PDF - Gender a věda

newsletter
BŘEZEN 2016
OBSAH

MDŽ a feminismus na akademické půdě

Feministická společnost (kontra) UK

History is herstory, too: březen, měsíc žen v historii

Změna na pokračování: Genderově senzitivní komunikace – dobrá praxe v ČR

Aktuality

o
Aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací
o
Marcela Linková předsedkyní Helsinki Group on Gender in Research and
Innovation
o
Nové vedení Technologické agentury ČR
o
ČR v evropském srovnání: She Figures 2015
o
Mentoringový program pro vědkyně a vědce 2016 zahájen
o
Kyselé a zlaté žáby za ne/podporu rovnosti žen a mužů uděleny
Pozvánky a avíza
o
Vítání knihy Změna trasy: o odchodech z vědy
o
Gender a věda na Academia Film Olomouc
o
V dubnu otevřeme registraci na 4. národní konferenci o genderu a vědě
o
Ombudsmanka hledá vědkyně se zkušenostmi s diskriminací
o
Debata Uprchlíci a my: česká očekávání a německá zkušenost
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
v březnovém čísle si připomínáme Mezinárodní den žen, a to
pohledem na to, jak se tento svátek s více než stoletou tradicí pojí
s tématem genderu ve vědě a proč jej i po více než sto letech slavit.
Přinášíme i shrnutí kauzy o Feministické společnosti Univerzity
Karlovy, která z rozhodnutí rektora již nesmí v názvu používat
zkratku UK. K hlavnímu tématu se vztahuje i článek Hany
Tenglerové o březnu – měsíci žen v historii. Hana Víznerová
představuje v rámci rubriky Změna na pokračování genderově
citlivou komunikaci jako nástroj proměny kultury akademického
pracoviště. Ani tentokrát nepřehlédněte velmi bohatou rubriku
aktualit.
Za tým NKC – gender a věda Vám příjemné čtení přeje
Blanka Nyklová
BŘEZEN 2016
MDŽ A FEMINISMUS NA AKADEMICKÉ PŮDĚ
Blanka Nyklová
V březnu si již více než sto let připomínáme Mezinárodní den žen (MDŽ). 1 8. březen byl v roce 1975,
kdy probíhal Mezinárodní rok žen, uznán jako Mezinárodní den žen i na půdě OSN. Od roku 1996
navíc OSN každoročně představuje téma, které pokládá v daný rok za celosvětově relevantní pro
snahy o dosažení genderové rovnosti a zlepšení situace různých skupin žen po celém světě.
V letošním roce je tímto tématem „Planet 50-50 by 2030: Step It Up for Gender Equality“, volně
přeloženo „Planeta padesát na padesát do roku 2030: přidejte v úsilí o genderovou rovnost“. Je
patrné, že na mezinárodní úrovni je MDŽ připomínán s důrazem na svůj politický rozměr. Jaká je
situace u nás a jak to souvisí s vědou?
V české společnosti si MDŽ stále nese pejorativní
nádech z doby státního socialismu a především
normalizace v počátku 70. let, kdy došlo k celostátnímu
sjednocení oslav MDŽ, které zlidověly coby popíjení
mužských kolektivů na pracovišti v záplavě rudých
karafiátů pro kolegyně a manželky. Účinně tím bylo
dovršeno umlčování silné politické minulosti svátku. Na
tu by bylo jistě proč navazovat již v devadesátých
letech v době ekonomické transformace, kdy byly
započaty snahy o vytlačení žen z trhu práce a kdy
nastal obrat i v rodinné politice, a tak řada žen musela
začít volit mezi prací a rodinou. Svátek byl v historii i u
nás mimo jiné spojován s bojem za volební práva žen, kdy slovo „boj“ nepředstavovalo pouze
metaforu. Jak ukazuje britský film Sufražetka, který byl nedávno uveden i u nás, aktivistky se místo s
dialogem o svých požadavcích setkávaly s násilím ze strany státu i svých odpůrců a odpůrkyň.
Způsoby upozorňování na zásadní nedemokratičnost a nespravedlnost státního zřízení, které ženám
neumožňuje volit ani být voleny, byly často násilné. Skutečnost, že se dnes v politickém životě ani
zdaleka neblížíme paritnímu zastoupení žen a mužů, by se tedy v souvislosti s MDŽ slušelo alespoň
zmínit. Stejně tak by bylo jistě na místě připomenout si obecně nízké zastoupení žen v rozhodovacích
pozicích, a to i v české vědě, vysoký podíl žen na neplacené a společensky nedoceňované péči,
omezené možnosti žen rozhodovat o vlastním těle při porodu a časté nedůstojné zacházení s ženami
v porodnicích, ekonomické a sexualizované násilí, situaci žen bez domova a migrantek i další
podobná témata. Kromě těchto celospolečenských problémů by jistě bylo na místě připomenout si ty,
kdo se v minulosti zasloužily o zlepšení situace žen a dokázaly se prosadit v často nepřátelském
prostředí (viz článek Hany Tenglerové níže).
