáhat
si v dobách zlých. Je také poděkováním za
dar míru. Stravitelnou formou překládá
dějepisnou látku. Obsahuje řadu zajímavostí, poučení i podnětů k zamyšlení. Přitom ponechává dostatečný prostor divákovi
k vlastnímu prožívání oněch událostí. Hlavní sobotní program Horňáckých slavností
vyniká nejen historickým přínosem, ale
také nadčasovou aktuálností. Neboť právě
v těchto dnech nesmyslné války zase mění
osudy a vyhání tisíce z jejich domovů.
Hana Vachunová
Lichtenštejnské kameny
Území Horňácka nepatřilo historicky
pod jeden správní celek, bylo rozděleno mezi
panství ostrožské - obce Kuželov, Malá Vrbka a Vápenky, a panství strážnické. Majitelé
ostrožského panství Lichtenštejnové pečovali příkladně o krajinu a umisťovali do ní
různé umělé prvky.
U příležitosti 40-letého výročí panování
knížete Jana II. z Lichtenštejna byly v roce
1898 vztyčeny ve vybraných revírech na jeho
panstvích jubilejní památníky. Měly podobu
kamenných desek umístěných na podstavcích z neopracovaných kamenů a byly opat3/2015 Velká nad Veličkou
11
řeny českými, německými nebo latinskými
nápisy. Okolo některých z nich se vysazovaly
dubové háje, počty stromů symbolicky vyjadřovaly věk knížete, dobu panování (dub
letní) a věk v době nástupu panování (dub
zimní). Celkem je zdokumentováno asi 130
těchto kamenů.
Jeden z těchto kamenů se nachází jižně
od Kuželova. Na desce je vyryt latinský nápis
„Principis Joannis II.
de Liechtenstein
Quercetum
XXXX anno Regim. Jubil.
XII Novemb. MDCCCXCVIII“.
A pod ním německý připsaný v roce
1908
„L jähr. Reg. Jubil. MCMVIII“.
Prakticky naproti přes silnici stojí císařský kámen, věnovaný 50-letému výročí panování císaře Františka Josefa s nápisem
F.J.I. 1848 - 1898
Kolem těchto kamenů bylo vysazováno
5 javorů.
V roce 1908 u příležitosti 50-letého výročí knížete se podobné památníky stavěly
jen výjimečně, výročí se odbylo připsáním
textu na již existující kameny. Z tohoto roku
pochází do země zasazený kámen vedle kostela v Kuželově. Jeho povrch je silně zvětralý,
nečitelný nápis zní
[Jubileum]
1858 - 1908
50ti letého panování
Jeho Jasnosti Jana II.
knížete z Lichtensteinů
50ti letého [vysvěcení Jeho]
Svatosti římského
papeže Pia X.
[60ti letého] panování Jeho
Veličenstva císaře a krále
Františka Josefa I.
Věnovala obec.
Za st. M. Petříka
Dle textu tento kámen není pravým
12
lichtenštejnským kamenem, pořídili jej obyvatelé obce k poctě hned tří autorit, knížete,
císaře a papeže.
V roce 1918 byl Lichtenštejnům majetek
zkonfiskován (hlavním důvodem konfiskací
feudálního a církevního majetku prováděným demokratickými státy bylo to, že tyto
skupiny jej získaly především díky svým privilegiím) a tím umisťování kamenů skončilo.
Proto je jistou vzácností kámen z roku 1928
u Vápenek (poloha mi není známa).
Další kameny ze série 1898 se nacházejí
v Hluku v lese Hluboček vedle myslivecké
chaty na místně značené stezce a v Květné,
ten leží v blízkosti zelené turistické značky
směrem na Javořinu na okraji lesa.
Kromě těchto kamenů se na lichtenštejnských panstvích vztyčovaly i hraniční
kameny. Ty v okolí Kuželova nesou nápis
HO (Herrschaft Ostra = panství Ostroh),
letopočet 1810 a pořadové číslo. Jedna linie
s čísly okolo 80 se táhne v lese na mapách
označeném Houšť, druhá s čísly do 20 v místech označených Drínová. Starší kameny lze
nalézt v okolí Hluku a Vlčnova, umístění
3/2015 Velká nad Veličkou
je uváděno zřejmě v zájmu jejich uchování
v krajině velmi nekonkrétně..
Starobylé hraniční kameny z 18.století
se nacházejí v místě U tří kamenů na moravsko – slovenské hranici. Na tomto místě
se stýkají hranice panství strážnického a ostrožského s historickou hranicí Uher, proto
zde byly vztyčeny tři trojboké kameny. Jeden
z nich byl zcizen a v nedávné době nahrazen kamenem čtyřbokým. Místo má vazbu
na zbojnickou tradici, v těchto místech byl
v roce 1710 vojáky při přestřelce zajat i se
svou skupinou vůdce místních zbojníků M.
Polčák, vojenský zběh a rodák z Kuželova.
Obraz zbojníků, kteří bohatým brali a chudým dávali patří jen do pověstí, neplatila ani
první, ani druhá část úsloví a proto středověká i současná justice na tuto činnost pohlíží
shodně. Proto nepřekvapí, že byl ve Strážnici
po právu odsouzen a popraven.
