společenství

PROSINEC
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ
Ročník XV. č. 12
5. prosince 2004
Cen a 7 Kč
ADVENT
V jedné staré židovské legendě se vypravuje, co
se stalo v Izraeli v době, kdy žil moudrý rabín
Menechem. Jakýsi pomatený člověk se nepozorovaně dostal na Olivovou horu. A tam zatroubil
na posvátný pozoun zvaný šófar. Lidé se domnívali,
že už to začalo, že se troubí k poslednímu soudu
a že nastává vykoupení. Celá událost způsobila velký
zmatek. Jen rabbi Menechem vykoukl z okna a říká:
„Jen klid, nevidím žádnou obnovu.“
I v dnešní době zaznívá mnoho hlasů, které
mluví o blížícím se konci. Je to také falešný poplach?
I my v Božím slově slyšíme – Pánův den je blízko!
Každý rok nás poněkud vzruší naslouchání vážným
slovům Písma, ale vzápětí se uklidníme, protože se
to čte přece každý rok na začátku adventu.
Dříve křesťané vnímali slovo advent jako část
liturgického roku. Byla to příprava na Vánoce.
Původně slovo znamenalo příchod. Tak čekal
židovský národ na příchod Mesiáše. A čekají na něj
dodnes.
My křesťané víme, že Ježíš – Mesiáš už poprvé
přišel. Čekáme na jeho druhý příchod. Mluví se o
velkém druhém adventu světa. Víme, že se bude
jednat o konec časů. Ale nikomu není jasné, jak se
všechno stane.
Bůh nám dává drahocený dar času. Ano, dává
nám dar adventního času. Ztišme se, naslouchejme, hledejme. Je nutné se zastavit, abychom začali
vnímat to, co nám ve shonu moderního světa uniká.
Všímat si drobností a maličkostí, pěkných a milých
věcí, za vším se totiž skrývá Boží dobrota a láska.
Jen tomu, kdo se ztiší a bude naslouchat, kdo
otevře své srdce a dlaně, aby mohl rozdávat i přijímat, a kdo nebude zavírat oči před pravdou, tomu
bude dopřáno najít cestičku k jesličkám.
P. Ervín Jansa
Milí čtenáři,
z obsahu
- bdělé očekávání Krista
Advent - bdělé očekávání Krista
P. Ervín Jansa
1
Lano, Dvě děťátka v jesličkách
příběhy, které napsal život
2
Zážitek na nejvyšší státní úrovni
blíží se konec roku a s ním milá povinnost
upřímně poděkovat všem, kteříse jakýmkoliv
způsobem zasloužili o to, že Naše společenství
přežilo 15. rok svého vydávání. Díky patří nejen
těm, kteří jakýmkoliv způsobem do časopisu
přispívají, ale i Vám, kteří jej pravidelně čtete.
Nyní stojíme před otázkou - jak dál?
dokončení na str. 8
a Vánoční přání všem čtenářům
3
Skautská hlídka
a Hudba pro Boží slávu
4-5
Zprávy z farností
a zhodnocení poznávací soutěže
7
STRANA 2
✎ ...
Příběhy, které napsal život
Lano
Dvě děťátka v jesličkách
Když mě kdysi moji liberečtí přátelé vzali poprvé na
Prachovské skály, připadala jsem si velice důležitá
a statečná. Horolezce jsem dosud znala jen z knih, z filmu
a z pohledu zdola. Teď jsem se měla stát jedním z nich,
z těch vyvolených. Nesla jsem lano, na pěšinkách pod
skalami se po nás ohlíželi turisté a malé děti a mně bylo
dobře. Ale když jsme se zastavili pod strmou jehlou,
roztřásla se mi kolena. Ale vzdor všem úslovím a rčením
začátek byl lehký. Chlapci mi doporučili, abych prvních
deset metrů lezla komínem. S oporou na všechny čtyři
a ještě na záda to šlo téměř hravě. Pak komín končil a já
přešla na stěnu.
„Neboj se,“ řekl mi Honza, - jinak pán od soudu
v Liberci – „jsou tady skoby a já tě jistím.“
A tak jsem lezla, hledala pro prsty vhodné jamky ve
skále a občas mrkla na lano volně prokluzující karabinkou.
V hlavě se mi honily děsivé myšlenky: „Co se stane, když
mi ujede noha? Nebo ruka? Anebo nohy i ruce zároveň?
Udrží mě lano? A skoba? A karabinka? A Honza?“ Tajil se
mi dech, žaludek se svíral a prsty co chvíli nervózně
zabrnkaly na výstupku skály.
Najednou, ani nevím, jak, jsem se utrhla. Padala jsem
kus dolů, pak to trhlo a už jsem se houpala okolo skály
jako Hurvínek na špagátku. Lano, skoba, karabinka
vydržely, kamarádi mě udrželi. Po několika – pro mne
trapných, pro kluky zábavných – zakomíháních jsem se
opět chytla skály, a už bez kolizí vylezla na horu. Do chvíle
toho „utržení“ jsem se bála. Pak ze mne všechen strach
spadl, uvěřila jsem lanu a všemu, co mělo jistit. Později
jsem si často uvědomovala, jak důležitá byla pro mne ta
první „zkouška pádem.“
Na cestě k Bohu, strmými skalami k výškám, se
nám také tu a tam stane, že se utrhneme a padáme.
