Únor - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
Ročník 24
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 2 / 2012
Sloupek
2
Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má
víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra
spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů
a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl:
„Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“,
ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to
bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. (Jk 2,14)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Děkujeme vám za vaši všestrannou podporu našeho společného
časopisu – za příspěvky, modlitby i korekci.
Téma stávajícího čísla – Teen Challenge – není
jen periodickou připomínkou skvěle fungující
organizace naší církve. Je zároveň výrazným ukazatelem do budoucna. Jsme již řadu let svědky
naplňování proroctví emeritního bratra biskupa o sedmi bohatých a sedmi hubených létech
v naší zemi. Když prominentní politici a ekonomové radostně zvěstovali „konec krize“, bylo
nám ve světle tohoto proroctví jasné, že jde
pouze o mediální bubliny. Všechny také posléze
splaskly a předchozí výroky se zachraňovaly umnou rétorikou: „Krize opravdu již skončila, ale
nyní nastupuje druhá…“ A jim podobné, mnohé
ještě legračnější.
Nejde však jen o naplňující se proroctví. Realita jej provázející nám rozmnožuje řady lidí
potřebných: Sociálně slabých, závislých, ztroskotanců bez vědomí jakékoliv životní perspektivy.
Nejsou to již „bezdomovci – furianti“ hrdí na svoji
na společnosti nezávislou
existenci. Jsou to často
lidé, kteří díky rozvodům,
exekucím či kombinaci
obojího klesli nechtěně
na dno lidské společnosti
a hledají marně cestu zpět.
Takovým je potřeba nejen zvěstovat evangelium
ale často také podat praktickou pomocnou ruku.
Mám naději, že Teen Challenge je pouze první
„modelovou“ vlaštovkou, po které vznikne řada
dalších organizací a zařízení podávající záchrannou ruku širšímu spektru potřebných.
Smrt bývalého českého prezidenta pana Havla
je, dle mého soudu, jen jednou známkou z mnoha, které provázejí určitý duchovní přelom v naší
zemi. Mnozí se domnívají či přímo proklamují,
že jde o dlouho očekávané probuzení. V minulosti jej avizovala řada proroctví, z nichž si vždy
vzpomenu na charakteristickou větu z úst Bohuše Wojnara: „Nezabydlete se na odlivu…“ Osobně
očekávám, že do naší země přijde duchovní probuzení, ale po osobních zkušenostech jsem již
opatrnější v avizování data jeho počátku.
Toto očekávání mne však minimálně povzbuzuje k usilovné činnosti: Budování sítě diaspor
a misijních stanic našeho sboru, které budou
jednou schopny zachytit co nejvíce nově obrácených. Buďte požehnaní.
Aleš Navrátil
Úvodník
3
Pracovat společně
Teen Challenge >>>
4
Služba církve ztraceným
Izrael
9
11
12
Zhodnocení Evropské konvokace
v Praze 2011 >>>
Evropská konvokace přinesla pokání
Ohlasy na konvokaci
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete
(2. Samuelova)
VOŠMT
17
Den otevřených dveří >>>
17
Na polici nebo ve vašem srdci?
Ze života církve
Studijní bible v každodenní praxi
18
Posvěcení jako nástroj křesťanova růstu
TWR
19
Evangelium očima druhých
O
B
S
A
H
9
Čtenáři píší
20
21
22
22
Jak vidí Pán Ježíš smrt křesťana
Václav Havel
Svědectví - Moje rozhodnutí
Reklama
Aktuálně
22
Pánov deň sa blíži
Povídka
23
Byla kdesi jedna země
25
Křivky
Dětem
Stvoření vs. evoluce 17
26-28 Původ člověka
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
17
Pracovat společně
D
razí čtenáři,
v minulém století prováděl jistý
vědec experiment, jehož cílem
bylo zjistit, jak jsou lidé na světě navzájem propojeni. Napsal velké množství
dopisů, které pak rozdal mezi své přátele a spolupracovníky. Ti jej zase měli dát
dalším lidem tak, aby každý dopis byl doručen na jistou konkrétní adresu. Každý
měl nějakého svého známého a ten zase
dalšího známého, až nakonec se našel
někdo, kdo znal osobně adresáta. Tento pokus měl zjistit, jak dlouhý je lidský
řetěz mezi dvěma osobami na světě. Závěr byl překvapivý: Průměrná vzdálenost
mezi dvěma jakýmikoli osobami kdekoli
na světě je šest lidí. Tato teorie je známá
jako „šest stupňů odloučení“ a má dokázat, že svět, ve kterém žijeme, je relativně
malý a navzájem propojený skrze vzájemné vztahy mezi lidmi. Od tohoto pokusu uplynula řada desetiletí, a dnes, jak
se zdá, je svět ještě více propojený. Je to
zejména díky moderním komunikačním
technologiím a různým sociálním sítím
na bázi internetu.
Je těžké říci, zda je to dobré či nikoli. Je
to prostě fakt, rys dnešní doby. Jako křesťané žijeme ve světě, který je stále více navzájem propojený. Než budeme vynášet
jakékoli soudy na toto téma, všimněme si,
že i Bible zná tento princip, nalezneme
jej například v listu apoštola Pavla do Korintu, když vyučuje o duchovních darech.
Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo
jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ A právě ty údy těla, které se
zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují.
Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům
dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce,
ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
(1K 12,18–25)
Pavel viděl ve svém srdci církev, která
není složena z nezávislých jedinců, nýbrž tvoří ji lidé, kteří si navzájem slouží a potřebují jeden druhého. Tak jako
v lidském těle jsou jeho jednotlivé údy
určeny k tomu, aby pečovaly jeden o druhý, tak i v církvi nejde o to, abychom každý „pracovali na svém písečku“, ale abychom si sloužili navzájem. Pavlova slova
jsou z jeho vyučování o duchovních da-
rech, tedy téma, které adresoval jednomu konkrétnímu sboru. Platí však všeobecně: Sbory, které Pavel zakládal, vedl
k tomu, aby se zajímaly jeden o druhý.
Na svých cestách informoval, co se děje
jinde, povzbuzoval k vzájemným modlitbám, v případě potřeby organizoval
sbírky určené pro církve, které procházely hmotnou nouzí. Již v době, kdy možnosti cestovat a vzájemně komunikovat
byly omezené, Pavel budoval církev, která byla vzájemně propojená.
Samozřejmě nešlo jen o Pavla, sbory
zakládali i další apoštolové. V té souvislosti je užitečné si vzpomenout na dohodu, kterou mezi sebou uzavřeli Pavel a Petr. Každý z nich měl svou oblast,
ve které pracoval. Nicméně na počátku
práce uzavřeli dohodu o „sociální výpomoci“:
Když poznali milost, která mi byla dána
– Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni
za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my
půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. Jen
žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.
(Ga 2,9)
Máme zde doklad o misijní činnosti různých služebníků, jejich vzájemná práce se překrývala v jediné oblasti
– péči o chudé. To nás učí, že navzdory
různým způsobům práce, různým důrazům v učení (což s sebou nesla misie
mezi Židy a pohany) nesmíme zůstat
jako křesťané izolovaní. I dnes jsou různé skupiny křesťanů, pracující různými
způsoby. K některým máme velice blízko,
s jinými se neshodneme ve všech věcech.
Jako Ježíšovi učedníci jsme ale zavázáni
respektovat Tělo Kristovo v jeho rozmanitosti a různosti. Jako Apoštolská církev
jsme v minulosti přijali pomoc od řady
různých zahraničních subjektů, církví
i organizací. Mnozí z nich nám výrazně
pomohli a obohatili nás. Jsem vděčný, že
máme organizace jako je Nehemie, a můžeme tak být nejenom příjemci pomoci,
ale i těmi, kdo sami pomáhají v různých
částech světa.
Vraťme se ale z tohoto „globálního pohledu“ zpět do naší země, do naší církve. Kromě čtyřiceti dvou místních sborů,
které jako AC máme, a několika desítek
misijních stanic k tomu, máme také řadu
služeb, odborů církve, organizací. Některé pracují s dětmi a mládeží, jiné jsou zaměřené na misii, další na vzdělávání a podobně. Věřím tomu, že jako církev máme
být navzájem mnohem více propojeni,
než jsme. Každá z těchto služeb a organizací rozvíjí nástroje ke službě v určité
oblasti: Naše Vyšší odborná škola misijní
a teologická poskytuje vzdělávání, z něhož čerpá množství dálkových studentů.
Teen Challenge se specializuje na práci
se závislými jedinci. Má řadu zkušeností
a materiálů, které mohou ve své práci využít jednotlivé sbory. Máme služby zaměřené na mládež a na děti. Věřím tomu, že
každá z těchto služeb má co nabídnout
druhým a zároveň má i oblasti, ve kterých potřebuje přijmout pomoc druhých.
To, co se jako církev musíme naučit, je
myšlení vzájemné potřebnosti. Nejde
o konkurenci ani nezájem, ale o to, abychom se vzájemně budovali, povzbuzovali, modlili se za sebe.
V září tohoto roku, konkrétně 27. – 30.,
chceme uspořádat První celocírkevní
konferenci. Možná jste si všimli, že většina našich aktivit je zaměřena na různé
skupiny: Mládež,
pastoři,
ženy a podobně.
Tato konference bude programově zaměřena
na všechny. Samozřejmě budou různé programové bloky,
z nichž každý si
bude moci zvolit téma, které
jej zajímá. Budou ale rovněž společná
shromáždění zaměřená na povzbuzení
a motivaci ke službě.
Tato konference má za cíl ukázat ono
propojení, vzájemnou jednotu a podporu. Bude místem setkání všech služeb
a složek naší církve. Každá ze služeb
bude zastoupena na volitelných seminářích, nebo bude mít alespoň prezentační místo s jejich materiály a informacemi.
Bude místem setkání i různých generací – v tomto roce například nebude Sjezd
mládeže, ale mladí lidé z církve se budou
účastnit na této konferenci. Samozřejmě
nejde jen o bezúčelné setkání – chceme
se zamýšlet nad tím, jak jako církev můžeme žít a pracovat v dnešním světě. Každý z nás máme podíl na Velkém poslání
(Mt 28,18–20).
Sledujte informace v časopise i na internetu, kde budeme zveřejňovat další
podrobnosti o této akci!
V Kristu
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 24, únor 2012
3
ŽIVOT V KRISTU
Teen Challenge
Středisko v Poštovicích
Teen Challenge
Služba církve ztraceným
Středisko
Teen Challenge
v Poštovicích
přilehlého zemědělského objektu, kde
vznikají ještě další potřebné prostory pro
provoz programu a kde v létě 2010 vzniklo středisko po ženy s kapacitou 14 míst.
Tím byla zvětšena celková rozloha střediska na 40 000m2. Objekty je stále poistorie
Areál střediska v Poštovicích třeba rekonstruovat a připravovat proTeen Challenge zakoupilo v roce story pro provoz programu a ubytování
2004. Původní kapacita zde byla 12 lůžek budoucích pracovníků.
a po rozsáhlé rekonstrukci, na které se
Cílem střediska je přinášet evangelipodílejí i naši studenti, nyní střediska na- um lidem a na základě biblických prinbízí ubytovací prostory pro muže a ženy cipů, víry v Boha jim pomoci naučit se
s kapacitou cca 55 lůžek. V průběhu roku řešit jejich problémy a žít plnohodnot2006 byla podepsána smlouva na koupi ný a zodpovědný život. Naší hlavní čin-
H
4
ností a posláním je zachraňovat ztracené
generace lidí, kteří se ocitli v zajetí různých závislostí, lží a beznaděje. Těmto lidem jako pomoc nabízíme pravdu a lásku a zároveň je vedeme k rozpoznávání
vlastních problémů. Pomáháme jim procházet tímto procesem až do chvíle, kdy
jsou schopni fungovat ve společnosti.
Usilujeme pomoci lidem stát se psychicky zdravými, citově vyváženými, sociálně
zabezpečenými, fyzicky zdatnými a duchovně živými.
VĚŘÍME, ŽE KAŽDÝ ČLOVĚK JE
HODNOTNÝ A JE VRCHOLEM STVOŘENÍ, PROTO CHCEME, ABY DOSTAL
NOVOU ŠANCI A JEHO JEDINEČNÝ
POTENCIÁL NEBYL ZMAŘEN.
Středisko mimo ubytovací prostory
nabízí výrobní prostory (výrobna palet),
ve kterých se studenti (muži) učí pracovnímu návyku. V areálu středisek je škola
TC, Začátkem roku 2006 byl otevřen první ročník Výcvikového programu pro budoucí pracovníky. Tento program se zapojuje do mezinárodního vzdělávacího
institutu TCIMI (Teen Challenge International Ministry Institute). Výcviková
škola je určena pro vzdělávání budoucích pracovníků Teen Challenge z řad
studentů, kteří úspěšně dokončili program, zájemců z církví v České republice a jiných zájemců. Přijímáme zájemce
z České republiky a ze zahraničí. V roce
2011 byl otevřen již šestý ročník Výcvikové školy.
Jsou zde byty pro pracovníky a jejich
rodiny, dále ubytování pro internship
a re-enter (programy následné péče)
s kapacitou 10 míst. Ve středisku jsou
prostory pro sportovní aktivity, společná
modlitebna. Máme zde také farmu, kde je
cca 30 ovcí a 40 slepic. Je zde také mnoho zeleně, kterou pomáhají udržovat
jak studenti, tak studentky. Studenti
pravidelně navštěvují nedělní shromáždění sboru otevřených dveří v Praze.
Co když mám kamaráda, který by chtěl
(potřeboval) jít na léčení? Jak na to?
Tři důležité body, nad kterými bych se
měl zamyslet:
• Motivace člověka (Je něčím motivován?)
• Má potřebu změny? (Vnímá svou potřebu změnit se?)
• Je seznámen s tím, že Teen Challenge
je křesťanský program?
strukcí. Tato částka je za údržbu, potraviStačí nás kontaktovat:
ny, energii, PHM.
• HELPLINE: 733 788 788
Musíme tedy každý měsíc obstarat cca
• Tel: 233 541 627
220 000 Kč.
• e-mail: [email protected]
Nemáme žádné dotace kromě příspěv• navštívit kontaktní centrum (kavárnu),
na www.teenchallenge.cz naleznete ků na platy pracovníků, podpory církví
provozní hodiny a dny, kdy jsou jed- a podpory jednotlivých dárců. Vzhledem
k tomu, že chceme zůstat „ryze sví“, tím
notlivá kontaktní centra otevřená.
myslíme duchovně učednický program,
je těžké získat dotace.
Zázemí/ Rozpočet TC
Při tomto našem postoji dotace z EU
Momentální rozpočet TC středisek
v Poštovicích je sestaven z nákladů spoje- nebo od státu jsou v tomto případě velných s chodem programu a všech aktivit: mi nereálné. Nejsou pro nás znakem stapotřebujeme cca 2 600 000 Kč na roční bility a jistoty, proto jsme se rozhodli vyprovozní náklady bez investic do rekon- tvořit vlastní systém finanční podpory.
Teen Challenge
Ročník 24, únor 2012
Práce na ulicích a squatech
5
ŽIVOT V KRISTU
Teen Challenge
Svědectví
6
10 lidem z TC jsme položili 4 otázky:
• Proč jsi přišel do TC?
• Jak dlouho jsi bral drogy, pil alkohol?
• Jak dlouho jsi (byl) v programu?
• Co se od té doby, co jsi nastoupil
do programu, změnilo?
Kamil 33 let/ student
Přišel jsem do Teen Challenge, protože jsem potřeboval pomoc. Bral jsem drogy, byl jsem na ulici. Před tím jsem byl
v komunitě a chodil jsem k psychiatrovi:
cítil jsem beznaděj a nic mi nepomohlo.
TC bylo něco nového, byl to křesťanský
program a já jsem křesťan nebyl. Byla to
Drogy jsem bral od 14 let, tedy 13 let.
Byl jsem 18 měsíců v programu, který
pro mě naděje
V programu jsem 8 měsíců.
jsem dokončil 23. 3. 2010.
Bral jsem 13 let heroin a pil alkohol 20
Určitě se změnila moje psychická
Co se od té doby, co jsem v TC, změlet.
stránka. Hned od počátku, co jsem v pro- nilo: Změnily se vztahy v rodině, změnil
V programu jsem 14 měsíců.
Poznal jsem Krista, pravdu. Obnovil gramu, tak jsem nepociťoval abstinenční se můj pohled na život. Dříve jsem trpěl
jsem vztahy s bratrem a částečně s otcem. příznaky. Dal jsem si do pořádku rodin- depresemi, neměl jsem rád sebe ani žiZaplatil jsem některé dluhy, přiznal jsem né vztahy, několik let jsem nemluvil s ro- vot, který vedu. Několikrát jsem se poje a platím je. Šel jsem na různá vyšetření dinou, teď si pravidelně s rodinou píši kusil o sebevraždu a z toho všeho mě
a dal si do pořádku zdravotní stav. Změ- a oni z toho mají radost. Uzdravuje se mi Bůh uzdravil. Dokážu se radovat z manil jsem pohled na svět. Uvědomil jsem zraněná noha. Změnil se a mění se můj ličkostí a raduji se z každého nového
si, že nepotřebuji drogy, abych byl šťast- náhled na svět, vím, co chci, a snažím se dne.
ný a měl hodnotu. Život není jen v tom za tím díky Bohu jít. Poznávám, o čem žiLidka/ pracovnice a byla u počátků služnarodit se a žít. Bůh má plán a má to vot je: „Není to plácání se životem“
by Teen Challenge
smysl a já toužím Boží plán naplnit.
Daniel 32 let/ pracovník
Do TC jsem přišla, protože se tam stěPřišel jsem do TC, protože jsem potře- hoval můj manžel a já věděla, že budu
Zdeněk 27 let/ student
Přišel jsem do TC, protože jsem nevě- boval změnit život. Nevěděl jsem kudy pracovat se závislými lidmi.
Drogy jsem nikdy nebrala.
děl kudy kam a co dál. TC služebníci, to kam a věděl jsem, že sám to nedokážu.
Bral jsem drogy 10 let s přestávkami
V Teen Challenge jsem 15 let.
byla moje jediná pomoc, kterou mi kdo
Od té doby se změnila spousta věcí,
v té době nabídl, a toho jsem se chytil a opravdu beznadějně závislý jsem byl
5 let.
moc mi pomohl Bod Obratu I, naučia hrozně rád to přijal.
la jsem se systematičnosti, konfrontaci.
Změnil se můj způsob života a získala
jsem jiný pohled na lidi, kteří jsou ovládání závislostmi.
„To si vem větší papír “ Spousta věcí,
určitě můj postoj k životu. Neviděla jsem
problém v tom, že jsem brala drogy a stála mimo zákon a to se změnilo. Uvědomila jsem si, že je to problém. Před tím
jsem si myslela, že nic nemusím, nikoho nepotřebuji, když něco chci, udělám
cokoliv proto to získat, a to se změnilo.
Změnil se můj postoj k lidem, byla jsem
bezpáteřní a ublížila jsem hodně lidem,
to se změnilo. Chci, aby se můj život líbil
Bohu. Chci mu sloužit a dělat věci správně, to jsem nikdy předtím nechtěla.
Drogy jsem brala od 13 let.
V programu jsem 3 měsíce.
Co se změnilo: Neberu drogy. Vedu
spořádaný život podle pravidel, snažím se dle běžného života starat o sebe
a o to, že budu mít brzy dítě. Učím se
přijímat věci bez hříchu a prosit o vše
Boha.
Pavel 33 let/ pracovník
Do TC jsem přišel, protože jsem nechtěl být na ulici, ani do vězení se mi nechtělo a doma mě nechtěli. Potřeboval
Dita 22 let/ studentka
jsem pomoc, ale tehdy podle svých vlastDo TC jsem přišla, protože jsem byla
ních představ.
závislá na drogách.
Začal jsem koketovat s drogami v 15 leDrogy jsem brala od 21 let.
tech a od 17 do 22 jsem byl závislý.
V programu jsem 13 měsíců.
Program jsem dokončil před Vánoci
Hodně, osobní život, už nechci žít, jak
roku 2002 a byl jsem v programu 13 mě- Lubomír 50 let/ pracovník
Byl jsem bezdomovec, bez perspektivy. jsem žila. Mám vztah s Bohem, znám
síců.
Toho je spousta, oženil jsem se, založil Bůh vyslyšel modlitby a poslal mi do ces- ho osobně. Díky tomu, že mám dobré
rodinu, začal jsem pracovat ve stálé prá- ty paní, která mi umožnila začít nový ži- vztahy s rodinou a lidmi kolem, mám
ci, udělal jsem si řidičák a spousta jiných vot, dala mi naději. Byly to skutečně vy- smysl života. Napravuji to, jak jsem
žila.
věcí. Stal jsem se křesťanem. Přestala mě slyšené modlitby.
Jsem z Jižní Moravy, také jsem pracouhánět Policie, stal jsem se zodpovědval na vinohradech a na alkoholu jsem Hanka 24 let/ studentka
ným, stálým a duchovně vyrovnaným.
Do TC jsem přišla, protože jsem se dobyl závislý dlouho, celý život. Přišel jsem
stala do bodu, kdy jsem si uvědomila, že
o práci, rodinu a místo, kde být.
Lucka 26 let/ pracovnice-účetní
Program jsem ukončil v květnu 2011, mám ve svém životě problém.
Do TC jsem přišla, protože jsem byla
Uvěřila jsem ve 20 a začala mít prohospitalizovaná na psychiatrii s toxickou upadl jsem a později byl další 3 měsíce
psychózou z předávkování, s paranoiou v programu a dokončil jsem v prosinci blémy, to se se mnou táhlo dlouho. Bůh jednal, ale vznikly problémy,
a podezřením na schizofrenii. Měla jsem 2011.
Hodně, mám obrovskou naději, mám které jsem nechtěla řešit, když jsem
soudní léčbu, protože jsem byla nezletilá, musela jsem nastoupit na léčení, bylo chuť žít. Nová perspektiva, obrovský klid. padla na dno, mohla jsem si uvěVím, že se na Boha mohu spolehnout. domit svůj problém s emocionální
domluveno, že nastoupím do TC.
Svou první cigaretu jsem vykouřila Mám naději, že až to skončí, budu spa- závislostí.
V programu jsem 10 měsíců.
v 5 letech po vzoru mamky a v 5. třídě ZŠ sen. Mám nové výzvy, práce v paletárně,
Bůh mě úplně změnil. Vím, že Bůh mění
jsem již kouřila pravidelně. Alkohol jsem v účetnictví. Dřív jsem se ploužil v ulimůj život, napravuje to, co je pokřivené
pila od 11 let, kdy jsem také poprvé byla cích a teď se učím, jak pracovat s účty.
a špatné. Mohla jsem si vyřešit minulost
zatčená Policií. Od 12 let jsem začala brát
a vlastně i mít radost od Boha. Mohu být
Nikola 19 let/ studentka
drogy.