Všechny velké kameny zvládneme jedním cyklistickým výletem. Vyrazíme směr
Myjava, odbočka na Kuželov a první cestou
doleva k potoku Teplica, pokračujeme proti
jeho toku a první výraznou polní cestou opět
doleva k okraji lesa. Zde narazíme na zpevněnou cestu, po ní vpravo asi po 80 metrech
dojedeme ke kameni – stojí vlevo hned vedle cesty a vede k němu dřevěný mostek přes
příkop. Naproti je druhý kámen. Pokračujeme dále až k odbočce doprava, ta nás dovede
do blízkosti zelené turistické značky, po níž
pokračujeme k rozcestí U tří kamenů. Protože je ovšem škoda ztrácet nastoupané metry,
můžeme pokračovat dále až na okraj louky
a odtud cyklokrosovým způsobem zdoláme
zbývajících 500 m ke Třem kamenům (mimo
cesty). Cestu si můžeme zpříjemnit hledáním hraničních kamenů ukrytých v hustém
podrostu. Výlet je ovšem třeba absolvovat za
sucha, po deštích je jízda po polních cestách
problematická. Od Tří kamenů sledujeme
červenou značku na Kobylu, z hřebene jsou
nádherné výhledy nejdříve na Slovensko
3/2015 Velká nad Veličkou
a později do údolí Moravy a na luční komplexy na Čertoryjích. Z Výzkumu sjedeme
do Malé Vrbky. Celková délka s cyklokrosovou vložkou je 21 km, bez ní o 2 km více, nastoupáme 500 m. Od větrného mlýna je tudy
vedena Kuželovsko-vrbecká naučná stezka.
Na 18 zastaveních seznamuje návštěvníky
s pozoruhodnostmi tohoto koutu Horňácka,
délka je asi 20 km, lze ji zkracovat. Nastoupit
na ni můžeme v Kuželově, Hrubé nebo Malé
Vrbce nebo u větrného mlýna. K doplnění
vody slouží 2 studánky, k nimž vedou odbočky naučné stezky.
Na závěr musíme vyslovit uznání činnosti knížete a vůbec činnosti našich předků,
kteří prováděli citlivé zásahy do krajiny a zanechali po sobě nejen nenarušenou přírodu,
ale i památky trvalé hodnoty, což je jistě lepší
dědictví, než zabetonované plochy, vysílače
všeho možného, solární elektrárny a objekty
turistického a jiného byznysu uspokojující
mnohdy pouze základní potřebu trhu bez
přívlastků - okamžitého zisku.
Stručná zmínka o kamenech, jakož
i o jiných zajímavostech regionu je na
http://www.icvelka.cz., kde je také odkaz na
podrobnější informace o památnících i osobě knížete.
Tomáš Janoška
13
Indiánský den dětí
Futra, spolek pro Horňácko ve spolupráci s rodiči, přáteli, dobrovolníky uspořádal
v zahradě obecního domu č.p. 166, zvaného
Fňukalovo a také v prostorách dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou sobotní
odpoledne 6. června 2015 již počtvrté oslavu
Mezinárodního dne dětí - Dětský den 2015,
tentokrát v indiánském duchu. Pro lepší
atmosféru byly vítány indiánské kostýmy
a spousta dětí si to také vzalo za své. Odpoledne bylo zahájeno loutkovým představením místního divadelního souboru Šňůrky
a špagáty. Poté na děti různého věku čekala
spousta her a soutěží jako výroba indiánské
čelenky a koňské podkovy, souboj v krocení divokých koní, rýžování zlata, poznávání
bylin a stop zvířat, výroba šípu aj. Atraktivní
záležitostí se stala střelba z luku a kuše, kde se
děti i několikrát opakovaně vystřídaly. Velký
zájem děti projevily i o indiánské ornamenty
na obličej z dílny Lucie Nádeníčkové a spol.
- Tvůrčí domek u ještěrek. V rámci doprovodného programu si děti také zalozily na
horolezecké síti, která byla připravena ve
14
dvoře Válcového mlýna. Ke spokojenosti
pořadatelů přispělo nejen příjemné slunečné
počasí, ale hlavně hojná účast usměvavých
dětí, které měly možnost si v závěru programu upéct hada na špejli i špekáček.
Akci podpořili místní soukromní podnikatelé jako Kordárna Plus, a.s., Horňácký
šenk, Velický řemeslný pivovar, Pekárna Kománek-Řehák, Řeznictví Kružica, Autodoprava Horák a další. Nemalou měrou se na
pomoci pořadatelům i na odměně pro každé
zúčastněné dítě podílela i Obec Velká nad
Veličkou. Tímto všem srdečně děkujeme
a věříme v další spolupráci při podobných
akcích.
Děkujeme také fotografce Elišce Ježové,
která celou akci zachytila svým fotoaparátem.
Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde: http://elzal.rajce.idnes.cz/Indiansky_den_deti_-_Fnukalovo_a_Hornacky_
senk_2015/
Jarmila Sládková a Soňa Pachlová
Futra, spolek pro Horňácko
3/2015 Velká nad Veličkou
NECHTE MALIČKÉ PŘIJÍTI KE MNĚ
Bílá stuha s mašlí plápolá ve větru. Spolu
se zelenými ratolestmi z krušpánku a bílými
růžičkami slavnostně zdobí schodiště, po
kterém přicházejí křesťané do chrámu Páně.
Nad vchodem do kostela visící tabule ověnčená girlandou z barvínku a bílých růžiček.
Na níž mohl každý číst: NECHTE MALIČKÉ PŘIJÍTI KE MNĚ. Všechno svědčí o mimořádném významu této neděle nejen pro
5 dětí, které poprvé ve svém životě přijímají
Tělo Páně a pro jejich rodiny, ale také pro celou naši farnost.
Úderem 11. hodiny se rozezněly varhany
a průvodem přicházeli do kostela ministranti, děti a kněz, a všichni zpívali.
V úvodu mše svaté otec Josef přivítal
všechny přítomné, ale zvláště děti – 3 děvčata a 2 chlapce. Ti se oblékli do slavnostních
horňáckých krojů – děvčata se ustrojila „po
bílu“ s věnečkama na hlavách, a chlapci se
přepásali modrou šerpou.
V homílii otec Josef mluvil k dětem.
Zdůraznil význam okamžiku 1. svatého přijímání pro celý jejich život. Hovořil o svátosti smíření, se kterou se setkaly také poprvé.
