Havířov a Tychy: města reálního socialismu

Havířov a Tychy: města reálního socialismu

UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS
ACTA FACULTATIS PHILOSOPHICAE/215
HISTORICA
11/2004
HAVÍŘOV A TYCHY: MĚSTA, JIMŽ SE ŘÍKALO SOCIALISTICKÁ
ARKADIUSZ MARKOWSKI
Havířov a Tychy představují dvě města ve dvou různých státech, jejichž vznik, budování
a rozvoj je nerozlučně spojen s epochou budování socialismu v Československu a Polsku. Rychlá
industrializace podle sovětského kánonu, svázaného s budováním materiálně-technické základny
socialismu pro vojenské úkoly v době studené války, radikálně ovlivnila vývoj regionu po obou
stranách hranice. Požadavky na zvyšování produkce těžkého průmyslu vyvolaly potřebu nových
pracovních sil a tím i výstavbu nových bytů. Nastala doba centrálně řízené a plánované
ekonomiky a regulovaným pohybem pracovních sil. Za všemi rozhodnutími stály vedoucí orgány
KSČ a PPR, nacházející politické opodstatnění svých počinů v sovětských vzorech.
Tychy a Havířov, o kterých se ve své době říkalo, že jsou konkrétním výsledkem
budovatelského úsilí lidu a výrazem charakteristických znaků, kterými měla socialistická
společnost prokazovat své přednosti a uskutečňovat své dlouhodobé cíle; být symbolem úspěchů
komunistických vlád, blahobytu stavitelů, horníků a hutníků, vizitkou, kterou lze ukázat
zahraničním hostům. Hromadný příliv obyvatel na velké stavby socialismu a jejich vtěsnání do
prostředí měst stavěných v intencích socialistického realismu měl zajistit „nasycení“ jejich
pracovního úsilí a každodennosti komunistickou propagandou, prostředí města mělo utvářet
nového člověka - budovatele socialistického státu. Podle soudobých ideologických klišé spočíval
význam nových městských aglomerací v následujících postulátech:
„Socialistické je v tom, že město je vybudováno na základě usnesení dělnické strany a
dělnické vlády, z prostředků státního rozpočtu, který je výsledkem usilovné práce pracujících
našeho státu. Město je určeno převážně těm nejpřednějším budovatelům, to je horníkům a
ostatním pracujícím. Havířov má dnes už celou řadu nositelů řádů a státních vyznamenání, členů
brigád socialistické práce, držitelů světových rekordů v těžbě uhlí kombajnem a ražení chodeb.
Žijí zde tedy lidé se socialistickým poměrem k práci.“1
1
Havířov. Městký národní výbor. Havířov 1962.
97
Socialistické město měla charakterizovat společenství bez třídních rozdílů, prostory bez
luxusních obchodů, kapitalistických bank, velkoobchodů, zábavních podniků. Mělo být centrem
soukromého a společenského života tzv. pracujících, realizovaným podle architektonických
vzorců reálného socialismu. Propagandistický pohled však nemohl zakrýt chaos velké stavby,
v níž se často zapomínalo na potřeby běžného člověka, odtrženého od dřívějšího života.
„Socialisticky žít“ znamenalo především žít v kolektivu a v souladu s potřebami společnosti,
v níž jednotlivec nehrál téměř žádnou roli. Socialisticky žít znamenalo také socialisticky bydlet:
„Trvalým úkolem je vést obyvatele ke správnému poměru k socialistickému vlastnictví, k šetření
a udržování veřejných zařízení zelených ploch i vlastních bytových jednotek“. 2 Avšak
jednostranná dělnická skladba obyvatelstva považovaná za společenskou přednost profilu města
ve skutečnosti přinášela řadu negativních důsledků v rozvíjení kulturního života a obohacování
jeho forem. Bylo omylem se domnívat, že socialistická města nepotřebují v takovém rozsahu jako
tradiční sídla další nezbytné profese a mohou se obejít např. bez učitelů, lékařů, technické
inteligence, kulturních pracovníků a umělců, že každé město ke svému vývoji potřebuje mnoho
nezbytných předpokladů, nemůže být jen pouhým závodním sídlištěm. Na druhé straně bychom
však neměli zapomínat, že města jako Havířov a Tychy umožnila celkové zlepšení podmínek
bydlení, pracovních i materiálních poměrů velkého počtu obyvatel, kteří sem přijeli z celé země,
aby hledali lepší život.
