přišel jsem - odkud? odcházím - kam?

PŘIŠEL JSEM ODKUD?
ODCHÁZÍM - KAM?
Život po smrti -- Cesta tvé duše
www.andele-nebe.cz
www.vesmirni-lide.cz
Když přijdu, neví nikdo, kdo jsem a odkud přicházím.
Když odcházím, neví nikdo, kdo jsem byl a kam jdu.
Tato kniha obsahuje vědomosti z nejvyšších duchovních sfér.
Zde jsou odpovědi na otázky, které jsou tak staré jako lidstvo samo.
OBSAH
Strana
Předmluva…………………………………………………………………………………….9
1. Díl:
Přišel jsem - odkud? Odcházím - kam?
Úvod…………………………………………………………………………………………11
Smrt není zánik, ale proměna…………………………………………………………….13
Jak probíhá umírání?
Co prožívá duše, když opouští své tělo?…………………………………………………15
Duše se odpoutá dle stupně svého vývoje………………………………………………17
Kde budou jednou naše duše?……………………………………………………………20
Co znamená pro duši smutek pozůstalých?…………………………………………….21
Co je smyslem našeho pozemského života?……………………………………………22
2. Díl:
Otázky a odpovědi
Předmluva…………………………………………………………………………………….25
Pomoc umírajícímu…………………………………………………………………………..26
Lékařská pomoc………………………………………………………………………………28
Výstup duše z těla……………………………………………………………………………30
Pochování těla, kontakt se zemřelým………………………………………………………33
Sebevražda……………………………………………………………………………………37
Karma a reinkarnace…………………………………………………………………………39
Planety a očistné roviny……………………………………………………………………..44
Všeobecné otázky……………………………………………………………………………48
3. Díl
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
2
Citáty………………………………………………………………………………………53
4. Díl:
Informace………………………………………………………………………………….55
PŘEDMLUVA
Denně umírají lidé. Většina z nás se smrti bojí. Lidé mají strach a ptají se sami sebe:
„Co bude potom se mnou?“
Mnozí říkají: „My nevíme, co přijde potom. Žádný se ještě z onoho světa nevrátil“. Ani
křesťanská církev nemá žádnou uspokojivou odpověď na tuto existenční otázku.
Ten, kdo považuje pouze životní bytí mezi narozením a smrtí za „život“, tomu se musí
zdát jeho „odkud“ a „kam“ tajemstvím.
Nikoliv tajemstvím, ale pravdou je, co mnozí už nevědí a co je proto popsáno v tomto
spise: Že smrt neznamená ukončení naší životní cesty, ale že je bránou k jejímu
pokračování na jiné existenční rovině. Bránou k životu, který bude o to plnější světla,
čím vědoměji člověk zvládl úlohy svého života na zemi.
Smrt, jedna zastávka naší duše na pouti k dokonalému životu! Pochopíme-li, čím život
skutečně je, pak ztratí smrt svoji hrůzu. Realita našeho života pokračuje dál. Jak,
určujeme my sami.
Kristovi přátelé
v Univerzálním životě
Wurzburg, září 1986
1. Díl
PŘIŠEL JSEM - ODKUD?
ODCHÁZÍM - KAM?
Život po smrti - Cesta tvé duše
ÚVOD
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
3
Co znamená život?
Znamená život, náš život, pouze období mezi začátkem a koncem života na zemi, mezi
narozením a smrtí, mezi těmito dvěma nevyhnutelnými událostmi, které jsou obě
zpravidla pro všechny zúčastněné spojené s těžkostmi a často i s bolestmi? Nedá se
opravdu o životě nic jiného říci, než to, že člověk, počat rodiči, se vyvíjí v těle matky až
do narození, aby pak několik desítek let žil, zemřel, byl pohřben a zase rozptýlil se ve
své materiální částice? Je duše jenom produkt pozemského těla, která pak společně s
ním též pomine? Je, tělesný organismus určován pouze dědičnými vlohami po rodičích
a prarodičích, roste a vyvíjí se naše tělo jen podle zákonů dědičnosti?
Mnozí jsou o tom přesvědčeni, jiní zase mají více nebo méně jasné představy o další
existenci člověka nebo části z něho -jeho duše. Věří, že zemřeli spí v hrobě až do doby
zmrtvýchvstání a nechávají na náhrobní kámen vytesat nápis: „Spi sladce“. Jsou toho
názoru, že materiální tělo, přes jeho zřejmé rozpadnutí může opět vstát z mrtvých.
Kdo se ptá na život a smrt v křesťanské církvi, musí zjistit, že o tom, co přijde po smrti,
není schopna dát žádné spolehlivé odpovědi, neboť bible nepodává k tomuto tématu
žádné konkrétní údaje. Mnozí bigotně věřící se bojí, že budou muset po smrti trpět v
pekle anebo, že po posledním soudu budou uvrženi do věčného zatracení.
Moderně myslící člověk 20. století se raději tématu „smrt“ vyhne. Považuje za reálné a
existující to, co může bezprostředně vnímat svými pěti smysly a chápat svým intelektem.
Vidí se ve své tělesné existenci a zažije to, že je zapředen do vnějšně vnímatelných
životních procesů. To, „odkud, kam, to proč a jak to“ jeho osudu mu zůstává hádankou,
ale to vnější, poznatelné se mu zdá konkrétně hmatatelné jako jeho život. A na základě
tohoto vědomí, které je poznamenané materiálními názory, se pochopitelně hrozí toho,
podívat se smrti a konči zdejšího bytí do očí, neboť si myslí, že smrt ukončí jeho
existenci.
A tak člověk miluje tento život, který mu poskytuje kromě nesnází též všelijaké příjemné
a lákavé věci. Chtěl by dlouho žít a nechce ani druhé vidět umírat. Často se přátelé a
příbuzní pokoušejí člověka, který je již smrtí poznamenán, udržet naživu.
Strach a nevědomost označily téma „úmrtí“ a „smrt“ za tabu. Teprve před několika lety
se toto stanovisko změnilo, poté, co si někteří lékaři dali za úkol, umírající doprovázet a
ne je „odstranit“ v době, kdy se už veškeré lékařské úsilí zdá být bezúčelné.
Zkušenosti z této oblasti na rozhraní života a smrti přiměly k zamyšlení a ke změně
názorů. Daly podnět k rozšíření úzkého horizontu poznatků o životě. Dnes již velký
počet lidí tuší nebo věří pravdivému obsahu životního pojetí těch, kteří žijí v zemích,
materialismem méně poznamenaných, ve kterých je smrt viděna jako jedna zastávka v
přirozeném řádu života. Tam jsou přesvědčeni, že po smrti fyzického těla, „zemřelý“, to
znamená jeho duše, žije dál. Z větší části je též známo, že duše může procházet vícero
pozemskými životy v různých časových úsecích, v rozdílných lidských tělech.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
4
I u nás zná lidová moudrost formu další existence. Když dnes vědci, kteří se zabývají
smrtí, zveřejní své poznatky, tak se dočítáme něčeho, co vůbec není nové. Teorie
přírodních věd a církevní dogmata mohly sice toto prastaré vědění vytlačit z našeho
vědomí, ale v žádném případě jej nemohly vyvrátit nebo dokonce zapíráním skutečností
tyto skutečnosti změnit.
Výklad této knihy navazuje na základní zkušenosti lidstva, mnohé však opravuje a jde
zčásti přes doposud známé mnohem dále, až do světa, kde neexistuje již žádná
materie, do světa Ducha. Odtud, z duchovna, pocházejí tyto vědomosti, ze kterých zde
dáváme dál. Ve všech dobách byly základní pravdy života - a dnes jsou opět - zjevovány
Duchem Božím, bezprostředně skrze ústa proroků. My jsme tyto vědomosti z Božího
pramene pouze oblékli do svých slov.
SMRT NENÍ ZÁNIK, ALE PROMĚNA
„Vita mutatur, non tollitur“
Život nebude zničen, nýbrž přeměněn
(Nápis na starém náhrobku)
Vše je energie a z této energie se nemůže nic ztratit!
Život je forma energie! Tak jako naši přírodovědci až do dneška nemohou jednoznačně
definovat, odkud energie přichází, proč a jak vzniká, stejně tak nemohou vysvětlit život,
mohou ho jen popsat. Tato forma energie - život - se vymyká dosahu dnešních
přírodních věd, stejně tak jako naše duše.
Duše je podstatná část životné bytosti „člověk“. Kde se nacházela předtím, než se
člověk narodil? A kde zůstane, až se tělo zase rozloží v prvky?
Hmotné tělo, jako živý organismus, je vybudováno na základě přeměny materie. Po
smrti, poté co z něho vyprchá život, se opět přeměnou rozplyne v hmotné prvky. Co se
ale stane se „životem“ a co se stane s duší?
Výzkum, který je zaměřen pouze na materii, nám nedokáže přes největší vědecké
snažení vysvětlit, co je každému nejsamozřejmější, totiž život, život, který nás v
miliónových formách obklopuje v podobě zvířat, rostlin a mikrobů. Z larvy motýla se
stane housenka, která se později zakukli do zámotku, ze kterého se zase vyklube nový
motýl. Život se mění, ale nezmizí, neztrácí se!
Ve svých nových projevech nám Duch Boží vysvětluje, že vše je energie. Život je
energie - který nemůže být zničen, který nemůže být zahuben. Jenom jeho forma se
může přeměnit. Život je ve své původní formě duchovní, ano, život je duch. Naše duše
je duchovní existencí, je duchovní forma života.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
5
Pro mnohé lidi, žijící mimo naší západní civilizaci, to patří k základním vědomostem, že
duše existovala už před zplozením člověka a jehož smrt duše „přežije“. Takže jsme zde
již před naším narozením, v podobě naší duše, která se jako duchovní tělo zdržuje v
duchovní oblasti.
To se dovídáme také v nových projevech a ještě mnohem více:
Naše duše putuje již dlouho. Kdysi přišla z čistého duchovního světa. Tam, domů k
Věčnému Otci do nebeských světelných říší, se vrací zpět. Její putování vede přes říše
duševní, oblasti očišťovací. Za určitých předpokladů smí vklouznout do lidského těla,
aby během pozemského života, v čase a v prostoru, odložila díl svého zatížení. Podaří-li
se jí to, pak může pokračovat na cestě domů ke světelnějším světům očišťovacích
oblastí. Tím se dostala na své cestě kupředu.
Život na zemi je tedy jen mezistanicí na cestě naší duše, na které jde o to, dosáhnout
prostřednictvím vyššího duchovního vývoje své původní čistoty, původní vysoké vibrace
a původní světelné síly.
