zpravodaj habr 0312

Třetí vydání 2012
Z OBSAHU
Úvodní slovo
Verše na rok 2012
Dopisy z jiného světa
Slavnostní sobota – Kociánovi
Rozhovor s…
Oslava narozenin
Ježonky
Výlet do Soběšína
Koncert skupiny GRACE
Rozsah moudrosti
Banglakids
Oznámení
Modlíme se za…
Šťastná Fatima-příběh pro děti
Lekce od divokých hus
Recept pro kuchtíky
Kalendář narozenin
Závěr
Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř
Právě začínáte číst poslední číslo Habru letošního roku. Tak
mě napadlo, že vy sboroví – ledečáci, chotěbořáci, broďáci – ani
nevíte, kdo všechno náš Zpravodaj už čte. Nejsme to jen my,
místní, ale Zpravodaj pokaždé putuje snad do všech koutů naší
vlasti – např. do Prahy, Plzně, Českých Budějovic, Ostravy,
Jihlavy, Hradce Králové…, tam všude si náš Zpravodaj našel
svoje pravidelné čtenáře. Tak bych v tomto čísle chtěla popřát
požehnané čtení vám místním, ale tentokrát i všem, kteří sice
nepatří do našeho sboru, ale Zpravodaj pravidelně čtete. Je to
pro nás čest a vážíme si toho. Takže, všem, čtenářům tohoto
čísla, ať se nachází zrovna kdekoliv, přejeme, aby mu obsah
Habru přinesl radost, povzbuzení a třeba inspiraci pro vlastní
život.
JŠ
Třetí vydání
Verše na rok 2012
strana 2.
Havlíčkův Brod
„Chci na věky pobývat v tvém stanu, utéci se do stínu tvých křídel.“
Žalm 61, 5
Chotěboř
„Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se
nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem,
kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky
a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Matouš 5, 14 – 16
Ledeč nad Sázavou
„Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.
Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.“
Přísloví 16, 2 - 3
Třetí vydání
DOPISY Z JINÉHO SVĚTA
strana 3.
Jan, učedník, který nejlépe pochopil rozměr Ježíšovy lásky, ten,
kterému Ježíš svěřil svou matku ve chvíli, kdy umíral na kříži, tak
tento Jan stále žije. Jako vězeň na malém ostrově Patmos. Píše se
rok 96 po Kristu. Janovu vězeňskou kobku najednou zaplavuje
světlo a Jan slyší hlas, hlas větru, který k němu promlouvá. Byl to
Ježíš, který Janovi diktuje sedm dopisů, které jsou určeny sedmi
církvím. Sedm církví představuje sedm hvězd, které Ježíš drží ve
svých rukou. Stále častěji se objevuje myšlenka, že hvězdy
ovlivňují náš osud, naši budoucnost. Je to však Ježíš, který drží
vše ve svých rukou, i budoucnost své církve. Budoucnost, kterou symbolizuje těchto
sedm hvězd. Ježíš říká Janovi: „Napiš, co jsi viděl – to, co je, i to, co se má stát
potom.“ Jan před očima uvidí historii světa. Dějiny jeho doby i to, co teprve přijde.
A nejlepší na tom je, že se to týká i naší doby, i nás. „To, co vidíš, napiš a pošli
sedmi církvím: do Efezu, Smyrny, Pergamonu, Thyatiry, do Sard, Filadelfie a do
Laodikeje.“ V Malé Asii bylo mnoho církví, proč právě těchto sedm? Protože každá
tato církev se stává symbolem díky své historii a jménem. Těchto sedm měst navíc
tvoří na mapě kruh. Číslo sedm je v Bibli symbolické, zvláště v knize Zjevení.
Znamená úplnost, dokonalost, celek a dokončenost.
1. EFEZ – je to nejdůležitější přístav té doby, město je vidět už z velké dálky. Z toho
důvodu je Efez vybrán, aby představoval první církev v historii, nositelku prvního
světla. „Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě“ (Zjevení 2;3) Je
doba začátků křesťanství. Je však riziko, že se prvotní církev velice rychle usadí,
lidské nadšení většinou dlouho netrvá, obzvláště, když na nás přijdou zkoušky.
A lidé v první církvi velice trpěli. „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku
jako na začátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív.“ (Zj. 2;4a5)
Jak rychle zapomínáme na svá rozhodnutí a předsevzetí…
Třetí vydání
DOPISY Z JINÉHO SVĚTA
strana 4.
Slovo Efez znamená „žádoucí“, protože tato církev má to štěstí, že je mladá, jsou v
ní lidé, kteří se osobně setkali s Ježíšem, to je velká přednost, ale pozor na
ochabnutí nadšení.
2. SMYRNA – Město, které prožilo mnoho utrpení, v roce 600 př.K. jej Lydové zničili,
znovu vystavěno bylo za čtyři století. Název pochází ze slova „myrha“, což byl
parfém používání k obětem či balzamování. Smyrna může být přeložena také jako
„trpkost“. Druhá etapa církve – pronásledování ve 2. Století. Vždy se našla záminka
pro vraždění křesťanů. „Vím o tvém soužení a chudobě, ale jsi bohat, vím, jak tě
urážejí… Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do
vězení, abyste prošli zkouškou a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na
smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ (Zj. 2;9a10) . Židé v prorockých textech chápou
jeden den jako jeden rok – je to symbolický kód. K nejhoršímu pronásledování
křesťanů došlo za vlády Diokleciána. Jeho dobu označují historikové za dobu
mučedníků. V roce 303 vydal císař edikt, který nařizoval pronásledování všech
křesťanů. O konec masakru se zasadil v roce 313 císař Konstantin. 303 – 313:
přesně deset let. Bible hovoří o soužení, které bude trvat deset dní.
3. PERGAMON – Historik Plinius považoval Pergamon za nejslavnější město v Asii –
politické, kulturní a náboženské centrum. Název znamená „citadela“ nebo „slavné
město“. Dopis je však dost kritický: „Mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení
Balámova, který učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských
hostin a smilstva.“ (Zj. 2;14) Balák a Balám, kdo to byl? Známé postavy izraelských
dějin. Oba se snažili uspokojit národ kompromisy. Míchali omyl s pravdou. A jak dál
postupovala křesťanská církev? Po roce 313, kdy Konstantin poskytl křesťanům
svobodu. Začalo se usmiřovat politika a náboženství. Nastala svoboda a právě v této
svobodě se začalo křesťanství mísit s pohanskými náboženstvími. Právě v této době
se mění den odpočinku sobota na neděli. Důvod?
Třetí vydání
DOPISY Z JINÉHO SVĚTA
strana 5.
