a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín

Roèník 17
Èíslo 7
1. 11. 2012
Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopøej mi,
abych dobrým životem, milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli pøipraven vstoupit do Tvé náruèe.
ROK VÍRY
Milí pøátelé,
zatím stále stojíme na prahu Roku víry a tudíž možnosti
plodného prožití jsou dosud otevøeny.
Mnoho bude záležet na každém z nás,
s jakou iniciativou budeme objevovat
a prožívat toto pozvání k prohloubení
vlastní víry v Krista, aby bylo také co
pøedávat dalším generacím. Rád bych se s
vámi podìlil o slova ostravsko –
opavského biskupa Františka Václava
Lobkowicze, která na poèátku Roku víry
adresoval svým diecézánùm (pozn. jeho
slova jsou mnou lehce aktualizována).
Urèitì i my v nich mùžeme najít mnohou
inspiraci.
Ve ètvrtek 11. øíjna byl zahájen Svatým
Otcem vyhlášený ROK VÍRY. Toto datum,
11. øíjen, nebylo vybráno náhodou. Je to
totiž právì 50 let, kdy zaèal II. Vatikánský
koncil, který mìl za úkol otevøít okna církve dokoøán, aby to
bohatství, které Pán své církvi dal, totiž bohatství víry,
mohlo proudit do celého svìta. Papež Jan XXIII. velmi
dobøe vnímal promìny tohoto svìta a uvìdomil si, že svìtu,
který tápe v nejistotách, je tøeba dát znovu tu správnou
jistotu. Jistotu, kterou zakusil i sv. Pavel, když prohlašuje:
Vím, komu jsem uvìøil a jsem si jist (2Tim 1,12). Po
padesáti letech od této vskutku úžasné události života
církve chce souèasný papež Benedikt XVI. lidem znovu
pøipomenout, jak veliké bohatství církev ve své víøe má.
Vìci hmotné, které nás obklopují, jsou skuteènì jen
prostøedky, které mají pomáhat dosáhnout správného
životního postoje, a tím postojem není nic jiného, než náš
vztah k Pánu. Vše materiální zde jednou zanecháme
a pøed Pána budeme pøedstupovat jedinì s láskou v srdci,
která se probouzí prohlubováním víry
a utvrzováním naší nadìje.
Víra v Boha znamená pøedevším
poznávat svým rozumem a pak
odpovídat svým srdcem. A k poznání je
zapotøebí jistì mnoho úsilí. Možná je
právì teï ta vhodná pøíležitost zpytovat
svá svìdomí, jak pozornì nasloucháme
pøi mši svaté Slovu Božímu, jak èasto
vezmeme do ruky Písmo svaté i doma,
kdy jsme naposledy otevøeli Katechismus
katolické církve èi alespoò jeho
Kompendium, nebo mladší generace
vytáhla ze svých pøihrádek YouCat,
2012 a v tìchto knihách jsme studovali obsah
2013 naší víry. Je teï pøíležitost si uvìdomit,
s jakou opravdovostí a vnitøním
pøesvìdèením vyznáváme nedìli co nedìli spoleèné
Vyznání víry, Credo, které nás spojuje se všemi vìøícími
na celém svìtì.
R O K V ÍRY
Urèitì bude velmi prospìšné, když si hned na poèátku
tohoto Roku víry udìláme pøedsevzetí, že se budeme
opravdu upøímnì snažit všemi možnými prostøedky
prohloubit svou víru, a tím i lásku a nadìji. V tomto
smyslu mùžeme hloubìji otevøít svá srdce pùsobení Boží
milosti.
P. Miroslav Strnad
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
Apoštolský list
papeže Benedikta XVI.
PORTA FIDEI
daný „motu proprio“
k vyhlášení Roku víry
1. Brána k víøe (srov. Sk 14, 27), jež uvádí
do života ve spoleèenství s Bohem
a umožòuje vstup do jeho církve, je pro nás
vždy otevøena. Pøekroèit její práh lze tehdy,
jestliže se hlásá Boží slovo a srdce se nechá pøetváøet promìòující
milostí. Vstoupit do této brány znamená vydat se na cestu, která trvá
po celý život. Tato cesta zaèíná køtem (srov. Øím 6, 4), díky nìmuž
smíme Boha nazývat Otcem, a konèí tehdy, když skrze smrt
projdeme do vìèného života. Ten je plodem zmrtvýchvstání Pána
Ježíše, který chtìl darem svého Svatého Ducha pøivést všechny ty,
kdo v nìj uvìøí, do své slávy (srov. Jan 17, 22). Vyznávat víru v Trojici
– Otce, Syna a Ducha Svatého – znamená vìøit v jednoho Boha,
který je láska (srov. 1 Jan 4, 8): Otce, jenž v plnosti èasu poslal svého
Syna pro naši spásu, v Ježíše Krista, jenž v tajemství své smrti
a zmrtvýchvstání vykoupil svìt, a v Ducha Svatého, jenž po staletí
vede církev v oèekávání slavného Pánova návratu.
2. Již od samého zaèátku své služby jsem jako nástupce svatého
Petra mluvil o nutnosti znovu objevit cestu víry a s novou intenzitou
ukazovat radost a nadšení ze setkání s Kristem. V homilii bìhem
mše svaté pøi zahájení svého pontifikátu jsem øekl: „Celá církev
a pastýøi v ní se musí jako Kristus vydat na cestu, aby vyvedli lidi
z pouštì na místo života, k pøátelství s Božím Synem, k tomu, který
dává život, a to život v plnosti.“ Èasto se stává, že køesané mají
vìtší starost o sociální, kulturní a politické dùsledky své èinnosti
a o víøe uvažují jako o samozøejmém pøedpokladu života
spoleènosti. Ve skuteènosti však už tento pøedpoklad nejen že není
samozøejmý, ale èasto je i veøejnì popírán. V minulosti bylo patrné
jednotící tkanivo kultury, obecnì pøijímané jako odkaz k obsahu víry
a jí inspirovaných ctností. Dnes se však zdá, že ve znaèné èásti
spoleènosti už tomu tak není. Dùvodem je hluboká krize víry, která
postihla množství lidí.
3. Nelze se smíøit s tím, že by sùl ztratila svou chu a svìtlo zùstalo
skryto (srov. Mt 5, 13–16). Tak jako samaøská žena mohou i dnešní
lidé zakoušet potøebu vydat se ke studni a slyšet Ježíše, který nás
Jak mùžeme duším v oèistci pomáhat?
1. Hlavnì MŠÍ SVATOU, kterou nemùže nic nahradit.
2. SMÍRNÉ UTRPENÍ. Každé utrpení, a tìlesné nebo
duševní, které obìtujeme za duše v oèistci, jim pøináší
velkou úlevu.
3. RÙŽENEC je po mši svaté nejúèinnìjším prostøedkem, jak
mùžeme duším v oèistci pomáhat. Modlitbou rùžence se
dennì vysvobozuje mnoho duší, které by jinak ještì dlouho
musely trpìt.
4. Také KØÍŽOVÁ CESTA pøináší mnohou úlevu.
5. Pro duše v oèistci jsou nedocenitelné ODPUSTKY.
6. ALMUŽNA a DARY na dobré úèely, hlavnì na misie. Proè
penìžité dary? To, že se pro urèité duše musí pøinášet
finanèní obìti, vychází za prvé z toho, že almužnami na
dobrý úèel se duším v oèistci mùže hodnì pomáhat.
V souèasné dobì je podpora misií zvl᚝ dùležitou vìcí,
protože v misijních zemích je velká nouze, a pokud se
úèinnì pomùže, bude tam také bohatá úroda, hlavnì
v Africe a v Jižní Americe. Každý je povinen misie
podporovat a tuto povinnost mnozí ve svém životì
zanedbávali. Za druhé – mnohá duše má sama co
zve, abychom v nìj uvìøili a èerpali živou vodu vyvìrající z jeho
pramene (srov. Jan 4, 14). Musíme znovu objevit chu nechat se
krmit Božím slovem, vìrnì pøedávaným v církvi, a chlebem života,
nabídnutým jako pokrm jeho uèedníkùm (srov. Jan 6, 51). Ježíšovo
uèení skuteènì zaznívá i dnes se stejnou intenzitou: „Neusilujte
o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zùstává k vìènému životu“
(Jan 6, 27). Otázku, kterou tehdy Ježíšovi kladli jeho posluchaèi,
vznášíme i dnes: „Co máme dìlat, abychom konali skutky Boží?“
(Jan 6, 28). A známe také Ježíšovu odpovìï: „To je skutek Boží,
abyste vìøili v toho, koho on poslal“ (Jan 6, 29). Víra v Ježíše Krista
je tedy definitivní cestou k dosažení spásy.