Duše, duchovní útvar s určitými, zcela specifickými, téměř „osobními“ znaky, se přiblíží
během početí a vstoupí při narození dítěte zcela do hmotného lidského těla. Zůstane s
ním spojena až do své fyzické smrti.
Všechny životní procesy člověka mají svůj původ v duši.
Do fyzického těla proudí skrze duši božská životní energie a oživuje ho.
Vše je energie, naše cítění, myšlení, mluvení a jednání! Naše duše je „knihou života“. V
ní je vše zachyceno a v ní zůstane též po odložení pozemského těla v působnosti, co
člověk kdy pocítil, myslel, hovořil a konal. To znamená: do duchovních oblastí vezmeme
sebou naši identitu, naše vědomí, naše chyby a slabostí, ale také naši vnitřní radost a
oddanost k Bohu. To negativní zatěžuje naši duši, zastíní ji a zatemní. Pozitivní
myšlenky a činy přinesou duši úlevu a dají jí více světla.
Náš nejdůležitější úkol by měl být, na konci našeho pozemského života dosáhnout
pozitivní bilance, tedy osvobození od četných zátěží a zastínění. Přijde nato, co si
vezmeme z tohoto života sebou. Přijde na to, jak temná či jasná je naše duše, když
umíráme, neboť to určuje po naší fyzické smrti další cestu naší duše.
JAK PROBÍHÁ UMÍRÁNÍ?
CO PROŽÍVÁ DUŠE, KDYŽ OPOUŠTÍ SVÉ TĚLO?
Každého člověka čeká po uplynutí jeho pozemského životního období odloučení duše
od těla. Pro „umírání“ však neplatí žádná norma, každý člověk umírá jinak!
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
6
Moderní výzkum, zabývající se smrtí a umíráním, čerpá svoje vědomosti z popisu lidí,
kteří byli už klinicky mrtví a kteří byli znovu přivedeni k životu. Zpravidla utrpěli tito lidé
náhlou, násilnou smrt, která se však neukázala být konečnou. Tato líčení jsou podobná:
První poznatek je zpravidla ten, že se duše vznáší mimo a nad svým fyzickým tělem. V
tomto stavu vnímá duše své reálné okolí s absolutní přesností a vše, co se kolem ní
děje, třeba na příklad v operačním sále nebo na místě nehody. Často duše prožívá v
této souvislosti, jako by klouzala temným tunelem směrem ke světelnému bodu. Někteří
cítí, že se nacházejí ve světle a slyší harmonické tóny a hudbu sfér. Tyto duše se však
neoddělily úplně od těla, takže oživovací pokusy se podaří.
Úplně jinak probíhá přirozené umírání, při kterém trvá postupné odpoutávání se života z
těla několik let: Čas od času se dostavují potíže s krevním oběhem, ten či onen orgán
nepracuje již jako doposud, tělo se stává stále slabším a slabším.
Duši samotné je během této doby dáno hodně možností připravit se na své oddělení od
těla. Když se tělo nachází v hlubokém spánku, může duše opustit tělo a se svým strážným duchem „nacvičovat volnost pohybu“. Tak jako například nemocný, který byl delší
dobu upoután na lůžko, se musí znovu učit chodit, stejně tak se musí i duše znovu
naučit volnosti pohybu v duchovních sférách.
Konečně člověk ulehne, aby zemřel. Bezprostředně před vystoupením duše se odvíjí
ještě jednou celý život umírajícího, podobně jako ve zrychleném filmu. Plně vědomě
duše hodnotí až do posledního pocitu svojí minulost, svůj právě prošlý pozemský život.
Hodnotí ho však podle jiných hledisek; než jak to předtím dělal člověk. Rozhodujícím
kriteriem je kriterium prokázané nezištné a neosobní lásky. Tak se stane duše svým
vlastním soudcem nad činy a smýšlením svého vlastního člověka:
Jestliže se člověk na svoji smrt připravoval, může se duše oddělit od těla relativně
jednoduše. Duchovní bytosti jí přitom pomáhají i její strážný duch a též duše bývalých
přátel a příbuzných. Vítají duši, která se právě oddělila od materie a pomáhají jí
zaujmout místo na „druhém“ světě.
Jestliže se však člověk na svoji smrt nepřipravil a žil plně v materii, bez jakéhokoliv
duchovního snažení, bez jakéhokoliv zaměření na Boha, pak je jeho celé myšlení a
snažení, celé jeho vědomí tak zaměřené na pozemské a lidské životní podmínky, že se
toho křečovitě drží. Pak si také nemůže udělat žádnou představu o životě mimo tuto
lidskou existenci a proto se smrti brání.
I této duši chtějí duchovní bytosti pomoci, aby se mohla lehčeji od těla odloučit. Ale
dokud člověk sám svoji smrt nepřijme a nechce o ní nic slyšet, jsou možnosti
duchovních bytostí pomoci silně omezené. Čisté bytosti respektují svobodnou vůli
druhého.
Duše, která je tak silně zaměřena na pozemský život, zůstane i po svém výstupu z
lidského těla s ním víceméně spojena skrze proudy energie. Upne se na svůj fyzický
domov, neboť také věří, že život je možný pouze v materiálním těle. Cítí ještě, co se s
bezduchým tělem děje, jedno, jestli je uloženo v hrobě, či zaneseno do krematoria.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
7
DUŠE SE ODPOUTÁ DLE STUPNĚ SVÉHO VÝVOJE
Tak jak člověk žil, jak svoji duši připravil, tak cítí a žije duše dál.
Co se stane s duší například po smrtelném úrazu? Je-li duše tímto násilným účinkem,
tak říkajíc vymrštěna z těla, pak se nemůže od těla odloučit podle zákona. To znamená,
přestože je zbavena těla, zůstane více nebo méně silně s fyzickým tělem spojena, podle
toho, jak byl onen člověk duchovně zaměřený.
Při tomto násilném oddělení je duši zřídka možné se okamžitě zorientovat, přestože se
duchovní bytosti a ostatní duše o ni starají. Následkem šoku, který duše utrpěla, věří, že
je ještě stále v lidském těle, protože ještě dlouho poté v sobě cítí ten okamžik leknutí a
momentální bolest a protože nevyvinula žádnou rozlišovací schopnost.
Lékař mohl již dávno konstatovat smrt, nebožtík mohl být už dávno pochován a duše
ještě nadále věří, že je se svým tělem spojena. Skrze tento šok může duše za určitých
okolností ještě řadu dnů, týdnů nebo měsíců nebo ještě déle žít v představě, že je ještě
člověkem -- třeba jen nemocným nebo po úrazu zraněným, ale ne mrtvým!
S těmito dojmy žije dál a vnímá je jako obrazy. V těchto duševních představách věří, že
žije reálně ve fyzickém těle, cítí, mysli a jedná. Jde třeba vykonávat svoji dřívější práci,
protože věří, že je ještě stále člověkem. Pohybuje se v uličním provozu a používá našich
dopravních prostředků. Po výstupu z těla nemá však žádný cit. Často bloudí dlouho po
této Zemi, než pozná, že je mnohé jinak, než co byla jako člověk zvyklá. Jde třeba ke
svým přátelům a ptá se sama sebe: „Nikdo si mě už nevšímá, moje pracoviště je
obsazené někým jiným, já jsem úplně sama. Co se to se mnou stalo?“
Teprve po takovémto poznatku může duchovní svět působit na duši. Teprve, když si
duše uvědomí, že je bytostí nehmotnou a že její materiální tělo je již dávno pohřbeno,
teprve pak se může pomocí svého anděla strážného probrat a podle stupně svého
vědomí nastoupit svoji pout. Některá duše se nechá poučit a nechá se vést do říše duší,
jiná jde zase k hrobu a čeká u něho na zmrtvýchvstání „masa“, tak jak se to během
„života“ učila.
Jak už bylo řečeno na začátku, hromadí v sobě duše vše, co člověk během svého života
prožije, tedy i všechna náboženská ponaučení. Jestliže byl člověk vychován v určitém
způsobu myšleni jedné víry a tu také jako pravdu uznal, pak zůstane jeho duše i po smrti
u tohoto přesvědčení. Především v tom případě, když ho církev mohla přesvědčit, že
jenom ona jediná oblažuje a že předpokladem k tomu je uznání celého jejího učení.
Když se duše odpoutá, žije i nadále v domnění, že stále ještě náleží své církvi a že
Boha najde pouze v kostele.
Bůh ale není vázán na jedno místo, nýbrž jako univerzální Duch je všudypřítomný, také
v duši samotné! Dokud toto duše nepochopila a dokud se drží toho, co jí učitelé na Zemi
vštípili do hlavy jako pravdu, zůstane tento vliv i nadále pro ni určujícím. Pak se uzavře
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
8
vůči tomu, co by jí poslové věčné pravdy a světla chtěli přiblížit a na onom světě nebude
moci najít svoji další cestu a bude se znovu snažit jít k inkarnaci.
O co rozdílnější je pak přechod na onen svět u člověka, který je opravdu s Bohem úzce
spojen! Zde můžeme skutečně mluvit o „cestě domů“. Tento člověk ví, že jeho duše
pochází od Boha a že od Něho dostává životní energii. Ví, že v jeho duši je uložen jeho
věčný, nesmrtelný život. Duše - dítě Boží -je stále se svým Otcem ve spojení a chce se
k Němu opět vrátit. Člověk ví, že materiální tělo se dá porovnat s oděvem, který se dá
jednoduše odložit, když ho není třeba. Jeho duše přijímá již po léta před svojí cestou
domů impulsy s obsahem v tomto smyslu: „Odluč se postupně od svého lidského těla“.
Jedinečné světelné vibrace vtékají do duše. Zcela obezřetně odebírá své proudy života
z fyzického těla a střádá tyto síly. Kolem tohoto, s Bohem spjatého člověka, jsou duše z
vyšších sfér a při jeho přechodu na druhý svět jsou přítomni dřívější rodinní příslušníci a
strážný duch. Duše, která je ještě v člověku, se cítí šťastnou, neboť ví, že Pán Bůh ji
volá zpět.
Člověk se smí, když čeká na takzvanou smrt, ještě jednou podívat zpět. Přehlédne svůj
život a odpustí tam, kde je odpuštění třeba. Smí snad dokonce i vidět bytosti vzdálených
světů a pocítí hojnost, která ho obklopuje. Pak zavře pozemské tělo oči, několikrát
hluboce zadýchá: člověk ještě jednou uvidí duchovní bytosti, či vysoce vyvinuté duše
plné světla - a pak vydechne naposledy-duše vystoupí z těla. V tomto okamžiku se
vytvoří tento jemný, nehmotný, pohyblivý útvar. Duše nabyla své „stability“ a žije
vědomě a radostně v té duchovní vibrační oblasti, do které přešla.
