K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním

K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním

K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním
článkem. A tak mě nenapadá nic jiného než napsat o zóně samotné a
její historii..
25.dubna
01:00:00
Experiment byl pojímán jednoznačně jako elektrotechnická
záležitost, a proto jej začali řídit elektrotechnici, nikoliv specialisté na jaderné
reaktory. V jednu hodinu po půlnoci začalo snižování výkonu v reaktoru.
13:05:00
Nejprve byl snížen výkon reaktoru na polovinu a byl odstaven první
turbogenerátor. Krátce poté byl odpojen systém havarijního chlazení reaktoru, aby
nezačal působit během testu.
14:00:00
Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad testu - blíží se svátky
(1. máj), továrny potřebují dohnat plány. Test je tedy odložen o téměř 9 hodin.
Obsluha však již na tuto dobu nechává odpojen systém nouzového chlazení
reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy. Odklad způsobil, že pokračování v
experimentu prováděla nová směna, která na něj nebyla připravena.
16:00:00
Píše se rok 1986 a přesněji 26. dubna.
4. blok 7. Leninovy atomové elektrárny.
Vše začalo den před havárií, kdy bylo zahájeno plánované odstavení 4. bloku
elektrárny. Před odstavením měl být proveden celkem běžný experiment. Měl
ověřit, jestli bude elektrický generátor (poháněný turbínou) po rychlém uzavření
přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40
vteřin napájet čerpadla havarijního chlazení. Tato elektřina je pro bezpečnost
reaktoru životně důležitá: pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče,
osvětluje velín i řídicí pult. Plánovaný průběh experimentu zněl: Snížení výkonu
na 25-30 % (tepelných 700-1000 MW), což je nejnižší výkon, při kterém je
povolen provoz tohoto typu reaktoru. Dále odstavení první ze dvou turbín,
následné odpojení havarijního chlazení (aby nezačalo působit během testu) a
nakonec přerušení přívodu páry.
Ranní směna odchází. Pracovníci této směny byli v předchozích dnech seznámeni
s testem a znali celý postup. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě.
23:10:00
Odpolední směna pokračuje opět ve snižování výkonu. Tým elektroinženýrů je
unaven.
26.dubna
00:00:00
Dochází k vystřídání odpolední a noční směny. Směna Alexandra Akimova
nastoupila v 0:00. V noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na
zkoušku nepřipravovali
V elektrárně se nachází i A. Juvčenko - jeden z mála lidí, který byl v blízkosti
výbuchu a přežil. Žije dodnes (2006) a je jedním z hlavních svědků oné děsivé
noci.
Operátoři Akimov a Toptunov jsou ve sporu s hlavním inženýrem Djatovem o
tom, jaký výkon je ještě bezpečný pro začátek testu. Grafitový reaktor je při
nízkém výkonu velmi nestabilní, to však Akimov ani Toptunov neví.
00:31:37
Akimov Djatlova upozorňuje: “Anatolii Stěpanoviči, hladina výkonu je pod
bezpečnostním limitem 700 MW. Výkon klesá příliš rychle.”
“Jediné, co tady nefunguje je ten váš naprosto neschopný personál”, křikl
neústupný a k zaměstnancům hrubý Djatlov.
Djatlov se rozhodl provést test při 200 MW přesto, že směrnice uvádí 700-1000
MW.
“Reaktory chyby nedělají, jenom lidé”, řekl Djatlov.
Djatlov vystřídal Toptunova u řídícího pultu Borisem Stoljarčukem.
Během 5 minut výkon vzroste na 200 MW.
01:22:30
Operátor Leonid Toptunov si nechává vypsat počítačem stav reaktoru a zjišťuje, že
počet regulačních tyčí v aktivní zóně odpovídá necelé polovině povolené hodnoty.
Po tomto zjištění měli operátoři okamžitě odstavit reaktor – ještě to stále bylo
možné. Rozhodli se však pokračovat dále.
01:23:04
00:38:26
V průběhu přípravy testu mají operátoři problémy s udržením stability výkonu
reaktoru. Chybou Toptunova nastal prudký pokles výkonu reaktoru až na 30 MW
tepelných tzn. prakticky zastavení štěpné reakce (nestabilní stav). V tu chvíli měli
operátoři experiment ukončit a reaktor definitivně odstavit. Dostali jej totiž do
značně nestabilního stavu mimo oblast povoleného provozu. Aby dosáhli zvýšení
výkonu, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Vlivem silného
ochlazování však klesá tlak a tím se výkon ještě snižuje. Za normálních okolností
by v takovém případě reaktor zastavily automatické havarijní systémy. Ty však
obsluha úmyslně odpojila.
