HUBAL, D. - Katedra veřejných financí

XIV. ročník mezinárodní odborné konference
"Teoretické a praktické aspekty veřejných financí"
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
David Hubal, 2009
student doktorského studia Fakulty financí a účetnictví, obor Finance
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
Abstrakt
Zdanění kromě ekonomických distorzí při efektivní alokaci zdrojů s sebou přináší
i náklady zdanění a to jak náklady na straně státu (administrativní), tak náklady
na straně daňových subjektů (vyvolané). Tyto náklady zdanění způsobují
prohlubování dopadů ekonomických distorzí, když ve své podstatě zvyšují daňové
zatížení. Pakliže by v ideálním případě vůbec nebylo nákladů zdanění, daně by
mohly být sníženy.
Část z těchto celkových nákladů zdanění připadá na náklady, jež musí stát i
daňové subjekty vynaložit při procesu uplatňování opravných prostředků
proti rozhodnutím. Tyto náklady by vůbec nemusely být státem ani daňovými
subjekty vynaloženy, pakliže by (1) rozhodování daňových orgánu bylo bezvadné
a pakliže by zároveň (2) aplikace daňového práva daňovými subjekty byla
bezvadná.
Náklady právní imperfektnosti daňového systému lze poměřovat navzájem mezi
jednotlivými daňovými systémy různých zemí a usuzovat na míru právní
perfektnosti toho kterého daňového systému.
Zjištění míry právní imperfektnosti daňového systému pak může vést ke korekci
jeho chyb, tedy ke zvýšení efektivnosti daňového systému a v konečném důsledku
k hospodářskému růstu i k růstu bohatství.
1 Efektivnost a právní perfektnost
Efektivnost je do značné míry determinována právní perfektností daňového
systému. Těžko lze nalézt efektivní daňový systém, aniž by dosahoval vysoké
míry právní perfektnosti.
Již na konci 18. století Adam Smith1 formuloval 4 zásady ekonomicky
nedistorzního daňového systému v tzv. daňových kánonech:
I.
Rovnost (spravedlnost) – poddaní nechť přispívají na výdaje na správu
státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem, tj. úměrně
důchodu, kterého pod ochranou státu požívají. Rovnost spočívá nejen v
úměrném zatížení důvodu daní, ale i v postižení všech zdrojů důchodů
Smith, Adam, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Praha: Liberální institut, 2001,
s. 733 - 735
1
1
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
(renta, zisk, mzda) daní. Je-li jeden ze zdrojů důchodů při zdanění
opomenut, je daň nerovná.
II. Přesnost (právní perfektnost) – daň, kterou má jednotlivec platit (výše
daně), by měla být stanovena přesně, a nikoli libovolně, včetně doby
splatnosti a způsobu placení. Neurčitost daně (právní imperfektnosti) již
sám Adam Smith považoval za větší zlo než nerovnost. K takovému
názoru se lze i dnes přiklonit.
III. Pohodlnost platby (zásada nezatěžování) – každá daň by se měla vybírat
tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi nejlépe hodí.
IV. Nízké náklady výběru daně (efektivnost) – každá daň by měla být
promyšlena a propracována tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to,
kolik ona daň skutečně přináší do státní pokladny.
V současné literatuře zaobírající se daňovými systémy je zmiňováno obvykle pět
základních ekonomických daňových zásad, jež by měly být základními pilíři
každé daňové soustavy. Těchto pět daňových zásad je v podstatě jen mírnou
obměnou již zmiňovaných daňových kánonů Adama Smithe.