Výstavba takových nových měst jako Havířov a Tychy nebyla typická jen pro
komunistické státy; ve 20. století, zejména po druhé světové válce, se téměř v každé evropské
zemi objevilo nějaké nové město, které mělo vyjádřit představy a snahu po dokonalejším způsobu
bydlení. Nejčastěji šlo o potřebu deaglomeračních požadavků (například satelitní města kolem
Londýna). Četná nově zakládaná města satelitního charakteru se v německé literatuře nazývají
Trabanten-Städte, v ruské goroda-sputniki, v Anglii a skandinávských zemích zahradní města,
v USA se do této kategorie zařadila mj. atomová města, jinde zase přímořská rekreační města
nebo střediska lázeňského, kulturního a náboženského typu. 3 Jak vidíme, jejich charakter i účely
jsou velmi diferencované. Mnohá z nich byla postavena na tzv. zelené louce, a jiná vznikla
sloučením několika menších původních obcí.4 V našich zemích se pro ně používá přídomek
„noclehárny“, protože kromě obytné neplní žádnou jinou funkcí. Havířov a v menším stupni také
2
3
4
98
SLEZÁK, K.: Pět let Havířova. Těšínsko 1961, č. 16-17, s. 2.
KLOSOWSKI, F. - PROKOP, R. - RUNGE, J.: Poválečné strukturální proměny nových měst moravskoslezského
a hornoslezského příhraničí. In: Slezský sborník, 2002, roč. 100, č. 1, s. 43.
Tamtéž.
Tychy, z nichž obyvatelé vyjížděli za prací do sousedních měst, tuto roli pouhých „nocleháren“
bezesporu v průběhu svého budování a existence plnily.
Urbanistické ztvárnění obou měst bylo podřízeno doktríně reálného socialismu. Základy
této doktríny byly položeny ještě v meziválečném období v SSSR. Archetypem takového
ideálního socialistického města byl ve 30. letech projektovaný Magnitogorsk, který vznikl kolem
mohutného hutního kombinátu. Město poskytovalo dělníky pro průmysl, inženýrské a správní
kádry, tvůrce dělnické kultury pro realizaci ideologických cílů komunistické strany.
„Socrealismus“ dává zvláštní význam centrům měst, kterým je určen důležitý ideologický a
propagandistický společenský úkol: sjednocení intelektuálně, třídně a kulturně diferencovaného
společenství v jednolitou ideovou „masu“, definovanou jako „pracující lid měst a venkova,
podléhající diktatuře proletariátu. Nejdůležitější kategorií byla však zásada sevřené kompozice,
založená na regulovaném plánu, tvořícím ulice a náměstí v měřítku odvolávajícím se na
historické dědictví. Architektura měla nutit do zápalu, vzbuzovat v srdcích milionů lidí
bolševický elán a nadšení, měla vzrušovat a přitahovat pozornost budovatelů. 5 Nezaměnitelné
vzory stalinského urbanismu, snící o nejbližší budoucnosti, v níž bude plno zeleně, široké hlavní
třídy, prostorná náměstí pro manifestace pracujících a vše potřebné, co si člověk může vůbec
představit. Již pouhý fakt, že se během několika málo let měla vybudovat města, která se jinde
stavěla celá desetiletí, vzbuzoval hodně rozpaků.6 Formalistický model v pojetí urbanismu, který
vůbec nepřihlížel k národním a regionálním zvyklostem, nebral v úvahu, že město je složitým
funkčním organismem objektů a lidí, jehož životnost vždy vyjadřuje určitou míru vyjímečnosti a
neopakovatelnosti, jejichž posloupnost a význam se nedá direktivně stanovit. 7 Skutečný život se
nedal přes usilovné snahy komunistických činitelů jednoznačně předvídat.
5
6
7
LOREK, A.: Kompozycja przestrzenna Nowej Huty w kontekście teorii i praktyki urbanistycznej socrealizmu.
In: Rola Krakowa w dziejach narodu. Narodziny Nowej Huty. Red. Małecki, J.M.; Kraków 1999, s.125-131.
PROKOP, R.: Světla a stíny nového města - aneb Havířov po pětatřiceti letech. Těšínsko, 1990, č. 3, s. 1.
PROKOP, R.: Město, jemuž se ještě nedávno říkalo socialistické po pětačtyřiceti letech. Těšínsko, 2000, roč. 43,
č. 4, s. 13.