Pokud jste letos kolem 8. března brouzdali na internetu, mohli jste při cíleném hledání narazit na
bohatý seznam akcí pořádaných feministickými organizacemi. Pokud jste se ale po ničem podobném
nepídili, pravděpodobně jste na žádnou připomínku politického rozměru MDŽ nenatrefili. Naopak jste
si mohli všimnout tipů na dárky, které by muži měli ženám ve svém okolí koupit, a to většinou proto,
aby oslavili jejich jedinečnost. Některé obchodní společnosti na této myšlence dokonce postavily svůj
březnový marketing. Pro využívání myšlenek, ideálů či rovnou celých společenských hnutí ke
komerčním účelům se v rámci sociálních věd vžil termín komodifikace, který kriticky poukazuje
na vyprázdnění využívaných pojmů, neboť pro prodejnost je většinou nutné jejich radikálnější
politický rozměr popřít a přeznačit.
Vzhledem k pejorativnímu pojímání MDŽ v české společnosti by se mohlo zdát, že důrazem na
spotřebu, kterou lze svátkem odůvodnit, by mohl být svátek rehabilitován a znovu přijat veřejností.
Podobný přístup působí o to racionálněji, pokud se i přes částečnou změnu za poslední dekádu
celková společenská diskuze o rolích žen a mužů a způsobech a důvodech diskriminace i dnes často
odvíjí skrze optiku antifeminismu. Ten se může projevovat automatickým odmítáním diskuze o
Článek Ivy Baslarové o historii MDŽ a možných příčinách nechuti k jeho oslavám a o důvodech, proč jej slavit si
můžete přečíst zde: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/cesky-mezinarodni-den-zen-zapomenuty-opomijenyrehabilitovany; 100. výročí MDŽ si můžete připomenout zde: http://web.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2218531;
k politickému aspektu svátku a o jeho souvislostech s protesty žen za lepší a bezpečnější pracovní podmínky viz
http://padesatprocent.cz/cz/proc-se-slavi-mdz.
1
BŘEZEN 2016
genderových otázkách a jejich dopadu na společnost a znevažováním a odsuzováním podobných
snah. Může ale zdůrazňování nepřekonatelných rozdílů, byť vyzdvihováním jedinečnosti žen, kterou
nejlépe oslavíme nákupem zboží či služeb, přispět k rehabilitaci původně politicky angažovaného
svátku? Co by s sebou tato “rehabilitace” přinesla, když jejím zdrojem je komodifikace a tedy
vyprazdňováním cílů MDŽ, který z principu stojí na myšlence snah o rovnoprávnost? A jak se toto
téma vztahuje k vědě?
Čtenářská obec našeho newsletteru i webových stránek má dlouhodobě možnost seznamovat se se
způsoby, jimiž je možné přemýšlet o postavení žen a mužů ve vědě a na akademické půdě.
Pravidelně píšeme i o způsobech, kterými je možné dosáhnout změny ve prospěch větší genderové
rovnosti a začít zohledňovat gender jako analytickou kategorii v rámci výzkumu. Jednou z oblastí, jež
jsou pro tuto změnu zásadní, je kultura dané instituce. Genderová kultura jednotlivých institucí je
různými způsoby navázána na genderovou kulturu a genderový řád společnosti, v níž instituce působí,
tedy i na pojímání vztahů mezi muži a ženami. Kulturu, v níž jsou lidé socializováni a vychováni, mají
lidé tendenci vnímat jako samozřejmost, jako neměnnou danost a přirozený stav věcí, který jednotlivci
ani instituce nemají moc měnit. Projevuje se to například, když hovoříme s vědkyněmi a vědci o
kořenech nerovností u nich na pracovišti. Málokdo vnímá vlastní instituci jako zodpovědnou za
nerovnost, naopak daleko častěji je dle jejich názoru na vině celková společenská atmosféra a
nastavení. Zodpovědnost za stav a tedy i jeho nápravu se tak přesunuje mimo vlastní pracoviště, což
znesnadňuje či rovnou znemožňuje snahy o konkrétní změny. Ty přesto možné jsou, což zároveň
znamená, že by za ně představitelé a představitelky institucí měli přebírat zodpovědnost, spíše než
využívat popsanou argumentační strategii. Přesouvání zodpovědnosti za zahájení změn z instituce na
společnost nepovede k jejich urychlení. Naopak, může je na dlouho zbrzdit. Podobně důraz na
spotřebu nepovede k rehabilitaci důležitého feministického svátku. Tím lze maximálně odvést
pozornost od jeho politického obsahu, a tak jej pro snahy o změnu genderové kultury do značné míry
znehodnotit. Na akademické půdě by MDŽ přitom mohl sloužit jako den, kdy si připomeneme význam
feministického hnutí, konkrétních osobností i opatření, která vedla a dále vedou ke zlepšování
postavení žen. Už jenom proto bychom neměli dovolit, aby se obsah MDŽ znovu vyprázdnil.