Vlastní nepozorností, nezkušeností, zvolením špatné
cesty nebo i z příčin, které jsou mimo nás. Zvětralá
skála se může udrolit, noha může sklouznout po
mechu. Pád by mohl být tragický, kdyby tu nebylo
pevné, dobře upevněné lano. Teprve při pádu se
přesvědčujeme o jeho pevnosti a spolehlivosti. Po
náhlém leknutí, po chvilkové hrůze, nastane
uvolnění a klid. Naše myšlenky se přestanou obírat
otázkami „co by se stalo, kdyby“ a my můžeme plně
vychutnávat krásu závratných výšek, vítr ve vlasech
a slastný pocit z dobrého výkonu.
Stačí, abychom se jednou jedinkrát přesvědčili,
že nás Bůh bezpečně zachytí v našem pádu,
zaviněném či nezaviněném, a získáme bezmeznou
důvěru v Boží ochrannou ruku.
Budeme pak vesele a šťastně stoupat vzhůru do Boží
blízkosti, s radostí si budeme odírat ruce do krve a do
tenka ošoupávat látku kalhot. Hloubka pod námi nás
ani nebude přitahovat, ani nám nebude hrozit. Protože
budeme mít jistotu, že patříme k těm vyvoleným, co
smějí stoupat z temna kaňonů k ozářeným výškám,
bezpečně upoutáni na laně Boží přízně.
Michaela
Dva Američané přijali pozvání a přijeli do Ruska
vyučovat morálku a etiku. Jejich poslání je zavedlo mezi
podnikatele, požárníky, policisty, do vězení i do jednoho
dětského domova. Tam žila asi stovka chlapců a dívek,
kteří zažili opuštěnost, zneužívání a zanedbávání, až
skončili v péči státního zařízení. Z tohoto dětského
domova pochází následující vyprávění:
Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků,
kdy děti poprvé slyšely tradiční vánoční příběh. Vyprávěli
jsme jim o tom, jak Maria a Josef přišli do Betléma, kde
nemohli najít hostinec, který by je na noc přijal, a tak
skončili ve stáji, kde se narodil malý Ježíš. Maria jej položila
do jesliček.
Během vyprávění příběhu děti i personál domova
pozorně poslouchali. Děti seděly na svých židličkách
a s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo, poslouchaly. Potom jsme dětem rozdali čtvrtky papíru
a žluté papírové ubrousky, aby vyrobily jesličky. Děti
opatrně trhaly svůj papír na proužky a jesličky
pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé
dítě vystřihlo děťátko. Také jsme každému dítěti dali
malé kousky flanelu na Ježíšovu přikrývku. Děti byly
zaujaty svou prací.
Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl,
bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý
chlapec, Míša, který své dílo již dokončil. Přišel jsem se
podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka.
Zeptal jsem se, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka.
Míša se postavil, podíval se na dokončené dílo a začal
téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška.
Byl jsem velmi překvapen. Přestože slyšel příběh poprvé,
zapamatoval si každý detail. Když přišel k místu, jak Maria
zavinula dítě do plenek a položila do jesliček, vyprávění
zdaleka nekončilo. Chlapec pokračoval: „Když Maria
položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mne a
zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat, řekl jsem
mu, že nemám maminku ani tatínka, že nemám žádný
domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl
jsem, že to nejde, protože nemám žádný dárek jako ostatní.
Chtěl jsem tak moc zůstat s Ježíšem, že jsem přemýšlel, co
bych mu mohl dát. A tak jsem si pomyslel, že bych mu
mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek,
a tak jsem se zeptal Ježíška: „Když tě budu zahřívat, stačí
takový dárek? A on mi odpověděl: „Jestli mě budeš
zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi kdo může
dát.“ A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi
řekl, že s ním mohu být stále.“
Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné
slz a stékaly mu po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl obličej,
sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco
plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí,
nikdy mu nebude ubližovat a hlavně s kým může zůstat
navždy.
příběh byl uveřejněn ve čtvrtletníku farnosti
Čeladná
STRANA 3
Zážitek na nejvyšší
státní úrovni
Dne 26. října u příležitosti státního svátku, se
v Rakousku každoročně udělují vysoká státní
vyznamenámí za dobrovolnou práci. Letos byl tímto
vyznamenáním oceněn P. Andreas Brandtner a jeho
dlouholetá práce při budování přeshraničních
kontaktů a vztahů s Českou a Slovenskou republikou.
P.Andreas Brandtner je známý ve farnosti sv. Martina,
kde ve školním roce 1995-1996 sloužil každou středu
večer mši sv., a je významnou postavou pro Katolické
gymnázium v Třebíči.Po dobu 6 let byl zástupcem
ředitelky a iniciátorem mnoha aktivit – od jazykových
kurzů v Oberhöfleinu po zahraniční pobyty a poutní
zájezdy do Říma, Taizé, Německa, Dánska a jinam.
V poslední době se věnuje zejména budování centra
pro práci s dětmi a mládeží v Šafově, které využívají
také naši studenti. Jako zástupce dvou nejvýznamnějších českých partnerských organizací – Spolku
pro děti a mládež – SOLA Šafov a Katolického gymnázia
v Třebíči – jsem byla pozvána, abych se této slavnosti
zúčastnila.