99
Počátky Havířova jsou svázané s koncepci „generální linie výstavby socialismu v
Československu“, vyhlášené na IX. sjezdu KSČ v roce 1949. Pětiletý plán výstavby národního
hospodářství (1949-1953) kladl velký důraz na zvýšení produkce těžkého průmyslu, která mohla
být zajištěna rozšířením zaměstnanosti v klíčových oborech a dlouhodobým řešením bytových
problémů. Zakrátko se začaly na základě sovětských zkušenosti ujasňovat představy soustředěné
bytové výstavby do několika kompaktních městských sídelních útvarů, jejichž organickou
součástí měla být potřebná občanská a technická vybavenost. Uvedené záměry byly prosazovány
kolektivem architektů pod vedením ing. arch. V. Meduny koncem roku 1949 a předkládaly, že
výstavba nového bytového fondu bude umístěna převážně v území mimo vlivy poddolovaní,
konkrétně do Poruby (západně od vnitřní Ostravy), ve východní časti OKR do prostoru obcí
Šumbarku-Bludovic a Karviné, na jižním obvodu Ostravské pánve do Třince a Frýdku-Místku. 1
O tom, jak velká váha byla přikládána tomuto projektu, svědčí ustavení Vládní komise pro
výstavbu Ostravska. Dalším krokem k socialistické přeměně hospodářského jádra kraje byl
dokument z roku 1951 „Postavíme města socialismu“, do kterého byl zařazen projev ministra
těžkého průmyslu G. Klimenta, který přednesl na zasedání pléna JNV v Ostravě dne 11. 8. 1951,
v němž uvedl: „Vedle nové Ostravy v prostoru Poruby, Svinova a Polanky, která má mít za 12 let
150 000 obyvatel, navrhujeme postavit ještě další město v prostoru Šenova, Šumbarku, Bludovic
o velikosti 50 000 obyvatel...“. Směrnici předsednictva ÚV KSČ konkretizovala usnesení MěV
KSČ (ze dne 6.8. 1951) a JNV v Ostravě (ze dne 11.8.1951).2 Na generálním projektu nových
měst (Ostrava, Šumbark – Bludovice) pracovalo kolem 400 architektů z řad urbanistů, architektů,
jiných oborů a z lidosprávy. Po určení potřeb pracovních sil hlavními průmyslovými závody pro
sídliště Šenov-Šumbark byla původně stanovena velikost města na 60 000 obyvatel, později
zvýšena na 100 000.3 Byla vytvořena 15 členná komise pro výstavbu města Ostravy, v niž
pracovali mimo jiné D. Kolder, J. Kotas. Projekční práce byly svěřeny Stavoprojektu Ostrava.
Generálním projektantem byl jmenován doc. ing. arch. V. Meduna. V příloze výše citovaného
dokumentu byla zařazena urbanistická koncepce budoucího Havířova (tehdy nazývaného ještě
Šenov-Šumbark) a zastavovací schéma prvního městského obvodu. Konečnou podobu územního
plánu významně ovlivnila návštěva ostravské delegace na staveništi zřejmě prvního
„socialistického města“ sovětské
1
2
3
provenience ve středoevropském prostoru, Nowe Huty u
ŠPAČEK, Z. a kol.: Havířov (socialistické město). Ostrava 1974. s. 17-18
WAHLA, A.: Čtvrtstoletí výstavby a rozvoje města Havířov. Těšínsko, 1981, č. 1, s. 2-3.
Viz pozn. 6.
100
Krakowa, ve dnech 10.-12.11.1951. Na základě „doporučení“ a poznatků získaných delegací byly
z plánů nové výstavby zcela vyloučeny rodinné domky, při centralizaci obchodů a služeb ve
velkých komplexech. Tvůrčí projektu hned v úvodu zdůrazňovali, že vycházeli ze sovětských
zásad, zejména závěrů IX sjezdu Akademie architektury SSSR. 4 V roce 1952 byl vypracován
podle stanovené urbanistické koncepce zastavovací plán výstavby první etapy. Rozhodující podíl
na projektově přípravě měl Stavoprojekt Ostarava. Z velkého počtu architektů, kteří se podíleli na
urbanistickém a architektonickém řešení města, můžeme jmenovat ing. arch. Z. Špačka,
vedoucího atelieru Stavoprojektu v Havířově.5
Podobné byly začátky Nových Tychů. V roce 1949 začala práce nad prvním regionálním
plánem. Zahrnoval oblast Hornoslezského úhelného revíru (Górnośląskiego Zagłębia
Węglowego), přejmenovaného na Hornoslezskou průmyslovou oblast (GOP). Práce řídil R.