FEMINISTICKÁ SPOLEČNOST (KONTRA) UK
Blanka Nyklová
Roli intelektuálů – a občas i intelektuálek – ve veřejném prostoru byla
věnována řada úvah a dokonce i knih, jedná se o téma, které se oživí
nejpozději vždy, kdy se zdá, že dochází ke společenským změnám či
posunům v hodnotovém zaměření společnosti. Jakkoli panuje shoda
na tom, že intelektuál či intelektuálka nemusí mít vysokoškolské
vzdělání, otázka společenské zodpovědnosti osob pohybujících se na
akademické půdě se zdá být ještě o něco specifičtější, neboť studium
a úvahy o společnosti a jejím uspořádání jsou často tím, čím se
odborně zabývají. Na univerzitní půdě proto mají dlouhou historii
studentské spolky, jejichž cílem je v nejširším slova smyslu vytváření
akademické komunity, a to ať už provozováním debatního či
filmového kroužku nebo popularizací studovaného oboru. Pokud se
podíváme na seznam spolků, které můžeme najít na pražské Univerzitě Karlově, dočteme se, že
„Univerzita Karlova jakékoliv aktivity toho druhu vítá, neboť studentům rozšiřují obzory a smysluplně je
připravují na jejich budoucí profesní život.“ Přesto v seznamu již nenajdeme Feministickou společnost
Univerzity Karlovy. Znamená to, že nerozšiřuje studentům – a studentkám – obzory a nepřipravuje je
na budoucnost?
Feministickou společnost (FEM) založila na podzim 2013 studentka Ústavu filozofie a religionistiky
Kristýna Sára Zittová, protože ji, jak říká: “zajímala hlavně feministická filosofie, o kterou se nikdo jiný
nezajímal, málokdo o jakékoli z autorek, které jsem četla, slyšel, navíc, jak to tak bývá, některým
chlapcům to celé bylo spíš pro smích. Chtěla jsem mít s kým diskutovat, co mne zajímá, a mít lidi,
kteří budou chtít se mnou diskutovat, co feministického zajímá je.“ Za vznikem spolku tedy stála vnitřní
potřeba rozvíjet kritické myšlení. Myšlenka se uchytila, přidalo se více studentek a studentů z různých
fakult UK, včetně Matfyzu. V současnosti sleduje FEM tři hlavní oblasti působení: samotný spolek,
BŘEZEN 2016
akademickou obec a veřejnost, přičemž se hlásí k pořádání kulturních i odborných akcí a zvyšování
povědomí o různých formách diskriminace a cílech feminismu.
Relativně volná organizační struktura FEMu umožňuje jeho členům a členkám soustředit se na
nejrůznější témata v souladu s obecným zaměřením na feminismy v průsečíku s dalšími osami
nerovnosti, jako je třeba etnicita, i na seznamování nejen akademické veřejnosti s feministickým
přístupem např. k maskulinitám či náboženství. Především v tomto roce se také věnuje tomu, co se
přímo děje v rámci místního feminismu, například uspořádáním debaty o feministickém aktivismu či o
roli genderu v disentu a za socialismu. FEM zároveň aktivně propaguje akce dalších organizací, jako
je Česká ženská lobby nebo Iniciativa Ne Rasismu, informuje o nich, a přispívá tak k lepší propagaci
jednotlivých činností a vzájemnému propojování jinak často paralelně existujících aktivit. Kontroverzně
pak může působit nepřehlédnutelná snaha FEMu poukazovat na styčné body antirasismu, antifašismu
a feminismu. Ta právě (alespoň prozatím) vedla k odstranění zkratky UK z názvu spolku a k vyhrocení
vztahů s rektorátem univerzity.