Neděle byla dnem slunce a slunce bylo považováno za boha. Úryvek z Konstantinova
dekretu: „Nechť se křesťané nechovají jako židé, kteří v sobotu zahálejí. Nechť
obyvatelé přeruší svou práci ve ctihodný den slunce.“ Tento výnos lze najít v
kánonu laodicejského koncilu.
Církev začala ztrácet svoji identitu Když se
náboženství začne mísit s politikou, dochází k nejhoršímu.
4. THYATIRA - Čtvrtá etapa dějin církve. Thyatira znamená „zneužívání obětí“. Žel
právem: „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni
a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu
a účasti na modlářských
hostinách.“ (Zj. 2,20) Kdo byla Jezábel? Královna, která přivedla izraelský národ ke
krvelačnému kultu boha Baala. Ve čtvrtém století se křesťanská církev dostává k
politické moci. Mimochodem Thyatira je známa výrobou purpurové barvy a purpur
je královská barva. Tato církev je obviněna z toho, že si přivlastnila Boží autoritu,
touží po moci a zapomíná na svoje poslání. Jsme krůček od období, kdy se církev
začne vyznačovat netolerancí, pronásledováním, inkvizicí. Církev šíří smrt. Je to
dlouhé období od 6. Do 16. Století. Ale i zde existují křesťané, kteří chtějí zůstat
věrní Bohu – František z Asii, Piere Valdo, John Wycliff, Jan Hus. Luther a další. Jsou
to hrdinové víry, nebáli se jít proti proudu za cenu vlastního života. Pevně se
přichytli Ježíšových slov: „Držte se toho co máte, dokud nepřijdu.“ V této době se
objevuje myšlenka Ježíšova druhého příchodu.
5.
SARDY – Slovo Sardy znamená „ostatek“. Dopis této církvi hovoří o
věrnosti některých lidí – o ostatku. V dějinách křesťanství symbolizuje církev v
Sardech hnutí, které se vrací k pramenům. Nastává doba reformace, návrat k Bibli a
k pramenům křesťanství. Návrat k tomu, co vytváří naši identitu. Pryč s tradicí,
která pohltila krásu evangelia a Ježíšova poselství. Přesto i zde je výtka: „Vím o
tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě
zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před
Bohem.“ (Zj. 3;1)
Třetí vydání
DOPISY Z JINÉHO SVĚTA
strana 6.
Co se tedy stalo? Nové reformní hnutí rychle zapomíná. Natolik se zaobírá
spravedlností, že i ono nakonec sklouzne k netoleranci. Žel i reformátoři mají svoje
inkvizitory, jako bychom byli zachránění díky tomu, co si myslíme. Kalvín nechal
upálit vědce, kteří měli jiný názor než on. Luther násilně trestá katolíky a Židy
a odsuzuje k záhubě všechny, kteří jej nenásledují. Opět moc a politika ničí. Ti, kdo
si nepřipomínají dějiny jsou odsouzeni k tomu, aby je stále opakovali. Zde už dopis
přímo hovoří o Ježíšově druhém příchodu: „Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází
zloděj a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.“ (Zj. 3;3)
6. FILADELFIE - konečně nádherné jméno „bratrská láska“. Po období plném násilí
se konečně otevírají dveře: „Otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže
zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi
nezapřel.“ (Zj. 3;8) Od konce 18. Století nastává velké duchovní probuzení. Vznikají
Obrozenecká hnutí. Misie se rozvíjí v Indii, Africe, Asii. Biblické společnosti se
rozvíjí, jako nikdy před tím. V dějinách lidstva jde o největší hnutí očekávající Boží
království. Mnozí horlivě vyhlížejí druhý Ježíšův příchod. Až do této doby se
o druhém příchodu Ježíše takřka vůbec nemluvilo. Vznikají adventní hnutí,
očekávající příchod. Z něj vzniká několik církví, i adventisté sedmého dne. Proroctví
o druhém příchodu je naléhavé: „Přijdu brzy, drž se toho, co máš, aby tě nikdo
nepřipravil o vavřín vítěze.“ (Zj. 3;11)
7. LAODIKEA – Žel, nastává ještě jedno období, vše už vypadalo tak nadějně, ale
ještě neměl být konec. Dopis sedmé církvi se týká naší doby. Myšlenka blížícího
konce je v tomto dopise natolik přítomná, že se Ježíš představuje Janovi jako
„Amen“. Amen je slovo na konec, vyjadřuje závěr modlitby. „Hle, stojím přede
dveřmi a tluču, zaslechne-li někdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním
večeřet a on se mnou.“ (Zj. 3;20). Večeře zahájí velkou slavnost, která zahájí Ježíšovo
království. Bůh se ale nechává pozvat.
Třetí vydání
DOPISY Z JINÉHO SVĚTA
strana 7.
Stojí za dveřmi jako žebrák a dotazuje se našeho pohostinství, dává možnost volby.
Tluče v naději, že najde dveře, které se před ním otevřou. Ale církev v Laodikei
necítí ani potřebu ani touhu po Bohu: „Vím o tvých skutcích, nejsi studený ani
horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Ale že jsi vlažný, nesnesu tě v ústech. Vždyť
říkáš – jsem bohat, mám všechno a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný,
nuzný, slepý a nahý.“ (Zj. 3;15-17) Být vlažný je horší než být studený. Laodikea byla
známá svojí vlažnou vodou, která byla ohřívána z teplých pramenů. Od 2. Stol. Př.K.
razili laodičané vlastní mince, na nichž si vyobrazili vlastní bohy. Nebyli tak na
nikom závislí, vystačili si sami. Jsem bohatý a nic nepotřebuji – jaká pýcha. Taková
je dnešní doba. Bůh? Na co? Nepotřebujeme ho. Vše upínáme k politice, bohatství.
Ale zapomínáme, že Ježíš učil, abychom nejprve hledali nebeské království.
Diagnóza naší společnosti? Vlažnost. Kéž bychom zaslechli falešného žebráka za
našimi dveřmi. Tluče i na tvoje dveře. Laodikea znamená „soud nad lidmi“. Žijeme v
závěru lidských dějin, poslední etapa před nastolením Božího království. Ježíš tluče
na tvoje dveře s obrovskou nadějí, že mu otevřeš. Sami vidíme, že Bůh je pánem
dějin, v Ježíši podnikl neuvěřitelné dílo spasení a Ježíš zůstává církvi věrný, ať už je
jakákoliv. Poslední dopis je zakončen zaslíbením: „Kdo zvítězí, tomu dám usednout
se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši
slyš, co Duch praví církvím.“ (Zj. 3;21)
Pane, ty žiješ, a dopisy, které si tady připomínáme, to dokazují. Zvítězil jsi nad
smrtí a mluvíš k nám. Učedníku Janovi jsi zjevil vše, co se má stát, ne proto,
abychom dostali strach, ale abychom zvedli svůj zrak. Tlučeš na dveře tohoto světa
dveře našeho srdce. Ano, přijď tvé království na tento svět i do našich srdcí. „Hle,
stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a
budu s ním večeřet.“ Amen
Část kázání, které měl v H. Brodě bratr J. Novák v sobotu 15. Září (br. Novák čerpal z materiálů
bratra Nelsona).