Do TC jsem přišla, protože jsem byla šťastná, je to díky němu, co dělá v mém
V programu jsem byla 17 měsíců a doživotě.
drogově závislá.
končila jsem v květnu 2004.
Teen Challenge
Ročník 24, únor 2012
7
ŽIVOT V KRISTU
Jak pomoci?
a studenti po programu mohou být jedMůžete zaslat peněžní částku přímo ním z darů, které je naplní. Proto jsme
Běžný den ve středisku vypadá ná- na účet střediska viz. níže, nebo může- v minulosti vysílali studenty po prograsledovně: ranní osobní hygiena, sdíle- te pomoci i jinak, to záleží na vás a spo- mu na VOŠMT, někteří zůstávají s námi
ní a ztišení, snídaně, vyučování: Osobní lečné dohodě, stačí kontaktovat střediska ve výcvikovém programu TC, aby mohli dále spolu s námi sloužit 18 studena Skupinová studia: což jsou vyučování v Poštovicích. Viz níže.
tům, kteří jsou momentálně v prograpro nové křesťany sepsány Global Teen
mu, v dětském centru, kde sloužíme
Challenge a užívány ve střediscích TC Kontakt středisko pro muže:
místním Romům a jiným dětem v klubu
ve světě, svačina, pracovní činnost, která • Tel: 312 591 397
Archa, vedeme doučování. Jirka Camfrzahrnuje stavební práce, začlenění do vý- • Email: [email protected]
robního procesu výroby dřevěných palet, • Č. účtu muži: 110 110 3329/5500 důle- la spolu s dalšími jezdí do Ústí nad Lažité VS: 111
bem pomáhat při zakládání práce na uliúklidy, zahradní práce, odpolední přecích, na squatech a jiných nebezpečných
stávka na oběd a ukončení práce v 17:00.
místech. Každý čtvrtek máme otevřenou
Po práci mají studenti osobní volno, Kontakt středisko pro ženy:
739 524 833
bohoslužbu ve Šluknově, pravidelně se
večeři a ve večerních hodinách se při- • tel:
pravují na studium a účastní se různo- • 604 723 269 pouze Po až Pá od 8:00 modlíme a hledáme další způsoby, jak
do 16:00
růst jako církev. Díky Pánu na konci roku
rodých aktivit. Studenti mají pravidelné
• e-mail: [email protected]
2010 jsem přijal vizi potravinové banky
poradenství.
pro naše středisko, kterou se dnes snažíSamozřejmě o víkendu se program • Č. účtu ženy: 507 110 2621/5500
me rozšířit ve sborech pro další střediska
liší např. výlety, sportovní aktivity aj.
TC. Do tohoto projektu se zapojily sboStudenti a studentky se během práce učí pracovat ve skupině a jednotli- Teen Challenge Šluknov ry ze Severomoravské oblasti a začaly se
přidávat další. Je to obrovská pomoc pro
vě pod vedením, učí se zodpovědnosti, dále např. práci na počítači řízenými
Teen Challenge, jak jistě víte, má také naši službu, jelikož žijeme z darů. Osobpilami, jezdit na vysokozdvižném vozíku, další středisko pro závislé muže v Šluk- ně věřím, že jsme službou celé církve
učí se pořádku, vaření a mnoha dalším nově. Letos oslaví 15 let svého fungo- ztraceným! Nedávno jsem se znovu podovednostem.
vání a díky Bohu mohlo sloužit mnoha díval na film Dýka a kříž a neubránil jsem
mužům na učednické cestě ke svobodě. se slzám. Bůh je tak nádherný ve svém
Všechny programy TC mají stejný základ, milosrdenství a lásce k člověku. Je požehVize
tak by asi bylo zbytečné popisovat denní nání být tak blízko jeho jednání s člověToužíme rozšířit prevenci ve ško- režim studentů v programu, pravidla. Co kem, když proměňuje jejich životy, když
lách. Mít pracovní týmy a rekonstruo- je důležité, je cíl. Již od začátku založení kluci v programu odevzdávají své životy
vat a zvětšit kapacitu ubytování: hodně TC byla v našem srdci víra, že Bůh v Je- Pánu a dávají si je do pořádku. Někdy je
se modlíme, abychom mohli vymalovat žíši Kristu z ničeho činí něco. Věřili jsme, to neuvěřitelné slyšet, jak nemohou jinak
středisko pro muže a rekonstruovat kou- že každý, kdo přichází do programu, je a jdou se sami udat, protože nesnesou
pelny a sociálky. Rádi bychom postup- Boží dítě, ztracené, do kterého Bůh vlo- pomyšlení, že by celý život žili s tím, co
ně obnovili vozový park obou středisek. žil svoje dary a povolání. Služba je pro- provedli. Svědectví, informace o tom, jak
Potřebujeme provést rekonstrukci prá- to založena na pomoci studentům TC se dostat do programu ve Šluknově, jak
delny. Vize pro středisko pro ženy je za- začít žít život, který by byl oslavou Boží nás podpořit, najdete na našem střediskovém blogu www.bullet-in.cz.
teplit dům pro ženy, vyměnit okna, jed- slávy.
Petr Král,
no okno stojí 4 000 Kč. Chceme dokončit
Jako vedoucí střediska vidím v církvedoucí střediska
celou rekonstrukci budovy pro ženské vi potřeby, které jsou stále nenaplněné,
středisko.
Modlíme se za cca 150 000 Kč pro koupi pojízdného vozu /autobusu/ na pojízdné kontaktní centrum (kavárnu TC).
Toužíme po tom být více zapojení
do misie v jiných zemích. Přejeme si více
mluvit o naději v Kristu Ježíši a toužíme
po tom být více vidět v ČR.
Teen Challenge
Život ve středisku
HODNOTY TEEN CHALLENGE V ČR:
• VÍRA V BOHA A DŮVĚRA V NĚJ
• POSTOJ SLUŽEBNÍKA
• INTEGRITA
• SOUCIT
• TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE
• VIZE
• SPRÁVCOVSTVÍ
8
Verš Teen Challenge na rok 2012:
„Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal
jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel
můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho
uším.“ (2. Samuelova 22,7)
Ročník 24, únor 2012
Convocation Prague 2011
P
oděkování:
Na začátek mého osobního hodnocení bych chtěl poděkovat všem,
kteří se za celou akci modlili a podporovali nás, kdo jsme to celé připravovali. Opravdu to vnímám tak, že jsme jen
„sklidili“ to, co bylo připraveno na modlitbách předem.
Připomenutí:
Ještě chci zmínit, že Evropskou konvokaci (tedy svolání křesťanů) v Praze
nepořádala ani žádná církev a ani žádná
křesťanská organizace. (Někdy se mylně
uvádí že to byla akce Křesťanské misijní společnosti, ale to prostě není pravda.
KMS nám zajišťovala technicko-organizační stránku. Tedy registrace a ubytování. Ale ne program a náplň celé akce.
Celou akci pořádal Přípravný (organizační) tým, který byl složený z křesťanů
z mnoha církví, sborů a křesťanských organizací. Důležité je tedy to, že křesťané
svolávali k modlitbám za Evropu další
křesťany.
Čím byla Konvokace mimořádná:
Celá akce měla několik prvenství
a byla v některých věcech mimořádná
a průlomová. A to nejen v národním měřítku.
Za celou akci se po dobu zhruba jednoho roku modlilo několik stovek modlitebníků. Na začátku byla vize mít 300
modlitebníků ve smyslu Gedeonovy armády. Podle našich odhadů se tento počet postupně podařilo naplnit a asi i překročit.
V průběhu listopadu (tedy těsně před
začátkem konvokace) probíhal řetězový
půst za celou akci, do kterého se připojila řada sborů v ČR. Skoro 30 dní se každý den jeden sbor modlil a postil za celou akci.
Během celé konvokace probíhala 24
hodinová modlitebně-uctívací stráž přímo v místě konvokace (ve vedlejším sále)
a přes noc ve sboru KS Praha.
Podařilo se naplnit modlitebnu BJB
v Praze (Nám. Jiřího z Poděbrad), kam
V
který byl hlavním řečníkem Evropské
konvokace. Kniha Strážci na hradbách
(vydalo KMS) vyšla několik měsíců předem za sníženou cenu (překlad knihy byl
placen ze sbírky, která se konala v naší
jsme přidali židle a dosáhli tak počtu zemi) a kniha Vyprošujte Jeruzalému po450 míst. Bylo nás tolik, že jsme museli koj (vydalo KMS) vyšla několik dní před
i některé zájemce (kteří chtěli přijít jen konvokací a každý česky a slovensky mluna část programu) nakonec odmítat. (To vící delegát ji dostal zdarma (protože se
byla jedna z věcí, které mně osobně bylo nám podařilo shromáždit peníze na překlad, vydání a tisk knihy).
velmi líto.)
Během celé konvokace jsme zažívaDo Prahy dorazili křesťané z téměř 30
zemí Evropy a dokonce i ze zemí mimo li silnou Boží přítomnost ve velmi neEvropu. Počet cizinců odhaduji na 150 obvyklé míře. Překvapivé bylo to, že
lidí (někteří se nám přihlásili na posled- to bylo prakticky po celou dobu. Mám
ní chvíli a někteří cizinci dorazili bez re- za to, že to bylo velmi závislé na modlitebně-uctívací stráži, která paralelně
gistrace a prostě zaplatili vstup).
Asi poprvé v Evropě proběhlo pokání probíhala.
z dvou tisíc let antisemitismu za účasti zástupců (z řad Božího lidu) z tolika Program:
Začali jsme ve čtvrtek odpoledne.
zemí Evropy. V některých zemích je to
běžná věc, ale v některých je to napros- Ve chválách a uctívání nás vedli souroto neznámé. Věříme, že toto pokání něco zenci z Modlitebního domu Vysočina.
duchovně uvolnilo. V naší zemi a v Evro- Začali jsme prorockým úkonem. Ti, ktepě. A také věříme, že to bude nějak vidět ří troubili na šófary, se postavili proti
sobě a utvořili uličku. Všichni účastnía že se to nějak konkrétně projeví.
Přestože konvokace byla silně podce- ci konvokace pak prošli touto uličkou
něna anebo dokonce přehlížena mnohý- jako branou, kterou vstoupili ze starých
mi představiteli církví (denominací), tak do nových věcí, které pro nás Hospodin
se jí zúčastnilo kolem stovky pastorů připravil.
První slovo měl pastor Tom Hess z Jea vedoucích z celé Evropy. To bylo také
ruzaléma. Téma bylo: Evropo, povstaň!
něco mimořádného.
U příležitosti konvokace byly vydá- (Hnutí zpět do Jeruzaléma.) Jasně jmeny dvě knihy napsané Tomem Hessem, noval sedm věcí, které jsou (podle něj)
Izrael
Zhodnocení Evropské
Konvokace v Praze 2011
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce.
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky,
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected].
nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Služba dětem
Příležitost podílet se na přípravě témat:
• VOŠMT
• Křesťan a odpočinek
• Eschatologie
Výhledově připravujeme témata:
• Evangelizační číslo
9
Convocation Prague 2011
Izrael
klíčové k tomu, aby mohlo do Evropy přijít probuzení.
Večerním programem bylo společné pokání z dvou tisíc let antisemitismu v Evropě. Liturgii pokání jsme měli
od evangelického řádu Mariiných sester
z Darmstadtu v Německu. Liturgie pokání byla ve třech hlavních jazycích, v češtině, angličtině a němčině.
10
Druhý den (v pátek) dopoledne bylo
druhé slovo Toma Hesse na téma: Zpět
ke kořenům (Církev a Izrael). Jeho poselství bylo jasné a biblické. Jediným kořenem je Ježíš Kristus. Kmenem pak Abraham, Izák a Jákob. A my (jako křesťané
z pohanů) jsme do tohoto kmene byli naroubováni.
Při odpoledním programu jsme slyšeli
svědectví z probuzení mezi Romy, které
probíhá na Spiši, na Slovensku. Pak jsme
se modlili za sebe jako jednotlivé národy. Osobně jsme prožíval velmi silně společné modlitby a žehnání našich sourozenců z ciziny, když se modlili za Českou
Republiku a také když jsme společně žehnali Německu. Pro mnohé bylo také velmi silné svědectví proroka z Řecka, Georgie Markakise, který mluvil o tom, co
se nyní děje v duchovním světě v Evropě.
Páteční večer jsme zakončili symbolickou Šabatovou večeří.
Večer měl pokračovat Tom Hess svým
třetím a posledním programem, ale Boží
přítomnost byla tak mocná, že jsme prostě nemohli. Chválili jsme našeho skvělého Boha za to, že je dobrý a jeho milosrdenství je věčné. Tento večer byl pro
mnohé hlavním vrcholem celé konvokace. Ve chválách a uctívání nás vedla skupina, která vznikla spontánně za vedení Mirka Hoblíka z mnoha sourozenců
z Evropy (Česká republika, Slovensko,
Polsko, Anglie).
ŽIVOT V KRISTU
cí v církvích (pastory, starší apod.) a společně jsme pronesli modlitbu požehnání, ve které jsme deklarovali, že jednak
mladou generaci potřebujeme a jednak
jsme ochotni jí uvolnit místo ve službě
a spolupracovat s mladými lidmi, i když
to není pro nás vždy jednoduché.
Ze svědectví vím, že tento program byl
pro mnohé nejsilnějším momentem celé
konvokace.
Poslední program měl opět Tom Hess
a tématem byla modlitba. Tom připomněl, že v Písmu se mluví o tom, že Bůh
na konci časů obnoví dvě věci. Jednak
shromáždí Židy zpět do své země (obnova Izraele) a také obnoví Davidův stánek.
A přesně to se dnes děje. Davidův stánek, tedy místo, kde probíhá nepřetržitá
chvála, modlitba a uctívání se obnovuje
dnes po celém světě. Někde se to nazývá
Dům modliteb a někde Modlitební stráž.
Když jsem to slyšel takto společně, tedy
obnova Izraele a obnova Davidova stánku, tak jsem si uvědomil, že to jsou přesně dvě hlavní témata Evropské konvokace v Praze.
Církev (tedy Boží lid), která se modlí
a pomáhá při obnově Izraele (a to i tím,
že zvěstuje evangelium až na sám konec
světa) a současně obnovuje Davidův stánek (nepřetržitá chvála, modlitba a uctívání), a v čele toho všeho půjde mladá
generace, která je (velmi pravděpodobně) tou poslední generací před příchodem Pána Ježíše Krista.
Následovala svědectví z celé Evropy,
z Domů modliteb a modlitebních stráží.
Bylo úžasné slyšet, na kolika místech se
Boží lid modlí.
Na závěr konvokace jsme všichni vyznávali slovo z Nehemiáše 33 kap., že
Bůh je spravedlivý.
Co dál:
Celá akce naprosto předčila naše očePoslední den byl dopoledne věnován kávání. Chvála Pánu za to. Pro mne osobmladé generaci. Následující chvály a uctí- ně to bylo jasné povzbuzení, že Boha se
vání vedla skupina z IHOPP (Mezinárod- vyplatí vždy a neodkladně poslechnout.
ní dům modlitby Praha).
Slovo měla manželka Toma Hesse Kate.
Svoje slovo pro mladou generaci zkrátila,
aby (neplánovaně) mohla dát ještě prostor mladému pastorovi ze Slovenska
Vladu Žákovi (z AC). Vlado, kterému je 29
let a slouží jako pastor pro mládež, měl
velmi krátké slovo o tom, jak přistupovat
k mladým lidem. Bylo to naprosto přesné a pro mnohé z nás velmi povzbudivé.
Poté jsme (my ze střední a starší generace) žehnali mladým lidem. Nejprve nás
Vlado vedl k tomu, aby si každý účastník
ze starších generací našel jednoho mladého člověka (tedy muž muže a žena
ženu), objal ho a požehnal mu. Potom
jsem já pozval dopředu všechny vedou-
Během celé akce jsme přijali několik
desítek prorockých slov, z nichž některá
byla velmi zásadní. Nyní se modlíme, co
s tím dál. Určitě chceme důležitá prorocká slova poskytnout Církvi. Asi je dáme
po nějaké době na naše webové stránky.
Stejně tak chceme dát k dispozici i vyučování na konvokaci. Jen připomínám, že
se jednalo o modlitebně-prorocké sejití
křesťanů, a ne o teologickou konferenci
(těch se koná v naší zemi dost). Za tři dny
zazněly tři vyučování Toma Hesse, jedno
slovo jeho manželky Kate a velmi krátké
slovo Vlado Žáka. Plus asi půlhodinové
slovo Georgie Markakise. Pokud má někdo zájem, pak si mohl objednat (a stále
ještě může) CD se všemi slovy a dokonce
i se záznamem chval a uctívání u KMS.
Dále jsme nyní v situaci, že přepisujeme
všechno vyučování, a (upravený) přepis
dáme na naše stránky. Dokonce se některé programy podařilo natočit na video,
a to vše bude také k dispozici na našich
stránkách (www.konvokace.cz).
Nyní se modlíme co dál. Modlíme se,
jestli za nějakou dobu uspořádat další sejití křesťanů z Evropy. Modlíme se, jak to
má vypadat a kdy to má být. Modlete se
prosím i vy za nás.
Ať vám Hospodin žehná.
Petr Kácha,
hlavní koordinátor Evropské konvokace
v Praze, pastor KS Praha
a člen Rady Církve křesťanská společenství
PS
Ohledně Apoštolské církve jsem velmi
povzbuzen. V Přípravném týmu byli dva
pastoři z AC. Modlitební podporu pořádal sbor AC. Časopis AC Život v Kristu
o celé akci předem dlouhodobě informoval a dělal nám reklamu. Jeden z řečníků byl z AC (ze Slovenska). A tak bych
mohl pokračovat. Nepochybuji o tom, že
se něco duchovně začíná dít v této zemi
(a to nejen kvůli Evropské konvokaci)
a mám jistotu, že Apoštolská církev bude
jedna z těch, která půjde v čele.
Evropská Konvokace
přinesla pokání
H
lavním záměrem Evropské konvokace – svolání původně bylo
prakticky uskutečnit zástupné
vyznání hříchů pronásledování a vyhlazování vyvoleného židovského národa
Izraele v Evropě za uplynulých 2000 let
a odmítnutí teologie náhrady. Věřím, že
nám Bůh v Jeruzalémě na strážích ukázal,
že nedostatek pokání církve z této historické viny je jeden z nejzávažnějších důvodů současného duchovního stavu Evropy.
Takže pokud má nastat v Evropě nějaký duchovní pohyb, bylo třeba v této
oblasti udělat nějaké podstatné kroky
evropské církve jako celku. Dílčí pokání proběhlo v minulosti na jednotlivých
místních úrovních. Konaly se pochody,
pokání proběhlo v některých městech
a na konferencích v jednotlivých státech.
Ale evropská církev jako celek se s touto
negativní duchovní minulostí a vinami
ještě nevyrovnala. Hlavním duchovním
záměrem tedy bylo rovněž pokání z teologie náhrady, která vypůsobila v dějinách antisemitismus vrcholící holocaustem.
Odmítnout tuto teologii tedy neznamenalo zanechat vakuum, ale mimo jiné
přinést na konvokaci zdravé biblické
a prorocké pohledy na Izrael v kontextu
poslední doby, ve které žijeme, a přinést
změnu postoje církve k Izraeli ve smyslu biblického propojení církve s Izraelem.
Tedy opustit v tomto vztahu dosavadní lhostejnost, ignoranci, soběstřednost,
které jsou právě důsledkem skrytého
dlouhodobého působení teologie náhrady. Jinými slovy obrátit pozornost k Izraeli jako k někomu, kdo je břemenem
Božího srdce, toto břemeno přijmout
a pomoci ho nést. Pochopit, že máme
vůči židům veliký historický dluh a žijeme v době, kdy nás Bůh volá ke splácení. Cílem je, aby Evropa mohla duchovně
povstat, a nejen to. Aby se za Izrael postavila do mezery mezi něj a Boha Izraele a bojovala za to, aby přirozené větve
mohly být vštípeny zpět do kmene, aby
Izrael mohl uvidět, rozpoznat a přijmout
svého Mesiáše v Ježíši. Také aby se dokázala církev zastat Izraele před národy,
které jsou celosvětově pod silným tlakem
antisemitismu. V jistém smyslu je politická situace a atmosféra ve světě v takovém
stavu, v jakém byla v době Hitlera. A my
víme, kam vedlo obětování Židů a obětování i konkrétně naší země Hitlerovi
– k největší katastrofě 20. století, ke 2. světové válce. Věřím, že v této tak kritické
době nechceme kopírovat postoj mlčící církve minulého století, která si právě díky teologii náhrady nevěděla se židy
rady, a tak raději mlčela a tímto mlčením
nepřímo přispěla k jejich vyhlazování.
Dalším záměrem konvokace bylo podpořit modlitební hnutí nepřetržitých
stráží v tzv. domech modliteb, které je
všude ve světě spojeno také s duchovní stráží za Izrael. Souvisí to se zaslíbením v Am 9,11 a ve Sk 15,16, že v poslední době Bůh pozvedne zbořený Davidův
stánek. V Davidově stánku probíhalo nepřetržité uctívání dnem i nocí, a tato služba jistě nevznikla náhodně. David ji přijal jako něco, co Bůh vložil do jeho srdce
jako skutek, který si přeje, aby ho David
naplnil. Tak pokud dnes Duch svatý buduje Davidův stánek, buduje tyto modlitebně uctívací nepřetržité stráže, kterým
se ve zkratce říká 24/7. Pokud se je podaří vybudovat, připomínají stráže jméno Boží nepřetržitě do duchovního světa,
a to spolu s trvalým uctíváním, proklamacemi, půsty a modlitbami představuje
duchovní boj, jehož prostřednictvím se
mění duchovní atmosféra a nad danou
oblastí se otevírá nebe. Pokud chceme
vidět otevřené nebe nad svým národem
a kontinentem, bez Boží strategie vytrvalého duchovního boje to nepůjde. A tento boj se odehrává nejintenzivněji právě na strážích v domech modliteb, které
jsou k němu určeny. Do služby nepřetržité stráže, která má historický předpoklad
ve stráží Moravských bratří, trvající více
než sto let, si Bůh povolává jednotlivce
ze všech denominací, protože boj o město a národ je věcí celého Kristova těla.