Byl to skutečně z několika důvodů velký zážitek. Za
účasti nejvyšších státních představitelů přijalo celkem
60 vyznamenaných ocenění z rukou spolkového
kancléře Wolfganga Schüssela. Udivila mě široká škála
oblastí, kde je práce úplně nebo částečně vykonávána
dobrovolníky, a znovu jsem si uvědomila, že vnitřní
naladění Rakušanů je výrazně orientováno na pomoc
druhým, osobní nasazení ( které mnohdy musí
zahrnovat i odbornou přípravu ), úctu k národním
tradicím a vlastnímu národu. Dobrovolnou práci
považují za společné dobro a velmi si jí váží. Uvědomují
si také mnohem intenzivněji než my evropskou
a sousedskou sounáležitost.
Projev spolkového kancléře začal vzpomínkou na
poutě, kterých se jako mladý často zúčastňoval. Byly
pořádány jako modlitební procesí s křížem na ramenou
– říkal, že dodnes velmi živě cítí tu tíhu kříže, který část
cesty nesl. Cílem byla hranice, tehdy opatřená „železnou
oponou“, u které se poutníci modlili za národy, které
živořily v totalitním komunistickém režimu. Modlili se
tedy i za nás. A pak vzpomínal, jak po krvavě potlačené
revoluci v Maďarsku v roce 1956 byla celá oblast
Rakouska při hranici s Maďarskem doslova zaplavena
utečenci. Bylo normální, že každá domácnost přijala 15
– 20 lidí na půl roku, na rok, než pro ně vláda našla
práci a způsob zabezpečení. Obdivuji upřímně takové
jaksi samozřejmé hrdinství rodin, které na sebe ochotně
na tak dlouho přijaly obrovskou zátěž. Představte si, že
by vám teď přibylo do rodiny 15 -20 Ukrajinců, Čečenců
nebo jiných lidí v nesnázích. Nelze nemít před těmito
lidmi hlubokou úctu. Wolfgang Schüssel vyjádřil
přesvědčení, že modlitby a poutě na hranice měly svůj
smysl a že mimo jiné jistě přispěly k hladkému průběhu
převratů v bývalých komunistických zemích. Bylo
opravdovým zážitkem slyšet taková slova z úst vysokého
politického představitele.
A další velký zážitek přišel na závěr slavnosti. Hrála
se rakouská státní hymna a všichni samozřejmě stáli
a -nesamozřejmě- ZPÍVALI. Rádi a s hrdostí. To je taky
něco, co nám výrazně chybí. Schválně – kdo z vás je
opravdu šťastný a hrdý na to, že je příslušníkem právě
tohoto národa, Čech nebo Moravák? A tím pádem
taky ochotný pro něj něco udělat – tak jako ti vyznamenaní a mnozí další zatím nevyznamenaní jižní
sousedé?
P. Andreas Brandtner přijal již několik významných ocenění za svoji práci, jak od vládních,
tak církevních organizací. Kdo z vás se s ním trochu
víc seznámil a zná jeho široké otevřené srdce však
ví, že nejvyšším oceněním je mu upřímná radost lidí,
pokoj v srdci, věrnost Boží cestě za každých okolností
a v sebetěžších podmínkách. Tímto příspěvkem mu
chci vyjádřit upřímné blahopřání a za jeho velikou
obětavost, za veškeré jeho dobrovolné nasazení a úsilí
pro naši školu zejména v době těžkých začátků
a hledání vlastní tváře a vlastní cesty mu ze srdce
děkuji.
Eva Hortová
K vánočním svátkům přejeme
maminkám ochotné pomocníky při úklidu
a pečení, aby Vánoce mohly prožít v radosti a ne
zmožené únavou,
tatínkům, aby aspoň jednou vyhráli v pexesu,
dětem, aby o Vánocích neonemocněly,
varhaníkům, aby na ně netáhlo z rozbitého
okénka na kůru a nezlobily je varhany,
zpěvákům dobrou notu,
hudebníkům, aby jim mrazem nepřestaly hrát
nástroje,
pánům farářům i jáhnům novou chuť potěšit
návštěvníky kostelů zprávou o Boží lásce, která
funguje i letos
a nám všem společně trochu vánoční pohody,
v níž pocítíme Boží přítomnost ve svém životě
tak, jak nám ji zvěstovalo betlémské Děťátko.
redakce
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h
Stromeček
Klubovna svítila čistotou a vánoční náladou. A já
se nemohl dostat dovnitř se stromkem. „Oklepat sníh
a zkrátit,“ velel bratr kazeta a podal mně pilu. Sotva
jsem doříznul, zdálo se radě moudrých, že poslední
kolo větví je k ničemu a tak jsem ještě kousek ubral.
„Dost, dost!“ křičel kazeta, „nebo z něj bude bonsaj –
stromek do květináče!“ Po delší námaze jsem usadil
stromek do stojanu. Píďa s Čárkou ho ozdobili, Baštil
s družinou připravoval občerstvení, ostatní dobalovali
dárky a dávali je pod stromeček. Lišák šel k zásuvce,
aby vyzkoušel osvětlení stromku, které jsme používali
od té doby, co nám stromek od svíček málem shořel.
„PINK“ a byli jsme potmě. Vyletěly pojistky. Tma jako
v Egyptě a já cítím, že se kolem tře stín. sehnul jsem se
pro bačkoru a když se čísi ruka natahovala po
zavěšeném cukroví – „Křáp“ a přetáhl jsem ho po
zádech. „Jauvaja,“ zavyl Prašivka. Závada byla
odstraněna a nás okouzlil ozdobený stromeček.