Třetí vydání
Slavnostní sobota - Kociánovi
strana 8.
V sobotu 8. Září u nás byl hostem bratr Martásek ze sdružení, který nám sdělil,
že bratr Aleš Kocián se sobotu před tím rozloučil ve svých původních sborech v
Luži a Poličce. Kociánovi jsou tedy od září „pouze naši“. Jako každý nově
nastupující kazatelský pár nám i Kociánovi odpoví na pár všetečných otázek:
Třetí vydání
Rozhovor s…
strana 9.
1. Nejdřív by od vás mohlo přijít nějaké zevrubné představení. Každého by jistě
zajímalo, kde jste vyrůstali, jak vzpomínáte na dětství, mládí, na školu. Co rádi
děláte?
Aleš - Narodil jsem se v Pardubicích a kus dětství jsem chodil takřka denně kolem
sboru, za jehož dveřmi vyrůstala malá Elenka. Oproti ní jsem celoživotní Pardubák,
i když se teď častěji stěhujeme, tohle mi už nikdo nevezme. Tenkrát by mě ta malá
holka, co si pinkala tenisovou raketou o zeď, určitě nezajímala. Ale představovat si,
jak jsem chodil kolem ní, mě dneska velmi baví. Vzpomínky na dětství mám krásné.
Bydleli jsme u starého nádraží, a i když to znamenalo, že se okna a vitrínky někdy
třásly, bylo na co z okna koukat a bylo i co poslouchat - vagóny na nádraží řadili
klidně i v noci, k tomu jsem z okna viděl na vzletovou dráhu pardubického letiště.
Navíc dobrá parta v našem domě, prostě krásná léta. Ani mi pak nevadilo, že jsem
přešel ve třetí třídě na jazykovou školu a tím pádem musel vyměnit spolužáky.
Doma byla parta furt stejně skvělá. Rodiče byli rozvedení od mých šesti let, s
tátou jsem se vídal hlavně o prázdninách, a to mě bavilo. Učil mě chodit po horách,
kde téměř celý život žil. V Krkonoších a chvilku i v Jizerkách. Co je zajímavé, že
i když oba rodiče byli z věřících rodin, k víře mě nevedli. A to můj děda byl dokonce
husitský farář a jeden strejda se chystal na dráhu faráře... V čem ale byli jednotní že je hloupost, abych chodil na vojenskou střední školu. A já je neposlechnul a pak
se s vojančením trápil. Ale to by byla moc dlouhá jiná kapitola. Moje nejsilnější
dětské zážitky byly od šesté do osmé třídy spojené s vodáckým oddílem Sedmička,
kam jsem se přihlásil a přivedl s sebou i další 3 kamarády. Tahle vášeň mi zůstala
do dneška. Ela by mohla povídat. K tomu mě maminka - byla s mými zájmy velmi
trpělivá - od malinka vedla k hraní společenských her.
Třetí vydání
Rozhovor s…
strana 10.
Vystřihovala a podlepovala hry ze Sluníčka a Mateřídoušky a trávila se mnou čas u
figurek a kostky. Dnes má sbírka her čítá něco přes 70 kusů a baví mě to pořád
stejně. Dokonce i maminka se pořád ještě někdy přidá. Hlavním podporovatelem mé
vášně je ale syn Matouš. Uvidíme, jak se k tomu jednou postaví Tomášek.
Co mě ještě baví je skládání puzzle - přijďte někdy na návštěvu omrknout... Baví
mě i sbírání turistických známek a s tím spojené výlety, baví mě fotografovat
a prohlížet si krásné fotografie druhých fotografů. Mám rád čtení, moudré, poučné
a zajímavé filmy, mám rád papírové modely ale i modelová kolejiště. Ale místo toho
moře času trávím u počítače a to je určitě chyba :-)
Elen - Já jsem oproti Alešovi vyrůstala v adventistické, kazatelské rodině, a to tedy
znamenalo, že jsme se párkrát stěhovali. Narodila jsem se sice v Praze, cítím se
jako Pražák, ale v době mého narození jsme bydleli v Pardubicích. Když mi bylo
šest, přestěhovali jsme se do Prahy do rodinného domku, do církevního bytu, a když
jsem byla na střední, bydleli jsme na Kladně a pak zase v Praze, ale už na sídlišti, v
paneláku. Nejsem, ani jsem nebyla tak společenská, jako Aleš, a tak jsem spíš čas
trávila doma, s rodinou. S rodinou ostatně udržujeme pevné vztahy dodnes - a že je
vcelku veliká - taťka je z osmi dětí...
Nejsilnější a nejkrásnější zážitky z dětství mám hlavně z letních pobytů na
chalupě v Malé Hraštici, kde jsem vyrůstala tak trochu jako kluk, s bráchou a dvěma
bratranci. Na mých dnešních zájmech se to nijak neodrazilo - jsem se vším všudy
holka - spíš to ale bylo vidět na počtu jizev :-)
Když mi bylo třináct, taťka s dědečkem založili spořilovský sbor v Praze, kde se
utvořila skvělá parta - to je další sada mých hlubokých zážitků. Chodili jsme do
sboru, jezdili jsme do přírody, na čundry, na výlety, na vodu, ráda na to vzpomínám.
Od mala mám ráda ruční práce, pletu, šiju a taky mě baví vyrábět různé výrobky z
přírodních materiálů a ozdoby do oken, které pak děláme i s dětmi ve školce - to je
moje povolání.
Třetí vydání
Rozhovor s…
strana 11.
Dost mě baví i skládání puzzlíků, jen na to teď vůbec není čas. Když jsme byli v Luži,
objevila jsem možnost šití panenek pro UNICEF. Kdybyste se chtěli přidat, ráda vás
s tím seznámím. Nejenom, že uděláte něco pěkného, ale navíc tím pomůžete
nějakému dítěti ve třetím světě, aby mělo svou možnost žít - za jednu panenku totiž
tahle organizace koupí sadu vakcín proti šesti dětským smrtelným nemocem.