Co se vlastně stalo? Na sobotu 12. března připravil FEM karnevalový průvod
s názvem „Feminismus žije!“, s podtitulem „Karnevalem proti fašismu.“
Jednalo se o akci solidární s podobnými pochody v Německu, kde se
protestovalo proti účelovému používání tématu sexuálního násilí v útocích
proti uprchlíkům, a to skupinami, jimž feministické ideály rozhodně na srdci
neleží (kritiku této praxe nabízí např. Laurie Penny). V rámci happeningu
proběhlo i malování transparentů, přičemž jedna účastnice zvolila heslo
„Mrtvej šovinista, dobrej šovinista“. O události nejprve informovala ČTK, ale
záhy se, především na sociálních sítích, rozpoutal útok na FEM a na UK.
Hlavní strategií bylo vyvinout tlak na univerzitu vyvoláním zdání masové
nevole veřejnosti k danému heslu a jeho spojení s univerzitou, k němuž se
neváhali přidat i zástupci a zástupkyně politické scény. FEM se za heslo
omluvila, což Filozofické fakultě, na níž obě studentky UK, jež jsou ve vedení
FEMu, studují, stačilo, a kauzu odložila (k diskuzi o ne/vhodnosti samotného hesla viz např. komentář
Martiny Malinové, která heslo obhajuje). Nestačilo to ale rektoru univerzity Tomáši Zimovi, který
obratem vyzval spolek, aby přestal „UK“ ve svém názvu používat. Na poukázání na již učiněnou
omluvu a nabídku k dialogu pak již reagoval prostřednictvím právního odboru, jehož vedoucí Jan
Wagner spolek mimo jiné upozornil: „byli bychom nuceni, při nesplnění naší žádosti a výzvy, nadále
postupovat právní cestou vůči jednotlivým Vašim členům, a to za účelem ochrany dobrého jména naší
univerzity, včetně vymáhání případné škody. Upozorňujeme Vás, že pokud neuvidíme bezodkladnou
nápravu, dle výše uvedeného, zvažujeme celou záležitost řešit mimo jiné i trestním oznámením“
(přehledné shrnutí kauzy je dostupné na stránce FEM). 23. března se před rektorátem UK na akci
Spolky a feminismus na univerzitu patří! sešlo uskupení zástupců a zástupkyň studentských spolků
univerzity, aby projevili FEMu podporu a předali vlastní vyjádření k postupu rektorátu. 31. března
zástupkyně a zástupce přijal prorektor, zkratku UK nicméně spolek ve svém názvu nadále užívat
nesmí.
Jak nezvykle rychlou a razantní reakci rektorátu vnímají jeho
členky a členové? „Zdá se mi, jakoby se rozhodli “řídit
univerzitu jako firmu”. Feminismus a komunikace jim nejspíš
moc neříká. Za to PR a právníci patří v každé firmě k top
prioritám,“ říká členka spolku, která zároveň vítá podporu
ostatních univerzitních spolků. Podobnou paralelu vidí i další
člen FEMu: „Rektorát UK si nárokuje název Univerzita Karlova
a rád by, aby ho ostatní univerzitní struktury používaly co
nejméně. Jak říká sám rektor: „ať ve svém názvu nemají
Univerzita Karlova, to ostatně nemá devadesát procent spolků
na univerzitě”. Tento postup je vyvozen z marketingového
světa, kde firma musí dbát na své dobré jméno a nemá ani
nejmenší zájem o názory svých zaměstnanců. Na půdě
univerzity to je ale bizarní přístup; vzpomeňme, jak důležité
byly názory a protesty studentů v minulém století.“
Pokud
byste
raději
viděli
budoucnost, kde studenti a
studentky mohou diskutovat a
pořádat akce ke složitým a často
provokativním tématům, a to
s tím,
že
mohou
počítat
s rozumnou
mírou
podpory
univerzity, pak můžete podpořit
setrvání Feministické společnosti
jako
součásti
oficiálního
studentského spolkového života
na Univerzitě Karlově zde.