Pieńkowki a konsultantem byl B. Malisz. Záměr se běžně označoval jako „deglomerační plán
GOP“, opíral se o směrnice „Studia státního plánu“. Projektovali některé ideje z deglomeračních
plánů „velkého Londýna“ z roku 1946, ale také koncepce sovětských urbanistů. Plán regionální
GOP dělil celou oblast na dvě části: písmenem „A“ označoval vysoce urbanizované jádro, které
obklopovala oblast „B“ prstencem, vzdáleným 10-12 km od části „A“;a pro ni měl vykonávat
předměstské funkce. Obytné stavitelství v oblasti „B“ se mělo organizovat ve formě nových
socialistických měst a sídlišť. Bylo stanoveno, že nejlepší podmínky pro lokalizaci nových měst
existují v obvodě Tychů, Tarnovských Hor, Pyskovic a Zombkovic (Ząbkowic). Předpokládaná
velikost těchto měst v perspektivě 20-25 let činila: Tychy – 150 000, Tarnovské Hory - 110 000,
Pyskovice a Zombkovice - 80 000.6 V roce 1950 byly vytvořeny dva dokumenty: a) usnesení
předsednictva Vojvodského Národního Výboru (= WRN) v Katovicích (ze dne 13. 6. 1950); b)
rozhodnutí předsednictva vlády (ze dne 4. 10. 1950) o výstavbě (rozšíření) existujícího městečka
Tychy (v té době mělo kolem 11 000 obyvatel) na městskou aglomeraci o počtu 100 000
obyvatel. V roce 1951 byla vyhlášena soutěž na projekt města, které se zúčastnily tři projektové
kanceláře: „Městoprojekt - Katovice“ - pracovna Glivice, „Městoprojekt - Krakov“ a
Městoprojekt – ZOR7 (Závod dělnických sídlišť) ve Varšavě (dva kolektivy). Soutěž vyhrál jeden
z kolektivů Městoprojektu-ZOR ve Varšavě pod vedením dr. Kazimierza Wejcherta a ing. Hanny
4
BENATZKY, J. a kol.: Havířov. Havířov: Městský úřad, 1995, s. 82.
Viz pozn. 9.
6
KRUSZEWKI, M. - NIEMCZYK, S.: Przestrzeń urbanistyczno-architektoniczna .In: Tychy 1939-1993:
monografia miasta. Red. M. S. Szczepański. Tychy 1996. s. 140-141
7
ZOR - Závod dělnických sídlišt’ zůstal založeny v roce 1948, vykonával funkce generálního investora v oblasti
bytového stavebnictví. ZOR působil v cele země.
5
101
Adamczewské, ten byl pak pověřen další prací nad plánem města. Programové zaměření
schválila Státní komise hospodářského plánování 27. 5. 1952. Zpracovaný generální plán města
odsouhlasilo předsednictvo vlády 19. 3. 1953. 8 (Původní generální plán zpracovaný už v roce
1952 nepřijalo). Doporučilo, aby se projekt přepracoval tak, aby získal na průhlednosti,
monumentálnosti a na „socialistickém projevu“.) Mezitím stejný kolektiv zpracoval také projekt
sídliště „B“. O rok později byl zpracován ještě obecný plán města schválený pak usnesením
předsednictva WRN ze dne 8. 2. 1955 (byl ještě znovu upraven v roce 1960). Koncem roku 1954
vzniklo v Tychách nejprve územní pracoviště varšavského „Městoprojektu“, dne 1. 7. 1955 byl
zřízen Projekční Podnik Městského Stavebnictví – „Městoprojekt - Nové Tychy“. 9
Při volbě umístění sídelní výstavby Havířova hrály nejdůležitější roli tyto lokální
podmínky:
1. dojížďka pracujících do dolů a hutních podniků netrvala více než 30-40 minut;10
2. umístění hlavní zástavby mimo dosah poddolovaní (Bludovická mýtina);
3. lokalizace města na důležitém silničním tahu z Ostravy k pohraničnímu Českému Těšínu;
4. průchod železniční trati jižním okrajem produktivního dolování s dobrou dopravní
dostupností okolních měst;
5. příznivé povrchové podmínky a žádoucí kvalita životního prostředí (čistota ovzduší,
ozelenění);
6. možnost zajištění dostatečných vodních, energetických a teplofikačních zdrojů;
7. blízkost rekreačního potenciálu a rezervy půdního fondu pro příměstské hospodářství a
případnou další zástavbu (výrobní, komunálně technickou).11
Také Nové Tychy se vyznačovaly obdobnými lokalizačními přednostmi; rozdíl byl v tom,
že územně přímo navázaly na středověkou polohu zvanou Staré Tychy. 12 Původní Tychy získaly
statut obce s městskými právy v roce 1934, skutečný statut města až po druhé světové válce
v roce 1951, tedy v době, kdy se začaly stavět Nové Tychy. Nové město mělo převzít některé
pomocné funkce vojvodského střediska a odlehčit tak Katovicím. Je zajímavé, že deglomerační
plány akcentovaly kromě územních předností také hlediska ideologická: prezentace struktury
8
9
10
11
12
KANTYKA J.; Tychy: Zarys rozwoju miasta i powiatu. Katowice 1975, s. 547-549.
KRUSZEWSKI, M. - NIEMCZYK, S.: Przestrzeń urbanistyczno-architektoniczna..., s. 152.