Mojí úplně nejčerstvější vášní je patchwork. Můj taťka tomu říká - to je když
rozstříháte látku na malinkaté kousíčky a pak se to zas pokusíte sešít dohromady.
Přihlásila jsem se tady v Brodě do kurzu a moc mě to baví. Jenom na to taky není
čas.
2. Kdy jsi se, Aleši, rozhodl být kazatelem? Co tomu předcházelo?
Aleš - K mému rozhodnutí přispělo vícero věcí. Stalo se tak v době, kdy jsme byli
svoji 2 roky. Byl jsem v tu dobu už studentem našeho semináře a v mé práci náš pan
generální ředitel tušil, že k teologii uteču. Vše se seběhlo tak, že po dopravní
nehodě, při které zahynul můj kamarád a kolega, který auto řídil, mi další kolegové
v práci říkali: "Nevíme, proč si ten tvůj Bůh nechal zrovna tebe a Radek není, ale asi
ti tím chce něco říct..." Myslím si, že mi chtěl říct něco i o smysluplnosti
kazatelského povolání. Rozhodnutí to ale samozřejmě bylo společné. A nebylo
snadné a rychlé. Neproběhlo za den ani měsíc ale trvalo to rozhodně déle.
Kazatelem v Elenčině pražském sboru, který nás oddával, byl Josef Cepl, který přišel
z Havlíčkova Brodu. V době našeho rozhodování byl už předsedou ČS a věc s námi
probíral mj. i on. Protože Elenka je nejen pátou generací adventistů, ale navíc je
pátou generací, která je v kazatelské službě - k tomu její strýček, teta, oba bratranci
z maminčiny strany, bratr s manželkou, všichni jsou kazatelské rodiny, troufám si
tvrdit, že tušila víc než mnozí jiní, do čeho jde. Samozřejmě, že v reálu se najdou
nová a nová překvapení, nové a nové pocity. Ale bez těch by nebyl ani život :-)
Třetí vydání
Rozhovor s…
strana 12.
3. Přicházíte do Havlíčkova Brodu, ale vlastně už nás rok znáte, už jste nás okoukali.
Přicházíte tedy s nějakým cílem – osobním, rodinným, sborovým…?
Aleš - No, koukal jsem se na všech čtyřech návštěvách sboru v Brodě dobře :-)
Představa je tedy jasná - funkční sbor, ve vlastním domě, který je místem, kam
mnozí z Brodu chodí rádi, protože se tam vždy setkají s milými lidmi, na kterých je
příslušnost k Božímu zdroji dostatečně vidět a znát. Jako rodina nemáme jiné cíle,
než jaké bychom měli kdekoliv jinde. Mít se rádi natolik, abychom nakazili i druhé.
Ale taky vím, stejně jako vy, že to je představa. Uvedení ve skutečnost nezávisí jen
na naší rodině :-) To je výzva i pro vás...
4. A na závěr přichází tok otázek pro odlehčení:
oblíbená barva
Aleš - žlutá, modrá, černá, červená, fialová, zelená, jak kdy, ale někdy i v tomhle
pořadí
Elen – červená
Ideální dovolená
Aleš - Nový Zéland, Norsko, Žaponsko a každopádně Česko
Elen - prostě všude, kde jsme spolu - třeba u moře nebo někde v Čechách
Třetí vydání
Rozhovor s…
strana 13.
Nejskvělejší jídlo
Aleš - čerstvý chléb a něco na něj, případně plněná paprika, něco s knedlíkem,
medovník, bramboroví šneci se špenátem, lilek se zapečenou bagetou, rizoto, sojový
drůbeží salám od Petráčků, romadůr
Elen - nejsem vyhraněná, třeba pizza, těstoviny, bramborový salát
Nejmilejší místo
Aleš - doma, v lodi na vodě, Pardubice
Elen - na chalupě v Malé Hraštici
Elence i Alešovi moc děkuji za odpovědi.
JŠ
Třetí vydání
Oslava narozenin
strana 14.
V červnu a červenci slavili
dva naši členové kulaté
narozeniny a v tomto věku
snad ještě mohu prozradit,
že oba dva slavili 40.
Narozeniny
–
konkrétně
Jindra Marušák a Lucka
Marušáková.
Oslavenci
uspořádali
7. července
oslavu
na
chaloupce
v
Horním Vestci. Byli tak
přátelští, že nás na tuto
oslavu pozvali a my jsme
mohli spolu s nimi prožívat
radost z toho, že jim Pán
Bůh dopřál ve zdraví se
dočkat tohoto radostného
dne. Setkání bylo moc milé,
krajina
krásná,
výborné
pohoštění.
Obzvlášť
nás
pobavila
moc
vtipně
připravená tombola.
Děkujeme, že jsme mohli
přijet.
JŠ
Třetí vydání
Oslava narozenin
strana 15.
Třetí vydání
Ježonky
strana 16.
Kdo z vás ví, že existují a co to je?
Nedávno jsem četla na internetu větu od
předsedy církve, že o Ježonkách nestačí
vyprávět, že Ježonky je potřeba zažít.
Nevím, jestli to budu umět věrohodně
popsat, ale podle mě jsou Ježonky určitá
oblast v Beskydech, která je nadmíru
osídlena adventisty – dřív možná trvale,
nyní povětšinou v chatové oblasti.
Podstatné je, že kam jsme se hnuli,
všude jsme naráželi na adventisty –
mimochodem, docela zvláštní nezvyklý
pocit.
V této oblasti funguje také během léta sbor – v jedné z těch starších horských
chaloupek. Když jsme před odjezdem dali do vyhledávače na netu název Ježonky, tak
nám vyskočila obec Morávka a Ježonky jako jedna z jejích částí. Bylo zde napsáno,
že Ježonky jsou oblast po mnoho desítek let osídlena adventisty sedmého dne,
jejichž líbezný zpěv se nese každou sobotu po beskydských kopcích. To bylo milé.
A my jsme to mohli zažít. Dokonce jsme se neúmyslně ocitli na sobotní pobožnosti,
která bývá největší během roku. Hraje zde Vojkovická dechovka. Lidé sedí na kopci
a ze stran i proti sobě mají další beskydské kopce. Dechovku střídalo mluvené slovo
předsedy církve Mikuláše Pavlíka. Byl to opravdu krásný Boží chrám. Tak až budete
někdy v Beskydech, zastavte se na Ježonkách.
JŠ
Třetí vydání
Výlet do Soběšína
strana 17.
Ti, co mají do sboru co by
kamenem dohodil mají docela
velkou výhodu. Jestlipak si ji
vždy dokáží patřičně vážit a
docenit to? Ne všichni mají
takovou přednost, mít, jak je říká
sbor u nosu. Snad nejdál to má
Věrka Hromasová. A Věrka byla
tak milá, že nás pozvala k nim
domů na přátelskou návštěvu.