Konkrétně se jedná o tyto zásady:
1. efektivnost
2. právní perfektnost a průhlednost
3. pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů, resp. omezení nežádoucích
chování subjektů a externalit
4. spravedlnost
5. správné působení na makroekonomické agregáty
Pod pojmem efektivnost ekonomové rozumí to, že by daně neměly způsobovat
velké distorze v cenách a užitku z různých druhů činnosti. Totiž distorze vedou
poplatníky daně k nahrazování zdaněného zboží či služby zbožím či službou
zdaněnou méně či vedou ke změně preferencí mezi množstvím práce a volného
času (tzv. substituční efekt). Daně v souvislosti se zmiňovaným substitučním
efektem mohou omezovat pracovní úsilí poplatníků, ochotu spořit a podstupovat
podnikatelská rizika, kdy poplatníci raději preferují volný čas před prací, neboť
mezní užitek z práce je zdaněním významně postižen. Tím dochází k narušování
efektivní alokace zdrojů v ekonomice. Neefektivní alokace způsobuje ekonomické
ztráty (nadměrné daňové břemeno), tedy zpomaluje hospodářský růst. Daně také
snižují reálné důchody poplatníků (tzv. důchodový efekt) a to tím, že je daní
přímo postižen jejich důchod nebo cena statku, což v konečném důsledku
nepřispívá ani k hospodářskému růstu ani k růstu bohatství.
2
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
Daně by také neměly způsobovat větší náklady administrativního charakteru,
než je nezbytné nutné. Tyto náklady pak mohou být přímé a vyvolané. Přímými
administrativními náklady rozumíme náklady daňové správy a vyvolanými
administrativními náklady pak rozumíme náklady na straně poplatníků daně
(soukromého sektoru), jež musí být jimi vynaloženy na splnění daňových
povinností. Typicky se u této druhé kategorie nákladů může jednat o náklady na
poradenství, náklady na vedení účetnictví a požadovaných výkazů, náklady na
vedení evidence o DPH včetně jejího vypořádání atp.
Právní perfektnost je hlediskem velmi významným zasahujícím do svobody
jednotlivce. Čím více je ve společnosti svoboda jednotlivce akcentována, tím vyšší
význam právní perfektnost a průhlednost má. I Adam Smith považoval právní
neurčitost daňových právních předpisů za velmi významnou nespravedlnost. Při
právní neurčitosti je totiž poplatník příslušnému orgánu státní správy vydán na
milost a nemilost. Ostatně stejně problém vnímá i současná společnost napříč
Evropou. Nikoli náhodou je v Listině základní práv a svobod2 v Čl. 11, jež
zaručuje právo na vlastnictví a ochranu majetku, v odstavci 5 zmíněna na první
pohled nenápadná věta, že „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“.
V této větě je právě ukryto i Ústavou zaručené právo na právní perfektnost daní.
Ústavní soud ČR mnohokrát v odůvodnění svých daňových rozhodnutí zmínil
zásadu in dubio pro libertate3 a zásadu in dubio mitius4, jež by právě měla
odstranit nespravedlivé dopady právní imperfektnosti na poplatníky daně –
nositele základních práv a svobod. Podle této zásady je nutné dát při výkladu
právní normy přednost takovému výkladu, který v případě právně imperfektní
úpravy je pro daňového poplatníka příznivější. Kruh se uzavírá ve světle
ústavních kautel uvedených v Čl. 2 odst. 2 a v Čl. 4 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Podle Čl. 2 odst. 2 Listiny je možné státní moc uplatňovat jen
v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon
stanoví. Podle Čl. 4 odst. 1 Listiny mohou být povinnosti ukládány toliko na
základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Z uvedeného pak vyplývá, že stát pro výběr daní (ukládání povinností) potřebuje
pozitivní (explicitní) právní úpravu. Pakliže taková úprava není, nebo není
právně perfektní, pak nemůže být poplatník takové dani či poplatku (obecně
jakékoli povinnosti) podroben.
2
Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod
3
lat. v pochybnostech ve prospěch svobody (zásada na poli uplatňování veřejné moci)
4
lat. v pochybnostech mírněji (zásada na poli uplatňování veřejné moci)
3
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
2 Základní teze právní perfektnosti a imperfektnosti
Zdanění kromě ekonomických distorzí při efektivní alokaci zdrojů s sebou přináší
i náklady zdanění a to jak náklady na straně státu (administrativní), tak náklady
na straně daňových subjektů (vyvolané). Tyto náklady zdanění způsobují
prohlubování dopadů ekonomických distorzí, když ve své podstatě zvyšují daňové
zatížení tím, že výběr daní musí pokrýt náklady veřejného sektoru spojené s
výběrem a správou daní, a také tím, že vznikající náklady soukromého sektoru ve
své podstatě zvyšují sazbu daně.