WAHLA, A.: Dvacet pět let vývoje obyvatelstva Havířova. In: Acta Facultatis Paedagogicae Ostraviensis. Series
C -17. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1982, s. 3.
PROKOP, R.: Havířov -nové město v průmyslové aglomeraci. Těšínsko, 1983, č. 3, s. 4.
KLOSOWSKI, F. - PROKOP, R. - RUNGE, J.: Poválečné strukturální proměny..., s. 46.
102
socialistického města v oblasti silně zasažené „kapitalistickým dědictvím urbanistickoarchitektonickým“.13
V obou případech se začalo stavět ještě před zpracováním generálního plánu výstavby.
Myšlenka postavit nové města pro horníky OKR se zrodila již v údobí let 1946-1947. Na rozhraní
katastrů Šenova a Šumbarku začala výstavba budoucího města Havířova na podzim roku 1947
(pohotovostní sídliště „Dukla“ severně od nádraží Šumbark). Zastavovací plán zpracoval v roce
1948 ing. arch. B. Jelčaninov; první část vznikající hornické osady je v něm zakreslena v původní
podobě. Její vznik byl opředen „fantastickými“ zprávami o počtu bytů, které vznikly od počátku
výstavby.14 Výstavba sídlišt’ probíhala v období dvouletého hospodářského planu pro léta 1947 –
1948, a odtud pochází také dodnes dochovaný název „dvouletkové domy“ či „dvouletky“. 15
V jarních měsících roku 1949 začalo první osídlování domovních bloků. V první etapě bylo
osídleno celkem 96 bytových jednotek. Vedle bytů se začalo i s výstavbou dvou domů pro
hornické učně, v nichž v září 1950 bydlelo celkem 850 učňů. V roce 1951 se sídliště rozšiřovalo
západním směrem o další bloky, stavěné proudovou metodou. V tomtéž roce se na rozhraní
katastrů Šumbark-Bludovice začalo také s prvními pracemi na výstavbě druhého sídliště, které se
stalo zárodkem města Havířov. V podzimních měsících stály tu v hrubém zdivu první bloky
východně od silnice Šumbark-Bludovice. Stavební práce v tzv. „dolním“ sídlišti pokračovaly
velmi rychle směrem východním. 16 O něco dříve (v roce 1949) byla zahájena stavba v tzv.
„Lánské akci“ na katastru Dolních Bludovic, poblíž silnice do Českého Těšína, velkého
učňovského střediska Pavky Korčagina. V okolí tohoto střediska se začaly budovat další obytné
bloky podle zastavovacího planu obce Dolní Bludovice z roku 1949.17 Tento sídlištní typ
zástavby řešil jen otázku bydlení a výchovu hornických učňů, nelze mu tedy přisuzovat větší
střediskový význam. V letech 1951-1954 probíhala už cílevědomá a ucelená výstavba.
S postupným osídlováním domovních bloků se však zapomnělo na výstavbu veřejných služeb.
První osídlenci se na cestách do obchodů utápěli v blátě, a pokud si chtěli zakoupit jiný druh
zboží než potraviny, museli cestovat za nákupy do Ostravy nebo Českého Těšína. 18 Teprve v roce
1953 byly postupně zařizovány v sídlištích potravinářské obchody, textilní prodejny, obchod
13
Viz pozn. 13.
SLEZÁK, K.: Šumbark 1945-1955. Opava 1957, s.18-19.
15
BENATZKY, J. a kol.: Havířov, s.77
16
Viz pozn. 21
17
WAHLA, A.: Čtvrtstoletí výstavby a rozvoje města Havířov. Těšínsko, 1981, č. 1, s. 2-3.
18
HARÁŠKOVÁ, L. a kol.: Havířov 1955 – 1980. Havířov: Městský národní výbor, 1980, s. 8.
14
103
potřebami pro domácnost, mlékárna, Masna, Chemodroga, čímž bylo zčásti uspokojeno trvalé
volání obyvatel po těchto službách. Ale už v polovině roku 1954 nestačila kapacita stávajících
prodejen, bylo nutno připravovat další prodejní plochy. 19
V Tychách se začalo s výstavbou hned po vyhlášení usnesení předsednictva vlády ze dne
4. 10. 1950, které doporučovalo zahájení stavby ještě v roce 1951. Proto byl ustaven v říjnu téhož
roku pracovní kolektiv projektantů „Nové Město Tychy“ (=NMT), v jehož čele zůstal prof. ing.
T. Todorowski, pomáhal mu ing. K. Madurowicz. Prvním úkolem nové pracovní skupiny bylo
zpracování lokalizačních variant nového města a předběžného plánu města. Začalo se pracovat
nad prvním tyským sídlištěm, jehož koncepce byla představena ve Varšavě v únoru roku 1951.