4. Ve svìtle všech tìchto skuteèností jsem se rozhodl vyhlásit Rok
víry. Zaène 11. øíjna 2012, u pøíležitosti padesátého výroèí zahájení
II. vatikánského koncilu, a skonèí o slavnosti Ježíše Krista Krále,
24. listopadu 2013. Na datum jeho zaèátku, 11. øíjen 2012, zároveò
pøipadá dvacáté výroèí vydání Katechismu katolické církve. Byl
vyhlášen mým pøedchùdcem, blahoslaveným Janem Pavlem II.,
aby všem vìøícím ukazoval sílu a krásu víry. Tento dokument,
skuteèný plod II. vatikánského koncilu, si vyžádala mimoøádná
Synoda biskupù v roce 1985 jako nástroj ve službì katechezi a byl
pøipraven ve spolupráci se všemi biskupy katolické církve. A právì
na øíjen 2012 jsem svolal øádné zasedání Synody biskupù, aby se
vìnovala tématu „Nová evangelizace pro pøedávání køesanské
víry“. Bude to dobrá pøíležitost, jak celou církev uvést do období
mimoøádné reflexe a znovuobjevení víry. Není to poprvé, kdy je
církev vyzývána k tomu, aby slavila Rok víry. Mùj ctihodný
pøedchùdce, služebník Boží Pavel VI., oznámil podobnou oslavu
pro rok 1967, aby tak pøipomnìl muèednictví svatých Petra a Pavla
u pøíležitosti 1900. výroèí jejich nejvyššího svìdectví víry. Chtìl, aby
to byl pro celou církev slavnostní okamžik „skuteèného a upøímného
vyznání stejné víry“ a aby toto vyznání bylo uèinìno „jednotlivì
a spoleènì, svobodnì a vìdomì, vnitønì i navenek, pokornì
a upøímnì“. Domníval se, že tímto zpùsobem celá církev znovu
získá „pøesné povìdomí o své víøe, kterou tak bude moci oživit,
oèistit, potvrdit a vyznat“. Dalekosáhlé spoleèenské zmìny, k nimž
v oné dobì docházelo, jen potvrdily, že slavení Roku víry bylo
potøebné. Tento rok byl zakonèen Vyznáním víry Božího lidu, jež
mìlo ukázat, že podstatný obsah, náležející ke staletému dìdictví
všech vìøících, je tøeba potvrzovat, chápat a prozkoumávat stále
novým zpùsobem. Jedinì tak je možné dùslednì vydávat svìdectví
v dìjinných okolnostech odlišných od minulých podmínek.
/pokraèování v pøíštím èísle Pastýøe/
vyrovnávat buï kvùli nezaplaceným dluhùm nebo kvùli
nespravedlivé závìti èi nìjaké jiné nespravedlnosti, kterou
nevyrovnala.
7. Také ZAPALOVÁNÍ SVÍCÍ duším v oèistci pomáhá, jednak
proto, že je to úkon pozornosti a lásky, ale také proto, že
svíce jsou posvìcené a svítí do tmy duším v oèistci.
Posvìcené svìtlo má pro duše v oèistci velkou cenu. Ale
i když nejsou posvìcené, uvažme, že pøece kupujeme
svíce nebo olej z lásky k zemøelým a každý úkon lásky má
velikou cenu.
8. Také KROPENÍ SVÌCENOU VODOU mírní bolesti.
Svìcená voda je dùležitá, když ji užíváme s vírou
a dùvìrou. Nezáleží na tom, zdali vylijeme celou konvièku
nebo jenom kapku; lepší kapka spojená s modlitbou za
duše v oèistci. Je škoda, že v mnoha domech už nemají
kropenku. Tím ztrácejí pøíležitost obìtovat svìcenou vodu
za duše v oèistci.
9. V dušièkovém týdnu od 1. do 8. listopadu se duším v oèistci
dostává zvláštních dobrodiní milosrdenství Panny Marie.
Také mìsíc listopad pro nì znamená dobu zvláštních
milostí.
Memorare
Pomni, ó nejdobrotivìjší Panno Maria, že od vìkù není slýcháno, bys koho opustila, kdo pod ochranu tvou se utíkal aneb o pomoc tì vzýval
anebo za pøímluvu tì žádal. Dùvìrou touto jsa posilnìn, k tobì, panno panen a matko, spìchám, k tobì pøicházím a jako lkající høíšník stojím
pøed tebou. Ó, matko Slova, slovy mými nezhrdej, nýbrž milostivì slyš a vyslyš mne. Amen.
- PASTÝØ strana 2 -
BYLI JSME V TELEVIZI NOE
V nedìli 14. øíjna 2012 se naše farnost vydala na pøedem dlouho
avizovanou návštìvu televize NOE. Vypravili jsme celkem dva úplnì
obsazené autobusy a nìkolik jedincù cestovalo po vlastní ose.
V Ostravì se nás sešlo nìco málo pøes stovku. Pøivítal a provázel
nás P. Marcel Puvák, který nám dal instrukce, jak bude vysílání
probíhat a co máme dìlat. V kostele sv. Václava jsme slavili v záøi
televizních kamer mši svatou. Vzhledem k tomu, že se jednalo
o pøímý pøenos, mohli jste i vy, kteøí jste s námi osobnì necestovali,
sledovat mši doma u televizních obrazovek. Po mši svaté jsme mìli
možnost, díky ochotným pracovníkùm televize NOE, nahlédnout do
zákulisí televizních studií. Byli jsme rozdìleni do tøí skupin. Naši
skupinku provázel dramaturg pan Josef Batìk, který nechal dìti,
aby si zkusili práci kameramana a ochotnì odpovídal na naše
dotazy. Líbily se nám také zkušenosti sestry Ludmily Nìmcové,
která v televizi NOE simultánnì pøekládá z italštiny. Její øeèová
cvièení, jež nám pøedvedla, byla fantastická a vysloužila si náš obdiv
a potlesk. Vše ubìhlo tak rychle, že jsme se ani nenadáli a sedìli
jsme zase v autobusech a ubírali se k domovu.
Velké podìkování patøí všem pracovníkùm televize NOE za jejich
ochotu, vstøícnost a také velkou pohostinnost, P. Miroslavovi za
duchovní doprovod a také všem, kdo se této „televizní poutì“
zúèastnili.
Jana Adámková
foto Josef Floreš
pøivlastnit duším v oèistci na zpùsob pøímluvy pro urèitého zemøelého
èlovìka. Odpustky nemùžeme získat pro druhého žijícího èlovìka.
NAUKA O ODPUSTCÍCH
Každý høích má dvojí následek: VINU a TREST. Høíchy se
odpouštìjí ve svátosti smíøení jako spáchané provinìní. Každý høích
i všední (lehký) má za následek ÈASNÝ TREST. Ten zùstává i po
odpuštìní høíchù. Od èasného trestu se èlovìk osvobozuje a oèišuje
skutky milosrdenství a lásky, modlitbou a kajícími úkony, trpìlivým
snášením utrpení a zkoušek všeho druhu. Pokud není oèištìní
dokonèeno na zemi, pokraèuje v oèistci. Mimoøádnì je možné získat
oèištìní èasných trestù prostøednictvím ODPUSTKÙ.
Odpustek je prominutí èasných trestù pøed Bohem za høíchy, co do
viny již odpuštìné ve zpovìdi. Dosahuje ho køesan vhodnì pøipravený
a za urèitých stanovených podmínek za pomoci KATOLICKÉ
CÍRKVE, která jako služebnice vykoupení svou mocí rozdìluje
a udìluje z pokladu dostiuèinìní Krista a svatých.
Odpustky jsou ÈÁSTEÈNÉ (neplnomocné), které promíjí jenom
èást trestù za høíchy, nebo ÚPLNÉ (plnomocné), které úplnì promíjejí
všechny tresty.
Zvláštním druhem odpustku je ODPUSTEK PRO OKAMŽIK
SMRTI.
Všechny získané odpustky si lze ponechat pro sebe, nebo je
Odpustky pro duše v oèistci (tj. odpuštìní trestù za
høíchy):
1.listopadu odpoledne a 2.listopadu po celý den je
možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné
odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí
obvyklých podmínek (sv. zpovìï - tj. být v milosti
posvìcující neboli v pøátelství s Bohem, sv. pøijímání,
modlitba na úmysl papeže) je podmínkou pomodlit se pøi
návštìvì kostela modlitbu Pánì a vyznání víry.
Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí
obvyklých podmínek (viz výše) dennì plnomocné
odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li
nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za
zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky
èásteèné.
- PASTÝØ strana 3 -
JESTLIŽE PŠENIÈNÉ ZRNO NEPADNE DO ZEMÌ
A NEZEMØE, ZÙSTANE SAMO.
Zaèátek listopadu nám pøipomíná Slavnost Všech svatých.