Ten nemůže vybojovat sebesilnější sbor
nebo denominace, protože nemá tu duchovní kapacitu, kterou má církev Kristova jako celek. Domy modliteb jsou tedy
otevřené pro celé tělo Kristovo a jsou
službou celému Kristovu tělu. Proto by
měly být s církví také pevně propojeny,
aby jí mohly účinně sloužit. Domy modliteb by neměly být nějakým izolovaným
subjektem nezávislých křesťanů ani něčím, co církev nahrazuje, naopak. Strážci
a bojovníci potřebují duchovní přikrytí
svých sborů a pastorů a měli by být pevnou součástí svých společenství, protože
je to nezbytné k jejich duchovní ochraně a zdraví. Naneštěstí řada pastorů neporozuměla této vizi a jejímu smyslu
hned, nesprávně chápala domy modliteb
ne jako pomoc a službu, ale jako možnou konkurenci, a nepodpořila tak tento druh Božího hnutí a povolání zejmé-
Convocation Prague 2011
na u mladých lidí. Následně docházelo
různým způsobem k nešťastnému a nežádoucímu rozpojení. Naším cílem bylo
tuto službu prezentovat, vysvětlit, podpořit a pomoci tak ke zdravému propojení domů modliteb a místních sborů.
Poslední oblastí, ke které se konvokace
vztahovala, byla potřeba podpořit mladou generaci jako generaci posledních
dnů, která má být vystrojena pro velkou
žeň v národech. Bůh zaslíbil, že nakloní
srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Duchovní synové a dcery potřebují své duchovní otce a matky právě tak
nezbytně jako děti tělesné pro svůj zdravý a bezpečný duchovní růst. A duchovní otcové a matky, pokud mají své životy
plodně zúročit, potřebují někoho, komu
mohou poskytovat své duchovní srdce.
V církvi, kde je mnoho duchovních otců
a matek, by neměli vyrůstat duchovní
sirotci. Investovat duchovně co nejvíce
do mladé generace je ta nejlepší investice do budoucnosti.
Vize Evropské konvokace navazovala
na vizi Jeruzalémského domu modliteb
pro všechny národy, proto je vícevrstevná, ale při bližším prozkoumání má svoji
pevnou vnitřní návaznost. V jejím průběhu se projevovala velká svoboda, otevřenost pro jednání Ducha svatého, mimořádná duchovní jednota mezi účastníky,
kteří byli z různých církví a zemí. Věříme,
že toto mimořádné pomazání a Boží přítomnost bylo Božím potvrzením záměru,
který je ve vizi obsažený. Na konvokaci
došlo k veřejnému vyznání historické
viny křesťanů jako negativního duchovního dědictví ústy zástupců evropské
církve z více než 25 zemí Evropy. Skutečnost, že církev tuto vinu konkrétně pojmenovala, zástupně přijala a v duchovní
jednotě vyznala před Boží tváří, považujeme za důležitý duchovně historický
mezník.
Věříme na základě 2Pa 7,14, že tento
krok může uvolnit novou Boží milost
nad naší zemí a nad Evropou a povede
k určitému duchovnímu pohybu, popřípadě následně k duchovnímu průlomu
v naší zemi a Evropě. Bůh je stejný včera dnes i navěky. On dal určité podmínky ve svém zaslíbení k uzdravení země,
a pokud ty podmínky poslušně naplňujeme, On udělá, co slíbil. Prožila jsem
řadu dvoutýdenních celosvětových konvokací v Jeruzalémě. Je tam vždycky oheň,
duchovní boj, smíření na mezinárodní
úrovni, jásavé chvály a tanec. Evropská
konvokace měla mnohem komornější charakter, díky tomu i větší semknutost a možnost hlubšího prorockého
záběru. Společnou touhou koordinačního týmu bylo dát maximální prostor
jednání Ducha svatého prostřednictvím
Izrael
Ročník 24, únor 2012
11
Convocation Prague 2011
ŽIVOT V KRISTU
Ohlasy na Konvokaci
sloužících týmů i jednotlivců. Věřím, že
jedním z důvodů mimořádného projevu Boží přízně v průběhu konvokace
byla předchozí dlouhodobá téměř roční
si před sedmi lety jsem měla sen,
modlitebně-postní příprava. Zmobilizože jsem na slavnostním shromážvali jsme internetem tým asi stovky lidí,
dění. Měla jsem na sobě úžasné,
kteří se zavázali konvokaci pomoci při- blankytně modré šaty. Vedoucí shropravit na modlitbách. Dalšími důležitý- máždění ke mně v průběhu bohoslužby
mi momenty přípravy byla každodenní přišel, vzal mě za ruku a vedl mne přes
modlitebně postní stráž, kterou držely stupínek celou místností, aby mě všichrůzné skupiny a sbory měsíc před kon- ni viděli a volal: „Všichni se dívejte, toto
vokací. Dále probíhala v průběhu kon- je Evropa!“
vokace na oddělených místech nepřetrKdyž jsem se ráno probudila, po krátžitá modlitebně uctívací podpůrná stráž kém přemýšlení a úžasu nad tím, že se
24/7. A někteří vedoucí se za naplnění člověku můžou zdát takové věci, jsem
Božího záměru s konvokací dlouhodobě ten sen dala do „šuplíku.“ V roce 2008
postili. Naší vizí a modlitbou bylo, aby jsem byla zázračně pozvána na modlitebz české církve vyšel znovu v závěru dě- ní konvokaci v Jeruzalémě a tam mně to
jin prorocký hlas do Evropy. Hlavní řeč- Pán připomněl a řekl mi, že to je pravdiník Tom Hess řekl, že měla oproti jiným vé a ať si takové šaty ušiju.
konvokacím ve světě něco velmi specificLátku na ně jsem objevila v broumovkého. Dvě vedoucí z IHOPP v Londýně, ské diakonii v podobě ložního prádla,
účastnice předchozích konvokací v Ev- které jsem na tento úkol zrušila.
ropě, potvrdily mnohem větší duchovní
Nejprve jsem zrušila jen prostěradlo,
hloubku. Řekly, že Češi jsou opravdo- bylo mi to líto celé zrušit, ale později
ví a budou této opravdovosti učit jiné a to po dvou letech, kdy jsem se dověnárody v Evropě. Znovu jsme si uvědo- děla, že bude konvokace v Praze, jsem se
mili, že Praha a Česká republika je srd- chytla za nos a udělala to pořádně. Jen
cem Evropy, má tedy nejen strategické jsem zachovala symbol 12 židovských
postavení politické a geografické, ale hvězd místo pěticípých – tak mě Duch
také duchovní. Srdce jako centrální or- svatý vedl před tím i potom… Věděla
gán rozvádí krev a jejím prostřednictvím jsem, že ty šaty budu na konvokaci mít
umožňuje život celému tělu. Boží slovo na sobě a to jsem také udělala. Pán tam
říká, že v krvi je život. Ve své době tuto ke mně mluvil, že to nebyla náhoda, že
krev nového, Božího života představova- to ložní prádlo, ze kterého byly šaty ušili Jan Hus a Moravští bratři, kteří vydali ty, znamená právě, že Evropa povstává ze
prorocký hlas do Evropy, a my jsme jako spánku a z postele pohodlnosti. Asi dva
česká církev jejich duchovními potomky. lidi mi řekli, že znak Evropy, uprostřed
Mojí touhou a modlitbou je, aby se česká se srdcem v našich národních barvách,
církev stala srdcem, které pumpuje a roz- jsou hodiny. Myslím, že to znamenalo
vádí krev Božího života do celého našeho budík.
kontinentu.
Mimo toho, že jde o symbol Evropy
Alena Krausová, ve spojení se Židy.
evropská koordinátorka Jeruzalémského
Zajímavé je, že jedna sestra z týmu
domu modlitby pro všechny národy měla také sen a vyrobila podle něj prapor
Izrael
A
12
se stejnými šesticípými hvězdami, to mě
opravdu potěšilo.
Chválím Pána za to, že když On se pro
něco rozhodne a naplánuje to, k nám se
to dostává s dostatečným předstihem .
Není náš Pán úžasný režisér a úžasný
plánovač?!! Stále ho za to obdivuji.
Čo pre mňa znamenala konvokácia?
Slobodu a oheň, ktorý sme zažívali, asi
spôsobilo pokánie, ale pre mňa bolo
najdôležitejšie, že sa prezentoval smer
pre Európu, vízia a nádej. Vnímala som
jasne jednotiacu líniu v troch príhovoroch Toma Hessa, v prorockom akte ps.
Wojwodeho a najpožehnanejšia som
bola slovami Georgea Markakisa. Dával do správneho vzťahu a pomenovania grécke myslenie Európy, ktoré patrí
do koša spolu s ostatnými pohanskými
náboženstvami, a vzťah národov a Izraela z Malachiáša. My sme šíp, ale vystreliť nás možno iba za pomoci luku, t.j.
Izraela. Užívala som si slobodu v Duchu,
že toto bolo v Prahe, bolo výnimočne
vzácne, lebo som o tom ešte nepočula. Nadviazanie a oživenie duchovných
studní prebudenia zo Stredoveku v Čechách a Európe a túžba znovu čerpať vlahu Ducha a tak potiahnuť celú Európu
a za ňou aj S. Ameriku, sa mi začalo zdať
reálnym. My sa možno budeme od napr.
Afričanov v prebudení trochu líšiť, ale
nájdeme cestu živej mocnej viery aj v Európe. V tom ma Európska konvokácia povzbudila a posunula vpred, haleluja.
Vieara, bývalá koordinátorka JHOPFAN
Během konvokace jsem prožila při
chválách, které se stupňovaly s bubny, jak kráčí nespočetné nebeské vojsko v obrovské síle a moci. V perfektním
řádu, krok za krokem, ne rychle, v rytmu
chval a před vojskem kráčí Pán rozvážným krokem. Vnímala jsem, že nebeské
vojsko a Pána nemůže nic zastavit, je to
dané. Už je to v pohybu, už to jde krok
za krokem. Ani o krok neustoupí a chvály a uctívání pohybují vojsko kupředu.
Nepřestávat v modlitbách a uctívání,
neskutečná je moc chvály. Iva
Konvokace mi přinesla důležité informace o současném probuzení ve světě. Je to pro mě velmi povzbudivé!
Velmi jsem ocenil zástupné vyznání vin,
kterými se provinila církev vůči židovskému národu. Věřím, že vůbec ona příležitost uvědomit si, co církev židovskému
národu udělala, je výrazný krok na její
cestě. Připravuje se tak čistá nevěsta pro
svatbu Beránkovu. Jan – farář
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
2. KNIHA SAMUELOVA
Druhá kniha Samuelova je ve srovnání
s první knihou méně historická a více životopisná. Ústřední postavou v ní je David, kterého Bible charakterizuje jako muže
„podle Božího srdce“ (1S 13,14). Kniha je někdy také nazvána i „knihou krále,“ neboť je
téměř celá o králi Davidovi. V knize je reálným způsobem popsán jeho život ve smyslu pomazaného politického a náboženského vůdce. Realita duchovního chození
s Bohem a význam osobního či důvěrného
přátelství jsou důležitým tématem knihy.
Na jejích stránkách se dočteme o Davidových pádech. V knize není nouze o dramatické momenty. Je zde nejpodrobnější výčet
hříchů v Davidově rodině.
Kniha sleduje dva hlavní cíle: Jedním
z nich je popis Davidova trůnu, rodiny
a smlouvy (2S 7; Ž 89). Druhým je záznam
Davidova kralování, včetně jeho vítězství
a pádů.
Poselství je trojí: 1. Trpělivost a závislost
na Bohu jsou nutnou podmínkou pro naplnění Božích zaslíbení; 2. Poslušnost vždy
přináší požehnání těm, kdo jsou ve smluvním vztahu s Bohem (první polovina Davidovy vlády) a 3. Odpuštění hříchů je možné,
ale vždy zůstanou důsledky (druhá polovina Davidovy vlády). V.R.
2S 2,1–4 POTOM SE DAVID DOPTÁVAL
HOSPODINA: „MÁM VYSTOUPIT DO NĚKTERÉHO JUDSKÉHO MĚSTA?“ HOSPODIN MU ŘEKL: „VYSTUP.“ DAVID SE
TÁZAL: „KAM MÁM VYSTOUPIT?“ ON
ŘEKL: „DO CHEBRÓNU.“
Jak zásadní je pro nás otázka hledání Boží
vůle? Dokážeme rozlišovat mezi Boží vůli a veřejným míněním? Jsme ochotni se učit jak
umění čekat, tak umění vykročit s jistotou
v Boží vedení? Jak najít rovnováhu a moudrost v rozhodování? Trpělivost versus akce.
„David se doptává Hospodina,“ čímž je
nám naznačeno, že to byla jeho běžná praxe. Tímto způsobem jednal celý svůj život
a Hospodin mu i v tomto případě dává
konkrétní vedení (viz kromě zmíněného
verše např. 5,19.23).
Tyto verše popisují přelomovou etapu
Davidova života. David stojí před rozhodnutím jak dál. Na jedné straně musí jednat
rozhodně a energicky, ale na straně druhé
Vítáme vaše komentáře, pro dubnové číslo zpracováváme druhou knihu Královskou. Na emailovou adresu
[email protected] nám můžete
do 10. března posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi
navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.
ná, záhy zjistil, že úkol, kterému čelí, je daleko větší. Jeho velkorysost a milosrdenství
nezabránily blížícímu se konfliktu.
Někdy se i přes nejlepší snahu či úmysl
ptáme: „Pane, proč? Proč se dějí tyto věci,
když jsem se rozhodl jít za tebou? Pane, zasáhni! Pane, zastaň se mne! Pane, udělej
s tím nebo oním něco!“ Být uprostřed Boží
vůle ještě neznamená, že vše půjde hladce
a bez boje. Jednoduše to znamená, že jsme
uprostřed procesu, který je pro náš vývoj
nezbytně důležitý. V.R.
musí zachovat chladnou hlavu. Musí trpělivě čekat na správnou příležitost, aby
do událostí ve vhodný okamžik zasáhl. David nebyl přítelem krátkodobých a dočasných řešení. Rozmanité životní zkušenosti
přispěly k rozvoji jeho osobnosti a k formování jeho charakteru. Připomenu alespoň rámcově situace a okolnosti z jeho
života, které Davida připravily pro nadcházející velice důležité období: byl nejmlad2S 2,26 ABNÉR ZAVOLAL NA JÓABA:
ší ze svých bratrů (nejednou pocítil opovr- „COŽ MUSÍ MEČ POŽÍRAT NEPŘETRŽIžení a odmítnutí), byl pastýřem stád svého TĚ? NEVÍŠ, ŽE NAKONEC ZŮSTÁVÁ JEN
otce a bojovníkem proti Goliášovi (často HOŘKOST? KDY KONEČNĚ PORUČÍŠ
v nebezpečí a v osamocení), byl na králov- LIDU, ABY SE VRÁTIL A NEHONIL SVÉ
ském dvoře ve službách Saula (těžce pro- BRATRY?“
následován) – to vše ho vedlo k závislosti
Je nutné mezi sebou bojovat k obhájení svých
na Hospodinu.
práv?
Davidovy kvality a povahové rysy se proAbnér zde vyslovil velkou pravdu, že boj,
jevily jak v mládí, tak v pozdějším věku. odplata a msta člověku nepřinesou klid, ale
Převzetí moci ve velice vyhrocené a expo- jen hořkost. Vidíme, že se Abnér snaží jednované době nebylo vůbec snadné. Stačilo nat spravedlivě, nejde mu o mstu, nejde
tak málo a celé dílo mohlo ztroskotat. Sta- mu o zabíjení, neboť si je vědom, že jsou
čí chybný krok, nesprávně načasované roz- to jeho bratři, s kým bojuje. Přestože byl
hodnutí a vše se náhle zhroutí jako dome- Abnér pevně spjat se Saulem, nechová se
ček z karet. Avšak nade vším bdí Bůh, který jako on, ale zvažuje situaci s větší moudrosrealizuje své transcendentní záměry. Počí- tí. Jeho slova korespondují se slovy Ježíše,
naje touto kapitolou musel David jednat abychom se zlým nejednali jako on s námi
obzvláště obezřetně a rozvážně. V tomto (Mt 5,39). I když nás přirozenost vede jičase se stává králem pouze nad kmenem nak, zjistíme, že složení zbraní, smíření
Juda, jelikož ti byli jeho srdci blízcí a znali a odpuštění nevypůsobí prohru, ale pokoj
jej z dřívějška. Z čeho tak usuzujeme?
a mír. Spory mezi sourozenci však přináší
Vzpomeňme si, že Davidovo rodiště bylo potupu celému Božímu lidu. Je lepší raději
město Betlém, které leží na území Judska. trpět křivdu a škodu, nežli se přít o pravdu
Z toho někteří biblisté usuzují, že kmen se svým bratrem, jen abychom vyhráli spor.
Judy nepatřil závazně k Saulovu království. (1K 6,7) R.F.
Judští si Davida velice vážili. Nebylo pochyb, vždyť David byl jejich rodák a národ2S 3,36 A VŠECHEN LID TO POZOROní hrdina, se kterým se mohli velice snadno VAL A LÍBILO SE JIM TO, TAK JAKO SE
ztotožnit. Jeho schopnosti se již dříve mno- LIDU LÍBILO VŠECHNO, CO KRÁL ČINIL.
hokrát projevily. Osvědčil se v boji svou neMáme žít pro hodnocení druhých?
bojácností a spolehnutím se na Hospodina.
Abychom zcela neopomenuli konTaktéž se projevil jako dobrý stratég a tak- text, připomeňme si, co verši předcházelo,
tik na rozdíl od výkonu, který podával Saul. i když na verš pohledíme později více obecČasto jsme i my v životě na křižovatce ně. David kráčel za márami ve smutečním
a nevíme kudy kam. David nám však může pohřebním průvodu v Hebronu, kde pobýt dobrým příkladem. Důvěřujme Bohu chovávali Abnéra, nad jeho hrobem hlasitě
a do něj vkládejme svá očekávání. Ptáme se plakal a také všechen lid plakal s ním. DoHospodina, nebo očekáváme pomoc odji- konce nad Abnérem zazpíval žalozpěv. Lid
nud? Duch svatý nám zjevuje a sděluje stá- vyzval Davida, aby se najedl, ale on nechtěl
le více. Nehromaďme však jen své vědomos- jíst před západem slunce. Ten den celé vojti a poznání, ale také upevňujme svědectví sko a celý Izrael poznali, že zabití Abnéra,
o Kristu, který přinesl věčné spasení. V.R.
syna Nérova, nevzešlo od krále. Zde jsme se
dostali k našemu verši v záhlaví. A všechen
2S 2,8 ALE ABNÉR, SYN NÉRŮV, VE- lid si toho všiml a líbilo se jim to, tak jako
LITEL SAULOVA VOJSKA, VZAL ÍŠ-BÓ- se jim líbilo všechno, co král dělal. ŘekněŠETA, SYNA SAULOVA, A PŘIVEDL HO me: Král byl lidem pochválen .
DO MACHANAJIMU.
Lid se na krále díval, lid krále hodnotil.
Spoléháme se v kritických situacích na sebe To, co udělal, se lidu líbilo, lidu se dokonce
nebo důvěřujeme Bohu? Jsme ochotni prosit líbilo všechno, co David dělal. Dostal tedy
o víru, která je schopna dát naději, posilnit v dané chvíli a situaci dobré vysvědčení, ale
a povzbudit druhé?
stačí to? Stačí dobré a kladné hodnocení
David si získal věrnost celého Izraele tím, od druhých? Všichni cítíme, že ne. Nestaže projevil skutečné pocity vůči Saulovu čí žít jen pro taková hodnocení, nestačí žít
domu. Z textu ale vyplývá, že Abnér udělal pro přátelská a uznalá plácání po zádech.
Saulova syna Íš-bóšeta králem. Jeho vláda Vzpomeňme na vyznání Pána Ježíše: Já netrvala jen dva roky. Říkalo se mu loutkový hledám svou slávu. Ani my ji nehledejme,
král, protože měl na něj veliký vliv Abnér. ona ostatně žádná není. Ale můžeme být
I přestože David prokázal Saulovu rodu mi- příkladem, může se i nám stát to, co Dalost, v naději, že budoucnost bude poklid- vidovi, druhým se bude líbit naše jednání.
Studijní materiál
Ročník 24, únor 2012
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
Žijeme a sloužíme své generaci. Jsme nás vyzývá k bdělosti a střízlivosti, neboť přízeň lidu a na rozdíl od Saula nechal věci
jako zrna, která Pán zasel právě do dnešní náš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev dozrávat a plynout, uvědomoval si, že jeho
veřejná služba nebyla pro jeho vlastní sodoby a sloužíme právě jí. Třeba bychom si a hledá, koho by pohltil (1Pt 5,8).
V.R. becké potěšení.
přáli žít a pracovat za doby Otce vlasti KarKdyž si Bůh povolá služebníky, nikdy
la IV., nebo naopak za 200 let, kdy bude ži2S 5,6–7 KRÁL ŠEL SE SVÝMI MUŽI to není pouze kvůli té osobě. I zde je jevot v podobě, kterou si neumíme představit
– samozřejmě pokud bude svět světem stát. NA JERUZALÉM PROTI JEBÚSEJCŮM, den z mnoha biblických principů: Bůh si
Ale svoje hodnocení slýcháme a budeme OBYVATELŮM ZEMĚ. TI DAVIDOVI nás vybírá, aby nás použil. Je to vždy jeho
slýchat od těch, kteří jsou okolo nás, kte- ŘEKLI: „SEM NEVSTOUPÍŠ, LEČ BYS OD- svrchované rozhodnutí. On nás určuje pro
ří po léta slyší, co říkáme, vidí, co děláme STRANIL SLEPÉ A KULHAVÍ.“ PROHLÁ- službu druhým. David velice dobře věděl,
a vnímají, jací jsme. Hodnocení od návště- SILI: „SEM DAVID NEVSTOUPÍ.“ ALE DA- že byl požehnán, aby byl požehnáním pro
vy, která k nám přijede jednou za rok, nesta- VID DOBYL SKALNÍ PEVNOST SIJÓN, TO jiné, v tomto případě požehnáním pro celý
Izrael. V.R.
čí. Cenné a hodnotné je od těch, kteří jsou JE MĚSTO DAVIDOVO.