Sídliště „A“, v kterém mělo bydlet 6100 obyvatel, zahrnovalo oblast kolem 18 ha poblíž Starých
Tychů. Krátká lhůta pro začátek výstavby způsobila, že v prvním etapě bylo použito typové
stavební projekty ZOR. Souběžně s realizací sídliště „A“ vzniklo na jih od něj tzv. barokní
městečko pro stavební brigády. Stavba sídliště byla ukončena v roce 1956. Vláda nato rozhodla o
předaní prací nad projektem města „Městoprojektovi - ZOR“ ve Varšavě. Působení pracovní
skupiny NMT pod vedením prof. T. Todorowského skončilo realizací sídliště „A“. 20 Zajímavé je,
že v názvech později dostavěných sídlišť se objevila následující písmena abecedy, která se
nezměnila dokonce ani v 90. letech.
V pozdějších letech se v obou sledovaných městech stavělo již podle obecných plánů,
vypracovaných celým štábem architektů; ty se však často měnily následkem změn v hospodářské
a politické situaci obou států a také pod vlivem populačního vývoje obou měst.
Po stavební architektonické stránce je Havířov z obou měst daleko ucelenější, jeho
zástavba z 50. a 60. let působí kompaktněji a díky koncentrovanějšímu uspořádáním i účelněji. 21
V obou městech se stavělo zpočátku tradičním způsobem, tzn. cihlovou zástavbou; teprve od
koncem 50. let se stále více uplatňovaly tzv. progresivní stavební metody (panelová,
blokopanelová, montované stavby z prefabrikátů), které byly důsledkem neustálé snahy o šetření
ve stavebnictví. Jádro „vnitřního“ Havířova vytváří komunikační systém čtyř opěrných os
(tehdejší třídy Gottwaldova, Dělnická, Zápotockého a Leninova), určujících rozložení centrální
obytné zástavby i objektů střediskové vybavenosti. Zástavba byla koncentrována do několika
sídlištních celků, z nichž každý měl plnit vlastní funkce a příslušel jim rovněž určitý podíl na
19
20
21
Viz pozn. 21.
KRUSZEWSKI, M. - NIEMCZYK, S.: Przestrzeń urbanistyczno-architektoniczna..., s. 147-148.
KLOSOWSKI, F. - PROKOP, R. - RUNGE, J.: Poválečné strukturální proměny..., s. 47.
104
zajišťovaní celoměstského organismu.22 Můžeme říci, že Havířov se stal v jistém slova smyslu
zkušebním kamenem socialistického stavebnictví Československa a od jiných nových sídlišt’ na
Ostravsku se měl lišit tím, že měl byt kompaktnější a stavebně celistvější. 23 Architektura
socialistického realismu z 50. a počátku 60. let v Havířově je obohacena řadou výtvarných prvků
(sgrafita, reliéfy, členitost fasád a vnější výzdoba) a stala se významným dokumentem doby. 24
Funkční uspořádání ploch a objektů (etapa od kostela sv. Anny po centrum) je patrné z prvotního
projektu. Kompozičními prvky zástavby plánovaného centra se staly budovy základních škol,
gymnázia, kulturního domu Petra Bezruče, budova učiliště P. Korčagina, společenský dům a
bývalé kino Radost. V roce 1992 byl uvedený obytný soubor SORELA v části od vstupu do
města k Náměstí Republiky vyhlášen ochranným pásmem, do nějž jsou zahrnuty i čtyři nemovité
kulturní památky: zámek, kino Radost, filiální kostel sv. Anny a náhrobek hraběte Friedricha von
Arco.25
V Tychách tvoří úplně dokončený příklad architektonického plánu socrealismu pouze
sídliště „A“, ve srovnání s Havířovem však není tak bohatý po výtvarné stránce. Původní plán
Tychů byl založen na dvou osách: „procházkové“ sever-jih a „defilé“ východ-západ.
„Procházková osa“ se skládá ze dvou silnic procházejících přes střed města, spojujících zelené
terény jeho jižní a severní části. „Defilová osa“ spojovala v jeden celek všechna náměstí v centru
ve směru východ-západ a protínala „procházkovou osu“ na ústředním náměstí. Doplněním toho
uspořádaní byl čtyřúhelník hlavních ulic. Původní funkce této „středoměstské“ oblasti vzala
později za své. „Procházková osa“ byla nahrazena tzv. „zelenou osou“, která měla tvořit velký
pěší bulvár spojující park jižní se severním. „Defilovou osu“ představovala již jen železniční trať,
která rozdělovala město na severní a jižní část.26
Jednou z nejzajímavějších stránek výstavby Havířova je hledání názvu pro nové
československé socialistické město. Na počátku roku 1955 podle politických činitelů stavba
sídlišť v Šenově -Šumbarku a Šumbarku-Bludovicích dostoupila již tak daleko, že 25. ledna mohl
odbor vnitřních věci KNV v Ostravě předložit radě KNV návrh na vytvoření samostatného města
s vlastní správou. Dne 28. ledna se na plenárním zasedání KNV objevila myšlenka na vypsání
veřejné soutěže na název nového města. Rada KNV stanovila zásady soutěže. Její podmínky
22
Viz pozn. 18.
