zde - Národní památkový ústav

Restaurierung des Portals der romanischen
Kirche in Vinec/Winetz
•Vinec
Restaurování portálu románského kostela ve Vinci
Romanische Bauten in dem Gebiet von Nordwestböhmen (12. Jahrhundert und die Mitte des 13. Jahrhunderts) charakterisiert eine verhältnismäßig reiche plastische Verzierung des Exterieurs und Interieurs. Die Kirche in Vinec ist von dieser Gruppe wahrscheinlich die jüngste, nach dem polygonalen Grundriss des Presbyteriums und anderer fortschreitenden Merkmale kann
man sie erst vor die Mitte des 13. Jahrhunderts einreihen. Sie ist inmitten der Gemeinde situiert an der Anhöhe über dem Fluss Jizera/Iser, dem rechtseitigen Zufluss von Labe/Elbe. Sie hat
ein fast quadratisches Schiff, dessen westlicher Teil eine bemerkenswerte romanische Tribüne einnimmt. Das markanteste architektonische Element des Exterieurs ist das mächtige Portal
im westlichen Teil der nördlichen Fassade. Das Portal hat ein Stufenschema mit eingelegten Säulchen. Die Profilierung, verbunden durch Gesimse im Niveau des Sockels und des Anlaufs
der Archivolte, tritt vor das Außenhaupt der Fassade vor, wo die letzte Rute der Archivolte ein Paar der selbständigen Säulchen mit tordierten Schäften und reichen Kapitellen unterstützt.
Der Bogenfries im Tympanon des Portals Fasst die zentrale Szene des Christus am Kreuz ein, angebetet von zwei Gestalten an den Seiten, die Gründer des Baus darstellen könnten.
Románské stavby v oblasti severozápadních Čech (12. století a 1. polovina 13. století) charakterizuje poměrně bohatá plastická výzdoba exteriéru i interiéru. Kostel Vinci je z této skupiny pravděpodobně nejmladší, podle polygonálního půdorysu presbytáře i jiných pokročilých znaků ho lze řadit až před polovinu 13. století. Je situován uprostřed obce na návrší nad řekou
Jizerou, pravostranným přítokem Labe. Má téměř čtvercovou loď, jejíž západní část zabírá pozoruhodná románská tribuna. Nejvýraznějším architektonickým prvkem exteriéru je mohutný
portál v západní části severní fasády. Portál má ústupkové schéma s vloženými sloupky. Profilace, svázaná římsami v úrovni soklu a v náběhu archivolty, předstupuje před venkovní líc fasády, kde poslední prut archivolty podpírá dvojice samostatných sloupků s tordovanými dříky a bohatými hlavicemi. Obloučkový vlys v tympanonu portálu lemuje ústřední výjev Krista na
kříži, adorovaného dvěma postavami po stranách, které mohou představovat zakladatele stavby.
Die Restaurierung des Portals verlief im Jahre 2010 (Restauratoren Jan Bradna und Martin Pokorný).
Schon im Jahre 2008 wurde in dem Raum vor dem Portal eine Betonplatte entfernt, die die Feuchtigkeitsverhältnisse des Portals verschlechterte und das Portal wurde mit einem hölzernen bedachten
Gerüst bedeckt. Der eigentlichen Restaurierung kam eine komplexe Untersuchung vor, die die Untersuchung der Salzhaltigkeit, die Bestimmung der Zusammensetzung der Krusten, die petrologische
Untersuchung und die Archivrecherche beinhaltete. Als Baumaterialien wurden überwiegend Quarzkalksandsteine mit unterschiedlichen Körnung und Farbe aus der Jizera-Schichtenreihe verwendet.
Neuzeitliche Ergänzungen – vordere Säulchen und das Sockelgesims – sind aus dem mittelkörnigen,
silifizierten Quarzsandstein. Die Oberfläche des Portals wurde mit Krusten bedeckt, die sich stellenweise abgesondert haben und die nicht kohäsive Oberfläche des eigentlichen Steines aufgedeckt haben, es ist lokal auch zu Verlusten der Modellierung gekommen. Über die Fläche des Tympanons lief
ein Riss durch, und der Kitt aus der vorhergehenden Instandsetzung stellenweise fehlte.