Konečně je vše připraveno a nejhezčí chvíle celého
roku může začít. Nejprve jsme vztáhli v kruhu všichni
levice ke středu, jako že si se všemi podáváme ruce,
a popřáli si sborové: „Veselé a požehnané Vánoce!“
Pak vypukly tradiční svíčkové hry: zhasni svíčku za
chůze prsty, podařilo se to jen šesti, družinové
sfoukávání svíček z půldruhého metru, štafetovité
běhání se svíčkami přes překážky, sfoukni svíčku
ostatním a svoji uchraň – to byla panečku mela, legraci
jsme si také užili, když dva roveři – Robin a Roy se
snažili zhasnout kalíšek stříkacími pistolemi
umístěnými na hlavě na starém klobouku. Vyhrál Roy.
Ostatní to chtěli také zkusit, ale to by bylo v klubovně
jezero. Pak zvolal Baštil: „Panstvo, ke stolu, překvapení
šéfkuchaře!“ A roznášeli sklenice s pudinkem. Ale
když jsme do něj zabořili lžičky… „Fůůůj“ i Baštil
ochutnal a zkroušeně prohlásil: „Já tam v té tmě asi
nasypal místo cukru sůl.“ Ale nic, spravilo to cukroví
a čaj. Pak zlatý hřeb – koleda a rozdávání dárků. Já
jsem dostal větší krabici, v té byla menší krabice atd.
a v té nejmenší trůnila pralinka. Potěšil mě turbánek
vyvrtaný z duběnky. I přívěsek z překližky, na které
byla vypálena skautská lilie, byl pěkný. V jednom
balíčku byl kus drátu s nápisem: „To čumíš na drát,
co?“ Potěšil i perníček s přáním Veselé Vánoce, kožený
váček na popel z posledního táborového ohně aj.
A pak Limba naladil kytaru a koledy se mísily se
skautskými písničkami při rozsvíceném stromečku.
Končili jsme písní „Narodil se Kristus Pán“ a neradi
jsme odcházeli za tmy do svých domovů. Bylo to prima!
Pírko
Advent
Už jsi vážně přemýšlel o tom, jak budeš prožívat
Advent? Úplně na začátku se podívej sám sobě
pravdivě do očí a dej si otázku: „Jak vlastně na tom
jsem jako katolický skaut? Jsem se sebou spokojený
nebo nespokojený? S čím ano a s čím ne? Dívá se na
mne stejně i Bůh?“ Udělejme si v adventní době více
času pro Boha i pro sebe. Mějme v srdci velkou touhu
setkat se často s Kristem. A výsledkem tohoto setkání
kéž je naše obrácení. Hlavní otázka zní: „Co jsi udělal
pro druhé?“ Musíme se tedy snažit pomáhat tam, kde
je třeba a kde naše síly stačí. Třeba při vánočním krmení
zvířátek v lese, vždyť i ta němá tvář je Boží stvoření.
Jdeme proto trpělivě k lesu, většinou v blátě a rozmoklém sněhu a tiše si stýskáme po čerstvé sněhobílé
pokrývce, ve které bychom tak rádi četli naučené stopy
pernaté i vysoké zvěře, typickou liščí stopu na čtyři
způsoby i zaječí hopkání. Dále se připravujme na
roznášení „Betlémského světla“ do rodin skautských
i neskautských a do okolí. Těšme se na toto symbolické
obdarování světlem v duchu věrné služby nejvyšší
Pravdě a Lásce, jak jsme se zavázali k tomu ve svém
slibu. Každý chceme aspoň trochu přispět našim
bližním k vědomí, že pod betlémskou hvězdou přišlo
na svět skutečné Světlo spasení a vzájemné lásky.
A vzpomeňme při tom třetího bodu skautského
zákona, že skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
Něco o sněhu
Sníh je různý. Sníh umrzlý – prašan. Špatně se
v něm pohybujeme pěšky, je-li sypký, velmi se v něm
boříme a rychle se fyzicky vyčerpáme. V lyžařské stopě
se ale po prašanu dobře jede. Těžký sníh – mokrý:
I po něm se pěšky špatně pohybuje, je velké nebezpečí
promočení obuvi a oděvu. K němu se špatně mažou
i lyže. Sníh čerstvě napadaný není slehlý a boříme se.
Rovněž při chůzi v něm rychle ubývají síly. Sníh slehlý,
starý dává možnost snadného pohybu. Hodí se na
stavby iglů, pevnůstek, sněhuláků i na záhraby. Bývá
na závětrných svazích. Pamatujme: vždy, jakmile začne
padat sníh, snižuje se viditelnost a zhoršuje se pohyb.
Laviny – vyskytují se v zimě převážně na severních
svazích, na jaře na jižních svazích. Zvlášť nebezpečné
jsou návětrné svahy, naváté vrstvy hrozí uvolněním.
Vždy dbáme pokynů Horské služby.
Pohyb na sněhu vyžaduje více kalorií. Na cesty je
třeba vždy mít „železnou“ zásobu: čokoládu, sušenky,
sušené ovoce, starší mohou mít slaninu. Nelízejme sníh
a rampouchy. Když pro menší děti uděláme kelímek
z pijáku a dáme do něj sníh, zjistíme po jeho rozpuštění,
co špíny se na pijáku usadilo. To děti odradí. Tekutiny
doplňujeme sladkými čaji a polévkami.