Duše je obklopena světlem. Strážný duch nebo duše z vyšších světů ji poučují. Duše
vnímá melodie, to jsou vibrace té planety, ke které je například duše přitahována.
Každá duše je vedena jinak, přiměřeně svému stavu. Některá vidí třeba ulici nebo tunel
nebo překrásnou louku. Duše spojená s Bohem se ještě jednou krátce ohlédne, poprosí
o podporu pro truchlící příbuzné a jde dál.
Tato duše dosáhla během svého jí za zády ležícího, pozemského života pokroku.
Přiblížila se o kousek k Otci, po kterém touží, šla několik krůčků dál na své cestě zpět ke
světlu.
KDE BUDOU JEDNOU NAŠE DUŠE?
Podle duchovního zákona gravitace: Stejné přitahuje stejné, budou duši přitahovat jí
odpovídající očistné roviny, jí odpovídající očistné oblasti a jí odpovídající duše.
Jestliže byl člověk za svého života egoista, jeho život určován pudy a přáními, chtěl-li
mít a vlastnit, nemiloval-li nezištně, nenáviděl, honil se za svojí zábavou, pak se tato
duševní zatížení do duše vryla. Co člověk nedokázal poznat již během svého života na
Zemi a odložit, to vezme duše po odložení fyzického těla s sebou.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
9
Duše se na onom světě může též dále a výše vyvíjet, i když ne tak rychle a jednoduše
jako zde na zemi v lidském těle. Jestliže ale není duše ve stavu svou vlastní úlohu
správně pochopit a přijmout, pak si bude hledat v astrálních říších společnost stejných
duší, které mají stejné zájmy nebo se vrátí zpět k zemi a bude vyhledávat místa, kde
dříve ukájela své vášně.
Duše, u kterých je přitažlivost k materii velmi silná, především duše „podléhající
vášním“, najdou sotva kdy své místo v astrálním světě. Vráti se jako takzvané „duše
vázané k Zemi“ opět k zeměkouli a snaží se ovlivňovat lidi stejných vibrací, neboť ti pak
mohou uskutečnit to, co už duše sama provést nemůže!
Tak jsou mezi námi milióny nevědoucích duší, „vázaných k zemi“, které nás všude
obklopují a které se chtějí podílet na našem životě. Pověsí se doslova jako hrozny na ty
lidi, kteří žijí pouze v pozemské materii, neboť je mohou ovlivňovat, a mohou jim také
„odsávat“ životní síly.
Když tedy v sobě nosíme negativní pocity a špatné myšlenky, dáváme těmto duším
vázaných k Zemi možnost k tomu, aby nás ovlivňovaly. Tyto duše, které odpovídají
našemu nízkému, pokleslému vibračnímu stavu, nám přitom odebírají sílu a pokoušejí
se nás v těchto nízkých vibracích udržet a pokud možno ještě strhnout hlouběji.
Jestliže již člověk nasměroval svoji duši k vyšším oblastem, potom bude duše i po
odložení těla vyššími světy přitahována! Jestliže se duše obrátila k Bohu, k věčnému
bytí, pak také může být od vyšších sil bytí vedena. Dostane se jí těch ponaučení, která
potřebuje. Získá poznatky, které jí umožní kráčet kupředu. Její duchovní uvědomění se
bude postupně rozšiřovat, v ní uložené božské síly se budou rozvíjet. Duše přijme ponaučení a bude se v duchovních oblastech dále vyvíjet.
Z předneseného vidíme; když se duše oddělí od svého těla, bude se opět nacházet ve
světě, který jí není cizím, nýbrž který odpovídá stavu jejího vědomí. Kdo se chce
dovědět, jak u něho tento svět vypadá, musí se snažit pouze o sebepoznání. Duše
půjde do toho světa, na který se již jako člověk zaměřila.
Potřebujeme se tedy jen ptát sami sebe: „Jsou moje myšlenky pozitivní či negativní?
Jsou poznamenané závistí, nenávistí, nepřejícností, žárlivostí, chamtivostí,
nepřátelstvím a hádavostí? Nebo jsou moje myšlenky naplněny nezištnou a ryzí láskou
k bližnímu?“ Z odpovědí můžeme vyvodit, jak to v současnosti s námi a s naší duší stojí.
Stejného druhu je i duchovu oblast onoho světa, ke které se nyní přikláníme.
CO ZNAMENÁ PRO DUŠI SMUTEK POZŮSTALÝCH?
Když člověk zemře, zanechává truchlící pozůstalé. Příliš často znamená smrt člověka
hluboký, bolestný zlom v životě příbuzných a mnohdy i zcela nový směr jejich života.
Avšak bolest a smutek pozůstalých by měl být co nejrychleji překonán. Smířit se se
smrtí milovaného člověka bez toho, že cítí smutek, je pro většinu lidí těžké. Tento fakt
přijmout, uvěřit smyslu této události, aniž jsme ho předtím plně mohli pochopit, je pro
mnohého ještě nemožné. A proto drží smutek.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
10
Názor, že smrt milovaného člověka v každém případě znamená dobré, i když nejsme v
tomto okamžiku schopni poznat její smysl, je většinou možné až po uplynutí určité doby
smutku.
Tento smutek cítí také duše zbavená těla a je tím zadržována na své další cestě k
vývoji. Když pozůstali bez pochopení na zesnulém lpějí, chtějí ho zadržet a přejí si, aby
se vrátil zpět, pokládají ho tedy za svůj majetek, upoutávají tak duši k této pozemské
sféře. V podstatě mysli jen sami na sebe a ne na blaho toho, o kterém si myslí, že ho tak
milují. Jejich láska a smutek jsou ve skutečnosti jen výrazem sobectví.
Duše jsou mnohem citlivější než lidé. Trpí bolestí, kterou členové jejich rodiny kvůli nim
prožívají.
Příbuzní by tedy měli odcházející duši věnovat na její cestu myšlenky plné lásky a prosit
Boha, aby ji vedl na další cestě k očištění. V žádném případě nemá být duše zdržována
projevy smutku, nářků či přáními.
Kdybychom mohli plně chápat Boží milost a lásku, museli bychom se vlastně radovat, že
jedna milá duše odešla před námi v onu cizí zemi, kde nás jednou zase přivítá, až my
nastoupíme tuto cestu.
CO JE SMYSLEM NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA?
Jedno, jak hluboké je zděšení nad úmrtím člena rodiny, my lidé máme sklon k tomu,
smrt co možná nejrychleji z našeho vědomí vytlačit, neboť nás upozorňuje na jednu
perspektivu života, na kterou v pohodlném a ukvapeném každodenním životě lehce
zapomínáme a často zapomenout chceme.
Každý hluboký zážitek našeho života, každá osudová rána nám dává příležitost,
zahloubat se sám nad sebou. Utrpení nás vede od povrchnosti pozemského vegetování
do hlubin naší duše a dotýká se oblastí, ve kterých dřímají síly k vyššímu životu. Pak
vnímáme impulsy ducha, které byly jinak přehlušovány naším hlučným lidským shonem.
Neměli bychom přehlédnout vztyčený ukazováček Boží, který nás upozorňuje na to,
abychom opět rozpoznali to nejdůležitější. Měli bychom si uvědomit, že smysl života na
Zemi nespočívá v tom, tento život pouze žít a vychutnávat.
Neboť: náš pozemský život je školou a dobou učení. Tento čas bychom měli využít.
Jestliže naše duše nedosáhne cíle této výuky během pozemského života, pak bude
člověk v dalších pozemských životech postaven před stejné úkoly a bude se s nimi tak
dlouho potýkat, až bude vše vyřešené a odpykané.
Proto je důležité, abychom se zaměřili na to nepomíjivé. Naším úkolem je všechno
záporné v našem životě přeměnit v kladné tak, že bude v knize života na konci stát
jenom pozitivní bilance. Pak se může duše očišťovacím procesem opět vrátit k Věčnému
Otci a stát se čistou a ryzí duchovní bytostí.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
11
To však není možné spasením sebe samého, nýbrž jen uznáním Krista, který svojí obětí
na Golgatě vložil do každé duše dodatečnou sílu, která nás podpírá, nám pomáhá a nás
vede domů. Tuto silu nazýváme Kristovou jiskrou nebo také jiskrou spasitelskou.
Jestliže ale člověk svůj životní úkol nepozná a není ochoten pracovat na sobě, se
zušlechťovat, a jestliže nepřijme Krista vědomě za svého Spasitele, jehož síla přemění
zlo v dobro, pak nemůže jeho duše pokročit dál. Zůstane v očisťovacích oblastech mezi
dušemi jí rovnými, podle zákona:Stejné přitahuje stejné.
Žijeme v době, která se chýlí ke konci. Materie pomine! Téměř 2000 let nás Duch znovu
a znovu napomíná a upozorňuje, abychom se zaměřili F nad Kristovo vědomí. Máme
poznat, že Duch života je v nás. Každý z nás zná přikázání života a nikdo nemůže říci:
Já jsem o tom nic nevěděl! Znovu a znovu jsme upozorňováni, abychom dávali pozor na
svou duši a uctívali své duchovní, nesmrtelné tělo, pozitivně mysleli, mluvili a jednali.
Našim životním úkolem je žít přikázání všech přikázání, to znamená uskutečnit a splnit
ho: „Miluj Boha, svého Otce, nadevšecko a bližního svého jako sebe samého!“ Jestliže
jsme žili v tomto duchovním zaměření, pak se může naše duše po tělesné smrti
osvobodit a dále vyvíjet.
Proto také Duch Boží napomíná každého: Dávej pozor na svou duši!
Duše opustí svou schránku, své pozemské tělo. Tělo zemře. U každého člověka bude
tento proces odpoutání duše od těla probíhat jinak, ale jeden zákon platí pro všechny:
Tak jak člověk žil, tak bude jeho duše žít a cítit dál! Snažme se již teď o to, aby naše
duše byla osvobozena od stínů a zatížení, aby zářila čistotou a světlem. Boží síly v nás
a kolem nás nám přitom pomohou, abychom se přibližovali krok za krokem ke svému
cíli, k věčnému domovu světla, lásky, míru a pokoje.
2. Díl
OTÁZKY A ODPOVĚDI
PŘEDMLUVA
Na téma tohoto spisu uspořádal Univerzální život v mnoha městech přednášky. V
rozhovorech, které následovaly po přednáškách, se projevil zájem o otázky, které
přesahovaly rámec přednesené látky, ji doplňovaly a upřesňovaly. Tyto otázky byly
shromaždovány a tříděny, přičemž se ukázalo, že na různých místech se vyskytovaly
otázky téměř stejného znění.