Reaktor se úplně zastavil. 0 W. Djatlov nařídil vytáhnout všechny regulační tyče z
reaktoru (osudná chyba).
Test začíná. Poslední osudové chyby se operátoři dopustili tím, že zablokovali
havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky
odstavil reaktor. Následně uzavřeli přívod páry - turbína byla odpojena a
experiment začal. Reaktor dál běžel na výkonu 200 MW tepelných, podstatně se
však snížil průtok chladící vody, rostla její teplota i tlak. Reaktor byl ve stavu, kdy
se s rostoucím množstvím páry zvyšovalo množství neutronů v aktivní zóně. Tlak
páry začal zvedat 350 kilogramové uzávěry palivových tyčí.
01:23:40 36s
Teď už se katastrofa neodvratně blížila. Výkon v reaktoru rychle roste. Každou
sekundu se zdvojnásobuje.
“Musíme spustit AZ-5, abychom snížili výkon.”, křikl Akimov
Toptunov: “Měli bychom reaktor odstavit. Tak mě to učili ve škole.”
Akimov souhlasí.
00:42:07
Pod nátlakem zástupce hlavního inženýra se však pokračovalo dále. Djatlov trval na
pokračování v testu. Operátoři pokračovali - měli strach z propuštění, přitom se
dopustili několika závažných chyb. Při 30 MW tepelných, experiment nejde
provádět. Aby zvýšili výkon, nechali na příkaz Djatlova vysunout regulační tyče
(schopné zastavit v nouzi reaktor) výše, než dovolují předpisy.
Operátor Uskov při vyšetřování doslova řekl:
“Často nepovažujeme za potřebné doslovné plnění směrnic – to bychom se do nich
doslova zamotali.”
Uskov dále poukázal na fakt, že během výcviku operátorů slyšeli znovu a znovu, že
jaderná elektrárna nemůže vybouchnout.
“Spouštím havarijní ochranu”, odpověděl Toptunov a natáhl ruku k červenému
tlačítku AZ-5.
Po stisknutí tlačítka se do aktivní zóny reaktoru začaly zasouvat všechny regulační
tyče, které se do té doby nacházely v prostoru nad reaktorem a také tyče havarijní
ochrany. Ty však byly téměř všechny úplně vytaženy z aktivní zóny a jejich
účinek byl proto příliš pomalý na to, co se v reaktoru dělo. Nejprve do zóny
pronikly ty pokovené konce tyčí, které reakci v reaktoru urychlí (!!!) kvůli
odvodnění kanálů systému řízení a ochrany. Špičky tyčí vnikly do reaktoru, ve
kterém se už chladící voda měnila v páru a rychlost reakce rostla. Výsledkem toho
byl nárůst teploty aktivní zóny. Ke správnému účinku tyčí nedošlo. Některé tyče se
ani zasunout nemohly, protože dráha pro jejich zasunutí byla zdeformovaná
teplem. Toptunov, Djatlov, Akimov, Stoljarčuk jsou zmateni. Ze strany
centrálního sálu jsou slyšet různé údery.
01:23:44 40s-56s
EXPLOZE
Poté došlo po sobě ke dvěma mohutným výbuchům. Reaktor byl přetlakován tak,
že pára odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Do reaktoru
vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který
vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího
grafitu, což způsobilo požár.
15:00:00
Informace o havárii se stále tají. 35000 obyvatel města Pripjať strávilo
slunečné sobotní odpoledne venku obklopení radiací 400 krát převyšující horní
hranici normy.
Situaci mapuje Valerij Legasov, člen Akademie věd SSSR, zástupce ředitele
Kurčatovova institutu atomové energie. Sedá si do vojenské helikoptéry a letí nad
čtvrtým blokem elektrárny. Jeden z členů posádky se Legasova ptá:
Akimov, ani Djatlov v tomto okamžiku nevěří, že došlo k nehodě. Posílají dva
operátory aktivní zónu zkontrolovat. Ti jsou ozářeni smrtelnou dávkou, stihnou
však ještě podat zprávu o tom, co viděli. Když Akimov slyší, že reaktor je zničen,
zmateně na velínu vykřikuje:
“A co je to tam dole za fialové světlo?” Legasov křičí: “Spátky, spátky! Leťe
okamžitě pryč, to není světlo, to je smrt!”