Motto: Veselá mysl dokáže
proměnit sníh v oheň.
Vánoce u Spejblů
Hurvínek: „Tati, pospěš si, ještě ty ozdoby, cukroví,
dárky…“
Spejbl: „Ozdoby nejsou, všechny jsou rozbity.
Cukroví není, všechno je snědeno.“
Hurvínek: „Tě prsk. A dárky?“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka
Spejbl: „S těmi to bude slabší. Teda co se dárků
podotýče. A co ty máš za balíček?“
Hurvínek: No, já jsem si ve vědomí této situace
dovolil, kdybys dovolil, bych si dovolil s veškerou úctou
– tam je vše, co máš rád. Desky, na kterých hrají staří
mistři symfonie, ba i celá opera. A kde je vlastně
gramofón, včera tu ještě stál…“
Spejbl: „No, to má čas, já ti také něco připravil, tady
máš lyže. Jsou sice starší…“
Hurvínek: „Lyže? Kdes je vzal? Za cos je koupil?
Vždyť jsi říkal, že nemáš ani vindru?“
Spejbl: „No, tak abys věděl, dal jsem do bazaru ten
starej gramofón, no a místo něj jsem vybral tyhle lyže.“
Hurvínek: „No, to je velkolepý, to se povedlo. Já
zase v bazaru střelil ty přebývající hole k lyžím, abych
měl na desky pro tebe. Chachááá…“
Spejbl: „Šmankote, takže…“
Hurvínek: „Takže jsme měli gramofón bez desek
a hole bez lyží a teď zase máme pro změnu desky bez
gramofónu a lyže bez holí. Chachááá…“
Zprávy
1. oddíl střediska „Srdíčko“ vyhlašuje soutěž:
fotografie z letošního tábora a ze zbytku letošního
roku. Ke každé je třeba napsat komentář, o co se jedná.
Nejvýše 5 fotografií od jednoho oddílu. Dále piště
o táboře (reportáž, fejeton, báseň atd.). Vše bude
zveřejněno na výstavce nebo v časopisu ABAHOA.
Nejlepší výtvory budou ohodnoceny zajímavými
cenami. Čas máte do 23. ledna 2005. Své výtvory
odevzdávejte 1. oddílu, který má schůzky v pátek v 16
hodin v klubovně Srdíčka.
Na okresním sněmu byla zvolena nová Okresní
rada Junáka v Třebíči“ Zdeněk Nejezchleba – předseda, Hana Bělková – místopředseda, Marie Pořízová
– tajemník, Jarka Sládková
– hospodářka,
Alois Pučalík – poradce
ORJ, Zdeněk
Jančík – organizační
zpravodaj,
Josef Bublan – duchovní
zpravodaj,
Milan
Maxa
–
výchovný
zpravodaj,
Pavla
Švaříčková –
výchovná
zpravodajka
pro dívčí
k m e n ,
Petr Beránek –
předseda
revizní
komise.
Duchovní
rádce je
P. Václav
Hurník
SDB.
Rikitan
Pořád se něco děje
aneb
Hudba pro Boží slávu
K vánocům patří hudba a koledy stejně jako
bohatě prostřený stůl, klid, mír a volno v zaměstnání.
To je pohled na vánoční svátky člověka zaměřeného
na sebe. Pokud je onen člověk „takyvěřící“ a již se
těší na svoji jedinou mešní podívanou za rok
o štedrovečerní půlnoci, jde jistě o vyznavače
náboženského folklóru a nejrůznějších vánočních
zvyklostí a obyčejů pomíchaných z rozmanitých
křesťansko pohanských směrů. Koncentrovaná
podoba této pseudovánoční rádobynálady v hlubokém adventu je k vidění a slyšení ve všech super
a hyper marketech, kde jsme pod drtivým náporem
tisíců narodilsekristuspánů a tichých nocí s kukačkami a žežuličkami neomylně vedeni ke koupi
věcí, které zaručeně vůbec nepotřebujeme.
Zcela rozdílný přístup má k vánočním svátkům
člověk, který žije ve velké naději na konečné splynutí
své duše v Bohu, který se nechá sytit a posilovat Boží
milostí k tomu, aby prožil jedinečný příchod Boha
na naši planetu v tiché radosti svého srdce. Hudba
je pak pro tohoto člověka nedokonalý nástroj
vyjádření odlesku dokonalé a nekonečné Boží slávy
na nebi i na zemi. Až utichne nablýskaná světská
pompa a ustane klanění se bohům konzumu a
mamonu, pojďte spolu s námi prožít několik tichých
chvil s opravdovou vánoční hudbou skladatelů, kteří
již nepotřebovali věřit, neboť věděli.
- Každá adventní neděle v 16:00 hod. v kostele
sv. Martina – Adventní koncert. Účinkují
posluchači Církevní konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži a konzervatoře Brno.
Vstupné dobrovolné.
- Středa, 22. 12. 2004, mše svatá pro Katolické
gymnázium, kostel Proměnění Páně na Jejkově,
7:50 hod., účinkují studenti gymnázia.
- Štědrý den, 24. 12. 2004, dětská mše svatá v
16:00 hod. v kostele sv. Martina, koledy v podání
Dětského pěveckého sboru při kostele sv. Martina.