Tento svátek není jen svátkem, tìch, které ctíme jako svaté, ale
je to svátek všech, kteøí už jsou v nebi u Pána. Na všechny tyto
svaté se mùžeme obracet s prosbou o pøímluvu u našeho Pána
Ježíše Krista. Ve Zjevení Janovì se píše: „Vidìl jsem veliký
zástup, že by ho nikdo nedokázal seèíst, ze všech ras, kmenù,
národù a jazykù, jak stojí pøed trùnem a pøed tváøí Beránkovou,
obleèeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým
hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trùnu,
a Beránkovi.“ Klanìli se Bohu a volali: „Amen. Dobroøeèení
i sláva a modrost, díky a èest i moc a síla Bohu našemu na vìky,
vìkù! Amen!“ (Zj7,9-10.12)
3. øíjna bylo blahoøeèeno 14 pražských muèedníkù –
františkánských øeholníkù, kteøí zahynuli pøi krvavém masakru
v roce 1611 v kostele a klášteøe u Panny Marie Snìžné. V Knize
Moudrosti se píše: „Bùh totiž stvoøil èlovìka k neporušitelnosti
a uèinil ho obrazem vlastní nepomíjitelnosti. Ïáblovou závistí
však vešla do svìta smrt, a kdo patøí k nìmu, zakusí ji. Duše
spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeò smrti se jich
nedotkne. V oèích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich
skonu se spatøovala záhuba, v jejich odchodu od nás jejich zánik.
I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou nadìji na
nesmrtelnost. Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní,
nebo Bùh je vyzkoušel a shledal hodnými sebe.“ (Mdr 2,23-3,5).
Jsme svìdky, že z krve muèedníkù vzejde vždycky velký užitek,
velké požehnání. Tak jistì i smrt tìchto muèedníkù pøinesla velké
požehnání pro náš národ, jako to zrno, které padne do zemì
a pøinese užitek. Sám Ježíš øíká: „Amen, amen, pravím vám,
jestliže pšenièné zrno nepadne do zemì a nezemøe, zùstane
samo. Zemøe-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svùj život,
ztratí jej, kdo nenávidí svùj život v tomto svìtì, uchrání jej pro
život vìèný. Kdo mnì chce sloužit, a mì následuje, a kde jsem
já, tam bude i mùj služebník. Kdo mnì slouží, dojde cti od Otce.“
J12,24nn
V tyto dny si pøipomínáme i památku zesnulých. Mnohem více
než jindy navštìvujeme høbitovy, zdobíme hroby a zapalujeme
svíèky na hrobech a vzpomínáme na naše blízké i na naše
pøátele. V tìchto dnech bychom mnohem víc mìli na nì
pamatovat i modlitbou, vždy církev nám dává v tìchto dnech
možnost získávat pro nì i odpustky èasných trestù.
Když se dívám kolem sebe, vnímám, že dnešní èlovìk se bojí
smrti. Dnešní èlovìk je bombardován informacemi o tragických
událostech, mnohé televize toto mají jako hlavní náplò svých
zpráv. A na druhé stranì je zaplavován filmy, kde je plno vražd,
plno nenávisti a bojù a lidský život jako by nemìl žádnou
hodnotu.
Souèasný èlovìk se opravdu
bojí smrti mnohem víc, než tomu
bylo za našich pøedkù. V naší
spoleènosti je fenomén smrti
skrýván a zastírán. Lidé èasto
o vlastní smrti nechtìjí pøemýšlet
a èasto se zdá, že s ní vùbec
nepoèítají. Realita smrti je
v myslích mnoha lidí vytìsòována
a strach ze smrti je zasouván do
podvìdomí. Mnozí se snaží
nahradit upøímné hledání smyslu
života silnými okamžitými zážitky,
adrenalinovými sporty nebo
stylem „užij si a nepøemýšlej“.
Pøitom k plnohodnotnému životu
patøí hledání odpovìdi na otázky: „Proè tady jsem? Kam jdu? Co
je smyslem mého života?
To, že se smrti nebo umírání bojíme, je pøirozené, lidské, ale
není správné vytìsnit smrt z našeho života – dìlat, že
neexistuje. V døívìjších generacích to bylo pøirozené, smrt byla
vnímána jako souèást života. Hodnì lidí, možná i vìtšina, umírali
doma. Zemøelý èlovìk byl až do pohøbu doma a pohøeb odcházel
z domu. Už jako dítì si pamatuji, že když zemøel nìkdo
z pøíbuzných nebo známých, chodili jsme se i s rodièi s ním
rozlouèit, pomodlit se za nìj. V dnešní dobì možná vìtšina lidí
umírá v nemocnici, daleko od svých blízkých. A i když zemøou
doma, jsou za pár hodin odvezeni k uložení do pohøbu. Mnohdy
ve vìtších mìstech se s nimi ani nerozlouèí, provede se
zpopelnìní bez obøadu rozlouèení. I když by to tak být nemìlo,
a u køesanù už vùbec.
Co s tím? Proto máme každý den prožít plnohodnotnì
a v nadìji, že jednou budeme s Pánem navždy. Mladé lidi
nemáme nikdy strašit, ale dávat jim tuto nadìji a povzbuzovat je
k dobrým rozhodnutím. Styl života mnoha dnešních lidí je, že si
chtìjí prodloužit mládí. Dávají to najevo svým obleèením,
zálibami i celkovým pùsobením, chtìjí být vìènì mladí. Pøitom
mnozí mají strach zajít na høbitov „mezi mrtvé“, nebo se úèastnit
pohøbu…
Nìkteøí mladí lidé nemají strach chodit na høbitov. Naopak,
mnohdy se chodí vypovídat nebo i vyplakat na hrob tøeba své
babièky, která je mìla ráda. Hluboké zážitky lásky totiž zùstávají
a mladému èlovìku naopak pomáhají. Když chodit na høbitov,
tak nejen vytrhat plevel, pøinést kytku, zapálit svíèku… Jít na tato
místa jako tvor, který chce jiné duši prokázat to, co k lásce patøí:
projevit vdìènost, vyjádøit lásku, poprosit za odpuštìní. A pokud
vìøím, že k lásce patøí pomoc druhým, tak také pomoci tìm, kteøí
ji od nás potøebují. A to lze u zemøelých modlitbou.
Pohøbívání lidí v køesanském duchu není pouhým vložením
tìla do svìcenou vodou vykropené jámy, ale je to spoleèenstvím
modlitby: tedy pøímým vztahem k Bohu a s Bohem. Pozùstalí
modlitbou vyprovázejí k Bohu zemøelého, k nìmuž mìli nìjaký
vztah a jehož milovali.
Smrt blízkého èlovìka je vždy velkou ztrátou, kdy vyjádøení
soustrasti nepomáhají. Je tøeba èerpat nadìji na opìtovné
setkání z Božího slova a z Kristových pøíslibù. Svatý Pavel
v 1Kor 2,9 øíká: „Co oko nevidìlo a ucho neslyšelo, co ani
èlovìku na mysl nepøišlo, pøipravil Bùh tìm, kdo ho milují.“ Ale,
jak utìšit bolest pozùstalých, tìch, kdo ho milovali a komu moc
chybí. Boží slovo øíká: „Nebo to, co s vámi zamýšlím, znám jen
já sám, je výrok Hospodinùv, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli
o zlu, chci vám dát nadìji do budoucnosti.“(Jer 29,11) Jediná
nadìje je v Bohu, nebojme se mu odevzdat svùj život, aby on øídil
naše kroky. Bùh má s každým z nás svùj nádherný plán, který se
mnohdy nemùže uskuteènit, protože se bojíme vložit svùj život
do jeho dlaní, abychom si o nìm už nerozhodovali sami. Jsme
schopni pøinést pøed Ježíše svá bøemena, složit u nìho svùj
høích, ale svùj život si držíme ve své ruce, sami si ho
organizujeme a øídíme. Vìøím, že Pán má moc utišit bolest
a uzdravit zranìné srdce a dát našemu životu smysl. Dokáže
využít i tu naši tìžkou situaci, kterou jsme prošli.
Žalm 103,1-5:
Dobroøeè, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému
jménu!
Dobroøeè, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné
dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tì
uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvùj život, vìnèí tì svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvùj vìk tì sytí dobrem, tvé
mládí se obnovuje jako mládí orla.
Ludmila Dulíková
Duše Kristova, posvì mì (Modlitba sv. Ignáce)
Duše Kristova, posvì mne! Tìlo Kristovo, spas mne! Krvi Kristova, opoj mne! Vodo z boku Kristova, obmyj mne! Utrpení Kristovo, posilni mne!
Dobrý Ježíši, vyslyš mne! Do svých svatých ran ukryj mne! Nedej mi odlouèiti se od tebe! Od zlého ducha ochraò mne! V hodinu smrti povolej mne!
A poruè mi pøijíti k tobì, abych tì chválil se svatými tvými na vìky vìkùv. Amen.
- PASTÝØ strana 4 -
Lidská duše
Mnozí jste jistì vidìli pohádku
„Poklad na Sovím hrádku“. Je to
pohádka, ale je v ní mnoho pravdy.
Krátce ji zopakuji.