K názornému vysvětlení, co se děje v nitru
člověka, si připravil velké červené srdce jako
skládačku. Napřed ukazoval červené srdce
poseté černými skvrnami znázorňujícími
hříchy. Po otočení se objevilo celé bílé srdce,
jež symbolizovalo srdce očištěné od hříchů
ve svátosti smíření. Bílé, ale prázdné. Aby se
naplnilo dobrem a zase zčervenalo, je potřeba do něho pustit Pána Ježíše – otočením listu skládačky se ukázala levá polovina červeného srdce s písmeny IHS. Otočením 4. listu
jsme uviděli celé červené srce, do kterého
přibyly také víra, naděje a láska.
Se zapálenými svícemi v rukou děti vyznaly svou víru a stvrdily tak samy, co slibovali jejich rodiče při jejich křtu.
Při přímluvách přinášely před oltář dary.
3/2015 Velká nad Veličkou
Poprvé bibli s růžencem na poděkování za
dar víry a s prosbou o vytrvání. Podruhé
čistou vodu jako symbol dětské nevinnosti.
Potřetí učebnici jako touhu po poznání. Nakonec nekvašený chléb a víno.
Po proměňování se otec Josef pomodlil
společně s dětmi modlitbu před svatým přijímáním. Poté přistoupily ke svátosti eucharistie děti, rodiče a pak celé farní společenství.
Slavnost zakončila společná modlitba po
svatém přijímání.
Děvčata děkovala jménem všech otci
Josefovi za výuku náboženství, přípravu ke
svátostem, také Anežce Tomeškové za překrásnou slavnostní výzdobu kostela a prostranství venku, i všem, kteří na ně pamatovali v modlitbách.
Ke svátečnímu průběhu přispěli svým
zpěvem a hudbou – schóla písněmi o čisté duši a Panně Marii, chrámový sbor písní
„Nechte dítky přijít ke mně“ a pan varhaník,
jak zdůraznil pan farář ve svém poděkování.
Na závěr mše svaté otec Josef všem požehnal a malým rozdal křížky na čelo a obrázky.
V desáté kapitole evangelia podle Marka
čteme tato Ježíšova slova: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří
království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho
nevejde.“ Tohoto dne se tato slova stala skutkem podle toho, jak to sám Ježíš ustanovil.
Hana Vachunová
15
Trnka obecná
Lat. Prunus spinosa, (foto na vnitřní straně obálky)
Trnka bývala známou magickou
rostlinou. Věšela se nad dveře či se nosila větvička na krku, aby odrážela zlo
a pohromy a odpuzovala démony. Dnes
bychom řekli, že odstiňuje negativní vibrace. Z trnkového dřeva se vyráběly magické hůlky.
Podle čínské legendy se zakladatel
taoismu, známý učenec Lao-c´, narodil
pod trnkou, a proto se v Číně těší trnka veliké úctě až do dneška. Na letních
olympijských hrách v Pekingu v roce
2008 byly z trnkového dřeva dokonce
vyrobeny kolíky pro olympijské štafety.
Nás bude trnka zajímat jako léčivá
rostlina, drogou je především květ, ale
i plod trnky. Soustředíme se na plody,
protože letošního podzimu jsou jimi
keře kolem Velké doslova obsypány.
Plody obsahují třísloviny, organické kyseliny včetně vitaminu C, cukr, pektin,
glykosid amygdalin. Mají účinky protiprůjmové a tlumí nadýmání. Zevně
se odvar používá jako kloktadlo. Květy,
listy i plody působí příznivě při chorobách močových orgánů a napomáhají při
látkové výměně.
Plody trnek sbíráme hodně zralé,
nejlépe až po prvním mrazíku. Přijdeme
tak sice o část vitaminu C, ale plody po
přejití mrazem jsou chutnější, méně trpké. Použít lze plody čerstvé i sušené, sušíme umělým teplem, teplota by neměla
překročit 40° C.
Z čerstvých, dokonale zralých plodů
můžeme vyrobit trnkové víno, rozmačkáme-li je a necháme zkvasit ve vinném
moštu. Odvar z plodů v červeném víně
slouží proti průjmu a proti úplavici. Můžeme si obvyklými postupy připravit
16
také sirup či povidla.
Obecná pravidla užití: Lžíci povidel
ráno a večer nebo odvar ze sušených
plodů 1krát až 2krát denně (1 dávka
z 10 až 20 gramů usušených plodů) při
zácpě a nadýmání, žaludeční nevolnosti
a k podpoře vylučování moči.
Receptů na trnkové víno lze najít
na internetu dost, vybrali jsme pro vás
takový, který lze snadno přizpůsobit nasbíranému množství a nepotřebujeme na
něj vinný mošt.
Na 1 kg trnek potřebujeme 350 g
cukru, 1 l vody a kvasinky.
Trnky (nejlépe přešlé mrazem) opereme a rozmačkáme. Drť dáme do nádoby a zalijeme ji horkým cukerným roztokem (vodu přivedeme téměř k varu,
přidáme cukr a necháme ho rozpustit,
nevaříme!). Necháme vychladnout, přidáme kvasinky dle návodu na obalu výrobce. Poté necháme v teplé místnosti
6-8 dní kvasit, občas promícháme. Vykvašené trnky vylisujeme a vlijeme zpět
do nádoby, uzavřeme kvasnou zátkou
a necháme znovu kvasit (zda je víno vykvašené, poznáme tak, že bublinky oxidu uhličitého přestanou unikat kvasnou
zátkou). Víno necháme ustát, až kal klesne ke dnu, pak ho stočíme do lahví (nádobu můžeme doplnit znovu cukerným
roztokem a postup ještě jednou opakovat).