Dá se předpokládat, že i čtenář tohoto spisu se bude podobně ptát; proto přikládáme v
druhém dílu výběr nejpodstatnějších otázek a odpovědí.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
12
POMOC UMÍRAJÍCÍMU
1. Když se duše chystá opustit své tělo, to znamená, když bratr nebo sestra
vstoupí do fáze umírání, jak se mají členové rodiny a přátelé zachovat?
Představte si, co byste dělali, kdyby milovaný člověk odjížděl na dlouhodobou cestu.
Pocítíme bolest rozloučení, neboť nebudeme mít tohoto člověka delší dobu u sebe.
Připravíme mu láskyplné rozloučení. Především ho ale nenecháme samotného, nýbrž
zůstaneme s ním, dokud nám nezmizí z očí. Pomůžeme mu se vším, co musí ještě před
odjezdem zařídit a dát do pořádku. Posilníme ho pozitivními myšlenkami důvěry a
budeme jej doprovázet s přáním všeho nejlepšího a nebudeme mu zbytečně ztěžovat
osvobození z dosavadní zastávky jeho života.
2. Jakou pomoc můžeme umírajícímu poskytnout?
Umírající by neměl být ponechán sám sobě na pospas. Měl by u něho být někdo, kdo ho
má ze srdce rád, kdo stále nepromlouvá k duši a k člověku, ale je prostě s ním, v tiché
modlitbě a v láskyplných myšlenkách. Člověku na smrtelné posteli můžeme dobře
domlouvat. Ale ne tím způsobem, že bychom v poslední vteřině chtěli napravit vše, co
bylo celý život zameškáno. Měli bychom mu ohleduplně říct to nejdůležitější.
Naše pomoc by měla platit především duši, která se chystá na další cestu. V hodinách
umírání, při skonání těla, je duše daleko bdělejší než během pozemského života.
Registruje tak každý pocit, každou myšlenku i každé slovo. Pomoc, kterou jí můžeme
poskytnout, spočívá především ve vysvětlení a připravení duše na její přechod do onoho
světa.
Přitom je důležitá modlitba, která pomůže navázat spojení s duchovní formou bytí, ke
které se teď duše přenese; a sice modlitba společně s umírajícím a to tak dlouho, dokud
je to ještě možné. Pak také modlitba za něho, to znamená za jeho duši, aby mohla ještě
odpustit a tak se zbavit ještě některých zátěží.
3. Co a jak dlouho smíme mluvit přímo k duši umírajícího a později k duši
zemřelého?
Tehdy, když je člověk už v bezvědomí, bezprostředně před odchodem na onen svět,
během něho a krátce poté. Co a kolik mu řekneme, záleží na duševní zralosti
umírajícího. Jestliže je jeho vědomí ještě matné, málo probuzené, pak můžeme jeho
duši jen krátce vysvětlit průběh umírání a oddělení duše od těla, a upozornit ji na jejího
anděla strážného, případně ji povzbudit k další cestě. Ostatní by jí jen ještě více vázalo
k naší úrovni.
Jestliže je vědomí umírajícího člověka výše vyvinuté, pak můžeme duši říci i více. Ale i
tato duše se má co nejrychleji a láskyplně předat dál.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
13
4. V hromadných sdělovacích prostředcích se diskutuje na téma „Pomoc
umírajícímu“. Co znamená pro duši zkrácení utrpení, když dojde k aktivnímu
přivození rychlé smrti, kupř. ze soucitu?
Ne všechna ulehčení, která bychom umírajícímu rádi opatřili, jsou skutečnou pomocí pro
jeho duši. My smíme a máme trpící a umírající tělo podporovat, avšak takzvanou smrt
neoddalovat, ani pomocí léků jeho život na Zemi zkracovat.
Pravá pomoc umírajícímu nespočívá v tom, že dáme duši možnost opustit tělo co
nejpříjemněji tak, že tělo uvedeme léky do stavu bezvědomí. Nemoc a utrpení mají svůj
význam pro očistu duše. Viděno z duchovního hlediska mají nemoc a utrpení tedy svůj
pozitivní smysl. A tento účel bude o to lépe splněn, když budou přijímány a uznány za
možnost odpykání.
5. Podle toho se tedy člověk, který poskytl tuto aktivní pomoc umírajícímu, zatíží?
Víceméně ano. Kdo zasahuje do přirozeného běhu života, jedno, zda jej chce zkrátit, či
za každou cenu prodloužit, ten se proviňuje. Jestliže ale vím o nějakém duchovním
zákoně a proviním se proti němu, je to těžší provinění, než když špatně jednám z
nevědomosti, či dobré vůle.
6. Jestliže jsem tuto aktivní „pomoc umírajícímu“ poskytl a teprve pak pochopil,
že jsem nejednal správně, jak mi může duše odpustit?
Nenavazujte žádné přímé spojení s duší zemřelého, neboť to je protizákonné,
navazovat kontakty se zemřelými. Nýbrž modlete se k Bohu, aby poučil tuto duši. Neboť
Kristus sídli v každé duši, On je to spojení. Skrze Něho můžeme prosit duši o odpuštění.
Měli bychom tedy prostřednictvím spasitelské síly Kristovy prosit duši o odpuštění.
LÉKAŘSKÁ POMOC
7. Jednám správně ve smyslu Ducha, když daruji krev?
Každá buňka v těle nese specifické vibrace toho, komu patří. Slouží mu jako částečka
celku. Svoji funkci může plnit jen na tom místě, kam patří. Jestliže jsou takové buňky zde tedy krev - přenášeny z jednoho člověka na druhého, vzniknou vibrační
nesrovnalosti. Když se poruší souhra navzájem sehraných sil, dojde k těžkostem. Proto
Duch Boží transfuse nedoporučuje. Ještě méně transplantace. Proto existují vůči
darování krve stejné pochybnosti.
Zdali však člověk tyto souvislosti pozná a tomuto poznatku v naléhavé nouzi následuje,
závisí na stavu jeho duchovního vědomí. Nikomu nepřísluší svého bližního kárat nebo
dokonce odsuzovat kvůli jeho rozhodnutí, ke kterému došel; neboť bychom měli vždy
respektovat svobodnou vůli druhého.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
14
8. My všichni máme povinnost zachovat život. Když je narozené dítě neschopné
života a je udržováno zásahy lékařů při životě, pak přece nemůžeme říci, že jsme
se na něm dopustili nesprávného jednání?
To, že takové dítě zůstane při životě, může být zdůvodněné jako možnost v karmě
dítěte. Nicméně se lékař nechoval podle duchovních zákonů. Jestliže je dítěti dovoleno
brzy zemřít, tak bychom měli vědět, že se „dětská duše“ může vyvíjet mnohem rychleji..
K vašemu výroku: „... máme povinnost, udržovat život...“ kladu otázku: Který život
míníte? Náš pravý život je duchovní život a nikoliv ten momentální, pozemský.
9. Ale náhody přece neexistují. Lékaři jsou v takovém případě pouze nástrojem.
Lékaři musí mít přece úctu k životu?
Každá bytost je před svojí inkarnací informována o tom, co ji v pozemském životě čeká.
Když se tedy může malé dítě pouze po jednom pozemském dnu opět rozloučit,
znamená to milost pro onu duši. Jestliže zde ale tuto duši „uměle“ zadržujeme,
proviníme se. Dnešní vývoj lékařství není ve smyslu duchovních zákonů.
Jestliže má být dítě udrženo naživu, je to možné pouze proto, že tato možnost je
uložena v duši, v karmě dítěte. Přesto se takový lékař „proviní“, neboť natolik mají lékaři
o duchovních zákonech vědět, že jen tehdy mohou zasáhnout, kde to mohou
též podle těchto zákonů zodpovědět. Všeobecně platí: V každém případě se máme
snažit, moudré zákony našeho nebeského Otce následovat a učinit je pravidlem našeho
jednání. Vyšší síly, které jsou činné ve vůli Boží, nás vždy vedou k našemu dobru,
jedno, zda to momentálně pochopíme nebo ne.
VÝSTUP DUŠE Z TĚLA
10. Jak je to, když duše během pozemského života vystoupí z těla?
V době hlubokého spánku nebo je-li člověk v bezvědomí, může naše duše vystoupit z
těla, je ale s ním pořád ještě spojena pomocí tzv. stříbrné šňůry (jako s nekonečně
pružnou pupeční šňůrou).
Podle stupně svého duchovního vědomí prodlévá duše v jí odpovídajících duchovních
oblastech a může - stejně tak jako reanimovaný člověk, to znamená znovu přivedený k
životu přinést „odtamtud“ duchovní ponaučení.
Též duše umírajícího může dočasně opustit tělo. Duši, která stojí těsně před odložením
těla, je umožněno krátkým pohledem do nebeských oblastí si ulehčit odloučení od
fyzického těla.
11. Jak vypadá duše po vystoupení z těla?
Podobá se našemu pozemskému tělu. Později se podle míry svého duchovního vývoje
zjemní a omládne.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
15
12. Převážná většina lidí má strach před přechodem, to znamená, má strach ze
smrti. Co můžeme proti tomu dělat?
Průběh smrti je podobný průběhu při porodu. Narození do materiálního života je docela
přirozená událost: duše mění rovinu. Smrt je narozením se do duchovních světů.
Nejlepší přípravou na naši proměnu do jemné, nehmotné formy bytí je, se jako člověk
během pozemského života na tyto světlé oblasti zaměřit. Toho dosáhneme, když se
trvale obracíme k duchu našeho nitra, k Bohu, k našemu Otci a skrze život podle Jeho
zákonů. Kdo je takto připraven, ten vzhlíží vstříc konci zdejšího pozemského života, ten
již nebude mít žádný strach, ale pocit naděje a důvěry.
13. Jak může mít člověk naději a důvěru, když se teprve krátce před smrtí o této
cestě dozví a teprve pak pozná, jakou cestou se měl ubírat? Současně ale ví, že
touto cestou nešel?
Každé poznáni otevírá současně cestu, na které bychom toto poznání mohli následovat.
V každém okamžiku je nám dáno vedení Duchem Božím prostřednictvím síly Kristovy,
jestliže jsme připraveni ji přijmout. Na tomto vedení můžeme spolehlivě naši důvěru a
naději stavět.
Jestliže se v naší duši nachází něco, co můžeme odstranit jen tehdy, když žije člověk
určitou dobu „ve světě“, pak je tento duchovní vývoj nutný a je předpokladem k tomu,
dostat se dál. Pak může být dále veden. Často může ještě člověk v tomto pozemském
životě ujít velký kus cesty na pouti k Bohu. Ale probuzená duše se bude i na onom světě
dále vyvíjet. Vysvětlení, rada a pomoc z duchovna jí stojí stále k dispozici, zde i tam.