“Reaktor je v pořádku, nemáme žádné problémy.”
Legasov si snad jako jediný uvědomuje vážnost situace. Navrhuje okamžitou
evakuaci obyvatel a zasypání reaktoru pískem.
Akimov a Djatlov neustále přikazují operátorům přidávat chladící vodu. V šoku
nedokážou pochopit situaci - jsou přesvědčeni, že se nic neděje.
5 minut po explozi přichází první telefonát. Hasiči dostávají zprávu, že došlo k
expolzi mezi 3. a 4. reaktorem a že hoří střecha reaktorového sálu.
02:00:00
O určitých potížích v elektrárně se dozvěděl ředitel elektrárny Viktor P.
Brjuchanov. Je informován o zvýšené radiaci. Přístroje v řídicím sále ukazovaly
3,6 rem za hodinu (0,036 sievertů, tedy asi tolik, kolik potřebujme na běžný
snímek plic). Přístroje ale více ukázat nemohly, protože jejich měřící rozsah byl
pouze do 3,6 rem. To Brjuchanov věděl, přesto telefonicky oznámil Moskvě, že
radiace je pouhých 3,6 rem. Ve skutečnosti byl dávkový ekvivalent záření 15000
rem (150 sievertů).
02:20:00
Požár se podařilo na 4. bloku lokalizovat. Hasiči se vrhli do boje s ohněm, aby se
nerozšířil na další bloky. Mezi tím z rozbitého a rozžhaveného reaktoru unikla
radioaktivita. Za deset dnů uniklo od okamžiku výbuchu celkem asi 4%
radioaktivity.
05:10:00
O tři hodiny později byl požár za cenu životů hasičů uhašen. Exploze vyzářila asi
300 sievertů. Vzniklý radioaktivní mrak byl větrem hnán nejdříve nad Skandinávii,
kterou přeletěl a vrátil se zpět do místa svého vzniku, ale ještě ve stejný den
havárie změnil vítr směr a vál přes Polsko přibližně směrem na tehdejší
Československo a na Rakousko. “Vlna” se odrazila od Alp a přešla naše území
ještě jednou, směrem na Polsko. Druhá velká vlna zasáhla Bulharsko.
27.dubna
07:00:00
K Černobylu přijíždí generál Pikalov ve vozidle vybaveném radiační ochranou a
dozimetry. Zjišťuje, že uvnitř reaktoru ještě hoří grafit, a že reaktor vydává
ohromné množství záření a tepla. Krátce poté je varována sovětská vláda, která
nechává ve 14:00 evakuovat přilehlé město Pripjať. Helikoptéry svrhují na reaktor
800 tun dolomitu, karbit boričitý, 2400 tun olova a 1800 tun písku a jílu.
28.dubna
Krátce po osmé hodině večerní středoevropského času se o katastrofě
prostřednictvím krátké zprávy TASSu dovídá svět. Bylo vyhlášeno 30 kilometrové
zakázané pásmo.
1.května
V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se slaví Svátek práce.
Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od
26. dubna postupně klesá.
2.května
Požárníci odčerpávají vodu ze zásobníku pod reaktorem. Tento nebezpečný úkol
plní až do 8. května. Každý dostává prémii 1000 rublů. Odčerpáním vody zamezili
termální explozi.
4.května
Do země pod reaktorem jsou vrtány díry a jimi se pumpuje tekutý dusík, který
půdu zmrazí.
5.května
Evakuace Pripjati trvala týden. Den začíná rozsáhlým únikem radioaktivity - téměř
stejně velkým jako 26. dubna. Únik však později prakticky úplně ustane. Dosud
nebylo nalezeno přijatelné vysvětlení tohoto druhého úniku.
Zdroj: www.volny.cz
Černobyl 12. dubna 2006
Zrovna, když se oblast Černobylu pomalu zpamatovávala z katastrofy roku 1986,
došlo k další explozi.
Ve 14:33 se nad uzavřenou Zónou objevil nesnesitelně jasný záblesk. Ve
smrtelném tichu se oblaka na nebi začala rozkládat. O několik okamžiků později
okolí ohlušilo zahřmění a země se začala třást.