Bylo to v sobotu odpoledne 11.
srpna. A kdo jsme tuto nabídku
přijali a k Hromasům se vydali,
tak jsme během cesty několikrát
mohli docenit naši dostupnost
sboru. Věrka bydlí v Soběšíně,
což je vesnice nedaleko hradu
Český Šternberk – silnice úzké,
klikaté, spojení vlakem pouze takzvanou čugálou. Je opravdu obdivuhodné, že se
Věrka vydává do sboru, většinou do Ledče, při větších shromážděních i do
Havlíčkova Brodu. Ani si netroufám odhadovat, v kolik musí vstávat, aby byla ve
shromáždění včas...
Třetí vydání
Výlet do Soběšína
strana 18.
V každém případě Soběšín je moc hezká vesnice v ještě krásnější krajině.
Hromasovi bydlí v takovém „akorát domečku“. Věrka je vynikající kuchařka, takže
nám s její dcerou Verunkou připravily samé výborné dobroty. Hezky jsme si
popovídali, zazpívali, slyšeli jsme i obohacující mluvené slovo od Aleše Kociána
a Marušky Novákové. Také jsem se po dlouhé době ráda viděla i s ostatními členy
Věrčiny rodiny. Celkově to bylo moc milé a obohacující odpoledne a jsme
Hromasům vděční, že ho pro nás s láskou připravili.
JŠ
Třetí vydání
Koncert skupiny GRACE
strana 19.
Třetí vydání
Koncert skupiny GRACE
strana 20.
V neděli 9. 9. 2012 se na náměstí v Havlíčkově Brodě uskutečnil koncert skupiny
Grace. Koncert se pořádal na pozvání našeho sboru a velký dík za jeho realizaci
patří Ščerbům!!! Koncert začínal v 15 hodin, a to za každého počasí. Děkujeme
Bohu, že bylo krásné teplo, a že se koncert mohl konat v suchu. Na náměstí měly
stánek Adra a knižní evangelista. Během koncertu byly veřejnosti nabízeny
produkty stánků, byly zmiňovány opakovaně informace o možnosti finanční pomoci
do zemí trpících nouzí a bylo tlumočeno pozvání na přednášky dr. Krále, které mají
běžet v listopadu.
Dívala jsem se, kolik asi bylo lidí, kteří přišli „jen tak“ na koncert. Ščerbovi to
odhadovali na dvacet lidí, další lidé prý přicházeli, poslechli si pár písniček, nebo
jen jednu a zase šli. Hodně lidí poslouchalo ve stínu v předzahrádkách restaurací a
na lavičkách. Mne zpočátku velice překvapilo, když jsem v první řadě před
zahájením koncertu viděla svoji sousedku s dítětem a její známou. Sousedka však
vůbec nevěděla, kdo bude vystupovat. Když jsem jí podala zprávu, protáhla se,
zakouřila si a po první písničce odešla i se svým doprovodem – prý že mají radši
něco tvrdšího.
Děkuji Ti Bože, že Ty jediný víš, jak se dostat k lidem. Pro sousedku budu zřejmě
ještě větším bloudem, ale to mi nevadí. Koncert byl úžasný! Vnímali jste zvuky
bubnů? Poznali jste karavanu velbloudů na poušti a tlukot srdce nesmělého muže,
který si neví rady s vyznáním? A to prý měla skupina bubeníka, který s ní normálně
nehraje…
Třetí vydání
Koncert skupiny GRACE
strana 21.
A když byl konec, víte, kterou píseň jsme si s polskými manželi, kteří seděli vedle
mne, přáli jako přídavek? Přeci Poušť – a byla tam! Pro mne to byl krásný silný
zážitek… a pro vás?
Děkuji všem, kteří jste se podíleli na tom, aby se koncert odehrál, aby bylo
občerstvení pro kapelu, aby bylo zázemí pro Adru a knižní evangelizaci, aby byly
předány pozvánky na přednášky, aby se pak vše uklidilo, zaplatilo….a také děkuji
všem za modlitby, které byly směrovány na město a na nás všechny! A děkuji Bohu
za krásný dar hudby a obdarování členů skupiny Grace.
NV
Třetí vydání
Koncert skupiny GRACE
strana 22.
Ke koncertu můžeme ještě dodat, že občané přispěli do pokladny Adry 1325 Kč,
výtěžek Adra použije na provoz nemocnice v Keni. Knižní evangelista prodal celkem
12 knih.
Třetí vydání
Rozsah moudrosti
strana 23.
Jsou lidé, kteří si myslí, že moudrý člověk rozumí všemu a je „moudrý ve všem“.
Klidně řeknou: „Zeptejte se ho, ten ví všechno.“ A když to udělají, začnou o jeho
moudrosti pochybovat. Zrovna o tom, co chtěli vědět, toho moc nevěděl. Tak co: Byl,
nebo nebyl moudrý?
Pravdou je, že moudrost souvisí s tím „něco vědět“. Ale to „něco“ neznamená
„všechno“. Kolikrát si tak lidé pletou moudrost se znalostmi. Domnívají se, že
moudrý člověk musí všechno znát. Obdobně je tomu tam, kde si lidé pletou moudrost
s inteligencí. Myslí si, že moudrý člověk musí mít hlavu jak počítač. Moudrost je víc
než znalosti a inteligence. Ale v čem?
Jeden z mužů, který se v současnosti nejvíce věnoval studiu moudrosti, o ní říká,
že „moudrost je tichá forma poznání“. Na otázku: „Poznání čeho?“ odpovídá: „Toho,
jak moudře žít.“ A když měl upřesnit, co se rozumí výrazem „moudře žít“, řekl, že to
znamená především moudře volit cesty, kterými bychom měli jít, a odlišovat je od
cest, kterým bychom se měli vyhýbat. Neměl při tom na mysli silnice ani pěšinky, ale
všechny naše činnosti a aktivity. Moudře žít ale také znamená moudře se chovat
a moudře jednat.
V tomto pohledu můžeme klidně říci, že moudře jedná státník, který moudře řídí
věci veřejné (jak by tomu mělo být), stejně jako moudře jedná matka, která se stará
o svou rodinu, moudře jedná se svým mužem, moudře vychovává děti a moudře
vychází s lidmi, s nimiž přichází v každodenním životě do styku. Že to je iluze?
Kdepak. Znal jsem jednu takovou ženu – matku mé manželky. Ta zosobňovala právě
tuto podobu moudrosti. A právě taková byla i její maminka. A takovou je její dcera.