Pokud se vrátíme k úvodní otázce, je možné konstatovat, že poslední dění okolo spolku a jmenovitě
rektorát UK jednoznačně rozšířil členkám, členům, sympatizantům a sympatizantkám Feministické
BŘEZEN 2016
společnosti obzor a svérázným způsobem je připravil na budoucnost. Otázkou zůstává, zda by se
měla budoucnost života na akademické půdě nést v duchu odmítání diskuze o pro někoho
kontroverzních tématech z pozice moci. Je s podivem, že rektorát sice vnímá vlastní zodpovědnost za
„dobré jméno“ univerzity – či snad rovnou „značku“ instituce, ale rezignuje na odpovědnost za úroveň
– a přítomnost – společenské reflexe a diskuze. Přistupovat k názorům a aktivitám studujících jako
k jejich zcela soukromé aktivitě, jež by se měla striktně oddělovat od akademické půdy, je v rozporu
s posláním studentských spolků, k němuž se tatáž univerzita hlásí. Zároveň se jedná o postoj, který
normalizuje nezájem o diskuzi různorodých názorů, jejichž vzájemná interakce tak může působit jako
něco zbytečného, pokud ne rovnou nežádoucího. Přístup rektorátu k vlastním aktivním studujícím
působí znepokojujícím dojmem, vzhledem k tomu, že na schopnosti vést dialog a angažovat se
demokracie bezpodmínečně stojí. Se stejným problémem se setkáváme v širší, stále
antagonizovanější společnosti, na akademické půdě je tento vývoj ale problematický dvojnásobně. Má
totiž potenciál vést studující k nezájmu o názor druhých, čímž přímo ohrožuje jejich schopnost učit se
nejen vést dialog, ale i žít jako součást funkční občanské společnosti. Bez ochoty pochopit stanoviska
druhých a zaujmout k nim kritický a vyargumentovaný postoj totiž může dojít jen k sebeutvrzování se
ve správnosti vlastních přesvědčení, což intelektuální posun vylučuje. Protože akademická půda má
ve společnosti prestiž, na niž se ve spojení „dobré jméno“ mimo jiné rektorát odkazuje, lze nezájem o
diskuzi vnímat jako precedens, jako návod, jak je správné a akademicky posvěcené se chovat. A
právě proto tým NKC – gender a věda, který z větší části tvoří absolventky různých fakult Univerzity
Karlovy na magisterském a doktorském stupni, podporuje snahu Feministické společnosti navázat
s rektorátem vlastní univerzity diskuzi a pokračovat ve feministickém aktivismu, který může přispět ke
společenské diskuzi jako takové. Znepokojuje nás, že současné vedení UK tímto způsobem
vystoupilo proti studentskému spolku – což je věc, která zcela jistě nemůže ujít pozornosti díky
analytickému aparátu, který nám poskytují mnohé humanitní a sociálně vědní disciplíny.
HISTORY IS HERSTORY, TOO: BŘEZEN, MĚSÍC ŽEN V HISTORII
Hana Tenglerová
O tom, že tvrzení jen velké osobnosti se trvale vrývají
do paměti dějin, lze přinejmenším zpochybnit, byl
v anglosaském světě v březnu měsíc historie žen. Jeho
cílem je upozornit na významné ženy historie a jejich
přínos pro naši současnost. Podle britské historičky
Bettany Hughes sice ženy tvoří a tvořily plus
mínus 50 % populace, představují ale jen 0,5 % osob, o
nichž najdeme záznam v naší historiografii.2 Jedním
z důvodů je podle historičky Amandy Foreman
patriarchální prostředí, které ženám bránilo zastávat
mocenské pozice, některé příběhy významných žen z historického povědomí ale prostě vypadly,
nebyly historiky považovány za zaznamenáníhodné nebo byly přizpůsobeny vhodnému narativu, který
využívá a posílá znovu do oběhu stereotypní představy o ženách (například u Kleopatry došlo ke
zdůraznění sexuality na úkor její dalších například intelektuálních kvalit).3 Ke zneviditelňování žen
v dlouhodobém horizontu nepochybně pomohlo také upřednostňování tzv. velkých dějin a opomíjení
dějin každodennosti. V březnu se proto řada médií věnovala znovuobjevování postav, jako jsou
například spisovatelky a básnířky Enheduanna (2285 - 2250 př. n. l.), Murasaki Shikibu (973/978 –
1014/1031 či Mary Wortley Montagu (1689 – 1762). Pokud se chcete dovědět víc o tom, jak a jaké
ženy z historie “zmizely“, nebo jsou známé jen úzkému okruhu osob, zkuste některý z následujících
odkazů.

Web English Heritage: http://www.english-heritage.org.uk/visit/special-interest/women-inhistory/
2http://blog.english-heritage.org.uk/women-written-history-interview-bettany-
hughes/?utm_content=buffer943fd&utm_medium=social&utm_source=twitter.com&utm_campaign=buffer.
3 https://broadly.vice.com/en_us/article/the-history-of-erasing-womens-history.