Část z těchto celkových nákladů zdanění připadá na náklady, jež musí stát i
daňové subjekty vynaložit při procesu uplatňování opravných prostředků
proti rozhodnutím. Tyto náklady by vůbec nemusely být státem ani daňovými
subjekty vynaloženy, pakliže by (1) rozhodování daňových orgánu bylo bezvadné
a pakliže by (2) aplikace daňového práva daňovými subjekty byla bezvadná (pozn.
aut.: Podmínky (1) a (2) jsou v podstatě totéž).
2.1 Faktory kvality rozhodování daňových orgánů
Právní kvalitu rozhodování daňových orgánů ovlivňují tyto právně systémové
faktory:
a) určitost právních norem – nepřipouští-li právní normy různé výklady
pravidel či nejasnosti při ukládaní daní, pak jednoznačný výklad takových
pravidel vede k vydávání právně bezvadných rozhodnutí, jež nejsou
napadána opravnými prostředky anebo vedou k jejich potvrzení při
přezkumu.;
b) složitost souboru právních norem – je-li soubor (systém) právních norem
ukládající daňové povinnost (včetně norem souvisejících) komplikovaný
nebo jsou-li jednotlivé právní normy daňového systému samy o sobě
komplikované, vede to ke ztrátě orientace v právní normě nebo celém
systému právních norem. V konečném důsledku vede složitost právních
norem k vadnému rozhodování, nebo k jejich vadné aplikaci;
c) systém vzdělávání pracovníků jednotlivých orgánů – pro kvalitní
rozhodování je nezbytným předpokladem kvalitní vzdělání osob, které
fyzicky rozhodování realizují. Nejde jen o prvotní vzdělání, se kterým
pracovník při přijetí do pracovního poměru u orgánu přichází, ale zejména
jde o systém průběžného vzdělávání a trénování rozhodovacích dovedností;
d) systém, struktura a funkce orgánů státní správy – daně jsou spravovány
systémem orgánů. Některé daně přímo spravují (správci daně) jiné pak
pouze poskytují právní ochranu daňovým subjektům (správní soudy včetně
Nejvyššího správního soudu), jiné vyšetřují a postihují trestněprávní
4
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
jednání v souvislosti s daněmi (policie, státní zástupci, soustava trestních
soudů). Tuto strukturu orgánů je nutné do daňového systému zahrnout,
neboť jejich struktura samotná, pravomoci a funkce významně ovlivňují
celý systém výběru a správy daně včetně právní kvality rozhodování;
2.2 Faktory kvality aplikace daňového práva daňovými subjekty
Kvalitu aplikace daňového práva daňovými subjekty ovlivňují tyto právně
systémové faktory:
a) určitost právních norem – nepřipouští-li právní normy různé výklady
pravidel či nejasnosti při ukládaní daní, pak jednoznačný výklad takových
pravidel vede k bezvadné aplikaci daňového práva samotnými subjekty
daně;
b) složitost souboru právních norem – je-li soubor (systém) právních norem
ukládající daňové povinnost (včetně norem souvisejících) komplikovaný
nebo jsou-li jednotlivé právní normy daňového systému samy o sobě
komplikované, vede to ke ztrátě orientace v právní normě nebo celém
systému právních norem. V konečném důsledku vede složitost právních
norem k vadnému rozhodování, nebo k jejich vadné aplikaci;
2.3 Důsledky právní perfektnosti/imperfektnosti
Byl-li by daňový systém právně perfektní, náklady na straně veřejného a
soukromého sektoru s uplatňováním opravných prostředků proti rozhodnutím by
se limitně blížily nule, neboť by daňové subjekty své daňové povinnosti plnily
včas a ve správné výši a stání orgány zodpovědné za kontrolu plnění daňových
povinnosti by rozhodovaly právně bezvadně. Případné spory založeného na
odlišném pohledu na věc by se vyskytovaly zřídka a v případě jejich výskytu by
byly rychle odstraněny kvalitním rozhodování v dalším stupni řízení; jinými slovy
náklady by vznikaly v minimální výši.