Na jednom panství, u jedné
hrabìnky, sloužila jako hospodynì
jedna starší žena. S tou ženou bydlela na zámku její vnouèata –
dìvèátko a chlapec. Hrabìnka byla bohatá, ale chamtivá. V touze po
bohatství se neštítila nièeho. Její mysl byla zamìøena jen na
hromadìní bohatství. I tuto ženu a ty dìti považovala za své
vlastnictví a tak s nimi jednala.
Na pozemku tohoto panství byl starý hrad. Øíkalo se mu Soví
hrádek. Vyprávìlo se, že v jeho podzemí je ukryt poklad. Ten poklad
hlídá zlatá sova. Má na hrudi velký drahokam. Toho se však nesmí
nikdo dotknout. Tato povìst nedala hrabìnce klidu. Podle této
povìsti se jí podaøilo najít tajnou chodbu. Protože však vìdìla, že
sama èisté srdce nemá, potajmu donutila dìvèátko, aby ji
doprovázelo. Došly ke dveøím. Hrabìnka je neotevøela, ale dìvèátko
hravì. Z toho bohatství, co tam uvidìly, byla hrabìnka celá bez
sebe. Hned nutila dìvèátko, aby po hrstech nabírala a dávala do
koše, který si pøinesla. Nepomohl protest dìvèátka, a už toho
nechají. Hrabìnka jí odpovìdìla: „Však já sama vím nejlépe, co ty
potøebuješ.“ Ale dveøe se zaèaly zavírat. Dìvèátko rychle vybìhlo.
Hrabìnka však uvidìla zlatou sovu a na její hrudi vzácný drahokam.
„Takovou vzácnost tu nenechám,“ øekla a už sahala po drahokamu.
Ale dveøe se už zavøely a místo hrabìnky tam zùstala zlatá sova, ve
kterou se hrabìnka promìnila, když sáhla na drahokam. Z hrabìnky
se stal zlatý pták – studený kov. Ještì v poslední chvíli jí byla dána
možnost: ihned místnost opustit a všechno zde zanechat, a tak
zùstat naživu. Ale ta hrozná vášeò, ta touha po zlatì a bohatství, ta
byla tak silná, že bez váhání odpovìdìla: „Opustit takové bohatství
a ještì k tomu, když jsem sama celá zlatá? Nikdy!“ Zùstala tedy
zlatou sovou – mrtvým kovem, bez života. Jen vìdomí sebe sama jí
zùstalo.
K èemu jí bylo to bohatství, když byla sama v uzavøené místnosti,
odlouèena od svìta a sama byla mrtvým kovem, by zlatým?! V tom
jejím šílenství po zlatì a bohatství jí plnì staèilo, že je bohatstvím
obklopena, ba že sama se stala bohatstvím. Radìji trpìla a snášela
samotu a odlouèení od života, jen když se mohla své vášni oddat.
V jiné pohádce, Pohádce o zakletém králi, je nám pøedstavena
závistivá sestra – tak závistivá, že ze závisti se pokusila znièit svou
šastnou sestru. A za trest byla promìnìna v hada. A v pohádce je
øeèeno: „Duši jí závist naplnila, a to je nejhroznìjší trest – vidìt svou
sestru šastnou a závidìt jí.“ Neukojená závist je hrozné utrpení.
Proè jsem vyprávìl tyto pohádky? V nich jsem vám chtìl ukázat,
jak vášeò a zloba mùže zbavit èlovìka smyslù až k sebeznièení.
A naznaèit, jak Bùh i v poslední chvíli dává èlovìku možnost
záchrany, ale èlovìk sám ji odmítne a zvolí si záhubu ve své vášni.
Použiji ještì jeden pøímìr – snad mne pochopíte. (Už jste jej možná
slyšeli).
Kdyby se u pekelné brány posadil knìz a zavrženým bylo sdìleno,
že když se vyzpovídají, nebudou muset do pekelných muk – do
pekla – kolik z nich pøistoupí ke zpovìdi? Jeden knìz na tuto otázku
odpovìdìl: „No pøece každý. Kdo by chtìl jít do pekla?“ Ale druhý jej
opravil: „Omyl. Ani jeden. Žádný z nich není schopen a ochoten
opustit svou vášeò a zlobu, ve které žil. Žádný z nich svých èinù
nelituje a není schopen litovat – tak jsou své zlobì a vášni oddáni.
Každý z nich je oddán své vášni a zlobì tolik, že radìji bude trpìt
pekelná muka, než by se svých neøestí vzdal.“
Ježíš øíká: „Každý høích mùže být odpuštìný, i ten nejvìtší.
Jenom høíchy proti Duchu Svatému nebudou odpuštìny nikdy. Ani
zde na zemi, ani na vìènosti.“ (Mt 12, 31). Nemohou být odpuštìny
– prostì proto, že èlovìk – høíšník to sám nechce. Kdyby chtìl, kdyby
byl schopen lítosti, nebyl by vùbec zavržen. Ne Bùh èlovìka
zavrhuje. Èlovìk se rozhoduje a odsuzuje sám. Jeho vášeò a zloba
je tak veliká že se jí nechce vzdát a radìji se svou zlobou a vášní
nechá zžírat. Boha má za svého úhlavního nepøítele - Bùh pøece
chce, aby se zloby a vášnì vzdal. Toto je høích proti Duchu Svatému
– nemùže být odpuštìn, protože èlovìk sám nechce (viz KKC 1864).
V pekle není žádný plamen, který by pálil a spaloval. Nehmotné duši
nemùže žádný plamen ublížit, jako nepálí a nespálí napøíklad
nehmotný èas. Ale zloba a vášeò, ve které zùstávají, je pálí a zžírají
jako žhavý oheò, který nikdy neuhasíná.
Ïábel je vynalézavý. Èlovìk zaèíná se svou vášní pomalu
a postupnì, až dojde tak daleko, že v ní zùstane. Ïábel jej dokáže
pøesvìdèit, že v této vášni a zlobì je jeho radost a štìstí. Ale
pravdivé je pøísloví: „Konej èertu dobøe, peklem se ti odmìní.“ Jaké
vášnì vedou k záhubì? Nejèastìji je to lakota, touha po bohatství
a moci. Èím má více, tím více chce. (Mt 19, 23-24). Dále je to
sobeckost: „Jen JÁ, jen JÁ“ - na nièem ostatním nezáleží. „JÁ jsem
svým pánem, ne Bùh – nechci mít s ním nic spoleèného.“ Dále je to
pýcha: „Co mnì chce Bùh porouèet? Já jsem svým pánem. Pryè od
Boha!“ (srov. KKC 398). Dále je to touha po slávì a moci, neøestný
život, radost z bolesti druhých … nelze všechny tyto neøesti
vyjmenovat. Tito lidé lítost nad svými høíchy nepocítí. Pøejí si stále
zùstat ve své neøesti. A ta se stává na vìènosti jejich utrpením, oním
žhavým plamenem.
Ïábel není všemocný. Je také jen Božím stvoøením a Boží vùli
musí respektovat. Èlovìk však dostal od Boha svobodnou vùli, aby
se sám rozhodl mezi dobrem a zlem. A ïábel nemá nad èlovìkem
moci, když se ho èlovìk sám zøekne (KKC 391,392,395).
Proè tak zdùrazòuji hrùzy zavržení? Jednak proto, že chci
ukázat, jak èlovìk sám si volí zlo a s ním i zavržení a jednak proto,
aby tím více vynikla Boží láska a Boží milosrdenství. Bùh nechce,
aby byl kdokoliv zavržený. Bùh tak èlovìka miluje, že mu dává
veškeré možnosti ke spáse, jen když èlovìk sám opravdu chce. Bùh
odpustí každý høích, i ten nejvìtší, když èlovìk dovede litovat svého
èinu. Ještì i v okamžiku smrti dává èlovìku možnost poznat svùj
život a zlých èinù litovat. Proto o žádném èlovìku nemùžeme øíci, že
je zavržený. Nikdy nevíme, jak využil posledních chvil v dobì smrti.
Høích mùže být odpuštìn. Ale dùsledky tímto høíchem zpùsobené
musí být odèinìny, napraveny. Buï ještì zde na zemi, nebo pak až
na vìènosti – v oèistci. (KKC 1031).
Co je nebe, peklo, oèistec, vìèná blaženost, vìèný pekelný oheò?
To jsou pojmy nedefinovatelné, protože pøesahují možnost lidského
poznání. Nedovedeme si pøedstavit bezèasovost (kdy èas
neexistuje), bezprostorovost (neexistuje naše „délka, šíøka, výška“).
Pak také si nepøedstavíme bezhmotnost, nìco, co nemá žádný tvar
a podobu (v pøímìru jako èas nemá podobu), ani velikost. Proto
používáme jen filosofické a teologické pojmy:
Nebe je blažené spoleèenství všech, kteøí jsou dokonale
pøivtìleni ke Kristu. V tom spoèívá také nebeská blaženost.
(KKC 1024,1025,1027).