BŘEZEN 2016



seriál BBC The Ascent of Woman:
http://www.bbc.co.uk/programmes/b0693dsh/episodes/guide
Slovenský dokumentární cyklus PRVÁ o slovenských ženách, které se jako první prosadily
v různých oblastech společenského života:
https://www.youtube.com/channel/UCQyoVDof2YJX5R0nMeikylQ
Ženy, které působily v oblasti vědění a vzdělávání na našem území:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C5%BEen_ve_v%C4%9Bd%C4%9B_%C4%8Desk%
C3%BDch_zem%C3%AD_do_roku_1945 a
http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Hlavn%C3%AD_strana.
ZMĚNA NA POKRAČOVÁNÍ
Genderově senzitivní komunikace – dobrá praxe v ČR
Hana Víznerová
V březnu 2016 předsednictvo Technologické agentury ČR (TA ČR) schválilo „Příručku pro užívání
genderově senzitivního jazyka v komunikaci TA ČR“. V zahraniční je tento typ opatření běžnou praxí,
v České republice jde o ojedinělý případ, kdy instituce prosazuje systémové změny na podporu
genderové rovnosti, mezi které proměna kultury pracovního prostředí nedílně patří. V nedávné době
přijal obdobný dokument - „Chartu pro genderově senzitivní komunikaci“ - také CzechGlobe – Ústav
pro výzkum globální změny AV ČR, který se účastní mezinárodního projektu 7. RP EGERA.
Komunikace a jazyk hrají zásadní roli při utváření sociální reality, genderových a jiných stereotypů a
nerovností. Používání genderově senzitivního jazyka a komunikace (verbální, neverbální i vizuální)
významně přispívá k jejich odstraňování. Pomáhá zviditelňovat a uznávat znevýhodněné či méně
reprezentované skupiny osob v daném prostředí. V akademickém a vysokoškolském prostředí jsou
takovou skupinou ženy, a to zejména ve vedoucích pozicích či na nejvyšších příčkách akademické
hierarchie. Běžné užívání generického maskulina například pro označování pozic či titulování
(profesor, docent) utvrzuje představy a očekávání (mužů i žen), koho si s takovými pozicemi
spojujeme. Experimentální studie dokládají, že pokud použijeme slovo „vědec“, lidé si s velmi vysokou
pravděpodobností představí muže, v případě, že se použije výraz „vědec či vědkyně“, je výsledek
zcela jiný.
Příkladem jak se vyvarovat stereotypizaci rolí mužů a žen ve vědě a podpořit zastoupení žen ve
vedoucích pozicích, je používání jazyka, který nepracují s generickým maskulinem ve veřejných
dokumentech či interních předpisech. Konkrétním příkladem změny potom bude úprava pravidel pro
vyhlašování nominací do rozhodovacích orgánů ve znění: „Přijímáme nominace na kandidáty a
kandidátky do voleb na děkana nebo děkanku.“ Komunikace se však vztahuje i na každodenní
pracovní vztahy, na to, jak komunikujeme s kolegy a kolegyněmi, nadřízení s podřízenými, na
pracovních schůzkách apod.
Přijímání obdobných dokumentů má i významnou symbolickou rovinu – vedení instituce se otevřeně
hlásí k hodnotám genderové rovnosti, a to jak dovnitř, tak vně instituce. Takové hodnoty se pak
promítají i do způsobu, jak se instituce prezentuje (příkladem genderově nesenzitivní a sexistické
komunikace jsou četné případy propagačních videí českých univerzit na přilákání studujících).
Je to však první krok, na který nezbytně musí navázat opatření a aktivity, které pomohou principy
převést do každodenní praxe a změnit genderovou kulturu v instituci. Jak na to? Vedle již zmíněné
změny dokumentů a používání genderově citlivého jazyka ve veřejných dokumentech či na webu
instituce, je potřebné zároveň věnovat dostatek pozornosti zvyšování povědomí o vlivu komunikace na
fungování týmů a potažmo na podmínky pro profesní rozvoj a kariérní růst vědců a vědkyň, stejně tak i
studujících (jak na genderově senzitivní jazyk a komunikaci ve výuce více v manuálu zde), v podobě
vzdělávacích či osvětových aktivit.
Další tipy a příklady dobré praxe, jak podpořit genderovou kulturu v instituci, najdete na informačním
portálu www.gendervH2020.cz.
BŘEZEN 2016
AKTUALITY
Aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací
Vláda v březnu schválila Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016-2020. Dokument se
na několika místech vláda hlásí k genderové rovnosti a vybízí Ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy a další zainteresované instituce k následujícím krokům:
 vytvořit akční plán internacionalizace, jehož součástí bude akční plán rozvoje lidských zdrojů
včetně zohlednění genderové rovnosti ve VaVaI (str. 35)
 prosazovat politiku rovnosti žen a mužů prostřednictvím strategického plánu Priorit a postupů
prosazování rovnosti žen a mužů v oblasti VaVaI (str. 43).
 dosáhnout do roku 2020 toho, aby zastoupení žen na pozici výzkumnice dosáhlo 30 %
(v hodnotě přepočtené na celé úvazky).