14. Člověk zemře a platí jako klinicky mrtvý. Zažil svoje umírání vědomě; ví, že
zemřel, to byla jeho poslední myšlenka. Bude ale zase probuzen k životu. Přijde
pak do těla tohoto člověka stejná duše?
Jistě, neboť zde ještě nenastalo oddělení stříbrné šňůry od těla, jinak by duše nemohla
být přivedena zpět. Když se duše, kupříkladu při úrazu rychle oddělí od těla, pak ještě
není stříbrná šňůra přerušena, nýbrž spojuje ještě tělo a duši.
15. Zemře-li člověk při úrazu, je duše náhle vymrštěna z těla. Nemá duše po tomto
rychlém opuštění těla potíže s tím, přizpůsobit se své nové situaci?
I zde musíme rozlišovat: jedná se o člověka, který se začal zaměřovat na Boha, či jedná
se o člověka duchovně nevědomého, eventuálně materialistu nebo atheistu.
Rozhodující pro stav duše poté, co opustí tělo, je v každém případě její uvědomění, jak
se během života v pozemské škole vyvinula.
Duše plná stínů vezme na onen svět vědomí svého nevědomého člověka s sebou. Její
uvědomění nestačí a tudíž nevidí přes to materiální, pozemské. Nepozná duchovní
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
16
bytosti, které ji přišli na pomoc a dokonce je odmítne a pošle pryč. To může trvat velmi
dlouho, než taková duše pochopí svoji novou situaci a začne ji akceptovat.
Zatímco duše zaměřená na duchovní svět, vděčně přijme nabídnutou pomoc ze strany
duchovních bytostí a najde bez potíží cestu k jí přiměřenému duchovnímu světu.
16. Jak je to s dušemi těch, kteří byli zavražděni nebo odsouzeni k smrti?
U duší, kterých se to týká, jsou i zde dvě rozdílné situace. Odsouzený k smrti ví, že
odejde na druhý svět a podle úrovně svého duchovního vědomi se na to připraví, tak jak
jsme již dříve uvedli.
U někoho, kdo byl náhle zavražděn, to bude podobné jako u toho, kdo zemřel
následkem úrazu. Když nežije v ustavičném vědomí Božím, tak nebude také na tento
případ připraven a proto se jeho duše lekne.
17. Když duše odloží tělo, uvidí pak Boha?
Také zde je rozhodující stav duchovního uvědomění duše. Jestliže je duše v tomto
okamžiku již zcela očištěna, nebude to dlouho trvat, než spatří Boha. Než můžeme
předstoupit před Boha jako ryzí čisté duše, musí většina z nás Nejprve projít očištěním,
abychom vůbec mohli snést Jeho nepředstavitelné světlo.
POCHOVÁNÍ TĚLA,
KONTAKT SE ZEMŘELÝM
18. Škodí zpopelnění duši? Smíme vůbec tělo zemřelého spálit?
To zase záleží na stupni duchovního vývoje každého jedince. Kdo je duchovně vyspělý,
ten se může rychle odpoutat od těla. Je-li člověk ještě silně vázán k Zemi, pak pocítí
duše při spalování těla bolest, neboť je víceméně se svým dřívějším tělem spojena.
19. Smíme myslet na zemřelého nebo ho tím přitahujeme zpět k Zemi?
To záleží na druhu myšlenek. Myšlenky jsou síly a myšlenky mohou poutat. To nejlepší,
co můžeme udělat pro ty, co opustili Zemi před námi je, že je přenecháme lásce jejich
nového života. Jakmile je nám to možné, měli bychom upustit od toho, považovat je
nadále za součást našeho pozemského života.
Modlitby za zesnulé jsou nejkrásnějším projevem služby z lásky, jakou jim můžeme
prokázat.
20. Není to zcela přirozené, že vzpomínám na své zemřelé dítě a na svého
zemřelého manžela? Nemám na ně myslet s úctou?
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
17
Uvědomme si jednou, kdo je „můj muž“ a „moje dítě“! Oba nejsou mým vlastnictvím.
Jsou samostatnými duchovními bytostmi, duše, které šly na pozemské pouti kousek
cesty se mnou. Spojuje nás karmický (osudový) svazek a proto máme také vůči ním
jednat podle přikázání lásky, které je nám pro všechny naše bližní přikázáno.
Když naše společné putování skončí a oni odejdou z pozemského života, nemáme
právo je zadržovat. Nýbrž nechat je volně jít a nevázat je na sebe nepřiměřenými
vlastnickými nároky - to je pravá, nezištná láska! Myšlenka úcty k ním ta tím nebude
ukrácena.
21. Čím zadržují truchlící pozůstali duši zemřelého na Zemi?
Za prvé se svými bez vyjímky sobeckými prosbami ve smyslu: „Neopouštěj nás! Zůstaň
s námi! Pomoz nám!“ Těmto prosbám se nemůže v podstatě žádná duše vyhnout. A za
druhé karmickou vazbou, která nemusí být v každém případě smrtí zrušena a ne vždy
se všemi pozůstalými rozvázána. Karmická vazba znamená také něco jako společné
spojení, až do doby, kdy se toto karmické spojení, tato karmická vlákna, rozpustí.
Smutek může být též sebelítost. Přezkoumejme sami sebe.
22. Máme chodit po léta na hřbitov a navštěvovat hrob zesnulého, či vážeme tím
duši na sebe?
Jestliže duše poznala pravdu a tím i svojí duchovní cestu, tak se nenechá již zadržet. To
závisí zase na výši jejího uvědomění.
Návštěva u hrobů může být také sebelítost truchlícího a může jak u pozůstalého, tak i u
duše, která stejně ještě k pozemskému směřuje, udržovat pouta, která by vlastně měla
být zrušená. Návštěva hřbitova tudíž nepřináší nic kladného.
23. Můžeme zemřelého prosit o odpuštění?
Ano, ale ne tím, že ho přímo oslovíme, neboť tím přitahujeme jeho duši zase k Zemi.
Měli bychom ho poprosit o odpuštění prostřednictvím Ježíše Krista.
24. Bylo řečeno, že se my lidé jako duše zase znovu sejdeme v nebeských
rovinách.
Každá duše může stoupat jen tak vysoko, jak to odpovídá stupni jejího vývoje. To je
otázka stejnorodých vibrací. Až bude každá duše plně vyvinutá, shledá se ve svém
domově zase se všemi milými.
25. Jak posuzujete výzkum o našich předcích?
Výzkum o předcích je proti zákonitosti Boží, to znamená, že výzkumník se váže na
minulost v tom smyslu, že vlastně vyhrabává mrtvé, tím je přivádí zpět a zase je poutá
na sebe. Jak on sám, tak i duše pokrevních předků budou zadrženi na cestě k dalšímu
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
18
vývoji. Když jsou mezi nimi ještě duše vázané k Zemi, dáváme jim tak možnost se na
nás přisát a tak naším prostřednictvím realizovat to, od čeho se ještě neodloučili.
Poslové Boží se neúnavně snaží pomoci každé duši. Přitom jim stojí všechny vysoké a
světelné síly k dispozici. Duchovní bytosti pověřené ochranou, vedením a
ponaučováním duše, jí slouží silou božské lásky a moudrostí a učiní vše, co je jen
myslitelné, aby svého chráněnce dovedli tam, kde i on sám pak bude šťastnější. Jejich
působení je ohraničeno pouze respektováním svobodné vůle dané duše, která jejich
pomoc bud přijme nebo odmítne.
Co ale můžeme pro duše našich předků učinit: modlit se za ně. Modlitbou můžeme
těmto duším pomoci; a to odpovídá též Božím zákonům.
26. Co máme dělat, když duše i přes naše modlitby stále znovu na nás doléhá?
Měli bychom být trpěliví. Trpěliví v různých směrech. Nadále se modlit a sice ne k duši,
ale ke Kristu. Prosme Krista, aby duši pomohl. V modlitbě se nachází velká síla. Bulme
tedy trpěliví a důvěřujme našemu Pánu!
Může se ale též stát, že aniž bychom v tomto směru něco chtěli podniknout, se od
dotěrnosti duše oprostíme a sice v důsledku našeho vlastního vyššího duchovního
vývoje.
Tak přijde často pozemsky vázaná duše k zamyšlení, neboť zažije, jak se člověk jejímu
vlivu důsledkem vlastního vyššího duchovního vývoje vyhnul. Dokonce se může stát, že
upoutaná duše dospěje k jinému přesvědčení a sama nastoupí cestu ke světlu.
27. Jak můžeme zemřelému pomoci modlitbou, když se vše řídí podle zákona
příčiny a účinku?
Prostřednictvím naší modlitby působí milosrdenství. Tím se může zmírnit účinek zaseté
příčiny. Do jaké míry může být účinek zrušen, to zná pouze Otec sám. Jisté je, že nám
chce svým působením vždy jen pomoci. On je věčně dávající. On ví, jak nám může
nejlépe pomoci.
28. Není to opovážlivost, prosit Nebeského Otce?
Máme dokonce prosit Otce, aby daroval duším více síly, aby mohly litovat. Pán Bůh nás
nabádá stále znovu a znovu: „Modlete se za své bližní!“
Prostřednictvím láskyplné modlitby se může uvolnit pozitivní energie.
29. Smíme se modlit i k ochrannému duchu?
Modlete se k Bohu Otci nebo ke Kristu. Tím dosáhnete též ochranného ducha. Když
chcete na něho s láskou myslet, má to též svůj účinek; to ho bude těšit - ale modlete se
stále k Nejvyššímu, tedy k Bohu Otci nebo ke Kristu.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
19
30. Smíme se modlit za duši zbavenou těla?
Máme se modlit k Pánu, aby daroval duši sílu k poznání, nikdy se však nemodlit přímo k
duši, neboť zde je nebezpečí, že ji na sebe upoutáme. Duši máme vždy odevzdat do
požehnání Božího.
SEBEVRAŽDA
31. Jak probíhá smrt u sebevrahů?
Při sebevraždě probíhá oddělení duše od těla jako vždy. Také tato duše má po svém
odhmotnění možnost učinit při zpětném pohledu na svůj pozemský život pokání nad
svým činem a dosáhnout odpuštění.
K sebevraždě je třeba říci, že v zásadě není možný únik před vlastní vinou zapříčiněným
osudem (karmou). Duše jej vezme s sebou do oblastí onoho světa a musí jej později
odčinit. Ukazuje se, že sebevražda nás dlouho zatěžuje, často v průběhu mnoha dalších
inkarnací.