Peklo je sebevylouèení ze spoleèenství s Bohem a blaženými. Je
to zloba bez nadìje. Hlavním trestem v pekle je odlouèení od Boha
a zžírání svou neukojenou vášní (vìèný pálivý oheò) –
(KKC 1035,1056,1057).
Když si toto uvìdomíme, musíme pochopit, že duchovní bytosti,
které nezaujímají prostor, a proto nemají žádný tvar (jako nemá
žádný tvar napø. èas), nemùžeme svými smysly vidìt v žádné
podobì. Abychom si mohli udìlat nìjakou pøedstavu, Bùh nám chce
v soukromých zjeveních nìjakou pøedstavu, nìjaký pojem dát.
Napøíklad andìl se znázoròuje jako krásná osoba obdaøená
mávajícími køídly, u Ježíšova prázdného hrobu a pøi jeho vstoupení
na nebe byli andìlé v podobì bíle odìných mládencù. Ve vidìní
zlých duchù vidíme napøíklad stíny rùzných pøíšer, duše trpící
v pekle nebo v oèistci vidíme jako ubohé osoby v plamenech ap.
Tyto vize jsou podávány tak, jak odpovídají intelektuálním
schopnostem jednotlivých vizionáøù. Proto se tyto vize od sebe
èasto odlišují.
Lidská duše – co je to?
Modlitba dùvìry
Utíkám se k Tvému milosrdenství, laskavý Bože, který jediný jsi dobrý. I když je má ubohost veliká a má provinìní mnohá, pøesto dùvìøuji ve Tvé
milosrdenství, nebo jsi Bùh milosrdenství a od vìkù neslýcháno, ani zemì, ani nebesa nepamatují, aby duše, která dùvìøuje Tvému milosrdenství,
byla zklamána. Ó Bože slitování, Ty jediný mì mùžeš ospravedlnit a neodmítneš mì nikdy, kdykoliv se zkroušená utíkám do Tvého milosrdného
Srdce, které neodmítlo nikoho, i kdyby byl ten nejvìtší høíšník.
- PASTÝØ strana 5 -
Naše katolická víra øíká: Èlovìk je symbiózou tìla a duše.
(KKC 362,382). Je to bytost složená z èásti hmotné – tìlesné
a duševní, a z èásti duchovní – duše. Hmotná èást je tìlo jako
výkonný orgán, který je øízen duševní èinností, jejíž sídlo je v mozku.
Toto je hmotná èást, která podle pøírodních zákonù umírá. Ale tato
složka by byla mrtvou hmotou, kdyby jí nebyla dána „jiskra života“,
kdyby jí nebylo dáno oživení. To jí dává její duchovní èást, duše. A ta
je vìèná. Ta neumírá. Po jejím odlouèení od tìlesné èásti odchází na
vìènost, kde žije u Boha, nebo v zavržení. Ve složce duchovní, duši
(já používám radìji pojmu „duchovní èlovìk“ - tento pojem mnì dává
lepší pøedstavu. V KKC 362 je též výraz „duchovní princip), v ní je
naše skuteèná identita, naše skuteèné „Já“. Když èlovìk zemøe, jeho
zemøelé tìlo už není „Já“ - je to mrtvé tìlo èlovìka, mrtvola. Už sama
sebe nevnímá. Ale naše „Já“ zùstává v naší duchovní složce navìky.
(sr. KKC 364,365).
Vìda a technika dokázaly úžasné vìci. V mnohém pøedèí
vlastnosti èlovìka. A co ještì dokážou, o tom dnes nemáme ani
potuchy. Ale každé vyrobené zaøízení, a sebedokonalejší, nemá
a nebude mít vìdomí sebe sama. Vždy zùstane jen neživým
zaøízením. Nikdy nebude mít život, jiskru života, by by bylo schopno
vykonávat sebedokonalejší èinnosti. Nikdy nebude nástrojem
vnímání pro duši – ono duši nemá a mít nebude.
Zemøe-li èlovìk a není zavržen, odchází jeho duše k Bohu.
Odchází hned, ne až po „vzkøíšení tìla“. (KKC 1021,1022).
Kdybychom toto neuznali, protiøeèili bychom si. Vždy my prosíme
svaté o pøímluvu u Boha a èasto se nám této pomoci dostává.
Kdybychom nevìøili, že jsou u Boha, jak bychom je mohli prosit
o pøímluvu? (KKC 1051,1052,1053,1055).
Proè místo „duše“ dávám pøednost pojmu „duchovní èlovìk“? Je
to pro mne názornìjší. Ani duši si neumíme pøedstavit. Proto
používáme pøímìr, napøíklad bílá holubièka. V litaniích ke všem
svatým se modlíme: „Svatý Josefe, svatý Petøe Pavle, svatý
Ondøeji, svatý Jene, svatá Maøí Magdaleno … orodujte za nás
(u Boha). Nemodlíme se: „Duše svatého Josefa, duše svatého
Ondøeje, duše svaté Maøí Magdaleny … orodujte za nás. Neprosíme
neurèitý pojem „duše“, ale je samé. Jsme pøesvìdèeni, že oni, v celé
své identitì, v celém svém duchovním „Já“, jsou u Boha. Vlastní „Já“
èlovìka není v jeho tìlesné schránce – ta umírá, ale v jeho stránce
duchovní: „Já“ jsem u Boha, když zemøu (budu-li spasen). V písni ke
všem svatým zpíváme: „Všichni Boží vyvolení plesejte, že jste v nebi
oslaveni, zpívejte milému Ježíši … Že teï v ráji pøebýváte v radosti,
i to všechno máte z pouhé milosti milého Ježíše … “. Zpíváme tìm
Božím vyvoleným, ne „duším“ vyvolených. Avšak biblické podání
„tìlo a duše“ lépe vyjadøuje tuto rozdílnost hmotnou a duchovní.
Mohli bychom namítnout: „A co poslední soud, když o èlovìku
(duchovním) bylo už rozhodnuto? A jak se vzkøíšené tìlo spojí
s duší?“ a podobné dotazy, napøíklad jak hmotné tìlo bude
v „bezprostoru“ žít – a to vìènì? Uvìdomme si, že teï mluvíme
Novinky ve farní knihovnì
Anselm Grûn: Køest. Biømování.
Svátost smíøení. Eucharistie.
Svátost manželství. Svátost
knìžství. Svátost nemocných. V této
serii knih autor živì a pøístupnì
popisuje a vysvìtluje vznik, symboliku
a smysl svátostí a zamýšlí se nad
otázkou, jak z nich mùžeme žít a být
požehnáním pro druhé.
Josef Šuráò: Hvìzda betlémská a
chronologie života Ježíše Krista.
Kniha vìdecky dokazuje, že Ježíš Kristus je skuteènou historickou postavou
a udává pøesnou chronologii jeho pozemského života.
Gerhard Kroll: Po stopách Ježíšových. Na bohatém faktografickém
materiálu nám kniha pøibližuje duchovní, spoleèenské a pøírodní pomìry
doby Ježíšovy a místa, kde Ježíš žil a pùsobil.
„lidsky“, lidskou øeèí a lidským rozumem, který nedovede jinak
pøemýšlet, než v prostoru a èase (KKC 1016,1017). Jasnì øekl Bùh
Mojžíšovi v hoøícím keøi, když se jej Mojžíš zeptal na jméno – Bùh
mu odpovìdìl: „Øekni jim: Jsem“ - pro pochopení je vyjádøeno šíøeji:
„Já jsem, který Jsem“. (Hebrejsky psáno: „Øekni jim: Jahve“- lze èíst
také jako „Jehova“). Tím jasnì øekl: pro Boha není „bylo“, ani „bude“.
Pro Boha je „Jsem“ - vše je „teï“, minulost, souèasnost,
i budoucnost. Pro Boha èas neexistuje. Proto také nelze øíci: „teï“ je
to tak a „pak“ to bude tak. Nesnažme se to pochopit. Èlovìk to
pochopit není schopen. Boží logika není logika lidská. (KKC
205,206,207).
Poèátek listopadu je chvíle, kdy se radujeme se všemi svatými,
kteøí jsou v Boží pøítomnosti a tìšíme se ze spoleèenství s nimi. A je
to chvíle, kdy také truchlíme nad našimi drahými zemøelými,
vzpomínáme na nì a prosíme za nì, jsou-li dosud v oèistci.
Pøipomínáme si také chvíli, kdy sami budeme postaveni pøed Boha.