K tomu, aby někdo žil moudře, nepotřebuje znát sedm cizích řečí. Nemusí mít
vysokoškolské vzdělání a nemusí mít zcestováno všech pět kontinentů. Jedno však
„musí“: v hloubi svého srdce slyšet tichý hlas, který mu říká, že toho, co ví, není tak
moc, aby se tím chlubil. A že i to, co ví, je nezaslouženým darem, a toto vědomí ho
vede ke skromnosti. Uvědomuje si, že počátek moudrosti je milovat Hospodina.
(O moudrosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)
Třetí vydání
Murmu Shamoli
BANGLAKIDS
strana 24.
Obdrželi jsme balíček z Adry, který obsahoval
hned tři dopisy od naší holčičky z Bangladéše
Shamoli, její vysvědčení, fotografii, dvd z
poslední
kontrolní cesty do Bongladéše,
vyúčtování z tohoto roku, dva ručně malované
obrázky od Shamoli, osobní kartu s aktualitami
o dítěti, dopis od ředitele Adry Jana Bárty
a dopis od koordinátorů programu Banglakids.
Je toho tedy velmi mnoho, vše je u nás k
zapůjčení a shlédnutí a tady do Zpravodaje se
pokusím alespoň o stručný výtah toho
nejdůležitějšího a nejosobnějšího.
Holčičku Shamoli už sponzorujeme v jejím
studiu sedmým rokem, je jí nyní dvanáct let.
Nejraději má ve škole angličtinu. Je to přáteská
dívka, ráda skáče přes švihadlo. Její oblíbené
roční období je zima, má ráda zelenou barvu,
jejich kachny a slepice. Moc ráda si hraje s
jejich novým telátem (to je ta mladá kravka od
nás). V budoucnu by se chtěla stát učitelkou,
pokud bude mít příležitost, chtěla by učit
potřebné a chudé lidi u nich ve vesnici, která je
daleko od města. Mají hliněný domek se dvěma
místnostmi. Stále má dva sourozence, sestru
a bratra. Vysvědčení je u nich v procentech
a písmenech. V procentech má Shamoli
průměrný výsledek 46% a v písmenu D-.
Třetí vydání
BANGLAKIDS
strana 25.
Ve vyúčtování je vše v pořádku, máme tam přeplatek 450 Kč. Nadále platí
možnost zprostředkování dárkových balíčků, podrobnosti jsou na stránkách
www.adra.cz/banglakids/podpora-deti/darkove-balicky
. Dále můžeme zasílat dvakrát ročně dopisy, a to v termínech do 15. Února a do 15.
Října (do této doby musí být naše dopisy v kanceláři Adry). Ve spolupráci s
fotografem Robertem Vanem a Střední uměleckou školou textilních řemesel z
Prahy vytvořila Adra patnáctiměsíční stolní kalendář na podporu slumových škol.
Tvářemi kalendáře jsou známé maminky a jejich děti s reálnými rekvizitami z
Bangladéše a navíc ještě v kostýmech s bangladéšskými motivy, které vytvořila
zmiňovaná umělecká škola. Kalendáře si lze zakoupit na internetových stránkách
kalendar.adra.cz Poslední informací je, že program změnil název z BangBaby na
BanglaKids www.banglakids.cz
Chceme vám tedy poděkovat za vaši věrnost i chuť dostát svému závazku
spojenému s nemalou finanční částkou. Uvědomujeme si, vzhledem k ekonomické
situaci, že v mnoha případech jdete v ochotě pomoci až na samou hranici svých
vlastních možností. Děkuji vám a chci věřit, že svého rozhodnutí nelitujete a ani
litovat nebudete, protože můžete zakoušet radost z podivuhodné a ekonomy těžko
vysvětlitelné zákonitosti - POMOC DRUHÝM POSILUJE SMYSLUPONOST NAŠEHO
VLASTNÍHO ŽIVOTA A DÁVÁNÍ NÁS OBOHACUJE RADOSTÍ.
Jan Bárta
JŠ
Třetí vydání
Oznámení
strana 26.
- Dne 5. Října se koná v Chotěboři koncert skupiny Bezefšeho.
Začátek v 19:00 hod, vstupné 120 Kč
- Od 3. Listopadu budou tři soboty po sobě přednášky br. Krále na staré radnici
v Havlíčkově Brodě
- 24. Listopadu bude též koncert duchovní hudby v Ledči nad Sázavou
- 22. Prosince bude v Havlíčkově Brodě, v pořadí již druhá Vánoční bohoslužba
(koledy, cukroví, zamyšlení nad Božím slovem)
Třetí vydání
Oznámení
strana 27.
GENY A MOJE CHOVÁNÍ
Cyklus přednášek a následných diskuzí s prof. Vladimírem
Králem
3. 11. – 17. 11. 2012, vždy v sobotu od 17 hodin
Kde: Havlíčkův Brod, sál Staré radnice
Přednáší: Prof. RNDr. Vladimír Král, DrSc., vedoucí skupiny
molekulárního rozpoznávání VŠCHT Praha, kterého do Havlíčkova
Brodu pozval sbor Církve adventistů sedmého dne
Jednotlivé přednášky:
3. 11. – Za co mohou moje GENY – úvodní přednáška
10. 11. – Geny a naše CHOVÁNÍ – za co jsme zodpovědní
17. 11. – Co rozhoduje o naší BUDOUCNOSTi – jakou
máme perspektivu?
Vstupné dobrovolné
prof. RNDr. Vladimír Král, DrSc. přednáší v Havlíčkově Brodě
Prof. Vladimír K rál je světově uznávaným vědcem a v současnosti vedoucím skupiny molekulárního
rozpoznávání na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Skupina molekulárního rozpoznávání VŠCHT Praha mimo jiné vyvinula přírodní dopravní systém, který je
schopen dopravit léčivou látku pouze do nádorových buněk bez poškození ostatních. Rovněž v roce 2009
byl její objev prodlužující život nemocných HIV zařazen britským deníkem The Telegraph mezi deset
nejvýznamnějších na světě.
Na Staré radnici však nebude prof. K rál hovořit pouze o vědě, chemii a medicíně. Cyklus tří přednášek nese
3. listopadu bude věnováno úvodnímu vhledu a přednáška
10. listopadu bude věnovaná našemu chování,
budeme řešit otázku, co vše můžeme svalovat na geny a za co jsme odpovědní. A nakonec 17. listopadu
název GENY A MOJE CHOVÁNÍ. Setkání
ponese název „Za co mohou geny“. Následující sobota
prof. Král poodhalí naši budoucnost a prozradí nám, co vše je zapsáno v našich genech. Poslechnout a
podiskutovat si můžete přijít vždy v 17 hodin do sálu Staré radnice.