V kuchyni můžeme trnkovým vínem
podlévat tmavá masa nebo zavařit pár
malých skleniček „à la brusinky“, s cukrem, citronem a hřebíčkem – výborné ke
svíčkové (vyzkoušeno)!
Ilona Janošková
3/2015 Velká nad Veličkou
Vzácná Voda Živá.
Voda ... důležitá součást našeho života.
Bez vody žít nelze. Z celkového množství
vody na planetě Zemi tvoří pitná voda
pouze jedno procento. A celosvětově jí
stále ubývá. Pitná voda je stále častěji
upravována z vody povrchové. Jistě znáte
rozdíl v chuti dobré kávy nebo čaje, pokud
ji uvaříte z vody studánkové, studniční, či
upravované.
Stále se prodlužující doby sucha, rychlé přívalové deště a nevyzpytatelnost počasí, které sebou přináší doba naší vyspělé
civilizace, to vše vede k zamýšlení se nad
osobní schopností a ochotou změnit přístup k zacházení s vodou. Takový, ve kterém budeme vodu chránit, nebudeme jí
plýtvat a budeme si jí vážit. Naši předkové
žili mnohem více spjatí s přírodou. Vodu
opěvovali, ctili a využívali moudře a smysluplně. Nemusíme se vracet k neckám, valše a jádrovému mýdlu, koupat se v jedné
vaně plné vody a mít na dvorku staveníčko
se srdíčkem na dveřích. Ale každý z nás
jistě zažil chvíle, kdy otočil doma kohoutkem a ono nic. Jak přemýšlel o využití každé kapky vody.
Zde je malá inspirace jak můžeme šetrněji nakládat s pitnou vodou:
Vodu potřebujeme stále v domácnosti,
domě či na zahradě. Stále větší význam má
zadržení a uchování vody dešťové, která
nahradí velké množství vody pitné. Je to
voda měkká, a je velmi vhodná nejen na
zalévání zahrady i květin v květináčích
(neobsahuje chlor a změkčovací soli, které snižují kvalitu půdy), ale můžeme v ní
i prát, mýt podlahu, okna, auto, splachovat
toaletu, čistit chodník atd. Nezpůsobuje
tvorbu vodního kamene, který tak často
snižuje životnost zařízení v domácnosti.
Lépe rozpouští špínu a snižuje množství
3/2015 Velká nad Veličkou
používaného přípravku na praní, čištění
a mytí. Dnes se již využívají technologie,
které umožňují prát dešťovou vodou ve
speciální automatické pračce. Dvojitých
rozvodů potrubí v novostavbách a budování nádrží na dešťovou vodu s filtrací pomalu přibývá, tak jako třeba kořenových
čističek odpadní vody z domácností. Touto
vodou je pak možné zalévat. Jistě, je to určitá investice, ale dešťová voda je zadarmo,
tak proč nevyužít ušetřené peníze za vodné a nákup pracích a čisticích prostředků
s tím, že se nám tato investice do několika let vrátí. A k tomu všemu můžeme mít
dobrý pocit z toho, že neplýtváme pitnou
vodou a šetříme přírodní zdroje.
V domácnosti můžeme šetřit pitnou
vodu při všech činnostech. V kuchyni na
mytí nádobí pořiďme myčku, která pracuje
s nízkým obsahem vody. Při ručním mytí
nemyjme pod tekoucí vodou (ušetříme
tak i energii na ohřev vody) a oplachujme
vodou studenou jen krátce, kdy při zastaveném odtoku můžeme částečně využít
i vodu již použitou. Rychlovarnou konvici
neplňme nadbytkem vody, kterou nespotřebujeme. Jak v kuchyni, tak v koupelně
můžeme použít šetřící nástavec na vodovodní kohoutek, tzv. perlátor, který míchá
vodu se vzduchem, a také jednopákové
baterie.
V koupelně lze použít sprchové hlavice
s adaptérem (snižují nebo stopnou průtok
vody), či diodovým světlem, které nám
signalizuje dobu úspornosti při sprchování. Úsporné hlavice ušetří až 40% vody.
Napuštěním vany při koupeli se zvyšuje
spotřeba pitné vody o třetinu. Raději se
tedy krátce sprchujme. Při holení nebo čištění zubů nenechávejme puštěnou vodu,
ale použijme kelímek. Také při mytí rukou
17
často ve chvíli mydlení necháváme pitnou
vodu zbytečně volně odtékat. Při praní
v automatické pračce nepoužívejme předpírku, ale prádlo namočme, třeba do dešťové vody, nebo přímo v pračce. Po napuštění vody pračku stopněme nebo vypněme
a nechme nějakou dobu prádlo odmočit
ve studené vodě. Také dostatečně naplněná pračka a praní pouze při teplotách do
40° C šetří jak vodu, tak energii.
Splachovače WC s možností volby
úsporného spláchnutí jsou dobrou volbou, i když splachování WC pitnou vodou
je v dnešní době velkým plýtváním. Ke
spláchnutí lze užít jak vodu dešťovou, tak
vodu z praní či sprchování.
Ceny vodného a stočného se rok od
roku zvyšují. Šetřeme tedy vodou. Pokud
vyschlá Velička v půlce srpna
máme to štěstí a jsme vlastníky studny,
uvědomme si prosím, že to není důvod
používat pitnou vodu tam, kde je to zvláště
v období sucha luxusem (kropení trávníků, napouštění bazénů, zalévání zahrady
atd.) Svědomí nám napoví.
Je také vhodné věnovat pozornost
tomu, čím vodu znečišťujeme. Jsme to my
spotřebitelé, kteří určujeme svojí volbou,
co se v obchodech prodává. Budeme-li se
dožadovat šetrnějších prostředků, které
nezatěžují prostředí k životu nám dané
zbytečnou chemií, dáme sami sobě větší
naději na možnost pít vodu ŽIVOU i v budoucnosti.