Marcela Linková předsedkyní Helsinki Group on Gender in Research and Innovation
Jsme velice rády, že vám můžeme oznámit, že vedoucí NKC –
gender a věda Marcela Linková byla zvolena předsedkyní Helsinki
Group on Gender in Research and Innovation, jedné z poradních
skupin výboru ERA (ERAC) a Evropské komise. HG byla
založena v roce 1999 a sdružuje zástupce a zástupkyně
členských států. Cílem HG je poskytovat rady a konzultace
v oblasti podpory genderové rovnosti ve vědě, zastoupení žen ve
vedoucích pozicích výzkumu a integrace genderové dimenze do
výzkumu, tj. v oblastech, které jsou prioritami Evropského
výzkumného prostoru a které přijaly členské státy, včetně České
republiky, na zasedání Rady pro konkurenceschopnost 1. 12.
2015.
Nové vedení Technologické agentury ČR
O tom, že v kontextu vědeckého světa nejde vždy jen o kvalifikaci a zkušenosti, píšeme docela často.
Aktuálním příkladem je rozhodnutí Rady pro výzkum, vývoj a inovace dosadit do vedení
Technologické agentury úředníka ministerstva průmyslu Petra Očka. Očkova protikandidátka, bývalá
předsedkyně TA ČR Rut Bízková, měla podporu široké vědecké veřejnosti. Získala 58 nominací,
zatímco Petr Očko měl jen dvě. TA ČR tak má od nynějška čistě mužské vedení, na což mimo nás
upozornilo i užší vedení předsednictva Rady vysokých škol. Rut Bízkové bychom chtěly poděkovat za
její práci, za to, že byla první osobou, která iniciovala a podpořila téma rovných příležitostí žen a mužů
v kontextu fungování TA ČR dovnitř i na venek, a byla vůbec první, kdo této problematice mezi
vedením významných institucí českého výzkumu a vývoje věnoval adekvátní pozornost. Rozhovor
s Rut Bízkovou na ČRo Plus k jejímu neobhájení postu ve vedení TA ČR zde.
ČR v evropském srovnání: She Figures 2015
Vyšla očekávaná publikace Evropské komise She Figures 2015, která
mapuje zastoupení žen na různých pozicích a ve fázích vědecké dráhy. Mezi
evropskými zeměmi patříme až na výjimky mezi nejhorší. ČR má vůbec
nejnižší podíl žen mezi absolventy doktorského studia z 33 sledovaných
zemí. Co se zastoupení žen mezi výzkumníky a výzkumnicemi týče, obsadila
ČR až 31. pozici (33. místo z hlediska zastoupení žen mezi výzkumníky/cemi
ve vysokoškolském sektoru, 26. místo v zastoupení žen výzkumnic ve
vládním sektoru a 32. pozici z hlediska zastoupení žen výzkumu
v soukromém sektoru). Publikace je ke stažení zde.
BŘEZEN 2016
Mentoringový program pro vědkyně a vědce 2016 zahájen
16. března 2016 jsme zahájili další ročník mentoringového
programu pro vědkyně a vědce. Přihlášeno je 46 žen a 16
mužů. Zastoupení osob z různých oborů je vyrovnané: 25
osob působí v sociálních a humanitních vědách, 27
v přírodních či technických oborech. V tuto chvíli
mají účastnice a účastníci programu vytvořeny individuální
mentoringové plány na rok 2016 a hledají a oslovují
potenciální mentorky a mentory.
Kyselé a zlaté žáby za ne/podporu rovnosti žen a mužů uděleny
Občanské sdružení Žába na prameni 8. března vyhlásilo vítěze anticeny Kyselá
žába za nekorektní vystupování či výrok proti ženám či mužům a ceny Zlatá žába
za aktivní prosazování rovných příležitostí mužů a žen. V obou kategoriích byly
nominovány a zabodovaly výroky a články, které se týkaly výstavy aktů v Knihovně
akademie věd. Zlatou žábu získala JUDr. Barbara Havelková z University of Oxford
Faculty of Law za text Akty na Akademii – feministky nikoho umlčet nechtěly.
Blahopřejeme!
Více o soutěži zde: http://www.zabanaprameni.cz/.