Lze ovšem namítnout, že některé náklady vynaložené při procesu uplatňování
opravných prostředků jsou vyvolány nikoli právní imperfektností daňového
systému, ale pokusy o daňové úniky. Tyto prokázané daňové úniky (v jiných
případech nelze hovořit o daňovém úniku) jsou postihovány trestněprávně a
náklady spojené s uplatněním opravných prostředků v daňovém řízení lze z
modelu výpočtu nákladů právní imperfektnosti vyloučit, když náklady, které je
nutné vyloučit, budou indikovány právě trestněprávním postihem pachatele.
Nadto lze uzavřít, že pokusy o daňové úniky jsou často implikovány právě právní
imperfektností daňového systému. Právě pro právní imperfektnost daňového
systému se pachatelé daňových úniků k takovému jednání uchýlí pro
přesvědčení, že zůstanou pro celkovou nepřehlednost a složitost daňového
5
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
systému (neurčitost, složitost, nevhodná struktura systému státních orgánů,
event. nedostatečný systém tréninku zaměstnanců státní správy) neodhaleni a
neoprávněně získaná výhoda jim zůstane. Pakliže by byl daňový systém právně
perfektní, pak pro přehlednost a jednoduchost daňového systému a optimální
systém správy by šance na úspěch pokusů o daňové úniky byly zcela minimální.
Za náklady právní imperfektnosti lze označit všechny náklady veřejného a
soukromého sektoru spojené s uplatňováním opravných prostředků proti
rozhodnutím v daňových věcech. V případě právní perfektnosti daňového
systému by nebylo nutné vést řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím
a náklady by tedy nevznikaly. Jistý stupeň právní imperfektnosti daňového
systému lze vždy očekávat a proto náklady právní imperfektnosti nebudou nikdy
nulové, ale mohou se jen nule limitně blížit.
Za předpokladu pravdivosti shora uvedených premis lze dojít k závěru, že je-li
daňový systém právně imperfektní, pak náklady veřejného i soukromého sektoru
související s uplatňováním opravných prostředků budou vyšší, než u právně
perfektnějšího daňového systému.
Zjištění nákladů právní imperfektnosti daňového systému, resp. míry nákladů
právní imperfektnosti a jejího porovnání s jinými daňovými systémy pak může
vést k identifikaci a korekci chyb daňového systému, tedy ke zvýšení efektivnosti
daňového systému a v konečném důsledku k hospodářskému růstu i k růstu
bohatství.
3 Náklady zdanění obecně
3.1 Administrativní (přímé) náklady zdanění
Administrativní náklady zdanění (označované též jako přímé administrativní
náklady), lze obecně definovat jako náklady spojené s vývěrem daní, které nese
veřejný sektor.
Administrativní náklady např. Pudil (2004) definuje jako "... celkové náklady
veřejného sektoru spojené s výběrem daní na všech vládních úrovních a ve všech
okamžicích daňového procesu, a to včetně nákladů obětované příležitosti.". Tato
definice precizněji vymezuje to, co je zmíněno v definici předchozí.
Administrativní náklady zdanění vymezuje Kubátová (2000) správně velice široce
a zahrnuje mezi ně i "... náklady jiných sektorů, než jen daňového, pokud
souvisejí s daňovým systémem". Jako příklad autorka uvádí kromě jiného i
náklady na soudnictví.
I další autoři (Sanford, 2000) zmiňují náklady na soudnictví jako přímé
administrativní náklady zdanění. Zároveň shodně s již citovanými autory jsou
6
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
jako administrativní náklady zdanění zmiňovány i náklady spojené s
legislativním proces přípravy a schvalování daňových právních norem.