32. Je také sebevrahovi předurčen čas smrti?
Kdyby probíhal lidský život zcela podle vůle nebes, mohli bychom o předurčení mluvit.
Jestliže se ale k tomu přidruží též vlastní vůle člověka, to znamená lidská vůle, která se
neztotožňuje s vůli Boží, pak se může samozřejmě plánovaný okamžik smrti změnit.
Sebevražda znázorňuje extrémní formu nezákonitého zásahu vlastní lidské vůle, která
pak zcela cílevědomě předurčený okamžik smrti poposune.
33. Jaké následky má sebevražda pro dotyčnou duši?
Duše sebevraha nemůže především nastoupit cestu do čistých světů. Žije dál se všemi
svými problémy, které jí dohnaly k sebevraždě, ale nemá už možnost jako předtím v
pozemském životě, se od těchto problémů oprostit.
34. Na onom světě musí být jistě všechno lépe organizováno. Tam musejí přece
existovat andělské bytosti, které duše vedou a jim pomáhají. Duše nemohou přece
nekonečně bloudit sem a tam!
Organizace a andělská pomoc nechybí, ale duše, které na zemi byly jako lidé
neponaučitelné, umíněné a zarputilé, jsou také na onom světě. A proto je mnohdy
ponaučeni těžké. Tak i zde na Zemi děláme mnohé, o čem víme, že by bylo lepší toho
zanechat.
Věčně ale tyto duše nebloudí sem a tam. Stále jim je nabízena pomoc a jednou přinese
tato pomoc také ovoce. V každé zatížené duši je uložena jiskra Kristova, síla, která
neustále vede duši a popohání ji domů. Prostřednictvím této síly dojde jednou - dříve
nebo později - každá duše svého osvobozeni a spasení.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
20
35. Mohou se sebevrahové zase inkarnovat?
Každá duše, kterou poutají vlákna provinění k Zemi, půjde zase na Zem, tedy bude se
zase inkarnovat.
36. Musel jsem být svědkem toho, jak zdravá matka onemocněla rakovinou.
Potom si vzala život požitím tablet, protože byla zoufalá. Přece neudělala nic špatného?
Tato nemoc nevznikla bez příčiny. Nemoc chce vždy člověku něco říct; nemoc musí být
také přijímána a snášena, neboť jedině tak může karma vytéci.
Jestliže se pokusím vycházející karmu zablokovat, srazí mě to zase v mém vývoji zpět.
Jestliže se v těle projeví nemoc, znamená to, že by vina chtěla vytéci z duše do
materiálního těla. Duše celý komplex viny odevzdá. Proto máme být všichni vděční,
když nás postihne tělesné utrpení. V uvedeném případě by mohla tato žena vzít kupř.
léky na utišení bolesti a zamyslet se a tím dojít k poznání svého duševního proviněni. V
duchovním světě to není tak rychle možné. Za určitých okolností by dokonce bylo
možné se uzdravit.
37. Právě jste řekli, že ta žena měla vzít prostředky k utišení bolesti. My víme, že
Duch Boží tyto léky nedoporučuje. Jak je možné tyto dvě výpovědi sladit dohromady?
Pomocí léků utišující bolesti je možné ulehčit starým a těžce nemocným lidem jejich
utrpení, takže mají možnost se ve svých posledních dnech obrátit a zaměřit na našeho
nebeského Otce.
KARMA A REINKARNACE
38. Je už při narození naprogramovaná smrt?
Ano, ale špatným chováním můžeme svůj život zkrátit a správným zase za určitých
okolností prodloužit.
39. Jak jsou posuzovány chyby, kterých jsme se dopustili z nevědomosti?
Nemají tak těžké následky jako ty, kterých se dopustíme vědomě. Když dojdeme k
poznání, můžeme prosit o odpuštění, aby nám dříve spáchané chyby byly odpuštěny.
Jinými slovy: člověk prosí poškozeného o odpuštění. Jestliže dotyčný již nežije v
pozemském oděvu, prosíme Krista v našem nitru o odpuštění. Tímto způsobem
dosáhne prosba jistě svého cíle.
40. Když je z nemocného těla vyplavena karma a duše vkročí do onoho světa, bere
s sebou ještě zbývající karmu?
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
21
Když něco zbude, vezme to duše sebou.
41. V čem spočívá smysl toho, když zemře nemluvně?
Taková duše má možná ještě jen malou vinu k odpykáni. Třeba to ale také může
znamenat, že nemluvně pomáhá matce, aby se zamyslela nad smrtí.
42. Není to ale zvláštní trest muset zemřít jako dítě anebo zemřít dokonce při
porodu a vůbec se nedočkat života?
My lidé jsme zvykli na to, považovat náš pozemský život za ten život a často je nám
zatěžko přijmout to, co nás nyní Duch Boží učí, co si máme uvědomit: Náš pravý,
původní a nezničitelný život je naše duchovní existence. Tato duchovní existence
existovala před naší inkarnací a bude i po naší inkarnaci nadále existovat. Dítě, které
smí po krátké zastávce v prostoru a čase jít, tedy život neztrácí, naopak ono jde tím více
zpět do svého původního života. Pro tuto duši se můžeme s útěchou radovat.
Již inkarnace sama o sobě znamená odpykání viny. (Tím, že dítě nemá čas se v
pozemském životě znovu zatížit, je duši krátkou inkarnací odebrán díl nebo zbytek
duševního provinění, které ještě předtím nesla.)
Když zemře dítě, nebude duchovně vyvinutý člověk proto držet smutek, i kdyby to bylo
vlastní dítě, nýbrž bude se spolu s duší dítěte radovat nad touto velkou milostí.
43. Podobají se naše těla od inkarnace k inkarnaci?
Ano.
44. S kterými dušemi budeme zase pohromadě?
To je otázka vibrací stejného druhu a stejného zatížení.
45. Kdy ztratí duše vzpomínku na to dřívější?
To se musí vidět takto: V duchovních vrstvách (oblastech) duše nezapomene své
dřívější životy, pouze tehdy je její paměť zakryta, když jde do nové inkarnace. Kdyby
tomu tak nebylo, byla by již naprogramovaná. Neměli bychom se snažit o to, dozvědět
se něco o našem dřívějším životě. To, co musíme teď poznat, abychom se vypracovali k
vyššímu duchovnímu vědomí, si zcela jistě během zdejšího života uvědomíme.
46. My víme, že jsme již několikráte byli na této zemi, Když teď moje duše vystoupí
z těla, budu pak vědět o svém dřívějším životě, jaké nepřístojnosti jsem dělal?
Je nám řečeno, že potom vše uvidíme.
47. A když jsem se nevyvinul dál a nedospěl výše?
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
22
Jestliže jsme nevyužili svůj pozemský život k tomu, abychom dosáhli vyššího
duchovního vývoje, pak jsme nesplnili smysl a úkol své inkarnace. Pak jsme promarnili
Božskou silu a energii. S prázdnýma rukama se vrátíme zpět z pozemského putování.
Jestliže jsme zde na Zemi nedosáhli cíle jedné školní třídy, pak musíme třídu opakovat,
než smíme postoupit do další.
48. Může duše nahlédnout do své dřívější rodiny?
Ano, ale neměla by to dělat. Výše vyvinutá duše potom ani necítí žádnou potřebu.
49. K mé svobodě patří přece ale také přehled duše, abych mohl poznat vlastní
chyby?
Jistě, ten také dostanete.
Před příchodem na Zem budou duši ukázány možnosti, které leží v nadcházející
inkarnaci. Po odložení těla má duše opět možnost vše poznat, co mohla v předcházející
inkarnaci odčinit.
Jako ve zrychleném filmu může duše ještě jednou před vystoupením z těla prožít svůj
poslední pozemský život. Může sama poznat, jak dalece se jí podařilo uskutečnit svoje
předsevzetí - zda dosáhla tzv. postupu do vyšší třídy - zda dospěla o kousek blíže k
absolutnu a k Otci.
50. Když se člověk znovu narodí a v předešlém životě zažil něco zlého, co mu
způsobilo velká muka, která jsou v duši teď uložena, můžeme v sobě pocítit
varování, když se k něčemu podobnému bude schylovat, takže si člověk nebude
troufat, učinit totéž ještě jednou?
My jsme ustavičně varováni vnitřními impulsy, když se v takovémto nebezpečí
nacházíme. Otázka je, jestli uposlechneme a podle toho jednáme.
Duch Boží nás nenechává v nevědomosti. Ted je nám nabízeno jít vnitřní cestou. Čím
více roste poznání v nás a o nás - tím více bude to, čím je duše obalena a co je v ní
uloženo, stoupat do našeho vědomí. Potom se budou pomalu objevovat obrazy duše.
Tímto způsobem se můžeme postupně vyrovnat s minulostí. Není to tedy tak, že
musíme zůstat v nevědomosti o tom, co nás zatěžuje.
51. Jak je to, když civilisté následkem války náhle přijdou o život, aniž by na tom
nesli znatelnou vinu? Vím již, že i to je podmíněno naší karmou, ale snad to
můžete ještě jednou vysvětlit.
Zde musíme předeslat, že v celém vesmíru neexistuje žádná náhoda. Neboť kdyby
existovala jedna jediná náhoda, znamenalo by to chaos. Stejně tak jako není setkání
mezi lidmi náhodné. Přijde nato, jak toho člověka potkám, i když to je třeba jen někdo na
ulici, kdo se ptá na cestu. I to může být karmická větev, kterou jsem musel potkat. To
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
23
může být kupř. někdo, komu jsme v minulém životě jednou velmi stroze odepřeli dát
informaci. Tímto setkáním mám možnost to zase odčinit.
Když lidé, kteří se sami na válečném konfliktu nepodílejí, ale přesto pod ním trpí nebo
dokonce přijdou o život, tak je docela možné, že jejich duše v dřívějším životě nesly vinu
na tom, že jejich tehdejší spoluobčané přišli o život ve válečných nepokojích. Tím, že
teď sami přijdou při válečném konfliktu o život, bude odčiněna část jejich viny. Ve všem,
co propukne v lidech před, během a po válce v souvislosti s nepokoji a ohrožením
existence, může vést k odtoku karmy všeho druhu. Ale může též vzniknout nová karma,
neboť tam, kde řádí negativní ničící síly, přidruží se k tomu větší měrou vlivy z těch,
tomu odpovídajících vibračních oblastí. Strach, starost, panika a mnoho jiného otevřou
pak silám temných mocností brány dokořán.
PLANETY A OČISTNÉ ROVINY
52. Po tělesné smrti neexistuje pro duši pojem prostoru a času. Na druhé straně
máme žít na jiných planetách. Zde je přece jistý rozpor.