POZVÁNKY A AVÍZA
Vítání knihy Změna trasy: o odchodech z vědy
Kdy: 11. dubna 2016 v 17:00 hodin
Kde: Klub FAMU, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1
Publikace se zaměřuje na příčiny odchodu začínajících
vědkyň a vědců z české vědy a na průběh jejich studijní a
pracovní dráhy od doby vstupu do vědy až dodnes. Cílem
publikace je zjistit, kdo jsou lidé, kteří v posledních deseti
letech opustili akademické pozice v ČR, jaké byly příčiny
jejich odchodu, jaké je jejich současné pracovní uplatnění a
jakým způsobem dnes využívají znalosti a dovednosti
nabyté za dobu působení ve vědě.
„Tento projekt přitom není unikátní jen v rámci zaměření
našeho centra. Tato cílová skupina totiž nebyla v České
republice doposud zkoumána. S výjimkou studie ČSÚ pro
OECD z roku 2006, zaměřené na kariérní dráhy lidí s doktorským titulem, chybí k tématu odchodů z
vědy za ČR jakákoliv data,” poznamenává k publikaci Kateřina Cidlinská, která na projektu pracovala
3 roky.
Pozvánku naleznete na našich stránkách: http://www.genderaveda.cz/novinky/17925I na Facebooku: https://www.facebook.com/events/497774390347544/
BŘEZEN 2016
Gender a věda na Academia Film Olomouc (AFO)
NKC – gender a věda je již tradičně spolupořadatelem
sekce Gender a věda na AFO, které se uskuteční od 19.
do 24. dubna v Olomouci. Dotkneme se problematiky
sexuálního obtěžování na vysokých školách, nerovného
odměňování žen a mužů v profesním prostředí a stranou
neponecháme ani téma žen v oblasti IT technologií.
Přednáškově-filmový program doplní výstava s jasným
názvem V zapomnění: ženy v naší vědě. Více informací o akcích NKC – gender a věda na AFO
naleznete zde: http://www.genderaveda.cz/gender-veda/181105-spoluprace-s-afo/2016
V dubnu otevřeme registraci na 4. národní konferenci o genderu a vědě
Konference se uskuteční 22. června 2016 v Hlavním sále Senátu
Parlamentu ČR. Mezi témata čtvrté národní konference tradičně patří kulturní
a institucionální změna, genderová rovnost a profesní růst vědkyň. V roli
hlavního řečníka vystoupí profesor Curt Rice, světově uznávaný propagátor
genderové rovnosti ve vědě a výzkumu, rektor Univerzity aplikovaných věd v
Oslo a Akershus a předseda Norského výboru pro genderovou vyváženost a
diverzitu. Novinky o konferenci sledujte zde.
Ombudsmanka hledá vědkyně se zkušenostmi s diskriminací
Sdílíme výzvu veřejné ochránkyně práv ve věci diskriminace
při využívání opakovaných smluv na dobu určitou. Pokud
jste výzkumnice, pedagožka či vědkyně na vysoké škole či ve
výzkumné instituci a pociťujete a/nebo jste v minulosti
pociťovala nefér zacházení (např. i u bývalého
zaměstnavatele), kontaktujte prosím kancelář veřejné
ochránkyně práv!
Uprchlíci a my: česká očekávání a německá zkušenost
19. dubna pořádá Učená společnost ČR (USČR) ve spolupráci s Velvyslanectvím Spolkové republiky
Německo a Výzvou vědci proti strachu a lhostejnosti moderovanou panelovou diskuzi na téma
Uprchlíci a my: česká očekávání a německá zkušenost. Debata se bude konat v pražském sídle
USČR na Národní třídě 3 od 15.00 hodin. Mezi debatujícími se objeví Prof. Dr. Thomas K. Bauer,
Prof. Dr. Petra Brendel, Doc. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc., PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D., Prof.
Dr. Karen Schönwälder. Předpokládáme, že během debaty budou probírány i genderové aspekty
migrace. O průběhu panelu si budete moci přečíst v dubnovém newsletteru.
NEWSLETTER BŘEZEN 2016
Měsíčník newsletter vydává Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.
ISSN 1801–7339
Adresa redakce
Jilská 1, Praha 1 110 00
Redakce
Blanka Nyklová, Hana Tenglerová, Hana Víznerová, Naďa Straková, Alena Ortenová, Kateřina Cidlinská, Nina Fárová,
Martina Fucimanová, Marcela Linková, Michaela Trtíková Vojtková, Marta Vohlídalová
Příspěvky a reakce můžete zasílat na [email protected].
K odběru newsletteru se lze přihlásit na webových stránkách www.genderaveda.cz
BŘEZEN 2016