- Štědrý den, 24.12. 2004, půl hodiny před a při
„půlnoční“ mši svaté v bazilice ve 22:00 hod.,
Koledy z naší vlasti i ze světa. Účinkuje dívčí
pěvecký sbor Campanella spolu s komorním
souborem Musica animata Humeris.
- Štědrý den, 24. 12. 2004, půlnoční mše svatá
ve 24:00 hod. v kostele Proměnění Páně na
Jejkově, koledy a jiné písně. Účinkují T. Heřmanová a K. Tomek.
- Boží hod vánoční, sobota, 25. 12. 2004, sv.
Martin, 10:30 hod., K. Ševela, Vánoční mše
z polských koled
- Boží hod vánoční, sobota, 25. 12. 2004, kostel
Proměnění Páně na Jejkově, 14:30 hod., Jesličková
pobožnost.
dokončení na str. 8
STRANA 6
Peter Krenický
Vydařená akce
– člověk s velkým srdcem
Oslavy ukončení církevního roku - slavnosti
Krista Krále, se zúčastnilo více než 30 účastníků.
Akce se konala na faře ve Starči. Zahájení mělo
seznamovací charakter, neboť i když se někteří dobře
znají, jistě se o sobě dozvěděli prostřednictvím klubka
nití ještě více a navíc poznávali zcela nové příchozí.
Následovala soutěž na téma Nikdo není dokonalý, ve
které měli účastníci odpovědět na dotazy o našem
státním znaku, významných panovnících, jedna
skupina otázek byla z náboženství a další ze života zvířat,
jako například, jak dlouhý ocas má šimpanz nebo jak se
jmenuje sameček od žížaly.
Následovalo rozdělení témat pro večerní „galaprogram”. V něm se velmi podařily scénky, ve kterých
měly děti přesvědčit rodiče o koupi nějakého zvířátka papouška, krajty, pejska nebo koně. Velmi dobrý výkon
předvedly všechny děti, především pak Katka Václavková
ze Starče, jako přísná a nekompromisní maminka.
Dále měly děti napsat krátkou povídku na určená
slova. Zde se nad rámec soutěže velmi dobře uplatnil
Jarda Gotfried z Třebíče. Největší úspěch měla
pantomima na písně Daniela Landy: Andílek, debílek,
Homeless, Rapsodie vlků a především Šance, z níž refrain zde uvádím:
Letos na podzim se mi podařilo setkat se podruhé
s knězem, který obětoval své pohodlí, majetek, zázemí
pro chudé na Ukrajině. Již 11 let zde pomáhá rozzařovat
v zoufalých srdcích světélko naděje. Denně jim zprostředkovává kontakt s Bohem ve svých 36 farnostech. S jeho
pomocí a díky dobrodincům ze zahraničí postavili lidé
v Tjačivě 19 nových kostelů, 7 je nyní rozestavěných, během tohoto týdne má být otevřen Domov pokojného stáří.
Misionář Peter Krenický podstupuje 3x měsíčně
namáhavou cestu ze svého působiště na různá místa
České republiky trvající 14 – 16 hodin, aby získal finanční
pomoc na svou činnost v Podkarpadské Rusi. Oblastní
charita Třebíč mu pomáhá formou ročního příspěvku
na plat tří pečovatelek působících v Tjačivu a formou
projektu Důstojný život. Pokud někdo přispěje 1800 Kč
ročně, zajistí tak léky, otop na zimu a základní potraviny
jednomu člověku, jehož fotografii a osobní údaje obdrží
v Oblastní charity Třebíč na ul L. Pokorného (za CK VOMA).
Ve středu 17.11. 2004 jsme jej po roce rádi uvítali, sloužil
mši sv. v Třebíči v kostele sv. Martina a v Moravských
Budějovicích v kostele sv. Jiljí, poté vždy následovala
beseda. Ve čtvrtek se věnoval studentům Katolického
gymnázia a pak proběhlo se zaměstnanci třebíčské charity srdečné setkání v Paprsku naděje – centrum pro
duševně nemocné. Hovořil mimo jiné o velké síle a důležitosti modlitby, o adoracích trvajících 1x až 2x měsíčně
po celou noc, jichž se účastní 8 – 10 kněží a kolem 1000
věřících. Mnoho lidí zde nachází smíření a novou sílu do
těžkého života. Po dvanácté hodině se rozloučil a vydal se
na dlouhou cestu zpět.
Na Ukrajině na něj čekalo nemilé překvapení v podobě vydaného zatykače, protože nehodlal podpořit
kandidáta Janukoviče v prezidentských volbách. Musel
se ukrývat, ale nyní díky modlitbám mnoha lidí již nebezpečí pominulo a Peter Krenický se mohl opět vrátit do
svého děkanství. Těm nejpotřebnějším mohl předat
částku 26 000 Kč, která byla vybrána při mši v Třebíči
a v Moravských Budějovicích. Všem dárcům tento
misionář moc děkuje a zahrnuje je do svých modliteb.
Marcela Blažková
A tak jsem vděčnej za tu šanci,
že přijde po životě ráj,
kde ti suchou deku daj.
A snad tam budou pěkný stromy
a čistý záchody - to mám rád.
Jinak “drsňák” Landa měl koncert v Praze v chrámu
Petra a Pavla, kde spolu se souborem zrakově
postižených zpívali písně Karla Kryla. Jeho průvodní
slovo bylo velice procítěné a určitě oslovilo mnoho
diváků. Každý z nás je osobně zodpovědný a musí
projevit statečnost v situacích, kdy je třeba prosazovat
lásku a přátelství. Video mohu zájemcům zapůjčit.