Lidé žijící v okolí padali na zem, zavírali oči a ucpávali si uši. Ti, kteří dokázali
běhat, se pokusili uprchnout. Vypadalo to, jakoby jaderné palivo reaktoru pod
sarkofágem náhle explodovalo.
Uplynulo několik let. Ne scénu dorazilo několik odvážných mužů, kteří sami sebe
nezývají stalkery. Ať už byli velmi odvážní, nebo si nebezpečí prostě
neuvědomovali, začali se plížit přes armádní kordóny do Zóny a překvapivě se
vraceli živí a nesli s sebou podivně vypadající předměty s nedpřirozenými
schopnostmi. Vědecké organizace, výrobci zbraní a soukromí sběratelé byli
ochotni zaplatit za tyto artefakty neuvěřitelné sumy, takže někteří stalkeři se stali
náhle velmi bohatými. Do Zóny to však přilákalo méně poctivé lidi, toužící
napakovat se na zakázaném ovoci zrozeném ve smrtící Zóně.
Povídky ze Zóny
Jantar
Autor: Neratim
*Smrk* Zatracená tma. Baterka je v pytli a já tady teď bloudím v
naprosté tmě. Nevím jestli přežiji. Nevím jestli se odsud dostanu.
Kdybych si od Sacharova pořídil něco lepšího než AK, tak bych tu
nestál jak hlupák s plnýma gaťema. Navíc po poslední šarvátce se
zombíky je můj oblek na hadry a to myslím smrtelně vážně.
Blížím se chodbou k nějakým zrezivělým dveřím. AK mám stále
připravené. Nevím co je za nima, nevím jestli to přežiju.
Krůček.
Nahlédnutí do dveří.
Sakra.
První co mě zaujalo byla mrtvola na zemi asi 200 metrů přede
mnou...a to byla chyba. Toho plešouna sem si všiml až příliš pozdě.
Natáhl ruku a mě....moje hlava, myšlenky...To všechno vybouchlo v
jednom ohni. Byl jsem mrtvý.
Moment ! Stále žiju! Zotavuji se z jeho nejspíš psychického útoku a
zvedám hlavu. Tentokrát mu nedávám šanci, pozvedávám své AK a
pálím jako o život. Jde mi opravdu o život.
Plešoun nijak nereaguje na střelbu a množství ran které má v sobě a
opět mi jde po mozku.
Zatraceně tohle asi nepřežiju, opravdu ne, sakra ku*va.
Plný zoufalství se mu rozbíhám vstříc, pálíc přitom ze své zbraně.
Zázrak ! Plešoun po dávce najednou zakolísá a neopětuje útok !
Moje šance ! Okamžitě přezbrojuji na podvěsný granátomet GP a
odpaluji.
Bum.
.....
Plešoun leží na zemi....ale v jednom kuse. Cože ?? Z takové blízkosti
by to mělo zabít i medvěda !!
Na okamžik jsem zaváha,l což byla další chyba. Holohlavec se s
mršností kočky vyhoupl na nohy a natáhl před sebe obě ruce
zároveň, tentokrát jsem neměl šanci.
Z toho brnění hlavy a bolesti mě zbraň vypadla z ruky. Klesl sem na
kolena a chytl se za hlavu.
Ne tohle neskončí, ne...neskončí...!!!!
Bolest odezní ale slyším kroky. Plešoun stojí triumfálně přede mnou
a kouká na mě. Vidím mu do jeho očí, prázdných, jakoby sama
chladná smrt. Usmívá se.
Sbohem živote, umřu tady jako nějaký pes a to se mě ten parchant
ani jednou fyzicky nedotkl..
...
...
Vře ve mě vtztek z té potupy, nevím co dělat ale vím jedno, chci ho
zabít !
Zoufalství a odevzdanost ustupuje a střídá jej nepolevující nenávist.
Sáhl jsem k opasku a vytáhl svůj vojenský nůž. Plešounovi nejspíš
došlo o co jde a snažil se ode mě uskočit...Ale tentokrát jsem byl
rychlejší já.
Nůž sem mu zarazil přesně mezi oči. Do rány jsem vložil všechen
svůj vztek a bolest.
Plešoun klesá k zemi.
Pomalu z něj život vyprchává.
Já sedím u jeho těla a koukám na svůj zkrvavený nůž...
Přežil sem to. Ano, přežil. Nechtěl jsem zemřít a proto jsem přežil.
Zóna ze mě udělala zabijáka.