Pár zajímavostí: Za 7 minut sprchování odteče až 100 litrů vody. Úspornou
sprchovou hlavicí uspoří 4členná rodina
75 000 litrů vody za rok. Jeden kapající
kohoutek může nakapat za 1 rok 1000 litrů vody. Na osobní hygienu spotřebujeme
75% z celkového množství spotřebované
pitné vody. Puštěným kohoutkem odteče
za minutu až 17 litrů vody. 1,1 miliardy
lidí na planetě nemá přístup ke kvalitní
pitné vodě.
Zdroj: internet, ČR2, Veronica - ekoporadna.
Jana Lipárová
Vlastivědné putování
Na dvě desítky výletníků, těšících se
na procházku překrásnou bělokarpatskou
přírodou s odborným výkladem botanika a ochránce přírody Karla Fajmona, se
s baťůžky na zádech sešlo poslední májovou sobotu na náměstí u Svatého Jána ve
Velké. Po krátké úvodní instruktáži, ve
které nám průvodce ve slamáku popsal
plánovanou trasu a zároveň nás upozornil,
že vstoupíme na území národní přírodní
rezervace, a tudíž nesmíme nic trhat, se
pestrá skupinka, tvořená účastníky všech
věkových kategorií včetně dětí, z nichž ně18
které se sotva naučily chodit, a dvou psů,
vydala směrem k Zahradám pod Hájem.
Na cestu krásně svítilo sluníčko a rozehřívalo zemi, kterou ještě před pár minutami
skrápěl déšť.
První vlastivědné zastavení s naučným
výkladem se uskutečnilo v sadu nad Svárovem, kde se pěstují ovocné stromy původních odrůd jako vzácné živé kulturní
dědictví. Prohlédli jsme si louku s travami
vlnícími se v lehounkém vánku a pestrým lučním podrostem, jenž je domovem
mnohým vzácným živočichům. Děti do3/2015 Velká nad Veličkou
staly úkol: najít orchidej. Rozeběhly se do
všech stran, ale dlouho nemohly žádnou
nalézt. O to větší ovace způsobilo objevení
překrásného exempláře tořiče čmelákovitého, krčícího se přímo u našich nohou.
Lidově se mu říká včelička. Každý si jej
chtěl prohlédnout a vyfotografovat. Dověděli jsme se, že rostlina láká hmyz tvarem
květu (jeho spodní částí), připomínajícího
samičku samotářské včely, a také chemicky – vůní podobnou feromonům těchto
samiček (pro člověka však nepostřehnutelnou). Oklamáním toužícího samečka,
který návštěvě květu neodolá, a jeho snahou o spáření si rostlina zajistí opylení.
Ukázali jsme si i vítod větší, který svými
purpurovými, praporkovitě seřazenými
květy připomíná hřebínek.
Pokračovali jsme do kopce na severovýchod. Zastavili jsme se u trsu fialovomodrých kosatců trávovitých. Každý musel před
nimi pokleknout a sklonit se až k zemi, aby
si mohl přivonět. Pak ho zaplavila opojná
ovocná vůně. Pokud by v tom okamžiku
zavřel oči, připadal by se jako ve skladu meruněk. Jako svíce se kolem tyčily vemeníky
dvoulisté. Obdivovali jsme jemná bělostná
květenství připomínající krajku. Popsali
jsme si kozí bradu východní, která roní bílooranžové mléko při poškození. Vysvětlili
jsme si rozdíl mezi černýšem rolním a černýšem hřebenitým. V zatáčce nám průvodce ukázal nenápadný hlístník hnízdák, který díky hnědavému zbarvení úplně splývá
s okolím. Chybí mu chlorofyl, tudíž v jeho
pletivech neprobíhá fotosyntéza. Živiny
získává pomocí podzemních vláken hub
z rozkládajícího se listí a lesního humusu.
Za zatáčkou se nám nabídnul nový pohled na další louku ohraničenou ze všech
stran lípami a jinými listnatými stromy.
Tady jsme viděli další druhy orchidejí: hlavinku horskou, okrotici bílou, pětiprstku
žežulník. Hojně se tu vyskytoval zvonek
3/2015 Velká nad Veličkou
rozkladitý, kterému střihli na sukýnku andělé přímo z nebeského batistu. Dozvěděli
jsme se, že ty široké páskovité listy, které
tak často potkáváme, patří ocúnu. Uprostřed listů se tvoří tobolka se semeny a ty
se rozšiřují při senoseči. Je to vlastně pokračování vegetace rostliny po podzimním kvetení. Doposud jsem nevěděla, že
při kvetení ocúnu vidíme jen menší část.
Asi 2/3 květu (i reprodukční orgány) se
schovávají pod zemí. Opylený přečká zimu
v zemi a na jaře příštího roku vyrostou listy a vytvoří se plody se semeny. Celá rostlina je jedovatá, takže ji dobytek nespásá.
Při procházce lesem si děti (i ostatní)
prohlédli silně jedovatou rostlinu rulík
zlomocný. Konzumace jeho na pohled lákavých plodů by znamenala jistou smrt.
Myslím, že teď už si nikdo z nás rulík s borůvkami ani ničím jiným nesplete.
Po krátkém odpočinku jsme se vydali směrem k Suchovu. Procházeli jsme po
louce obkroužené stromy plné vstavačů
mužských.
O chvíli později jsme na Búrové u Su19
chova narazili na vzácné kýchavice černé.
Přestože byly ještě měsíc před květem,
dosahovaly nám do pasu. Jejich obrovské
listy s výraznou podélnou žilnatinou připomínaly asijské vějíře. Se svou svěží zelenkavou barvou a nachově černým lemováním na okrajích listů patří kýchavice ke
královnám dnešního výletu.
V kaluži na polní cestě jsme potkali
kuňku žlutobřichou¸ chráněný druh žáby.