Tyto široké definice administrativních nákladů pokrývají opravdu celou škálu
všech možných administrativních nákladů zdanění, včetně nákladů právní
imperfektnosti daňového systému a nelze jim nic vytknout.
Samostatné měření právní perfektnosti daňového systému však zmiňováno není.
3.2 Vyvolané náklady zdanění
Vyvolané náklady zdanění (označované též jako administrativní náklady
nepřímé), lze obecně definovat jako náklady spojené s výběrem daní, které nese
soukromý sektor.
V odborné literatuře poslední doby se objevuje pojetí tzv. čistých vyvolaných
nákladů (net compliance costs), jako rozdílu vyvolaných nákladů zdanění
soukromého sektoru a užitků zdanění soukromého sektoru (Sanford, 1989; Pudil,
2004).
Vyvolanými náklady zdanění jsou v obvyklém pojetí náklady rovnající se
absolutnímu poklesu kupní síly subjektů daně. Za užitky zdanění autoři (Pudil,
2004) považují zejména cash-flow užitky z časových disproporcí při výběru a
odvádění daně, manažerské užitky spočívající zejména v zavedení manažersky
užitečných informačních systémů a užitek spočívající v přechodu státních
zaměstnanců do soukromého sektoru, kteří získali kvalifikaci za státní peníze.
Snížení kupní síly subjektů daně (snížení jejich majetku) odborná literatura
obvykle dává do souvislosti s plněním "běžných" daňových povinností. Např.
Smyth a Glassberg (1995) uvádějí, že "Vyplnění daňového přiznání a získání
informací za tím účelem, aby bylo možné přiznání vyplnit, je klíčovým momentem
pro zjištění vyvolaných nákladů.". I další autoři, jako Pudil (2004), ztotožňují
vyvolané náklady zdanění s náklady na vedení účetnictví a jiných povinných
evidencí užívaných pro stanovení daně, s náklady na sestavení přiznání ke
konkrétní dani, s náklady spojenými s nákupem poradenských služeb ohledně
správného a optimálního vedení evidencí včetně účetnictví a sestavení přiznání
atp.
Toto zúžení definice vyvolaných nákladů zdanění zcela pomíjí náklady, které na
straně soukromého sektoru souvisí s uplatňováním opravných prostředků proti
daňovým rozhodnutím, tedy pohříchu pomíjí náklady vyvolané právní
imperfektností daňového systému.
7
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
4 Náklady právní imperfektnosti daňového systému
Současná odborná literatura nevěnuje samostatnou pozornost nákladům právní
imperfektnosti daňového systému jako jednomu z možných kritérií měření
efektivnosti daňových systémů.
Správci daně, jako správní orgány příslušné ke správě daní, vydávají v rámci
svých pravomocí celou řadu rozhodnutí, jimiž jsou ukládány povinnosti, nebo jsou
jimi přiznávána práva. "Rozhodnutí, je individuální správní akt, který správce
daně vydává v rámci své pravomoci a je pro příjemce závazný. Výhradně
některou z forem rozhodnutí lze uložit povinnost nebo přiznat právo."
(Vančurová, 2000). Je-li vydáno rozhodnutí, pak je možné proti němu uplatnit
opravné prostředky. V některých případech však není možné uplatnit proti
rozhodnutí opravné prostředky samostatně (typicky rozhodnutí, jimiž se upravuje
vedení řízení). Nicméně pro účely zkoumání nákladů právní imperfektnosti je
nutné vymezit množinu opravných prostředků tak, že zahrnuje veškeré přípustné
opravné prostředky stanovené příslušným procesním předpisem pro správu daní5
a dostupné nástroje právní ochrany práv daňových subjektů ve správním
soudnictví6. V řízeních na obou procesních platformách veřejnému i soukromému
sektoru vznikají náklady spojené v právní imperfektností daňového systému,
když se střetávají názory zástupců veřejného a soukromého sektoru na aplikaci
daňového práva v tom kterém konkrétním případu.