Poddáváme se beznaději a zoufalství, když
nám nejblíže, kteří do našeho života vidí
2S 6,3.6–7 VEZLI BOŽÍ SCHRÁNU
nejhlouběji. Dovolme Pánu, aby svým kon- naše plány nevycházejí? Jak tomu můžekrétním jednáním z nás udělal lidi, které me předcházet? Jak reagujeme na proti- NA NOVÉM POVOZU. VYZVEDLI JI
druzí vnímají s úctou, respektem a láskou, venství? Uvědomujeme si, že jsme na straně Z ABÍNÁDABOVA DOMU NA PAHORKU;
UZA A ACHJÓ, SYNOVÉ ABÍNÁDABOVI,
s vyznáním, že je pro ně potěšení a povzbu- Vítěze?
Bůh způsobuje nečekaná vítězství. Bůh ŘÍDILI TEN NOVÝ POVOZ.
zení kráčet s námi kus společného života.
Jak se v životě vyrovnáváme s těžkými úkoly
Ano, samé jedničky, které dostane- je Bohem nemožného. I zde je možné vidět
me na vysvědčení od druhých, nestačí. Davidovou zarputilost, nasazení a sebevě- a povinnostmi, do kterých se nám třeba i časNa druhou stranu je velkým povzbuzením domí, což pramenilo z víry v Boha Stvořite- to nechce?
David se s mnoha muži rozhodl dopraod svých bratří a sester slyšet: Chci být jako le a Vysvoboditele. David nebyl zastrašený
ty. Již jsi to s láskou vyřčené od někoho sly- opovážlivými prohlášeními Jebúsejců. Jací vit Boží schránu do Jeruzaléma. Boží schrášel? Nebo jsi to již v lásce sám druhému to byli lidé? Je zajímavé, že David nedobyl na měla sloužit k tomu, aby lid přicházel
řekl? Máme to od koho slyšet a máme to Jeruzalém překvapivým, rychlým a neče- do Jeruzaléma k oslavě Hospodina.
Avšak zde se lidé v čele s králem Davidem
komu říci? Cesta k takovému vyznání neve- kaným způsobem, ani zvláštní vojenskou
de skrze zahledění na sebe, sebestřednost šikovností, taktikou, strategií, ale překva- dopustili osudné chyby – truhla nebyla přea snění svých osobních snů. (Kde mnoho pivým Božím vedením! Čteme si zde: „Ale vážená řádně. Proč Bůh vzplanul hněvem?
snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slo- David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Měs- Odkud se vzala myšlenka přivézt truhlu
va. Ty se však boj Boha! Kaz 5,6), ale skrze to Davidovo.“ (v. 7) Pohrdaní, posmívání na povozu? Od Pelištejců! Během Sauloposlušnost a věrnost. Nebudeme-li dělat to, a šklebení se Jebúsejců na adresu Davida va pronásledování David pobýval jistý čas
co po nás chce Bůh, budeme často dělat to, (a tudíž na Hospodina) ho vedly na kolena. u Pelištejců (1S 27). Útěk do země nepřítele
co po nás chtějí lidé. A to, co po nás chtějí Bůh mu dal takové řešení, které ani on sám bylo logickým a přirozeným, ale přece jen
lidé, nestačí. Máme před sebou vyšší poslá- nečekal. Bylo to překvapivé řešení. Bůh je zkratkovitým řešením, které se projevilo
nedůvěrou v Boha. Ano, zdálo by se, že DaBohem mnoha překvapení a zázraků.
ní – Boží vůli. J.M.
Jeruzalém se nakonec stal městem Da- vid přečkal tohle období zdánlivě obstojně
2S 5,1–2 VŠECHNY IZRAELSKÉ KME- vidovým, a to nejen z politických důvodů a bez újmy. (Pobytem v pohanské zemi si
NY PŘIŠLY K DAVIDOVI DO CHEBRÓNU (vždyť politika nikdy nesjednocovala), ale získal značnou popularitu a důvěru samotA PROHLÁSILY: „HLE, JSME TVÁ KREV především z duchovních důvodů (na rozdíl ných Pelištejců, až se domnívali, že zůstane
A TVÉ TĚLO. UŽ TENKRÁT, KDYŽ KRÁ- od politiky živá víra v Boha lid sjednocuje navždy jejich služebníkem.) Ale byla to past
– tam nasákl jejich kulturou, zvyky, tradiceLEM NAD NÁMI BYL SAUL, VYVÁDĚL a drží ho pohromadě).
Pokud jsme v kontaktu s Bohem, On nás mi a myšlením. Dalším projevem nedůvěA PŘIVÁDĚL JSI IZRAELE TY. TOBĚ HOSPODIN ŘEKL: TY BUDEŠ PÁST IZRAELE, v ten pravý a správný čas bude vést veli- ry v Hospodina bylo zlehkovážnění Božího
MŮJ LID, TY BUDEŠ VÉVODOU NAD IZ- ce zvláštními a překvapivými cestami. Bez příkazu – David nepověřil tímto úkolem létohoto momentu překvapení, bez Boží- vijce (Nu 1,47–52).
RAELEM.“
Bible je knihou principů. I zde je princip:
Jaká je naše služba? Přináší do církve rozdě- ho zázraku by David dobýval město i léta.
Oblíbeným rčením emeritního biskupa R. Věřící nesmí a nemůžou přijmout světské
lení nebo jednotu? Pozor na nepřítele!
Na rozdíl od Saula, prvního krále Izrae- Bubika je: „Když dá Bůh kravičku, dá i travič- způsoby myšlení a jednání, světské postupy
a techniky. Nedopouštíme se snad i my stejle, Davidova vláda lid sjednocovala a rozví- ku.“ Boží zabezpečení je jisté.
V.R. ných chyb při naplňovaní vznešených cílů?
jela království. David byl spojovacím článNemůžeme se nechat unést tím, co dělá
kem. Za dveřmi stál jejich úhlavní nepřítel
2S 5,12 „DAVID POZNAL, ŽE JEJ HOSPO- svět, nechť je to jakkoliv lákavé.
– Pelištejci, kteří čekali na vhodnou příležiV.R.
tost k útoku. V tomto období si dělali na- DIN POTVRDIL ZA KRÁLE NAD IZRAEděje, jelikož země izraelská byla bez vůdce LEM A ŽE KVŮLI SVÉMU IZRAELSKÉMU
2S 6,22 I KDYŽ BUDU JEŠTĚ VÍC ZLEH(srov. 5,17–25). Přesto se Davidovi povedlo LIDU POVZNESE JEHO KRÁLOVSTVÍ.“
Jaký je neúčinnější způsob upevnění a obno- ČOVÁN NEŽ TEĎ A BUDU DOCELA MAsjednotit rozhádané a roztříštěné kmeny Izraele, zřídit funkční státní aparát, podpo- vy vztahu s Bohem? Existuje nějaký zaručený LIČKÝ I VE VLASTNÍCH OČÍCH, BUDU
VÁŽEN PRÁVĚ U TĚCH OTROKYŇ,
řit službu lévijců a vytvořit bojeschopnou recept?
Zmíněný verš je klíčovým, resp. tématic- O NICHŽ JSI MLUVILA.
armádu, která vítězila v každé bitvě. David
Davidův žebříček hodnot byl správsi postupnými kroky získával sympatie lidí; kým veršem v této knize. Proč? Protože zde
nejdříve v Judsku kraloval 7,5 roků a poz- král David zjistil, že bez ohledu na posta- ný. Na prvním místě byl Bůh. Ačkoli ho
ději nad celým Izraelem kraloval 33 let. Jaký vení člověk musí v životě udržovat blízký, reakce jeho ženy jistě zabolela, s hrdosnenarušený vztah s Bohem. Tuto důležitou tí odmítá její tělesný pohled a dokonce
to rozdíl oproti Saulovi?
Vidím zde Boží prozřetelné a svrchova- životní lekci se všichni musí učit den co jí trefnou poznámkou napomíná, protoné vedení. On připravuje situace v životě den. Taktéž se musel naučit a uvědomit si, že jím pohrdla na rozdíl od otrokyň. Nátakovým způsobem, aby těm, kdo ho mi- že veškeré důsledky lidského selhání jsou sledkem je její neplodnost. Bůh obhájí
lují, byly k dobrému (Ř 8,28). David dával hluboké a dalekosáhlé. Každé rozhodnutí člověka, který je posmíván pro jeho jméBohu vždy to nejlepší, co měl. Jak je to v pozici krále do značné míry ovlivnilo dal- no. Běda však těm, kteří se posmívají. Ani
s námi? Dáváme Bohu skutečně to nejlep- ší jeho život. A nejen to. Jeho rozhodnutí Pán Ježíš, ani apoštolové nebyli posměchu
ší, co máme? Je náš vztah k Bohu vroucný? ovlivnila život v jeho zemi a směřování ce- ušetřeni:
Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil
Je živý, opravdový, nebo sladce odpočíváme lého království. David poznal, že jej Hospoa máme rádi své pohodlí a svůj klid? Ne- din potvrdil za krále. Čas i okolnosti pra- na poslední místo, jako vydané na smrt; stali
přítel našich duší nezahálí ani nespí. Bible covaly pro něj. I když si David uměl získat jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My
Ročník 24, únor 2012
2S 7,3 NÁTAN KRÁLI ODVĚTIL: „JEN
UDĚLEJ VŠE, CO MÁŠ NA SRDCI, NEBOŤ
HOSPODIN JE S TEBOU.“
Mohu chápat obecně dobrá pravidla vždy
automaticky jako Boží vůli, která je prospěšná
pro naše životy?
Nátan byl Davidovi velmi nakloněn. Věděl, že při Davidovi stojí Bůh, proto se neobával bez rozmýšlení sdělit Davidovi, že ať
udělá cokoli, Bůh bude při něm. David měl
dobrý postoj, nechtěl, aby Bůh přebýval lidsky vzato v horším domě, než bydlí on sám.
Chtěl vzdát Bohu úctu a čest. Přestože Nátan důvěřoval Davidově vztahu s Hospodinem a situace se jevila tak jednoznačná, byl
ochoten naslouchat Bohu, který mu sdělil slovo pro Davida zcela opačného rázu,
a nebál se ho Davidovi přednést. Nátan
byl klíčová osoba v naplnění Božího plánu.
Kdyby neuposlechl, David by začal stavět
chrám a jistě by to změnilo dějiny. Věřící
má být pohotový naslouchat Bohu a být
ochotný někdy neudělat něco, co by snad
obecně vypadalo jako dobré, avšak, pokud
to není v Božím plánu, neprospělo by to
jeho životu. R.F.
Je obdivuhodné, že všechno, po čem David touží, je být v Boží přítomnosti. Touží
po Boží blízkosti, která ho bude kolébat,
hladit a potěšovat. Bratři a sestry, chceme
i my, aby byl Bůh velice důvěrným a osobním způsobem zapojený v našich životech
a do dění v tomto světě?
V.R.
2S 7,14 BUDU HO TRESTAT METLOU
A RANAMI
Vychovává dnes Otec stejným způsobem? Ano, pokud by nevychovával, nebyli
bychom jeho děti. Jeho výchova má vždy
za cíl naše dobro, podíl na jeho svatosti.
Co se tedy od nás očekává? Abychom se
podrobili jeho výchově a neklesali na mysli
(Žd 12,5–11). M.T.
2S 7,27–29 NEBOŤ TY, HOSPODINE ZÁSTUPŮ, BOŽE IZRAELE, JSI SVÉMU SLUŽEBNÍKU OHLÁSIL: VYBUDUJI TI DŮM.
PROTO TVŮJ SLUŽEBNÍK NAŠEL ODVAHU MODLIT SE K TOBĚ TUTO MODLITBU.
Jaké jsou nejčastější motivy mých modliteb?
Má v mých modlitbách místo i vděčnost?
David s vděčností přijímá vyřčená zaslíbení a požehnání. Toto ukazuje na jeho
víru v Boží dobrotu. David měl širokou
mysl a upřímné srdce. Jeho modlitba je ve2S 7,11 HOSPODIN TI OZNAMUJE, ŽE lice motivační. Jak žít vztah s Otcem, nás
učí David prostřednictvím této modlitby
ON VYBUDUJE DŮM TOBĚ.
Jestli budeme hledat Božích věcí, On (viz celou modlitbu v 7,15–29). Často mívábude hledat zase ty naše. Nicméně to byl me pochybnosti a bojíme se. Ale my jsme
právě Bůh, který hledal naši záchranu, dří- Božím chrámem, jsme živými kameny. My
ve než jsme byli na světě. Je to nádherný jsme místem odpočinku. Jsme to my, jeho
příklad vztahu mezi člověkem a Bohem. církev, kde Bůh nachází svůj šabat. My
Vzor pro každého, kdo chce Bohu sloužit jsme ti, kteří máme Bohu přinášet radost
v Duchu a pravdě. Srovnejme s postojem a máme být příjemnou vůní a líbeznou písa učením Pána Ježíše Krista, který vyhnal ní. I když ne vždy rozumíme, i když trpíme,
obchodníky a směnárníky z chrámu: …Hor- s důvěrou se obraťme na všemohoucího
livost pro tvůj dům mne stráví. (Jan 2,17) Boha a najděme pokoj srdce.
V.R.
a dále: Vy však hledejte jeho království a to
ostatní vám bude přidáno (L 12,31).
2S 8,15–18 DAVID KRALOVAL NAD
P.H.
CELÝM IZRAELEM A ZJEDNÁVAL PRÁ2S 7,13 TEN VYBUDUJE DŮM PRO MÉ VO A SPRAVEDLNOST VŠEMU SVÉMU
JMÉNO A JÁ UPEVNÍM JEHO KRÁLOV- LIDU.
Jak je důležité podporovat a rozvíjet služby
SKÝ TRŮN NAVĚKY.
Nezapomínám občas na to, že jsem dítě- duchovní i praktické povahy? Věrnost v matem mocného a silného Boha Otce, který je mi ličkostech je veliká věc. Potřeba opravdových
ve všech životních situacích nablízku? Jak ro- vůdců.
Tato slova nám poskytují vhled do uspozumět slibu o Boží přítomnosti?
Sedmá kapitola je velmi důležitou kapi- řádané administrativní činnosti Davidotolou v této knize, jelikož zde jde zejména vých služebníků. Dávají nám možnost nao teologické schéma. David chtěl vybudo- hlédnout do počátků byrokracie. Jsou zde
vat fyzický dům, ale Bůh zaslibuje rod, dy- uvedeni různí úředníci, odborníci pro výnastii, věčné království. Později jeho syn Ša- kon veřejné správy, kteří jsou důležití pro
lomoun postaví chrám Hospodinův. David řádný chod země. Dokonce ve verši 18 se
v té chvíli nepochopil skutečnost slov, ale dočítáme, že v Davidových službách byli
pochopil, jaké požehnání z toho pro něj Keretejci a Peletejci, což byli pravděpodobplyne. Ponižuje se před Hospodinem a ho- ně Pelištejci, kteří se kdysi postavili po Davoří: „Co jsem já, a co je můj dům, že jsi mě vidově boku a byli mu velikou oporou v bopřivedl až sem?“ (v. 18) Bůh má ale v úmys- jích. Davidovo moudré spravování země
lu vyvýšit Davida takovým způsobem, že přineslo veliký rozmach království. David
jeho království bude trvat navěky, jeho se projevil jako zdatný a praktický organitrůn bude navždy upevněn. To je zaslíbe- zátor, který si je vědom důležitosti strukní, které je známé jako davidovská smlou- turovat rozrůstající se říši stejně jako žít
va (7,16) – slib o tom, že David bude mít v závislosti na Hospodinu a modlitbě. Vzásyna, který nastoupí na trůn. Nyní už je jemně se tyto dvě roviny nevylučují. Obě
Božím záměrem dát lidu krále, ale jiného jsou potřebné pro správné a efektivní funa jinou formou, než jak chtěli lidé v období gování církve či místního společenství. Takoví lidé jsou dary pro církev Ježíše Krista.
soudců.
Bůh rozděluje dary uváženě a dává „každému podle jeho schopností“ (Mt 25,15).
V.R.
2S 10,2 I ŘEKL DAVID: „PROKÁŽI MILOSRDENSTVÍ CHANÚNOVI, SYNU NÁCHAŠOVU…“
Davidovo milosrdenství přineslo nakonec
zemi potíže. Máme tedy dobře zvažovat, kdy
a komu milosrdenství prokazujeme?
David měl dobrou vůli k prokázání milosrdenství. To se však Davidovi nevrátilo v dobrém, ale naopak přineslo potupu
a výsměch jeho národu, dokonce později i válku. I my máme tu zkušenost, že ne
vždy se naše prokazování milosrdenství setká s kladnou odezvou. Ale máme tu jeden
obrovský příklad hodný následování. Ježíš
svou smrtí prokázal milosrdenství všem lidem. Mnozí ale jeho dar nepřijali a opovrhli jím (2K 2,15–16). Bůh musel vědět, že to
tak bude, přesto to pro nás všechny udělal.
Davidův čin nám může být výzvou – prokazovat milosrdenství i těm, kteří jím pohrdnou, neboť nikdy předem nevíme, kdo dar
našeho milosrdenství přijme a nepohrdne
jím. Milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte
a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná:
budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým, (L 6,35).
R.F.
Studijní materiál
jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu
rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my
beze cti (1K 4,9–10). P.H.
2S 11,1 NA PŘELOMU ROKU, V DOBĚ,
KDY KRÁLOVÉ TÁHNOU DO BOJE, POSLAL DAVID JÓABA A S NÍM SVÉ SLUŽEBNÍKY I CELÝ IZRAEL, ABY HUBILI
AMÓNOVCE A OBLEHLI RABU. DAVID
VŠAK ZŮSTAL V JERUZALÉMĚ.
Podle čeho posuzujeme, co je hřích a co již ne?
Nebo se nám někdy spíše stává, že svůj hřích
zlehčujeme a odůvodňujeme okolnostmi, které
nás k němu přivedly?
Počínaje 11. kapitolou až do konce knihy je značná část Davidova života líčena se
záměrem ukázat na skutečný charakter hříchu cizoložství a vraždy. Zde je potřeba rozumět rozměru a intenzitě Davidovy viny,
která byla ve své povaze především hříchem proti Bohu. Všimněme si, že Davidův
hřích měl progresivní charakter. David si
pomohl kamufláží jednoho hříchu hříchem
druhým. Staré lidové přísloví říká: „Kdo se
blátem obírá, zamaže se.“ Přestože David
činil pokání a Bůh mu milosrdně odpustil,
jeho hřích mu způsobil zármutek a neštěstí. Žalmy 32 a 51 jsou napsány právě v tomto období.
Z biblického záznamu je evidentní, že David až do své smrti nesl důsledky svých špatných rozhodnutí s velkými
obtížemi. Do konce svého života trpěl nepokoji ve vlastní domácnosti i při správě
země.
Jaká je teologická hodnota Davidova příběhu? Čemu nás učí? Učí nás pravdu o povaze hříchu. Hřích lze odpustit, ale není
možné se vyhnout jeho důsledkům. Davidova láska a oddanost Bohu a jeho kající
srdce jsou pro nás i dnes zdrojem inspirace.
V.R.
2S 12,13–14 DAVID NÁTANOVI ŘEKL:
„ZHŘEŠIL JSEM PROTI HOSPODINU.“
NÁTAN DAVIDOVI PRAVIL: „TÝŽ HOS-
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
16
Podruhé, v 19 kap. 19-23 je David znovu jiná jen tak. Seznam cizích, neznámých
PODIN HŘÍCH S TEBE SŇAL. NEZEMŘEŠ.
PONĚVADŽ JSI VŠAK TOUTO VĚCÍ ZAVI- vyzván k potrestání Šimeího a znovu odpo- jmen, která při čtení rychle přejdeme nebo
NIL, ABY NEPŘÁTELÉ HOSPODINA ZNE- vídá stejnými slovy: „Co je vám do mých věcí přeskočíme. Ale hned přidejme doplnění –
cizí jména jsou to jen pro nás, nikoliv pro
VAŽOVALI, SYN, KTERÝ SE TI NARODÍ, synové Serújini?“
Když však dává rady nastupujícímu Ša- Boha, pro Nehemiáše, pro Davida nebo pro
MUSÍ ZEMŘÍT.“
Proč musel zemřít Davidův syn, když zhře- lomounovi, naznačuje, že ho má potrestat. Pána Ježíše.
Všechny takové a podobné seznamy přeDůvody mohly být tři:
šil David?
1) David selhal ve své přísaze že ho neu- stávají být cizí a vzdálené v okamžiku, kdyV Bibli Hospodin vystupuje jako Bůh,
který má svrchované právo život dát i vzít. smrtí (ačkoli David sám skutečně Šimeího bychom žili v době a nablízku Davidovi,
Nehemiášovi, Pánu Ježíši. Jak rádi a s jakým
Ne vždy chápeme jeho jednání, o to složi- neusmrtil).
2) Počínání Šimeího neneslo ovoce poká- očekáváním bychom četli takové seznamy
tější je, když se snažíme Boží skutky posuzovat svým rozumem. Řešení vidím v uzná- ní a znovu zlořečil králi, (což ovšem v textu s tím, zda je tam uvedeno také naše jméno!
Tyto soupisy nejsou jen historickým zání Boží svrchovanosti. Jako lidé této doby nenajdeme).
3) Nebo se David, zcela zproštěn viny znamem, ale především ukázáním konkrétjsme velice silně ovlivněni humanistickým
přístupem k Božímu zjevení, který nás i jejich následků, dostává na sklonku ži- ního lidského života, který řekl Bohu svoje
předurčuje posuzovat Boží skutky z hledis- vota opět sílu nekompromisně postupo- ano, jsou dokladem osobního Božího zavoka lidského „dobra“. Myslíme si: „Co je dob- vat v principu úcty k Božímu pomazání. lání jménem. Takové seznamy vnikaly tak,
ré pro člověka, to je správné, co pro člověka Samotný jeho příklad ve vztahu k Saulovi jak postupovalo Boží dílo dějinami. Obdobnení dobré, je špatné“. Stali se z nás soudci svědčí o tom, že zabít pomazaného krále ně vznikají i dnes, jak Boží dílo postupuje
posuzující samotného Boha. Toto „huma- Saula považoval za hřích a toho, kdo Sau- v našich sborech a celocírkevních službách!
Kdy vedle Franty můžeme číst jméno Josenistické předporozumění“, s nímž přistu- la nakonec zabil, následně potrestal smrtí.
Vzhledem ke své přísaze, že Šimeí bude fa a vedle Lenky jméno Věry. Jména, která
pujeme ke čtení a výkladu Božího slova, je
špatným rádcem a mnohokrát zavedlo cír- žít, ponechává jeho potrestání na úvaze známe, jména, která pro svět, pro nás osobně i pro druhé nabízejí vše, celý život, srdce,
svému synu a následníku Šalomounovi.
kev na scestí.