Jsme smutní, že náš drahý, naši drazí nás opustili. Ale doufejme
a vìøme, že jsou v Boží blízkosti, v rajské blaženosti. U Boha je
trvalá láska, radost a štìstí. I když jsme smutní nad prázdným
místem, které zde zanechali, máme-li je opravdu rádi, pøejme jim tu
radost a štìstí u Boha a i když smutní, radujme se s nimi a pøejme jim
to štìstí. Oni nás mají také stále rádi a pøimlouvají se za nás. Nejsme
sami. Oni jsou též mezi námi. Mùžeme se ptát: „Kde je Bùh?“ Ale je
lépe zeptat se: „Kde Bùh není?“ Bùh je prostì všude. A jako Bùh je
všude, tak také oni jsou tam, kde je Bùh, tedy také všude, i zde,
s námi. S námi cítí naše radosti i bolesti. My je mùžeme prosit
o pøímluvu u Boha, mùžeme jim své radosti i strasti sdìlit, nebo
s nimi mùžeme hovoøit „jen tak“. Oni nám rozumí, i když s nimi
mluvíme jen v mysli, ne slovy. A odpoví nám. Ne slovy. Ale jejich
odpovìï mùžeme pocítit.
Høíchy lze odpustit, ale jejich dùsledky nutno odèinit. A jestliže je
neodèinili zde na zemi, musí je odèinit na vìènosti, v oèistci. Možná
je ještì odèiòují. A my jim mùžeme projevit svou lásku a pomoct jim.
Jak? Dobrými skutky, modlitbou a mší svatou za nì konanou.
Máme-li je rádi, pamatujme na nì. Oni na nás také nezapomenou.
(KKC 1030,1039,1054). Církev nám k tomu pomáhá. Nabízí nám
tyto prostøedky. A zvláštní pozornost jim vìnuje ve dnech 1.listopadu
– Slavnosti Všech svatých a 2. listopadu – vzpomínáme na ty, kteøí
naši pomoc potøebují k odèinìní následkù svých høíchù. Využijme té
pøíležitosti a radostnì se pøihlasme do spoleèenství svatých
a k pomoci tìm, kteøí naší pomoci potøebují.
Ing. Antonín Novák
Poznámka: KKC = Katechismus katolické církve (èíslo èlánku)
srov. = srovnej s KKC (èíslo èlánku)
Wendy Leifeld: Matky svatých. Životopisy matek svìtcù
a blahoslavených.
Charles Journet: Jako ohnivý šíp. Krátké inspirace z korespondence
otce Journeta z cílem získat druhé pro Boha a zapálit je pro evangelium.
Ludvík Armbruster: Tokijské kvìty. Rozhovor s èeským jezuitou, který
prožil pùl století v Japonsku.
Immaculée Ilibagiza, s. Erwin: Odpustila jsem. Skuteèný pøíbìh autorky,
ve kterém líèí, jak se jí podaøilo díky víøe v milujícího Boha „povstat z popela“
osobní tragedie.
Inge Sprengerová Violová: Život proti bídì a bezpráví. Životopis
a pùsobení sestry Marie Terezie Schererové, generální pøedstavené Institutu
milosrdných sester svatého Køíže z Ingebohlu.
Petr Piha: Slyšte Slovo a zpívejte píseò. Život svatých Cyrila a Metodìje
a pøíbìh Velehradu.
Marie-Angel Carré: I darebák má duši. Dramatický životní pøíbìh
dvanáctiletého chlapce Gabriela, dítìte ulice.
Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe.
Mgr. Marie Fojtíková - knihovník
Odevzdání do vùle Boží
Otèe, již nyní pøijímám z ruky Tvé s úplnou odevzdaností a ochotou jakýkoliv zpùsob smrti, který se Ti zlíbí, s veškerou její úzkostí,
utrpením a bolestí!
- PASTÝØ strana 6 -
Výlet
Padesát turistù, kteøí pøijeli autobusem z velké dálky, èekalo celý den pod nejvyšší horou Evropy. Tìšili se, jaké
krásné panorama se pøed jejich oèima objeví. Místo toho však vidìli jen mlhu a šedivá mraèna. A se dívali jak se
dívali, nevidìli nic ani pomocí svých dalekohledù a brýlí. Potkali dvì dámy z Holandska, které zde pobývaly už tøi
týdny a tøi týdny hledìly pouze na su a mraèna, ale z hory nevidìly nic. Nikdo z nich však nepochyboval, že
horský velikán tu skuteènì je. Dokonce pan Nevìøil, který jinak vìøí pouze tomu, co vidí na vlastní oèi, zakoupil pìt
barevných pohlednic a psal svým známým o nezapomenutelných dojmech. Také ovšem nevidìl nic jiného než
mlhu. Vìøil však Alpské horské službì, která snímky hory poøídila.
Je pravda, že každý – i ten nejvíce nevìøící èlovìk – nìèemu vìøí? Co myslíte?
Katechetický vìstník è.1-2/2000/2001
Modlíme se za zemøelé
Zaèátkem listopadu máme Slavnost Všech svatých
a památku Všech vìrných zemøelých. V tyto dny
navštìvujeme høbitovy a modlíme se za zemøelé.
Svíce, které zapalujeme, jsou symbolem vzkøíšeného
Krista a vìèného života. Jak mùžeme zemøelým
pomáhat? Modlitbou pro nì získáváme „odpustky“.
Není to oèištìní od høíchù, ale oèištìní od následkù,
které høíchy zpùsobily. Naše modlitba mùže duším
zemøelých pomoci, aby se brzy radovaly v nebi.
„Odpoèinutí vìèné dej zemøelým, Pane, a svìtlo
vìèné a jim svítí.
A odpoèinou v pokoji. Amen.“
Žijeme z majetku našich zemøelých prarodièù a rodièù a lehko zapomínáme, co jsme jim dlužni a jak oni touží po naší vdìènosti a jak potøebují naši
pomoc. Volají: „Snášej, trp, modli se, posti se, dávej almužny za nás! Obìtuj za nás mešní obì.“
Anna Kateøina Emmerichová
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
„Hádej, strýèku, kde jsem byl vèera?“ „No, øekni, nechce se
mi hádat.“ „Byli jsme se tøídou v zoologické zahradì. Co na to
øíkáš?“ „To, že tebe pustili tam, chápu, ale že tì pustili ven, to
mì tedy udivuje.“
K hostovi usednuvšímu k prostøenému stolu pøibìhne
èíšník: „Promiòte, pane, máte objednaný stùl?“ „Ne, nemám.
Nejsem èervotoè. Já si dám svíèkovou na smetanì
s knedlíkem.“
„Už jsi jedl teleskopický guláš?“ „To jsem ještì neslyšel. Co
to je?“ „Ale je to docela dobrý. Pùl je z telecího a druhá pùlka ze
skopového masa.“
Do restaurace pøijde host. Usedne ke stolu a hned je u nìho
èíšník mávající jídelním lístkem. Èíšník šveholí: „Dnes vám
mùžeme, vážený pane, nabídnout nìkolik specialit: Z polévek
vám doporuèuji výteènou hovìzí s játrovými knedlíèky, pak
jako pøedkrm vaøený chøest se strouhankou a máslem nebo
radìji hlemýždì? – Máme dokonce hlemýždì.“ „Je mnì
známo,“ utrousí skepticky host. „Vèera mì jeden z nich
obsluhoval.“
Pan Nováèek je asi už po smrti.“ „Proè myslíš?“ „No,
ponìvadž ten jeho známý Nedoma o nìm tak hezky mluví.“
Pøeborník ve vrhu oštìpem se pøed zaèátkem soutìže
svìøuje svému pøíteli. „Dnes do toho hodu musím dát všechno,
na tribunì se totiž na mne dívá moje tchynì.“ „Netìš se, kámo,
tak daleko stejnì nedohodíš.“
Na atletických závodech povídá jedna paní druhé: „Podívej
se, tam ve druhé øadì bìží mùj muž.“ „Myslíš toho staršího
pána s tím èerveným šátkem?“ „Jo, ale to není šátek, to je
vyplazený jazyk.“
Tøi ženy pøijdou na zelném trhu ke stánku se zeleninou.
Jedna povídá: „Já bych chtìla salátovou okurku dlouhou
a štíhlou.“ Druhá si vybírá okurku krátkou a tlustou. Ta tøetí
povídá: „Mnì je to jedno jakou, já ji chci na jídlo.“
Jedna pøítelkynì pøijde navštívit druhou pøítelkyni. „Jdu za
tebou, ponìvadž jsem se dovìdìla, že ses vdala. Jaké to je?“
„Ale pøedstav si, že mùj muž za ètrnáct dnù zemøel.“ „Chudák,
aspoò se dlouho netrápil.“
K. Jelínek – M. Pavlík: 365 ANEKDOT
aneb Jedna dennì
BLAHOØEÈENÝCH ÈTRNÁCT
PRAŽSKÝCH MUÈEDNÍKÙ
Roku 1604 pøišla do Prahy komunita bratøí františkánù, kteøí se
usadili u kláštera Panny Marie Snìžné a zaèali objekt renovovat.
Klášter, který kdysi – v roce 1347 – založil Karel IV. pro
karmelitány, byl nyní více ménì v sutinách a opuštìn, jedinì
boèní kaple, tehdy zasvìcená Pannì Marii, byla zøejmì
zpùsobilá pro bohoslužbu. Noví øeholníci pocházeli z rùzných
evropských národù, komunita mìla tehdy mezinárodní
charakter. To odpovídalo významu císaøského mìsta, kterým
Praha tehdy byla.