Die Restaurierung wurde mit einer sensiblen trockenen Reinigung und der lokalen Vorversteifung
der am meisten beschädigten Teile angefangen. Noch vor der nassen Reinigung verliefen das Injizieren
der Tief- und Oberflächenrisse und Pusteln und die Verklebung der abfallenden Teile. Auf Grunde der
Prüfungen wurde entschieden den organoquarzigen Konsolidant (Funcosil KSE, bzw. 300, Fa Remmers)
zu verwenden, Haarrisse wurden mit einem Material auf der Basis des Acrylharzes (Paraloid B 72, Fa
Imesta) injiziert. In der folgenden Phase verlief die Entsalzung (Verwicklungen mit dem Zellstoff) und
die nasse Reinigung. Der Zweck der Reinigung war die Abnahme der letzten sekundären Schichten,
nicht die absolute Reinigung, auf der Oberfläche ist das proportionale Maß der historischen Patina
einschließlich Fragmente der historischen Anstriche erhalten geblieben. Nachfolgende Verfestigung
der Oberfläche des Steines wurde wieder mit einem organoquarzigen Mittel durchgeführt. Es war nötig
praktisch die ganze Oberfläche zu verfestigen, einige mehr beschädigte Stellen war es nötig wiederholt zu verfestigen. Das Ergebnis der Ausreifung des Verfestigungsstoffes kann man am besten mit der
Berührung des Fingers feststellen, das Prozess wird so lange wiederholt, solange die Oberfläche nicht
genügend fest ist. Es folgte eine plastische Retusche, die auf die Galerieart durchgeführt wurde, es
wurde nicht alles im vollen Ausmaß ergänzt, es existierte das Interesse die erhaltene Oberfläche und
die Patine des Alters zu achten. Der Kunststein wurde aus geeigneten Sanden, dem weißen Zement,
Mineralpigmenten (Fa Bayer) und der verdünnten Acryldispersion zusammengesetzt. Mit der plastischen Restaurierung hing die Restaurierung und Rekonstruktion des Fugenwerkes zusammen. Es wurde ein kurzer Abschnitt der ursprünglichen Fuge erfasst, nach dem die Ergänzungen in den Stellen der
Zementausbesserungen durchgeführt wurden. Die nachfolgende farbige Retusche hat nur einen lokalen Charakter gehabt. Die Abschlusshandlung war der Einspritz der Hydrophobierung (Material Imesta
IW – 290).
Restaurování portálu proběhlo v roce 2010 (restaurátoři Jan Bradna a Martin Pokorný). Již v roce
2008 byla v prostoru před portálem odstraněna betonová deska, která zhoršovala vlhkostní poměry
portálu a portál byl zakryt dřevěným zastřešeným lešením. Vlastnímu restaurování předcházel komplexní průzkum, který zahrnoval průzkum salinity, určení složení krust, petrologický průzkum i archivní rešerši. Stavebním materiálem jsou převážně křemenné vápenaté pískovce různé zrnitosti a barvy
z jizerského souvrství. Novodobé doplňky – přední sloupky a soklová římsa – jsou z křemenného,
středně zrnitého, silicifikovaného pískovce. Povrch portálu byl pokryt krustami, které se místy odlučovaly a odhalovaly nesoudržný povrch vlastního kamene, lokálně došlo i ke ztrátám modelace. Přes
plochu tympanonu probíhala trhlina a tmel z předešlé opravy místy chyběl.