Ovšem ani Šalomoun nepřistoupil lásku i dílo. Seznam jmen, která prohřívají
Nicméně, otázka „proč musel zemřít Davidův syn“, zůstává. Osobně se domnívám, na okamžitý trest, snad právě pro Davidův svět a někdy i chladnoucí společenství.
Dejme si každý z nás prostinkou otázku:
že odpověď je naznačena v textu samot- slib. Zavázal však Šimeího zvláštní přísaném. Davidův hřích se stal příčinou zneva- hou, aby neopustil dané území. To však Ši- Ti, kteří by takový seznam psali právě u nás
žování Hospodina. Kdyby jeho syn žil, byl meí nezachoval při hledání uprchlých ot- v našem městě, napsali by tam i moje jméby člověkem s nálepkou „dítěte smilstva roků, a proto ho dává Šalomoun popravit no?
Existuje ještě jeden seznam, ve kterém
a vraždy“. To by nebylo dobré ani pro něj (1Kr 2,36–46).
V tomto textu také nalézáme závěrečné nejsou žádná cizí ani vzdálená jména, seani pro čest Davidovy rodiny.
Když se dívám na následky Davidova hříchu, prohlášení, že sám Hospodin takto obrátil znam, na kterém nám všem nesmírně záleží.
Seznam jmen, který se nazývá Kniha živše, čím si musel projít, kladu si otázku: „Od- Šimeího zlobu na jeho hlavu, protože zlořečil pomazanému králi. Tímto zvláštním vota. Při čtení budeme hltat každé jméno,
pustil Bůh Davidovi nebo neodpustil?“
To je dobrá otázka. Popis Davidova hří- sledem událostí byl nakonec Šimeí potres- než narazíme na to svoje. J.M.
Jaký je dnešní boj? Je potřeba bohatýrů? Pochu a jeho následků tvoří podstatnou část tán Hospodinem, ačkoli kvůli Davidově přítřebují pastýři sborů kolem sebe lidi ochotné
Druhé knihy Samuelovy. V knihách Krá- saze trestu dočasně unikl.
V dnešní době si můžeme vzít poučení k boji? Vede se někde o tom záznam?
lovských a Paralipomenon je David hodnoDnes nebojujeme proti tělu a krvi, náš
cen jako příkladný hrdina, jako král, s nímž o tom, že Bůh sám si dokáže odstavit padjsou srovnáváni všichni následující vládco- lého pomazaného služebníka, či jinak sjed- boj je duchovní (Ef 6,10–20). Tento boj
vé. „Syn Davidův“ je jedním z titulů Mesiáše. nat pořádek. Nemusí to však být ihned. vyžaduje víru, odvahu, vytrvalost, ochotu
David byl milovníkem Hospodina, od mlá- V podobných situacích můžeme osvědčit (Ko 4,12). Sám apoštol Pavel prosí o moddí se doptával na jeho vůli a žil v jeho báz- naši víru tak, že nepodlehneme lidským litby pro službu (Ř 15,30), pravé slovo
ni. Byl Bohu milý. Na druhou stranu Bible snahám o nastolení spravedlnosti, ale po- (Ef 6,18), vysvobození a podporu (2K 1,10–11).
nezamlčuje jeho selhání, v němž si v ničem kud k tomu nemáme svěřenou pravomoc, A pokud výsledky tvého boje nejsou zřejmé před lidmi, nejsou skryty a zapomenuty
nezadal ve srovnání s těmi nejhříšnějšími ponecháme situaci na Božím soudu.
Rovněž je pro nás poučné, že hřích v na- před Bohem (Ř 14,12, Žd 6,10–12). M.T.
panovníky: Cizoložství, intriky, vražda. Nejde ale o Davidův charakter, nýbrž o selhá- šem životě nám přirozeně bere sílu a od2S 23,37 SELEK AMÓNSKÝ, NACHARAJ
ní. David byl před svým hříchem zbožným vahu vykonávat nekompromisně Boží vůli.
mužem a po svém pokání (např. Žalm 51), David by zřejmě za jiných okolností potres- BEERÓTSKÝ, ZBROJNOŠ JÓABA, SYNA
SERÚJINA,
se opět zbožným mužem stal. Příběh uka- tal Šimeího bez váhání. P.H.
V seznamu bohatýrů jsou uvedeni oba bratři
zuje hloubku Božího milosrdenství.
2S 23,8–39 DAVIDOVI BOHATÝŘI, Jóaba i jeho zbrojnoš. Proč tam ale není Jóab,
Text Bible zdůrazňuje jednu důležitou
když byl velitelem celého Davidova vojska?
pravdu: Bůh odpouští hříchy, ale člověk si UDATNÍ REKOVÉ, HRDINOVÉ.
Jóab byl zcela jistě taky udatný hrdina,
Zde Písmo ukazuje na výčet zcela končasto mnohé následky svého hříchu nese.
Bůh připustil, aby David odsoudil sám krétních lidí, kteří byli králi Davidovi na- který Davidovi léta sloužil a nasazoval pro
sebe: „A tu ovečku nahradí čtyřnásobně“ – blízku, kteří ho obklopovali, které si dovolil něj svůj život. Ale Jóab byl i člověkem, ktev.6. Skutečně, smrt čtyř Davidových synů nazvat svými hrdiny. U některých jsou uve- rý v případě, že mu to vyhovovalo, bral rád
(syn, který se narodil z cizoložství, dále deny jejich činy, jejich schopnosti, jejich spravedlnost do vlastních rukou. VýsledAmnón, Abšalóm a Adoniáš), to byly ná- odvaha, jejich vydání a nasazení. Někteří se kem byly zákeřné vraždy velitele Abnéra
proslavili se zbraní, jiní vydaností a láskou. (2S 3,27), Amasy (2S 20,9–10) a jiné přečisledky Davidova hříchu.
M.M. Někteří jsou uvedeni v seznamu jen jmé- ny, kterými Davidovi způsobil mnoho trápení. Je ukázkou služebníka, který na jednu
nem. Všech dohromady bylo třicet sedm.
Seznam třiceti sedmi jmen. Nám ta jmé- stranu svému pánu slouží jak nejlépe umí,
2S 16,10 ALE KRÁL ODVĚTIL: „CO JE
VÁM DO MÝCH ZÁLEŽITOSTÍ, SYNOVÉ na nic neříkají, tento seznam je nám vzdá- ale současně nedbá na svůj charakter. Prolený a cizí. Obdobný seznam můžeme číst to neměl právo být jmenován mezi ctěnými
SERÚJINI?“
Události mezi Davidem a Šimeím synem např. v knize Nehemiáš ve třetí kapitole, bohatýry. P.Š.
Gérovým mají zajímavý vývoj. David má kdy Izrael obnovoval jeruzalémské hradby,
Na tvorbě výkladových poznámek se pomožnost Šimeího ztrestat za to, že zlořečí a čteme, kdo pracoval vedle koho, jakou
bránu stavěl apod. Zde znovu vidíme se- díleli: biskup Martin Moldan – M.M., Vlado
králi (1Kr 21,10).
Vzhledem k osobnímu selhání však znam jmen a popis činnosti a práce. I Nová Rafaj – V.R., Jiří Malý – J.M., Pavel Harabus
k tomu pozbývá odvahy a v pokoře urážku smlouva obsahuje množství jmen, některá – P.H., Radim Fiedler – R.F., Milan Trávníček
jména jsou uvedena s „funkcí“ (službou), – M.T., Petr Špok – P.Š.
přijímá z Boží ruky.
Ročník 24, únor 2012
P
Na polici nebo ve vašem srdci?
Milí čtenáři, rádi bychom vás tímto článkem inspirovali k účasti na připravované konferenci
pro manželské páry, která se bude konat v Kolíně, 16.–17. března. Konference se bude jmenovat
„Změň svět skrze svůj domov“, sloužit budou Colin a Nancy Campbell z Nového Zélandu. (redakce)
o vydařených Dnech otevřených
„Není možné mentálně či sociálně zotročit
dveří VOŠ misijní a teologické člověka, jenž čte Bibli.“
v listopadu 2011 jsme naplánovali
jejich jarní pokračování.
ak velký prostor dostává ve vašem
Z Kolína proto opět zaznívá pozvápříbytku Bible? Gallup nazývá Sponí pro známé i cizí bez rozdílu, pozvájené státy „národem biblické negraní k jarnímu koštu biblické školy k účas- motnosti“, přestože v 93 % amerických
ti na podobných a stokrát jiných Dnech domovů je alespoň jedna Bible. Zdá se,
otevřených dveří.
že polovina amerických občanů dokonce
Návštěvníci přivoní ke kouzlu inter- nezná název první knihy Bible. Bible je
nátního života, ke školním bohoslužbám na polici, ale ne v srdci.
a k výuce, zúčastní se misijní dražby a vyHorace Greeley, zakladatel New York
chutnají si představení školních talentů. Tribune, prohlásil: „Není možné mentálPozvání k účasti na příštích Dnech ně či sociálně zotročit člověka, jenž čte
otevřených dveří ve dnech 9. – 10. března Bibli.“ Není to příčina, proč se většina
2012 by nemohlo být naléhavější. Toto je „křesťanů“ nechává oklamat? Jejich Bible
přece – po samotném studiu – tou nejlep- leží na polici, není v jejich srdci. Velký
ší cestou poznání biblické školy v Kolí- svobodomyslný americký národ je citlivá
ně jako místa, kde Bůh mění životy, aby bytost zotročená klamavými ideologiemi
změnil svět.
jako humanismus, socialismus a dokonce komunismus. Mnozí si ani neuvědomují a netuší, jak jsou svázáni. Pokud se
K účasti potřebuješ pouze:
• Potvrdit svou účast na emailové adrese však neprobudíme právě nyní, naše děti
[email protected], nebo telefonic- a vnoučata budou žít v odlišném světě.
ky na +420 739 600 112 (PPS T-Mobile
Je nejvyšší čas sundat Bibli s police. Je
AC).
nejvyšší čas číst si Bibli. Je nejvyšší čas
• Potřeby pro spaní na čisté zemi, spací číst ji našim dětem. Bible je náš největší
pytel doporučen.
zákon, naše ústava. Je základem pro naše
• Volitelně hotovost pro útratu na draž- myšlení. Je základnou pro náš národ. Je
bě, vše ostatní je zdarma.
projektem našeho úspěchu. Bůh povzbuzoval Jozua: Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne
v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm
zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet
zdar, potom budeš jednat prozíravě. (Joz 1,8)
Kolik z Božího Slova je ve vašem srdci? Kolik z něj je v srdcích a myslích vašich dětí? Můj manžel čte z Bible – kromě
našich domácích pobožností – členům
rodiny každé ráno a večer. Ráda jsem
četla příběh rodiny Arnoldových, kteří
cestovali kontinentem a společně četli
evangelium. Arnold Pent spolu s manželkou a osmi dětmi sloužil každý den
pobožnost. A nebyla to jen nějaká desetiminutovka. Četl svým dětem Boží Slovo – hodinu po snídani, hodinu po obědě a hodinu po večeři, bez ohledu na to,
zda byli doma nebo u někoho na návštěvě. Ve věku kolem deseti let znalo každé
dítě nejméně 300 biblických veršů zpaměti. Starší znali zpaměti celý Nový zákon a mnoho pasáží ze Starého zákona.
Při našem způsobu života se stejný životní styl může zdát neproveditelný. Přesto si myslím, že bohabojné rodiny by
mohly společně číst Boží Slovo aspoň jednou denně. Čtení Bible by mělo být v na-
J
šem rodinném rozvrhu větší prioritou
než cokoliv jiného. Kdyby každá rodina
začala společně číst Bibli, tato generace
by se navrátila k našemu Božímu dědictví.
John Quincy Adams, šestý prezident
Spojených států, psal svému desetiletému synovi dopisy, ve kterých mu radil,
jak v průběhu jednoho roku přečíst celou Bibli. Tyto dopisy byly soustředěny
a vydány knižně, aby i další děti věděly,
jak během jednoho roku přečíst celou
Bibli.
Minulý týden jsme při našem shromáždění vybídli nejen dospělé, ale i děti, aby
s sebou všude nosily kapesní Nový zákon,
aby si ve volných chvílích v něm mohly
číst. Dnes máme další požehnání – můžeme si stáhnout Bibli na MP3.
Chceme-li se stát lidmi Knihy, je třeba, abychom dětem začali každý den číst
Bibli a aby se čtení Bible stalo prioritou
v našich domovech a nezůstalo jen dobrým nápadem. Je to nevyhnutelné pro záchranu našeho národa a rozhodující pro
zachování budoucích generací – našich
dětí, vnoučat a pravnoučat.
Budeme-li žít pro své vlastní materiální zájmy a vyhýbat se zodpovědnosti,
následkem bude úpadek našeho národa.
Mým cílem je žít ne pouze pro dnešní
den, ale způsobem, který přinese budoucím generacím požehnání a čestnost. Nedokážu to, aniž bych vštípila Boží Slovo
do svých dětí a vnoučat.
Podívejme se na slova dvou z našich
dřívějších státníků:
„Netuším, jak dlouho může vláda republikánů vzkvétat mezi lidmi, kteří nemají Bibli…
Vím však, že současná vláda této země by nikdy neexistovala, kdyby nebylo Bible. A dále,
opravdu podle svého nejlepšího svědomí věřím, že kdyby v každém desetiletí byl v každé
rodině v zemi výtisk Bible, republikánské instituce by zůstaly na věky.“ (William Seward, guvernér New Yorku, žil v letech 1801 až 1872)
„Morální principy a pravidla obsažená
v Písmu by měla tvořit základ všech našich
občanských konstitucí a zákonů. Veškeré utrpení a zlo, kterým lidi mučí neřesti, zločin,
zloba, nespravedlnost, útlak, otroctví a válka,
pochází z pohrdání principy Písma a odmítání pravidel uvedených v Bibli. (Noah Webster,
zpracovatel Websterova slovníku z roku 1828)
Stojíme-li o spasení a změnu našeho
národa, vraťme se k původnímu zdroji
veškeré pravdy a s nadšením a radostí jej
každodenně čtěme svým rodinám.
C. a N. Campbell
VOŠMT, Ze života církve
Den
otevřených
dveří
17
ŽIVOT V KRISTU
Studijní bible v každodenní praxi
Posvěcení jako nástroj
křesťanova růstu
18
M
ilí bratři a sestry, zamysleme se nalá. Přesto je oslovuje jako svaté
společně nad základními aspek- obecenství.
ty posvěcení, jakými jsou definice, význam a povaha posvěcení a v nepoVýznam posvěcení
slední řadě cíl a smysl posvěcení.
Boží lid ve Starém zákoně a křesťané
v Novém zákoně jsou povoláni ke zcela
Definice posvěcení
odlišnému, oddělenému způsobu života
Jedna ze základních definic říká, že na rozdíl od způsobu života, který pře„posvěcení (řec. hagiasmos) znamená uči- vládá v sekulární společnosti, ve které se
nit svatým, zasvětit, oddělit od světa věřící nacházejí.
a oddělit od hříchu, takže můžeme mít
V Písmu jsou takovým odděleným
intimní společenství s Bohem a sloužit místem svatostánek na poušti, svatyně,
mu“.1
chrám, synagoga, modlitebna, což jsou
V Novém i Starém zákoně ale existují místa určená ke svatým a vznešeným
ještě další ekvivalenty, které vycházejí ze záměrům. Tento aspekt křesťanského
stejného slovního kořene jako například života vychází z několika známých noposvátný, posvětit, svatyně, svatost, svatý vozákonních obrazů. Jako příklad lze ti rozlišujeme tzv. poziční a progresivní
apod. Všechny pojmy tedy v zásadě ozna- uvést život křesťana, který je přirovná- posvěcení. Posvěcení je jednak poziční
čují stejnou skutečnost: oddělení pro jis- ván ke sportovci, vojákovi a hospodáři. a jednak zkušenostní; je to pozice, ktetý cíl, záměr, účel nebo použití pro něco Sportovec musí dbát na sebekázeň, ukáz- rou věřící zaujímá ve vztahu k Bohu a je
něnost a vytrvalost, aby doběhl závod to i postupný proces zkušenosti v jeho
velice zvláštního, specifického.
Když se v Bibli setkáváme s výrazem (Žd 12,1). Křesťané musí závodit regulér- životě. Posvěcení je okamžité i postupposvěcení, případně jinými obsahově ně a podle pravidel, jinak jim hrozí dis- né.3
příbuznými slovy, většinou jde – v přípa- kvalifikace (2Tm 2,5).
Další ilustrace je vzata z vojenského
dě Starého zákona – o popis Božího vyPovaha posvěcení
voleného lidu Izraele. V případě novozá- prostředí. Jako voják je totiž křesťan
Další věc, kterou zde spatřuji, je povakonního užití je slovo posvěcení použito ve výhodné pozici, ale také v jistém smys- ha posvěcení. Ano, křesťané jsou povok popisu křesťanů. Někteří křesťané se lu je to místo odloučení. Jeho pozornost, láni být jiní. Co to ale znamená v praxi?
mylně domnívají, že význam tohoto slo- vnímavost nesmí být ničím odpoutávána. Jak máme tomu rozumět? Znamená to
va se týká jen malé skupiny lidí, omeze- Pavel povzbuzuje Timotea slovy: „Snášej tedy, že se máme izolovat od společnosného počtu vyvolených, kteří mají nad se mnou všechno zlé jako řádný voják Kris- ti a dělat vše proto, abychom byli odřízhlavami svatozář, jsou zahaleni nějakým ta Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se nuti od svých rodin, sousedů, kamarádů
tajemnem a kteří jsou výjimeční ve smys- do záležitostí obyčejného života; chce obstát a tím přerušili veškeré kontakty? Jistěže
lu nadpřirozeného obdarování nebo du- před tím, kdo mu velí“ (2Tm 2,3–4).
nikoliv! Odpověď totiž nacházíme v JežíTotéž platí o hospodáři, který musí šově přímluvě za učedníky. Pán Ježíš zde
chovních charismat.
Avšak není tomu tak. Když se podí- nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu vysílá modlitbu ke svému Otci: „Již neváme do Bible – třeba do úvodních ver- (2Tm 2,6).
jsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu
A ještě je tady příklad chrámu. Vzpo- k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jméšů novozákonních dopisů – najdeme
tam důkaz: „Všem těm, kdo jsou v Římě, meňme si na slova Pavla, který korint- nu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my“
milovaným Božím, povolaným svatým“ skému sboru napsal: „Vy jste chrámem (J 17,11.16). Jeho slova potvrzují tuto
(Ř 1,7); „Církvi Boží v Korintu, posvěce- živého Boha“ nebo „Vaše tělo je chrámem pravdu.
ným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, Ducha svatého, který je ve vás“ (1K 3,16–17).
Po svém slavném zmrtvýchvstání účinspolu se všemi, kteří vzývají jméno naše- Chrám je svatým místem, které je určeno koval Ježíš zejména mezi svými vlastního Pána Ježíše Krista, ať jsou shromáždě- ke zcela konkrétnímu záměru.
mi. Přicházel mezi ně, do jejich středu.
Tyto a mnohé další příklady tlumočí Intenzivně se jim věnoval, zpřítomňoval
ni kdekoliv, jinde či u nás“ (1K 1,2); „On
si nás v něm vybral před založením světa, základní myšlenku oddělenosti, odevzda- se osobně uprostřed jejich společných
abychom byli svatí a bez poskvrny před nosti, poddanosti, výjimečnosti, zbož- shromáždění a sděloval všechno to, co
jeho tváří v lásce“ (Ef 1,4); „Pavel a Timo- nosti, obnovy a čistoty. V širším významu bylo hluboko v jeho srdci. „Jako mne poteus, služebníci Ježíše Krista, všem sva- je to proces přípravy. „Proces, ve kterém slal Otec, tak já posílám vás,“ praví Ježíš
tým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech“ se stále více připodobňujeme Kristu. Po- (J 20,21). Jinými slovy Ježíš zde říká, že
(Fp 1,1, NBK); „Pavel, z Boží vůle apoš- svěcení je umožněno skrze znovuzrození posílá své věrné do světa jako své vytol Krista Ježíše, a bratr Timoteus svatým čili zkušenost obrácení. Jeho další rozvoj slance, své reprezentanty, aby lidé, ktea věřícím bratřím v Kristu v Kolosách“ v našem životě je přímo závislý na tom, ří ho nikdy neviděli a nesetkali se s ním,
(Ko 1,1–2, KMS). Pavel píše po- do jaké míry se podřizujeme Duchu sva- ho směli znát a vědět, kdo vskutku je
vzbudivá slova církvi Ježíše Kris- tému a dovolíme, aby nová přirozenost a jaký je jeho pravý charakter. Poznají
ta, která ani zdaleka nebyla doko- ovládala náš život.“2 V této souvislos- to tak, že budou pozorovat nás a naše
životy. Novozákonní křesťané můžou
1 Článek s názvem Posvěcení je k nalezení 2 Duncan, David D. Živý v Kristu: Studium s jistotou říct, že nikdy nebyli a nejsou
ve Studijní bibli s výkladovými poznámka- o spasení. 1. české vyd. Český Těšín, 1999, str.
mi na str. 2056-2057.
210.
3
Tamtéž, str. 220.
Ročník 24, únor 2012
N
Onen „nejvzdělanější ministrant“ byl
Otakar Vožeh, který mluvil osobně až
do duše. Musím uznat, že autor měl postřeh i smysl pro vtip a navíc byl pravdivý. V podstatě fajn reklama . Na tento
článek jsem si vzpomněl, když jsme s Kateřinou Hodecovou těsně před Vánocemi
odjížděli z Plzně. Řediteli Českého rozhlasu Plzeň jsme byli poděkovat za více
než 15 let spolupráce.
Trans World Radio na celém světě využívá všech dostupných prostředků k šíření biblické zvěsti – evangelia. Technické formy jsou různé a nejsou ani tak
poplatné technickému pokroku jako
politické situaci. Do české republiky se
evangelium rozhlasem dostávalo nejprve
po krátkých vlnách z Monte Carla, poté
se podařilo naladit i střední vlnu. To bylo
za přátelského dozoru vedoucí strany,
kterou kupodivu byla dlouhá léta strana
s rudou zástavou. Ač se jí náš hlas zdál
humorný, zachránil jistě více životů, než
kolik jich strana utratila (i když, abych
straně nekřivdil… to zjistíme později).