Pohybově zaujaly v této části především výkony Jitky
Vybíralové, jako ambiciózní představitelky, Tomáše
Janaty jako homelesse a Vojty Součka, jak pantomimicky pucoval záchody.
O program se zasloužili studenti Marie Malachová
a její mladší bratr Tonda. O občerstvení se postarala
obětavá paní Milotová, moje dcera a syn, Boris Kjulleněn a především otec Jiří.
Ke zdárnému průběhu naší akce přispěly 2
zpěvačky: Lucie Batistová, členka souboru Lulu band
a Andrea Ošmerová, vítězka televizní soutěže Do-remi a finalistka soutěže Canto alegre.
V “galaprogramu” zazněly písně “Písek” a “Dvě malá
křídla” a večer byl zakončen Meus Deus in Te confido
(zpívá Bára Basiková). Tato píseň se dokonce
několikráte opakovala. Mladší Boris Kjulleněn potom
zajistil za velmi nepříznivých povětrnostních
okolností půlnoční ohňostroj. Zapalovat římské
svícny, fontánky a jiné raketky šlo velmi obtížně
zápalkami, abychom až dodatečně našli na faře
zapalovač.
dokončení na str. 7
STRANA 7
Z P R Á V Y Z T Ř E B Í Č S K Ý C H FA R N O S T Í
Jejkov
Z farních matrik
V adventní době doprovázejí děti s lucerničkami
průvod k oltáři a za účast na mši svaté ve všední den
si odlepují nálepku na adventním kalendáři. My
dospělí musíme dětem fandit, aby se jim podařilo
odhalit, co se pod nálepkami ukrývá.
Příprava na 1. svaté přijímání začne 11. ledna 2005.
Doprovod rodičů na první schůzku je nutný.
Příležitost ke svátosti smíření – v úterý 21. 12. od
16 do 18 hod. více zpovědníků, pak ve středu a čtvrtek
hodinu přede mší svatou.
Vánoční bohoslužby budou uvedeny v Informacích.
Sv. Martin
28. prosince v 17.00 se v kostele uskuteční vánoční
koncert v provedení chrámového sboru pod vedením
Jaroslava Paika.
Na Štědrý den budou bohoslužby v 16.00 a ve 20.30
hodin, na Silvestra ve 22.50. Vánoční besídka se koná
v neděli 26. prosince ve 14.30 hodin.
Bazilika
Ve středu 8. 12. se slaví svátek P. Marie počaté bez
poskvrny prvotního hříchu. Maria je prvním zábleskem světla v temnotách pohanství. Tuto skutečnost si
chceme připomenout průvodem světla do ztemnělé
baziliky ve středu 8. 12. v 18 h. Shromáždíme se před
sochou Panny Marie v kapličce u hradeb za bazilikou.
Účastníci si rozsvítí lucerny nebo barevné lampiony
(donesou si a budou i připraveny). Po průvodu bude
následovat mše svatá. Všichni jste srdečně zváni.
V neděli 19. 12. bude v 10 hodin latinská mše svatá.
Vánoční zpovídání od 19. 12.: Neděle 6 – 7 a 8 – 10
h, pondělí a středa 15 – 18 h, úterý 15 – 18 h i přes mši
sv., čtvrtek 7 – 8 h i po mši sv., pátek 7 – 8, od 9 h podle
potřeby a 21 – 21,30 h.
Vydařená akce
dokončení zes str. 6
Akce byla ukončena následující den mší svatou, ve
které otec Jiří připomněl, že my lidé jsme vlastně
podobni břečťanu. Pokud má břečťan oporu v nějaké
stěně nebo stromu, roste vzhůru. My lidé máme naši
oporu v Ježíši Kristu. Pokud žijeme bez Krista, plazíme
se bez nějakého smyslu po zemi, podobně jako
břečťan, který marně hledá dům nebo strom.
Akce proběhla v Pastoračním domě ve Starči a pro
děti byla bezplatná. O občerstvení a náklady za
vytápění se postaralo sdružení Ageus, aby takto dalo
najevo dětem a mládeži, že si velice ceníme toho, že si
mladí lidí dokáží připravit takovou krásnou akci, ve
které se nejen pobaví, ale také poučí a uvědomí si
svou náležitost Bohu.
A. M.
Matěj Svoboda (nar. 24. 7. 2004), Petr
Čermák (21. 9. 2003), Monika Kopáčková (7.
2. 2004), Tomáš Vyskočil (9. 6. 2004), Pavel
Rygl (3. 7. 2004), Ondřej Hort (10. 8. 2004),
Darina Vorlíčková (17. 7. 2004), Marcel Hrbáček (21.
9. 2004), Ondřej Smolka (31. 8. 2002)
Lukáš Svoboda a Andrea Kremláčková,
David Janík a Renata Chlubnová, Pavel Štork a
Jana Petrů, Ing. Grant Richard Westbury
a Leona Prušková, Ing. František Nešpor a Mgr.