Na mýtině v lese na mírném mokřadu rostl suchopýr. Zdálo se nám, že právě chumelí – a to se zatím houpala ve větru jeho
jednotlivá ochmýřená květenství. Jako nejvýznamnější rostlinu Podhradských luk se
solitérními duby nám průvodce představil
srpici karbincolistou, ovšem zatím ve stádiu poupěte. Cestou ke Kadúbku jsme byli
zkoušeni, jak si pamatujeme některé druhy travám podobných ostřic, s nimiž nás
průvodce během dne seznámil: vzpomněli
jsme si na ostřici ječmenovitou, o. chlupatou, o. srstnatou a o. řídkoklasou.
Nemohla jsem se zbavit pocitu dojetí
z toho, v jak překrásném kraji žiji. Nesmírně mě překvapilo bohatství naší přírody
a žasnu nad tím, kdykoli si na to vzpomenu. Náš průvodce nám totiž prozradil také
to, že druhová rozmanitost Bílých Karpat je
výjimečná v celosvětovém měřítku. Vždyť
v Zahradách pod Hájem roste na rozloze
5 × 5 m na 90 druhů rostlin. Celosvětové
maximum na ploše 4 × 4 m – 109 druhů
– bylo přitom zjištěno na Porážkách, v luční rezervaci nedaleko Vápenek. V jediném
čtverečním metru zde roste 82 druhů, což
je jen o málo méně než na rekordní horské louce ve střední Argentině, kde bylo
na metru zapsáno druhů 89. Nemohu se
nezeptat, proč takové obdarování? Napadá
mě jen jedno vysvětlení: ve zdejším kraji
se lidem žilo vždy těžko. Jestliže se píše, že
člověk bude v potu tváře dobývat ze země
chléb, zde to platilo dvojnásob. Horňáci obdělávali jen málo úživnou jílovitou půdu.
Často je trápila neúroda, bída a nemoci.
O našem kraji se říká ono známé přirovnání – konec chleba, začátek kamení. Myslím,
že právě proto dostali Horňáci do vínku tak
nádhernou přírodu, výjimečnou a vzácnou
mezi ostatními světy. Při procházce v ní se
potěší duše, pookřeje i zarmoucené lidské
srdce, lze načerpat sílu k obnovení a naplno se radovat z díla stvoření. Děkuji, že zde
je můj domov, domov nejkrásnější, darem
darovaný.
Hana Vachunová
ve spolupráci s Karlem Fajmonem
ŽÁKOVSKÝ FOTBAL
Závěrečné ohlédnutí za mladými fotbalisty, kteří ukončili své působení v žákovských kategoriích a posílí základní řady v našem dorosteneckém mužstvu TJ Kordárna
Velká nad Veličkou. Tato pětice kluků již
od přípravky spolu drží pohromadě a tvoří
prakticky po celou dobu základní lajnu žákovské kopané.
p
Matyáš Martin - jako jediný brankář byl po celou
dobu oporou v žákovských
kategoriích a posledním ro20
kem sezony 2014/2015 taky našeho dorostu. Přejme mu, ať mu to mezi tyčemi vydrží co nejdéle.
Prášek Ondřej - začínal
jako obránce, ale postupem
času se přesunul do zálohy
a nakonec v sezoně 2014/2015
působil na hrotu a stal se naším
základním tahounem a nejlepším střelcem
s 11 brankami. V jarní části si vyzkoušel taky
práci v dorostu i s jednou trefou. Věřím, že
bude dobrým přínosem v našem dorostu.
3/2015 Velká nad Veličkou
Prachař Matěj - od začátku
se zabydlel v záložních řadách,
kde patřil mezi základní opory
žákovské kategorie. V sezoně
2014/2015 byl jako druhý nejlepší střelec s 6 brankami našeho týmu. Rovněž si na jaře vyzkoušel dorostenecký fotbal.
Tak ať se mu tam daří i jako základnímu hráči této kategorie.
Krábek Kamil - během své
kariery v žákovské kopané se
vypracoval na velmi dobrého
pravého obránce a stal se základním pilířem zadních řad.
I když ho často trápily nemoci, vždy byl připraven a jako zdatný bojovník dokázal, že
je na něj spoleh. Taky patří mezi ty, kteří si
vyzkoušeli na jaře náš dorost, kde bude pokračovat v nadcházející sezoně.
Tahle čtveřice kluků je spolu od začátku
v jedné třídě v naší škole jako spolužáci i jako
spoluhráči, 9 let jako správná parta kluků,
které tento druh sportu pořád baví a pevně
doufám, že ještě dlouho bude a budou i jako
dospělí působit v naší kopané, pokud je vítr
nezavane v budoucnu jiným směrem.
Štipčák Matěj - jako poslední posila našeho dorostu,
který i přes vleklé zdravotní
problémy v posledních dvou
sezonách patřil mezi základní
opory zadních řad a bude rovněž přínosem
našeho dorostu.
Mezi největší úspěchy v jejich kariéře
určitě patřilo vítězství v zimním žákovském
turnaji mladších žáků ve Veselí nad Moravou
o pohár starosty obce. (mezi ně patřil ještě
Michal Kohút + Petr Štefánek, kteří přestoupili do FC Slovácko a Spartak Myjava).
Zažili spolu hodně mistrovských zápasů
a turnajů jak zimních, tak letních, někdy byly radostné, jindy z hořkou příchutí. Překonali různá
zranění, nemoci a doufám, že budou všichni
i nadále základními tahouny velické kopané.
3/2015 Velká nad Veličkou
Jejich cesty se rozejdou do různých škol,
ale určitě se pak vždy sejdou na našem fotbalovém hřišti.
Takže závěrem bych jim hlavně za sebe
chtěl popřát mnoho dalších sportovních,
hlavně fotbalových úspěchů v novém skoro
dospělém působišti velické kopané, ať jim to
kope správným směrem, brání branky a chytá tutovky.