PROKOP, R.: Havířov: město pozoruhodného vývoje . Havířov : Městský národní výbor, 1967, s. 23
24
PROKOP, R.: Město, jemuž se ještě nedávno říkalo socialistické..., s. 14.
25
Havířov / [text Martin Vaněk ... [et al.]. Havířov: Městská knihovna, 2003, s.5-6
26
KRUSZEWSKI, M. - NIEMCZYK, S.: Przestrzeń urbanistyczno-architektoniczna..., s. 155
23
105
umožňovaly, aby se jí mohl zúčastnit kdokoliv, a to formou písemného zaslání jednoho či více
návrhů na adresu KNV do 28. 2. 1955. Název měl být český, snadno přeložitelný, vyjadřující
průmyslový charakter prostředí i budovatelské úsilí ostravského lidu. Veřejná soutěž byla
vyhlášena v denním tisku i v rozhlase. třem vítězným soutěžícím měly být vyplaceny odměny ve
výší 800, 200 a 100 Kčs. Soutěž setkala se s ohromným ohlasem. Došlo celkem 625 dopisů,
obsahujících přes 2 350 návrhů.27 Většina navrhovaných názvů souzněla jednoznačně s dobou.
Přednost měla politika, uhelný průmysl, ale inspirací byla také jména „velkých stranických
vůdců“. Navrhovatelé často připojovali bližší vysvětlení svého záměru: Uhlíkov (uhlí je krví pro
celý náš velký průmysl a kov jsou tepny, kterými teče radostný a šťastný život všech našich
občanů), Melsgottwald (Marx – Engels – Lenin -Gottwald), Klementov (po našem milovaném
učiteli a vůdci KSČ), Gottwaldův Horníkov (vždyť Gottwald byl uznán jako první horník),
Soroděbud (Socialisticko–rolnicko-dělnická budoucnost), Kostasov (Komunistické stavby
socialismu), Bašta (že jsme bašta míru), Oryon (Ostrava se mi jeví jako průmyslové slunce, okolí
Ostravy jako hvězdy na nebi). Z jiných zajímavých názvů můžeme ještě uvést například: Stalin,
Zápotockýgrad, Malenkovgrad, Stachanov, Blahomír, Záblesk, Úspěšín, Šťastnov, Veselý Život,
Vzletovice, Proletarsk, Naše Pýcha, Únor, Říjenov, Baník, Uhlín, Vítězná Baňa, Slezský Donbas,
Ostravovo, Šenovov, Nové Barkovice.28 Nejvíce občanů se vyslovilo pro název Bezručov, přesto
jako nejvhodnější ze všech návrhů byl vybrán název Šachtín, neboť dle komise nejlépe
vystihoval charakter nového města. Na druhém místě komise doporučila Havířov a na třetím
Cingrov. Ministerstvo vnitra, kam byl návrh zaslán k dalšímu schvalovacímu kolu, však výsledky
zvrátilo. Název Šachtín byl odsunout jako příliš málo pokrokový až na druhé místo, prvenství
přiznalo ministerstvo pojmenování Havířov, které mělo dokazovat, jakou péči věnuje
socialistická společnost pracujícímu člověku, budovateli šťastných zítřků. 29 Tento název pak
oficiálně úřady vyhlásily 4. 12. 1955
Populační vývoj Havířova i Tych probíhal se značnou intenzitou, v obou městech
vykazoval mnohé podobnosti. Havířov se transformoval do městského uskupení z venkovských
sídelních forem, obývaných v roce 1950 asi pěti tisíci obyvateli; město Tychy mělo v roce 1950
12,9 tisíc obyvatel.30 Od základu nově postavená města dosáhla v současné době téměř velikosti
velkoměst: Havířov má 85,4 a Tychy dokonce 134,2 tisíc obyvatel, dynamikou populačního
27
28
29
30
MÜLLER, K.: O název nového města. Těšínsko, 1990, č. 3, s. 5-6. BENATZKY, J. a kol.: Havířov, s. 86-92.
Tamtéž
SLEZÁK, K.: Počátky hornického města Havířova. Těšínsko, 1958, č. 3, s. 16.
Viz pozn. 19.