Teprve pak jsem se zaměřil na mrtvé tělo opodál....
Kdo se směje naposled...
Controller
Autor: Shiftyshooter
Zvláštní mutant, který se dá zahlídnout
blízko středu Zóny. Má podobu
humanoida. Ovládá velmi dobře vnímaní
a schopnost kontrolovat mozek méně
vyvinutých stvoření. Svého nepřítele
přitáhne silou mysly a potom ho odrazí
náporem psychické energie. Nastává
dezorientace, slyšíte pískání v uších,
nemáte dost sil zdvihnout zbraň proti
němu, nastává smrt.
Gekijin vtrhnul do baru nasranej jak bezrukej
šachista a začal vřískat.
„Kdo mi vyměnil náboje v borkovnici za slepý??“ Odpovědí mu byl
jen smích přísedících, přičemž se Beestar složil smíchy na podlahu.
To ale Gekijina neodradilo od toho, aby pokračoval ve výčtu
zlomyslností, jenž mu Stalkeři udělali.
„Kdo mi střčil do pouzdra místo pistole kus ohnutýho kovu??“
Gekijinovi tekly slzy, když viděl jak se mu ostatní Stalkeří smějí.
„A koho napadlo strčit mi místo baterky do pouzdra vibrátor!!??
Starší jedinci jsou schopní převzít
kontrolu nad mozkem člověka. Je to
krutý nepřítel a dokonce i nejzkušenější
stalkeři se bojí střetnutí s ním.
Zdroj: stalker.scorpions.cz
Vlez sem do Bloodsuckeří nory, protože jsem chtěl pár těch pěkných
chapadel, vytáhnu baterku, pustím jí a ozve se ´vrrrrrrrrrrrrr´ a brní
mi celá ruka!!“ To se složil i Case-A v křečích běhající nahoru a
dolu po schodech a nechávající za sebou loužičky.
„Samozřejmě to probudilo i toho bloodsuckera, co v té noře bydlel.
Vytáhnul sem na něj brokovnici a vypálil. Bloodsucker se svalil k
zemi a já mu chtěl uřezat chapadla. Ale v tu chvíli bloodsuckerovi
došlo že je živej. Vyřítil se na mě a já na něj vytáhl nůž. Ale jak mi
vysvětlíte, že to byl obyčejnej, bílej, plastikovej nůž Z BARU!!!!!!“
Bamran se zhroutil na podlahu, vydávajíc zvuky podobné zvukům
slona umírajícího na spolknutý jazyk.
„Nejhorší na tom je to, že sem zahodil nůž, vytáhl pist… ten kus
železa co sem měl v pouzdře a to se smíchy složil i ten
Bloodsucker.“ Gekijin odešel v breku a zanechal chroptící, sténající
a slintající Stalkery svému osudu.
Asi po dvou hodinách se Case-A, kterému zrovna obvázali natrženou
bránici, probral z deliria a řekl památnou větu:
„Počkejte až zjistí že má nachcáno v čutoře…“ v tu chvíli vtrhnul
Gekijin do baru. S brokovnicí.
„Ale tentokrát je už nabitá…“
A teď sem musím dát jednu originalitku od Shiftyho, protože je to
geniální nápad, ke kterému by se hodilo napsat napsat noty…
POZOR PRÁVĚ ČTETĚ OFICIÁLNÍ STALKERSKOU
HYMNU NAPSANOU SHIFTYSHOOTEREM!!!!!!!!!!!
My sme Stalkeři ze Zóny
Máme rádi bonbóny
Mutant Zombie Pseudopes
Je jich plný Rudý Les
Kalach Eagle M-čtyrka
Zastřelíme Upírka
Artefakty, části těl
Sbíráme Hledáme
Dostáváme na prdel
Ale co, my na to máme.
My sme Stalkeři ze Zóny
Máme rádi bonbóny.
Prošli jsme Cordonem
Smetištěm
Prolezli sme reaktor
Třeba jako Datastor
Do anomálek
skáčem napřed hlavou
Lepší než pažbou do kulek
Tu a tam máme i bouli malou.
My sme Stalkeři ze Zóny
Máme rádi bonbóny.
Když nás někdo střelí
Dáme lékárničku a jsme celí
Pušky ty tu mluví
Bacha ať nechytneš do kuli!!
My sme Stalkeři ze Zóny
Máme rádi bonbóny
na kila - Půlka se jich zkazila.