Po roce 1989 odpadl důvod vysílat
do české země ze zahraničí, a tak jsme
se (druhá generace) usadili v Brně. Politické překážky zmizely, a tak technické
možnosti lákaly a lákají. Střední a krátké
vlny nás už definitivně opustily a nyní se
šíříme přes dálkové spoje satelitní (Astra
3B – paket Slovaklink), kabelové rourky
domovní (UPC a některé další), také nás
najdete v globálním obdrátovaném světě
internetovém
(www.twr.cz),
a
co
stojí
za zmínku, je
šíření evangelia v sousedské
rozhlasové síti.
Vysílat
pravidelně více než
15 let v celém
západočeském
regionu na vlnách Českého
rozhlasu, to je očima druhých „terno“,
očima vlastníma zázrak. A jako zázrak
se také tato možnost narodila. Pamatuji na den, kdy jsme s Katkou jeli půjčenou stodvacítkou (to byl model národního rodinného vozu domácí provenience)
do Písku domluvit spolupráci s rádiem
Prácheň. Tam jsme nepochodili, a tak
jsme z cesty zavolali panu řediteli Bakovi
do Českého rozhlasu Plzeň, on nás přijal –
a zázrak byl na světě. Pan Bako by zasloužil metál, protože to byl jediný statečný
Studijní bible v každodenní praxi, TWR
Evangelium očima druhých
od společnosti odříznuti ani se od ní
neizolují.
Avšak nejlepším příkladem posvěceného života nám bude Ježíš sám. Na jedné
evím, zda se současným čtenástraně je na stránkách evangelií viděn
řům současného Života v Kristu
jako svatý, bez poskvrny, oddělený od jadoneslo, co se o nás psalo v Dikéhokoliv hříchu (Žd 7,26), ale na straně kobrazu. Jistému panu Bartošovi zřejdruhé byl obviňován z toho, že se s hříš- mě ujela ruka, když ladil rádio, a namísníky setkává a zajímá se o ně (Mt 11,19). to Prahy či Moskvy se ručička zasekla
Musíme si dávat pozor, neboť i zde exis- na stanici diverzní. A jelikož ho vysílání
tuje nesprávný druh oddělení se – ten na- zaujalo, zaposlouchal se. Co z toho vzecházíme ve farizejích, kteří nebyli schop- šlo? Sloupek mezi kreslenými vtipy v Dini poznat vlastní nedostatky (L 18,9–13; kobrazu. Humor mám rád, a tak se s výtaZj 3,17.18).
hem psaní z roku 1977 podělím…
I když jsme povoláni žít svatě a být
Milá pozornost
svatí – existují zde postoje a vlastnosti,
Každého z nás jistě povzbudí, že v této
kterým se máme vyhnout, jako je napří- zotročené, zbídačelé a skrznaskrz ujařmené
klad pýcha, samolibost, lhostejnost, ne- zemi nejsme nikdy sami. I když spíme, oni
upřímnost, pokrytectví, žárlivost, nepře- bdí za nás a snaží se nám otevřít oči. Tedy
jícnost, nadřazování se apod. Tak často v přeneseném smyslu, že ano. Pavka Kohouse my křesťané dopouštíme chyby, když tů et consortes na straně jedné a další konnejsme v kontaktu s lidmi, které se prá- zorti na jiných světových stranách. Tihle
vě snažíme získat pro Krista. Náš Pán dobrodinci se neúnavně starají, abychom odpoužívá příklad soli, aby znázornil cházeli do práce náležitě ideologicky zdiverzroli křesťana ve světě. Sůl má očist- nutí, ba co dím, cáknutí.
nou a konzervační schopnost. Ale aby
Musíme ovšem pro ten účel vlastnit
sůl splnila svou úlohu, musí se do- ROPŘ (rozhlasový přijímač) a mít dobré
stat do styku s tím, co má osolit. Po- trávení. Třeba svobodoevropanskou sekanou
kud ale sůl ztratí slanost, k ničemu a là CIA (specialita anonymních šéfkuchase již nehodí (srov. Mt 5,13; Mk 9,50; řů), vatikánské špagety připravené na svěL 14,34).
cené vodě, londýnský Bumbumbumbum koktejl, případně si zaskočí do chvalně známého
Cíl a smysl posvěcení
lokálu U Hlasu Ameriky. Zkrátka, českému
Neexistují spolehlivé zkratky, kterými labužníkovi se denně předkládá dlabanec až
se lze „dopracovat“ k posvěcení. Jistý ka- k prasknutí. Jen to všechno strávit bez žaluzatel se lidí ve svém sboru zeptal: Jak jste dečních potíží!
uvěřili v Krista? Jakým způsobem? NěAle onehdá, přátelé, se mi náhodou naskytkteří řekli, že čtením Bible, křesťanské ly hotové hody. Chtěl jsem si na noc poslechliteratury, posloucháním kázání. Jiní, že nout drobátko muziky. Lovím takhle v éteru
se obrátili ke Kristu na evangelizaci. Ale – fíííí, krk – a tu máš, někdo se obrací rovnou
většina odpověděla, že uvěřili v Pána Je- ke mně. Namouduši: „Milá sestro a milý bražíše na základě svědeckého života křesťa- tře,“ takhle kamarádsky mi tyká jakýsi nenů, se kterými měli vztah v práci, v rodi- známý příbuzný kdovíodkud a hned přechází
ně, ve škole a podobně.
k jádru pudla.
Přejeme si důvěrně znát trojjediného
Ať prý hledám spočinutí na hrudníku Páně,
Boha Otce, Syna i Ducha svatého? Pře- ať poručím duši jeho milostivé přízni a pojeme si ho znát víc než kohokoliv a co- dobně nabádavé řeči, které by nesestavil ani
koliv jiného? Není jiná cesta než být ten nejvzdělanější ministrant. Abych si nes Pánem, trávit s ním čas, být u jeho no- myslel, že řečník jen tak plácá do větru, tedy
hou, v jeho Slově. Nikdy nezapomeňme, do éteru, zakončil svůj projev varovným: „Dej
že není možné růst v posvěcení, pokud svůj život do pořádku. Času mnoho nezbývá!“
nebudeme ochotni se znovu a znovu Popadl jsem hodinky. Fakt, vždyť už desátá
zamilovávat do Ježíše. Naším úkolem je večer odbila! Zatraceně pozdě na generální
růst ve svatosti, a ten musí být založen úklid člověčího života. Než jsem si stačil dát
na touze oslavovat Boha za všech okol- svůj život aspoň zhruba do richtiku, zaslechl
ností. Oslavovat Boha vším, co děláme, jsem ještě, kdo že to ponouká k této duchovby nemělo být pro křesťany jen nábožen- ní akci Z. Považte, Hlas evangelia, linoucí se
ským klišé, ale skutečným cílem a smys- ze stanice Trans World Radio Monte Carlo.
lem hlubokého projevu, v němž Bůh naChtěl jsem mu odpovědět: Spolehni se, šéfe,
jde zalíbení.
do rána mám živůtek v ažúru, ale – znáte to,
vážení disidenti, člověk začne chrápat v tu
„Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, nejnevhodnější chvíli. Jinak beru na vědomí, že času skutečně mnoho nezbývá: Tenhle
všecko čiňte k slávě Boží“ (1K 10,31).
Vladimír Rafaj, článeček jsem taktak dopsal před uzávěrkou.
pastor a učitel (Jiří Bartoš)
19
ŽIVOT V KRISTU
TWR, Čtenáři píší
Jak vidí Pán Ježíš
smrt křesťana
ředitel, který se nebál pustit naše vysílání a bojoval za ně dlouhá léta. Pamatuji
na den, kdy nás zavolal do Plzně a velice smutně nám říkal, že ze spolupráce
nic nebude, protože veřejnoprávní rozmusel koupit nový lustr. Opět jsem vihlas nesmí spolupracovat s jiným rozhladěl paralelu mezi stavem lustru, který dosovým subjektem. Když jsem mu oznásloužil, a maminčiným zdravím.
mil, že to je fajn, že my rozhlas nejsme,
Věděl jsem, že maminka jde k Pánu Jeač se tak jmenujeme (nevlastnili jsme
žíši a že je to pro ni to nejlepší, ale bolest
žádnou vysílací licenci), koukal na nás
v mém srdci nad její ztrátou byla realitou.
vykuleně a za okamžik se mu oči rozzáJak jsem už řekl, bolest pramenila z nařily, sklapl desky a „Vyřízeno – začněte“.
šeho blízkého vztahu a z toho, že jsem
Jeho odměnou a argumentem bylo, že
ji velmi miloval. Pán Ježíš mi však v tu
když vysílalo TWR, tak sledovanost stouchvíli ukázal ještě jedno přirovnání. Vnípala až 3x, aby po skončení opět klesla.
mal jsem, že mi říká: „Vidíš, jak tě bolí
Tyto oficiální statistiky byly dalším zázramaminčin odchod, přestože víš, kam jde,
kem. (V očích mnohých profesionálních
víš, že nebude trpět a že se s ní opět jedkolegů jsme byli diletanti, a když do nanou setkáš. Uvědom si, oč více bolí mě,
šeho živého vysílání začali volat poslukdyž vím, že lidé musí odejít do hořícíchači jeden za druhým, chodili se dívat
ho jezera, kde budou trpět a ztratí kondo režie, zda to nešvindlujeme… Těch hutakt se mnou navěky. Jak velmi je miluji
morných zážitků bylo…)
a jak moc mě to bolí!“ Uvědomil jsem si
Po téměř 20 letech tohoto zázraku naVždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž naléhavost Pánova příkazu: Jděte do cestala doba, kdy západočeskou zahrádku
lého světa a kažte evangelium všemu
předáváme Pánu Bohu, aby dal vzrůst vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)
stvoření.
zasetému slovu a použil svou milostiTýden před Vánocemi maminka upadvou moc v srdcích desetitisíců posluchailí bratři a sestry, o Vánocích
čů. (Změnil se ředitel, vysílací podmínky
odešla k Pánu Ježíši moje ma- la do bezvědomí. Seděl jsem v tu neděli
a pro TWR už nezbylo místo.)
minka. Chtěl bych se v tomto v nemocnici asi hodinu u její postele, ale
Technika přenosu a politika států se článku s vámi podělit o to, jak Pán Je- už mě nevnímala. Byl to den, kdy zemřel
mění (rychle), ale ono „hledání spočinu- žíš se mnou při tom jednal a jaké platné pan prezident Havel, z rádia zněla písnička „Co je nejmocnější? Pravdomluvtí na hrudníku Páně, a odevzdání života principy mi ukázal.
jeho milostivé přízni a podobně nabádaS maminkou jsem žil v jedné domác- né slovo.“ A já jsem viděl, že se maminka
vé řeči“ nesestavíme ani dnes jinak, pro- nosti prakticky celý svůj pětačtyřice- při tom usmívá. Zřetelně jsem vnímal, že
tože evangelium se nezměnilo. Děkujeme, tiletý život s výjimkou dvou let, kdy Pán Ježíš je s maminčiným životem spože čtenáři Života v Kristu s námi nesou jsem byl na vojně. I tato skutečnost při- kojený, že se vždy snažila žít v pravdě.
Přes to všechno se má bolest ještě zvýzápas o ryzí evangelium a snahu o vyu- spěla k tomu, že se mezi námi vytvořižití nejlepších možností rozhlasového lo pevné pouto. Maminka byla pro mě šila, když jsem si uvědomil, že maminka
přenosu. Je stále před námi výzva k vyu- tím nejvzácnějším člověkem na zemi. je v bezvědomí a že s ní už nemohu kožití lokálních VKV vysílačů (ke kterým je To všechno jsou důvody, kvůli kte- munikovat. Modlil jsem se: „Pane Ježíši,
nutná licence). Jsou před námi překážky, rým jsem prožíval v srdci velikou bo- ať se to všechno stane podle tvojí vůle.“
ale nic nezabrání šíření evangelia. To je lest, když jsem viděl, že se její zdravot- Pralo se to ve mně. Na jedné straně jsem
totiž Boží plán a záměr, ne náš, a my spo- ní stav zhoršuje a že se blíží den jejího věděl, že u Pána Ježíše jí bude nejlépe,
na druhé straně bych ji rád měl u sebe
lu s vámi a s církví Kristovou jako tako- odchodu.
vou máme tu výsadu být toho podílníky.
Pán Ježíš mě na maminčin odchod na zemi – zdravou a už napořád. Volal
Snad dá Bůh a ještě bude hodně „zdiverz- upozorňoval už dopředu. Když jsem jsem k Pánu, ať mi ukáže, jaká je jeho
nutých“ jedinců, kteří spočinou na „hru- v rádiu během listopadu slýchal pís- vůle. Tak proběhlo několik dní.
A pak ve čtvrtek ráno promluvil On.
di Páně“. Jim, nám i národu by to jenom ničky s texty: Na Vánoce já chci domů
prospělo. Pánu Bohu k slávě!
a Domů, domů, vždyť jsou Vánoce, pro- Maminka byla od neděle stále ještě v bezAleš Bartošek žíval jsem zřetelně, že tato slova se týka- vědomí a Pán Ježíš mi řekl následující
jí návratu maminky domů o Vánocích. větu: „Chci si maminku vzít k sobě jako
• Uvidíte nás na http://www.youtube. Mým lidským přáním bylo, aby se uzdra- dárek pro sebe ke svým narozeninám. To
com/twrcz
vila a na Vánoce už mohla být zase doma bude dárek, ze kterého budu mít radost.“
• Dočtete se o nás na www.twr.cz
z nemocnice, ale spíše jsem prožíval, že Uvědomil jsem si, že narození Pána Ježí• Naladíte a uslyšíte nás na www.radio7.cz jde o maminčin návrat do nebeského do- še slavíme den po Štědrém dni, což byla
• Napíšete nám na [email protected]
mova. Rovněž událost s naším lustrem letos neděle 25. prosince, a že mi tím
v obýváku pro mě měla prorocký význam. vlastně Pán Ježíš oznámil datum jejího
(Kdo nepamatuje, tak za vedoucí úlo- Na lustru byly tři světla, z nichž jedno už odchodu.
Ale to není všechno. Poté, co mi Pán
hy KSČ se žilo na oko mravně a počest- léta nesvítilo a dle vyjádření elektrikáře
ně a téměř jako za dob apoštolských, kdy ani nešlo opravit, ovšem v září přestalo Ježíš řekl tuto větu, cítil jsem, že čeká
vše bylo společné. Společný byl i tisk jít druhé světlo a 4. listopadu, den před- na moji reakci. Cítil jsem, že čeká, jestli
a média, a aby se i humor a veselí nevy- tím, než maminku museli odvézt do ne- mu ji vydám, nebo jestli na ní budu lpět.
mklo vedoucí straně z rukou, vycházela mocnice, přestalo svítit i poslední svět- A tak jsem mu se slzami v očích řekl:
strana svému lidu v ústrety a vydávala lo, takže lustr přestal svítit úplně. Spálila „Ano Pane Ježíši, dám ti ji, rád ti ji dám.
počestný humoristický týdeník Dikobraz. se objímka a žárovka vypadla, takže jsem Vždyť vím, že ona je tvoje, ty sis ji vykou-
M
20
Ročník 24, únor 2012
Václav Havel
N
edá mi to, abych se aspoň několika slovy nevrátil k jedné z největších politických událostí minulého roku – k úmrtí Václava Havla. Ještě
jako nevěřící jsem pana Havla obdivoval,
znal jsem jeho názory a cenil si jeho nasazení pro věc a odvahu, kterou by mu
mohli závidět mnozí křesťané. Havel byl
a je pro mne neustále velkým vzorem člověka, který věřil určité věci a byl ochoten za ni přinést velkou daň. Nestyděl
se za své názory, prezentoval je i v době,
kdy to bylo nepohodlné pro současný
režim. Mnohé země nám Havla „záviděly“ a reakce na jeho úmrtí byly fenomenální. Téměř celý svět se nakrátko zastavil a zaměřil na malou zemi uprostřed
Evropy.
Vezměme si z Havla příklad – kde by
bylo křesťanství v naší zemi, kdyby křesťané podobně jako Havel stáli za svými
názory, nestyděli se za ně a prezentovali
je – kdyby byli ochotni jít proti proudu
a prezentovat svoji – Boží – pravdu. Jsem
přesvědčen, že naše země by nebyla tam,
kde je, kdyby Havel nemluvil a neriskoval
i svůj vlastní život. Na druhé straně věřím, že pokud chceme tuto zemi, společnost proměnit, potřebujeme podobnou
odvahu a nasazení.
Stojí též za uvážení, jak probíhalo rozloučení s panem prezidentem. Havel se
nehlásil k žádné církvi, ale byl mu vystrojen ryze katolický, majestátní pohřeb. Jak
se asi díval svět na naši zemi? Co si lidi
mohli pomyslet o naší víře, o nastavení
našeho státu? Jsme tady všichni katolíci?
K tomu přidejme též známé Havlovo duchovní nasměrování – celou dobu svého
prezidentování měl snahu vytvořit z Prahy duchovní křižovatku Evropy. Křižovatku, kde se setkávají různá náboženství
a kde je vzájemná tolerance a spolupráce na světovém míru. S Havlem odchází člověk, který zval do naší země různé
duchovní vůdce, jako byl Dalajláma, rev.
Moon a podobní. Člověk, který vystavil
naši zemi duchovnímu Babylonu.
Na jedné straně odchází člověk velké
víry, odvahy, odhodlání, na druhé straně
člověk s velkým duchovním vlivem, který
si možná ani neuvědomujeme.
Naskýtá se otázka – kdo jej nahradí,
kdo zaplní to prázdné místo... modleme
se, aby to byl člověk či lidé velké víry, lidé,
kteří znají Pravdu a ví, že jen ta PRAVÁ
PRAVDA VÍTĚZÍ !!!
Jirka Pospíšil,
2. pastor AC Vyškov
Apolletin 01/2012
Čtenáři píší
bolí a chtěl mě této bolesti zbavit a přenést mě přes toto těžké období, abych to
unesl. A skutečně mohu říci, že jen díky
tomuto jeho jednání jsem mohl jasně vidět jeho vůli, a to mi přineslo do srdce
pokoj, takže jsem s jeho pomocí mohl
tímto těžkým obdobím projít.
3) Pán Ježíš nic nedělá násilně. On
nám předloží svou vůli, která je zajisté
tím nejlepším řešením pro nás všechny, a pak čeká na naši reakci. S radostí
jsem jeho vůli přijal, když mi ji dal poznat. Považoval bych za zločin odporovat
jeho vůli a modlitebně bojovat za zachování maminčina života na zemi. Pán by
možná ustoupil a pak by bylo všechno
mnohem horší. Za prvé bych věděl, že
jsem svým postojem odepřel Pánu Ježíši
radost nad dárkem k jeho narozeninám –
a to by byl velký hřích. Za druhé, vím, že
kdyby tu maminka zůstala na živu, bylo
by to i z praktického hlediska velmi těžké
pro nás pro všechny. Maminka už totiž
byla velmi nemocná, ležící na posteli, vyžadující trvalou péči a stejně bych jí nejspíš musel shánět nějaké zařízení, kde by
o ni pečovali a kde bych ji maximálně 1x
za týden mohl navštěvovat. To už by nebyl život ale živoření. Trpěla by tím ona,
trpěl bych tím já i další členové rodiny,
a nejvíc by tím trpěl Pán Ježíš, který nás
miluje, a když trpíme, trpí s námi. A tak
jsem poznal, že i z praktického hlediska je rozhodnutí Pána Ježíše vzít si maminku k sobě tím nejlepším řešením nejen pro něj, ale i pro nás. On totiž, když
o něčem rozhoduje, nemyslí na své dobro, ale především na naše dobro. Ovšem
z jeho pohledu – který je vždy správný,
ale který my někdy nechceme vidět, když
na věci chceme hledět pouze lidskýma
očima.
Zakončím dvěma myšlenkami, které mi
Pán Ježíš dal, když jsem jednou večer šel
z nemocnice od maminky domů. Nejprve
mi připomněl, že stáří a smrt patří k pozemskému životu stejně neoddělitelně
jako jaro, léto, podzim a zima. Nic z toho
nelze vynechat. Ale my lidé bychom nejraději chtěli jen to jaro a léto, maximálChtěl bych na závěr shrnout principy, ně počátek podzimu, kdy dozrává ovoce,
které z tohoto jednání Pána Ježíše vyplý- více už ne. Ale teprve na věčnosti nastane
ten pravý život, kde smrt bude pohlcevají.
1) Pán Ježíš považuje smrt každého křes- na. Dále mi Pán Ježíš připomněl, že smrt
ťana za veliký dar pro sebe. On se už těší, člověka v Kristu není tragedie, ale jen
že bude moci být s ním. (Dokud však má jeho přirozený odchod domů, na místo,
pro nás na zemi úkoly, tak nás odvolávat kam se jednou i my všichni, zemřeme-li
v Kristu, odebereme.
nebude.)
To jsou věci, které jsem prožil a se kte2) Pán Ježíš cítí bolest pozůstalých a jedná
s námi tak, aby naši bolest tišil. On nechce, rými jsem se s vámi chtěl podělit. Mějabychom se trápili, protože nás má rád me je na paměti, pokud se v životě doa trápil by se s námi. To byl důvod, proč staneme do podobné situace. Pán vám
i ke mně v tomto období jasně mluvil žehnej.
Petr Skřičil,
a provázel mě některými výše uvedenými
AC Olomouc
neobvyklými věcmi. On věděl, že mě to
pil na kříži svou krví. Ty víš, že maminka
je pro mě ten nejvzácnější člověk na světě, ale rád ti ji dám, protože vím, že tak to
bude nejlepší pro nás všechny a protože
ti chci dělat radost – a proto se budu radovat z toho, že ty máš radost, že ji můžeš mít u sebe.“ Ve chvíli, kdy jsem toto
Pánu Ježíši řekl, bolest v srdci mě opustila a na její místo nastoupil Boží pokoj.
A Pán Ježíš mi ještě řekl: „A kup si větvičky, ať vidím, že se netrápíš, abych se
nemusel trápit spolu s tebou.“ (Vždy
jsme si totiž dávali na Vánoce do každé
místnosti vázu s větvičkami jehličí, ale
letos jsem si říkal, že žádné Vánoce mít
nebudu, protože nemám náladu.) A tak
jsem si větvičky koupil.
Zvláštní bylo, že v tento den, ve čtvrtek,
se maminka probrala z bezvědomí, takže jsem se s ní mohl ještě rozloučit. Další den, v pátek, už ale opět při vědomí
nebyla. V sobotu na Štědrý den jsem se
pak ráno modlil, aby se maminka už více
soustředila na to, co je před ní a ne na to,
co opouští. Když jsem ji pak chtěl odpoledne v nemocnici navštívit, bylo zajímavé, že se mi ztratila čepice. Z nepochopitelných důvodů zmizela a dodnes jsem
ji nenašel. Mohl jsem si samozřejmě vzít
jinou, ale přijal jsem to jako Boží vůli, že
už za maminkou jít nemám, že by mě třeba ještě poznala, a možná by ji to zase
táhlo zpět na tento svět, který měla opustit. A tak jsem nikam nešel.