Děkuji i vedení TJ Kordárna, Kordárně
plus i podpoře firmy JMR, spol.s.r.o., taky
naší obci a všem rodičům, kteří své děti
v tomto sportu podporují. Vždy jsou určitě
vítáni zájemci, které fotbal baví a třeba i tahle parta kluků bude mít své mladé početné
nástupce.
Samozřejmě poděkování patří všem žákům TJ Kordárna Velká nad Veličkou, jak
starším - Matyáš Martin, Prášek Ondřej,
Krábek Kamil, Prachař Matěj, Miška Filip,
Štipčák Matěj, Černák Radim, Janás Adam,
i trio z Blatnice na střídavý start Šeda Matěj,
Truska Jan, Solař Tom., tak i mladším žákům - Čajka Filip, Fajmon Jan, Maňák Lukáš
(nejlepší střelec se 17 brankami), Motyčka
David, Škopík Martin, Doležílek Tom., Kománek Šimon, Koželuha Matěj, Štefánek Tomáš, i dvě děvčata, která se zapojila do této
hry - Křížová Erika a Turanová Michaela,
Valášek David (toho času na hostování ve
Slovácku),Šťastný David.
Bohužel i v této sezoně několik chlapců
ukončilo činnost v naší kopané.
Myslím, že sezona 2014/2015 byla i přes
hodně různých komplikací a překážek pro
tyto kluky úspěšná a do nové jim přeju, ať se
jim stále daří a fotbal
je baví.
Sportu zdar a fotbalu ve Velké nad Veličkou zvlášť.
Prášek Miroslav,
jejich trenér
21
FOTBALOVÝ DOROST 2014-15
Trenér: Ondrůš Jan
Vedoucí mužstva: Handl Ladislav,
Matyáš Jiří
V sezóně 2014-2015 nás mužstvo dorostenců reprezentovalo v krajské soutěži
skupiny „C“. Umístilo se na 8. místě ze 14
účastníků této soutěže.
Poděkování patří všem hráčům a realizačnímu týmu. Mužstvo po celou sezónu
pracovalo velmi dobře a jsme rádi, že nejlepší hráči dorostu se prosadili v 1. mužstvu. (Sečkař, Rumíšek, Janás).
Za celý dorost Handl Ladislav
Horní řada: Pavlica Jindřich, Kučera Jan, Janda Robin, Mikeska Milan, Ševečka František, Janás Martin, Sečkař Stanislav, Rumíšek Jan.
Dolní řada: Prášek Ondra, Prachař Matěj, Matyáš Martin, Slovák Milan, Mlýnek David,
Kočí Honza.
Rekordní účast na Horňácké pětadvacítce
Jako na objednávku ustoupila tropické vedra a pro vytrvalce to bylo ve Velké
vcelku přijatelné počasí. Běžel se 45. ročník a zapsal dva rekordy. Padl účastnický
rekord – 206 startujících na všech tratích
a v hlavním závodě na 25 km. Vítězem na
trati 25km a v novém traťovém rekordu
1:26:28 se stal Dan Orálek z klubu Adidas Boost Team. Orálek zde vyhrál, už po
třetí za sebou. Na druhého měl náskok 10
minut. Druhé místo obsadil Zdeněk Do22
kulil z Olomouce před třetím Viliamem
Dinžíkem. V ženách slavila vítězstvím
časem 2:02:42 Jaroslava Šlahařová z Olomouce.
Start na 25km byl společný s během
na 8,1 km. Přesně v 17.00 hodin vyběhlo 106 závodníků. Na trati 8,1 km vyhrál
Lukáš Soural za 27:11 z oddílu VSK UNI
Brno před Davidem Záhončíkem 29:28,
třetí Tomáš Zavadil 29:57. Nejrychleší ženou byla veteránka Blažena Kocúriková –
3/2015 Velká nad Veličkou
34:20 z oddílu ŠK Jablonica ze Slovenska,
druhá doběhla Erika Farkašová – 34:26
a třetí Jana Kadlecová - 35:10.
Startovalo velké množství běžců nad
70 let. Nejstarším byl 78 letý Květoslav
Hána – 8,1km za 45:51, na trati 75 letý
Erich Koplinger měl čas 2:31:33!!!
Radek Spazier
Nový školní rok v ZUŠ
Hlavní náplní naší školy, plynoucí
ze Školského zákona, je poskytování základního hudebního vzdělání. Veškeré
další aktivity, pořádání koncertů nevyjímaje, jsou realizovány nad rámec poskytovaných transferů ze státního rozpočtů.
I přes toto omezení se snažíme přispět
3/2015 Velká nad Veličkou
uměleckými akcemi k rozšíření kulturního kalendáře v naší obci. Jsme rádi, že
nás v tomto směru významně podporuje
Obec Velká nad Veličkou.
V úvodu školního roku se naši žáci
zúčastní natáčení dokumentu České televize o Slovácké suitě. Toto hudební dílo
23
bylo už jednou filmově zpracováno v roce
1967 Kubou Jurečkem a i tehdy se natáčení účastnili veličtí občané. Tentokrát se
bude jednat o modernější verzi v režii Jiřího Šindara.
Jako každoročně budeme pořádat
v sále DPS každý měsíc besídky našich
žáků. Koncem listopadu zahrají pedagogové na tradičním Učitelském koncertu.
Jeho termín však letos nově spojíme se
svátkem sv. Cecílie, patronky muzikantů. V návaznosti
na spolupráci se ZUŠ Myjava
a Střední školou Strážnice,
která se nám osvědčila v minulém období, plánujeme i na
tento školní rok koncertní vystoupení a výstavu fotografií.