Marta Kosmáková, Ing. Martin Pánek a Jitka Bártová
Leopold Maloušek (nar. 1927), Anežka
Píšová (1911), Josef Matoušek (1952), Božena
Čermáková (1929), Karel Plíhal (1952),
Antonín Hrůza (1916), Zdeňka Široká (1939),
Marie Janíčková (1917)
O poklad města
Třebíče
Tato soutěž se uskutečnila v měsíci
říjnu a zúčastnilo se 15 rodin, z toho
10 bylo úspěšných – účastníci splnili
požadavky na správnost. Poznávací
cesta městem začala od ZŠ T. G. Masaryka na Komenského náměstí a procházela přes Masarykovo nám.
k městské věži, dále ulicí Hasskovou na
Karlovo nám. ke kostelu na Jejkově.
Cesta se pak vracela na dolní stranu
Karlova nám. a lávkou pokračovala do
židovského města a přes most k cíli – bazilice sv. Prokopa.
V den svátku sv. Martina vylosoval otec Jiří v kostele
úspěšné řešitele: 1. místo rodina Stejskalova, 2. rodina
Paločkova, 3. rodina Čapkova, 4. a 5. Šafaříkovi. Další
správní řešitelé byli Zvěřinovi, Stavělovi, Bobkovi,
Bergerovi, Pořízovi a Velikanovičovi.
Na faře jsou ještě některé nevyzvednuté odměny
pro jmenované rodiny. Kdo si dosud pro
odměnu nepřišel, najde ji na faře
u sv. Martina.
Z libovolných obrázků
Třebíče, které měli za úkol
üčastníci namalovat, Vám
dva přinášíme: je to farní
kostel od Edity Velikanovičové a kostel na
Jejkově, výtvarné dílo
rodiny Pořízovy.
Škoda, že všechny
zdařilé ilustrace
nejde uveřejnit.
A. Malach
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých
Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
7.30, 9.00
PO
7.50
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
18.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti
SO
7.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
Jejkov
Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace,
při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná
adorace.
Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se
zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti.
Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin
Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu
(kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti
a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté
modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv.
příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika
Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti
smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Andělské poselství světu
Václav Renč
Je slávou andělů být Božími posly.
A dnes je svatá noc, kdy i kamení mluví.
A jen andělům je dáno místo slov
před Bohem pokleknout.
Je svatá noc a nebe zdá se prázdné,
když věčná plnost jeho světla
v Děťátku Božím, v Děťátku lidském
se vylila na tuto pomíjivou zem.
Je svatá noc.
A kdo máš oči k vidění, viz,
kdo uši k slyšení, slyš,
kdo srdce k milování, otevř je dokořán!
Nemluví andělé, mluví Bůh.
Že není smrti od chvíle, kdy zrodila se Láska.
A jednu hvězdnou střechu klene nad hlavou
všem bezdomovcům.
Od pólu k pólu,
od hranic času k hranicím věčna
je shromažďuje k otcovskému stolu.
Nemluvte, ani nekřičte své mlčení!
Jen srdce vztáhněte a bude vám dáno.
Dnes je ta svatá noc.
Bůh na zemi a všichni kolem něho,
všichni doma.
Před Slovem klečí andělé.
Tiše, tiše. Děťátko chce mír...
Příprava na manželství a křest
Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost
přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou
rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce
předem.
Milí čtenáři,
dokončení ze str. 1
To bude záležet na nás všech. Kdyby mělo Naše
společenství jen přežívat, bylo by lépe se do dalšího
ročníku vůbec nepustit. Nemá cenu většinu
příspěvků opisovat - to se dá občas. Farní časopis má
jiný úkol - zobrazovat život ve farnosti, informovat
o zajímavých akcích, psát třeba i o problémech. A u
nás i spojovat farnosti, jak bylo od začátku vydávání
velkým přáním. Když se toto bude dařit a najde se
dostatek příspěvků, může - pravděpodobně až 2.
neděli v lednu - vyjít i 1. číslo roku 2005.
Svůj názor můžete sdělit osobně, pokud nechcete mluvit, dá se napsat na některou z adres:
Fibox, Janouškova 20, o. Jiří Dobeš, Martinské
nám., M. Doležalová, Soukenická 3 (PS PietasVysibla). Pokud k dopisu připojíte i nějaký
příspěvek, bude jich tolik, že s chutí vykročíme
do 16. ročníku. Na Vaše názory a připomínky,
případně i na chuť spolupracovat se těší
redakce
Hudba pro Boží slávu
dokončení ze str. 5
- Sv. Štěpán, 26. 12. 2004, kostel sv. Martina, 14:30
hod., Dětská vánoční besídka, „Sčítání lidu“
a „Okradení králové“, účinkují děti z farnosti a Dětský
pěvecký sbor při kostele sv. Martina.
- Úterý 28.12. 2004, Vánoční koncert, kostel sv.
Martina, 17:00 hod., účinkují Svatomartinský
chrámový sbor a komorní soubor Musica animata
Humeris, vstupné dobrovolné.
- Nový rok, 1. 1. 2005, kostel sv. Martina, mše sv.
v 10:30 hod. České pastorely, Olšanské koledy a jiné
skladby, účinkuje Svatomartinský chrámový sbor
a Dětský pěvecký sbor při kostele sv. Martina.
- Neděle, 2. 1. 2005, kostel sv. Martina - mše sv.
v 8:00, bazilika - mše sv. v 10:00 hod. Sborová
duchovní tvorba různých staletí, účinkuje velký
smíšený pěvecký sbor Musica animata.
K. Tomek
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem
v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli
v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie
Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová,
manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před
1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01
Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].