A ještě trochu poezie od Datastora
Slunce za reaktor zachází,
stalkeři nabíjejí zbraně.
Mutanti zdáli přichází,
no tak hurá na ně!
Všichni kdo bojovat mohou,
ti co zbraň u sebe mají.
Co střílí rukou či nohou,
ať na pochod se dají.
Ještě pár malých rad,
radiace už je všude.
Vem si vodku i antirad,
a dobře ti s námi bude.
Dílo dokonáno jest,
monstra mrtvá jsou.
Zachovali jsme si čest,
zpátky hrdinové jdou.
A mám tu další povídku ze Zóny. Některé slabší povahy upozorňuji,
že tyto noviny nejsou cenzurované.
.
Autor: Shiftyshooter
"Vaxxxel připravoval proslulý antiradiační salát (15 lahví vodky, půlka cibule, tři
mrkve a dvě rajčata)."
"Robkill se společně s Angelem a Shiftym dívali ve vedlejším traktu budovy na
vánoční pohádky. Nejvíce jim učarovala ta s názvem „Pyšná flaksa“ a „Snork se
zlatou maskou na čele“. Robkill dokonce brečel dojetím. Naštěstí byl hned vedle
ochotný Shifty, který Robovi půjčil svůj kapesník."
Ty vole no to je síla... jsem smíchy padal ze židle, matka mě obvinila z užívání
dorg, táta že sem se ožral, sestra se přede mnou zamkla do pokoje, že sem se
zbláznil a ke všemu jsem ani nedostal žádnej dárek od Dědy mráze...
„Kdo z vás, vy prasata, si zase neutřel bagančata vo rohožku?,“ dotázal se Barman
a utíral na zemi flaksí cosi.
„Jujky, to šem byl aši já,“ ozval se Spidr98, „to víš no, mám nový lodičky a
nechtěl jsem aby se mi sloupala barva.“
„Aha tak to jo, ale příště si dej majzla, kam šlapeš. Jinak, pěkný sítovaný
punčocháče,“ pochválil barman Spidrovi punčocháče, ze kterých koukaly tak
třícentimetrové kudrliny.
„Díky božínku!!“
Najednou se rozlétly dveře a do baru vletěl kyslík. Ze stropu se okamžitě spustily
vzduchové masky, zabraňující Stalkerům zemřít na otravu kyslíkem.
„Zavři!!“ zařaval barman přes svářečskou kuklu protože by jinak oslepl. Do baru
totiž vniklo i denní světlo.
„Ale jo, furt. Jednou vám chce člověk provětrat mozky a vy naděláte
rachotu…“stěžoval si Case-A a všem se chlubil se svými novými kontaktními
čočkami.
„Nazdar Casei, posaď se u nás,“ zahřímal od stolu Robkill a ukázal na místo u
stolu kde leželo cosi co by se dalo nazvat MickeyMutantem, „kopni ho stranou,
nekouše!“
Za praskotu žeber a nadávek dokopal Case MickeyMutanta do rohu.
V tu chvíli se znovu otevřely dveře a vešla temná postava v brýlích temných jako
Negrova (rozuměj Stromkova) tvář.
„Nazdar buzny. Jak se vede?“ zeptala se.
Podle hlasu všichni poznali nejtvrdšího stalkera
v Zóně, Ulemena.
„Zdar Ulemene posaď se s námi a dej si vodečku,“ nabídl mu ze své láhve WT.
Ulemen se posadil vedle Peta a vykouzlil mu mini-vycpaninu bloodsuckera.
„Jůůů, hele kluci co jsem dostal!!“ jásal Pete na celej bar.
Faktem je že Ulemen, ať už to co se o něm říká je nebo není parvda, je opravdu
drsnej. Asi jako šmirglpapír. To že má motílka neznamená nic. To že má
kalašnikova, taky ne. Ale to že je jedinej kdo se kdy utkal
s Bloodsuckerem holýma rukama, z něj dělá machra. Otázkou
nicméně zůstává proč Bloodsucker od něj utíkal a držel se za prdel.
Potom co ten bloodsucker utekl, našel Vaxxxel kus za barem zabitýho
stalkera a kus dál bloodsuckera který se snažil zastřelit stalkerovou pistolí.
Bohužel, tyhle potvory maj tuhej kořínek, takže mu to trvalo asi dva zásobníky než
umřel. Ale vraťme se do baru.