Prof. Krále pozval do Havlíčkova Brodu místní sbor Církve adventistů sedmého dne.
Dotazy: Aleš Kocián – tel.: 739 345 651, [email protected]
Třetí vydání
Motivace k modlitbám za druhé
Církev, ADRA
Sbory Ledeč,Havlíčkův Brod s Chotěboří
(za jejich jednotlivé členy)
Členové našich sborů a jejich rodiny
Vzájemný soulad a Boží duch mezi
našemi sbory
Upevnění naší víry a za Boží klid
v našich srdcích
Teologický seminář
Akce PATHFINDER a mládeže
Osobní duchovní růst
Bangladéšské Děti
Senioři z domova důchodců
Bývalí přátelé ze sboru
Koncert 9. Září
Přednášky listopad
Marcel Honzíček
Ejemovi
Ceplovi
strana 28.
J. a L. Czopikovy
Slaninovi
Kociánovi
Míchalovi
Pavel Harvánek
Zmrhalovi
Ježkovi
Lenka Mandlová s rodinou
Jarmilka Tomšů
Paní Lukavská
Jaruška Štědrá s rodinou
Jindra Marušák s rodinou
Akce v Chotěboři
Přednášky br. Krále v listopadu
Koncert duchovní hudby v Ledči
Geňa a Kryštof
Vánoční pobožnost a novoroční besídka
Třetí vydání
Příběh pro děti
strana 29.
Šťastná Fatima
„Je tu hrozná nuda. Nic tu není, nic zajímavého se tu nedá dělat,“ zamračeně si
stěžoval Roman. „Máš pravdu,“ povzdechl si znuděně jeho bratr Rudy. „Och, moji
malí chudáčci,“ řekla maminka, když si k nim sedla, „to už jste úplně zapomněli, jak
vloni, když jsme opouštěli náš domov a stěhovali se sem, do cizí země, jste
souhlasili s tím, že ať se setkáme s čímkoli, nebudete reptat? A jak jste slibovali, že
se všichni budeme snažit o to, abychom tu byli šťastní?“ „No jo, ale to jsme netušili,
že …“ začal znovu Rudy.
Maminka ho přerušila, protože dobře věděla, co bude následovat. „Všiml si někdo
z vás ve shromáždění té malé postižené holčičky na invalidním vozíku?“ „Ty myslíš
tu malou holku, která se na každého smála?“ ptal se Rudy. „Ano, myslím právě na
ni. Jmenuje se Fatima.“ „Je to malá muslimská dívka,“ pokračovala maminka.
„Ležela v nemocnici na posteli celých dlouhých pět měsíců.
Nezdá se mi, že by sama sebe nějak litovala,
tak jako vy. Ležela nějakou dobu na oddělení, kde
pracuje náš tatínek. Škoda, že jste neslyšeli jeho
vyprávění, jaká je to zvláštní dívka. Všichni ji
mají rádi. Nejen oni ji, ale také ona měla každého
z pacientů nebo zaměstnanců nemocnice ráda.
Tatínek dokonce říkal, že když se někdo z nich
cítil špatně, když byl přepracovaný, unavený nebo
nešťastný, zašel se s ní popovídat. Při odchodu z
pokoje bylo každému lépe, cítil se pokornější
a šťastnější.“
Třetí vydání
Příběh pro děti
strana 30.
Chlapci se zastyděli. Dívali se do země, jako kdyby tam bylo něco velmi důležitého.
„Fatima nemá takový krásný, velký dvorek na hraní jako vy,“ pokračovala maminka.
„Nemá ani kolo, na kterém by jezdila, ani stromy, po kterých by lezla a hrála si. Nic
takového nemá. Většinu svého času musí ležet v posteli. Jen někdy, když má
ošetřovatelka méně práce, ji povozí na vozíku v nemocničním parku.“ „Ale až se
uzdraví, může si také hrát, běhat a jezdit na kole,“ namítl Roman. „Ne, hochu,
nemáš pravdu. Fatima už nikdy nebude chodit, nebude si hrát, běhat a žít tak jako
vy,“ odpověděla maminka.
Rudy zděšeně pohlédl na maminku. „Jak to?“ „Je po těžké operaci a už se nikdy
nepostaví na své vlastní nohy,“ odvětila maminka. „To je mi líto, mami.“ Rudy se
zamyslel. „Dnes je čtvrtek, půjdeme na bazar? Třeba bychom jí tam mohli koupit
něco pro radost.“ Maminka souhlasila a Rudy běžel domů, aby z pokladničky vybral
pár rupií, které si našetřil. Nechtěl kupovat za peníze rodičů. Chtěl udělat radost
tím, co měl pro sebe.
Čtvrtek byl pro oba chlapce vždycky zvláštním dnem. Maminka je brala s sebou na
tržiště, kterému se v zemích Orientu říká bazar. Prodává se tam všechno možné,
snad opravdu vše, na co si vzpomeneš. Prodavači tam křičí jeden přes druhého, lidé
chodí mezi stánky a vybírají si zboží. Je to ráj pro oči. Barevné, pestře tkané látky,
turbany, hračky, ovoce, zelenina, no prostě všechno možné, na co člověk ani nestačí
pomyslet.
Třetí vydání
Příběh pro děti
strana 31.
Chlapci tam chodili rádi, byl to pro ně svátek. Pokaždé se maminka zastavila v
nemocnici pro tatínka a pak společně nakupovali. Vždycky koupili hochům něco
dobrého, hezkého, často právě to, co potřebovali.
Tak tomu bylo i tentokrát. Vyzvedli tatínka a jeli k bazaru. Zastavili na parkovišti,
a když vystupovali z auta, nějaký malý chlapec, ušpiněný, bosý natahoval ruku
a prosil o „bakšiš“. To je v těchto zemích běžné, protože je tam hodně chudých dětí,
které mají hlad a nemají dostatek oblečení. Vláda se tam o ně téměř nestará, rodiče
nemají dost peněz, a proto děti chodí kolem bazarů, po ulicích, na nádražích a všude
prosí o nějaký peníz, kterému se zde říká „bakšiš“. Rudy sáhl do kapsy a dal mu
malý, drobný peníz, protože tentokrát chtěl koupit dárek pro Fatimu.
Na bazaru, v tom velkém lidském mraveništi, se Rudymu podařilo koupit krásné
balónky a malou obrázkovou knížku, Roman zase sehnal červené ovocné lízátko.
Když nakoupili i rodiče, nastoupili do auta a jeli společně do nemocnice, aby
navštívili Fatimu a předali jí dárek. Cestou měl Rudy obavu, jestli mu bude Fatima
rozumět, když nezná její řeč. Maminka ho uklidnila. Řekla, že úsměvu rozumí každý,
ať je anglický, pákistánský nebo český.