Existuje sedm oblastí pádu, sedm různých vibračních vrstev - rovin. Tyto ale nejsou
stupňovitě seřazené, nýbrž přecházejí jedna v druhou. Každá planeta rozličných galaxií
je obklopena těmito sedmi rovinami. Po smrti jde duše do jedné z těch čtyř očistných
vrstev, na jednu z těch mnoha planet, kde najde ty vibrace, které odpovídají její vlastni
vibraci.
53. Můžeme planety, na kterých jsou zemřelí, ještě vidět a můžeme tyto duše také
vnímat svým zrakem?
Ano, tyto planety můžeme vidět. Též na zemi žijí duše. Když ale duše žije na určitém
stupni, mohou ji vnímat a ji rozumět pouze ti, kteří jsou na stejném nebo vyšším vibračním stupni. My lidé můžeme svým materiálním zrakem vnímat jen materii.
54. Země je jediné místo, kde jsou všechny stupně duchovního vědomí
pohromadě. Existují ještě jiné planety, na kterých žijí hmotné bytosti?
Země je jediným místem, kde žijí hmotné bytosti.
55. Údajně je Země nejnižším stupněm vesmíru, hlouběji už nemůžeme padnout.
Duše, které se na Zemi zdržují jsou ty, které jsou nejdále od Boha vzdáleny nebo
jsou zde ještě jiné duše, ať již v hmotném těle či nehmotném?
Země je tím nejvzdálenějším bodem od Boha v celém vesmíru. Pak následují astrální
roviny, dále očistné vrstvy, potom přijde světelná zeď a za ní čistá nebesa. Jediné místo,
kde se nacházejí bytosti všech vývojových stupňů a rovin, je Země.
Je obývána lidmi, jejichž duše se extrémně vzdálily od Boha, tak i lidmi, jejichž duše jsou
duchem zralejší. Na naší planetě se nacházejí všechny kategorie duchovního vývoje, až
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
24
k čistým ryzím bytostem světla, které se inkarnovaly na této Zemi proto, aby zachránily
padlé, zatížené duše a pomohly jim najít správnou cestu zpět domů.
Ve stavu nehmotném jsou zde jen duše, které jsou připoutané k Zemi a které jsou silně,
zatížené. Kromě toho zde ale vykonávají službu ryzí duchovní bytosti v úloze andělů
strážných, tak jak to činí i ve všech ostatních oblastech pádu (padlých duší).
56. Četl jsem v jednom projevu, že duše po své smrti přijde, dle stupně své
vibrace, do určitých astrálních oblastí, kde se jí dostane odpočinku a ponaučení.
Teď mi to nějak nesouhlasí, s těmi dušemi, upoutanými k Zemi.
Předtím jsme se dozvěděli, že situace každé duše při jejím přestupu do onoho světa je
velmi různorodá. V jednom svém projevu řekl Kristus, jak strom padne, tak zůstane
ležet.
Někdo, kdo pokládá život na Zemi za jediný život, ten nebude mít v sobě tolik duchovní
síly, aby se vůbec přesto přenesl, že existuje ještě něco jiného.
Bude nadále hledat možnost uplatnění na této Zemi a nebude se vůbec snažit hledat
možnosti jít někam jinam.
Na základě své svobodné vůle zůstane tedy v pozemské sféře, zůstane jako duše
připoutaná k Zemi a neodejde do astrální oblasti, dokud nezmění své přesvědčení a
nechá se vést dál od vedoucího anděla.
57. V čem spočívá úloha či práce duše po tělesné smrti?
Očistit všechny duševní částice od zatížení a tím ji osvítit. Toto osvícení a očista
probíhají tak, že například rozpozná své chyby, lituje jich, uvede vše do pořádku a více
je samozřejmě neopakuje.
To je možné i v duchovním těle prokazováním služeb lásky jiným duším. To je její hlavní
úkol. Nebudeme pak pracovat pro svůj každodenní chléb, ale pro své každodenní
zdokonalení.
58. Duše se může v duchovním stavu dále vyvíjet, může se též znovu zatížit?
Další zatížení není možné, ale může se stát, že zůstane v tom stavu, ve kterém je, to
znamená, že nepokročí kupředu.
59. Musíme dělat zásadní rozdíl mezi astrálními a k Zemi upoutanými dušemi?
Ano.
60. Kam jde vlastně duše, když jde do nového života; jde eventuálně i do těla
zvířete či jinam?
Zpětný vývoj do duše zvířete není možný.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
25
61. Když byla duše ve svém pozemském těle pijákem a nyní je upoutána k Zemi a
v duchovním stavu teď jde do hostinců a pověsí se na pijany, aby s nimi pila, pak
se přece ta duše zatěžuje?
Také duše upoutaná k Zemi se nemůže nadále zatížit. Žije takříkajíc ve snu, i když se
pověsí na pijáka a domnívá se, že s nim pije. Každý člověk, i piják, má svobodnou vůli,
kterou nemusí podřizovat připoutané duši. My, kteří žijeme v pozemském oděvu, se též
nezatížíme tím, když ve snu třeba někoho zabijeme.
62. Má k Zemi upoutaná duše takzvanou „svobodu blázna“? Může jednat
protizákonně bez následků pro sebe?
Připoutaná duše nemůže sama jednat, může pouze působit na lidi, kteří se nechají
ovlivnit. Na Zemi jsme vystaveni mnohým nebezpečím a pokušením. Neustále se
musíme osvědčovat. Zatížit se můžeme jen tehdy, když těmto vlivům podlehneme.
63. Kde se octnou zločinci po smrti? Zločinci jako např. vrahové nebo lidé, kteří
se provinili proti přírodě?
Duše bez těla cítí, smýšlí, chce a jedná tak, jakoby byla ještě v těle. Chová se tak, jak to
odpovídá stavu jejího vědomí. Zdržuje se ve vibračním poli, které jí odpovídá.
Podle zákonitosti, že „stejné přitahuje opět stejné“ („rovný rovného si hledá“), je duše
obklopena jí rovnými: když zůstane na Zemi, bude obklopena lidmi, kteří této vibrační
oblasti odpovídají, v astrálních oblastech odpovídajícími dušemi. V duchovních
oblastech je duše obklopena pouze jí rovnými. Jí podobné duše na ni působí jako
zrcadlové obrazy, protože podněty duší (jí podobných) jí chybějí. Duše je tam také
zadržovaná jakýmsi skupinovým duchem. Ale ani takové duše nejsou bez ochranného
ducha, to znamená, že ani ony se zde nenacházejí bez dalších duchovních impulsů,
které je nakonec krok za krokem přivedou zpět k Otci. Z těchto výše jmenovaných
důvodů to má takováto duše v duchovních oblastech podstatně těžší než na Zemi, aby
se mohla dále a výše vyvíjet.
64. Jak probíhá odpykání viny a vyšší duchovní vývoj v astrálních oblastech?
Zrání duše v astrálních nebo očistných oblastech je mnohem těžší a zdlouhavější než
na Zemi. Přestože pojem času existuje pouze v materii, dá se říci, že to trvá déle, než se
duševní tělo vyčistí a prozáří.
Zásadně je duševní vývoj, - zde i tam - založen na tom, jak dalece je vyvinuta nezištná
láska. Cesta zpět k Bohu vede zde i tam - přes sebepoznání a uskutečnění, to znamená
zbavení se špatného a chyb. Tyto procesy jsou v duchovních oblastech mnohem
zdlouhavější a též částečně značně bolestnější, než je tomu v lidské podobě na Zemi.
65. Přijde duše dítěte na onen svět jako dospělá nebo jako dítě?
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
26
Zemřelé dítě je na onom světě jako duše dítětem a i tam musí projít stejným vývojem
jako by to bývalo učinilo na Zemi. Tam ale ve sférách dětských, které odpovídají jeho
vědomí.
Duše dětí jsou mnohem otevřenější co se týče učení Ducha. Lehčeji přijímají nebeský
Boží pořádek a možnosti duchovní reality a tím se rychleji vyvíjejí. Tím, že ještě nejsou
poznamenány intelektuálními názory a vázány na to a ono, rostou a vyvíjejí se bez
překážek než duše, která je dlouhým životem na Zemi rozpolcená. Jejich vývoj v
duchovních oblastech je plný radosti z objevu nových duchovních možností. Jim se
víceméně podaří pochopit celek, neboť jsou mu ještě blíže. Rozšiřují své vědomí, aniž
by se namáhaly, spíše jakoby si hrály. Proto ten název „dětské sféry“.
VŠEOBECNÉ OTÁZKY
66. Co je to částečková struktura duše?
Duše je vybudována na základě částečkové struktury. Jednotlivé částečky jsou světelné
buňky a obsahují prvky Boha.
Částečky jsou seřazeny jakoby v podobě rybích šupin. Životem v nesouladu s Božími
zákony se zmenší intenzita záření v této částečkové struktuře, pak se dá hovořit o
zastínění duše.
67. Znamená to ochranu, když je poznání při inkarnaci zakryto?
Samozřejmě, neboť kdybychom mohli provinění během posledních životů vidět, neměli
bychom odvahu a důvěru znovu začít.
68. Kdyby někdo vynaložil námahu a ze dne na den odložil své chyby, bylo by
možné dosáhnout vnitřního zraku?
Ano. Člověk, který se snaží a je připraven odložit své chyby, se duchovně vyvíjí a bude
mu umožněno nastoupit mystickou cestu. Neustálým spojením s naším Pánem může
Jim být přímo veden a inspirován.
Avšak odložení chyb jde krok za krokem. Odložit všechny chyby ze dne na den je
nemožné.
69. Mohu během jednoho života absolvovat všechny stupně?
Ano.
70. Víte, je mi 80 let, je mi jasné, že můj život se sklání ke konci. Chtěl bych vědět:
Jak to jde dál? 0 vnitřní cestě jsem se dozvěděl teprve teď.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
27
Dnes jste slyšel tolik o životě v jiných světech. Leccos jste již věděl předtím. Když si
během posledních let svého života vše uvědomíte a zaměříte se na našeho Pána,
Ježíše Krista, po odložení vašeho těla nebudete trvat na tom zůstat v materii, nýbrž v
duchovních oblastech pokračovat ke světlu, pak se nemáte čeho bát.
71. Vše, co intelektem zpracuji, mi může velice pomoci tím, že lépe pochopím a
mohu se správně chovat. Ten dnešní den mi přinesl mnoho poznání. Jak dalece
mi pomůže toto poznáni na mé cestě?