„Tak jsem natrhnul prdel dalšímu bloodsuckerovi pánové…“ Chvíle nechápavého
ticha, „no jako že sem ho zabil,“ snažil se z toho vykroutit Ulemen, ale všichni si o
natržené prdeli mysleli svoje.
„To je žůžo no, ale proč nám to řikáš??“ osmělil se barman, „ copak nevíš že tohle
čtou i osoby mladší osmnácti let. A pro ty jak jistě víš, je to co ty tu vyprávíš, tabu.
Ať už jsi mu udělal cokoliv. Vem si třeba Vladka, ten chudák ani nemá osmnáct,
když chce do Zóny tak musí mít povolení rodičů, a ty ho tu deprimuješ
natrženejma prdelema!!“ objasnil Ulemenovi situaci.
„Jo máte pravdu vod teď to budu cenzurovat. Místo sprostejch slov řeknu vždycky
„CENZUROVANÉ“. Takže jsem šel a CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ
CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ
CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ, do prdele zajebaný vyjetý teď sem to
posral.“
„Ulemene, poslední varování!!!“
„No nic pánové, rád jsem si s váma pokecal, a těšim se na další povídky v Baru
100Rads,“ rozloučil se Ulemen a odešel.
„To zase byla blbá neděle,“ řekl Case-A a zhasnul lampičku, protože chtěl spát,
přestože si ani nevyčistil zuby.
A to před ulehnutím jedl bombóny Starobuřt.
Vintorez
Zbraně
Jelikož jsem vášnivák do sniperek a mám rád střelbu na co největší
vzdálenost. Tak článek bude o dvou z nich.A to hlavně o…
SVD Dragunov
Rudá armáda za druhé světové války proslula především pro své
elitní odstřelovače. Ti používali dlouhou dobu pušky
Mosin-nagant vz 91/30 a Tokarevy SVT-40 s optikama PU nebo PE.
V padesátých letech byly již tyto pušky zastaralé a armáda
potřebovala novou "sniperku". Jevgenij Fedorovič Dragunov vyvinul
zcela novou zbraň, která byla v roce 1963 zavedena do výzbroje
Sovětské armády. Byla vyráběna a stále ještě je v iževské zbrojovce.
Puška SVD Dragunov byla typická ruská zbraň, která se
vyznačovala spolehlivostí, jednoduchostí a nenáročnou výrobou.
Konstrukcí se tak trochu podobá AK-47. Pracuje na odběru plynů z
hlavně a je samonabijecí. Plynový násadec je opatřen plynovým
regulátorem, který se dá nastavit do dvou poloh (pro normální nebo
když je zbraň znečištěná). Dragunov má normální mířidla a ještě
optický denní zaměřovač PSO-1 se čtyřnásobným zoomem a
zaměřovací kříž je možné přisvítit pomocí pidi lampičky napájené
bateriemy ze zaměřovače. V noci se používá zaměřovač NSPUM
nebo NSPU-3.Puška má charasteristickou pažbu jdoucí ze shora a ze
zdola z rukojeti. Hleveň je vybavena tlumičem plamene, lze na ni
připevnit bodák a vede z ní typická trubička pro odběr plynů. SVD
se může "krmit" nábojem 7,62x54R s okrajem nebo bez, anebo
speciální municí pro odstřelovačky s vyšší hmotnostní. K SVD patří
plechový zásobník na 10 ran s typickými prolisy po stranách. Exitují
ještě verze SVU a SVDS,což je SVD se sklopnou kovovou opěrkou.
VSS "Vintorez" byla navrhnuta pro speciální jednotky v
TSNIITochMash (Centrální Institut pro konstruování přesných
strojů), vedoucí projektu byl Petr Serdjukov. Nová puška měla
nahradit pušky AK-47/AKM s tlumičem používané ve Spetz Natz.
Aby byl náboj dostatečně výkonný proti cílům používajícím
neprůstřelné vesty, TSNIITochMash musel vyvinout nový
podzvukový náboj, na základě náboje 7,62x39mm. Cíle bylo
dosaženo, nicméně kvůli podzvukové rychlosti vystřelené kulky, je
vzdálenost, na kterou dokáže prorazit neprůstřelnou vestu,
"pouhých" 300-400 metrů.
Celý tlumič se dá oddělat, ale nemělo by se bez něho střílet. Na
pušce je standardně namontován zaměřovač 4x PSO-1.
První vydání
květen 2008
Noviny