Třetí vydání
Příběh pro děti
strana 32.
Ošetřovatelka otevřela dveře pokoje, kde dívka ležela ve své posteli. Rudy
i Roman k ní tiše po špičkách přišli a podali jí beze slova své dárky. Poděkování
dívka vyjádřila širokým, vřelým úsměvem a několika slovy ve své řeči. Rudy dobře
rozuměl a byl šťastný. Byl rád, že to udělal. Pak si spolu s Fatimou i s Romanem
prohlíželi obrázkovou knížku. Než se nadáli, bylo po návštěvních hodinách.
„Proč se Fatima tak krásně usmívá?“ ptal se Rudy tatínka, když se vrátili domů.
„Protože se naučila mít radost z malých a obyčejných věcí,“ odpověděl tatínek.
Roman a Rudy si dobře zapamatovali, co jim tatínek řekl. Často na Fatimu mysleli.
Už nebyli tak znudění a nevrlí jako dřív. Snažili se radovat ze všeho hezkého, co
prožívali. A často se pokoušeli o svou radost rozdělit s ostatními. Tak jako Fatima.
Byli rádi, že se svými rodiči přišli do Pákistánu, kde se sice neměli tak dobře jako v
jejich zemi, ale kde mohli vyprávět svými slovy i životem o Pánu Ježíši.
(Našim dětem vypráví strýček Kim IV. Jupos, Ostrava 2008.)
EK
Třetí vydání
Zamyšlení
strana 33.
Lekce od divokých hus
Napadlo Vás už někdy zamyslet se nad tím, proč
létají divoké husy v hejnu ve tvaru „V“?
Jako u chování všech zvířat, měl Hospodin i tady
dobrý důvod, aby husy obdařil právě takovým
chováním.
Jakmile husa zamává svými křídly, vytvoří se
zvedající proud pro husu, která letí za ní.
V hejnu ve tvaru „V“ celá skupina urazí
nejméně o 71 % delší cestu, než kdyby každý
pták letěl sám.
Jakmile husa opustí hejno ve tvaru „V“,
najednou má pocit, jako kdyby ji táhlo k zemi
těžké závaží a hned se opět vrátí ke skupině.
Stejně, jako divoké husy, i lidé, kteři
spolupracují a jdou stejným směrem, se dostanou
rychleji k cíli než ti, kteří zkouší dostat se k cíli
sami.
Jestli se vedoucí husa unaví, zařadí se na konec
hejna, aby si mohla odpočinout, a na její místo v
čele hejna se posune jiná.
Kdyby lidé měli tolik rozumu jako divoké husy,
už by přišli na to, že jejich úspěch záleží na
spolupráci, střídavě by konali těžkou práci
a sdíleli by těžkosti vedení skupiny.
Třetí vydání
Zamyšlení
strana 34.
Husy letící na konci hejna hlasitě povzbuzují ty
v čele skupiny. Důležité je, aby hlasy zezadu byly
skutečně povzbudivé, jinak to bude pouze
„breptání”.
Jestli nějaká z hus onemocní nebo se zraní,
další dvě se s ní oddělí z hejna, aby jí mohly
poskytnout ochranu. Zůstanou s ní do té doby,
než opět bude schopna pokračovat v cestě nebo
neskoná.
Poté se vydají na cestu, aby buď dohnaly své hejno, nebo aby se připojily k
jinému.
Kéž bychom i my byli takhle obětaví, abychom si zasloužili takové přátele, kteří
budou v případě nouze stát při nás.
Nemusíme být vědci k tomu, abychom se poučili od těch krásných Božích tvorů.
Stačí se pouze zastavit, pozorně naslouchat a hledět, aby mohl před námi Hospodin
odkrýt své divy.
„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě
i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že
ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého
lidského tvora.“ JÓB 12:7-9
Jsou i tací, kteří poslouchají divoké husy...
Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 14. 01. 2009 / Převzato od neznámého autora
Třetí vydání
Recept pro kuchtíky
strana 35.
Báječný štrůdl s bramborovou nádivkou
Většina ochutnávajících je přesvědčena, že náplň je z tvarohu. Příprava je celkem
snadná a rychlá. Vyválíte listové těsto na tenkou placku dáte náplň, zatočíte jako
klasický jablečný štrůdl. Při přenášení na plech opatrně, závin je takový živější. Já si
jej z obou stran podložím stěrkou a jde to dobře. No a pak už jen upéct v horké
troubě do zlatova.
A teď ta zázračná náplň:
30 dkg předem uvařených studených brambor nastrouhat na jemné nudličky, přidat
2 žloutky, 15 dkg cukru, 1 vanilkový cukr a vše ušlehat, (pracovat rychleji, těsto
řídne!) - přidat z 1/2 citronu šťávu i trochu kůry a dochutit 1/2 lžičkou octa. Mělo
by být lehce nakyslé. Nakonec vmíchat ze 2 bílků tuhý sníh a potírat na placky.
Množství náplně vyjde přibližně na 3 placky
Narozeniny
Třetí vydání
strana 36.
ŘÍJEN:
1. Naďa Vrbatová, 5. Johanka Hrubešová,12. Eva Danielková,
14. Tomáš Hořínek, 16. Radka Škarvadová, 24. Luboš
Hořínek, 27. Gábina Hrubešová
LISTOPAD:
5. Magda Míchalová, 6. Maruška Burgerová, 15. Maruška
Hronová, 20. Anička Marušáková, 22. Maruška Hořínková,
28. Maruška Nováková
PROSINEC:
4. Maruška Ščerbová, 14. Adélka Sochorová, 21. Pavel Sochor, 26. Bohouš
Hrubeš, 29. Dorotka Hrubešová a Jana Patíková
Třetí vydání
Závěr
strana 37.
Přejeme všem krásný závěr roku 2012 – podzim bez splínů a zdravotních potíží,
krásný adventní čas i Vánoce a požehnaný vstup do nového roku. Pán Bůh nám
buď všem milostiv.
JŠ
Příští číslo vyjde na konci ledna 2013. Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected]
Zpravodaj pro své členy vydává sbor CASD HB*.
Příspěvky: Aleš Kocián, Elen Kociánová (EK), Naďa Vrbatová (NV), Jan Novák, Jaruška Štědrá (JŠ), David Ščerba, Jaroslava Ščerbová (JŠ)
Grafická úprava David Ščerba a pro internetovou verzi Jaroslav Čáp, Telefon redakce: 739 471 368, 739 327 601
*Neprodejné.