4.1 Náklady při neúspěšném uplatnění opravných prostředků
V případě neúspěšného uplatnění opravných prostředků, lze náklady
administrativní i vyvolané označit za náklady právní imperfektnosti daňového
systému.
Lze vycházet z premisy, že ten, kdo daňové rozhodnutí napadne opravným
prostředkem, považuje subjektivně takové rozhodnutí za nezákonné. Mylné
posouzení zákonnosti takového rozhodnutí daňovým subjektem je způsobeno
právní imperfektností daňového systému (srov. kap. Faktory kvality aplikace
daňového práva daňovými subjekty). Byl-li by daňový systém právně perfektní,
pak by daňová rozhodnutí byla bez dalšího akceptována daňovými subjekty jako
správná a daňový subjekt by se takovým rozhodnutím podvolil, neboť by sám
dopředu věděl, že uplatnění opravného prostředku je marné pro zřetelnou
správnost daňové rozhodnutí. Potom náklady administrativní i vyvolané na
neúspěšné uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutím lze považovat za
náklady právní imperfektnosti daňového systému.
5
zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
6
řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
8
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
4.2 Náklady při úspěšném uplatnění opravných prostředků
V případě úspěšného uplatnění opravného prostředku proti rozhodnutí
(rozhodnutí bylo shledáno nezákonným a zrušeno), jsou vzniklé náklady
administrativní i vyvolané také důsledkem právní imperfektnosti daňového
systému. Bylo-li nezákonné daňové rozhodnutí vydáno správním orgánem v dobré
víře v jeho zákonnost, pak omyl správního orgánu při posouzení jeho zákonnosti
je důsledkem právním imperfektnosti daňového systému (srov. kap. Faktory
kvality rozhodování daňových orgánů). Byl-li by daňovým systém právně
perfektní, pak by správní orgán (resp. jeho pracovníci) nevydal nezákonné
rozhodnutí, neboť za explicitně vědomé vydání nezákonného rozhodnutí by se
konkrétní pracovník vystavil trestněprávnímu postihu. Vydání nezákonného
rozhodnutí lze přičíst (v množině racionálního chování pracovníků správních
orgánů) jedině na vrub právní imperfektnosti, která pracovníkům správního
orgánu dovolila nezákonné rozhodnutí hodnotit jako zdánlivě zákonné.
5 Index nákladů právní imperfektnosti
Jak již bylo zmíněno v kap. 2.3 za náklady právní imperfektnosti (CLI) lze
označit všechny náklady veřejného (CLIPub) a soukromého sektoru (CLIPriv)
spojené s uplatňováním opravných prostředků proti rozhodnutím v
daňových věcech.
CLI = CLIPub + CLIPriv
(1)
5.1 Náklady právní imperfektnosti veřejného sektoru
Za náklady právní imperfektnosti (CLIPub) v intencích shora zmíněných tezí lze
považovat náklady, které vznikají v přímém důsledku uplatňování opravných
prostředků proti rozhodnutím v daňovém řízení na straně veřejného sektoru.
Jsou to pak zejména dále uvedené náklady:
1) Náklady na vyřizování opravných prostředků
a) Mzdové náklady
b) Režijní náklady (kancelářské prostory, jednací síně, vybavení technikou
atp.)
2) Náhrady škod způsobených při výkonu státní moci
Tyto náklady pak vznikají u všech orgánů státní správy, které se na daňovém
systému svojí činností podílejí. Jsou správci daně všech stupňů, soustava soudů
správního soudnictví a represivní složky systému (policie, státní zástupci,
soustava trestních soudů).
9
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
5.2 Náklady právní imperfektnosti soukromého sektoru
Za náklady právní imperfektnosti (CLIPriv) v intencích shora zmíněných tezí lze
považovat náklady, které vznikají v přímém důsledku uplatňování opravných
prostředků proti rozhodnutím v daňovém řízení na straně soukromého sektoru.
Jsou to pak zejména dále uvedené náklady:
1) Náklady na právní pomoc ve všech druzích řízení
2) Majetkové sankce uložené v souvislosti s nesprávně přiznanými daňovými
povinnostmi.