Naše celé poznání je jako poznání na mapě. Velice nám pomůže, abychom se rychleji v
nové zemi zorientovali. Co se týče dalšího, je intelektuální poznání pro cestu do nitra nepodstatné. Tím se povyšuje pouze pocit našeho já a naše sebevědomí. Celé poznání
má konec konců pouze tehdy cenu, když jej v sobě uskutečníme.
72. Když se mi nedaří dobře, pak jsou to duše, které mě ovlivňují?
Nejdříve se sám dostanu do nižší vibrace tím, že neodporuji nízkým pocitům a
myšlenkám. Nechám je v sobě narůst, tím se dostanu do této vibrace. Zůstanu-li v ní,
aniž bych došel k poznání: stop, příteli, kde se to zase pohybuješ - pak se přiblíží ty
duše, které v této vibraci jsou a ještě více mé ovlivní. Neboť stejné přitahuje stejné, to je
Boží zákon. Tím také přitahuji duše, které jsou na tuto vibrační sféru zde na Zemi
připoutány. Tyto mě mohou ještě více strhnout, když se jim poddám.
73. Není zde také několik dobrých duchů?
Jistě, náš strážný duch je zde a miliony čistých duchovních bytostí, které se snaží
člověka vést.
Zeptejte se například sám sebe: jak jste se dostal na tuto přednášku? Jak se lidé
dostanou do určitého směru? Neexistují žádné náhody a tak mnoho těchto dobrých
duchů nás lidi vedou neustále tam, kde máme možnost najít cestu. Samozřejmě my
máme možnost podnět přijmout nebo ne.
74. Ovlivňuje strava duševní vývoj?
Zcela jistě: Duch hovoří zcela jednoznačně a jasně, že se máme živit plody, které nám
Země svobodně dává, při naší nynější životosprávě to nebude stoprocentně možné.
Duch svatý nám doporučuje postupovat krok za krokem. Když někdo např. jí maso, pak
se může snažit postupně konsum zmenšovat. Člověk by toto neměl dělat z důvodů zdravotních, tzn. vnějších, s tím, že řekne: maso škodí mému tělu, ale z přesvědčení: zvíře
je můj druhý bližní a jestliže jej jako svoji potravu zabiji, pak jsem zavraždil.
Harmonický duchovní vývoj v sobě obsahuje všechny životní oblasti, tedy i životosprávu.
Neboť vše je vibrace. Toto poznání bylo samozřejmě během staletí částečně otřeseno.
Proč, to víte vy sami.
Pomalu bychom měli dospět k životosprávě, která poslouží našemu duševnímu vývoji.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
28
75. Tak dlouho, dokud člověk jí maso, není dostatečně čistý, aby nastoupil vnitřní
cestu?
Kdo chce nastoupit cestu nitra, nedostane žádné příkazy, co se týče jídla. Vývojem
svého duchovního vědomí dojde sám k poznání, co je správné. Z lásky k Otci a jeho
tvorstvu odloží z vnitřní potřeby postupně vše, co neodpovídá Božím zákonům.
3. DÍL
CITÁTY
„Dnes můžeme s absolutní jistotou říci, že smrt toho druhu, jak jsme jí rozuměli, ve
skutečnosti neexistuje. Nemám nejmenších pochyb o tom, že náš duch, naše duše nebo jak to chceme nazývat - smrt našeho fyzického těla přetrvá,“
Dr. Elisabeth Kiibler-Ross
„Kdybychom mohli zjistit, co se s námi skutečně po naší smrti stane, mohli bychom
miliónům lidí ulehčit odchod z tohoto světa.“
Dr. Elisabeth Kiibler-Ross
„Když je umírání zcela jiné, než jsme si stále mysleli, bude také náš život jiný!“
Johann Christoph Hampe
„Smrtí zamění člověk se všemi svými vlastnostmi fyzický svět za duchovní, kde má svoji
duchovní podobu. Bezprostředně po pozemské smrti žije vnitřní člověk nebo duchovní
bytost na onom světě dál. Život tedy není smrtí přerušen.“
Emanuel Swedenborg
„Potom jsem se stala pečovatelkou a toto poslání jsem vykonávala 20 let. Byla jsem
svědkem mnoha úmrtí, ale vždy, bezprostředně poté jsem viděla, jak duchovní forma,
jako éterický dvojník lidské formy, nabyla podoby nad tělem, ze kterého se vytratil život
a zmizela.“
Joé Snell
„Smrt se podobá spánku. Člověk necítí při přechodu žádnou bolest, nanejvýš v případě
nějakých tělesných potíží a zvláštních duchovních podmínek. Stejně tak jako
vyčerpaného člověka přepadne hluboký spánek, tak přijde na člověka spánek smrti.
K mnohým přijde smrt tak náhle, že si mohou jen ztěží ujasnit, že opustili materiální svět
a vstoupili do světa duchů. Zmateni skrze mnohé nové a krásné věci, které kolem sebe
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
29
vidí, mají dojem, že navštívili oblast nebo město fyzického světa, kde ještě nikdy předtím
nebyli. Teprve poté, když jsou přesně ponaučeni a ujasní si, že jejich duchovní tělo se
odlišuje od jejich dřívějšího materiálního těla, poznají, že skutečně byli přesazeni z
materiálního do duchovního světa.“
Sodhu Sundar Singh
4. DÍL
INFORMACE
UNIVERZÁLNÍ ŽIVOT
Dnes žijeme v době těch největších změn. Hodně duchovně otevřených lidí cítí, že
rozhodující fáze dějin lidstva stojí přímo před námi. Tisícileté zanedbávání Božích
zákonů, desatero přikázání a Kázání na hoře se projeví. Války, přírodní katastrofy a
chaos jsou předpovídány.
Kristus nás chce uchránit před tím nejhorším. Kristus neopustí Své věrné. V
Univerzálním životě vybudoval dílo, prostřednictvím kterého chce On, Syn Nejvyššího,
vést všechny lidi. Nabízí nám Svoji ruku a Své osobní vedení!
V Univerzálním životě naplňuje Pán to, co před 2000 lety řekl ke Svým věrným: „Mohl
bych vám toho ještě hodně říci, ale dnes byste to ještě nepochopili. Až ale přijde Duch
Pravdy, povede vás k plné pravdě.“ (Jan. 16,12)
Kristus nám dnes daruje prostřednictvím Své prorokyně nejenom nahlédnutí do příprav
pro novou dobu, dobu ducha, jehož příchod byl již v minulosti mnohými proroky předpovězen, nýbrž chce nás také vést do této epochy. Chce nás vyvést z duchovního
zatemnění, z našeho sobeckého „já“, do světa volnosti, světa hlubokých duchovních
poznatků, kterých dosáhneme uskutečňováním a naplněním zákonů Božích. Tato
svoboda nám přinese nezištnou lásku, pravdu, moudrost a zářivou sílu dynamických,
křesťanských skutků.
Splněním duchovních zákonů vyroste člověk Nové doby. Tento typ člověka,
mírumilovného, milosrdného a plného síly, bude obývat říši Boží na Zemi, Kristův stát,
který se po tomto časovém obratu široko daleko ve vnější formě ukáže.
Podle směrnic Ducha Božího jsou už nyní budovány základy tohoto nového Kristova
státu. Skrze lidi, kteří našli v sobě říši Boží, je tato říše vybudována. Tito lidé jdou
vědomě Vnitřní cestou, kterou učí Kristus a Jeho služební, cherub Boží Moudrostí, v
Univerzálním životě.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
30
To, co se shlukuje v temných mracích na obzoru, je úroda lidské setby. Touto žní nás
Syn Boží povede a bez úhony uchrání. On je cesta! Kdo Jej jako cestu přijme, pro toho
není zániku, ale zrození do nové doby!
Proto chce Pán své věrné, každého člověka, připravit. Proto nám dává Duch Boží v
Kristu a prostřednictvím Svého služebníka, cheruba Boží Moudrostí, Své projevy o
zákonech Tvůrce. Kristus nám vysvětluje a napomíná nás, abychom Boží zákony plnili.
Za to nám daruje Otec, Tvůrce všeho bytí, Své mocné pra-slovo.
Budoucnost už v Univerzálním životě nastala:
Svoboda, jednota, bratrství.
Z toho roste křesťanská dynamičnost Nové doby.
Kristovi přátelé
v Univerzálním životě
Wurzburg, únor 1986
Informace:
Universelles Leben
Postfach 5643
D-8700 Wiirzburg-SRN
MEDITATIVNÍ DÁLKOVÝ KURS
Meditace - v dálkovém kursu
Začátek vnitřní cesty
Prakřesťané znali - prostřednictvím prorockého slova - cestu zpět k našemu prazákladu,
do našeho věčného domova, k jednotě s Bohem.
Vědomosti o vnitřní cestě, která v nás opět otevírá duchovní síly, se v křesťanství - přes
varování proroků - ztratily. V dnešní době, v době duchovního přelomu, působí Duch
Boží zvýšenou měrou na náš svět. Kristus učí znova vnitřní cestu prostřednictvím
prorockých slov, tentokrát do všech podrobností, ve smyslu hlásání Krista před 2000
lety: „Ještě mnohé bych vám mohl říci...“ (Ev. Sv. Jana 16,12)
Tato cesta učeni, jak ji nabízíme v dálkovém kursu, začíná meditativní přípravou duše i
člověka. V prvních šesti měsících meditativního kursu se učíme zaměřovat naše cítění,
myšlení a jednání stále více na Krista.
Pohybová cvičení, která předcházejí každé meditaci, mají za účel harmonizovat duši i
tělo.
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
31
Potom následuje devítiměsíční meditativní kurs. Tam se učíme přivést duchovní sílu, to
znamená božskou energii, k většímu účinku k uzdravení duše i člověka.
Po těchto dvou přípravných kursech následuje vlastní vnitřní cesta. Je to cesta
sebepoznání a realizování, která nás postupně vyvádí z kauzálního zákona, zákona
příčiny a účinku, do radosti a svobody, po které každý z nás touží.
Tak vznikne pravý mír.
Při zájmu žádejte prosím seznam knih.
Přes 7000 stran a 3000 obrázků o Vesmírných lidech najdete na internetu:
www.vesmirni-lide.cz
www.vesmirnilide.cz
www.andele-svetla.cz
www.andelesvetla.cz
www.universe-people.cz
www.universe-people.com
www.cosmic-people.com
www.angels-light.org
www.angels-heaven.org
www.ashtar-sheran.org
www.himmels-engel.de
www.angeles-luz.es
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
32
www.angely-sveta.ru
www.anges-lumiere.eu
www.angelo-luce.it
www.anioly-nieba.pl
www.feny-angyalai.hu
www.anjos-ceu.eu
www.angeli-raja.eu
PŘIŠEL JSEM – ODKUD? ODCHÁZÍM – KAM?
33