Specifickou
kapitolou
jsou vystoupení našich dvou
cimbálových muzik. Mohli
jste se s nimi setkat na řadě
akcí, o prázdninách například
na Horňáckých slavnostech
a Ozvěnách Horňácka, v nejbližší době
je čeká vystoupení na Slavnostech vína
v Uherském Hradišti.
Budeme rádi, když nás podpoříte svou
účastí na koncertech. Pro naše žáky je to
nejlepší forma motivace a také určité ocenění činnosti, kterou Základní umělecká
škola vytváří.
Petr Pavlinec,
ředitel ZUŠ Velká nad Veličkou
VÝUKA HRY NA DECHOVÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE
Zájemci o výuku hry na dechové hudební nástroje, žesťové (plechové)
a dřevěné se mohou přihlásit k výuce u p. Tomáše ŠTEFÁNKA ve Velké nad
Veličkou 569 osobně nebo na tel.: 607 651 507. Výuka bude probíhat individuálně, po vzájemné dohodě.
Knihovna má nové prostory
V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí kulturního domu byla knihovna
koncem června přestěhována do budovy
základní školy. Knihovnu najdete na staré
budově, využijte vchod vedle pamětní desky Martina Miškeříka a zvoňte na označený zvonek.
Kvůli menším prostorám knihovny
24
bylo nutné přestěhovat jen část knihovního fondu. Knihy, které zůstaly na kulturním domě, budou vždy po domluvě přineseny.
Chtěla bych poděkovat žákům základní školy a jejich pedagogům za pomoc při
stěhování knih. Moc Vám všem děkuji.
Věra Prachařová, knihovnice
3/2015 Velká nad Veličkou
!!! SOUTĚŽ !!!
Poznáte, která část Velké nad Veličkou je na historické fotce?
Pokud jste poznali,
o kterou část obce se jedná, neváhejte a napište
nám. Ze správných odpovědí bude vylosován
výherce, který obdrží
tričko s obecním znakem.
V odpovědi uveďte co
nejpřesnější popis místa,
své jméno a telefonní číslo. Psát můžete na mailovou adresu [email protected] nebo odpovědi házet do krabičky, která bude umístěna na okénku
podatelny OÚ a viditelně označená heslem „soutěž o tričko“. Uzávěrka soutěže – 30. září.
Losování proběhne 1. října 2015. Výherce telefonicky zkontaktujeme, výsledek soutěže i správná odpověď budou zveřejněny v zimním čísle Zpravodaje.
Na minulou otázku letní soutěže se nám sešlo 12 správných
odpovědí, při losování se štěstí usmálo na paní Renátu Pytlovou.
Na fotce je výherkyně se svou dcerou, která ji do soutěže
přihlásila. Gratulujeme!
Správnou odpověď bychom nevyjádřili lépe, než to udělal pan Josef Holčík, proto
necháme promluvit jeho: „Jedná se o dům č. 100 vedle Vernerovy hospody, majitele Jana
Pavlátky – magistra. Kulaté znamení používali holiči a kadeřníci. První dveře byl holič
a kadeřník Holčík, potom vchod do dvora, dál potom cukrárna a švec, směrem vpravo od
sloupu ulička ke kostelu. ... V roce 1937 jsem se tam narodil. ...“
Děkujeme panu Holčíkovi za krásný dopis.
Toto byla červnová hádanka
3/2015 Velká nad Veličkou
a tak to místo vypadá dnes – na místě zmíněných domů je parčík
25
Co se děje v okolí
19. 9.
Fouká vítr ze strnišť/ Kuželov/ zábavně naučný pořad pro celou
rodinu
19. 9.
ReFRESH Jam/ Veselí n. M./ snowboardová a lyžařská
y
exhibic
19. – 20. 9.
Hody/
y Nová Lhota
20. 9.
Krojovaná
j
pouť na Žerotín/ ze Strážnice
24. 9.
KineDok: Kauza Cervanová/ Veselí n. M.
25. 9.
Cimbálovýý večer/ hotel Hájj
26. 9.
20. výročí
ý
sborečku žen z Lipova/ Lipov
26. 9.
Velká drakiáda/ Strážnice
26. 9.
Cyklovýlet
y
ý pro zdraví/ z Veselí n. M.
26. a 27. 9.
Slavnost jablíček/
j
Blatnice
20. 9.
Blatnické vinobraní
20. 9. – 11. 10.
Dan Trantina/ Veselí n. M./ výstava
ý
akademického malíře
27. 9. – 25. 10.
Dílo Františka Šímy/
y Veselí n. M./ výstava
ý
fotografi
g í
27. 9. – 28. 9.
Výstava ovoce, zeleniny a květin/ Vnorovy
Podrobnější přehled akcí naleznete na www.tic-veseli.cz a stránkách jednotlivých obcí
Informace
Redakce zpravodaje uvítá vaše příspěvky nebo návrhy – co vás zajímá, co chcete
vědět nebo sdělit občanům. Své připomínky, návrhy či sdělení můžete posílat
mailem na adresu [email protected]
nebo poštou na adresu: Kulturní komise, Obecní úřad, 696 74 Velká nad Veličkou.
Uzávěrka příštího čísla je 25. listopadu 2015.
Zpravodaj Obce Velká nad Veličkou 151, IČO 00285447, název zpravodaje: Velický
zpravodaj (vychází 4 x ročně), vydání září 2015, ev. číslo periodického tisku: MK ČR E
21709, odpovědný redaktor: Radek Spazier ([email protected], tel: 518 670 681),
zpravodaj vydává Obec Velká nad Veličkou. Redakční rada: R. Spazier,
I. Janošková, L. Mikáč Sazba a tisk: Tiskárna Brázda, www.tiskarnabrazda.cz
26
3/2015 Velká nad Veličkou
Indiánský dětský den
Vlastivědné putování - suchopýr
Foto z HS Josef Tymonek