106
vývoje byla tedy obě města plně srovnatelná. 31 V sídelním rozmachu Havířova sehrávalo až do
konce 60. let rozhodující úlohu vysoké přistěhovalectví. Zejména 50. léta znamenala pro město
z hlediska zalidňování důležitou vývojovou etapu, která v následujících letech kulminovala, po
aglomeračních tendencích ze 60. let. Věkově mladé obyvatelstvo (v polovině 50. let kolem 22 let
průměrného věku) mělo příznivý vliv na rozsah přirozených přírůstků mezi lety 1956 až 1962. Již
počátkem roku 1963 překročil počet jeho obyvatel 60 tisíc, v roce 1969 80 tisíc.32 Následující
užitečná racionalizace uhelného průmyslu vedla ke snižování zaměstnanosti, v Havířově se
projevila v poklesu migračního přílivu, ba dokonce určitými příznaky odlivu obyvatelstva
z Havířova po roce 1970. V roce 1985 sice dosáhlo město maximální velikosti (94 110 obyvatel),
to však bylo způsobeno spíše připojením dalších obcí než migračním přílivem nebo přirozeným
přírůstkem.
V Tychách se záhy po vysokých hodnotách přirozených přírůstků v letech 1953 –1959
(max. 24,5 promile) a růstu migrací v letech 1951-1961 až do konce 70. let úroveň demografické
urbanizace snižovala. Dynamika demografických faktorů opět vzrostla v době, kdy populace z
poválečné exploze dosáhla dospělosti a pracovního věku. Přirozený přírůstek se zde pohyboval
během let 1977-1983 kolem 17 promile. Ještě v roce 1990 měly Tychy 191,7 tisíc obyvatel
(kromě výše uvedených příčin to bylo podobně jako kdysi u Havířova následkem připojení
okolních obcí k městu. Havířov dodneška nedosáhl původně uvažované velkoměstské velikosti
zřejmě proto, že výstavba v 70. letech se realizovala v menším rozsahu, než se předpokládalo, a
její dynamika byla podstatně slabší než na přelomu 60. a 70. let. Tychy se rozvíjely dále, protože
v Polsku docházelo k urychlení urbanizačních procesů pravě v tomto období.33
V současné době mají obě města léta slávy již spíše za sebou. 90. léta přinesla hodně
změn. Obě města zažila podstatný pokles vývojové dynamiky zalidňování i snížení tempa
přirozeného populačního růstu.Transformace hospodářství přinesla právě v oblastech, které byly
nejvíce zatíženy socialistickou industrializací, celou řadu nových problémů, které již nelze jako
v minulosti odstranit direktivními metodami, jaké se dříve běžně používaly v politické praxi.
Místní společenství ztratila dosavadní industriální stimuly a dostala se do stadia, kdy musejí
vytvářet jiné rozvojové struktury, na nichž by se mohla zakládat regenerace obou měst.
31
32
33
http://www.czso.cz; http://www.gus.pl
PROKOP, R.: Populační proměny nového města. Těšínsko, 1996, č. 1, s. 21-25. Havířov ve faktech a číslech.
Havířov: Městský národní výbor, 1988, s. 7.
KLOSOWSKI, F. - PROKOP, R. - RUNGE, J.: Poválečné strukturální proměny..., s. 46-47, 51.
107
Streszczenie
Haviřov i Tychy: miasta, które nazywano socjalistycznymi
Arkadiusz Markowski
Artykuł jest poświęcony Tychom i Havířovi, dwóm miastom, których historia jest ściśle związana
z okresem powojennej socjalistycznej industrializacji w Polsce i Czechosłowacji. Omawia przyczyny powstania i
trudne początki obu miast. Charakteryzuje pierwsze plany i projekty z lat 50., w dalszej części dokonuje m.in.
krótkiej analizy zmian ludnościowych na terenach obu miast aż po lata 90-te. Tychy i Havířov uważane swego czasu
za idealne miasta socjalistyczne, należą do grona miast Europy Środkowej (polska Nowa Huta, NRD-owski
Eisenhüttenstadt, węgierski Dunaújaváros) które miały być pewnego rodzaju ziszczeniem socjalistycznego marzenia
o pięknym mieście dla klasy robotniczej. Pod względem urbanistyczno-architektonicznym
miały odpowiadać
wzorcom socrealizmu, które zresztą w tym przypadku dużo lepiej powiodło się zrealizować w Havířově niż w
Tychach. W latach swego rozkwitu były natchnieniem dla literatów i poetów, wzbudzały zainteresowanie
naukowców i mediów. Obecnie lata świetności mają już za sobą, oba miasta borykają się z problemami
wywołanymi transformacją gospodarczo-polityczną w obu krajach. Ale nadal pozostają ciekawym przedmiotem
badań naukowych.
108