V roce 1611, kdy vrcholil spor mezi císaøem Rudolfem II. a jeho
bratrem Matyášem, vpadla do Èech vojska pasovského biskupa
Leopolda Habsburského s cílem podpoøit slábnoucí moc
Rudolfa II. Vojska se vymkla kontrole a dopouštìla se velkých
násilností, což vyvolávalo hnìv a odpor pøedevším vìtšinových
protestantù. Na masopustní úterý 15. února 1611 Pasovští
dobyli Malou Stranu, což se pro lid na opaèném bøehu Vltavy, na
Starém a Novém Mìstì pražském, stalo záminkou k útoku
pøedevším na katolické kláštery, ve kterých pøedpokládali úkryt
Pasovských. Klášterùm se vedlo rùznì. Neúspìšnì se napøíklad
ozbrojený dav pokoušel obsadit jezuitskou kolej u Karlova mostu
(Klementinum), ohrožoval také konvent minoritù u Sv. Jakuba na
Starém Mìstì, bratøí se však zastali místní øezníci. Brutální útok
na malou komunitu augustiniánského kláštera na Karlovì a na
františkánský klášter Panny Marie Snìžné byl však úspìšný,
tamìjším øeholníkùm na pomoc nepøišel nikdo.
Útok na areál u Panny Marie Snìžné zaèal asi v 11 hodin
dopoledne a probíhal ve tøech etapách bìhem asi ètyø hodin.
Protože kostel byl otevøen po skonèení mše svaté, vtrhla
poèetná skupina útoèníkù nejprve do chrámu. Zde krutým
zpùsobem zabila dva knìze a bratra laika. Vikáø kláštera
P. Bedøich Bachstein odvedl šest mladých bratøí do pùdního
prostoru kostela, kde byli pøece jen trochu v bezpeèí. Èásti davu,
která se snažila dostat do kláštera z prostranství pøed kostelem,
zabednìná brána odolávala delší dobu. Když ji koneènì vetøelci
rozbili a vyvrátili, vtrhli do klášterních prostor. Jakmile našli
nìkoho z bratøí, okamžitì ho zabili – dva bratry chystající obìd
v pøízemí, další dva v prvním patøe, z toho jeden ležel na lùžku
s bodným zranìním, které utržil ve mìstì dva dny pøedtím.
Zavraždìno bylo i všech sedm bratøí ukrytých na pùdì, vèetnì
vikáøe Bachsteina. Patnáctý bratr se pokusil z kláštera
uprchnout, ale byl vážnì zranìn. Po tøech mìsících zemøel
v minoritském klášteøe u sv. Jakuba; pro svùj útìk není zapoèítán
mezi skupinu muèedníkù. Zohavená tìla obìtí zùstala nìkolik
dní nepohøbena, až byla narychlo uložena v køížové chodbì
kláštera. Pozdìji byli nìkteøí viníci popraveni.
Umuèení bratøi jsou svìdectvím pevné víry, protože
pøedpokládali, že ke krveprolití dojde, a pøesto neprchli. Událost
má i mezinárodní rozmìr, nebo pocházeli z rùzných zemí –
Itálie, Španìlska, Francie, Holandska, nìmeckých a èeských
zemí. Roku 1616 naøídil pražský arcibiskup Jan Lohelius
exhumaci a nový pohøeb. Tìla muèedníkù, pøi exhumaci
shledána jen nepatrnì zmìnìná a nepodlehnuvší rozkladu, byla
pøenesena do boèní kaple sv. Michala, kde pod oltáøem sv. Petra
z Alkantary odpoèívají dodnes.
zdroj viz Novéna
k blahoøeèení ètrnácti pražských muèedníkù...
Všude narážím, když z pøíkazu duší v oèistci upozoròuji, že neslušné oblékání podporuje nemravnost. Tuto vìc tøeba brát vážnì a ženy zde mají
velkou zodpovìdnost.
Marie Simmaová
- PASTÝØ strana 8 -
PRAXE ZÍSKÁNÍ ODPUSTKÙ
Církev nikomu neposkytuje pomoc odpustkù zcela zadarmo. Sleduje
i výchovný cíl. Váže svou pøímluvu u Boha na urèité vybrané úkony
a žádá obecné a prùvodní podmínky, které je nutno splnit.
Obecné podmínky pro získání odpustkù
1.
Odpustky mùže získat katolík, který je:
a)
pokøtìný,
b)
žijící v plném spoleèenství s církví (neexkomunikovaný,
tj. vylouèený z církve)
c)
ve stavu posvìcující milosti (alespoò na konci pøedepsaných
skutkù).
2.
K získání odpustkù je tøeba:
a)
mít úmysl odpustky získat,
b)
v urèené dobì a pøedepsaným zpùsobem vykonat skutek
odpustky obdaøený. V pøípadì nemožnosti vykonání
pøedepsaných skutkù mùže zpovìdník povolit zámìnu.
ÚPLNÉ (plnomocné) ODPUSTKY
Úplné odpustky je možné získat jen jednou za den (kromì odpustkù
pro okamžik smrti.
Podmínky k získáni úplných odpustkù
1.
Mít úmysl odpustky získat.
2.
Být v milosti posvìcující, tj. mít odpuštìné høíchy ve svátosti
smíøení.
3.
Ve chvíli, kdy chci získat odpustek, nemít zalíbení
v žádném høíchu, ani v tìžkém, ani v lehkém.
4.
Svaté pøijímání (pro každé plnomocné odpustky zvl᚝).
5.
Modlitba na úmysl Svatého otce. Zde postaèí jedenkrát Otèe
náš a Zdrávas Maria nebo jakákoliv jiná uznaná modlitba.
Svaté pøijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce je možno
vykonat nìkolik dní (až 10 dní) pøed nebo po splnìní
pøedepsaného skutku úplnými odpustky obdaøeného podle
bodu 6 Je však vhodné, aby podmínky podle bodu 4 až 6 byly
vykonány v den, kdy chce vìøící úplný odpustek získat.
6.
Vykonat skutek úplnými odpustky obdaøený.
6.1
Konkrétní úkony
a)
Návštìva (adorace) Nejsvìtìjší Svátosti – alespoò pùl hodiny.
b)
Èetba Písma svatého (na zpùsob duchovní èetby) alespoò pùl
hodiny.
c)
Úèast na pobožnosti køížové cesty s rozjímáním o utrpení
Pánì pøed øádnì zøízenými 14 zastaveními. (Je tøeba se
pohybovat od jednoho zastavení k druhému; pøi spoleèné
pobožnosti staèí, pokud jednotlivá zastavení obchází pouze
vedoucí této pobožnosti). Komu nìco brání konat pobožnost
tímto zpùsobem (napø. nemoc, špatné poèasí), mùže získat
tytéž odpustky, vìnuje-li se alespoò pùl hodiny duchovní èetbì
a rozjímání o umuèení a smrti Pánì.
d)
Spoleèná a souvislá modlitba pìti desátkù rùžence
s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích (Modlitba
v rodinì, øeholní komunitì èi zbožném sdružení, tedy
i spoleèná modlitba s rádiem Vatikán nebo s rádiem Prohlas).
Pøi veøejné modlitbì mají být oznamována jednotlivá
tajemství, a to zpùsobem v místì obvyklým.
6.2
Další pøíležitosti, kdy mùžeme získat úplné odpustky
a)
Zbožné pøijetí papežského požehnání Urbi et orbi, a to i
prostøednictvím rádia nebo televize.
b)
Pøi úèasti na exerciciích trvajících alespoò tøi dny.
c)
Pøi úèasti na prvním svatém pøijímání – pro všechny
zúèastnìné.
d)
Pøi úèasti na knìžské primici nebo pøi jubilejní mši knìze, který
slaví 25., 50., 60. výroèí svého svìcení.
e)
Pøi návštìvì papežských bazilik v Øímì, kde se máme
pomodlit Otèe náš a Vìøím v Boha (Bazilika sv. Pavla,
Lateránská bazilika, Bazilika sv. Petra).
f)
Pøi návštìvì nového kostela nebo oltáøe v den posvìcení,
když se tam pomodlíme Otèe náš a Vìøím v Boha.
g)
Úèast na nìkolika promluvách a slavnostním zakonèení misií.
h)
Pro okamžik smrti pro toho, kdo je øádnì disponován a za
života se pravidelnì modlíval (chybí-li milost posvìcující, lze ji
získat dokonalou lítostí s touhou po svátostech).
i)
Každý pátek v postní dobì modlitbou „Pøed Tebou, dobrý
6.3
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
a nejsladší Ježíši“ – po svatém pøijímání pøed obrazem
Úklid kostela
Ukøižovaného.
Nìkteré dny v roce, kdy je možné získat úplné odpustky.