Náklady vznikající přímo na straně daňového subjektu při uplatňování
opravných prostředků proti rozhodnutím budou pravděpodobně nevýznamné z
toho důvodu, že (a) jsou relativně mizivé (zlomky celkových mzdových a režijních
nákladů) a že (b) ve většině případů se jedná o řízení složitá a soukromý sektor
obvykle právní pomoc nakupuje.
Majetkové sankce jsou ukládány v případech, kdy dochází ke zjištění, že daňové
povinnosti byly přiznány v nesprávné výši. Ve světle shora uvedených tezí by
majetkových sankcí nebylo, by-li by daňový systém právně perfektní. Za
předpokladu právně perfektního systému, by daňové subjekty byly schopny své
daňové povinnosti přiznat správně, jinými slovy by daňové povinnosti byly
stanoveny shodně s názorem orgánů státní správy.
5.3 Míra nákladů právní imperfektnosti
Pro srovnání nákladů právní imperfektnosti stanovme jednoduchý index (míru)
nákladů právní imperfektnosti, který bude vyjádřením poměru nákladů právní
imperfektnosti k celkovému daňovému příjmu státu za fiskální rok.
ICLI = (CLIPub + CLIPriv)/TTI
(2)
kde:
ICLI
... míra nákladů právní imperfektnosti
TTI
... celkové daňové příjmy státu
Prostým porovnáním míry nákladů právní imperfektnosti u jednotlivých zemí lze
dojít k závěrům o tom, zda ten který daňový systém je právně perfektnější či
nikoli.
10
Náklady právní imperfektnosti daňového systému
6 Míra nákladů právní imperfektnosti jako impuls pro zefektivnění
daňového systému
Nejde jen o to prostým porovnáváním měr nákladů právní imperfektnosti položit
základy samoúčelného žebříčku pomyslných soutěžitelů. Míra nákladů právní
imperfektnosti daňového systému může poskytnout pomoc při hledání
efektivnějšího modelu systému zdanění.
Prostým porovnáním měr nákladů právní imperfektnosti (ICLI) u jednotlivých
daňových systémů, lze nalézt takové daňové systémy, které vykazují nejmenší
ICLI. Budou-li dále zkoumány parametry nastavení těchto "vítězných" daňových
systémů, bude možné usuzovat to, čím je nízká míra nákladů právní
imperfektnosti způsobena. Nalezením odpovědi na takovou otázku bude možné
stanovit opatření, která povedou k zefektivnění výběru daní, resp. ke snížení
míry nákladů právní imperfektnosti. V konečném důsledku tak mohou být
minimalizovány nežádoucí distorze zdanění jako brzd ekonomického růstu.
Seznam zdrojů a použité literatury
1) Sandford, C. T., Tax compliance costs - measurement and policy / edited by
Cedric Sandford, Bath : Fiscal Publications : Institute for Fiscal
Studies, 1995
2) Pudil, Pavel; [et al.], Zdanění a efektivnost, Praha: Eurolex Bohemia, 2004
3) Kubátová, Květa, Daňová teorie a politika, Praha : Eurolex Bohemia, 2000
4) Smith, Adam, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Praha :
Liberální institut, 2001, 986 s.
5) Vančurová, Alena, Daňová správa v ČR,Praha : Vysoká škola ekonomická,
2000
6) Sandford, C. T., Why tax systems differ, Bath : Fiscal Publications, 2000
7) Kolář, Pavel; Vítek, Leoš; Pavel, Jan; [et al.], Zdanění a neutralita, Praha:
Eurolex Bohemia, 2005
8) Smyth, C; Glassberg, B., Tax compliance costs: The problems and the
Practice, In: Tax compliance costs measurement and policy / edited by
Cedric Sandford, Bath : Fiscal Publications, 1995
9) Hubal, David, Bude správa daní s novým Daňovým řádem efektivnější?,
XII. ročník mezinárodní odborné konference "Teoretické a praktické
aspekty veřejných financí", 2007
11