Restaurování bylo zahájeno citlivým suchým čištěním a lokálním předzpevněním nejvíce narušených částí. Ještě před mokrým čištěním proběhlo injektování hloubkových i povrchových prasklin
a puchýřků a lepení odpadávajících částí. Na základě zkoušek bylo rozhodnuto použít organokřemičitý konsolidant (Funcosil KSE 100, příp. 300, fa Remmers), vlasové trhliny byly injektovány materiálem
na bázi akrylátovou pryskyřice (Paraloid B 72, fa Imesta). V následné fázi proběhlo odsolování (zábaly
buničinou) a mokré čištění. Účelem čištění bylo sejmutí posledních druhotných vrstev, nikoliv absolutní očištění, na povrchu zůstala zachována úměrná míra historické patiny včetně fragmentů historických nátěrů. Následné zpevňování povrchu kamene bylo opět prováděno organokřemičitým prostředkem. Zpevnit bylo třeba prakticky celý povrch, některá více poškozená místa bylo nutné zpevňovat
opakovaně. Výsledek vysíťování zpevňující látky se nejlépe zjišťuje pohmatem bříška prstu, proces
se opakuje tak dlouho, dokud povrch není dostatečně pevný. Následovala plastická retuš, prováděná
galerijním způsobem. Nebylo doplňováno vše v plném rozsahu, byl zájem ctít dochovaný povrch i patinu stáří. Umělý kámen byl složen z vhodných písků, bílého cementu, minerálních pigmentů (fa Bayer)
a ředěné akrylátová disperze. S plastickým restaurováním úzce souviselo restaurování a rekonstrukce
spárování. Byl zachycen krátký úsek původní spáry, podle kterého byly prováděné doplňky v místech
cementových vysprávek. Následující barevná retuš měla jen lokální charakter. Závěrečným úkonem
byl nástřik hydrofobizace (materiál Imesta IW – 290).
Das Ganze und ein Detail des Portals, Zustand nach der Restaurierung (links) und vor der Restaurierung (rechts). / Celek a detail portálu, stav po restaurování (vlevo) a před restaurováním (vpravo).
Das Portal in Vinec besteht aus material und farbig unterschiedlichen Abschnitten, einen Teil des Portals stellen neuzeitliche Ergänzungen dar und auch der
ursprüngliche Stein ist farbig unterschiedlich. Das Portal kommt auf dem Hintergrund des Quadermauerwerkes der romanischen Fassade zur Geltung, das bei der
Renovierung in der Rohgestalt belassen wurde. Die bildende Präsentation des Portals hat deswegen mit der neuen Oberflächeninstandhaltung nicht gerechnet,
aber eher mit der feinen Unterdrückung der farbigen Kontraste durch einen sensiblen Vorgang der Restaurierung. Die Stärke des Abwaschens wurde so gewählt,
damit die Verdunkelung der Oberfläche teilweise erhalten geblieben ist. Der Restaurator, der die Mischung aus dem Kunststein selbst vorbereitet hat, hat die
farbige Nuance der Ergänzungen sorgfältig gewählt. Die resultierende Farbigkeit wurde so während dieser Phasen bis zum erheblichen Maß bestimmt und die
Schlussretusche hat schon nur harmonisiert und den vorherigen Ausdruck fein unterstrichen. Dieser Fortgang erfordert die Erfahrung des Restaurators, für den
die Restaurierung nicht nur eine technische Sicherung des Originals, sondern auch die bildende Präsentation des außergewöhnlichen Denkmals ist.
Portál ve Vinci sestává z materiálově i barevně odlišných úseků, část portálu představují novodobé doplňky a také původní kámen je barevně různorodý. Portál se uplatňuje na pozadí kvádrového zdiva románské fasády, které bylo při obnově ponecháno v režné podobě. Výtvarná prezentace portálu proto nepočítala
s novou povrchovou úpravou, ale spíše s jemným potlačením barevných kontrastů citlivým postupem restaurování. Síla omytí byla volena tak, aby zatmavení
povrchu zůstalo částečně zachováno. Restaurátor, který sám připravoval směs z umělého kamene, pečlivě volil barevný odstín doplňků. Výsledná barevnost tak
byla během těchto fází do značné míry určena a závěrečná retuš již jen harmonizovala a jemně podtrhla předchozí výraz. Tento postup vyžaduje zkušenost restaurátora, pro kterého restaurování není jen technickým zajištěním originálu, ale také výtvarnou prezentací unikátní památky.
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
NATIONALINSTITUT FÜR DENKMALPFLEGE
Text:
Text: Karel
Karel Kibic
Kibic
Podklad/Unterlage: Jan Bradna, Lída Maděrová
Překlad/Übersetzug:
Noll
Překlad/Übersetzung:Jindřich
Jaroslava
Kroupová
Foto: Lída
KarelMaděrová
Kibic, Vladislav Razím (4)