Od 1. do 8. listopadu dennì pøi návštìvì høbitova, když se tam
pomodlíme za zemøelé – odpustky je možné pøivlastnit pouze
duším v oèistci.
2. listopadu, když navštívíme kostel a setrváme ve vroucí
modlitbì po urèitý èas – odpustky je možné pøivlastnit pouze
duším v oèistci.
Pøi zbožné návštìvì farního kostela o svátku patrona kostela
nebo v den titulární slavnosti a 2. srpna o slavnosti
Porciunkule. Na výroèí posvìcení kostela se odpustky
nevztahují.
Pøi návštìvì v øeholních kostelech a kaplích o svátku
zakladatele pøíslušného øádu nebo kongregace.
2. srpna o slavnosti Porciunkule pøi zbožné návštìvì
františkánských klášterních kostelù.
O slavnosti Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova a slavnosti Krista
Krále pøi veøejné obnovì zasvìcení.
Na Bílou sobotu pøi slavení velikonoèní vigilie (Vzkøíšení) a ve
výroèní den vlastního køtu, když obnovíme køestní sliby
nìjakou obvyklou formou.
Na Zelený ètvrtek pøi úèasti na mši svaté, na obøadech
a pøenášení Nejsvìtìjší Svátosti oltáøní.
Na Velký pátek pøi úèasti na obøadech uctìní Svatého køíže
a jeho políbení.
31. prosince pøi dìkovné bohoslužbì s veøejnou recitací
„Bože, chválíme Tebe“.
1. ledna a o Slavnosti Seslání Ducha Svatého pøi veøejné
recitaci hymnu „Pøijï, ó Duchu pøesvatý“.
Na Zelený ètvrtek a o slavnosti Tìla a Krve Pánì pøi slavnostní
recitaci (zpìvu) „Chvate, ústa“.
ÈÁSTEÈNÉ (neplnomocné) ODPUSTKY
Èásteèné odpustky je možno získat i vícekrát za den. Jejich hodnota
odpovídá vnitøní hodnotì pøíslušného osobního úkonu (tj. závisí na
míøe lásky a úsilí o køesanskou dokonalost, s níž byl odpustky
obdaøený skutek vykonán).
Podmínky k získání èásteèných odpustkù
1.
Mít úmysl odpustky získat.
2.
Být ve stavu posvìcující milosti (tj. nemít tìžký høích).
3.
Vykonat skutek èásteènými odpustky obdaøený.
3.1
Konkrétní úkony
a)
Užívání støelných modliteb bìhem dne.
b)
Služba bratøím trpícím v nouzi.
c)
Zdržení se nìèeho dovoleného a pøíjemného v duchu pokání.
d)
Zbožné užívání posvìcených pøedmìtù.
e)
Úkon duchovního pøijímání.
f)
Zbožné pokøižování se dorovázené slovy „Ve jménu Otce
i Syna i Ducha Svatého. Amen“.
g)
Návštìva (adorace) Nejsvìtìjší Svátosti – kratší než pùl
hodiny.
h)
Èetba Písma svatého (na zpùsob duchovní èetby) kratší než
pùl hodiny.
i)
Soukromá a souvislá modlitba pìti desátkù rùžence
s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích (napø. ústní modlitba –
sám doma).
j)
Modlitba litanie k nejsvìtìjšímu Jménu Ježíš, litanie
k nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu, litanie loretánská, litanie
k sv. Josefu, litanie ke všem svatým, litanie k nejdražší Krvi
Pánì.
k)
Modlitby: Klaním se Ti vroucnì; Duše Kristova, posvì mì;
Memorare (Pamatuj nejdobrotivìjší Panna); Zdrávas
Královno; Pod ochranu Tvou; K Tobì svatý Josefe; Vìøím
v Boha; Odpoèinutí vìèné.
l)
Vnitøní modlitba.
m)
Kterákoliv církevnì schválená modlitba za knìžská
a øeholní povolání.
n)
Vzbuzení víry, nadìje, lásky a lítosti nìkterou schválenou
formou.
o)
Pokorná a zbožná úèast na kázání.
p)
Soukromá recitace (zpìv) Chvalte, ústa.
Èelem k vìènosti (vydala ØK farnost Popovice)
Porciunkule (z latinského Portiuncula, údìlíèek, podílek, malý pozemek) je vžité jméno pro kapli Panny Marie Andìlské, ètyøi kilometry od Assisi
v Umbrii ve støední Itálii. Kaple se proslavila tím, že v kruhu svých bratøí zde 3. øíjna 1226 zemøel svatý František a že zde má svùj pùvod
františkánský øád. Svùj oficiální název má kaple po katedrále Panny Marie Andìlské, kterou pøikázal v r. 1569 papež Pius V. postavit nad kaplí.
Stavba této katedrály skonèila až v r. 1679.
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY
23.9.
23.9.
23.9.
23.9.
23.9.
23.9.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi
hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
Karolína Tomeèková
Anna Dufková
Zuzana Chovanèíková
Kristýna Chovanèíková
Gabriela Lucie Šomková
Elena Glacnerová
SVATBY
12.9.
Jan Pich, Chyšky
+ Petra Zemánková, Slavièín
20.10.
Miroslav Goòa, Újezd u Val.Kl.
+ Dagmar Horáková, Lipová
POHØBY
2.10.
Ludmila Ovèáèková, 1920, Rokytnice
13.10.
Amálie Žáèková, 1931, Slavièín
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID
KOSTELA
27.10. - 2.11.
3.11. - 9.11.
Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M.,
Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A.,
Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D.,
Žáková L., Štulíøová, Bartošová
10.11. - 16.11.
Bohuslavice
17.11. - 23.11.
Hrádek
24.11. - 30.11.
Chovanèíková, Machù H., Humpolová st.,
Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.,
1.12. - 7.12.
Rudimov
8.12. - 14.12.
Petrùvka
Øešení ze strany 7:
… VYBUCHLA TISKÁRNA A VŠECHNA PÍSMENKA DOPADLA DOLÙ
TAK, ŽE VZNIKNE DOKONALÝ NAUÈNÝ SLOVNÍK…
Unikátní putovní výstava
BIBLE VÈERA, DNES A ZÍTRA
V prostorách Mìstské knihovny Slavièín se ve
dnech 12. – 20. listopadu 2012 uskuteèní unikátní
putovní výstava BIBLE VÈERA, DNES A ZÍTRA,
která pøedstaví Bibli a její historii i souèasnost
široké veøejnosti.
„Návštìvníci si budou moci prohlédnout více jak 300
rùzných exponátù pro dospìlé, mládež i dìti bezmála
v 80 jazycích vèetnì èeštiny. Kromì dvou nejstarších
Biblí z roku 1549 a 1556 budou k dispozici rùzné
obrázkové Bible, kancionály, zpìvníky, modlitební
knížky a biblické pøíbìhy pro dìti a mládež, mapy aj. Ze
zajímavých exponátù lze jmenovat napø. Melantrichovy
Bible, kancionál v øeèi èernošského kmene Zulu, Bible
v esperantu nebo vietnamštinì, hebrejskou a øeckou
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
PO,ST,PÁ
SO
ÈT
PÁ
NE
PO
PÁ
NE
ÚT
SO
NE
ÈT
NE
PÁ
NE
1.11.
2.11.
4.11.
5.11.
9.11.
11.11.
13.11.
17.11.
18.11.
22.11.
25.11.
30.11.
2.12.
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
Slavnost Všech svatých
Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé
31. nedìle v mezidobí
sv. Zachariáš a Alžbìta
Posvìcení Lateránské baziliky
32. nedìle v mezidobí
sv. Anežka Èeská
sv. Alžbìta Uherská
33. nedìle v mezidobí
sv. Cecílie – spolupatronky našeho kostela
Slavnost Ježíše Krista Krále
Svátek sv. Ondøeje, apoštola
1. nedìle adventní
Bibli, ruèní pøepis evangelia podle Marka na cigaretový
papír vytvoøený vìznìm v r. 1958, Bible do vody. Dále
bude vystavena jedna z nejmenších Biblí na svìtì,
biblická kniha v Braillovì písmu. K vidìní bude také
svitek Tóry (5 knih Mojžíšových) pøímo z Izraele,“ øíká
za poøadatele Petr Hamrozi. Vybrané nejnovìjší
exponáty Biblí a další materiály a dokumenty bude
možné zakoupit za zvýhodnìných podmínek.
Souèástí výstavy bude i ruèní pøepis Bible. Jednotlivé
kopie pøepsaného textu budou po ukonèení cyklu
výstav rozmnoženy a umístìny v místech konání
putovní výstavy. Návštìvníci se mohou zapojit do
zajímavé biblické soutìže o hodnotné ceny.
Projekt je realizován pod záštitou Èeské Biblické
spoleènosti a dalších partnerù. Více informací na
www.vystavabible.cz.
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv.Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu
urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní
pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na 1. nedìli adventní 2.12.2012. Uzávìrka bude nedìli 18.11.2012.
Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované
názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -