Zde můžete stáhnout SCOOL! v PDF

T É M A
:
F
I S S U E
B Ř E
Z E N
I
L M
3 2
1 3
Obsah
březen 2013 / www.scool-mag.cz
04 HISTORIE FILMU
06 HISTORIE FILMU PO TECHNICKÉ STRÁNCE
08 REKONSTRUKCE KINA
10 NEJOČEKÁVANĚJŠÍ PREMIÉRY
12 MARTIN TRNAVSKÝ - KOLEGA MELA GIBSONA
14 TOP 5 FILMŮ
16 HISTORIE PROMÍTÁNÍ V ROSICÍCH
18 HUDBA VE FILMU
19 FILMOVÉ OSOBNOSTI REGIONU
20 FILMOVÁ MÍSTA V OKOLÍ
22 NOVINKY Z KINA PANORAMA
23 KOČOVNÝ BIOGRAF
24 ABSOLVENT - ŽIVOT S FILMEM
26 POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ
28 SPORT VE FILMU
30 KOMEDIE, KTERÉ KAŽDÝ ZNÁ
POZOR, SOUTĚŽ!!!
31 FILMOVÉ REKORDY
VÍCE INFO NA STRANĚ 9!
Editorial
Napsal:
Jáchym Důjka
Vážení čtenáři, jsem velice rád, že jste si zakoupili další, v pořadí 32. vydání SCOOL!u, tentokrát s tématem FILM. Své
síly jsme spojili s KIC v Rosicích, a tak vás můžeme informovat ohledně novinek týkajících se rosického kina i jiných
akcí.
Redakce si pro vás připravila (pokud můžu podotknout, tak velmi pěkně) články týkající se filmového průmyslu nebo
filmů, které mohou být očekávané, nejlepší, nejhorší nebo všeobecně známé. Dále se můžete podívat, kde se v našem
okolí natáčely například Četnické humoresky, jichž jsem velkým fanouškem, a přesto jsem si nikdy nevšiml, že by byl
jeden díl, konkrétně třetí v první sérii pod názvem Beáta, natáčen na zámku v Oslavanech.
Film nás doprovází téměř dennodenně a bylo by nesmyslné ho zejménanaší „obrázkové generace“ upírat. Abychom
vám dopřáli zasloužený odpočinek a dobrou zábavu po kolikrát velmi náročné školní docházce, připravujememe pro
vás další filmové festivaly. Jako první plánujeme filmy jednoho herce, který je poněkud, jak to slušně říct, kontroverzní.
Víc zatím neprozradím :-).
SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 32, březen 2013
Šéfredaktor Jáchym Důjka, Grafika Jáchym Důjka Redakce Pavlína Žazová,
Martina Zoblivá, Martin Suchomel, Karolína Čapková, Nikola Valešová, Anna
Faustmannová, Václav Kokeš, Ivana Puškarová, Natálie Plešáková, Rudolf
Zezula Webmaster Martin Suchomel
web: scool-mag.cz, email: [email protected], tel: 732 659 640
2
cover design: Jáchym Důjka tisk: POINT CZ, s.r.o.
MIXER
Proběhla únorová Přípravka
Ve čtvrtek 7. 2. 2013 proběhlo první setkání v rámci našeho projektu nazvaného
„Přípravka“. Ve škole se sešlo více než 20 bystrých šesťáků, kteří se celé odpoledne pilně
věnovali tělesné, výtvarné a hudební výchově
a také si přečetli něco ze starých řeckých bájí
a pověstí.
Ze školy odcházeli nadšení a s dobrým pocitem, že aktivně strávili odpoledne. Určitě se
již teď těší na další pokračování, ve kterém si
vyzkoušejí, jak jsou na tom s angličtinou, uvidí
a uslyší ukázky dalších cizích jazyků, které se
na naší škole vyučují, a třeba se i něco přiučí
v informatice. „Přípravka“ není omezena pouze na ty žáky, kteří se účastnili tohoto prvního setkání. Pokud stále váháte,
zda svoje dítě do projektu zapojit, přihlaste se o informace buď u nás, nebo na vaší základní škole. Podmínky budou
stále stejné. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem zúčastněným za podařené odpoledne a už teď se s vámi
těším na další setkání, které proběhne ve čtvrtek 7. 3. opět v době od 13 do 17 hodin na naší škole.
3
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Historie filmu
aneb
Od němých filmů až po 3D
Během posledních sto let došlo k obrovskému rozvoji ve všech oblastech lidského života, mimo jiné samozřejmě i ve
filmu. A ačkoliv to zcela nekoresponduje s názvem tohoto článku, rozhodla jsem se s vyprávěním začít úplně od píky.
Postihnou v takto krátkém článku vývoj kinematografie je zhola nemožné, zvídavý čtenář si ale jistě je schopen mnohé
dohledat v jiných zdrojích, a tak se omezíme na stručnou osnovu.
První kamera, první film a první promítání v USA
Na konci 80. let 19. století se spojil americký vynálezce Thomas Alva Edison s britem Williamem Dicksonem
za účelem vytvořit první zařízení, které by bylo schopno zaznamenat pohyb, a to se také mladému Dicksonovi povedlo. V listopadu 1890 vymyslel první motorem poháněnou kameru, tzv. kinetograf. Později se
stala populárnější rukou poháněná verze, především kvůli menší hmotnosti a objemu. Roku 1891 Dickson
navrhl také verzi filmového projektoru, tzv. kinetoskop. První hraný film vyrobený ve Spojených státech byla
Dicksonova Machinace č. 1 z roku 1890 a první veřejné promítání proběhlo 20. května 1891 v Edisonově
laboratoři a jednalo se o film s názvem Dicksonův pozdrav.
První filmové studio
Prvním filmovým studiem na celém světě se stala Edisonova „Černá Marie“, která byla postavena na místě
jeho původní laboratoře ve Philadelphii 1. února 1893. Byla to černě obložená plechová chata s odejmutelnou střechou, která se mohla točit kolem vlastní osy, což bylo důležité pro změnu směru chodu slunečních
paprsků.
První evropské projekce
V Evropě dosáhli značných pokroků bratři Lumiérové. Louis a August se inspirovali prací Edisona a vytvořili
vlastní filmovou kameru a projektor (tzv. kinematograf), který byl lehký a snadno přenosný. První veřejná
demonstrace jejich práce proběhla 22. března 1895 v suterénu jejich domu. Promítán byl jejich první film
Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu, který zachycoval dělníky, kteří odcházeli z továrny na oběd.
První biograf
První kino bylo založeno 28. prosince 1895 ve sklepních prostorách Grand
Café v Paříži. První komerční představení zahrnovalo deset krátkých
dokumentárních filmů, které nazvali aktuality. Jejich 52. dokument s
názvem Příjezd vlaku do stanice la Ciotat prý u diváků vyvolal zděšení,
jelikož vlak zdánlivě najížděl přímo do sálu.
Filmy němé éry
Nejznámější tváří němého filmu a filmové grotesky je asi americký herec
a režisér Charles Chaplin. Jeho filmografie by vydala na celý článek.
K dalším zástupcům němé grotesky patří dále ještě Harold Lloyd či
dvojice Laurel a Hardy. Film byl tehdy doprovázen hudbou a mezititulky.
Mezi nejvýznamnější evropské filmy této doby patří Křižník Potěmkin
(S. Ejznštejn, 1926).
Zajímavé ale je, že v době rozvinutých 3D technologií nejvyšší filmové
ocenění Oscar za rok 2011 získal právě němý film Umělec.
4
První zvukové filmy
6. srpna 1926 se konala premiéra prvního zvukového filmu s názvem Don Juan, v něm byla ale použita pouze
hudba hraná z gramofonu. První film s mluveným slovem nese název Jazzový zpěvák a byl vyroben roku 1927
firmou Warner Bros. Hvězda broadwayských muzikálů v něm pronáší monolog o 250 slovech. Společnost
Warner Bros. se v té době nacházela ve špatné finanční situaci, a tak se její majitelé rozhodli ozvučit i Dona
Juana. Po své premiéře se stal velmi oblíbeným, ale Jazzového zpěváka nepředčil. V Británii se prvním
ozvučením snímkem stala Hitchcockova Její zpověd z roku 1929. Už tehdy se projevil jeho talent na scénáře
kriminálních filmů. I přes všechen úspěch trvalo celých pět, než se zvukový film zcela prosadil, a to především
kvůli vysoké ceně zvukových zařízení.
Při natáčení prvních zvukových filmů museli herci mluvit stále k mikrofonu, který byl ukryt někde v dekoraci,
což značně omezovalo jejich pohyb. Další nevýhodou byla nemožnost natáčení filmů v exteriérech kvůli
parazitním zvukům, které zhoršovaly srozumitelnost dialogů. Proto vznikl systém tzv. zadní projekce, kdy se
na plátno za herci promítaly záběry jiného prostředí. S nástupem zvukového filmu skončila kariéra mnoha
herců z důvodu jazykové bariéry, nebo když jejich hlas upravený aparaturou zněl směšně.
Nejznámější filmy zvukové éry
K nejvíce oceňovaným filmům zvukové éry patří
rozhodně Občan Kane (O. Welles, 1941). K známým
a oblíbeným režisérům pak patří A. Hitchcock, A.
Tarkovskij, F. Fellini, I. Bergman, … výčet známých
režisérů a jejich filmů přesahuje možnosti našeho
článku. Ale jak jsme již napsali v úvodu, každý si o
tom „svém“ filmu či režisérovi je schopen najít
informace např. na internetu. Doporučujeme
stránky: Csfd.cz; imdb.com; cfn.cz apod.
První 3D filmy
Tato technologie není vůbec takovou novinkou, jak by se mohla zdát. Ve skutečnosti se o natočení
trojrozměrného filmu pokoušeli filmaři už od roku 1890 a první promítání 3D filmu se uskutečnilo již 10. června
1915 v newyorském Astor Theatre. Program se skládal ze tří krátkých 3D filmů – první o americkém venkově,
druhý sestřih z filmu Famous Players‘ Jim, the Penman a třetí cestopisný dokument o Niagarských vodopádech. Efektu se tvůrci snažili dosáhnout použitím červených a zelených brýlí, pokus ale nebyl úspěšný.
Prvním celovečerním filmem ve 3D se
stalo Power of Love z roku 1922, které bylo
natočeno dvěma kamerami stojícími vedle
sebe na šířku lidských očí a vyprávělo příběh
o dobrodružstvích mladého námořníka v
Kalifornii. Od té doby udělala technologie
rojrozměrného obrazu obrovský pokrok a já
se velmi těším na další pokroky, které na nás
čekají.
Nikola Valešová, septima
5
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Historie filmu
po technické stránce
Lidstvo je již od pradávna fascinováno vizuálními triky a iluzemi, které byli dlouho spojovány s nadpřirozenými kouzly
a čáry. Než však došla kinematografie k současné podobě prošel její vývoj několika důležitými milníky, díky kterým se
dnes můžeme, díky filmovým iluzím, oddávat zábavě před svými obrazovkami či plátny.
Camera obscura
Prakticky všechny dřívější pokusy uvést obraz do pohybu, či jej „pouze“ promítnout sloužily pouze k předstírání nadpřirozených sil a jejich působení. Stejnětak
v 16. Století Giovanni Battista della Porta užaslému publiku v témné místnosti
„vyčaroval“ čerta. Nejednalo se samozřejmě o žádný zázrak, nýbrž použil princip
„temné komory“, který již dříve popsal Abu Ali al-Hasan, když se pokoušel skrze
něj pozorvat zatmění Slunce bez poškození zraku. „Temná komora“ fungovala
na principu, že když světlo dopadá skrze malý prostor do temného prostoru, promítá na stěnu obraz předmětů nacházejících se před otvorem, avšak
převracný - vzhůru nohama. Tento trik používali v 18. století malíři a kreslíři pro
vyhotovení maximálně věrných obrazů.
„Magická lucerna“
První přístroj s objektivem, umožňující promítání obrazu s fólie na
stěnu, jenž využíval jednoduchý zdroj světla (např. svíčku) byl vynalezen v 17. Století v Římě Athanasiusem Kircherem. V roce 1832
byla „magická lucerna“ zdokonalena, a to vynálezem Fantaskopu
Josepheme Plateau, což bylo zařízení simulující pohyb sekvence
obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. tance. Jednotlivé
snímky byli uspořádany na okraji nebo po obvodu drážkovaného
kotouče, který byl následně umístěn před zrcadlo a točilo se s ním,
díky čemuž mohli diváci vidět zdánlivě se pohybující obraz. Obdobný přístroj, později nazvaný Zoetrope, byl vytvořen britem Williamem Hornerem. Jednalo se u dutý rotační válec s fotografiemi,
ilustracemi nebo kresbami na vnitřní straně straně pravidelně
umístěných do úzkých dírek, kterými mohl divák sledovat pohybující
se obraz. Následovalo zrození fotografie v roce 1839, fungující na
fotografování na stříbrné nebo měděné plechy a o dva roky později
patentování kalotypie, což byl proces pro tisk fotografií na vysoce
kvalitní negativní papír. Díky rozvoji celuloidu Johnem Hyattem na
přelomu 60. a 70. let byl tento plast byl později využit jako základ
fotografického filmu. Roku 1879 byla Thomasem Edison poprvé
představena žárovka, jenž je později využita ve filmových projektorech.
6
Otcové moderního filmu
Louis a Auguste Lumierovi vytvořili vlastní společnou filmovou kameru a projektor, která byla poměrně lehká a přenosná.
Pojmenována byla jako kinematograf a roku 1895 patentována.
Toto zařízení se stalo trendem předvším kvůli jeho víceúčelnosti,
kdy dokázalo film snímat i promítat. Poprvé byl veřejně
představen 22. Března 1895 ve sklepních prostorách Lyonu
a promítány bylo dest krátkých minutových filmů s tématem
každodenního života. Pojem „kino“ je právě odvozené od tohoto
přístroje a zrodil se v téže roce, co kinematograf. Vedle bratrů
Lumierových se ve Franci proslavil také Georges Méliés. Tento
iluzionista a mistr na speciální efekty kinematografii obohatil o
své fantasy filmy a v roce 1897 postavil také první filmový ateliér
v Evropě.
Třetí dimenze
Kdo by dnes neznal 3D filmy? Pro 3D filmy se používá celá řada metod, mezi nejpoužívanější patří polarizace nebo anaglyph. Zatímco první zmiňovaná rozděluje obraz pro levé a pravé oko pomocí různé polarizace
světla, druhá „pouze“ barevně odlišuje. Pro prohlížení polarizovaného obrazu i anaglyphu je třeba použít
speciální brýle s různými pulzory, u polarizace jsou to brýle s polarizační slídou, u anyglyphu různobarevné
- modré a červené. V současné době bývá anaglyph nahrazován modernějšími technikami, jako je například
stereoskopie, které nevedou k destrukci barevného vnímání filmu. V České Republice se největší 3D kino
nachází v paláci Flora v Praze. Natočit vlastní 3D film není tak jednoduché, jak by se mohl leckdo z vás domnívat. Natáčí se pomocí dvou kamer, které jsou od sebe vzdáleny v různých délkách dle typu záběru, avšak
nejdůležitější částí je správná synchronizace kamer, včetně barevného vyvážení, ostření, či zoomu.
Martin Suchomel, sexta
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Camera_obscura.jpg
-content/uploads/2012/01/Zoetrope.jpg
http://www.completefrance.com/polopoly_fs/lumiere_brothers_collection_institut_lumi_re_1_1596298!image/1326868494.jpg_gen/derivatives/
landscape_630/1326868494.jpghttp://www.thequickten.com/wp-content/uploads/2010/05/audience_u23d1.jpg
7
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Rekonstrukce rosického kina
Když jsem se narodilo, dali mi jméno Panorama. Jak šla léta, všichni v Rosicích i v okolí si na mě zvykli. Ale
není to tak dávno, co jsem z promítací kabiny zaslechlo rozhovory typu:
„Dávám klasické projekci z pásu rok, maximálně dva…!“
„Jestli si tu digitalizaci neprosadíš, tak jseš u mě mrtvej muž!“
„Víš co, Honzo, jeď do Pelhřimova, prohlídni si pořádný kino, ať víš, do čeho jdeš…“
„Do žní! Jinak půjdeš k Turkovi!“
No řeknu vám, dost mě to vyděsilo. Bylo jsem značně nervózní, naposledy se tady totiž něco opravovalo minulou…válku. A pak to začalo.
„A haž řeknu krleš, vezmem to šturmem. Krleš!“
Sebrali mi všechna sedadla – má krásná vrzající sedadla, kroniku časů minulých, dokumentovaných tu kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru, tu otiskem Royale Cheese, případně i …, ale to byly psí, ty na člověka
nejdou.
Napadalo mě: „Komu tím prospějete?!“ Ale pak jsem si řeklo, že když už jsem tak daleko, otočím se a poběžím
dál. Chci být jiné…, lepší…! A nechalo jsem si sundat plátno i staré lino. Začalo se mi to líbit.
Ovšem taky byly problémy, nedařilo se všechno vždycky podle plánu. Když se stěhovala nová promítačka a
mělo se nasadit nové okno, začaly se mé zdi podezřele chvět.
Leden 2013, zcela netradiční pohled na kinosál bez sedaček
8
8. únor 2013, stěhování projekční techniky
"Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!"
Mělo jsem strach, že zaslechnu: „Spadlo ti to, Veškrno, asi vítr…!“, v duchu jsem napomínalo: „Honzo, Honzo,
k**va se neříká…“
Tak a teď už je hotovo. Sedadla, ve kterých ještě nikdo neseděl, koberec, po kterém nikdo nešel. Už se těším, až
přijdou návštěvníci. Doufám, že neuslyším: „Dělajú machry a hajzly majú na chodbě.“ Nebo „To abych si příště
vzal teplé prádlo…“ Raději bych slyšelo: „To jsou panoramata, viď, mámo!“
A z patra se doufám taky bude ozývat spokojené mlaskání, budete si tam moci určitě dát kančí se šípkovou
omáčkou a třeba i se zelím.
Takže až se budete nudit, nekupujte si medvídka mývala, ale lístek do kina! Pamatujte si, že vaše podlomené
zdraví kino upevní a spraví.
Já jsem prostě malé, ale šikovné.
Otevřete oči, přicházím.
Václav Kokeš, 1. ročník
SOUTĚŽ: Jistě vám některé věty v textu připadaly povědomé. Pokud
se vám podaří odhalit, ze kterých filmů tyto hlášky či jejich parafráze pocházejí, můžete získat vstupenku na brněnský Majáles.
Abyste některé nepřehlédli, jsou označany kurzívou. Budeme losovat tři výherce. Stačí poslat správné odpovědi do konce března na
e-mail: [email protected]
9
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Nejočekávanější premiéry roku 2013:
komiksoví hrdinové i mimozemská stvoření
Ať už jste lačnými milovníky filmů vyhledávajícími každou zvučnou premiéru v sále nejbližšího kina, nebo si raději
počkáte na DVD v klidu a pohodlí vašeho obýváku, vězte, že letošní rok si pro nás filmaři připravili čtyři základní
škatulky snímků: nezdolné komiksové hrdiny, zákeřné mimozemské civilizace, opuletní pohádky a převážně velké,
akční či jakékoli jiné, návraty.
Pokud jde o první skupinu, pro letošek jsou na naše peněženky přichystány návraty velkých mužů v podobně Iron
Mana 3, Muže z oceli, Sin City 2 či pokračování Thora. Mimozemské civilizace napadnou Zemi ve snímcích, jakými
jsou Hostitel, Nevědomí nebo třeba Elysium. Z akčních snímků na nás opět vykoukne nesmrtelný Bruce Willis a
to hned dvakrát, ve Smrtonosné pasti: Opět v akci a na konci roku ve snímku napěchovaném hvězdami Red 2. A
jestli dáte na pohádky, snad vás potěší blížící se premiéra Mocného vládce Oz, moderní Jack a obři nebo efektní
pokračování Tolkienova Hobbita.
Pojďme se teď tedy společně hlouběji ponořit do výňatku z toho nejzajímavějšího, co na nás letos v kinosálech čeká.
Na co si pospíšit do kina?
Terapie láskou: Stěžejní postavou
příběhu, který natočil režisér David O. Russell a
který má na kontě 4 nominace na Zlaté Glóby
a 8 nominací na Oskary, je učitel dějepisu Pat
(Bradley Cooper), který si prošel psychickou
krizí, při níž přišel prakticky o vše a jejímž
výsledkem byl osmiměsíční pobyt v psychiatrické léčebně. Po návratu domů se usídlí u
svých rodičů (Jacki Weaver a Roberta De Nira),
kteří se mu ze všech sil snaží pomoci. I sám Pat
je odhodlaný změnit svůj dosavadní život, což
znamená především ovládnout nečekané návaly
vzteku či znovu najít cestu ke své manželce.
To mu však zkomplikuje večer, kdy potká Tiffany (Jennifer Lawrence), nevyzpytatelnou a záhadnou dívku v
depresi s kupou vlastních problémů. Ta mu nabídne dohodu: pomůže mu sblížit se zase s manželkou, když on
jí naoplátku pomůže sehnat partnera do taneční soutěže. Chyběl by tomu ale kus klasické americké lovestory,
kdyby se mezi těmi dvěma nezačalo tvořit víc než jen překvapivé pouto. Datum premiéry: 28. února.
Mocný vládce Oz: Příběh nás
seznamuje s druhořadým cirkusovým kouzelníkem Oscarem Diggsem (James Franco),
který se za pomocí balónu dostane z prašného
Kansasu do pohádkově pestré, životem pulsující
Země Oz. Tam se potkává se třemi čarodějkami:
Theodorou (Mila Kunis), Evanorou (Rachel
Weisz) a Glindou (Michelle Williams), které jsou
přesvědčené, že to právě on by se měl stát
čarodějem, na něhož čekají všichni obyvatelé
tohoto světa. Brzy se však ukáže, že ne všechny
čarodějky jsou tak dobrotivé, jak by se zdálo.
Oscar je chtě nechtě zatažen do problémů,
kterým Země Oz musí čelit a je tak na něm, aby rozpoznal, kdo je dobrý a kdo zlý předtím, než bude příliš
pozdě. Čeká nás tak podívaná v podobě další Burtonovy Alenky v říši divů, kterou nás režisér Sam Raimi
vtáhne do světa kýčovitě pestrých stvoření i umění CGI efektů? Uvidíme. Datum premiéry: 7. března.
10
Co nás čeká po zbytek roku?
Hostitel: Ačkoli by možná některé jméno
autorky knižní předlohy Stephenie Meyerové mohlo
odradit od sledování s představou další sladkobolné verze ságy Stmívání, ve snímku Hostitel se
tentokrát do napřirozena pustíme úplně z jiného
soudku. Příběh, vyprávějící osudy planety po napadení neviditelnými mimozemskými tvory zvanými
„Duše“, které se implantují do lidských těl a poté
nad nimi přejímají vládu, si vzal pod taktovku uznávaný americký režisér Andrew Niccol. Hrdinkou je
zde mladá Melanie (Saoirse Ronan), která je jednou
z posledních nenapadených. I ji však jednoho dne
dostihnou a vsadí do ní zkušenou Poutnici. Melanie
se ale nehodlá vzdát své mysli a ovlivněná Poutnice se tak nakonec rozhodne navázat na Melaniin předešlý život a žít mezi jejími lidmi. Její rozhodnutí přidat se na stranu lidí však znamená mnoho potíží i
zásadní zvrat ve vývoji celé invaze. Datum premiéry: 28. března.
Iron Man 3: Ve třetím pokračování
příběhu o železném muži se režisér Shane Black
snaží o poněkud osobnější tón. Na Starka (Robert Downey Jr.) čeká nový nepřítel – smrtelně
nebezpečný Mandarin (Ben Kingsley), který ho
donutí sáhnout si na skutečné dno. Když je Stark
rukou nepřítele připraven o vše, vydává se na
pouť s cílem nalézt toho, kdo je za jeho utrpení
zodpovědný. Při své odvetě ale také současně
objevuje odpověď na otázku, která ho ve skrytu
duše dlouho sužovala: je on sám pouhou součástí
svého obleku, nebo je oblek pouze součástí jeho
samého? Datum premiéry: 2. května.
Hobbit: The Desolation of Smaug: Ve druhém
ze tří filmů o dobrodružstvích Bilba Pytlíka nás
snad režisér Peter Jackson nebude už tak dlouho,
jako tomu bylo v díle prvním, zdržovat únavnými
téměř hodinovými expozicemi a tak se rovnou
vydáme na cestu tam, kde jsme naposledy skončili.
Bilbo společně s trpaslíky zamíří rovnou do Temného hvozdu, zatímco Gandalf se od nich oddělí.
Na trpaslíky však čekají prekážky, například zajetí
od místních elfů, kterým nechtějí prozradit cíl své
výpravy. Naštěstí jim však Bilbo pomůže a družina
může pokračovat směrem k Osamělé hoře, kde
sídlí drak Šmak. A jak se od filmu s názvem Hobit
očekává, Bilbo trpaslíkům opět pomůže, tentokrát
najít dveře k pokladu, o který se však ještě zbývá
utkat s pyšným drakem. Na úplné vyvrcholení celé pouti si ale stejně budeme muset počkat do léta dalšího
roku. Datum premiéry: 12. prosince.
Ivana Puškarová, sexta
11
Rozhovor
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Martin Trnavský
- kolega Mela Gibsona
Při vyslovení jména Martin Trnavský u nás ve škole se nejedna tvář roztáhne do širokého úsměvu. Dotyční si totiž
velmi dobře vybaví atmosféru vtipných a zábavných představení Divadelního spolku Frída, který Martin založil a jehož
hry pravidelně s našimi studenty navštěvujeme. Několikrát jsme navštívili Sex, drugs and Rock’n’Roll, Pánskou
jízdu, Hospodskou i nejnovějšího Kolegu Mela Gibsona (viz velmi pochvalná recenze ve SCOOL! č. 29, str. 13). Po
nedávné (opakované) návštěvě představení Hospodská se nám podařilo smluvit tento rozhovor a i při momentálním
velkém pracovním vytížení nám pan Trnavský velmi ochotně vyšel vstříc, za což jsme mu velmi vděční a těšíme se na
další vydařené zážitky s Frídou.
Poskytoval jste už někdy rozhovor pro školní
časopis?
Ne nikdy :-)
Jaký jste byl žák/student? A jaký je váš vztah
ke vzdělávání dnes?
Předměty jako chemie, fyzika, mě moc nebavily
a bylo to vidět na vysvědčeních, proto mi tenkrát
nezbývalo, než zamířit na SOU elektromechanik pro
stroje a zařízení. Víc času jsem trávil sportem než
učením. Potom jsem rychle procitnul a začal všechno
dohánět. Záviděl jsem svým bývalým spolužákům
jejich další studijní život, kdežto já už po dvou letech
musel trávit čas na praxi ve fabrice. Po skončení
SOU jsem vystudoval dálkově průmyslovou školu
elektro, čtyři roky mi to trvalo, a následně se stal
studentem JAMU.
Hlavním tématem tohoto čísla SCOOL!u je
„Film“. Ve vaší biografii na csfd.cz se píše, že
na svou pořádnou filmovou roli ještě čekáte.
Máte nějakou vysněnou?
Vždycky je důležité se na něco těšit a nespokojit se
s tím, co máte za sebou. Natočil jsem dva kinofilmy,
což není moc, ale někdo ani takové štěstí nemá a s
těmi jsem byl spokojen. Práce před filmovou kamerou mě baví, je to jiný styl práce než před
kamerou televizní. Vysněná role není, jen příběh a dobrý scénář! Což v našich podmínkách je v posledních
letech vzácnost.
Jste divadelní, televizní i filmový herec.
Můžete nám laikům stručně vysvětlit, jaký je
mezi těmito třemi druhy herectví rozdíl?
Divadlo je o přímém kontaktu s divákem. Je to adrenalin, jestli se mu to líbí, nebo ne, může se kdykoli
vyjádřit. Smíchem, hrobovým tichem nebo taky
kašlem a neustálím se vrtěním, v nejhorším případě
přímým odchodem během vašeho výstupu. O televizi se říká, že ovlivňuje, a k filmu vzhlížíte s úctou.
Televize je v poslední době víc reklamní záležitostí a
seriálům, které jsem v poslední době točil, jsem spíš
říkal, že je to výplň mezi reklamou. Kdežto film má
vyprávět na velkém plátně velké příběhy.
Máte nějakou profesionální deformaci?
Jsem velký kritik při sledování televize nebo filmů,
ale vyhranil jsem se, že v TV sleduji spíš sportovní
kanály a cestovatelské. Na hranou tvorbu se vůbec
nedívám, a proto nemůžu nadávat. Filmy v kinech si
vybírám anebo si je stahuju na uložto.cz, kde jsou
i takové, které u nás v kině nepotkáte. Finské, norské…tady vidíte, jak to v porovnání se světem moc
neumíme, hlavně co se vyprávění příběhů týče.
Foto: z archívu M. Trnavského
12
Kdy jste měl největší trému?
Nemívám trémy ani před premiérou. Na zkouškách
uděláte maximum a během repríz to celé upravujete a
vylepšujete. To s trémou nejde. Důležité je pochopit,
že premiérou práce na roli nebo představení nekončí,
ale pokračuje.
Máte nějaký herecký či životní vzor?
V rámci našich podmínek mým největším divadelním
žijícím vzorem je Milan Lasica. Jinak jich je mnoho,
každý má jinou barvu.
Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka v dětství?
A dnes?
Opravdu to chcete vědět? (Možná teda asi radši ne :-),
pozn. red.)
Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál?
Zdraví pro všechny své blízké, pro sebe a potom něco
strašně materiálního!
Je něco, proti čemu marně bojujete?
Proti lidské tuposti, závisti a neprofesionalitě…
Chtěl byste mít nebo máte nějakou superschopnost?
Dokázat to vymýtit.
Čemu neodoláte?
Zájmu krásných žen. Jinak to vnímáte jako student a
jinak jako 43 chlap. Omlazuje to na duši.
Jakou nejšílenější věc jste v životě udělal?
Toho si nejsem vědom. Risk nepovažuju za šílenost,
a že jsem udělal dost podnikavých kroků a snad budu
mít ještě příležitost je protáhnout.
Které www stránky navštěvujete nejčastěji?
www.frida.cz :-)
Věříte v zázraky? Pokud ano, stal se vám už
nějaký?
Několikrát se mi stalo, že jsem věděl, že věci dopadnou tak, jak jsem si přál. I když byly velmi vzdálené.
Když si něco přejete, jděte za tím a ono se to vyplní.
Zázraky neexistují, ale lidská vůle zmůže mnoho.
Máte nějaký nesplněný sen?
Hodně, ale taky vnímám realitu a tuším, že ne všechno
se mi podaří dotáhnout do konce, ale jdu si za tím.
Na co jste ve svém životě nejvíc pyšný, čeho si
nejvíce ceníte?
Vybudoval jsem z nuly divadelní společnost, která v
republice nemá konkurenci co do produkce autorských her a návštěvnosti, takže pokud budu uvažovat
tímto směrem, jsem na to pyšný. Cením si slušnosti a
přátelství, které se netváří, ale je.
Máte rád Mela Gibsona?
Potkali jsme se v letadle z Chicaga do Frankfurtu a natolik mě ovlivnil, že jsem vyprodukoval one man show
- Kolega Mela Gibsona.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně
úspěšných rolí! :)
Martin Trnavský se narodil 8.3.1970 v Brně. Po
absolvování základní školy se bezhlavě rozhodl stát
se elektromechanikem pro stroje a zařízení. Jeho
zálibu k fyzické práci v tom období nikdo nechápal.
Nakonec prozřel i on sám a tak se v roce 1989 vrhnul
při zaměstnání do dalšího čtyřletého studia střední
elektroprůmyslové školy.
Po tomto euforickém období se s diplomem v ruce
opět rozhodl nesprávně. Podal si přihlášku na JAMU
v Brně a k překvapení všech mladých divadla chtivých
Brňanů, byl přijat. Sám to, jak později píše na svých
internetových stránkách Divadelního spolku Frída,
nečekal, protože se chtěl původně hlásit na jinou z
vysokých škol, kterou byla FTVS v Bratislavě. Nechal
to tak a stal se tedy studentem herectví.Po dokončení
čtyřletého studia, které mohlo s přehledem trvat jenom
dva roky, byl nakrátko členem Činoherního klubu v
Praze. Poté, co jim tam řekl všechno, co si o nich myslí,
se vrátil zpět do rodného milovaného města a přijal
zde angažmá v Městském divadle Brno. Za tyto dva
nekonečné roky v něm ztvárnil několik průměrných
povětšinou až špatných rolí. V tomto období konečně
pochopil, co vlastně chce.
A tak z posledních peněz koupil knihu od Bena Johnsona – Intelektuálové - a pod záminkou, že je to
povinná četba, ji odvezl Bolkovi Polívkovi do jeho
sídla v Olšanech u Brna. Tam mu po několika dnech
strávených v ryze sportovním duchu vyjevil svoje plány
a vyloudil na něm klíče od jeho divadla. S tímto svazkem založil v roce 1999 vlastní autorskou divadelní
společnost FRÍDA s domovskou scénou v Divadle Bolka Polívky. Cestou zpět se na skok stavil do Městského
divadla Brno a v posledních chvílích zachránil svého
budoucího hereckého partnera Radima Nováka ze
spárů postmoderny. Společně se pak u dvou lahví
Modrého Portugalu rozhodli, pro pokornější, jim bližší
styl divadla malých forem.
Osmého ledna v roce 2000 se Divadelní spolek Frída v
Divadle Bolka Polívky představil se svojí prvotinou Sex,
Drogy, Rokenrol. Bolek Polívka měl z jejich představení
takovou radost, že jim poskytl až do roku 2011 ve svém
divadle azyl a tak se Divadlo Bolka Polívky stalo na toto
celé dlouhé období jejich domovskou brněnskou scénou. Od prvního ledna roku 2011 se karavana Divadelního spolku Frída přesunula z technických důvodů do
jiného brněnského divadla Reduta na Zelném trhu. Jak
už to na světě chodí, nic netrvá věčně a tak mu budiž
druhým domovem! Divadlo Brno – ať žije!
Filmové role: 24; Romanovci (RUS); Pravidla lži; Muzika
(SK); Muži v říji
TV role: Požírač medvědů; Četnické humoresky; O
sexu, drogách a divadle; Na rozchodnou, Drahá Tchyně
TV seriál: Četnické humoresky; Světla pasáže; Ordinace
v růžové zahradě 2; Ordinácia v ružovej záhrade (SK)
Zábavné pořady: Manéž Bolka Polívky; Nechoďte za
náma, my přijdeme za váma; Hospodská
převzato z frida.cz
13
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Nejlepší a nejhorší filmy všech dob
(podle čsfd)
V dnešní době vzniká snad stále více a více filmů. Značným producentem jsou samozřejmě (někým milované, jiným
zatracované) Spojené státy. Co ale platí pro všechny snímky bez rozdílu země původu je, že si některé získají velkou
popularitu a jiné se naopak stanou absolutním propadákem. Jaké filmy patří podle Čechů a Slováků mezi ty, které si
nesmíte nechat ujít, a jakým titulům se raději vyhnout obloukem?
1. Vykoupení z věznice
Shawshank (The Shawshank Redemption)
2. Forrest Gump (Forrest
Gump)
3. Přelet nad kukaččím
hnízdem (One Flew Over
the Cuckoo's Nest)
Pokud jste
tento film
již viděli,
jistě vás
nepřekvapí,
že obsadil
první příčku.
Snímek byl
natočen
podle novely
Stephena
Kinga a vypráví příběh Andyho
Dufresne (Tim Robbins), který
přichází do vězení v Shawshanku
jako nový vězeň podezřelý z
vraždy. Spřátelí se s Redem
(Morgan Freeman), vězněm, jenž je
odsouzený na doživotí, a společně
se snaží přežít v tomto nelidském
prostředí a dodávat si navzájem
naději. O kvalitě tohoto snímku
vypovídá i dobré herecké obsazení
a 7 nominací na Oscara.
Druhé místo získal
Forrest
Gump,
který je
neméně
úspěšným
zpracováním
stejnojmenné
knižní
předlohy
napsané
roku 1986 Winstonem Groomem.
Dnes jen málokdo nezná příběh
muže s IQ menším než 70, ale
srdcem větším než všechny americké státy, kterými proběhl, stejně
tak jako citáty jeho matky, z nichž
nejznámější je: „Máma vždycky
říkala: ,Život je jako bonboniéra,
nikdy nevíš, co ochutnáš.'“
Na stupních vítězů
se drží i
další film
natočený
podle
knižní
předlohy,
pro tento
film ji napsal Ken
Kesey.
Hlavní
postavou je svobodomyslný
podvodníček Randle McMurphy
(Jack Nicholson), který přichází do
psychiatrické nemocnice a jeho
odpor k disciplíně otřese rutinou
celého zařízení. Ihned po vydání se
stal tento snímek velmi uznávaný,
o čemž svědčí pět Oscarů, které v
roce 1975 vyhrál, a také hvězdné
obsazení několika hlavních rolí.
4. Zelená míle (The Green Mile)
Bramborovou medaili obdržel můj
favorit – Zelená míle. Jeho stopáž
se vyšplhala až na 188 minut, ale
věřte mi, nudit se rozhodně nebudete. Stejně jako vítězný snímek, i
tento byl vytvořen podle předlohy
Stephena Kinga a dokonce je má
oba na svědomí režisér Frank
Darabont. Příběh se odehrává roku
1935 v Louisianě, kde Paul
(Tom Hanks) pracuje jako
dozorce ve vězení pro těžké zločince, odkud jsou
vězni posíláni na smrt. Jedním z nich je John,
obviněný z vraždy dvou dětí, Paul ale začíná
pochybovat o jeho provinění.
14
5. Schindlerův seznam (Schindler's
List)
Posledním z nejlepších pěti
je drama na motivy skutečné
události. V Krakově roku 1939
jsou Židé vystavováni stále
narůstajícímu tlaku ze strany nacistů. Oskar Schindler
obětuje všechny své peníze a
zachrání tak 1100 životů. Režie
tohoto filmu se zhostil Steven
Spielberg, a to velmi úspěšně
– film získal sedm Oscarů,
včetně ocenění za nejlepší film roku a nejlepší režii.
TOP 5 nejhorších filmů
1. Herkules 3D (Little
Hercules in 3-D)
Největším propadákem všech
dob se stala komedie Herkules
3D. Polobůh Herkules se chce
podívat na Zemi a chodit do
normální školy. Jednoho dne
tedy z Olympu uteče do dnešní
Californie, potká třináctiletého
Curtise a ten jej vezme k sobě
domů. Oba chlapci navštěvují
klasickou školu, ovšem do
doby, než na Zemi dorazí Marduk, nepřítel Dia, jenž se snaží
zabránit Herkulovi v návratu na
Olymp.
2. Playgirls II: Prvním českým
filmem v tomto žebříčku je další
„komedie“, i když trošku z jiného
soudku. Salón Playgrils má novou
majitelku, Štěpánku Vranskou, která
se snaží zlepšit úroveň služeb svého
podniku. O jaké služby se jedná
snad nemusím blíže popisovat,
určitě to znáte – motýlek, kytička...
Při psaní tohoto článku jsem se
rozhodla podívat alespoň na trailer,
vřele NEdoporučuji! :-D I když na
pobavení výroky Michaely Kuklové,
která později hrála cudnou dívku v
pohádce Z pekla štěstí, to celkem
ujde.
3. Supersmradi - Malí
Géniové 2 Vítězem bronzové
medaile je další komedie. Stejně
jako u Playgirls, i zde se jedná
o druhý díl (první má krásných
8 % a titul 12. nejhoršího filmu
na čsfd), nabízí se tedy otázka,
proč se tvůrci vůbec pouštěli do
pokračování něčeho, co sklidilo takový neúspěch. Každopádně se tak
stalo a vznikl druhý film, ve kterém
se nová generace mluvících batolat
stane středem pozornosti Billa Biscaneho, který se chystá ovládnout
celý svět, a právě tito prckové se
mu v tom budou snažit zabránit.
4. Waterloo po česku 5. Plump Fiction: Musím
Druhý titul, který vznikl u
nás, je Waterloo po česku.
Nejedná se o žádný jiný
žánr, než opět o
komedii, přesněji soubor
pěti komediálních povídek o
manželství, které napsal Vít
Olmer pro časopis Playboy.
Film bohužel nezachránil ani
Jiří Krampol, který ztvárnil
hlavní roli každého příběhu.
přiznat, že by mě překvapilo,
kdyby se mezi nejhoršími
filmy neobjevila alespoň jedna
parodie. Existuje spousta
dobrých i špatných, ale i ty
lepší z nich nemají zrovna
dvakrát dobré hodnocení.
V tomto filmu si tvůrci vzali na
mušku především Tarantinovy
filmy, jako Pulp Fiction a
Reservoir Dogs.
Nikola Valešová, septima
Zdroj: csfd.cz
15
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Historie promítání v Rosicích
Historie kina v Rosicích se píše už více než sto let. Již
v roce 1912 byla udělena kinematografická koncese
Františku Svobodovi, akademickému malíři a fotografovi v Rosicích. Ten pak provozoval představení
kina s přenosným zařízením nejen v Rosicích ale i v
okolí. V roce 1919 požádali TJ Sokol a Místní družina
válečných poškozenců o udělení koncese pro stálé
kino. Koncesi získali a uvedli kino do provozu, pro
různé potíže byl ale provoz záhy zastaven. Mezi lety
1921 a 1925 se konaly pouze krátkodobé projekce,
zejména v hostinci U Svobodů a U Zelinků. V roce
1925 získala licenci na kino Okresní péče o mládež,
která pak provozovala kino v hostinci U Veselů až do
roku 1931, kdy pro malou návštěvnost spělo k zániku. V tomto roce převzal provoz Sbor dobrovolných
hasičů a pod jejich správou kino v krátké době prosperovalo. Proto v roce 1934 přistoupili hasiči a OPM
k vybudování nového stálého kina vedle hasičské
zbrojnice (dnešní kino Panorama).
Po válce bylo kino zestátněno a 1. dubna 1957 přešlo
do majetku města Rosice. Hned o rok později došlo
k rozsáhlé rekonstrukci. Objekt kina byl vybaven
ústředním vytápěním, v hledišti byly vybudovány
nové nástupní prostory a upraven byl i sklon hlediště
16
a k budově byl přistavěn vstupní vestibul. Kromě
těchto stavebních úprav bylo kino přebudováno na
širokoúhlou projekci. K další rekonstrukci došlo v
roce 1979, kdy byl upraven zejména sál. Kapacita
hlediště byla snížena na 196 sedadel. Zatím poslední změnou týkající se budovy kina Panorama, je
přistavění kavárny s kapacitou 50 míst v roce 1994.
V 90. letech, v souvislosti s rozvojem komerčních
televizí a rozšířením videa, začalo výrazně ubývat
diváků v kinech. Navíc se objevily první multiplexy
a ty přetáhly většinu zbývajících diváků. To vedlo
k úpadku malých jednosálových kin na malých
městech. Rosické kino, na rozdíl od zastáveckého a
zbýšovského, tento tlak ustálo a s většími či menšími
problémy funguje dodnes. Výrazných změn se ale
kino dočkalo až se změnou provozovatele.
Kulturní informační centrum Rosice jej získalo do
pronájmu v listopadu 2009. Od té doby proběhla
řada dílčích rekonstrunkcí. Jedna z nejviditelnějších
je vybudování pódia a scénického osvětlení, které
umožnuje pořádat v kině i divadelní představení a
koncerty.
Dobový plakát
Původní projekční zařízení
To nejdůležitější se ale událo v předchozích několika měsících. Kino bylo digitalizováno, jinak
řečeno byla vyměněna promítací technologie. Výrazně se to projevuje na kvalitě obrazu i zvuku.
Prakticky stejně důležitá je i instalace nových, pohodlných křesel, která nahradila předchozí
muzejní kousky. Změny jsou jednoznačně k lepšímu a věřím, že se to projeví ve spokojenosti
diváků a jejich ochotou vracet se k nám.
Rosické kino bez plátna
Jan Veškrna, KIC Rosice
17
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Filmová hudba
Hudba a film k sobě patří již od počátku vzniku filmu a snad každý kousek je dokreslen nějakým hudebním doprovodem. Zde jsou uvedeni ti nejznámější tvůrci filmových citů, kteří vytvořili ty nejkrásnější melodie.
John Williams: Pravděpodobně nejznámější filmový skladatel, který složil
hudbu k více než sto filmům. I v 81 letech stále tvoří velmi úspěšné filmové
skladby. Nejproslulejší jsou spojené hlavně s filmy Stevena Spielberga a George
Lucase. Star Wars, Indiana Jones nebo Čelisti jsou ty, se kterými je jeho jméno
spojováno nejvíce.
K našim nejlepším filmovým skladatelům patřil Zdeněk Liška (zemřel v roce
1983). V začátcích svého působení tvořil hudbu pro animované a cestopisné
filmy, hlavně pro cestopisy Hanzelky a Zikmunda, později již pouze tvořil skladby
pro filmy hrané. K těm nejvýraznějším patří hudba k filmu Obchod na korze, Údolí
včel nebo Už zase skáču přes kaluže.
Hans Zimmer: Tento německý skladatel se proslavil v roce 1988, když zkomponoval hudbu k filmu Rain Man, za kterou dostal nominaci na Oskara. Další
úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat; filmy jako Černý jestřáb sestřelen, Poslední Samuraj, Gladiátor nebo Šifra mistra Leonarda jsou populární také kvůli jeho
hudbě.
Phillip Glass je americký hudební skladatel, který kromě filmových melodií
tvoří opery, symfonie či divadelní skladby. Za soundtrack k filmu Truman Show
si odnesl Zlatý Glóbus. Další jeho povedené soundtracky jsou k filmu Hodiny, za
které si odnesl mimo jiné cenu Grammy, či také k němému animovanému filmu
Iluzionista nebo Koření života.
Danny Elfman: I když nemá žádné hudební vzdělání, patří mezi nejlepší
v oboru. S Timem Burtonem spolupracoval na filmech Střihoruký Edward, Ospalá
díra, Ukradené Vánoce nebo Karlík a továrna na čokoládu, díky kterým se proslavil. Seriálovým divákům je známý především jako autor ústředních melodií
k Simpsonovým či k Zoufalým manželkám.
Petr Hapka: Náš nejvýraznější skladatel nejen pro televizní a filmovou tvorbu,
ale také pro slavné osobnosti naší hudební scény. Složil hudbu k více než sto
filmům a seriálům a je aktivní i nyní ve svých 68 letech – jeho poslední počin
byl k pohádce Dešťová víla. Ostatně nejvíc hudby složil právě k filmům pro děti;
filmy jako Páni kluci, Krakonoš a lyžníci nebo Bylo nás pět, jsou oblíbené i v dnešní
době.
Skladatelem filmové hudby je i Zdeněk Pololáník, viz strana 19
18
Filmové osobnosti regionu
Snad v každém městě se kdysi narodil někdo slavný, nejinak je tomu i v našem regionu. Vzpomeňme na ty
nejznámější rodáky či místní obyvatele, kteří působí v oblasti filmu.
Vladimír Menšík (1929 - 1988) pochází z nedale-
kých Ivančic. Je snad největší hereckou osobností tohoto regionu a bývá považován za nejlepšího herce a komika vůbec.
Ztvárnil přes 150 filmových a televizních rolí a též proslul jako
skvělý moderátor a bavič. Vystudoval brněnskou JAMU a z
počátku krátce působil v divadle E. F. Buriana. Jeho filmová
kariéra se rozjela v 50. letech, kdy na sebe upozornil rolí
automechanika ve filmu Dědeček Automobil. Dokázal ztvárnit postavy různých charakterů, ale hlavně komické postavy
přirostly k diváckým srdcím nejvíc. Nejznámější role jsou ve
filmech Limonádový Joe, Světáci, Dívka na koštěti, Tři oříšky
pro Popelku, Arabela nebo Princ a Večernice. Vladimír Menšík
odešel do hereckého nebe v roce 1988 po dlouhých zdravotních problémech.
Lukáš Hejlík (1980)
v současné době bydlí v Říčkách a výrazně
ovlivňuje náš region. Působí v projektu LiStOVaNí, se kterým několikrát navštívil (a snad ještě
několikrát navštíví) naše gymnázium, a působil
též v Městském divadle Brno, kde ztvárnil již
více než dvacet rolí, z nichž nejznámější jsou
role Isidora ve hře Poprask na laguně, či role
Pierra ve hře Blbec k večeři. Lukáše Hejlíka jsme
mohli vidět také v seriálech Ošklivka Katka, Terapie nebo Základka.
Zdeněk Pololáník (1935)
Je hudební skladatel žijící v Ostrovačicích. Zkomponoval více než 700 děl, které jsou tvořeny balety, operami,
muzikály, oratorii, symfoniemi a též velké množství
tvoří filmová hudba. V roce 2005 u příležitosti jeho 70.
narozenin byl po něm pojmenován Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové.
Nejznámější skladby jeho filmové tvorby pocházejí z
filmů Nikola Šuhaj Loupežník či Člověk proti zkáze a Lev s
bílou hřívou (o životě Leoše Janáčka)
Kateřina Jandáková, sexta
Zdroje: http://www.zsvm.cz/?p=472; http://www.superspy.cz/rozhovory/16930-lukas-hejlik-v-ordinaci-jsem-jako-ryba-ve-vode;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zden%C4%9Bk_Polol%C3%A1n%C3%ADk.jpg
19
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Filmová místa v okolí
Už se Vám někdy stalo, že jste šli třeba na procházku, večer se dívali na televizi a měli takový ten pocit „Nebyl(a) jsem
tam už někdy?“. V našem regionu je to docela možné, protože nejen některá náměstí, pivovary či mosty a parky byly
v minulém i tomto století využívány filmaři. Abyste se příště mohli ještě více vžít do některých rolí z vašich oblíbených
filmů nebo seriálů, přinášíme Vám malý přehled míst, kde se v okolí filmovalo. Pokud vás toto téma zaujalo, můžete se
podívat na www.filmovamista.cz
Zámek Oslavany
Četnické humoresky (1. série), Komedie / Krimi, Česká republika, 2000, 89 min,
Režie: Antonín Moskalyk
Zámek Náměšť nad Oslavou
Kouzelný měšec, Pohádka, Česká republika, Německo, 1996, 80 min,
Režie: Václav Vorlíček
20
Dalešice, pivovar
Postřižiny, Komedie, Československo, 1980, 94 min, Režie: Jiří Menzel
Rosice, Kaple Nejsvětější Trojice
Rodáci, Drama/Válečný, Československo, 1988, 13 min, Režie: Jiří Adamec
Veverské Knínice
U nás v Mechově, Komedie, Československo, 1960, 76 min, Režie: Vladimír Sís
foto zdroj: www.filmovamista.cz
Karolína Čapková, sexta
21
Rozhovor
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Novinky z kina Panorama
Jak vzpomínáš na uplynulé dva měsíce?
S úlevou. Jsem rád, že už jsou pryč a všechna práce,
kterou jsme si do kina naplánovali, je hotová. Teší
mě, že všechny problémy, které se zákonitě musí
při každé rekonstrukci objevit, se podařilo vyřešit, a
nevyskytl se žádný opravdu zásadní.
Co ti rekonstrukce kina dala a co vzala?
Dala mi seznámení se s pracemi, o kterých málokdo může říct, že je dělal. Například demontáž
kinosedaček za pomoci páčidla a kladiva je
zkušenost, na kterou se nezapomíná.
A co mi vzala? Pár hodin spánku a několik posledních iluzí o podnikatelském prostředí v ČR. Ale to se
týká spíše období, kdy jsem řešil výběrové řízení na
digitalizaci kina.
Z čeho máš v souvislosti s kinem největší
radost?
Z toho, že ho vůbec máme. Že se podařilo prosadit, aby se udělala digitalizace a kino se nemuselo
zavřít. Vždycky se stane něco neočekávaného,
ale v našem případě se naštěstí nestalo nic tak
strašného, že by to ohrozilo provoz kina v novém.
Starosti už jsou zapomenuty, důležité je, že kino
funguje a fungovat bude.
Co se vlastně mění?
Spousta věcí, ale vyjmenuji ty, které se dotknou diváků. Ještě než se začne promítat, tak si
všimnou nových pohodlných sedaček, návšteva
kina tak přestane bolet.
Samotné promítání se také vylepší. Digitální technologie znamená, že se bude promítat obraz v
rozlišení 2K (větší než Full HD), proto už se diváci nemusí obávat roztřeseného a zamlženého
obrazu, jak to občas bylo při promítání z filmového
pásu. Lepší bude i zvuk. Občas šumící stereo
bylo nahrazeno digitálním zvukem ve formátu 7.1.
Třešničkou na dortu je možnost promítat 3D filmy.
Další skvělá zpráva pro diváky je, že už nebude
nutné čekat na filmy třeba 3 měsíce od premiéry.
Nově se v Rosicích budou filmy promítat už v
premiéře, ale pokud by je někdo nestihl, tak stále
nemusí zoufat, dočká se i repríz.
Nově také rozšiřuji promítací profil kina. Bude se
promítat od čtvrtka do neděle, minimálně tři filmy
týdně.
Co nás čeká v kině v následujících
měsících? Jaké jsou plány?
V nejbližších týdnech a měsících budu dohánět
výpadek v programu. Těšit se můžete na zajímavé
filmy, včetně těch oscarových, jejichž premiéru
22
jsme prošvihli kvůli rekonstrukci. Bude se dolaďovat
promítací profil (pokud se třeba ukáže, že čtyři dny
nestačí, tak proč nepromítat častěji). Chci využít
všechny možnosti, které digitální kino nabízí. Kromě
filmů tak budu promítat i alternativní obsah. Ale
abych byl aspoň trochu konkrétní, tak chci v blízké
době odehrát záznam některých inscenací z Metropolitní opery New York.
Nadále se v kině bude hrát i divadlo. Na 27. duben se
například chystá premiéra nové pohádky divadelního
souboru Emanuela Krumpáče.
Chci, aby nabídka byla natolik pestrá, aby si vybral
opravdu každý. Samozřejmě bych si přál, aby k
nám chodili jenom slušní diváci, kteří by pod sebou
nezanechávali nánosy přinesených pochutin a nerušili
ostatní te-lefonováním, šustěním a hlasitým vybavováním. Ale to už je na svědomí každého jednotlivce.
Jan Veškrna, KIC Rosice, správa kina
Kočovný biograf
aneb putovní letní kino
Kočovný biograf je společným projektem Kulturního informačního centra Rosice a vybraných obcí mikroregionu Kahan.
Letos úspěšně vstupuje do přípravy třetí promítací sezony.
Co se mi vybaví, když se řekne letní kino?
Posezení na travnaté mezi, mezi omladinou ve Vysokých Popovicích. Zbýšovské koupaliště a Dalešické
pivo na plátně i v půllitru přede mnou.Sklepácký Kouř ve vypuštěném bazénu rosického koupaliště, lukovanská hospoda, kde se váže plátno ke traktoru, tetčická sokolovna se zatraceně lepivým pískem, nakloněná
zakřanská náves, fotbalové trávníky Slovanu a Čechie, letní pohoda, známé konce a spontánní potlesky
spokojených diváků.
V čem je letní kino jiné než to kamenné?
Dozajista v té uvolněné atmosféře. Tím nemyslím, že by na sebe diváci pokřikovali nebo tak. Filmová projekce
dokonce velmi dobře funguje jako katalyzátor rozjeté zábavy. Hlasité rozhovory pomalu tichnou, hlavy se
otáčejí za světlem na promítacím plátně a diváctvo se zlehýnka přenáší do filmového světa mezi hlavní aktéry.
Nikam se nespěchá, nikdo není nervózní, každý se uvelebí tak, aby mu bylo pohodlno. Přírodní amfiteátry
rozhodně skýtají přísliby různých dobrodružných zážitků. Takové voňavé grilované kančí maso s pozadím
Slavností sněženek by v multiplexu určitě nevyčarovali.
Co bylo hlavním cílem projektu?
Kočovný biograf v našem pojetí je specifickým druhem lidové zábavy, za kterou divák nemusí cestovat,
protože ona cestuje za ním.
Hlavním cílem bylo dostat lidi mezi lidi a v napjaté době jim dopřát jakýsi duševní relax a dobře prokrvené
bránice.
Kvalitní komedie, kterou sledujete sami z pohodlí pohovky v obýváku, nikdy nebude takovou řachandou, jako
když se na ni koukáte s padesátkou sousedů.
Co bych rád vyzkoušel?
Od počátku mě lákalo realizovat projekce na zajímavých neokoukaných místech a propojit genius loci prostoru s vybraným titulem. Většinou je to nějak logisticky náročnější a navíc diváci jsou potvory pohodlné a mlsné
a nechce se jim škrábat a někam na kopec za město.
Zajímavý by byl i noční filmový maraton, ale to je zase trochu o počasí a hlavně o penězích.
Třeba se díky SCOOL!u na takovýto projekt najdou nějací sponzoři.
Lukáš Volánek – ředitel KIC
Kontakt
KIC Rosice,
Palackého nám. 45
665 01 Rosice
Tel.: 546 492 196
www.kic.rosice.cz
Projekce na dně rosického koupaliště
23
Absolvent
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Život s filmem
Když jsme v redakci přemýšleli o tom, který z úspěšných absolventů naší školy nejlépe doplní hlavní téma tohoto
čísla, volba byla tentokrát rychlá. Pro rozhovor jsme si pochopitelně vybrali Jaromíra Blažejovského, který filmu zasvětil
celou svoji kariéru a kterého současně dobře známe, mj. z jeho občasných přednášek o kinematografii pro žáky naší
školy. Pan Blažejovský nám vyšel vstříc, a tak vznikl následující rozhovor, jehož součástí jsou i žebříčky oblíbených
filmů našeho absolventa. Dvoustranu doplňuje anketa oblíbených filmů našich žáků. Srovnání necháme na vás.
Jak vzpomínáte na léta strávená v lavicích zastáveckého gymnázia?
Nejen v lavicích, ale i na chodbě. Před nástěnnými
novinami. Nebo v lese. Když o gymnáziu vyprávím
vrstevníkům odjinud, nikdo mi nevěří, že jsme se v
tehdejší stísněné době těšili takové volnosti, prakticky jsme si dělali, co jsme chtěli. Měli jsme skvělé
učitele i spolužáky.
udrosti jeho výpovědi. V poslední době mne takto
zaujaly filmy dva: Klip od mladé srbské režisérky Maji
Milošové a spirituální Post tenebrax lux mexického
autora Carlose Reygadase.
Jaký jste byl žák/student?
Trpěl jsem nevyrovnaným sebevědomím, provázela
mne pýcha i pocity méněcennosti. V jinošském věku
člověk toho nejvíc a nejintenzívněji prožije a zároveň
spáchá nejvíce trapností.
Které internetové stránky navštěvujete
nejčastěji?
Kromě domovské univezity, což mám v popisu práce,
je to http://zona.bloudil.cz/.
A jaký je váš vztah ke vzdělávání dnes?
Vzdělávání jistý význam má, ale až na pátém nebo
šestém místě. Důležitější jsou rodina, vztahy, zdraví,
spokojenost v zaměstnání. Znát svůj úkol a splnit ho.
Co vás motivovalo k tomu, že se nyní
věnujete filmové vědě? Uvažoval jste o tomto
oboru už na gymnáziu?
Skoro každý chtěl být filmovým režisérem, že. Když
pak člověk zjistí, že na to nemá, chce
být své múze nablízku, alespoň o filmech
mluvit a psát.
Máte nějakou profesionální deformaci?
Asi to není profesionální, ale baví mne
sbírat fotosky z filmů a špendlit je na
nástěnky. A pouštět publiku balkánské
filmy a videoklipy.
Který film vás (v poslední době) nejvíc rozesmál a pobavil?
Nedívám se na filmy, abych se smál nebo
bavil. Těší mne, když film dokáže zachytit prchavý moment pravdy. Ta může
problesknout v pohledu protagonistky,
v intonaci dialogu, v energii, kterou dílo
vyzařuje, v ironické či prorocké mo-
24
Rozplakal vás nějaký film?
To je ono, chodím do kina uronit slzu. Naštěstí jsou
dojímavých filmů stovky.
Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál?
Pořád to stejné, co tenkrát, když jsme se na vandru
vraceli z hospody k rybníku a viděli padat hvězdu.
Myslíte si, že v budoucnosti budou existovat
jen premiérová kina a běžné kinosály zaniknou
úplně?
Běžnými kinosály jsou dnes multikina. Namísto repríz
máme DVD.
MFF Karlovy Vary 2012: (zleva)Jaromír Blažejovský, Agnes Kocsis, Vladimir Blaževski, Natascha Drubek, John Nein - Porota
tématické sekce filmů Na východ od Západu
Osobní žebříček nejoblíbenějších filmů J.B.:
1. Andrej Rublev, režie Andrej Tarkovskij, Rusko
1966
2. Stíny zapomenutých předků, Sergej
Paradžanov, Ukrajina 1964
3. Stalker, Andrej Tarkovskij, Rusko 1979
4. Kamenná svatba, Dan Piţa & Mircea Veroiu, Rumunsko 1971
5. Solaris, Andrej Tarkovskij, Rusko 1972
6. Hvězdy na čepicích, Miklós Jancsó, Maďarsko
1967
7. Svěží vítr, Miklós Jancsó, Maďarsko 1968
8. 2001: vesmírná odysea, Stanley Kubrick, Velká
Británie-USA 1968
9. Zvětšenina, Michelangelo Antonioni, Velká Británie 1966
10. Onibaba, Kaneto Šindó, Japonsko 1964
11. Evangelium sv. Matouše, Pier Paolo Pasolini,
Itálie 1964
12. Čas vody, Manuel Octavio Gómez, Kuba 1971
13. Vesnický příběh, Mrinal Sen, Indie 1977
14. Svědectví obce Marusia, Miguel Littin, Mexiko
1975
15. Paní Eskymačka mrzne, János Xantus,
Maďarsko 1983
16. Lid ještě prosí, Miklós Jancsó, Maďarsko 1971
17. Satanské tango, Béla Tarr, Maďarsko 1994
18. Carmen, Carlos Saura, Španělsko 1983
19. Raná díla, Želimir Žilnik, Srbsko 1969
Českých zvlášť?
A z českých:
1. Případ pro začínajícího kata, Pavel Juráček,
1969
2. Sedmikrásky, Věra Chytilová, 1966
3. Hoří, má panenko, Miloš Forman, 1967
4. Až přijde kocour, Vojtěch Jasný, 1963
5. Romance pro křídlovku, Otakar Vávra, 1966
6. Obchod na korze, Ján Kadár & Elmar Klos, 1965
7. Všichni dobří rodáci, Vojtěch Jasný, 1968
8. Lásky jedné plavovlásky, Miloš Forman, 1965
9. Ruka, Jiří Trnka, 1965
10. Limonádový Joe aneb Koňská opera, Oldřich
Lipský, 1964
11. Spalovač mrtvol, Juraj Herz, 1968
Děkujeme za rozhovor.
PhDr. Jaromír Blažejovský, Ph.D. (1957)
maturoval na Gymnáziu v Zastávce v roce
1976. Jeho třídním profesorem byl Miroslav
Vízdal. Vystudoval FF MU v Brně a současné
době pracuje jako odborný asistent v Ústavu
filmu a audiovizuální kultury FF MU v Brně.
Záběr jeho činnosti je vskutku široký; týká
se jak činnosti pedagogické, tak i odborné a
publicistické. Patří k našim předním filmovým
kritikům a historikům.
Anketa
Během čtvrtka a pátku proběhla další anketa. Tentokrát se týkala filmu a fenoménu, který se v poslední době
objevuje ve všech kinech, a to 3D film. Bohužel jsem jako vždy nestihla obejít všechny třídy, proto se chci omluvit
septimě, sekundě a výtvarné části prvního ročníku. Teď k vyhodnocení ankety.
Drtivá většina z vás už na 3D filmu byla. Přesněji
83 dívek a 50 chlapců. Ostatních 30 lidí tuto čest
s 3D filmem ještě nemělo. Druhá otázka, spíše
orientační, byly vaše oblíbené filmy. Sešla se
zhruba stovka různých filmů, ze kterých jako vítězný
vyšel film LOL. Bohužel respondenti nespecifikovali, jaký film LOL měli na mysli, proto se jejich
hlasy nepočítají. V tom případě se na první místo
dostal film Hobit, který byl velkou novinkou všude
po světě. V těsném závěsu se tu objevovaly filmy
jako Pulp Fiction, Nedotknutelní, Drž hubu!, Láska
nebeská, Pán prstenů, Vykoupení z věznice Shawshank, Borat, Diktátor a další. Celý seznam není
nikde k nahlédnutí.
Mimo jiné se zde objevily dva pornofilmy, několik
animovaných pohádek a Krteček.
Natálie Plešáková, oktáva
25
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Povídka na pokračování...
Neznámý tvor začal náhle Martina Manna dusit, už nemohl dýchat pod vodou, ta mu teď plnila plíce. „Umírala stejně, jako teď umíráš ty. Byla velmi slabá, já byl proti ní silný. Když na tom byla nejbídněji,“ zvýšil hlas,
„zmocnil jsem se jí!“ Dal muži opět vzduch. „A ona – přežila. Její tělo už ale patřilo mně. Zbyla jí jen ta krásná
duše.
,Kdo jsi?´ ptala se mě vystrašeně.
,Neboj se, postarám se o tebe,´ slíbil jsem jí a mínil to dodržet. Jak jsem již říkal, miloval jsem její duši.
Neuvědomil jsem si ale, že se můžu zmocnit jejího těla, ale duše ne. A já byl zvrácený, jako jsem teď, s tím
jsem nemohl nic dělat. Byl jsem součástí rodu, který zneužíval hračky, které stvořil – lidi, proč bych já, jeho
část, byl jiný?
Slyšel jsem ji uvnitř mozku, který byl nyní můj. Viděla, jak se od ní pomalu odvrací přátelé, poté i rodina,
proč já jsem se měl s nimi zahazovat? Já měl co dělat s tím, abych to tělo pravidelně krmil, napájel, vodil
na záchod a dodával mu trošku pohybu. Největší starost mi ale dělal fakt, že můj rod brzy zjistí, že jsem tu
dívku ovládl. Nebyl by s nimi problém, ale představa, že mě opět vtáhnou do sebe, do té masy kolektivního
úsudku, to mi bylo odporné. Už jsem nemohl být součástí kolektivu, musel jsem být individuum. Dívka v mé
hlavě se bránila, ale po čase už jen vydávala plačtivé zvuky, které mi byly protivné, ale nemohl jsem s nimi
nic dělat.
,Slečno, vy jste ale krásná,´ zastavil mě jednou na ulici jakýsi chlap. To už uběhlo několik let.
,Vodpal,´ vyjel jsem na něj. Necítil jsem se jako žena, ani jako muž, byl jsem to prostě já.
,Krávo, na koho čekáš? Na upíra?´ zachechtal se a byl pryč. Jeho poznámka mě zaujala, o čem to mluvil?
Brzy jsem zjistil, že společnost zachvátila jakási upírská mánie. Jak mě ta myšlenka nadchla! Člověk, který
se živí jen krví. Přeměna v upíra by byla tím východiskem. Jak by mě mohl můj rod vytrhnout zpět, když bych
byl v těle, kterým proudí jen krev a vodu vůbec nepřijímá? Mělo to ale několik háčků. Především bych ale
nezemřel, i když tím jsem si nemohl být jistý.“
Martin Mann začínal tušit, jakou roli hraje v této hře. Stále mu však nedocházely souvislosti.
„Chodil jsem po nocích ulicemi, po hřbitovech, ale upíři nikde. Zkoumal jsem všechny ženy s šátkem na krku,
ale žádná mi nechtěla roztrhnout tepnu. Došly mi postupně peníze, tak jsem začal nabízet dívčino tělo, myslím, že někdy v tomto období začal ten její maraton fňukání. Mně to ale nevadilo, bylo za to hodně peněz za
krátkou dobu a já mohl dál hledat své řešení. Navštívil jsem dokonce Meyerovou, Smithovou, Kinga, všechny
ty pisálky, kteří by mi mohli říct víc. Ti nevěděli nic! Jel jsem do Transylvánie, četl jakous takous odbornou
literaturu, ale ta stvoření nikde nebyla.
Uběhly desítky let, mému tělu bylo přes čtyřicet a já se rozhodl, že musím jednat. Už dřív mě napadlo
dočasné řešení, nebylo času nazbyt, musel jsem se zachránit.
,Paní Klonová, jste těhotná,´ usmál se na mě rozpačitě můj gynekolog.
,Výborně, díky,´ reagoval jsem, seskočil ze stoličky, natáhl si kalhoty a odešel. I on byl můj klient, ale já měl
spoustu zařizování.
Za devět měsíců se narodila Kristýnka, narodil jsem se já. Potřeboval jsem novou schránku a Katka se mohla
opět ujmout vlády nad svým tělem. Nechtěla už žít, ale to monstrum také nemohla zabít, protože bylo v těle
usměvavé holčičky s velkýma nevinnýma očima. Svému rodu jsem se na čas ztratil, vyrostl jsem v děcáku,
26
otěhotněl, musel se znovu přemístit a pátrat po únikové cestě z toho koloběhu.
A potom, měl jsem jen otce, matka pochopitelně
vlastní existenci nezvládla. Procestoval jsem celý
svět, poznal mnoho národů a měl jsem vědomostí až
nad hlavu, ale přitom jsem musel hrát roli čtrnáctileté
holky, která se oficiálně pyšní jen tím, že studuje na
jediném vesnickém gymnáziu v České republice. Měl
jsem v té době žít v Americe, ale ,otec´ se mnou
jako s batoletem odjel. Co jsem mohl dělat. Netušil
jsem, že řešení, které hledám, na mě čeká právě v
takovém koutě světa.
V té době už jsem měl svůj osobitý charakter. Ti, ve
kterých jsem sídlil, totiž neměli vůbec čas se projevit.
Začal jsem pochybovat, že by mě vůbec mohl vzít
můj rod zpět. Rozhodl jsem se v jednu dobu dokonce
sepsat svůj příběh po vzoru lidí, vždyť byl nabitý tajemstvím a dobrodružstvím. Vydal jsem pár kapitol na
pokračování ve školním časopise, ale nikdo to nečetl.
Češtinářka mě jemně upozornila, že je to brak.
To jsme ale ani jeden netušili, k jakému absurdnímu
zvratu v mém příběhu dojde. Dopomohl k tomu i
Jakub, jediný člověk, se kterým jsem ve škole navázal
kontakt. To on mě přesvědčil, že mé dlouholeté
hledání nebylo zbytečné. To už by mi ve Scoolu nevydali ani řádek. Jakub byl totiž upír.
K jakému absurdnímu zvratu došlo?
1. Rod tohoto Tvora se přihlásí o slovo a bude
ho chtít mít v čele při opuštění země – právě
proto, že je schopný myslet samostatně.
2. Rod tohoto Tvora se přihlásí o slovo, a když
zjistí, že se vymkl kontrole, rozzuří je to a budou chtít zničit všechen život na zemi.
3. Jakub z něj udělá upíra, ale když zjistí, co
je zač, pokusí se ho pro bezpečnost všech
zneškodnit...
Hlasujte opět na facebooku
Ester Dobiášová, absolventka
Tři průvodci
Na západ od Plochých hor leží Quadia. Je to
malé království, přehlížené okolními vládci, ale
se slavnou minulostí. Bylo vyhlášeno vývozem
hrdinů I. jakosti. Kdekoliv se usadil drak, dal
se vbrzku očekávat nějaký statný Quadijec s
velkým mečem a sveřepým výrazem. Nenašli
byste zarostlou zříceninu, do které by se neprosekal nějaký quadijský hrdina ve snaze najít
tam spící dědičku trůnu. Quadijští koně nosili
speciální kožené chrániče na nohy, aby se
neporanili od skleněných rakví. Ačkoliv není
Quadia nijak nedostupné místo, nenajdete
cestu, která by do ní nevedla přes devět pohoří,
řek a lesů. Quadia byla původně mnohem větší,
ale jelikož byli její vládcové soustavně nuceni
dávat různým hrdinům své dcery a k nim půlku
království, byla země nakonec tak rozdrobená,
že dva nejvlivnější králové se dělili o dva statky
a jednu královnu. Teprve markýz de Fabula
dokázal království znovu sjednotit a stal se
opravdovým králem Quadije. Přes veškeré kroky
k modernizaci země ho Quadia neušetřila a de
Fabula měl tři syny. V pokročilém věku si nechal
jednoho rána, když mu nebylo příliš dobře, zavolat své syny. Se syny vešel také jeden sloužící
a nesl tři svázané pruty. Krále popadl amok a
při snaze pruty přelomit ho ranila mrtvice. Jeho
synové se jmenovali Methyl, Ethyl a Propyl.
První z nich studoval na universitě v Propolisu
a stal se nadšeným zastáncem demokracie,
jako král však se svými plány na přestavbu
země na konstituční monarchii neuspěl. Quadijci něco takového prostě nedokázali pochopit.
Poté, co mu jeho žena porodila tři dcery, patrně
zešílel. Nejmladší dceru vyhnal kvůli jakémusi
kulinářskému nedorozumění ohledně soli. Sůl v
království zakázal a do konce svého života se
živil sladkým jídlem. Zemřel na cukrovku. Ethyl
zavčas uprchl do Ascomanie a s sebou vzal i
větší část státní pokladny. Stal se z něj velmi
úspěšný obchodník s kožešinou. Zbytek státních peněz propil Propyl a stal se králem. Lid
Quadie si však na špatného krále nestěžoval,
jednou přijde právoplatný dědic trůnu a zlého
vládce svrhne, to dá přeci rozum, vždycky to tak
bylo.
Více na www.knihatripruvodci.blog.cz
Tomáš Antoš, oktáva
27
Sport
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Sport ve filmu
Filmy se sportovní tématikou jsou populární už od počátku, kdy se začali natáčet. Lidé si je oblíbili i kvůli tomu, že jsou
natáčeny v různých formách. Hlavně potom formou dokumentů, komedií a akčních filmů. Filmy znázorňují emoce,
touhu dosáhnout nejlepšího výkonu, rivalitu mezi soupeři nebo množství věcí, které je potřeba obětovat. Někdy je to
podáváno vážnou formou (většinou v případě akčních filmů) a někdy vtipnou formou (komedie). Některé jsou natočeny
podle skutečné události, ostatní mohou být inspirovány skutečností nebo jsou vymyšleny scénáristy. Mezi nejznámější
filmy se sportovní tématikou bezesporu patří slavné Kokosy na sněhu, Trestná lavice nebo příběh o Rockym Balboovi.
První dva zmíněné filmy bych Vám chtěl trochu blíže přiblížit.
Kokosy na sněhu
Film natočený v roce 1993 byl inspirovám posádkou jamajského čtyřbobu, který se zúčastnil zimních olympijských
her v Calgary v roce 1988. Ve skutečnosti jamajčané skončili na 25. místě, ale ve filmu je příběh udělaný tak, že
jamajčané bojují o medaile, dokud se nevybourají kvůli povolenému šroubu, což je také událost vytvořena scénaristy, protože ve skutečnosti stála za havárii čtyřbobu obyčejná chyba v řízení bobu. Na světě není mnoho lidí, kteří by
neviděli tuto povedenou komedii, za címž stojí úžasné herecké výkony herců, a spousta vtipných scén, díky nimž se
lidé k tomuto filmu rádi vracejí. Hlavní roli Sanky hrál Doug E. Doug
Posádka jamajského čtyřbobu
Okresní : přebor Poslední zápas Pepika Hnátka
Filmy vydaný v roce 2012 je
celovečerním filmem jinak velmi
oblíbeného seriálu TV Nova
Okresní přebor. Jeho děj se
odehrává těsně před tím, kde
začíná seriál. Stal se jedním z
nejnavštěvovanějších českých
filmů v kinech za loňský rok.
28
Auta
Animovaný film, který má
prozatím 2 části a jeho hlavní
postavou je Blesk McQueen,
je vytvořen americkou
společností Pixar. Oblíbili si
ho především děti s rodiči,
kvůli humorným scénkám,
akčnímu ději, či jen pro krásné
zpracování animací.
Trestná lavice
Tento film byl natočen v roce 2005. Ukazuje příběh bývalého hráče NFL Paula Crewa (Adam Sandler), který byl
obviněn z prodání zápasu NFL a byla na něj uvalena podmínka. Po porušení podmínky, kvůli jízdě v podnapilém stavu
je odvezen do věznice, kde se dozvídá, že musí sestavit fotbalový tým, který bude hrát proti dozorcům, kteří budou
mít tento zápas v rámci přípravy na ligu. Nakonec souhlasí a vytvoří tým z vězňů, kteří přes prvotní nesouhlas nakonec
souhlasí, protože se chtějí pomstít dozorcům za to jak s nimi zachází. Po měsíci tréninku nastupují vězni k zápasu,
ve kterém jsou jasnými outsidery. Ovšem zápas vypadá úplně jinak. Vězni jsou dozorcům vyrovnanými soupeři a tak
o poločase dojde ředitel věznice za Crewem a řekne mu, ať dá dozorcům náskok nebo na něj uvalí vraždu, kterou
udělal někdou jiný. Crew pod výhružkou prodloužení trestu ve věznici podlehne a dá dozorcům náskok a usedne na
lavici náhradníků. Když ale vidí, že ředitel nedodržel svoje slovo a dozorci stále záludně faulují vězně vrací se na plac a
po jeho návratu vězni otočí průběh zápasu a vítězí. V tomtu filmu si zahrál i známý zpěvák Nelly.
Část vězeňského fotbalového týmu. Uprostřed kapitán Paul Crew
Coach Carter
Rocky Balboa 1-6
Film natočený v roce 2005, vypráví
pravdivý životní příběh basketbalového trenéra Kena Cartera.
Díky jeho činu uzavření tělocvičny
pro nejlepší středoškolský basketbalový tým, kvůli špatnému
prospěchu a životosprávě hráčů,
je podporován i odsuzován mnoha
lidmi.
Série filmů vypráví životní příběh
italského hřebce Rockyho Balboi,
který dostal životní šanci boxovat v ringu, které využil a stal se
z něho jeden z nejslavnějších
boxerů historie. Film ukazuje
útrapy, odříkání, emoce, touhu
po vítězství a odhodlání, která je
mnohdy více než skutečná síla.
http://www.befun.cz/upload/movies/cover/119.pnghttp://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2010/08/kokosy_na_snehu.jpg
Rudolf Zezula, sexta
29
Téma
březen 2013 / www.scool-mag.cz
Komedie, které zná každý
(nebo o nich alespoň slyšel)
Hned úvodem bych vám chtěla říct, že mým cílem není vám žádný z těchto filmů vnucovat. Účelem bylo udělat průřez
nejznámějšími světovými a českými komediemi a to jak novými, tak staršími. Slovy klasika: Můžete s tím nesouhlasit,
můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak jediné, co můžete. Jo, a ještě můžete vyhodit tento výtisk Scoolu do
koše, ale to vám nedoporučuji :o)
Pelíšky
„Kdepak asi soudruzi z NDR udělali chybu?“
„Pane učiteli? Hoří hovno?”
„Mami, mami, brácha je mrtvej! ... Strejdo, má hlavu v
troubě a tráví se.”
-„V naší elektrický troubě? To snad ne!”
Navzdory velkému množství vtipných hlášek film
Jana Hřebejka z roku 1999 rozhodně není klasickou komedií, pozorný divák postřehne velmi
často nádech hořkosti. Tragikomedie z konce
šedesátých let, ve které září výborní herci jako
Simona Stašová, Miroslav Donutil, Jiří Kodet,
Bolek Polívka, Eva Holubová (a další) zasáhne
každého – starší lidé zavzpomínají na dobu,
kterou zažili a my, mladší to bereme jako pohled
do minulosti, o které nám každý říká něco jiného.
S tebou mě baví svět
„Ničeho se nebojte, přátelé. My nejenom že máme talent, my
si zvolíme i taktiku. Co to budu popisovat. Já vám slibuju, že
tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.“
„Pepíno, už toho máme dost!“
-„My taky, Matýsek se posral!“
„Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.“
„Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? Má... a právě já.“
Film z roku 1982 (!) byl vyhlášen komedií století. Typická rodinná nadčasová komedie, snadno zapamatovatelné písničky („S tebou mě baví svět, má zlatá
Emčo…. A hlavně v noci!“) a v neposlední řadě skvělé
herecké obsazení (Július Satinský, Václav Postránecký,
Pavel Nový, Jana Šulcová, Eliška Balzerová, …) dělají
z tohoto filmu režisérky Marie Poledňákové kultovní
záležitost.
Četník ze Saint Tropez / Le Gendarme de St. Tropez
(1964)
Jedná se sice o první film z šestidílné série, ale i přesto jsem ho
zařadila. Louis de Funès jako strážmistr Ledovic Cruchot si to určitě
zaslouží. Tento legendární nervózní chaotický četník, který proslul
větou „Sem se mi dívejte, Fougassi, sem!“, patří k nejznámějším
rolím Louise de Funèse (což je skoro škoda, když uvážíme, že hrál i v
Zelňačce, Lakomci, Křidýlko nebo stehýnko, atd.).
Sám doma / Home Alone (1990)
„Zapomněli jsme na Kevina!“
Americká komedie, ve které odjíždí rodina McCallisterových na Vánoce do Francie a zapomene doma
nejmladšího syna. Ten se snaží ochránit dům před zloději a nakonec pochopí, jak je skvělé, že má rodinu.
Dojemná scéna na konci, kdy se celá rodina setkává na Štědrý den, jen dokresluje happy end.
30
http://geekxploitation.com/wp-content/uploads/2012/04/saintrop1.jpg
http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/original/Sep2012/1357245.jpg?d41d
http://files.viaweb.cz.imag3box.com/gallery/8c/57/4053-1.jpg
Anna Faustmannová, septima
Nejzajímavější filmové rekordy
Jak je známo, tak většinu lidí zajímají nejvíce nějaké senzace nebo kuriozity. Proč by jinak taky Guinnessova kniha
rekordů byla každoročně druhou nejprodávanější knihou hned po Bibli. Proto ani v tomto čísle nemůže chybět článek
o nejzajímavějších nebo o nejzvláštnějších rekordech ve světě filmového průmyslu.
Nejvyšší herecký honorář
Říká se, že nejvíce peněz za filmovou roli dostal
Tom Cruise za film Mission Impossible 2. Jeho
honorář měl činit 75 milionů dolarů. Cruise však
tento film i produkoval, takže částka je vlastně za
dvě práce. To Jack Nicholson si pouze jako herec
dokázal vydělat neuvěřitelných 60 milionů dolarů.
Za vše může vděčit své šikovnosti vyjednávat a
filmu Batman, kde si zahrál Jokera. Nicholson
si totiž vymínil podíl na zisku z prodeje všech
předmětů spojených s tímto kultovním filmem.
Film, který má nejvíce verzí
Nejvíce filmových verzí má příběh o Popelce.
Bylo jich natočeno okolo 95 včetně kreslených,
tanečních, operních, parodických a dokonce i
pornografických. Na druhém místě se umístil
Shakespearův Hamlet s asi 60 verzemi a na třetím
Carmen (asi 58 verzí).
Nejpoužívanější věta ve filmových
scénářích
Věta, která se ve filmových scénářích objevuje
nejčastěji, zní: „Let´s get outta here“. V překladu
to znamená: „Musíme odtud vypadnout“. Analýza
pracovala se 350 americkými filmy z let 19381985 a zjistilo se, že v 81% zazněla tato věta
alespoň jednou.
Nejčastější filmový hrdina
Na světě není snad člověka, který by nikdy neviděl
nějaký film se Sherlockem Holmesem. Ano, tento
legendární detektiv, vytvořený Arthurem Conanem
Doylem, se objevil už ve 211 filmech, kde ho ztvárnilo 75 herců. V patách mu však je nejznámější
upír hrabě Dracula, o kterém bylo natočeno 160
filmů. A nesmíme zapomenout ani na třetího
Tarzana, kterému bylo věnováno 117 filmových
snímků.
Nejvíce kostýmů
Převlíkat se jako na běžícím páse zažila Madonna
coby Eva Perónová ve filmu Evita. Převlékla se tu
celkem do 85 kostýmů, vystřídala 39 klobouků,
45 párů bot a 56 párů náušnic. Aby vše vypadalo
dobově a autenticky, všechny kostýmy byly šity
podle oblečení samotné Evy Perónové.
Světově nejvýdělečnější film
Tím je bezesporu Avatar režiséra Jamese
Camerona. Snímek, který pojednává o střetu
pozemšťanů a domorodců na měsíci Pandora,
vydělal 2 782 275 172 dolarů. Druhé místo drží
další snímek z dílny Jamese Camerona, a tím je
Titanic z roku 1997. Svým tvůrcům vydělal 2 185
372 302 dolarů. Na třetímmístě je snímek z roku
2012 – Avengeres (tržby 1 511 757 910 dolarů).
Nejrozšířenější filmová povolání
Už od vzniku filmu se hlavní hrdinové vyskytují v
malém počtu povolání. Tím nejčastějším je policista, šerif nebo agent FBI. Manuálně pracující hrdinové se vyskytují málo. Za policistou je lékař nebo
psychiatr a na třetím místě se umístil voják. U žen
je nejčastějším filmovým povoláním zpěvačka
nebo tanečnice, dále herečka a na třetím místě je
úřednice nebo sekretářka.
Film s nejvíce Oskary
Ceny Akademie, známé hlavně jako Oscaři, se
předávají již od roku 1929. Filmy, které získali
nejvíce těchto ocenění, jsou hned tři. Prvním z
nich byl v roce 1960 historický film Ben hur, který
získal 11 Oskarů. Až téměř za 40 let se mu vyrovnal katastrofický snímek Titanic, a 11 Oscarů
získal také poslední díl trilogie Pán prstenů: Návrat
krále.
Martina Zoblivá, oktáva
Příští téma: KÁVA A ČAJ
31