V neděli dopoledne maminka zemřela, na den narození Páně, jak mi Pán Ježíš oznámil. Na shromáždění se náš pastor modlil, ať maminka odejde v pokoji
k Pánu, a když jsem přišel domů, zavolali mi z nemocnice, že maminka zemřela.
Následně při ohřívání oběda se mi stala
ještě jedna zvláštní věc. Z povrchu horké plotýnky se začaly uvolňovat kousíčky barvy, odskakovaly od ní a vydávalo to
zvuk jako zvonečky. Opět to bylo něco,
co se za více než 18 let, kdy žijeme v tomto bytě, nikdy nestalo. Věřím, že to udělal
Pán Ježíš, že to byly zvonečky rozloučení
s maminkou na této zemi.
21
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší, Aktuálně
Svědectví
– Moje rozhodnutí
22
Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh
a nic není jako já. Od počátku oznamuji, co
se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí
a co se mi líbí, uskutečním. Od východu povolávám dravce, ze vzdálené země muže své
volby. Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak
jsem si předsevzal, tak to splním.
(Iz 46,9–11)
P
án ke mně před několika týdny
mluvil o jednom rozhodnutí, které udělal již na počátku. Rozhodnutí, které nikdy nezruší, bude na něm
pracovat, uskuteční je, a které se týká
také mě samotného. Myslím, že všichni,
kdo jste vydali svůj život Bohu a kdo jste
se rozhodli jít s ním a za ním až dokonce, budete rozumět tomu, o čem mluvím.
Často se ptám Pána: „Co teď děláš,
o co ti jde?“ Zajímá mě, co Bůh dělá
v mém životě, ale třeba i v životě církve
a podobně.
Před několika týdny ke mně začal mluvit tím způsobem, že mi připomínal můj
starý život, kdy
jsem ještě žil
bez něho, kdy
jsem byl horlivý amatérský
výtvarník. Tehdy jsem dělal různé věci,
pracoval jsem
s různými materiály, například jsem kombinoval dřevo jako přírodní materiál a umělé hmoty
vyprodukované člověkem – igelity a podobné materiály jsem zpracovával rytím,
pálením, žehlením, řezáním a podobně.
Někdy to bylo docela „drastické“. Vždycky jsem měl jasný záměr, určitou vizi,
přesnou představu o tom, co tím výtvorem chci říct. Byl jsem tak zanícený, pracoval jsem s takovou energií a tak dlouho, dokud jsem s výsledkem nebyl zcela
spokojený. Někdy jsem konečné dílo zničil a začal jsem znovu, přetvořil je úplně
jinak. Pán mi to všechno připomínal, to
byla pro mne odpověď, snad to bude odpověď i pro vás ostatní, kteří si kladete
otázky – co se to děje v mém životě, co
se děje kolem mě, co vlastně Bože děláš?
Myslím si, že Pán v tomto čase dělá
s námi právě toto: On se rozhodl nás,
které vykoupil za tu nejvyšší cenu, převzácnou krev Pána Ježíše, a které tak slavně vysvobodil, přenesl ze tmy do království světla svého Syna Ježíše, vyvedl ze
smrti do života, On se rozhodl nás pro-
i před vámi vyznávám, že ať to stojí cokoliv, chci být přetvořen v člověka, jakého
On chce mít.
Kdo jste se pro to rozhodli, kéž vám
Pán požehná a ať se na vás oslaví. Amen
Petr Rokosz, AC Karviná 11. 09. 2011
Sborové noviny 11/2011
měnit, přetvořit. Nikdy se nevzdal a nevzdá svého záměru a cíle udělat z nás takové lidi, jako chtěl už na počátku. Víte,
jaký byl první Adam? První člověk měl
odrážet slávu Boží, měl Boha reprezentovat, měl být odrazem jeho slávy. A věřím tomu, že Pán má tento záměr s každým z nás, kdo jsme mu dali svůj život
k dispozici, kdo jsme mu řekli: tady jsem,
dělej si se mnou, co chceš, ať to stojí coSen 17. 9. 2011
koliv. Pán Ježíš o tom mluví třeba i v podobenství o vinném kmeni a ratolestech,
nívalo sa mi, že idem v autobuse,
že Bůh jako vinař ratolesti prostřihává.
spolu s dalšími luďmi. Bolo zrejKdyž se nad tím zamyslíme, není to pro
mé, že tým autobusom je obraz
rostlinu nic příjemného. Jindy jsem do- života v tomto svete. Neskor sa ukázalo,
stal také vidění, když jsem v srdci Pánu že sú aj dalšie autobusy, a všetci v nich
odpovídal na otázku, jestli chci nést hoj- ideme. Zrazu sme pochopili, že autoné ovoce. Viděl jsem obraz, viděl jsem bus havaruje, už neviem, o čo presne šlo,
větev jabloně, která na konci měla nád- ale najskôr sme mali do niečoho narazit.
herná velká jablka, větev se ohýbala pod V autobuse nastal zmatok a panika. Začatíhou ovoce až k zemi a v jedné chvíli se li sme riešiť, ako sa zachrániť, možno keď
zlomila. Pán mi řekl – jestli chceš nést ta- sa zavesím na tyč, tak ten náraz prežijem
kové ovoce, jestli chceš nést hojné ovoce, apod. Po nejakom čase sme všetci uznali,
počítej s tím, že budeš ohýbán až k zemi že nemáme šancu, že nemôžeme urobiť
a nakonec zlomen.
nič, aby sme tomu zabránili, či sa nejak
Nevím, jak to, co jsem vám řekl, na vás zachránili. Že je jasné, že všetci zahyniepůsobí, ale já si uvědomuji, že i když ces- me. Po chvíli sme zistili, že je nás tam pár
ta za Pánem nebyla a nebude procház- veriacich a došlo nám, že musíme tym
kou růžovým sadem, konec bude nádher- ľuďom okolo hovoriť o Kristovi a proný. Já jsem se rozhodl už dříve, ale znovu viest ich k obráteniu. Že ide do tuhého
a niet čo stratiť a nič iné nemá zmysel.
Najprv velmi ostýchavo a decentne a postupne so stále väčšou a väčšou odvahou
sme hlásali evanjelium luďom v autobuse. Neviem, ako to konkrétne brali, ale
(zpověď „závisláka“)
viem, že ti, čo to už nemohli počůvať, šli
do iných autobusov a naopak, veriaci sa
Žužlám dudlík z reklamy
začali zhromažďovať v našom autobuse,
cpou mi ho stále do tlamy
až sme tam boli všetci veriaci a začali sa
saji z něj mléko hlouposti
spolu modliť. A postupne sa atmosféra
zalézá do morku kostí
strachu a zůfalstva, čo bola na úplnom
začiatku, zmenila v radostné očakavažužlám dudlík zážitků
nie. Spievali sme, chválili Boha a modmůj život není k užitku
lili sa. Dokonca k nám Boh prehovoril
zážitky žijí samy pro sebe
a povzbudil nás spievať aj žalmy (bol
i já myslím nejraděj na sebe
to nejaký konkrétny, neviem ale ktorý).
Bola tam úžasná Božia prítomnosť, radomyslet jinak je dnes totiž tabu
sť a gradovalo to. Až sme začuli od Pana:
žijem jako dobytek
Podte, požehnaní, do domu svojho Otca...
dejte mě do žlabu zážitek
Zobudila som sa naplnená Duchom
– jsem závislák
Svätym, Božou prítomnosťou. Taký sen
som ešte nemala. V zápätí som opät zaZávislý muž, závislá žena
spala a snívalo sa mi, že som na nejakom
jakoby vůle po lásce oněměla
zhromáždení, akoby bohoslužbe pred
ticho je všude
davom ľudí s mikrofonom a hovorím, že
som mala prorocký sen a že sa Boží ľud
Bez vůle k svobodě zbyde
má zhromaždiť a modliť sa, lebo sa blíži
jen masa bezpohlavních těl.
Pánov deň. Zuzana Vaculínová, AC Jihlava
(Omlouváme se za nedostatky v diakritice,
Tak to Bůh doopravdy chtěl?
Martin Voráč hodil by se nám slovenský korektor. Redakce)
Pánov deň
sa blíži
S
Reklama
Ročník 24, únor 2012
Byla kdesi jedna země
Měl to kousek, takže proč by jezdil
autem. Navíc ulici, ve které žil, měl rád.
Domy napovídaly, kdo v ulici žije. Většiyla kdesi jedna země, v podsta- dilo už léta. Nic, co by jej vytrhlo z klidu, nou lidé z vyšších společenských vrstev,
tě je jedno, kde ležela. Mohla to až na těch pár zpráv z vedlejší země, kde které své děti posílají na vybrané školy.
být kterákoli země. Možná že i ta to šlo s kopce. A teď tohle, zase ho potkal Teď v zimě, brzy ráno svítily jemně fialonaše, kdyby ležela u moře. V té zemi žil a navíc neměl pocit, že je to náhoda. Bylo vou pouliční lampy. Sníh tak měl trochu
muž, jehož jméno je známé celému svě- to na cestě z práce. Ten chlapík, prý po- fluorescenční barvu. Trochu jako polární
tu, ale taktéž to mohl být kdokoli z nás. sel, šel rovnou k němu a ptá se: „Jak ses záře. Ještě nikoho nepotkával, a tak měl
Toho muže navštívil posel Boží a dal rozhodl?“ Chvíli na něj nechápavě kou- možnost si užívat zimního ticha se štipmu úkol. Nebyl to lehký úkol. Měl jít kal, vůbec mu nedocházelo, že se to týká lavou vůní mrazu. Kdysi kouřil a uměl
do sousední země, spojit se s tamními včerejší debaty. Když mu to došlo, začal kola z kouře. Zkusil je vytvořit párou
lidmi a vysvětlit jim, že způsoby jakými se s neznámým „Poslem“ hádat. Prej: „Co od úst, ale nepodařilo se mu to. Chuť tažijí, jim přivodí zkázu. V zemi, ve které je vám do toho, proč strkáte nos do věcí, báku mu však v ústech zůstala. Nekoužil, byl klid. Nemusel se ničeho bát, měl kterým nerozumíte, já tady přece nejsem řil už více než dvacet let, a vždycky se
dostatek a i vztahy kolem byly dobré. Ale od toho, abych řešil problémy druhých, rozčiloval nad těmi, co otravují vzduch
o sousední zemi kolovaly různé zkazky. neotravujte a vůbec, kdo vás za mnou druhým. Zapomněl na to, že sám kouřil,
Jak jsou tam lidé zlí, kolik je tam korup- poslal?“ Byl zjevně naštvaný, nedokázal a teď mu to chuť tabáku v ústech připoce, jak nikdo nemyslí na slabé a utisko- pochopit, jak může být někdo tak vlez- mněla. Než došel do práce, potkal ještě
vané, prostě jak si každý hledí jen svého. lý. „Posel“ se nezmohl ani na slovo, jen pár sousedů, jak venčí psy, a pokradmu
On to také dobře věděl. Četl přece novi- viděl záda svého „Vyvoleného“, který se díval, jestli uklízejí psí výkaly. Na rohu
ny a povídal si o tom s druhými. Často se kvapně odcházel. Ano, to by mohlo být před budovou, kde pracoval, byl obchod
v debatách ptali: „Kdy už Bůh zasáhne? od této chvíle jeho jméno – Vyvolený. Ješ- s luxusním zbožím. Se zalíbením se poKdyby byl přece spravedlivý, tak by tako- tě o tom neví, myslí si, že před Poslem díval do výkladní skříně, která odrážela
obraz úspěšného muže mezi třiceti až
vé bezpráví a zlo dávno potrestal“. Kolik uteče, ale nebude to mít lehké.
Vyvolený ten den neměl chuť s nikým čtyřiceti lety. Všichni říkají, že vypadá
takových debat vedl. Když přišel domů,
měl vždy dobrý pocit z toho, jak dobře mluvit. Obvyklou zastávku v kavárně vy- na třicet. Pokoušel se v odrazu zachytit,
to vymyslel, jak se mu díky jeho zbožnos- nechal. Nechtělo se mu vysvětlovat přá- jestli je upraven a zároveň si ověřil, že
ti vede dobře, a jak přece kdyby oni ne- telům, co se mu přihodilo. Jen doufal, že značky jeho oblečení, hodinek, bot nebyli „takoví“, také by se jim vedlo dobře. je to zlý sen, ze kterého se brzy probuVzpomíná si, že jednou v kostele dokon- dí. „Proč já bych měl nasazovat krk za něce slyšel jednoho takového, jak nahlas říká koho, koho ani neznám. Kdyby měl Bůh
všechna ta svinstva, která dělal. No a pak, dost kuráže, už by to dávno vyřešil. Prý
že se jim nemá vést špatně. Měl radost, posel Boží? To si může vymyslet každý. Je
že on nic takového řešit nemusí. Jen se mi to jasné, samému se mu to nechce řediví, že se ho nikdo neptá na názor. Snad šit, tak hledá někoho, na koho by to hodil.
až na pár přátel, ale ti jsou stejní jako Jen doufám, že už ho nepotkám, protože
on, nemají žádné problémy, a pokud ano, to bych se asi neudržel a něco peprného
mu už řekl“, pomyslel si Vyvolený.
vědí jak je vyřešit.
Domů přišel kolem šesté a stále
Den, kdy přišel k nim ten zvláštní člověk – říkal o sobě, že je posel Boží – ho na „Posla“ myslel. Vymýšlel si různé arnenechával klidným. Přišel právě po jed- gumenty na otázky, které mu posel nikdy
né takové debatě s přáteli. Zrovna se do- nepoložil, hádal se s ním v mysli o tom,
hadovali o tom, jak by to bylo správné jak by bylo nejlepší tu věc v té zemi zařípotrestat všechny ty nenažrance, co je- dit, pak zase obviňoval „Posla“ z toho, že
nom natahují ruku, zatímco oni pracu- je zbabělý, pak přemýšlel, co udělá, když
jí a těžce vydělávají na daně. Ten posel ho zase potká, a nakonec zjistil, že jsou
mu skočil do řeči, právě když měl na ja- tři hodiny v noci a on nespí. Nevypadá jsou jen před výlohou, ale také za ní. Byl
zyku tu větu: „já bych to takhle nenechal“. to, že by se naléhavých myšlenek mohl bez vady!
Když se otáčel, zachytil kouskem oka
S úsměvem se k němu obrátil a řekl: „Běž nějak zbavit. Při pomyšlení, že za tři hoa řekni jim to“. Místo toho, aby ho po- diny jde do práce, si raději vzal prášek v odraze výkladní skříně něco, co mu
vzbudil, řekl mu, že má pravdu, že dobře a za dvacet minut tvrdě spal. Vzbudil ho znovu připomnělo včerejšek. Na chvípracuje, stará se o sebe, nedělá nic špat- až kocour, který nemohl vydržet zvoně- li jej přepadla úzkost a vyplašeně, jako
ně – jako „oni“, místo toho si mu dovolil ní budíku. Nepamatuje si, že by byl ně- zloděj chycený při činu, se rozhlížel, jestříct: „Běž a řekni jim to.“ Jen řekl: „Běž kdy takhle rozlámaný. V hlavě mu huče- li na něj někde nečíhá „Posel“. Oddechl
a změň to“. Nechápavě se na posla po- lo, oči ne a ne prohlédnout, jen myšlenky si v momentě, kdy vstupoval do budodíval, řekl něco ve smyslu: „Zase nějakej na včerejšek byly zpět okamžitě. Úplně vy nakladatelství, kde pracoval jako vechytrák“ a šel domů. Spal klidně. Ráno se z toho zpotil. Rychle vlezl pod stude- doucí sekce výběru nových titulů. Měl
se umyl, najedl, přečetl noviny, zase se nou sprchu a smyl nejen pot, ale i vče- čuch na to, co se stane prodejním šlágrozčílil, pak šel do práce, která jej nena- rejšek. Byl to zase on. Vyrovnaný, prázd- rem. Většinou to byly kusy, které odborplňovala, ale kde měl možnost řídit dru- ný on, kterého nic nevyvede z rovnováhy. ná kritika strhala pro laciné podbízení se
hé, takže vlastně byl spokojený. Po práci Dal si ranní kafe, přečetl zprávy na inter- průměrnému čtenáři, který chtěl v teple
šel s přáteli. Každý den měl něco. Jed- netu, rozčílil se nad cizím rozlitým mlí- svého pokoje prožívat silné emoce, aniž
nou golf, pak šel plavat, každou středu kem, které nemusel sám utírat, oblíkl se by musel cokoli udělat ve změně svého
životního stylu. „Vyvolenému“, i přes nedo církve a taky v neděli. Takhle to cho- a vyrazil do práce.
Povídka
B
23
Povídka
ŽIVOT V KRISTU
24
Jen co Róza odešla, přišel za ním číšník
gativní kritiky, vedení nakladatelství tleskalo. Knížky šly na dračku, prodeje běžně a sdělil mu, že na něj čeká kdosi v recepdosahovaly nadprůměru a mnoho knih ci. Předpokládal, že Róza chce vědět, jak
bylo zařazeno mezi bestselery. Výběr to teda s ní a jejím románem bude. Poknih pro něj nebyl až takovou námahou. cit trapnosti se vrátil. Prošel kolem hostů
Obklopil se podobnými osobnostmi, u vedlejšího stolu, kteří s hlukem komenjako byl on sám. Většina jeho podříze- tovali nespravedlivý výrok rozhodčího
ných žila podobný život, jako lidé ve vy- mezi jeho a sousední zemí, které hrály
dávaných románech. Bez hlubších cílů, fotbalový turnaj. Samozřejmě – rozhodbez vášně pro cokoli, kromě vydělaných čí nadržoval sousedům. Pocit trapnosti
peněz. Většina jich také jen kopírovala se ještě znásobil pocitem křivdy, který
to, co viděli na druhých. Zkoušeli mnoho, v mžiku převládl. Celý rozčílený ušel zbýu ničeho nevydrželi, hlavně se snažili ne- vající metry k recepci a udělalo se mu nevybočit a nedejbože, aby za něco bojovali. volno. Nebyla to Róza. S tou by si už teď
Byli pyšní na to, že jim není co vytknout, poradil. Byl to „Posel“. Tentokrát šel rova snažili se ohnout vždy, kdyby toto ne- nou k věci. Nečekal až „Vyvolený“ procitbezpečí nastalo. Neznamená to, že by ne- ne ze mdlob, ale rovnou mu dal letenky
do ruky. Otočil se, a než mohl „Vyvolený“
byli pracovití, slušní, poctiví.
Pracovní doba proběhla jako obvyk- cokoli namítnout, odmítnout, rozčílit se,
le. Jednání s editory, grafiky, sazeči, pak utéct, prostě cokoli, odešel. „Vyvolený“
s vedením o dalším edičním plánu. Na- se vrátil ke svému stolu. Celý bledý dokonec oběd s Rózou, spisovatelkou, která padl na kožené křeslo vyhlášené restaunapsala román pro osamělé ženy. Neho- race, v ruce letenka do sousední země
dil se do edičního plánu. Nebylo jedno- a jejího „vyhlášeného“ hlavního města.
duché ji odmítnout, zvláště když ji před Když se trochu vzpamatoval, všiml si, že
rokem sám motivoval k práci nad romá- vedle letenky mu „Posel“ dal také nějaký
nem pro ženy. Jen čekal, že to bude ob- papír. Když jej otevřel, zjistil, že to jsou
vyklá romantická zápletka se šťastným poměrně podrobné instrukce jeho pobykoncem, zatímco Róza napsala román, tu u sousedů. Po příletu měl okamžitě vykterý si dělal ambice na hlubší porozu- hledat starostu města a zastupitele a sděmění osamělým a navíc nekončil jedno- lit jim, že pokud chtějí, aby jejich země
značně pozitivně. Vyvolený měl jasno, a město prosperovaly, musí se vzdát urjen nevěděl, jak to Róze sdělit. Pozval ji čitých způsobů jednání a nastavit sprana honosný oběd a s očekáváním trapné- vedlivé zákony tak, aby byly pro všechny
ho okamžiku nepříjemného sdělení ob- stejné. Vzpomněl si, co nedávno četl o té
jednával humry jako nevyřčenou žádost zemi. Korupce je tam způsobem vlády,
o odpuštění viny. Róza však přišla zjevně která je ve spojení s podsvětím. Zákony
v dobrém rozmaru. Nechala jej koupat se té země jsou vymyšleny tak, aby nikdo
ve vlastní trapnosti, snědla humra, které- nebyl za nic zodpovědný. Kriminalita je
ho měla v oblibě a Vyvolenému jen řek- v poměru k zbytku světa několikanásobla: „Děkuji.“ Zvedla se a odkráčela domů. ně vyšší, v tom městě jsou čtvrti, kde neNeřekl jí to. Nedala mu k tomu příleži- pokrytě vládnou gangy, které mají území
tost. Trapnost a pocit selhání v něm zů- rozparcelované podle etnické příslušnosstal. Za rok zjistil, že Róza vydala svůj ti. Každý každého podezřívá. Turisté už
román u jiného nakladatele. Neměl jej tam dávno nejezdí, přestože země má
rád, protože úspěch, který měl, nebyl za- nádhernou přírodu, teplé podnebí s nejložen na laciném triku podbízivosti. Ró- krásnějšími plážemi na světě. Nejde o to,
zin román dosáhl nákladu, o kterém si že se bojí, jde o to, že je téměř stopronakladatelství, ve kterém pracoval, moh- centní předpoklad, že budou minimállo nechat jen zdát. Kritiky byly skvělé ně okradeni. Donedávna to nikomu nea přicházelo mnoho svědectví o tom, jak vadilo, ale teď už to je problémem i pro
Rózin román pomohl v utrpení osamě- vládu. Hordy násilníků začaly brát útolým, a nejen to, vláda začala s projektem, kem i části měst, které doposud patřily
do kterého se zapojilo množství dobro- bohatým. Nastal chaos a vláda prý hlevolníků, ti osamělé navštěvovali a pomá- dá řešení. Prozatím to ale spíše vypadá,
hali jim překonat jejich potíže, nemoci že se snaží zachovat status quo, a upraa samotu. Místo Rózina románu vydal vuje zákony jen ve prospěch zachování
jiný. Ten, ačkoli se stejným tématem sa- vlastního bohatství. No a v propozicích,
moty, se do edičního plánu hodil. Měl které Vyvolený dostal, se píše. „Musí předobrý konec a nikoho neprovokoval a už stat s politikou a skutky, které jim mají
vůbec nenaštval. Lidé jej mohli přečíst, zajistit jen jejich vlastní blaho, a mají
hezky si poplakat nad tím, jak je život zavést zákony Boží. Mají veřejně vyznat
dobrý, pak knihu zavřít a otevřít jinou. své lumpárny a napravit veškeré příkoRomán měl úspěch, ne však takový jako ří a škody, které způsobili, a hlavně mají
vrátit to, co nakradli“.
Rózin.
Teď mu to došlo. Ten Posel mu přece
říkal, že jej posílá Bůh. Znova se naštval.
Zaplatil, zvedl se od stolu. Do práce už
nešel. Vzal letenky, pár nejnutnějších věcí,
jako hygienu, pár neškodných knih a jel
na letiště. V práci si vzal volno. Na letišti
se zeptal, jestli je možné v ceně letenky
letět do jiné destinace. Poté, co zjistil, že
ano, vybral si podhorskou vesničku kdesi
v Alpách. Nasedl na letadlo a čekal, až začne rolovat. Otevřel knížku, chvíli si v ní
listoval, mezitím letušky šermovaly rukama a vysvětlovaly pasažérům, co dělat, až
budou problémy. Jakoby to nebylo jedno.
„Jak mě asi může zachránit bezpečnostní
pás a kyslíková maska, když bude letadlo
padat střemhlav do hlubin?“ pomyslel
si, ale to už se letadlo odlepilo od země.
Po vzlétnutí si objednal svou oblíbenou
whisky, přečetl pět stran povídky o dobrém člověku a spokojeně usnul. Sny nemíval, ale tentokrát ano. Ocitl se někde
v Alpách, na krásném travnatém vrcholu,
ne moc vysokém. Bylo slunečno, teplý vánek mu prohraboval stále ještě bujarou
hřívu. Měl by se cítit dobře, ale on cítil
prázdnotu toho místa bez lidí. Prázdnotu
a zároveň hluboký smutek. Kolem prošlo
dítě, chtěl se ho dotknout, ale rozplynulo se jako oblak páry. Pak se země otevřela a on se začal propadat. Necítil strach,
ale čím byl hlouběji, tím více zjišťoval, že
to místo zná. Nebylo tam nic a zároveň
tam bylo vše, co doposud znal. Pak zjistil, že to, kam se propadl, nebyla země,
ale jeho srdce. Teď už strach cítil, ne jen
strach, ale panickou úzkost. Jeho srdce
netlouklo. Bylo studené. Všechno to nic
v něm začalo hořet a zdálo se, že nikdy
hořet nepřestane. Nakonec hořet přestalo a do srdce přišel Posel. Bylo to poprvé, kdy cítil úlevu. Dokonce měl radost,
že ho vidí. Neutíkal od něj, ale k němu.
Chtěl slyšet ta slova, která už slyšel předtím. Když už se ale k němu blížil, Posel
zmizel.
Vyvolený se rozrušeně probudil, aby
zjistil, že se spolucestující snaží v panice připoutat. Letušky uklidňují pasažéry,
ale je jim to málo platné. Letadlo klesá.
Z desíti tisíc metrů se během chvíle propadlo o pět set metrů. Nikdo ani piloti nedokázali říct, co se děje. Motory se
stále v pořádku točily, kolem byla modrá obloha. Nic nenasvědčovalo tomu, že
by letadlo mělo mít problémy. Vpředu se
modlil rabín spolu s knězem o záchranu
a letadlo padalo dál. Nikde žádná naděje
na záchranu. Vyvolený klidně vstal, došel
ke kabině pilotů a jen řekl: „OTOČTE TO
NA NINIVE!!!“
Přeji všem v novém roce to, abyste
oslavili jméno Pána Ježíše Krista svými
životy.
Petr Král
Křivky
A
hoj děti,
dnes vám budu vyprávět o Mirkovi. Celým jménem to je Mirek
Křivka. Jak už to tak s křesťany v naší
zemi bývá, ani Mirek neměl věřící kamarády ve třídě, ale moc si to přál. Jak by
ne, když se mu pro jeho víru ostatní často smáli a dělali hloupé narážky. Mirek
se tvářil, že je mu to jedno a ignoroval
to, ale vevnitř ho to trápilo. Tak se modlil a modlil, aby mohl ostatním ukázat,
že Bůh doopravdy je a dokonce jej kaž-
dý může poznat. Stačí chtít. Taky se ale
modlil, aby se jej Pán Ježíš zastal nebo
mu poradil, co má dělat, až se mu zas
ostatní budou smát kvůli tomu, že je
křesťan. Však to znáte. A právě v sobotu
se to stalo. Mirek měl obrovskou radost
ne jenom z toho, že se ho Pán Ježíš zastal
přede všemi, ale hlavně z toho, že se to
doopravdy stalo, že teď doopravdy věděl,
jak moc Bohu na něm, na obyčejném klukovi ze šesté třídy, záleží.
Mirek chodí do Zoo kroužku a mají
bezvadného vedoucího. A ten pro ně nachystal na sobotu zvláštní výpravu. Vystoupili z vlaku kousek od lesa a protože
byla zima, tak si hned dali pár her na zahřátí. Jenže kluci viděli, že vedoucí Laďa
má s sebou dalekohled. Hned se začali
vyptávat, co budou pozorovat. Ale Laďa
nic neprozradil. „Jejda, nenapínej nás
tak“, dožadovali se všichni, protože výlety s Laďou byly vždycky plné zajímavostí,
ale Laďa se jen smál a říkal, že na to budou muset přijít sami. Za hodinku došli
na louku, kterou obklopoval vysoký smrkový les.
„Tak, a jsme na místě“, sdělil Laďa všem.
Teď se dobře dívejte všude kolem sebe.
Jestli chcete něco zajímavého vidět, musíte se naučit sledovat všechno, co je kolem vás. Kluci nechtěli ani věřit tomu, co
se v obyčejném kousku přírody dá najít
za zajímavosti, o kterých dovede Laďa tak
poutavě vyprávět, ale Laďa se jen smál
a vždycky každý další objev hodnotil slovy – „Dobré, ale pořád to není to, kvůli
čemu jsem vás sem přivedl.“ Vtom povídá Ondra: „Tady musí snad bydlet veverka, koukněte, kolik je tu vylouskaných
semen smrkových šišek.“ A to už ostatní
hlásili, že úplně nahoře vidí nějaké hnízdo. „No ale pro veverku je to teda malé“,
zhodnotil to za všechny Mirek. Vtom
z hnízda vyletěl drobný pták a přisedl
k ostatním, kteří byli na vedlejším stromě. Až teď si jich kluci všimli. A Martin
hned překvapeně koukl na Laďu: „Hnízdo v zimě?“ „Přesně tak. A teď se na ně
dobře podívejte.“ Kluci se doslova přetahovali o dalekohled. „Páni, to hnízdo je
pořádně vysoko. Vždyť ten smrk má aspoň 20 metrů!“ A podívejte, ti ptáci mají
nějaký zvláštní zobák – nebo s tím zobákem něco má ten pták, na kterého zrovna koukám?“ „Ukaž, půjč mi ten dalekohled, ať to vidím taky!“ Laďa se jen smál
a začal vyprávět. „Je to křivka obecná.
Nejcharakterističtějším znakem je zobák
s překříženými špičkami. Čelisti zobáku
se mladým jedincům překřižují nejdříve
kolem třetího týdne. Jelikož hlavní a nejdůležitější potravní složkou jsou semínka jehličnatých dřevin, která dozrávají v zimních měsících, tak se s křivkami
spojuje jedna zvláštnost. Jsou prakticky
našimi jedinými ptáky, kteří pravidelně
hnízdí v zimě. Hnízda si nejraději staví
vysoko na smrcích, dobře ukrytá mezi
větvemi. Stavějí je z mechů, lišejníků,
trav, kůry a větviček. Stěny hnízda jsou
silné, vnitřek bohatě vystlán peřím
a chlupy. Křivkám
nejlépe vyhovují
právě podhorské
smrčiny s bohatou úrodou šišek.
Z šišek vybírají
semínka, jimiž se
živí. K tomu jim
dokonale
slouží jejich zakřivený zobák. Čelisti
vnoří mezi šupiny
šišek, rozevřou je
a jazykem vybírají chutná smrková, borová nebo
jedlová
semínka. Jsou při tom
schopny provádět
přímo akrobatické kousky, kdy se
věší na šišky hlavou dolů a šplhají
po nich pomocí zobáku. Mnohdy zobákem celou šišku odštípnou, přenesou
si ji na jiné vhodné místo a tam z ní
vybírají semínka.
Až dosud nechali kluci Laďu vyprávět.
Teď se ale jeden otočil na Mirka. „Jé, hele,
křivka. Oni se jmenují jako ty!“ A Laďa
hned dodal: „A taky mají s Mirkem leccos společného. Stejně jako křivky žijí
úplně jinak než většina ostatních ptáků, které potkáte v naší přírodě, i Mirek
má zcela odlišný způsob života, než vy
všichni ostatní. Mirka jsem nikdy neslyšel říct něco sprostého nebo urážlivého.
Nikdy jsem ho nemusel o nic žádat dvakrát. Je spolehlivý a vždycky ochotný pomoct komukoliv z nás. Kdybych si měl
vybírat teď kamaráda, určitě bych byl
rád, kdyby měl tyto vlastnosti. Od něj
se učte a budeme ta nejlepší parta. Pak
se můžeme pustit do pořádných projektů na ochranu tady té naší krásné přírody.“ Laďa se na Mirka uznale
usmál a pak pokračoval v tom, co povídal o křivkách.
Mirek se až začervenal nad tou chválou. Honem si vzal dalekohled a začal pořádně prohlížet hejno, které měli přímo
nad sebou, jednak proto, že byl nadšený
tím, co o křivkách slyšel, ale hlavně proto, že tak nemusel nic říct a mohl zakrýt
své rozpaky. Nikdo už si nevšiml toho, že
jednu chvíli, když se Mirek tvářil, že dalekohledem pozoruje hejno, měl zavřené oči. On totiž potřeboval alespoň potichoučku říct Pánu Ježíši: „Děkuji ti, že
jsi se mnou a že jsi mě slyšel, když jsem
se modlil.“
Tak jestli se vám občas přihodí to, co
Mirkovi, nebojte, i vaše modlitby Bůh slyší, i vás se umí zastat. Tak jen vytrvejte.
teta Dana
Dětem
Ročník 24, únor 2012
25
17. díl
Původ člověka
Ideologická bitva názorů o původ člověka nesmiřitelně vzplála již před tisíciletími, v posledních desetiletích jen nabyla na síle
a začala používat sofistikovanější zbraně. Starořečtí přírodní filosofové předpokládali, že se člověk (podobně jako všichni ostatní
živočichové) vyvinul z nižších forem života, který pochází z vody.
Tento základní koncept se s mnoha doplněními a (rádoby) vědeckými důkazy udržel dodnes.
Již v antice se ale ukázalo, že otázka původu člověka velmi úzce
souvisí s otázkami podstaty, vlastní hodnoty a smyslu. Platón
přichází s úsměvnou definicí: „Člověk je dvounohá bytost bez peří.“
a po něm přináší nekonečný zástup myslitelů, biologů, teologů či
básníků… nejrůznější moudra. „Člověk je anděl obývající stroj.“ (René
Descartes); „Člověk je zvíře, které umí lhát.“ (Arthur Schopenhauer);
„Člověk přítomnosti je jen lanem uvázaným mezi zvířetem a nadčlověkem, lanem nad propastí.“ (Friedrich Nietzsche); „Člověk je savec
z čeledi hominidae, charakterizován jasnými znaky: vzpřímená chůze,
chápavá ruka, značný rozvoj mozku, všežravost aj.“ (současné přírodovědné pojetí). Přijatelná odpověď na otázku „Co je člověk?“ zůstává
pořád v nedohlednu… „Žádná doba nevěděla toho tolik a tak rozmanitého o člověku jako dnes – ale žádná doba nevěděla méně, co je člověk, jako
ta dnešní. V žádné době se nestal člověk tak problematickým jako v naší.“
(Martin Heidegger)
Zastáncům evoluce vyvstávají nepříjemné otázky: Pokud je člověk
jen dokonalejší opice, čím se vlastně stává plnohodnotným člověkem?
Jsme už všichni lidmi, nebo se lidmi (někteří) teprve stáváme? Jak
takový proces probíhá? Kdo má mít právo to posoudit a zhodnotit?
Není divu, že se takovýchto otázek chytali rasisticky smýšlející nacisté.
Nakonec zabít „nedovyvinutou opici“ pro ně nebyl zločin, ale neocenitelná služba prospěšná „nadčlověku“, který potřebuje životní prostor.
Bible nás učí, že člověka (tak, jak je dnes) stvořil Bůh jako svůj jedinečný, důstojný a cenný obraz. Božím plánem s člověkem je plnohodnotný vztah, proto člověka nestvořil jen jako tělo, ale dal mu i duši,
která skrze vědomou mysl tělo oživuje, a ducha, aby s ním mohl komunikovat na duchovní úrovni. Podle Bible vývoj člověka z nižší živočišné formy nepřipadá do úvahy, člověk byl stvořen „hotový“. Nakonec
i archeologické nálezy starověkých kultur svědčí o výrazné lidské vyspělosti (na rozdíl od lidové představy primitivních zemědělců). „Vězte,
Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které
pase.“ (Žalm 100,3)
„Mít jasno“ v otázce podstaty člověka je nezbytné nejen proto,
abychom se mohli vypořádat se základními etickými problémy,
jako jsou: euthanasie, potrat, klonování, genové inženýrství… ale
též abychom pochopili, „Co je přirozené?“. Jestliže je přirozenost základní hodnotou, normou našeho chování jako u zvířat (jak by vyhovovalo evolucionistům), pak bychom „správně“ jednali jen tehdy,
kdybychom si žili, „jak chceme“. Podle Bible je však právě toto jednání považováno za svévoli. Podléhání tělesným tužbám vede k otročení a závislostem – alkohol, drogy, promiskuita, lenost, obžerství…
„I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu
tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud
v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili
jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím
jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý
v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu
spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“
(Ef 2,1–5) Bůh má pro člověka pokojný život ve svobodě: „Dát se vést
sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (Ř 8,6)
26
Další nebezpečnou pastí, do které se snadno dostaneme, když
popřeme biblické pravdy o původu a podstatě člověka, je rovina
práva. Mezinárodní standardy lidských práv a základních svobod
sice stanovují, že lidé jsou „svobodné, navzájem si rovné a rozumem
nadané bytosti“. Jak to ale vypadá v zemích, kde vládne diktatura,
která staví na víře v jednu z hlavních zásad evolucionismu – silnější přežije? Ano, v takových zemích členové nejsilnějšího uskupení (dočasně) vítězí – není to na bázi lidskosti, ale díky mocenské
převaze a násilí. Kdo je nejlépe režimu přizpůsoben, má nejlepší
šanci přežít. Ti, kteří jsou na okraji, trpí útlakem většiny, nebo
jsou rovnou odstraněni. Jak se to slučuje s nezadatelnými právy každého jedince, který je považován za člověka? Jakou trvalou
hodnotu má takové „vítězství“ silou a mocí? Vyvíjí se člověk k vyšším hodnotám?
Uvažujeme-li o povaze lidských práv, spatřujeme v pozadí dvě
základní hodnoty: důstojnost a svobodu. Ani jedna z těchto hodnot se nedá obhájit ryze evoluční cestou. I kdyby se opice vyvíjela
„k andělské dokonalosti“, nevyvine se jí ani důstojnost ani svoboda.
K dispozici vývojovým trendům je jen jejich protiklad: pudová přirozenost a otročení svévoli. Přesto jsou právě důstojnost a svoboda
základní hodnoty hluboce zakořeněny v podvědomí snad ve všech
civilizovaných lidských kulturách napříč kontinenty i historickými
obdobími. Lidé po nich od počátku touží. Odkud se tedy vzala touha po uznání důstojnosti a svobody člověka? Pro evolucionisty je
odpověď nesnadná, podle Bible to je právě ten Boží podpis na člověku, který je Jeho obrazem.
Touhu po důstojnosti a svobodě nám zakotvil do srdce Bůh,
abychom její naplnění hledali u Něj. Od Boha pochází a u Něj je
možné také její naplnění. (Zde se také dotýkáme otázky smyslu
lidské existence – být s Bohem a skrze to žít v pokoji.) Člověk, který je Bohem naplněn, jak dokládají nesčetná svědectví křesťanů,
vnímá svou důstojnost. Jeho vlastní hodnota je odleskem hodnoty
Tvůrce a dává člověku pokoj v srdci, vědomí, že je vše v pořádku.
Pokud však člověk hledá naplnění kdekoli jinde, nachází jen plané náhražky poskytující jen falešné zdání důstojnosti – učiní snad
člověka důstojným hebký oděv s lesklými knoflíky? Přidá na důstojnosti zarámovaný papír s latinskými formulacemi o vzdělání
či vysoká čísla na kontě? Pravá důstojnost je ta, která „je uvnitř“,
podíváme-li se do zákulisí života těch, kteří jsou lidmi uznáváni
jako ti „nej“, často uvidíme jen prázdnotu, zklamání a pokryteckou
snahu o udržení image.
Člověk pochází od Boha a jen u Něj může naplno prožívat též
svobodu. Svoboda není svévole – nejde o to, dělat si cokoliv chceme. To bychom brzy otročili buď sami sobě, nějaké náhražce nebo
některé světské či duchovní mocnosti. Svoboda, kterou dává Bůh,
je příležitostí volby. Máme volbu, která vede k naplněnému životu a svobodě v Boží blízkosti. Máme ale i jinou volbu, která vede
k iluzi svobody – k životu naplněnému náhražkami, které se zpočátku tváří lákavě, ale nakonec člověka stahují do hlubšího a hlubšího oddělení od „původního Božího záměru“. Bible to popisuje
slovy „umíraje zemřete“.
Pokud se člověk rozhodne, že je všechno to biblické učení
o Bohu a původu člověka pro něj nepřijatelné, zůstane jen uměle
vykonstruovaná teorie o samovolném vývoji člověka z nižších živočišných druhů. Takovýto „člověk“, produkt biochemických procesů, nemá naději ani na důstojnost ani na svobodu – nic takového v jeho světě ani nemůže existovat. Otázkou na závěr zůstává,
zda-li je myslitelné takovou existenci považovat za život.
Lidé mají různou podobu, někdy se mohou od sebe i dramaticky odlišovat, při měření lebky je možné popsat jisté
charakteristické rysy pro obyvatele Evropy a jiné pro Afričany či Asiaty, ale vždy to jsou (a vždy byli) 100% lidé. Představy
Evolucionisty prezentovaná hlavní vývojová linie – od společného prapředka o postupném vývoji lidských ras z opic je nebezpečnou navšech primátů před miliony let po současného člověka. Vypadá odborně, ale je to ukou směřující k teoriím o nadčlověku a nižších rasách, kterou zneužili nacisté pro vyhlazování „nepohodlných národů“.
spíše souhrn přání a účelově seskládaných dílčích faktů.
Antropologie umožňuje rekonstruovat původní podobu lépe než fantazie a světonázor umělců.
Badatel (jak se občas stává spíše v opojení
romantických představ než přísně vědeckou
analýzou) zkoumá svůj nález příliš nekriticky a snaží se ho zapasovat do kontextu teorie, jíž věří. Tak se stalo, že „zub pračlověka“
původně patřil praseti. Nebo dvě části „pravé
pračlověčí kostry“ nalezené jen „3 m od sebe“
nanesla řeka během staletí v usazených vrstvách 3 m nad sebe…
Pokud antropologové rekonstruují podobu
Nejednou se stalo, že byly nalezeny zlom- člověka podle dostatečného množství kosterních
ky lebky nebo třeba jen zub „pračlověka“ pozůstatků a navíc mají z dalších zdrojů dobrou
a v médiích se objevovaly (spekulativně vy- představu o dobových reáliích, výsledek se velkonstruované) zprávy o původu celých no- mi podobá skutečnosti. Tyto postupy kriminalisvých prehistorických druhů předků člověka, té s úspěchem uplatňují při vyšetřování, když se
jejich portréty a příběhy ze života daného „v lese vykope kostra“. Rekonstruovaná podoba podspolečenství. Někdy to byla jen „velká touha“ le lebky odpovídá původní podobě člověka, přesto
vzhled vlasů a podobu tváře je nutné odhadnout.
ale někdy i snaha proslavit se podvodem.
Jestli se stvořený Adam podobal tomu
Michelangelovu ze Sixtinské kaple,
z Bible nezjistíme, ale byl 100% člověkem
jako my dnes.
Pokud metody antropologů (zkušenosti,
měření, konstanty, předpoklady), které perfektně fungují na člověka, použijeme na rekonstrukci podoby lebky jiného tvora – třeba
velké opice a zároveň budeme předpokládat dobové reálie např. 60. let 20. stol., výsledek bude (logicky) tak daleko od reality,
že to jednoho rozesměje a jiného inspiruje
k vytvoření nové vývojové větve předchůdců současného člověka. Postup byl sice přísně vědecký, ale výchozí předpoklad, že lebka
patřila tvorovi s lidskými rysy, byla pouhou
představou.
Pravý Neandrtálec měl vzbuzovat hlavně dojem primitivního, hrubého a zcela divokého
tvora.
Dnes je věda mnohem dále a nálezy koster lidí
z malého údolí Neanderthal v Německu ve spojení
s informacemi o způsobu jejich života dávají jasně
najevo, že se jedná o celkem normální lidi, podobné
těm dnešním.
Darwinovi nástupci si na přelomu 19. a 20. století představovali Neandertálce jako mezistupeň mezi člověkem a opicí – proto si ke kostem vybájili také opičí podobu.
V polovině 20.
století Zdeněk
Burian prezentuje modernější závěry vědy
a Neandrtálec
je už mnohem
lidštější.
Neandrtálec v klobouku by
třeba v pražském metru úplně
bez povšimnutí zapadnul mezi
ostatní cestující.
Zdá se, že se člověk navzdory všemu společenskému a technologickému vývoji moc
nevyvinul.
Že by se člověk nakonec přece jen vyvíjel?
Rudolf II. od
Giuseppe Arcimbolda
S trochou nadsázky můžeme říct, že i když na zahradě „něco zajímavého“ najdeme a šikovně to poskládáme, pořád to nebude člověk, i kdyby se mu to sebevíc
podobalo.